f
5
u slov p a k složených s první části dvouslabičňou (rychlonohého) vedlejší přízvuk n a slabice t ř e t í ; přesněji b y měl ř í c i : n a třetí a páté nebo j e n na
třetí.
S l o v a nesložená
mají
podle
něho
(608—611), vedlejší
pří
z v u k b u d n a slabice třetí nebo č t v r t é ; j e p r ý v š a k potřebí zjistiti, j e - l i v t o m n ě j a k á zákonitost. Podobný případ j e , k d y ž — j a k praví K r á l — z a j e d n o s l a b i č n ý m slovem přízvučným j d o u čtyři slova příklonná (jednoslabičná). T a tvoři s přízvučným
slovem výdechovou j e d n o t k u , j e d n o slovo. J a k o v pří
padech hořejších myslí K r á l ( 2 3 1 — 2 3 2 ) , ž e o n a výdechová j e d n o t k a m í v á vedlejší přízvuk b u d n a slabice čtvrté nebo n a třetí a páté (před hlavním přízvukem j e n n a t ř e t í ) ; t e d y n a p ř . : 'co jste mi {tu dnes 'řekl n e b o ; 'co jste {mi tu dnes 'řekl. T a k é v. těchto případech se m i z d á výslovnost druhá pravidelná a první abnormální. P o d o b n ý případ j e dále, k d y ž z a trojslabičným slovem stoji d v ě s l o v a příklonná. K r á l 2 3 3 praví, ž e t a k o v é s k u p i n y mají vedlejší pří z v u k b u d n a slabice čtvrté nebo třetí a páté (před hlavním přízvukem [
j e n n a třetí). N a p ř . : 'ponese {mi to nebo 'ponese mi {to, pone se mi to t
'hoch. Způsob druhý (s vedlejším p ř í z v u k e m n a slabice třetí a páté nebo j e n třetí) podle K r á l e 1. c. nastupuje slabičné slovo pomaleji.
j e n tenkrát,
v y s l o v u j e m e - l i troj-
K t o m u K r á l připomíná,
ž e V a ň o r n ý uznává
j e n způsob druhý. Souhlasím s V a ň o r n ý m ; s r o v n . dřívější
poznámky.
A podobný případ j e k o n e č n ě t e n , k d y ž z a s l o v e m čtyrslabiéným stojí jedno slovo příklonné. 'rychlonofii/ tu odvětil obvyklejší.
P o d l e K r á l e 2 3 4 v y s l o v u j e m e n a př. b u d
nebo
'rychlo^nohý {tu. Výslovnost první j e p r ý
V L F . 3 6 dodává
Král, že Vaňorný
uznává
výslovnost
d r u h o u . Souhlasím zase s V a ň o r n ý m . Výslovnosti 'rychlonoftý tu, 'krásnovla sá
mu (dívčina ř e k l a ) a t p . jsme s i tuším n a v y k l i v l i v e m
t
překladů,
prosodicky nesprávných;
starých
jdeť
o spojení papírová,
v živé
V e spojeních
o b v y k l ý c h j e zcela
zřetelně
mluvě naprosto
neznámá.
