Tajemství Hierarchie 09. 05. 2009 Co to vlastně je systém Hierarchie. S určitou samozřejmostí se o něm zmiňuji v souvislosti s Anuovým Systémem lidské mysli a také v souvislosti s Plánem evoluce vesmíru Prvotního zdroje. Vysvětlili jsme si ale podrobně co tento systém představuje? Jaký účel má ve Vesmíru celku splňovat? Co existence v systému Hierarchie znamená pro život lidského jedince a lidstva? Myslím, že nyní přišel ten správný čas rozebrat tento fenomén do hloubky a to i s rizikem toho, že některé související skutečnosti budou vlastně opakovat to, co jsme již probrali v předešlých kapitolách. Pro pochopení těchto věcí nám ale neuškodí otáčet problematiku a pozorovat ji z jiných úhlů pohledu. Shrneme si proto fakta, která jsme o systému Hierarchie již shromáždili. Nejdříve si zopakujeme, co to je Model vyjádření bytosti. Pole vibrací, které nazýváme časoprostorový vesmír, zkoumají Svrchované bytosti s pomocí biologického nástroje – hmotného těla. Existenci této vtělené Svrchované bytosti v časoprostorovém vesmíru umožňuje Model jejího vyjádření. Evolučně-spasitelský model = Hierarchie (systém, v kterém žijeme), je systém, který Svrchované bytosti dovoluje v časoprostorovém vesmíru existenci v oddělenosti. Touto odděleností, jak víme z popisu Plánu průzkumu vesmíru, procházejí všechny bytosti. Je to nutné pro jejich evoluci a proto nutné pro Vizi Prvotního Zdroje, neboť skrze zkušenosti bytostí On poznává svůj Velký vesmír. Systém Hierarchie, který složitě a komplexně umožňuje tento stav oddělenosti, je projektován v Prvotní matrici a pomocí Neodvozené informační soustavy – NIS – je z ní též spravován. Není to jen systém pro Racionální mysl jedince v oddělenosti. Je to vskutku komplexní Vesmírný řád, který obsahuje programy pro Realitu vnějšího zdroje. Tato realita je celý časoprostorový vesmír a řád, který Hierarchie obsahuje, je platný pro vše, co se v této realitě nachází. My jsme o realitách již hovořili, takže jen připomenu, že kromě Reality vnějšího zdroje existuje ještě Realita Svrchovaného Integrálu – Jednoty, která je totožná s Realitou Prvotního Zdroje. Pro nás je dosažení Reality Svrchované jednoty pravděpodobně již nadosah, nicméně určité informace máme již nyní. Jak víme, k dosažení Reality Svrchované jednoty musíme, jako lidstvo, projít určitou přípravou (která právě probíhá), abychom se transformovali za Evolučněspasitelský model existence a vymanili se z ovládacích programů tohoto typu Hierarchie. K tomuto posunu je nutná kompletní aktivace našich vnitřních Zdrojových kódů. Toto je rovina schopností, která byla „zasazena“ do Modelu vyjádření bytosti, když byl prvně zkoncipován Prvotním Zdrojem a vnesen do Prvotní matrice. Všechny bytosti v časoprostorových vesmírech se nacházejí v různých stádiích transformační zkušenosti a každá tato bytost je předurčena k tomu, aby dosáhla úrovně Svrchované jednoty, jakmile budou její Zdrojové kódy plně aktivovány. Zkušenost proměny (transformace) je zjištění, že Model vyjádření bytosti je schopen přímého přístupu k informacím Zdrojové inteligence, a že tato
informace Prvotního Zdroje je objevena uvnitř bytostné úrovně Svrchované Jednoty. Jinými slovy lidský nástroj, vybavený svými biologickými, emocionálními a rozumovými schopnostmi, není schránkou Zdrojových kódů bytosti. Ani není schopen nabrat si tyto osvobozující informace – tuto nádhernou svobodu volného přístupu ke Všemu Co Jest. Bytost je současně útočištěm i nástrojem přístupu k aktivování Zdrojových kódů, které umožňují, aby se transformační zkušenost manifestovala pomocí integrace lidského nástroje a Svrchované bytosti. Transformační zkušenost obsahuje uvědomění, že vnímaná realita je Realitou Zdroje, zosobněná ve formě individuálních preferencí. Takže Realita Zdroje i realita Svrchovaného Integrálu jsou neoddělitelné. Aktivace je přístupná pouze skrze Celistvost bytosti, protože pouze v této Celistvosti mohou být Zdrojové kódy v aktivním stavu a umožnit vnímání a působení Zdrojové reality. Tato Jednota se získá pouze tehdy, jestliže se individuální vědomí oddělí od času a je schopno nahlížet na svou existenci v bezčasovosti. Nicméně, lidský nástroj je rozhodující pro usnadnění transformační zkušenosti a způsobuje spuštění proměny – integraci identit s formou do Svrchovaného Integrálu. Jak již víme, aktivací Zdrojových kódů dojde k ohromným změnám v genetickém kódu a tím ve fyzickém organizmu člověka. Také víme, že se posuneme nejen v úrovni vibračních polí (dimenzích) časoprostorového vesmíru, ale že systém stávající Hierarchie bude nahrazen Novou Hierarchií – tj. Evolučně-spasitelský Model existence bude nahrazen Modelem transformačně-mistrovským. Vraťme se však ke starému (stávajícímu) systému Hierarchie. Jak víme, je to komplexní systém a je součástí