„Tak snad jen to nejlepší, pane Jiří. Letos to dělá rovných 34.“
(2016)
I. Dolce vita milé děti Život vás vítá ale letí…
(Hlubočky)
II. Strach stranou a skočit do neznámých vod nade mnou bdí máma anděl lodivod
(Litomyšl)
III. Nepromarni svou šanci, holenku máme tu totiž pánskou volenku
(Litomyšl)
IV. Než vyroste z dětských her měl by zvolit správný směr
(Litomyšl)
V.
Ve výskoku v tom okamžení rázem ztuhne i úsměv na rtu Když už není co k odražení vsadí vše na jedinou kartu
(Litomyšl)
VI. Ještě se drží máminy sukně až jednou přijde nad ránem domů s klukem který v předsíni tiše se zouvá „Co koukáš, mami, to je můj kluk ne?“ a malý outěžek navrch k tomu co pod plesovými šaty se jí vzdouvá
(Svatý Kopeček u Olomouce)
VII. Jako na lodní přídi vyhlíží do daleka Kdo tuhle plavbu řídí? a co tam v dálce čeká?
(Praha)
VIII. Do kterého konce světa míří, do nekonečných dálek, kam?... Na břehu sedím já, prosťáček Jiří, jsem zvědavý, a tak se ptám…
(Cuxhaven)
IX. Ve svěží bríze s výhledem do daleka našli si závětří… mají to dnes kliku Přečtou si verše co píší do šuplíku Chlapi sobě však shodila by se deka
(Cuxhaven)
X. Pánové nad šálkem kávy v ulici Betlémská mluví o pozlátku slávy jež je jen pozemská
(Praha)
XI. V naleštěné káře projet celý svět či pronajmout si kanceláře a nemít cesty zpět?
(Šumperk)
XII. Každý po své vlastní ose brodí se svojí strouhou Každý ve své ranní rose je kapkou v moři pouhou
(Zlín)
XIII. V životě spíše hledat pevný bod Nežli se věčně snažit o závod
(Ještěd)
XIV. Složit si v písku suchém jak troud a v řece přeprat prach z dlouhé cesty Od břehů dál nás přepere proud navzájem děláme si záchranné vesty
(Wittenberge)
XV. Ještě dřevěný kříž a dokonáno jest Směrem výš, víš vede více cest
(Ještěd)
XVI. Květiny v truhlíku pro božího syna který vzal na sebe všechny naše hříchy Dneska zalévá soused. Týden je lichý Tak my tady věříme a nelze jinak
(Topolany)
XVII. Jak děravá že je naše víra? Je na ní stín a v něm zeje díra.
(Neratov)
XVIII. V třiatřiceti prokláli tě hřeby Snímání z kříže Kladení do hrobu Snad že máš prošlé datum spotřeby Stále však platnou záruční dobu
(Stará voda)
XIX. Někde kdesi čekáme v čekárně na zázraky Pod nebesy čekáme až rozejdou se mraky Já… Ty… Oba… Čekáme… je to ale doba
(Neratov)
XX. Do kostela necestou přes strniště Poděkovat Bohu za chléb vezdejší Za letošek i to co vzejde příště Zasít modlitbu za léta pozdější
(kdesi u Plzně)
XXI. A občas na mne padne krize Snad ne ta středního věku Ta mne teprve čeká Dočítám se pak v chytré knize že záleží na člověku Člověk od člověka
(Telč)
XXII. Propůjčím madoně svoji tvář V tu chvíli zahalí ji stíny V tu chvíli pozbyde svatozář Tu ať jí půjčí někdo jiný
(Litomyšl)
XXIII. Tady už se ke mši dávno nezvoní a žijeme tu takříkajíc na povel Tady u nás život dávno nevoní a žije se jen když přivezou Litovel
(Jiříkov)
XXIV. K těm dámám nezachoval se život vlídně Mužům pro řízky jedou až do Vídně
(Horní Loděnice)
XXV. Najde si místo kde se dobře kouří Nějaký zapadlý kout kde bude mít krytá záda Módní policie se divě bouří vždyť kouření je dnes out Co naplat když to má ráda…
(Praha)
XXVI. Pohledy jen letmé mysl se pozdí vždyť na panáka není nikdy brzy Své nářky na Letné vyspílá do zdi od rána roní Stalinovy slzy
(Praha)
XXVII. Strejdo, překroč své limity Když můžu já, můžeš i ty!
(Olomouc)
XXVIII. Večerní chvilka poesie Chceš boty? Podej si je Chceš-li létat s ptáky vstávej a leť taky! A chceš-li ještě víc sáhni si na Měsíc!
(Praha)
XXIX. Květina? Snad darovaná z lásky Něžný dar od tajného ctitele jenž promíjí i její vrásky a stáří podepsané na těle
(Praha)
XXX. Stáří jde příkrokem a je už nahrbené zatímco dětství kráčí tanečními kroky Pohledy svými se minuli. Nota bene minuli se o celé světelné roky
(Olomouc)
XXXI. Dát cigáro do koutku huby a nechat vyvolat staré vzpomínky Od křtin po svatbu přes zásnuby skládat odžité jak z vajglů komínky
A zlatý hřeb? Chcete vědět víc? …Inu pohřeb rakovina plic…
(Telč)
XXXII. Pár svěžích momentek z našeho škádlení v trávě zachytit mládí v krátké fotografické zprávě než i dnešní den začne se pomalu šeřit Pár momentek kdy létu už docházejí síly tak jako barvy i vzpomínky se v šedou slily a za pár let tomu nebudeme sami věřit
(Zlín)
XXXIII. Opustit milenky ženy děti a zvednout kotvy Opustit zázemí pevný břeh a vrátit se kdoví… Je červenec drahá snad vrátím se v lednu neklesej na mysli, já neklesnu ke dnu…
(Hamburk)
XXXIV. Napsat dopisy Ty pozdravy z cest a letních prázdnin Ještě podpisy Na závěr Pé Es brzy se vrátím
(Litomyšl)
... Došel až na sám kraj světa Po cestě utrousil několik vět Došla slova Končí věta Nakonec aby vzal těch pár slov zpět
(Cuxhaven)