vedlejší přízvuk
n a slabice třetí a páté nebo j e n t ř e t í : 'povídala
'sestra, přivázali
ho ' z a n o h y ( H a v l í č e k , K ř e s t s v . Vladimíra, zpěv 4 ) ,
'nehněvejte
mi
]
,se, nena,padlo {tnu a t p . ""
Tak zvaná nepřízvufiná slova jednoslabičná. 2 . J e d n o s l a b i č n á s l o v a dělí K r á l n a d v ě s k u p i n y . O j e d n ě c h v y kládá,
ž e mívají přízvuk „rovný a s i vedlejšímu přízvuku
slovnému",
jsou-li „před j i n ý m závažnějším (slovem), opatřeným z té příčiny s i l -
«
6 riějším p ř í z v u k e m v ě t n ý m " ( 2 2 7 ) ; n a p ř . : pan 'učitel*, l
lvi 'stopa, {muj
{
[
'bratr, Já nevim a p o d . O druhých p a k praví (229), že mívají větný p ř í z v u k „jen v e zcela zvláštních p ř í č i n á c h " , ale že z p r a v i d l a „maji v e větě přízvuk t a k slabý, že se blíží nepřízvučnosti", a že se proto n a zývají bezpřízvučná nebo příklonná (předklonná). J s o u to s l o v a „málo z á v a ž n á " a „povahy více formální než p o j m o v é " (1. c ) : některé t v a r y zájmenné, j a k o se, mi, ho, mu, tě a j . , t v a r y pomocného slovesa jsem (i bych) a jednoslabičné s p o j k y a částice, j a k o a, i, neb, zda, li, že, když a t d . A l e h n e d dále (230) K r á l připomíná, že m e z i t z v . s l o v y přiklonnými a ostatními s l o v y j e d n o s l a b i č n ý m i „není t a k ostrá hranice, j a k se n a první p o h l e d zdá. N a z ý v á m e příklonnými j e n o m t a , k t e r á z p r a v i d l a se přikloňují a z p r a v i d l a přízvuku n e m a j í " . 8. J e tuším možné rozdělovati j e d n o s l a b i č n á s l o v a n a d v ě s k u p i n y z c e l a zřetelně se o d sebe lišící, a to podle okolnosti, mohou-li stávati v e větě n a z a č á t k u a v ů b e c po pause či n i k o l i . É e k n u - l i n a př. 'byl jsem 'doma, j e t. z v . bezpřízvučné
slovo jsem skutečně b e z přízvuku.
A l e právě t a k n e m á p ř í z v u k v e spojení 'náš pan 'učitel slovo pan, které bezpřízvučným
n e n a z ý v á m e . V e spojení když
z v u č n é slovo když 'ráno
slovo
{
právě t a k o v ý přízvuk
dnes, k t e r é
bezpřízvučným
'odešel m á t. z y . bezpří
j a k o n a př. v e spojení dnes f
nenazýváme.
T u j e zřetelně
viděti, že m e z i oběma K r á l o v ý m i s k u p i n a m i není ostrá hranice, přihlížíme-li k okolnostem, připomínaným K r á l e m . P ř e c e v š a k j e m e z i j e d n o s l a b i č n ý m i s l o v y rozdíl, a to ten, k t e r ý j s e m připomněl; t a k z uvedených slov pan, když
a dnes m o h o u stávati
n a z a č á t k u věty nebo spojení, .kdežto jsem — j e - l i slovesem pomocným — n i k o l i . P r o s l o v a t y p u jsem b y c h o m m o h l i ponechati starý název s l o v a bezpřízvučná, nepřízvučná
nebo příklonná.
P a k b y však
bylo
t ř e b a vyloučiti z této s k u p i n y s l o v a že, á, i, až, když, zda, či, poněvadž m o h o u stávati n a z a č á t k u v ě t y : když b r a t r přišel, zda nevíš, až přijdeš atd. I náležela b y do oné s k u p i n y slov nepřízvučných j e n s l o v a ho, mi, ti, si, mu, mě, tě, se, pomocné jsem a li; neříkámeť n a p ř . : mi napsal, se vzdálil, jsem b y l d o m a , n ý b r ž : n a p s a l mi, vzdálil se, b y l jsem doma. Tvary
pomocného slovesa jest rozuměti i n d i k a t i v jsem, jsi a t d . a
kondicionál bych, bys atd. Indikativní t v a r y j s o u n e p ř í z v u č n é v opsaných t v a r e c h t y p u chválil jsem, byl jsem chválil a byl jsem chválen,
tvary
* Přízvuk, o který mi nejde, neoznačuji; zde tedy neoznačuji vedlejší přízvuk
slabiky -tel v slově učitel.
7 kosdicionální p a k v š u d y : chválil bych, byl bych chválil, byl bych chválen a byl bych býval
chválen.