krajiny Vyšší mysli. Termín „krajina“ v souvislosti s pojmem „Vyšší mysl“ používám účelově – Vyšší mysl je totiž komplexní systém v Prvotní matrici – je to Hierarchie Multivesmíru. My se spokojíme s konstatováním, že Vyšší mysl je sice poznatelná, ale prozatím zapečetěná oblast. Útěchou nám může být, že jsme to byli my – Svrchovaní – kdo ji naprogramoval do Prvotní Matrice Zdroje, a proto o ní ve své podstatě víme úplně všechno. Jako programová „krajina“ Multivesmíru obsahuje vše a my, lidští jedinci, ji samozřejmě používáme v úrovni našeho systému Hierarchie, podvědomě v úrovni Genetické mysli a omezeně v úrovni Vyššího Já. To se samozřejmě změní po aktivaci Zdrojových kódů, kdy systém Nové Hierarchie nám umožní přístup do větší části této krajiny. Můžeme si to prakticky představit na modelu počítačové sítě. Skládá se ze sedmi počítačů (Supervesmírů), které jsou mezi sebou propojeny a řídí je jeden hlavní počítač (Prvotní matrice a Centrální slunce), na kterém je těchto sedm plně závislých. Počítače se skládají z fyzických součástí (hardwaru) a energii čerpají z toho centrálního. Každý počítač má svůj bios (systém Hierarchie), který vytváří rozhraní mezi softwarem (Systém HMS) a hardwarem (my a naše hmotná dimenze) – nehmotným a hmotným, a který je kompatibilní se zdrojovým biosem (Hierarchií Multivesmíru), který zase tvoří rozhraní mezi Prvotní matricí a
krajinou Vyšší mysli. Na biosu je v každém počítači nainstalován operační systém (Systém lidské mysli – HMS) s balíkem programů, ve kterých můžeme vytvářet cokoli, co se nám zamane. My lidé sedíme u jednoho (sedmého) počítače a náš operační systém vytvořil a nainstaloval Anu. Jako jednotlivci na něm pracujeme z pozice uživatelského účtu – naše práva jsou omezena. Můžeme na něm pracovat, využívat všechny programy a systémové vymoženosti, ale v biosu a v operačním systému nic nezměníme. V rámci svého individuálního účtu můžeme ale některé programy operačního systému deaktivovat tím, že je nebudeme používat. Nemáme ani přístup do ostatních počítačů. Inteligence, která sídlí v centrálním počítači, respektuje naši „svobodu“ a nezasahuje dále, nežli k ovladačům v našem operačním systému. Nicméně všechny výsledky našeho snažení pečlivě monitoruje – kapacita jeho paměti je obrovská, vše je v ní uloženo. Tato počítačová síť má svého správce – jsou to Zářící. Ti mají přístup kamkoli, s právem cokoli změnit, či upravit v rámci šesti počítačů. V našem počítači tuto povinnost plní z pozice hackerů. Tato jejich činnost nyní konečně přinese své ovoce a tak jsme dospěli k bodu, kdy obdržíme přístupové kódy do ostatních počítačů – k jejich databázím informací a rovněž do knihoven centrálního počítače. Získáme Bod přístupu do Sítě Svrchované jednoty – SIN. Práva v našem počítači se posunou do vyšší dimenze – náš účet bude účtem administrátora. Proto ale musí být nainstalovaná nová verze biosu a operačního systému. Protože jsme ale vlastně uvnitř toho počítače, nelze to vyřešit formátováním, nýbrž upgradem, který ale bude mít tak rozsáhlé důsledky, že to musí probíhat velmi pomalu a nenápadně – většina jedinců lidstva netuší, že jejich existence je závislá na systému. Tady se na chvíli zastavíme, abychom objasnili některé pojmy. V kapitole Tajemství vesmíru jsme si vysvětlili, co je Prvotní matrice. Celý Multivesmír, který se skládá ze sedmi Supervesmírů v jedenácti základních dimenzích (vibračních polích), je prosycen elementárním vibračním polem (Kvantovým prvenstvím). Toto nefyzické pole je základem všech polí, i těch fyzických, a existuje nezávisle – je to Neodvozená informační struktura – NIS – je to komunikační síť Prvotní matrice, která je živou matricí mocných energií a zkušeností, které jsou kompletní a poznatelné. Je to mnohonásobná, složitá osobnost, která je citlivá k jednotlivci, k jeho vyjádření i vjemům. Tato Univerzální bytost je projekcí Zdrojové inteligence – ztělesňuje Grandiózní vizi Prvotního zdroje. Prvotní matrice je komplex, který je nadřazený krajině Vyšší mysli – je to bios i operační systém celé počítačové sítě. Bez něho by nebylo nic (jen Prvotní Zdroj), v tomto komplexu je vše obsaženo. Jeho základ – První archetyp – byl stvořen Prvotním Zdrojem silou jeho energie a vůlí jeho inteligence. Těchto archetypů je sedm – jsou to Zářící, příslušníci Centrální rasy – nejvnitřnější stvoření Zdroje. Oni postupně stvořili vše ostatní. Zde je obsažena ona základní struktura i pointa celého Multivesmíru. Vše, co tento Multivesmír vytváří, je postaveno na koncepci fraktálů, a proto se výkonný systém toho všeho nazývá Hierarchie. Multifunkčnost tohoto systému je těžko popsatelná,
