ÉY vMĚLA..TA DĚJN JIN tomto čísle
INTERNETU BLBOST BY Z HISTORIE PAKA
ZENOVÁ ŽENA LINDE GAS-PROM ČECHY ZEMĚ MYSTIFIKACE
Probuzení prasečí chřipky A/H1N1 farmaceutickými koncerny
LEKTORA ZAHLUBOVAČE
Blbost by měla mít svůj monument Člověk by si myslel, že po mnohých špatných zkušenostech lidstvo už konečně opustí fenomén, který ho provází od počátku jeho existence – mýtus. Ke krizi mýtu se však stále neschyluje, a to i přesto, že tu a tam naštvaní lidé boří, vyvracejí a likvidují rozmanité památníky, vyviklávají sochy, natírají tanky na růžovo a činí další opatření na snížení jeho vážnosti. Mýtus prostě přetrvává, protože ho větší část lidstva potřebuje jako záštitu a symbol své víry. Možná, že by se obě protipólné skupiny – zastánci i odpůrci mýtu - shodli na tom, že by bylo záhodno postavit sochu či památník něčemu, co může přetrvat věky. To co přetrvává věky, je například lidská blbost. Ano, je to právě lidská blbost, která by si zasloužila (možná jako jediná), aby ji byl postaven monument, pomník, či památník, jak kdo chce. Půjdu ještě dál, myslím si, že v kalendáři by měl být vyznačen významný den, který by připomenul lidstvu jeho blbost, jako jeho významný dějinný i hybný prvek. Vždyť bez blbosti by lidstvo prožívalo zřejmě zcela jiný vývoj, než jak jej prožilo. Dějiny by přišly o své mučedníky, byl by to svět bez válek, bez omylů a právě blbostí způsobených katastrof. Blbost zůstává stále nedoceněná, co se týká vlivu na osudy a vývoj lidstva, i když je jeho zásadním a určujícím fenoménem. Veškeré lidské aktivity jsou víceméně založené na korekcích škod, mimoděk či záměrně způsobených blbostí. Vraťme se však k mýtu, který je rovněž produktem lidské blbosti. Jeho projektanti i stavitelé se vždy znovu domnívají, že
ú-vod n í k úv- od n í k úvod n í k úv
ÚVODNÍK
slovo od nás
přetrvá věky a že bude na vybraném svatém místě strmět nekonečně dlouho. Abychom si připomenuli, jaký osud čeká každý mýtus bez rozdílu, zkusme si udělat hezkou neděli v přírodě s malým happeningem. Z marcipánu vyrobíme sochu Ferdy mravence v porovnání s velikostí lesního mravence v nadživotní velikosti, celkové provedení bude odpovídat mytologické postavě. Sochu opatrně přeneseme do lesa, kde vyhledáme velké mraveniště. Z dřevěného klůcku vytvoříme pódium, které položíme do mraveniště na vyvýšené místo, Dáme si záležet, bude to místo, kde mohou mravenci uctívat svůj mýtus. Připravíme si na stojan fotoaparát, kterým budeme pořizovat záznam osudu sochy - postavy významné pro společenství mravenců. Ferdu mravence umístíme na piedestal. V přesných časových intervalech si do hlasového záznamníku zaznamenáme vše, co se bude dít. Ze zkušeností odvodíme poznatky pro pravděpodobné osudy jiných mýtů. Získaný materiál můžeme umístit na některý sociální web.
ilustrace: U. Padovani
testík
Nevíte jaké je vaše místo ve společnosti? Odpoví Vám naše krátké testy, které si můžete rychle a sami vyplnit cestou do zaměstnání.
1.
Jsi hezký? ano –1 bod ne – 0 bodů
Jsi chytrý? ano – 1 bod ne – 0 bodů
Vyho d no ce ní: 2 bo d y: J s i he z k ý a c hy t r ý 1 bo d: J s i bu ď he z k ý, nebo c hy tr ý 0 bo d ů: J s i š ka red ý deb i l
2.
Jsi zdravý? Ano – 1 bod Ne – 0 bodů Jsi bohatý? Ano – 1 bod Ne – 0 bodů Vyho d no ce ní: 2 bo d y: Pře k ypuje š z d raví m a j s i boha t ý 1 bo d : J s i bu ď z d rav ý nebo boha t ý 0 bo d ů: J s i nu zá k a k ri p l Test sestrojili vědečtí pracovníci RSVT v Dubí u Teplic
vinařství
jezero
Podle Helemese LZ
ilustrace: U. Padovani
BA DAT ELST V Í*
Veltlínské jezero má vzniknout v katastru obce Bzenec na Moravě. Jde v podstatě o umělou nádrž, kde budou shromažďovány ekologicky aseptické vedlejší produkty při výrobě moravských vín, spolu s nezdařenými kyselými vinnými produkty, které byly dříve exportovány do mnoha pražských vináren k přímé spotřebě. Tzv. „Moravský bolehlav“, který byl příčinou překyselení žaludku mnoha návštěvníků pražských vináren, se díky dovozu kvalitních zahraničních vín ze zemí střední a jižní Ameriky, Afriky, či Austrálie, stal v Praze neprodejným a nezbývá, než jej uskladnit ve volném prostoru v umělé nádrži. Tato nádrž měla být původně umístěna v západních nebo severních Čechách, avšak díky iniciativě starostů a obyvatel vytypovaných lokalit, kteří se rázně postavili proti tomuto projektu, zůstane moravské víno doma na Moravě. Co bylo hlavním argumentem odpůrců vinného jezero v Čechách, shrnuje jeden ze starostů, ve svém vyjádření k petici. Byla to především obava z enormního výskytu vinných mušek, které by vzhledem k rozlehlé ploše vinného jezera zamořily okolí a znepříjemnily život obyvatel v okolí vinného jezera. Dalším, ekologicky závažnějším problémem je možné překyselení pramenů vod, které jsou např. v okolí města Stráž pod Ralskem v katastrofálním stavu díky předchozí sovětské těžbě uranové rudy, která byla za socialismu louhována čerpáním kyseliny do podzemí. „Nikdo neví, co by se stalo, pokud by se rezidua těchto zbytkových kyselin spojila s kyselým moravským vínem“, nechal
BA DAT ELST V Í*
Veltlínské
se slyšet starosta Stráže pod Ralskem, když se mu s vypětím všech sil podařilo zabránit demonstracím znepokojených obyvatel města a přilehlých obcí. Problém s překyselením však zřejmě nedělá vrásky na čele moravským vinařům, kteří již plánují otevření venkovních lázní pro pražáky. „Když nechců naše víno lemtať, prijedů k nám do Bzence se v ňom vykůpať“, plánuje si další tzv. pražský projekt jeden z vlivných vinařů, dříve velkododavatel kyselých sířených vín z Moravy do Prahy.