T v a r y bych a t d . b ý v a j í v j a z y c e knižním p o p a u s e ; n a p ř . : c h c i , bys to udělal; pobídla, by sobě u k r o j i l i T . N o v á k o v á , N a L i b r o v ě gruntě (Spisy V I I I ) , 9. V m l u v ě živé se v š a k v y š k y t á j e n abych, t e d y bych až po spojce a, s níž tvoři j e d n o slovo. Zájmeno se stává rovněž n ě k d y po p a u s e ; n a p ř . : K a r e l , a č to slíbil, se d o s u d nevrátil. B ý v á to v š a k n i k o l i n a z a č á t k u věty,
nýbrž
po pause uvnitř věty, k d y ž j e příslušná v ě t a roztržena j i n o u větou nebo výrazem. K
u v e d e n ý m t. z v . slovům n e p ř í z v u č n ý m b y c h o m mohli přičísti
j e š t ě zájmennó t v a r y jej, ji, jí, jich, jim a je. prvním
n a p ř . : to.se jich netýče, a l e v důraze: t v a r y odlišuji o d slov t y p u ho, mi. vůbec
M o h o u sice stávati n a
místě v e větě, ale j e n tenkrát, j e - l i n a n i c h důraz. Ě í k á m e
jich se to netýče. T í m se tyto N a li a pomocném jsem
n e b ý v á a místo ho, mu atd., měl-li b y n a
nich
užíváme tvarů jeho, jemu a t d . ; n a p ř . : to mi chutná, mně to
býti
důraz důraz,
ale v d ů r a z e :
nechutná.
Obojí
uváděná
slova
nepřízvučná m o h o u dále stati n a z a č á t k u
věty t e h d y , j s o u - l i p o d m ě t e m ; n a p ř . : mi je d a t i v , Ze j e částice. S r o v n . u K r á l e 2 2 ^ . S l o v a ho, mi, ti, si, mě, tě, se, jsem a li m o h o u t e d y stávati n a prvním místě j e n v tomto případě, kdežto t v a r y jej, ji, jí; jich, jim a je t a k é t e h d y , j e - l i n a n i c h důraz. T a k j e t ř e b a o m e z i t i to, co b y l o o obojích s l o v e c h řečeno shora. A l e i po tomto omezení j e tuším zřetelný rozdíl n a př. m e z i ho, mi n a straně j e d n é a když, a n a straně druhé, protože t a k z v . slova nepřízvučná stávají n a p r v n í m místě v e větě j e n z a zvláštních okolností a z p r a v i d l a až n a místě j i n é m . Po
s t r á n c e přízvukové
se tato okolnost projevuje tím, že t. z v .
slova nepřízvučná mívají j e n z ř í d k a hlavní přízvuk a z p r a v i d l a j e n přízvuk vedlejší nebo jsou n e p ř í z v u č n á ; n a p ř . : 'mi j e d a t i v ; 'li j e částice — 'to se mi 'nelíbí; ' j á se ' n e b o j í m ; 'co jste mi to ' p o v í d a l ? t
'dnes se mi {
to 'neli.bí. Hledíme-li k této stránce, j e třeba ještě připomenouti,
že naše
slova m o h o u m i t i h l a v n i přízvuk v případech j a k o : (tvar 'se, 'dativ 'mi, 'aorist 'bych. S r o v n . u K r á l e 2 2 9 . Ž e m a j í dále hlavní přízvuk,
vyslo-
vujeme-li j e sama o sobě, rozumí se samo sebou, ale není to n i j a k dů ležité, poněvadž to j i n a k nemůže býti. A l e zase j e tuším patrné, ž e j e m e z i t. z v . s l o v y
nepřízvučnými
ho, mu atd. a s l o v y až, když po stránce přízvukové rozdíl. T a k n a př.