ale víme, že sub-elementární částice světla již samy obsahují komplexní informaci a jak se skládají do vyšších a vyšších forem ve vibračních polích nesou tuto komplexní informaci do všech struktur organických i anorganických, hmotných i nehmotných a neustálou interakcí mezi sebou spouštějí řetězce událostí – a to je stručnou charakteristikou této neuchopitelné multifunkčnosti, která vychází z Prvotní matrice. Je to také základní kámen úrazu pro naše pochopení jednotlivých procesů a součástí těchto procesů. Vypadá to, jako bychom se pohybovali v bludném kruhu, ale pravda je taková, že všechno se vším souvisí, jednotlivé struktury a procesy jsou hierarchicky (pyramidálně) koncipovány – Multivesmír je jeden obrovský živý organizmus a každá jeho jednotlivá buňka vypovídá o celém jeho těle. Náš kruh proto není uzavřený ani bludný – je vzestupnou Spirálou Moudrosti. Z této Moudrosti jsme posbírali zatím jen střípky, ale rozhodně nebloudíme. Takto byl Multivesmír navržen do Prvotní matrice a takto je koncipován – je to Vesmírný řád Zdroje, který neuchopitelným způsobem organizuje Vesmírný chaos. Tento Multivesmír nejme schopni jakkoli vědecky klasifikovat – věda multidimenzionálního vesmíru se nachází v prenatálním stádiu a vše o čem tady hovoříme, je výsledek analogie pocitů a teorií metafyziky – styčné plošky (fazety) této analogie tvoří střípky mozaiky, kterou skládáme. Anuův Systém HMS nám neposkytuje příliš možností posoudit, zda se mozaika vyvíjí do obrazu skutečnosti. Je zde ale malinká skulinka – někteří z nás deaktivovali některé programy (přestali je využívat) a operační systém vyčistil plochu od nepoužívaných odkazů a částečně odkryl tapetu, která je tam instalována od počátků existence lidstva v omezujícím Systému HMS. Tato tapeta je symbolickým obrazem mozaiky, kterou skládáme a já jí říkám Zrcadlo nebes. Tato kapitola vlastně měla být sondou do tohoto Zrcadla nebes – jak jsem ostatně slíbila v kapitole Tajemství Soudného dne. Stalo se však, že k pochopení podstaty té problematiky vyplynula naše nedostatečná znalost systému Hierarchie. Takže takto jsme vymezili a definovali, co je systém Hierarchie na jeho obecné úrovni. Nesmíme zapomínat na klasifikaci uživatele toho všeho. Jak víme, vibrační pole časoprostorového vesmíru je značně široké. Náš sedmý Supervesmír se skládá z jedenácti základních dimenzí, které vymezují rozsah vibračních frekvencí – každá základní dimenze je polem dosti širokých vibračních limitů a proto mluvíme o mnohonásobných dimenzích. Jsou to vnitřní a vnější dimenze - uvnitř vibračních limitů a vně mezi základními vibračními poli. Tyto mnohonásobné dimenze mají největší potenciál tam, kde je největší koncentrace živých forem. Souhrn koncentrace živých forem, jejich systémová vazba na Genetickou mysl, Zdrojovou inteligenci a entity vědomí vytváří spletenou multidimenzionální matrici světů. Stručně řečeno – je to sféra (realita), kterou vytváří a spravuje systém Hierarchie a jeho vliv je nejsilnější tam, kde jsou jeho uživatelé – je zde pro ně – to je smyslem jeho existence. Realita těchto světů se odvíjí od Modelu existence bytostí – uživatelů systému Hierarchie. My – Svrchovaní – jsme (plánovaně) podlehli důsledkům tvorby Vesmíru a jeho systémových součástí a s námi podlehly všechny životní
formy a rasy v celém vesmíru prostoru, času a hmoty, včetně jeho vnitřních i vnějších dimenzí. Ve fázi, kdy jsme vytvořili systém Nižší mysli, jsme (plánovaně) uvízli v oddělenosti, coby důsledku projekce systému Nižší mysli. Systém Nižší mysli je nástroj pro oddělení dominantního vlivu Vyššího Já. Je možností pro poznávání a zkoumání dimenze hmoty ve vibračních polích časoprostorového vesmíru. Co se tehdy stalo - víme – probrali jsme to dosti podrobně. Touha Svrchovaných zkoumat hmotnou část vesmíru je uvrhla do Systému lidské mysli, který na zakázku vytvořil Anu, a donutila je vtělit se do fyzického nosiče, který Anu pro svůj systém speciálně upravil. O tomto jsme také podrobně informováni. Anu svůj Systém HMS postavil na Evolučně-spasitelském Modelu existence a my ho známe jako Anuův Systém Hierarchie. Takže teď víme i to, že náš systém Hierarchie je v pořádku, neboť je součástí Vesmírného řádu Zdroje a je kódován v Prvotní matrici. To, co v pořádku není, je Systém HMS, který nám složitě pokřivil vnímání Reality vnějšího zdroje a překryl systém Nižší mysli, skrze který jsme fyzicky, energeticky, smyslově, rozumově i geneticky napojeni do systému Hierarchie. Jak se domníváme, nebyl tento proces zas až taková zrada, jak to vypadá. Podíváme se tedy podrobněji na to, jak měl Evolučně-spasitelský Model existence skrze správně upravený systém Nižší mysli vypadat a porovnáme to s tím, jak tento model funguje skrze Anuův Systém lidské mysli. Realita vnějšího zdroje je projekcí systému Hierarchie v úrovni Evolučněspasitelského Modelu existence. Vnějším zdrojem je koncept odděleného boha. Správně fungující koncept