histor
@
historie
@
historie
@ifo Z historie
Patafyzického kolegia
v Teplicích Sborník Alfred Jarry a česká kultura Institucionalizované Patafyzické kolegium v Teplicích vzniklo na přelomu let 1980-81 (hodina, den ani měsíc založení nejsou známé). Ve své době bylo jediným uskupením vědomých patafyziků ve východní Evropě. U jeho zrodu stáli nejprve někteří členové jedné ze studijních skupin církve Svědkové Jehovovi (dále jen SJ), kteří při svých exkurzích do světa ideologie SJ, ve studijních spisech sekty, objevovali kouzlo nechtěného. Když opustili pohostinství sekty, založili pod vedením Eduarda Vacka, kterého již dříve ovlivnily „Anály patafyziky“ Alberta Marenčina v časopise Světová literatura, Patafyzické kolegium Teplice. E. Vacek svoje iniciační setkání s Marenčinovými „Anály“ zúročil až se zpožděním třinácti let. Naplnil se tak postulát Alfreda Jarryho: „Patafyzika přesahuje metafyziku, tak jako metafyzika přesahuje fyziku“. E. Vacek k tomu říká: „Protože jsem pociťoval tragickou nevzdělanost v oblasti bible, přijal jsem od dvojice SJ nabídku ke studiu, a aniž bych k tomu vědomě cílil,
stal jsem se posléze starším jednoho sboru v Teplicích. Časem jsem ale zjistil, že právě mezi SJ nacházím cosi patafyzického: jejich učení mě občas přivádělo nejprve k vnitřním rozladám, jež měly nepochybně svůj původ v dialektice rozumu a metafyziky. Některé texty byly pro mne zajímavé, jiné pak zcela absurdní. Ty druhé jsem začal jejich zvýrazňováním lehce ironizovat a posouvat do roviny persifláže. Tyto mé vnějškově málo zřetelné postoje však zaujaly skupinu mladých zájemců o učení SJ; spolu jsme pak uvnitř sboru SJ vytvořili uskupení, které mělo velmi blízko k budoucímu patafyzickému kolegiu. Většina z nich byli studenti, kteří se později rozešli studovat na vysoké školy.“1 Také cesta Svatavy Antošové měla podobně komický potenciál: „Někdy v osmdesátém prvním mě seznámila teplická výtvarnice Eva Šmídová s malířem Svatava Antošová Václavem Lukáškem. Ten mě pak pozval na jakési sezení k Vackovým, kde už byli Míra Wanek a Petr Kuranda. Netušila jsem, že jsme právě založili PAKO, tedy Patafyzické kolegium.“2 A ještě Miroslav Wanek: „Kolegium 1 Rozhovor E. Vacka s Radimem Kopáčem pro časopis Uni, březen 2006. 2 Svatava Antošová, v rozhovoru s Radimem Kopáčem v knize Nordickou blondýnu jsem nikdy nelízala, Concordia, Praha 2005.
@ historie @ histor
polosoukromých performancí, her a akcí, k nimž následně vycházely na psacím stroji psané sborníky. „Slavili jsme například výročí konce třicetileté války, žena k tomuto výročí upekla velký dort. V prosinci jsme nafoukli gumové matrace a vyrazili se koupat do krystalické vody [míněn sníh] na Sluneční louku v Dubí u Teplic. Rozhodli jsme se uspořádat mezinárodní patafyzické sympozium (na které bohužel sice nikdo ze
@ifo
zahraničí nepřijel, ale i tak došlo k přednesu významných referátů na téma Odstranění traumatu při vyměšování v panelové výstavbě) a založili jsme výtvarně-literární občasník PAKO, kterého do roku 1986 vyšlo vždy v deseti kopiích do dvanácti kusů (poslední dva byla téměř nečitelné). Všechna čísla jsou archivována v pražské knihovně Libri Prohibiti, i když StB vyvinula enormní úsilí o získání celého nákladu. Pro jedno číslo si například dojela až do Bratislavy k Albertu Marenčinovi,“ vzpomíná Eduard Vacek v televizním pořadu Teplice v Praze z pražské Delty. Miroslav Wanek v témže pořadu ke koncepci časopisu a k jeho obsahu uvádí: „Každý přinesl to, co vytvořil nebo našel, a pak jsme to třídili a rozdělovali si, co kdo přepíše na stroji v deseti nebo dvanácti průklepech. První kopie byla vlastně Brailovým zápisem, protože kusy papíru úplně chyběly a text bylo možné číst buď jen hmatem, nebo odhadem podle tvaru výseků. Poslední kopie připomínala noviny, které spadly do vody, nebo útržek textu, který zůstane při praní v kapse…. Kromě vlastní tvorby jsme v časopise uváděli ukázky z „Análů patafyziky“, z děl různých autorů, jako byli Jarry, Queneau a také ukázky z časopisů Hara-kiri a Analogon. A pak samozřejmě cokoli, co se našlo na ulici, třeba plakát k bezpečnosti práce hlásající: Chraňte svůj zrak jako oko v hlavě nebo kreslené vtipy od Andreje Mleczka. O výtvarnou stránku se staral hlavně Petr Kuranda, který tou dobou začal objevovat svůj největší zájem a talent – uměleckou fotografii. Do každého čísla vytvořil deset kopií od ofocených obrázků, nebo svých vlastních fotek. Obálku vyhotovovoval nejčastěji Eda. Součástí každého čísla PAKA byl takzvaný zásadní článek. Psal je rovněž
historie
založil Eda Vacek, ani nevím jistě, jestli už existovalo předtím, než jsem tam přišel, ale po mém příchodu jej tvořila pětice: Eda Vacek, já, Venca Lukášek, Sváťa Antošová a Petr Kuranda. První schůzky byly víceméně takovým společným čtením především z Marenčinových „Análů patafyziky“ ze Světové literatury. Eda nám zapůjčil Jarryho a také čas od času přednesl nějaký svůj výtvor. Stěny Edova bytu pokrývaly jeho Miroslav Wanek obrazy, třírozměrné koláže a skorosochy, některé z nich už přímo inspirované patafyzikou.“ Aktivita kolegia spočívala v pravidelných týdenních schůzkách, v organizování
většinou Eda a byly někdy zdrojem takových drobných neshod, především když se Eda neudržel a „vpašoval“ do textu politickou satiru nebo kritiku. Z větší části to ale byly úvahy řekněme filosofické, tedy vědecké, jak se na patafyzika sluší… První číslo mělo jen pár stránek a fotky nalepené na papíře, u pozdějších čísel stránek valem přibývalo,
historie
@
historie
@
histor
@ifo
až k osmdesáti, a pro reprodukce jsme se snažili používat takzvaný dokument, měkký foto papír, který vytvářel alespoň trochu iluzi novinové ilustrace. Poslední číslo – desáté – bylo celobarevné. Nebyl v něm žádný text a listy měly všechny možné barvy. Tímto číslem jsme dosáhli patafyzické dokonalosti a vydávání časopisu jsme ukončili.“ Skutečným důvodem konce PAKA a rozpadu Patafyzického kolegia ovšem nebylo dosažení pomyslného vrcholu patafyzické dokonalosti, ale razie na undergroundový časopis Vokno, kdy bylo při domovní prohlídce u Vacků zabaveno několik čísel časopisu PAKO a další písemnosti, na nichž se Eduard Vacek podílel, nebo do nichž přispíval. O několik měsíců později, v polovině roku 1986, byl zatčen a následně odsouzen k odnětí svobody na jeden rok nepodmíněně. Na okolnosti svého zatčení vzpomíná jediný patafyzik na světě, který byl za svoji