8 s p o j k a když m á hlavní přízvuk nejen v e spojení 'spojka 'když, v e v ě t ě 'když je spojka, nýbrž i v případech j i n ý c h , j a k o : 'když jsem se 'vrátil, 'když otec 'odešel a j . 4 . C o b y l o řečeno o slovech nepřízvučnýcb,
platí p r o j a z y k spi
sovný, středočeské n á ř e č í v ů b e c a p r o většinu ostatních nářečí čes. V n ě k t e r ý c h nářečích v š a k m o h o u příklonná s l o v a stávati n a začátku v ě t y . V nářečí chromečském stává ho n a z a č á t k u věty, j e - l i n a n ě m d ů r a z ; n a p ř . : ho t a m nebeto, h o s e m neviděl H o š e k v L F . 21 (1894), 278.
Podobně v nářečí z l í n s k é m : ho sa j á n i c n e b o j í m B a r t l ) . I, 2 4 .
A t a k é j i n d e n a M o r a v ě , n a př. k o l e m B l a n s k a : h u n e b e l u h a n i vidět. U
K a š í k a , P o p i s a r o z b o r nářečí středobečevs., čteme n a prvním
místě v e větě sem (by) a sa: sem teho v e d e l a p r v dosť 7 6 ; Z m e s i složili o h e ň . . .
pekli
a
z e m ů á k y 1 0 2 ; T o š sem s i p r a v i l a : b y to viděla!
t a m t . ; sa ně zdá, ž e ř m í tamt.;
to b y l o takové r o b s k o , j a k k o b y l a , sa
e n e m kurviť 1 1 9 . B a r t o š v D i a l . I , 197 praví, ž e se, si, sem, bych „velmi často b ý v a j í n a p r v é m místě v e v ě t ě , zvláště v nářečí valašském a l a š s k é m . " N a p ř . : m a teho, se m i z d a , n a dvacet m ě ř i c ; ie m i snilo nepěkný s y n ( = s e n ) ; áe ( = si) m y s l i , že . . . ; z m e ho (kosa) c h y t l i , z m e h o trochu poživili a z m e h o zas p u s t i l i ; sem p i s o l p i s m o ; sem ž n u l : d y b y s n e b y l p o s l e c h n u l , b y c h ťa b ý l zhodíl; ( č í m b y s b y l r á d ?) b y c h sa naučil m u z i gantem. U
Suchého, D e r Dialekt
der M a r c h e b e n e i n U n g a r n 8 1 , č t e m e :
Si p o m y s l e u a , ž e . . . P a t ř í sem i d o k l a d : Nuž> sá vráciu t e n muš . . . (tamt.), j e - l i z a nuž skutečně pausa, j a k naznačuje S u c h ý č á r k o u . V d o k l a d e „ a zme ho z a s p u s t i l i " z B a r t D . j e zme sice n a druhém místě, ale p o spojce a. V j a z y c e spisovném a i, ale, avšalc p ř í k l o n k y
v š a k h n e d z a spojkou a
z p r a v i d l a nestávají.
T í m třeba
doplniti, co
b y l o o n i c h řečeno v ý š e . Chovají se t e d y t a k , j a k o k d y b y s p o j k y a a t d . v e větě n e b y l y . J e n se b ý v á
n ě k d y po a ; n a p ř . : j a k (úsudky) pře
s k a k u j i a se mění J i r á s e k , Z m ý c h pamětí I
3
(1917), 2 8 5 .
V nářečích b ý v a j í v š a k s l o v a příklonná po oněch spojkách častěji. T a k u H o š k a , N á ř e č í českomor. II, část II ( U k á z k y podřečí polnického), 3 2 č t e m e : „a t e ť k a přišla k j e j í t u důraz n a jí;
mace a jí to povídala,
ž e . . . " Není
v důraze l z e a jí říci i v j a z y c e spisovném.