odděleného boha jsme zažili ještě jako Svrchovaní v poslední fázi naší svobodné existence v Atlantidě – to byl vzpomínaný Zlatý věk lidstva. O co vlastně tehdy Svrchovaní, coby Atlanťané, požádali Anua? Jak víme, Atlantida se nenacházela v našem současném vibračním limitu, nýbrž kdesi v mezidimenzionální rovině časoprostorového vesmíru. Svrchovaní tuto naši dimenzi mohli zkoumat a poznávat pouze omezeně – jejich fyzický nosič v tomto vibračním pásmu ztrácel kompatibilitu se systémem a tím s realitou. Požádali proto Anua, aby vyvinul fyzický nosič, který by splňoval požadavky kompatibility. Oni si byli vědomi toho, že to znamená zásah do systému Nižší mysli i to, že nový fyzický nosič bude těžkopádnější a omezenější nežli ten, na který byli zvyklí. Jejich touha však byla zkoumat vesmír v naší dimenzi a byli ochotni proto něco obětovat. Výsledek známe – Anu Svrchované „podvedl“. Pro nás je důležité vědět, že Anu nemohl změnit všechno – narušil by pyramidální posloupnost, a kdyby vnesl svůj Systém lidské mysli do systému Nižší mysli, nebyl by jeho systém kompatibilní se Systémem Hierarchie Modelu Evolučně-spasitelského, který je nezměnitelný, protože vychází z Prvotní matrice a je systémem Vesmírného řádu. Tento systém by mohl být jedině nahrazen jiným, ale ten by musel Anu nakódovat přímo v Prvotní matrici. Nemyslím si, že by Anu neměl na to, aby vyprojektoval nový Model existence – mohl ho nazvat např. Modelem Darwinovy evoluce, ale pravým důvodem bylo zřejmě zachování určitého utajení. Kódování modelu do Prvotní matrice by se neobešlo bez asistence Zářících a už vůbec ne bez asistence Zdrojové
inteligence. Z těchto, a možná z ještě mnoha jiných důvodů, o kterých si řekneme později, se Anu rozhodl pro projekt Systému lidské mysli, kterým (jako závojem) překryl systém Nižší mysli tak, aby byl kompatibilní s Evolučně-spasitelským Modelem existence. Systém HMS jsme podrobně probrali, takže nyní na něj budeme nahlížet jako na komplex se systémem Hierarchie. Projekt fyzického nosiče také nebyla jednoduchá záležitost. Z výše zmíněných důvodů musel Anu dodržet kompatibilitu se základním systémem Hierarchie a současně musel splňovat kompatibilitu s jeho novým Systémem HMS tak, aby se tento projevoval dominantně a potlačoval překrytý systém Nižší mysli a přitom zůstal napojený do systému Hierarchie. Jak víme, během několika fází projektu musel zničit vyvinuté fyzické nosiče, protože se nepovedly. K tomu je potřeba určité vysvětlení, které je však opět mou osobní hypotézou, která vychází z analýzy malých fragmentů historických údajů, které se nám dochovaly. Nevím, které bytosti se propůjčily k testování prototypů fyzických nosičů, ale pravděpodobně to byli sami Svrchovaní. Navíc v Genetické paměti máme na tato období vzpomínky – jsou součástí např. východních mystických nauk. Podle těchto údajů, prochází Země a lidstvo cykly existence ve vtěleních – my se nyní nacházíme na prahu páté kalpy a každá tato kalpa končila globálním kataklyzmatem. Toto jsme probírali v kapitole Tajemství Soudného dne a bude to rozvedeno v příštím pojednání o Zrcadle nebes. Nicméně existence těchto údajů je známkou toho, že to byli právě Svrchovaní, kdo tyto předchůdce současného člověka testoval. Aby vzorek pro testování byl vyhovující, musel zahrnovat celkem dost jedinců – při jedné globální katastrofě bylo vyhlazeno údajně okolo 4 milionů obrů. Je tedy celkem možné, že člověk je čtvrtým, či pátým pokusem a já osobně se domnívám, že současně i prvním – Anu nakonec sáhl po rase otroků, které měl na Zemi již dávno a kterou si do poslední chvíle hýčkal – ze sobeckých důvodů ji nechtěl Svrchovaným nabídnout, a kterou využívaly pravděpodobně bytosti z jiných dimenzí a možná i z jiných vesmírů – praktická i technologická podstata tohoto procesu je obsažena ve starých sumerských tabulkách. Každopádně tato etapa je součástí naší tzv. „předpotopní historie“ a až si vysvětlíme principy systému Hierarchie, mnohé věci budou srozumitelnější. Než přejdeme k analýze Hierarchie, připomeneme si ještě, že část Svrchovaných tušila, že něco není v pořádku a nakonec vlastně byli všichni (až na malou skupinku) chyceni lstí a podvodem. Znamenalo to zkázu Atlantidy a Systém HMS byl upraven způsobem, nad kterým se zatajil dech i samotnému Prvotnímu zdroji. Kde načerpáme informace k analýze systému Hierarchie? Samozřejmě v naší historii. Dlouho jsem rozmýšlela, který zdroj bude nejvhodnější. Tibetské nauky jsou směsicí Prahové kosmologie, kterou nám kdysi věnovali Zářící a vědomostí Mistrů, kteří se snažili vnést světlo do systému HMS a tak ho poodhalit. Stejný problém jsem nalezla téměř všude, kam jsem sáhla, všechny filozofické systémy mají iniciovaný základ a jejich smyslem je pomoci nám pochopit proces posunu a transformace.