činnost souzen a odsouzen do vězení, takto: „Já jsem krátce před svým zatčením připravoval jedenácté číslo sborníku, ve kterém měly být koláže s tematikou pornografie. Měl jsem doma několik pornografických časopisů, které StB našla při prohlídce mého bytu. U soudu se mi pak snažili dokázat, že jsem s nimi obtěžoval okolí, nejlépe malé děti na pískovištích. Kuriózní okamžik nastal, když se mě soudce Bartůněk ptal, proč jsem měl ty materiály doma. Odpověděl jsem po pravdě, že jsem z nich chtěl udělat koláž. A on diktoval do protokolu: „Chtěl z nich udělat koláč.“ 3 Po návratu z vězení v roce 1987 Vacek o obnovení kolegia neuvažoval, a ani to nebylo možné. S. Antošová odešla do Českých Budějovic, kde v továrně na smaltované nádobí splynula s pracujícím lidem, M. Wanek se přesunul s kapelou Už jsme doma do Prahy. K oživení aktivit spojených s kolegiem nedošlo ani po listopadu 1989, neboť Vacek zamířil na dva roky do vysoké politiky a stal se poslancem České národní rady a po vypršení mandátu nastoupil na generální ředitelství Vězeňské služby do funkce vedoucího tiskového oddělení. Ve svém soukromí se však věnoval psaní knížek, v nichž se senzibilita pro absurdní momenty ve všednodenní realitě prolíná s nadčasovou posedlostí ženským tělem. Sám prohlašoval, že jej – podobně jako výtvarníky Vožniaka, Nepraše a Dlouhého – zajímá především filosofie divna, čili touha popsat věci a lidské záležitosti, které mu připadají něčím zvláštní a svobodomyslné. S. Antošová se brzy etablovala jako básnířka, autorka imaginativních a bezskrupu3 „Král Ubu a doktor Faustroll ovládají svět“, rozhovor R. Kopáče s E.Vackem: http://czecharts.com/rozhovory
@ifo
Résumé
From the History of the College of Pataphysics of Teplice The given text uses Eduard Vacek, Svatava Antošová and Miroslav Wanek’s memories of the beginnings of the College of Pataphysics in Teplice. The College PAKO originated out of the need to keep the memories and ”not to let them waft away”. The society of pataphysicians then used to get together in order ”not to let the spirit begin to stink”. The 80s of the 20th century counted among the toughest years in Czechoslovakia, the President Husák’s normalization wing was trying to achieve the so-called inaction. PAKO would disturb such peaceful and putrid atmosphere, same as a bubble accompanied by a noise resembling a burp or a fart, which from time to time appears on the water surface of cadaverous lakes in the moors. That was the way the pataphysicians responded to the political reality of those times. Even nowadays, in the so-called free world, there is a lot of free space for pataphysics, for ”the deeds and the fame of King Ubu´s company are rising up the sky”. As the members of both pataphysical wings, the one of Prague as well as the one of Teplice, say no wonder ”everything is the same”.
Vydala Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta 2008 foto: Profuzio + archiv
@ historie @ histor
nální knihovně v Teplicích, kde zase naopak hostovali patafyzici z Prahy. Společně zde mimo jiného realizovali své v pořadí již třetí sympozium s názvem Odstranění traumatu při vyměšování v panelové výstavbě, jež se koná s neo-chvějnou pravidelností každých 10 let. Již několik let je funkční webová stránka www.czecharts.com, na které prezentují svá díla a názory osoby zabývající se patafyzickými aktivitami. Současně se vyvíjejí a prolínají patafyzickému pohledu na svět příbuzné proudy a směry (Martin Velíšek a parealismus, John Bok a banalismus) a samozřejmě skupina Terč, ve které působí kromě dalších osob Pavel Kreml, Ivo Medek Kopaninský, Eduard Vacek a Petr Kuranda.
historie
lózních textů, k nimž v poslední době přibylo i několik próz, s cynismem a ironií reflektujících jednak autorčinu homosexualitu, jednak poměry v dámských magazínech, popřípadě v knihovnách, kde spisovatelka na přelomu tisíciletí působila. M. Wanek je dodnes leaderem v Čechách i v zahraničí kritikou respektovaného hudebního souboru, s nímž vydal několik desek. Věnuje se rovněž filmové hudbě, časopisecky i knižně zveřejňuje svoji poezii a písňové texty. Petr Kuranda je zaměstnaný jako počítačový grafik a designer a věnuje se nadále umělecké fotografii. Ačkoli spiritus agens české Vědy věd Eduard Vacek na čas své aktivity přesunul do oblasti nevědomé patafyziky, tedy do politické sféry (v době rozpadu Československa), vědomá patafyzika o sobě dala v organizované podobě opětovně vědět už v roce 1991. Došlo však k přesunu epicentra z Teplic do Prahy, respektive k rozštěpení epicentra na pražské a teplické. V Praze byly patafyzické aktivity zastřešeny vydavatelstvím Clinamen, jež vydalo za dvanáct let své existence pětadvacet knižních publikací a vydává také patafyzický občasník téhož názvu, v jehož redakční radě působí Daniel Štverák, I. M. Kopaninský, Eduard Vacek a Viki Shock. V Teplicích bylo díky vhodnému politickému klimatu obnoveno vydávání časopisu PAKO. Teplické patafyziky personálně posílil malíř Pavel Kreml, který se zabývá ilustracemi časopisu PAKO a knižními ilustracemi pro vydavatelství Clinamen. Aktivity obou center se mnohdy prolínají. Nakrátko se přímo sjednotily na Teplickém dni, který se uskutečnil v pražské Deltě, a při Bodrém dni v Regio-
h o s t PA K A * h o s t PA K A * h o s t PA K A *
kultůrní diverze
Václav Návrat:
Čechy - země mystifikace (Kosmická analýza švejkovství)
Zde v této kotlině po meteoritu, ze kterého slezli zřejmě ufoni, se stává podivným vše. Je zvláštní ta pláň tichých ulic, polí, řek a hor. Je spící, neurčitá, zívající a nic neznamenající, ale přesto skrývající potměšilá a číhající tajemna. Kradmé pohledy zpoza záclon, střelhbité analýzy koutků očí lepých a nedotknutelných žen. Ironické pohyby právě zrozených dětí jakoby čímsi vyšším řízené. Vnitřní hnutí podivných bytostí skrytých v módních obalech pokožky světových trendů, ale tak nějak divně, neuspořádaně, nevkusně. Kalné pocity jinakosti nad sklenicemi piva ve strništích vousů divoce rostoucích a cosi vysílajících... Český národ. Údajně národ zbabělců, který byl nucen vnějšími okolnostmi ke stálému přizpůsobení měnícím se podmínkám. Ve stálé sféře vlivu okolních mocností se zmítal vírem rozporů na hranicích mezi východem a západem. Nikdy se nebránil nájezdníkům jinak než zbabělou asimilací a infiltrací. Jen tak tak si uchránil vlastní jazyk před germanismy, rusismy, anglismy.