U téhož
a u k t o r a , N á ř . českomor. I ( P o d ř e č í polenské), 1 1 5 j e : Ale ho f kostele n a p a d l o , a b y . . . Podobné d o k l a d y j s o u : T o z m e r y b y u p e k l i a zme ho v o l a l i , a b y . . . K a š í k 1 0 3 ; T a d y b ý l most a ho žebrala v o d a tamt. 1 3 8 ;
9 n e ř í k a l n i c , aVe si m y s l i l B a r t D . I I , 3 5 (han.); včil j e v hoferstvú, a se p r v děiál pánem tamt. I , 1 9 7 ; P a c h o u e k j e n do h o r a sa m u to neščascí p r i h o d z i u o S u c h ý 8 1 . Z oravskóho n á ř e č í k o l e m V y š n í h o K u b í n a znám z vlastní zkušenosti příklady j a k o : j a v a r n námelem n a v o z m ú k y
r
ale ma prídětě po s m r t i t r i n o c i v a r t o v a ť ; n a děň L u c i j e prišjeu j e d e n žobrák g u j e d n e j gazdinéj s i pýtať nocovať, dle mu ho ona někcela d a ť ; . . . ale hu (— j i ) l e n n a p r o s i u a j . Také
z e starých
památek j e m i známo
několik podobných d o
kladů. T a k pomocné sloveso jsem stává n a prvním m í s t ě ; (Ciesař v e c e . . . : darmo sem v á s ( m i s t r y ) n e z v a l k sobě. J e s t jedna p a n n a . . .
t a k věhlasná,
boké] paměti | i přerošafnéj před
múdrosti.|) Jsem slýchal
sebů m l u v i e c e . . . K a t . 1 5 0 3 ; jsi-li
varianta
z d e t a k v múdréj
útrobě
že to d i v n o pověděti, | k a k jest
(z r u k o p i s u v Neubergově
komu
knihovně;
hlu
mnohé c h y t r o s t i " |
sám uškodil V í t . 6 1 "
v e vydáni P á t e r o v ě n a
str. 2 0 3 , p o z n . 1 1 ) ; sem-li t e n pes ukradl, bóh daj, b y c h opsěl j a k o t e n pes R o ž m b . 176. T v a r y bych a t d . b ý v a j í n a prvním (=
místě v e l m i č a s t o : Bych
b y l j s e m ř e k l ) dřéve, ž e . . . S t í t E . 1 6
2 1
( = začátek výkladu);
řekl by
bóh uslyšěti ráčil A l x B . 2 2 6 ; by t a k ý ž byl č e s k ý m k r á l e m tamt. 228;. h y j e d e n z v á s n e v ě ř t o m u , | bych tuto v ě c sám o sobě | zamyslil tamt. 3 1 9 ; b
S
by t y byl s y n boží, p o m o h l b y sobě i n á m M L . 1 1 7 ( G e b a u e r I I I 2 , 4 2 8 ) ; atp. A k u s . tě j e n a prvním místě v T k a d l . : v ě z to t a k úplně . . . , žeť n a t ě chci vždy volatí proto, n a tě křičěti, tě j á ehci v své v l a s t n i e a
tajemné k n i h y vepsati 4 1 282 ( v e vydání Hrubého a Š i m k a ) . T a k é p o spojce a stává n ě k d y slovo t. z v . nepřfzvučné;
na př.:
b
ktož sě s s m o l u obchodí a jie s ě dotýká K r u m l . 1 5 7 ( = nč.: a d o t ý k á se jí).
Předklonné skupiny. 5 . O případech t y p u ,pan ^učitel — v i z v § 2 — praví K r á l , že v n i c h m á jednoslabičné slovo přízvuk r o v n ý a s i přízvuku G e b a u e r I , 5 8 1 — 5 8 2 j e roztřiduje
vedlejšímu.
n a několik s k u p i n podle p o v a h y
slova jednoslabičného: n a t y p pan učitel,
zlý duch, k d e j d e o j m e n n é
p ř í v l a s t k y ; n a t y p ten nezbeda, k d e j d e o zájmenné p ř í v l a s t k y ; n a t y p vy nevíte,
k d e j d e o j i n é t v a r y zájmenné
t y p dva'sousedé,
kde jde o výrazy
než v t y p u p ř e d e š l é m ; n a
k o l i k o s t i ; n a t y p dnes ráno,
kde
j d e o příslovce, a n a t y p matka a dcera, zda nevíte, k d e j d e o s p o j k y . K r á l neuvádí sice různé t y p y , ale m á m e z i svými příklady o j e d e n