V průběhu věků do nich byly vneseny principy Systému víry a tím byly popleteny. Tím nechci říci, že nemají hodnotu – naopak, jsou pokladnicí znalostí lidstva a obsahují kódované datové toky, které nás po celou dobu naší existence udržují v mezích Vibrace rovnosti, ale pro naši analýzu jsou příliš rozsáhlé a proto nevhodné. Navíc, naše sonda bude pouze povrchní – vzpomínáte? V Tajemství Soudného dne jsme došli k názoru, že Systém HMS bude velmi tvrdým oříškem, a že jeho analýza a pochopení bude možné teprve tehdy, až z něho bude lidstvo osvobozeno. Totéž platí pro celý systém Hierarchie. Nakonec mi s výběrem pomohlo staré rčení – že pod svícnem je tma a proto tam jsou ukryty pravé poklady. Našla jsem kompletní a srozumitelný manuál k porozumění Evolučně-spasitelského Modelu existence ve vesmíru, k pochopení Systému Hierarchie a k pochopení Reality vnějšího zdroje. Tímto manuálem je kabala, která je kompletně postavena na Starém zákonu, tedy na Bibli a na starobylých hebrejských spisech, jako Tóra, Zohar a dalších. Je nedotčena Prahovou kosmologií, i když portál do Multivesmíru obsahuje, neboť ten je součástí Systému Hierarchie – tudy totiž přijde balík aktualizací, tj. upgrade Nové Hierarchie Modelu transformačně-mistrovského. Je to tak neuvěřitelné, že jsem došla k názoru, že to je záměr správců systému. Přechodná doba, ve které se nyní lidstvo nachází, je triumfálním vyvrcholením etapy, která byla pro naši civilizaci neuvěřitelně dlouhá a trpká, ale současně neuvěřitelně krásná a naplňující. Dokázali jsme úžasné věci ve sféře materiální a duchovní a odkaz, který si s sebou odnášíme, nám bude poučením, jehož hodnotu nejsme zatím schopni pojmout. Mnozí namítnou, že celá naše historie až do současnosti je naplněna hrůzami, na které nikdo nemůže být hrdý a že bude úlevou, pokud nám bude umožněno na ně zapomenout. Tento postoj je logický, ale pravdou je, že vše, co jsme vytvořili i zničili, je součástí našeho života – naší existence v Modelu evolučně-spasitelském, v jehož systému Hierarchie jsou kódovány vzorce předurčení, tj. příčin a následků – je to vlákno osudu jednotlivce, vinoucí se v čase, které se na své cestě životem kříží, či jen potkává s vlákny osudu dalších jedinců a takto jsou navzájem propojena a vytvářejí obrovskou pavučinu osudu celého lidstva. Každý kontakt vlákna, či skupiny vláken, vytváří interakci, která spouští řetězce událostí, které ovlivňují osudové linie dalších jedinců, či celých rodin, celého národa, nebo celého lidstva. Příčiny a následky jsou pod vlivem gravitačních sil, které buď tlumí, či zesiluje okamžitá poloha vlákna a tak jsou řetězce událostí buď přitahovány, či odpuzovány. Atraktory (dynamika událostí) žijí svým vlastním životem a ovlivňují vše v našem fyzickém životě. Kódování těchto vláken je čerpáno ze sekcí Prvotní matrice, konkrétně v úrovních Mistrovských matric Stavitelů formy. Jak vidíme, síly, které se na tomto procesu podílejí, jsou silami přírodními – gravitační a magnetická pole Země jsou v kontaktu se silami, které určují dynamiku celého systému Hierarchie. Z tohoto důvodu je také jeden systém společný pro celý vibrační limit časoprostorového vesmíru a proto je rovněž základní kódování pro vše, co se v tomto vibračním limitu nachází, společné – tj. kódování anorganických i organických forem.