Ve vidění vlastní komičnosti si nepřipadal nijak trapným ani při charakterizaci sama sebe národním hrdinou dobrým vojákem Švejkem. Takovým bodrým chrabrým slovně nezranitelným lidovým filosofem, který na sobě nechává dříví štípat... Proč? Co vede obyvatele české kotliny a moravskoslezské usazeniny k takové míře nadhledu a idealistické pokory až vesmírně humanistických kvalit? Odkud zdědili schopnost vidění vyššího, než je běžné? Pomíjejí obyčejnou pýchu, kterou vlastní všechny ostatní národy? Ve jménu čeho? Jakého důležitějšího programu? Zvláštní indicie je - národní sebepohrdání. Existuje zde v teritoriu českého jazyka veliké množství jedinců, kteří jsou ochotni a přímo prahnou po tom, aby ironicky zpochybnili jakýkoliv děj, který tuhne vážností. Ona lechtivá touha po znevažování je známa každému Čechu už od dob školní docházky. Byl-li by okraj školního záchodku obrouben trikolórou národních barev, neexistuje jistě kluk, který by ji nepochcal! Všichni, které jsem znal, měli vždy sklon k sebeironizaci a pomlouvání uniformity. Nikdy jsem nepotkal žádného Čecha, který by byl ochoten sdílet stejnou pravdu s ostatními! Vždycky by lhal (a mystifikoval dál). Mystifikace je ovlivňování pojetí pravdy. Vytvoření něčeho, co není. Vaření z vody, alchymická snaha o přetváření prvků v jiné látky, ale s použitím vysoké dávky radiace. Takové, která není smysly postřehnutelná. Češi mají talent na vytváření jiných pojetí pravdy. Nelze to nazývat ani vrozenou lhavostí. Je to uměleckost, licence vypravěče k přetváření pohádky ve skutečnost. Ochota k výměně vnucené reality třeba za simulaci duševní nemoci. Kolik mých přátel si za komunistů hrávalo na blázny! Byla to ta nejdokonalejší metoda, jak obhájit svou duchovní svobodu, jak uniknout vojně a společenským povinnostem, účasti na spartakiádě nebo
kultůrní diverze
h o s t PA K A * h o s t PA K A * h o s t PA K A *
členství v organizaci. Blázni byli posvátní lidé odvahy, obdivovaní a ideální: jako bílé krvinky, tolerovaná zdravotní policie ducha společnosti. Dnes je to velmi podobné. Lidé myslí podnikatelsky, ale přesto jsou to blázni. Nevěří svým vnuceným rolím efektivních strojů. Přes ekonomické překážky a ztráty si uchovávají svobodná pole jiných světů, úniků do dalších realit: na chalupy, do přírody, k poruchám mobilních telefonů. Nedokážou být dokonalí jako Japonci, tvrdošíjní jako Němci, panovační jako Američané. Nevěří, pochybují, pláčou nad rozlitým mlékem, simulují dále... Efektivita znamená víru. V absolutní ideje. V úspěch, pohádkové bohatství! Tůdle. Češi neumějí makat, nechtějí se totálně obětovat. Nevěří pořádně v Boha, jsou ošemetní a nespolehliví, nestálí a zpochybňující, ale tím: božští. Kosmické ideje se neprodávají na tržišti. Filosofické pravdy nenajdete v mysli po návštěvě supermarketu. Jinakost a budoucnost vzniká v porodních bolestech pochyb
počatých ironizací skutečnosti. Jde o vyšší kosmickou infekci, která žene dopředu vývoj vesmíru silami zabraňujícími rozpadu a entropii. Bojuje pochybováním proti opotřebení idejí a energií: směřuje k obrodným projektům, přijetí chuti k vyšším snům. Prchavým proudům věčných her... Toto sémě je zde! Češi jsou fenomenologickým národem. Vidícím pod věci stávající a uznané, i pod ty snobismem skryté. Národní nespokojenost, nevrlost, neukojitelnost a pochybovačnost je věčná. Neplodí veliké duchy diktátorů dogmat, nerodí světová hnutí převratů a přeměny epoch. Skrytě spí doma na kanapi nebo v hospodě u piva v ironickém pohledu, v trapné a sebesnižující anekdotě nebo v nepřítomnosti výchovy dětí k pyšným zásadám. Národní směšnost je důvodem bytí o sobě, znakem odlišení, roztodivnou krásou. Kdo to sem vložil? Je to látka od vyšších mocností Vesmíru, slezlá a rozteklá ze spadlého meteoritu? Infekce nadvědoucím programem z nebes? Nevím. Ale vím, že se mi tady žije dobře. Že nenechavá tvořivost povahy české je nádherné pole odvahy. Je to chuť bez skrupulí a bez zábran se dotýkat čehokoliv. Ať nám všechny velmoci, víry a totality políbí prdel! Na tuhle místní mírnou otravu nudou slunce svítí nejjasněji. Malé pocity, které jsou tak velké. Slabí, kteří budou povýšeni duchem, až jim to za to bude stát... Stálá je česká naděje na život - věčný.
kresby: Jiří Jirásek
rsvt* rsvt* rsvt* rsvt* rsvt* rsvt* rsvt*
sociologie v terénu V únoru roku 1986 vydalo VHJ ČKD Praha o. p. ÚZ výpočetní technika nenápadnou brožuru, kterou vybral a roztřídil Ing. Rudolf Malíř CSc. Brožura obsahovala především velké množství vybraných citátů, ale také některé originální myšlenky, které vrhají nový pohled na kategorii vybraných pracovníků – vedoucích. Z této brožurky se pokusíme ocitovat zajímavé pasáže. „V této brožurce jsem se v aforistické kostce pokusil o zobecnění zkušeností nashromážděných za léta práce ve funkci vedoucího“, píše autor, a přechází do volného výkladu: Vedoucí začíná svou funkční dráhu zplužen a oset ve školních škamnech teoretickými zrny, které Život zalévá, okopává a jednotí praktickými zkušenostmi. Plodem je pak získání a vypěstování obecných postupů. Tato problematika je obsažena v první stati nazvané Filozofie. Vybrané poučky byly shrnuty pod pojmem zásady a pro vyvážení doplněny Kyselinami, protože řídící pracovník jednající výhradně na základě Zásad, by se nutně po čase stal jednostranný. Vedoucí pracovník pak tráví svůj život v pilné práci ve své funkci v plném rozkvětu svých tvůrčích sil. Odtud název další stati Roboeuforie1. Příslušné výroky jsou rozděleny do Egologie, neboli nauky o vlastnostech a schopnostech vedoucího a Ekologie neboli o jeho styku s pracovním okolím, ve kterém žije. Egologie se člení na Řesti, což je souhrnný 1 Tato problematika se někdy v literatuře objevuje i pod názvem Liznerismus či Fullparita, česky též Furtpárita pro vyjádření, že vedoucí stále pracuje napilno.
pojem pro kladné vlastnosti a schopnosti vedoucích, a na jejich opak – Neřesti. Ekologie se člení na Skýmickou2/ neboli styk vedoucího se spolupracovníky v podčlenění na /Lile/ disco pro starší a pokročilé, a / Hle/ disko pro mladé, na metody a formy jeho práce /Ekologie Jakická, též Jakologie/ a na nástroje, které má pro svou práci k dispozici /Ekologie sémická, též Sčímologie; zde jsme se hlavně soustředili na počítačovou techniku/. Zatímco vedoucí pracovník v práci řídí, velí, je subjektem manipulace, stává se mimo práci objektem manipulace. Samozřejmě mám na mysli muže. /U žen tento problém odpadá, protože ženy jsou stálým subjektem řízení. Tento fakt musí prostě muži přijmout jako axiom/ Proto jsem další stati přisoudil název Vorita, i když dosti frekventovaná jsou i synonyma Knutologie nebo Úpika. Vorita se dělí na ženyjní3 a sociální. Ženyjní vorita byla dále ještě rozdělena na podčásti Doma u slečen /Doba zasévání/ a Doma vlečen /Doba sklizně/. Sociální vorita doplňuje ženyjní a pomáhá vedoucímu, aby se řídící návyky nestaly zlozvyky. Stať Herbika dává vedoucímu pracovníkovi určité náměty, kterými může okořenit svá vystoupení na různých pracovních a mimopracovních setkáních tak, jak to odpovídá 2 Někdy se používá i pojmů Skýmologie nebo Mystyk, do češtiny zavedených V. Dříčem jako novotvary v jeho výborném překladu knihy De Luben, K. E., Vom Ganges zum menschlichen Umgang und Untergang, Theorie und Praxis, Widle α Co, Frankfurt 1927/ Od mystyky k mystyku, Teorie a praxe, Nakladatelství Jos. Šváb-Malostranský, Praha 1925/. Již sám český titul knihy daleko lépe vystihuje podstatu věci než originál. Místo pojmu Ženyjní, používají někteří 3 autoři pojmu Babická. Tento pojem nepovažuji za vhodný, protože by při ústním projevu mohlo docházet k nedorozuměním a záměně pojmů Babický a Babycký. Přidrželi jsme se tedy pojmu Ženyjní. Srv. zejména díla Mc Rellyova a S. C´Osy Spaddyho /viz recenze v časopise Typ č. 5 roč. 1949/.
V Praze, únor 1986 Ing. Rudolf Malíř, CSc. 4 Srv. např. Pischischworr, W. E., Základy paradentiky, II. Upravené vydání, Felix a Vlk, Praha 1932, str. 317-425.
Kvantifikace doby přesluhování (ulpívání) vedoucích v zaměstnaneckém nebo služebním poměru: Doba funkčního ulpívání (přesluhování) v letech DFU = DFUslxkkh –DFUosxkp, Kde DFUsl Představa služební (oficiální, formální) o době funkčního ulpívání příslušného vedoucího
sociologie v terénu
rsvt* rsvt* rsvt* rsvt* rsvt* rsvt* rsvt*
jeho naturelu. Při delších schůzkách dochází ke konzumaci jídla a pití a proto je tato stať rozdělena podle chodů jídelního menu. I vedoucí pracovník se spotřebovává. Tato problematika byla shrnuta pod pojmem Hynologie, kterému jsem dal přednost před pojmy Paradentika nebo Uhnita4 Hynologii dělíme na funkční a osobní. V hynologii funkční se uznává, že vedoucí stoupá ke svému vrcholu a po jeho dosažení na něm po nějakou dobu ulpívá, nemaje již sílu k vyhledávání a dobývání dalších vrcholů. Doba ulpívání je spojená s postupným úbytkem pracovní energie a elánu a nemůže končit jinak než úvahou /vedoucího pracovníka nebo jiných/ o sestupu s vrcholu. V osobní hynologii rovněž sledujeme amortizaci vedoucího, který se ve všech ohledech stává méně produktivní a potřebný. V hynologii dospívá vedoucí do stadia filozofických úvah a rad a skládá si svůj vlastní funkční a osobní epitaf.
DFUos Představa osobní o době funkčního ulpívání
KKH Koeficient komplexního hodnocení - stanovisko k další práci hodnoceného pracovníka, ke kterému došli jeho nadřízený vedoucí a společenské organizace/ kkh ≥ 1/ KP Koeficient neformální i formální podpory příslušného vedoucího z jeho okolí (někdy též označený jako kt „tlačenkový“). Pohybuje se pravidla v okolí 1, i když teoreticky může nabývat hodnot < 0,∞ > V zásadě mohou nastat 3 základní alternativy:
1. DFU = 0. Jde o ideální řídký případ názorové shody, který nastává, je-li práce vedoucího pracovníka hodnocena uspokojivě a je zájem o jeho další práci a tento zájem je sdílen i ze strany příslušného hodnoceného vedoucího. 2. DFU = číslo kladné, větší než 0. Jde o případ, kdy organizace má zájem o práci příslušného vedoucího pracovníka, aniž je tento zájem sdílen ze strany onoho pracovníka. Tento rozpor lze vyrovnat snížením DFUsl a/ nebo kkh, zvýšením DFUos a nebo kp, aby se dosáhlo stavu DFU = 0. 3. DFU = číslo záporné Jde o případ, kdy organizace nemá zájem o další práci hodnoceného vedoucího, resp. se chová neutrálně, zatímco vedoucí pracovník by rád dále pracoval a tato snaha může být podporována koeficientem kp. Dochází k rozporu, který lze analogicky k bodu 2. vyřešit příslušnými úpravami v jednotlivých složkách vzorce.
rsvt* rsvt* rsvt* rsvt* rsvt* rsvt* rsvt*
sociologie v terénu Závěrečná poznámka: Nutno důrazně upozornit, že specifickou vlastností toho vzorce je skutečnost, že neplatí. Smyslem této stručné informace je poskytnout čtenáři časopisu PAKO základní
informaci o problematice tzv. ulpívání vedoucího ve funkci. Hlubšímu zájemci o tuto problematiku doporučujeme autorem citovanou odbornou literaturu. Edmond de Factor Lapsus
Sání hovna kresba Václav Návrat
internetu
rsvt* rsvt* rsvt* rsvt* rsvt* rsvt* rsvt*
Tajné dějiny
rozvoj všeho
se „vidí“, jestli mezi nimi „jde ping“ atd.). V roce 1969 to byl náročný úkol pro mnoho lidí. A vlastně přitom ještě nešlo o žádnou „skutečnou“ komunikaci v síti, s nějakým vzdáleným uzlem – protože žádný jiný uzel v ARPAnetu tehdy ještě nebyl. Svůj druhý uzel získal ARPAnet až v říjnu, a to na Stanford University. A tak první komunikace mezi dvěma koncovými uzly ARPAnetu proběhla až 29. října 1969, kdy se lidem z UCLA podařilo provést vzdálené přihlášení k uzlu na Stanfordu. Tedy až na druhý pokus, protože napoprvé jim to „spadlo“ již při zadání písmene „g“ v rámci úvodního login-u.