Takto řečeno, vypadá vše jaksi staticky, jakoby pevně dané – nalinkované - bez možnosti jakékoliv změny, či vyvolání tvůrčího efektu ve vývoji našich životů. Kde je místo pro aspekt svobodné vůle, práva na určení si vlastní cesty, práva rozhodovat si svobodně o svém vlastním životě? Tato práva nám nejsou odepřena. Schémata našeho chování a rozhodování se v každodenním životě i v nejdůležitějších okamžicích našeho života, vytváří naše Racionální mysl – naše Ego. Nyní zapomeňme, co nás učí Freud – vše, co se logicky narodí v našem lidském mozku, je součástí našeho Ega. Potenciál Ega, jeho logické analytické schopnosti, je vázán na individuální úroveň IQ a informace, potřebné k rozhodování se, chování a zaujímání postojů jsou Egem přednostně čerpány z vlastního vědomí (databanky zkušeností), nebo z podvědomí (databanky rodové linie), či z nevědomí - genetické paměti (databanky celého lidstva). Všechny tyto úrovně jsou součásti Anuova Systému lidské mysli. Jak víme z našich poznatků, všechny tyto tři funkční celky vytvářejí dokonalou clonu, která stojí mezi člověkem a jeho skutečným Já. Je pochopitelné, že Ego tímto způsobem podléhá gravitačním a magnetickým silám v osudovém vláknu a vlastně napomáhá splnit člověku jeho předurčení. Takže svobodnou vůli máme, práva nám nejsou odepřena, ale dvorek je příliš malý a „zrazuje“ nás vlastní rozum. Životní situace a události, které je doprovázejí, nutí člověka k neustálému vyhodnocování a rozhodování se – proměných je příliš a tlaky jsou někdy obrovské a to vše vyvolává pocity a emoce. Ty mají své určené vzorce – vycházejí z metabolických a endokrinních reakcí organizmu, a proto jsou lehce čitelné a reakce v chování, které vyvolávají, jsou lehce předvídatelné. Takto se chováme všichni – celé lidstvo. Někdy se stane, že máme pocit, že takto bychom reagovat neměli, nebo si vyčítáme, že jsme jednali, jak jsme jednali, přestože jsme před událostí zachytili pocit, že to dobře nedopadne. V kritických momentech se ukáže, kdo má schopnost tzv. šestého smyslu a kdo podléhá systémovým vzorcům strachu a zmatku. Pomocí šestého smyslu k nám hovoří naše Vyšší Já. Jeho řeč je nelogická a naivní, naše Ego s ním nesouhlasí, protože mu nerozumí, spouští nám proto do mysli celý arzenál logických argumentů a většinou vyhraje – přesvědčí nás a my pak litujeme a tak se to opakuje neustále – jsme nepoučitelní. Úroveň našeho Vyššího Já je pro Racionální mysl nedostupná a nesídlí ani ve fyzické části jedince, a proto naše Ego zkušenost z vítězství nad tímto neznámým a praštěným elementem neukládá pro příští podobné situace do databanky zkušeností. Pak ale můžou přijít nejkritičtější situace a tehdy naše Vyšší Já udeří s plnou silou, bez ohledu na respekt ke svobodné vůli a my uděláme něco neuvěřitelného, považujeme to za zázrak nebo za zásah vyšší moci zhůry a tehdy naše Ego rozhodne ve smyslu „kdo chce kam, pomozme mu tam“ a vrhne nás do Systému víry – pokud jsme v něm již nebyli, nebo pokud jsme v něm byli, vyvolá pocit výjimečnosti, vyvolenosti, poslání, provázený v krajním případě pseudo-spasitelským efektem. Toto vše musíme znát, než vstoupíme do samotného systému Hierarchie. Zákon karmy, kódování předurčení a osudové linie jsou jen součásti tohoto rozsáhlého komplexu.
Neustále se zmiňuji o tom, že díky systému Hierarchie žijeme v omezení – ale jak tyto nástroje omezení fungují? Hlavní formou strukturálního omezení je jazyk. Tato překvapující informace ale přece nemá logiku – odjakživa jsme přesvědčováni o tom, že vznik jazyka člověka osvobodil z temnot primitivní existence. Při pohybu uvnitř systému Hierarchie za účelem bádání musíme zapomenout na logiku a na vžité představy o tom, co je správné pro lidstvo a co ne. Jestliže toto pravidlo nedodržíme, nebudeme labyrint pozorovat z ptačí perspektivy, ale spadneme do něj a ztratíme se v něm. Když bude toto hrozit, uchýlíme se pod ochranu mytologie, která nás podrží v pozici nadhledu. Co nám tedy říká mytologie o jazyku? Říká, že prvně měli lidé jazyk jeden, ale při stavbě Babylonské věže bůh lidstvo potrestal za jejich pýchu a jazyky rozmnožil a popletl a lidé si přestali rozumět. Svrchovaní, před tím než vytvořili Nižší mysl, existovali jako vtělená nebo nevtělená Entita v Realitě Zdroje v širokém pásmu vyšších dimenzí Multivesmíru. V těch časech (dá-li se mluvit o časech v dimenzích bezčasovosti) spolu komunikovali jiným způsobem, nežli mluveným slovem, i když mluvené slovo pro ně nebylo neznámým pojmem. V bezčasovosti