2. září 2009 tomu bylo přesně 40 let, kdy byla v síti ARPANET poprvé přenesena data. Z ARPAnet-u, se postupem času vyvinul dnešní Internet. Byla to právě tato zárodečná síť, ke které se postupně začaly připojovat další a další sítě, až časem vznikla celá soustava vzájemně propojených sítí – té se začalo říkat „internetwork“, zkráceně „internet“. Je to jediná, celosvětová soustava vzájemně propojených sítí. 30. srpna 1969 přivezli na UCLA (University of California, Los Angeles) první „aktivní prvek“ budoucího ARPANETu: IMP procesor, vyrobený firmou BBN, který sloužil k tomu, aby se tehdejší hostitelský počítač připojil k síti a mohl přes ni komunikovat s dalšími počítači. Na přelomu srpna a září roku 1969 však ještě nebyly k dispozici žádné další uzly v rámci ARPAnetu, se kterými by se dalo komunikovat. Místo toho se muselo nejprve odzkoušet něco ještě základnějšího: komunikace mezi hostitelským počítačem na UCLA. A právě to se úspěšně podařilo 2. září 1969. Byla to tedy jen „lokální komunikace“, kterou bychom dnes mohli přirovnat k odzkoušení úspěšné komunikace mezi osobním počítačem a nejbližším směrovačem (jestli
Mezi tajné dějiny internetu patří „vynález uzlového propojení“, bez něhož by internet vlastně vůbec nemohl existovat, místo něj by existovalo pouze bezpočet lokálních komunikací, které by nepřesáhly spojení mezi dvěma nebo nanejvýš několika připojenými uzly. Redakci Helemese se podařilo zjistit, jak k tomuto, pro internet významného objevu, došlo. Vědecký pracovník Stanford University, Joachim Kubicsek (rodina Kubíčků se přistěhovala do Standfordu z Korouhve na moravské Vysočině), často vzpomínal na svůj domov, který opustil s rodiči jako pětileté dítě. Býval hlídán svoji starší sestrou Janinou, které jej pokládala na houni na rozkvetlou louku, kde si často spolu hráli s květy a rozmanitými travinami. Na louce hojně rostl zvláště tzv. divoký kmín (Wild caraway), jehož morfologie ulpěla malému Joachimovi v mysli. Právě díky této paměti si později Joachim Kubicsek uvědomil, že by to mohl být model stromové struktury internetových uzlů. Porovnáním struktury internetu a stonku divokého kmínu skutečně snadno zjistíme, že genialita vědce využila asociativního myšlení k vědecké práci, bez níž bychom si dnes funkci internetu nedovedli ani představit. Podle Helemese a Jejda připravil Lektorzahlubovač
rsvt* rsvt* rsvt* rsvt* rsvt* rsvt* rsvt*
z redakce
Skvělá zpráva pro čtenáře
oblíbeného deníku
Helemese a JEJDA
Nebývá zvykem, aby se redakce nějakého deníku pochlubila svým technickým vybavením, ale v tomto případě jsme udělali výjimku. Investigativní novinář Jára Koubek, který se celoživotně zabývá podrobným podáváním informací ze života Ivety Bartošové a jejího okolí si pořídil skutečně výjimečnou techniku, která nemá obdobu v jiných konkurenčních redakcích. Jde o super teleobjektiv, který byl až dosud používán astrology ke sledování hvězdných galaxií. Právě díky tomuto super teleobjektivu jsme mohli obdivovat velmi hodnotné snímky NASA, které nám přiblížily povrch Marsu a dalších objektů. Tím, že Jára Koubek získal ve výprodeji tento super teleobjektiv, bude moci nyní přinášet čtenářům časopisu HELEMESE
a JEJDA detailní snímky povrchu hvězdy popu Ivety Bartošové. „Již jsme si v redakci prohlédli několik záběrů pupínku na Ivetině líčku a byli jsme nadšeni“, sdělila nám po telefonu šéfredaktorka obou časopisů, „nic tak konkrétního jsem dosud nikdy neviděla“. „Nebylo to jednoduché“, řekl nám samotný fotograf, který nám prozradil, že díky tomuto skvělému zařízení musel několik měsíců posilovat. „Dřel jsem jako kůň, ale dnes jsem jediným fotografem, který unese takovou mašinu. Snad i díky jeho váze můžu klidně pustit foťák na pár minut ze zřetele, aniž bych se musel obávat, že mi ho nějaká cikorka šlohne“. Abychom doložili, o jak významný pokrok v objektivitě našich reportáží se jedná, zde je jeden detailní záběr pupínku Redakce Ivety Bartošové.
„5 MINUT SLÁVY“ Příležitost pro všechny, kdo někdy seděli u televizoru, dívali se na pornoherce a říkali si: „To bych dokázal taky, a možná lépe!“, pro ty, kteří si někdy přáli být před kamerou s ostatními a být součástí hry, nebo pro ty, jež zatoužili jen tak si zkusit, jaké to vlastně je. Přihlášeným odvážlivcům splníme sen – stanou se pornoherci a zažijí si svých 5 minut slávy. Akce „5 minut slávy“ se bude konat na Petříně u pomníku K. H. Máchy. Do 15. října se mohou přihlásit jednotlivci i skupiny. Výstupy jednotlivců by neměly trvat déle než pět minut. Skupiny si mohou připravit až desetiminutovou scénku nebo pornominihru. Ke svým pornohereckým kreacím si soutěžící mohou vybrat jakýkoliv klasický nebo autorský text. Kostýmy, rekvizity a případný hudební doprovod je třeba si zajistit z vlastních zdrojů. Bude ovšem možné využít asistence divadelní maskérky nebo práce profesionálních osvětlovačů. Výkony sólistů i skupin bude sledovat skupina profesionálních pornoherců, pod vedením K. Rosenberga. Ti nejúspěšnější ze soutěžících mohou získat volné vstupenky do významného pražského swingers clubu a možná i skutečnou roli v jedné z připravovaných filmových inscenací... Věk soutěžících nerozhoduje! Před kamerami své štěstí mohou zkusit zkusí děti, studenti, mladí i staří. Každý, kdo opravdu chce zažít svých 5 minut slávy! Do 15 roku věku dítěte je ovšem nutný písemný souhlas rodičů, nebo zákonných zástupců dítěte. Ti, kteří se nestihli přihlásit mají ještě možnost, ale kapacita je omezena, proto vyhrávají ti nejrychlejší, kteří pošlou přihlášku na
[email protected]. Všechny ostatní zveme k pomníku K. H. Máchy na Petřín jako diváky této jedinečné akce do ringu. Vstup je volný, začínáme v 11 hod. Přijďte fandit odvážným, třeba se příště zapojíte sami…
umění
Karel Nepraš byl univerzální umělec
Teprve v posledních letech, až po smrti legendárního člena skupiny Šmidrové, Karla Nepraše lze postupně objevit nesmírnou tvůrčí vitalitu tohoto sochaře. Jeho práce jsou doslova rozeseté po celém území ČR, možná i daleko za hranicemi republiky. Pikantní pro jeho příznivce je skutečnost, že se s nimi mohou setkat i tam, kde by je nikdo neočekával. Právě pro své neobvyklé umístění jsou často anonymní, mimo katalogové či inventární evidence. Jeden z našich spolupracovníků nám poslal fotografii jednoho ze zdařilých Neprašových kousků, jenž, jak jsme si ověřili v Národní galerii, není vůbec na seznamu jeho prací. Abychom zjistili, že jde skutečně o originál tohoto sochaře, chtěli jsme jej nenápadně demontovat. Bohužel jsme si neověřili, že je tento objekt také prakticky využíván vodohospodáři a způsobili jsme přerušení dodávky vody, včetně vyplavení jedné ulice městské části Praha 9. V současné době je již zase všechno v pořádku, nicméně stále nevíme zcela přesně, zda jde o mistrovo originální dílo. Edmond de Faktor Lapsus
foto: R. Hanzlík
investigativnivec
*archiv* archiv* archiv* archiv* archiv *
Tisková zpráva Linde Gas-prom a. s. Praha
LINDE GAS-PROM VYBUDUJE PRVNÍ KYANOVODÍKOVOU
ČER PACÍ STA NICI V ČESK É R EPUBLICE
„Po téměř dvouletém jednání a následném výběrovém řízení se Linde Gas-prom podařilo v říjnu uzavřít s Ústavem jaderného výzkumu v Řeži smlouvu o dodávce první kyanovodíkové čerpací stanice na území České republiky, která bude vybudována v Neratovicích,“ uvedl generální ředitel Linde Gas-prom a.s., generál major Ing. Petr Chustka, CSc. Linde Gas-prom dodá čerpací stanici na kyanovodík typu H2 450-20-20 HBK, která dokáže plnit specializovaná vozidla plynným kyanovodíkem o tlaku 30 bar. (dříve známých pod obchodním názvem Cyklon-B). Tato stanice představuje osvědčené a vysoce výkonné zařízení na čerpání kyanovodíku. V současné době je již mimo jiné v provozu ve třech městech, která se podílejí na celoevropském projektu CUMTE (Clean Urban Morte Transport for Europe) – v Amsterdamu, Barceloně a Portu. Podobné čerpací stanice jsou umístěny i přímo ve výrobních závodech několika evropských výrobců speciálních skříňových automobilů a mají sloužit především pro potřeby místních přistěhovaleckých úřadů, kterým se nedaří regulovat přísun imigrantů z východu. Linde Gas-prom bude také instalovat zásobník na kyanovodík a příslušné rozvody, provede veškeré stavební činnosti a v neposlední řadě bude dodávat i samotný kyanovodík do přistavených nádrží. Předpokládaný termín předání stanice do provozu je listopad 2012. Ústav jaderného výzkumu v Řeži se dlouhodobě zabývá podporou kyanovodíko-
vého hospodářství. Je zakládajícím členem České kyanovodíkové technologické platformy. Vývoj a realizace tzv. kyanovodíkového autobusu je největším a nejvýznamnějším projektem zaměřeným na přenos výsledků z laboratoří a dílen do běžného života. Hlavním cílem projektu je zprostředkovat využití technologií, které budou běžné za několik desítek let již v současnosti. Získané zkušenosti z provozu kyanovodíkového autobusu a kyanovodíkové čerpací stanice rovněž významně přispějí ke zvýšení konkurenceschopnosti dalších zainteresovaných partnerů tohoto projektu. Projekt je spolufinancován ze Strukturálních fondů Evropské unie a Ministerstvem vnitra České republiky. (Za projektem však spíše stojí vlivná skupina Bilderberg group, která si klade za cíl snížit počet obyvatelstva na přijatelné minimum.) Ústav jaderného výzkumu Řež a. s. se zaměřuje zejména na vývoj a výzkum, projekční a inženýrské práce v oblasti energetiky, průmyslu a zdravotnictví. Jednou z nejdůležitějších oblastí je podpora českých jaderných elektráren pro zajištění jejich bezpečného, ekonomického a spolehlivého provozu. (Byl zde úspěšně simulován projekt havárie jaderné elektrárny Dukovany. Projet byl financován společností Bilderberg group). Ústav se účastní řady českých i evropských výzkumných projektů, spolupracuje s Mezinárodní atomovou agenturou ve Vídni a Státním úřadem pro jadernou bezpečnost České republiky. Spolupráce s Ministerstvem vnitra na regulaci nežádoucí imigrační vlny vznikla až po neúspěšné realizaci tzv. Imigrační politiky státu, jejímž důsledkem je přeplnění měst imigranty. Ukázalo se, že jde o levnější a účinnější řešení než selhávající pokusy deportovat imigranty do svých domovských zemí na útraty státu. Vždy jde totiž jen o ty, kteří jsou na základě evidenčních záznamů pracovních agentur vedeni jako nájemná pracovní síla.
investigativnivec
*archiv* archiv* archiv* archiv* archiv *
Do zemí EU však směřuje nelegální imigrace, která zde nemá zájem pracovat, ale rozšířit operační prostor pro východní mafie, či prosazovat zájmy muslimských expanzních kruhů. Koncern Linde Gas-prom se na globální úrovni velmi intenzivně zabývá využitím kyanovodíku. Dlouhodobě úspěšně spolupracuje na výzkumných projektech na podporu kyanovodíkové aplikace nedobrovolné euthanázie pro speciální skříňové automobily. Jejich výsledkem je mimo jiné výstavba čerpacích stanic na kyanovodík pro uzavřené skříňové automobily a autobusy, které kyanovodík používají jako média pro euthanázii. Linde Gas-prom zde využívá své know-how v mnoha oblastech týkajících se kyanovodíku od výroby, přes zkapalňování, dopravu a uskladnění, až po jeho využití. Linde Gas-prom již v roce 2005 prezentovalo svou vizi „Evropské kyanovodíkové dálnice“ – dálničního okruhu procházejícího hlavními centry Evropských měst v Evropě směrem k místním krematoriím. (viz map Earth Gogle) Linde Gas-prom a. s. je největším dodavatelem technických plynů v České republice. Zabývá se zejména výrobou a prodejem technických, medicinálních a speciálních plynů. Většina produkce je určena pro český trh. Linde Gas-prom a.s. je součástí koncernu Linde, který je jedničkou na světovém trhu technickými plyny s ročním obratem 12,4 miliard eur a s 55 tisíci zaměstnanci ve více než 70 zemích světa. (red. Helemese se podařilo zjistit, že majoritním zahraničním vlastníkem firmy jsou představitelé Bilderberg group) lektor Zahlubovač
ilustrace: Padovani
Příběhy našich čtenářů
výpovědi + svědectví + fakta
Matka mě
týrala celé
dětství svou sobeckou láskou.