dochází ke sdílení vědomí Vyššího Já prostřednictvím Sítě Svrchované jednoty. Na hmotné úrovni se to dá přirovnat k telepatii, ale není to přesně ono. Jazykem Svrchované Jednoty je Senzar – jsou to datové proudy nefyzické sítě superstrun. Senzar má i svou fyzickou podobu mluveného i psaného slova – jsou to kódované datové toky. Toto byl onen původní jeden jazyk lidí, neboť Svrchovaní vždy byli lidmi a to i v nefyzické formě. Pak začali Svrchovaní vytvářet Nižší mysl – začali stavět Babylonskou věž - a zapomněli v oddělenosti na to, že jsou Svrchovaní – byli Atlanťané v Realitě vnějšího zdroje. Podvědomé vzpomínky na jeden původní společný jazyk daly vznik mýtu o popletení jazyků. Takovýchto skrytých skutečností v mytologii je mnoho. Tyto skutečnosti jsou součástmi Genetické mysli ještě z dob, kdy byla Nižší mysl dominantním Systémem lidské mysli. Anu je překryl a schoval do mytologie – tj. do programu, který Racionální mysl nebere vážně. Kabala si je vědoma důležitosti jazyka pro systém Hierarchie. Odhaluje nám podrobně jak je mluvené i písemné slovo uchyceno do jednotlivých podprogramů a jak fungují vazby a interakce, které jazyk vyvolává. Pro tyto vazby systém Hierarchie rozlišuje stále jen jeden „jazyk“. Kabala to vysvětluje na hebrejské abecedě – rozebírá jednotlivé síly, které se jednotlivými písmeny a jejich skupinami aktivují v systému. Tím v podstatě odhaluje kódování a jeho vzorce – ne náhodou vyšly Tarotové karty, astrologie a magie z kabaly. Pravda je však taková, že odezvu v systému vyvolává jazyk na kvantové úrovni elementárních energií – je jedno, zda je slovo hebrejské, anglické, či české – důležitý je význam toho slova, tj. jeho kvantový energetický potenciál. Ve slovech je ukryt náboj záměru i cíle svého původce a to i zprostředkovaně. Na tomto fenoménu je postavena iniciace adeptů tajných nauk a také ho používají Zářící – jsou to aktivátory lidského energetického systému, který může aktivovat naše Vyšší Já a rovněž Zdrojové kódy Svrchované bytosti – jsou to Kódované datové toky, o kterých jsme již mluvili – oblast natolik rozsáhlá, že tvoří jednu celou vědeckou disciplínu Lyricusu. Pro nás je důležité
vědět, že díky jazyku jsme pod vlivem logické mysli a tím nás mají řídící programy Hierarchie pod kontrolou. Druhým nástrojem strukturálního omezení je spasitelský koncept Hierarchie. Odpojení od stavu Celistvosti do stavu oddělenosti, vyvolává pocity disproporce, které se neustále valí uvnitř vědomí lidstva přes Genetickou mysl. Tyto pocity vytváří fragmentaci osobnosti, která nás žene do nekonečného hledání vlastní záchrany před nedostatečností a nejistotou. Je to naše věčné hledání smyslu života. Genetická mysl je sama o sobě nejmocnějším nástrojem Hierarchie. Je utvářena zvláštními podmínkami života lidského nosiče v třírozměrném, pěti smyslovém konceptu uvnitř Modelu existence. Když bytost při narození vstoupí do lidského nosiče, je okamžitě fragmentována do tělesného, citového a mentálního spektra vnímání a vyjádření. Takto je systémem přizpůsobena na pohyb uvnitř naší reality v kontextu planety Země. Bytost však nikdy nepřestane hledat rovinu Celistvosti a toto její hledání je palivem, které vždy popohánělo jedince v hledání a prozkoumávání Evolučně-spasitelského modelu existence. Je také motivací hledat pomoc a vedení od specifické podskupiny Hierarchie a takto vytváří smysl pro sounáležitost a jednotu. To je také důvod, proč je Evolučně-spasitelský model tak rozhodující v evoluci vyjádření bytostí a jako součást Velkého experimentu. Je to stupeň, na kterém lidský jedinec vyvíjí smysl pro sounáležitost a jednotu. Smysl pro vztah k nějaké ohromné a obsažné vizi. Je to také důvodem, proč Hierarchie podporuje spasitele a proč vyvinula a živí pocity nedostatečnosti a nejistoty. Ve skutečnosti to urychluje sjednocení lidstva, které následně urychlí a povede k jeho sjednocení s Vesmírem Celku. Specifickou podskupinou Hierarchie jsou Duchovní vůdci, kteří jsou schopni nazírat hluboko pod povrch reality života a zakusit složitost propojení všech živých forem a také zažít, jak je tato složenina života inteligentní, i když je za hranicemi schopností lidského jedince pochopit a vyjádřit tuto realitu. Z toho důvodu mohou duchovní vůdci realitu pouze „tlumočit“ svými osobními schopnostmi chápat a vyjádřit hloubku života a jeho neomezenou inteligenci. My jsme o Mistrech Světla již mluvili a víme, že jsou to příslušníci Centrální rasy, kteří podstoupili kódování účelu a