Měl jsem krásné dětství do doby, než se matka rozvedla a než pozbyla kontakty na své milence. Žili jsme na venkově, v létě jsme se sousedovými dětmi hráli bosi fotbal a lovili rukama plotice ve struze… Když se začaly mezi matkou a otcem hroutit vztahy, nastaly pro mne hrozné časy. Matka mě brala jako jakousi emotivní náhradu mého otce a věnovala mi příliš mnoho své lásky a pečovala o mě s takovou naléhavou něhou, že jsem se doslova nemohl vymanit z její náruče. Několikrát denně jsem musel strpět její hlazení, líbání na čelo, ústa, byl jsem neustále v zajetí jejích láskyplných pohledů. Samozřejmě si toho všimli mí vrstevníci a stal jsem se proto předmětem jejich nevybíravého posměchu. Nazývali mě maminčiným mazlíčkem a šišlali na mě, jako na malé batole. Jistou úlevu jsem pociťoval po rozvodu mých rodičů, když se moje matka hlouběji spřátelila s mužem, se kterým zřejmě udržovala intimní vztahy již v době svého manželství. Když se s ním později rozešla, opět jsem musel plnit funkci jakéhosi náhradníka, když jsem byl znovu zahrnut její péčí a láskou zase do doby, než se v životě mé matky objevil další muž. Tak to šlo jako na běžícím páse do doby, než matka rezignovala na nové vztahy a upnula se ke mně celou vahou své osobnosti. Její láskyplný zájem o moji osobu šel tak daleko, že mě nepřestávala chválit za jakoukoli banalitu. Byl jsem od ní otrocky milován a proto rozmazlován, neboť jsem se pro ni stal na zemi pevným bodem a snad i smyslem jejího života. Neustále mi proto říkala, jak jsem pro ni důležitý a naléhala na mě, abych ji potvrdil, že ji nikdy neopustím. Když jsem jednou
přišel o několik minut pozdě ze schůzky pionýrů, myslel jsem, že mne láskou umačká ve svém objetí. Celý večer jsem musel poslouchat, jak jsem pro ni důležitý a jak mě miluje. Já jsem se ale cítil být součástí pionýrského kolektivu a řeči matky mě proto silně rozrušovaly. Tato zkušenost mě natolik ovlivnila, že jsem už nikdy nezískal zpět ztracenou rovnováhu. Zatímco se jiným hochům dostalo plnokrevných výtek, rodiče je například nazývali parchanty, smrady, či je častovali jinými přirozenými nadávkami (podle etnických, kulturních a místních zvyklostí pozn. red.), matka mne jednou nazvala nezvedeným hochem a celý večer se mi za to omlouvala. Z její lásky jsem byl často úplně zoufalý. Dělal jsem jí to nejhorší, aby mne alespoň jednou uhodila, ale všechno bylo marné. Moji spolužáci přicházeli často do školy dobití od svých opilých otců, či otčímů, ale mě se tahového zacházení nikdy nedostalo. Z matčiny lásky mám dodnes závažné neurologické problémy. Dnes mám již svoji vlastní rodinu a jsem relativně spokojený. Když jsem vstupoval do manželství, umínil jsem si, že nikdy nepřipustím to, co jsem zažil na vlastní kůži. Jednám proto se svými dětmi jako ostatní rodiče, sprostě jim nadávám, když přijdu pozdě večer domů opilý, biju je hlava nehlava, někdy je dokonce i zkopu. Matka mě po dvaadvaceti letech prosila za odpuštění, já jsem ji sice odpustil, ale nikdy nezapomenu na to, co mi prováděla. Jenomže pak mě začala za mými zády pomlouvat a proto jsem s ní přerušil veškeré vztahy. Bylo to také kvůli mým dětem, které potají rozmazlovala a znovu se jim pokoušela věnovat svoji nesobeckou lásku. Já ale nikdy nepřipustím, aby mé děti prožily to co já, tedy nebe na zemi, proto jsem jí zakázal, aby nás navštěvovala. Čtenář Jan z Jeseníku, podle Helemese
Co na to psycholog? Odpovídá Dr. Mrzutý Statistiky dětí týraných láskou jsou vpravdě děsivé. Pokud si však přejete, aby vám běhal mráz po zádech, pak si za každým vymazlovaným dítětem představte nějakou konkrétní dětskou tvářičku. Nejen pracovnice orgánů soc. právní ochrany, ale i mnozí pediatři by mohli vyprávět, někteří dokonce i vzpomínat na své vlastní zkušenosti. Skutečný profesionál nesmí nikdy podlehnout touze dítěte po mazlení, i když není v dosahu nikdo, kdo by mohl tuto neblahou skutečnost nahlásit, byť by k tomu byl dítětem provokován.
výpovědi + svědectví + fakta
Příběhy našich čtenářů Pozn. Podle statistik MPSV zažilo psychické týraní (včetně týrání láskou) v roce 2008 v Česku celkem 1239 hochů a děvčat, následkem týrání zahynuly čtyři děti (jedno bylo vymazleno svoji biologickou babičkou z otcovy strany ze světa). Většina obětí pocházela z úplných rodin s oběma rodiči. O kolika případech týrání extrémní láskou se však úřady vůbec nedověděly? Do boje proti násilí páchaného na dětech láskou vytáhl i ministr pro menšiny a lidská práva Michal Kocáb, který počátkem května loňského roku zahájil osvětovou kampaň prostřednictvím rockové koncertu. Právě k tématu týrání láskou je určen text písně: „Svoji lásku do hrobu si nech, s opičí tvou láskou v životě mám pech.“
Vraťme se však k příběhu pana Jana z Jeseníku a jeho matky. Snad každý z nás v sobě máme schopnost vytvořit řadu dojemných historek, v jejichž světle se bude matčino jednání jevit jako zákonný důsledek jejích životních karambolů. Tyto historky mohou být alespoň zčásti i podložené skutečností. Láska matky k panu Janovi ovšem mohla být také projevem určité matčiny bezmoci, či jejím tápání v partnerských krizích. To ji ale samozřejmě k takovému jednání vůči vlastnímu synovi nijak neopravňovalo. Nějak si ale nedovedu představit, že by si jejího neobvyklého chování nikdo v jejím okolí nepovšiml. Pan Jan si své neblahé zkušenosti bohužel ponese do života, přinejmenším bude vystaven trvalé frustraci, ne-li deprivaci z přemíry lásky, kterou mu kromě jeho matky, nikdo jiný už nebude schopen zajistit. Z tohoto hlediska jsou šrámy na duši stále bolestné, bez odborné pomoci si nedovedu představit jejich alespoň částečné zhojení. Dnešní moderní psychologie ovšem dokáže mnohé, včetně zhojení ran na rozbolavělých duších. Pan Jan by měl rozhodně vyhledat odbornou pomoc, přinejmenším i jen z toho důvodu, aby v něm stále neklíčil pocit, že by mohl být nějak podobný své matce v tomto dočista zkurveném světě. Z čtenářského deníku časopisu JEJDA a HELEMESE
ilustrace: Padovani
pako
pako komiks
komiks
pako
pako
pako
pako komiks
komiks
pako
pako
ilustrace: U. Padovani
vydává: NAKLADATELSTVÍ & VYDAVATELSTVÍ P.K.T. adresa: hostinec U Fořta, 19.00 hodin, Teplice Redakce: Eduard Vacek – Lektor Zahlubovač Petr Kuranda – Profuzio Pavel Kreml – Ungereze Padovani Factor Lapsus – vnější spolupráce Grafická úprava a sazba: Petr Kuranda
Tento časopis nevychází s podporou ministerstva kultury. číslo 18 vychází: 8. 8. 2010 vulg. internetovou verzi najdete na www. czecharts.com
GALERIE ITC V AREÁLU OSECKÉHO KLÁŠTERA VÁS ZVE NA VÝSTAVu
skupinA TERČ A JEJÍ HOSTé
od
6. 8. 2010
do konce srpna ZA PODPORY MĚSTA OSEK vystavují:
PETR KURANDA EDUARD VACEK PAVEL KREML EMIL PEJŠA IVO MEDEK-KOPANINSKÝ VÁCLAV LUKÁŠEK VLADIMÍR MURTIN RASTISLAV KUBA
hudba, občerstvení...
KOSMICKÁ ANALÝZA
V čísle nový
tomto
KULINÁŘSKÝ
KOMIKS