dobrovolně vstoupili do systému Hierarchie. Oni jsou tito Duchovní vůdci a někdy i Spasitelé (Mesiáši). Oni jsou rovněž Nanebevzatí Mistři. V systému simulují vesmírné síly a takto je také popisuje kabala. Na tomto místě se na chvilku zastavíme, abychom vydechli. Jsem si vědoma toho, že mnohé údaje jsou nejasné, ale já o těchto bílých místech vím a budu se k nim postupně vracet – jako ostatně vždy, když to bylo třeba. Možná vás zaujalo sdělení, že bytost se vtěluje v okamžiku narození lidského jedince. No, navzdory tvrzení církevních představitelů to je logické. Kódované vlákno předurčení jedince totiž s sebou přináší bytost v okamžiku vtělení a tím se i aktivuje v systému. Proto při jeho dekódování po nás astrologové i kartářky tento údaj požadují. Musím ale říci, že v určitých výjímečných případech se bytost vtěluje dříve – to se ale netýká
většiny lidstva a probereme to při jiné příležitosti. Hierarchie je částí Prvotní matrice, ale není napojena na Zdroj živým a dynamickým způsobem. Hierarchie je více propojena se svou vlastní touhou pomáhat, sloužit, či vykonávat funkci, která by umožnila užití moci pro směrování k vizím a záměrům svých vůdců. Ve své podstatě to není špatné nebo zavádějící – molocha z toho udělal až Anuův Systém HMS. Jako je Prvotní matrice matricí živých a mocných energií, je i systém Hierarchie složen z živých a mocných energií a v podstatě je také mnohonásobnou osobností. Inteligence Zdroje se zde příliš neprojevuje, ale Hierarchie má svou vlastní Inteligenci vnějšího zdroje, která je obsažena v této osobnosti. Kabala tyto mocné a živé energie vyjadřuje jako andělské a démonické bytosti, polaritu zpodobňuje třemi sloupy – nalevo je princip zla, napravo je princip dobra a uprostřed jsou tvořivé energie. Sama Hierarchie toho všeho je znázorněna patry (Babylonská věž), kde nejnižší jsou principy základní a obecné a čím výše, tím vyšší specializace principů konkrétních. Je to známý Jákobův žebřík. „Je to žebřík mezi nebem a zemí, po kterém sestupují a vystupují zástupy Boží“. V kabale je obsažen i Vesmír, neboť systém Hierarchie obsahuje vzorce pro celou dimenzi časoprostoru. Je zde zohledněn makrokosmos a mikrokosmos podle pravidla „jak nahoře, tak i dole“. „Makroskopický řád vykresluje v různých rovinách reality, odhaluje hierarchii bytostí a jejich funkci, se zvláštním zřetelem k lidstvu a poodhaluje smysl Vesmíru tak, jak se odvíjí ve Velikém kosmickém cyklu prostřednictvím oddělené podoby Tvůrcovy, která se na konci věků opět spojuje se svým Stvořitelem“. Toto jsou citáty z knihy „Vesmír v kabale“ Shimona Heleviho a právě tato slova mě zaujala a přivedla ke studiu kabaly, coby manuálu k systému Hierarchie. Hierarchie jako systém zná pouze tu část Vesmíru, kterou spravuje. To, co je mimo vibrační pásmo jejího vlivu, je popisováno jako nepovedené světy stvoření. Bůh před stvořením našeho Vesmíru provedl několik nezdařených pokusů – byly to světy, ve kterých se mu nepodařilo docílit patřičné rovnováhy, a proto musely být rozptýleny. Pak teprve přišel náš Vesmír. Tyto první světy kabalisté nazývají Edom a jeho obyvatele Malchei Edom – králové Edomští. Světy Edom byly sice rozptýleny, ale síly a formy, z kterých se skládaly, se nerozplynuly, nýbrž zůstaly v našem světě přítomné. Tyto nečisté inteligence, kterým se začalo říkat arcidémoni, neustále napadají naši říši stvoření – zkoušejí její stabilitu a stále znovu pokoušejí čisté duchy, kteří obývají nebe. Toto je součást obranného systému uvnitř Hierarchie – chrání ji a prostor, který ovládá, před vnějšími vlivy. K těmto vnějším vlivům patří nejen projevy Vyššího Já, ale i vliv Zářících. V Hierarchii je základním číslem číslo sedm – jako ostatně v celém Multivesmíru. Sedm dní je sedm etap tvoření Vesmíru – to ostatně známe všichni z Bible. Sedmého dne bylo stvoření nebe a země se všemi zástupy dokončeno. Nebí je rovněž sedmero. Nebeské roviny vymezují stavy bytí. Někdy jsou nazývány sedmi vyššími paláci, či síněmi. Nejnižší nebe je nejvyšším duchovním stavem přirozeného člověka a ostatní
nebe ukazují duchovní stupně duše postupně až k přítomnosti Boží v Sedmém nebi. Toto rozvrstvení kabala chápe jako roviny různých realit oddělené závoji či záclonami. Sedmé nebe je nejvyšší stav duchovní reality, o který usilují všichni mystikové. Šesté nebe je místo, kde se vše předurčuje – je to palác Boží vůle a milosti. Odtud Zástupy nebeské vyměřují soudy a odměny pro dolní světy a dohlížejí na Boží prozřetelnost. Pod dohledem Moudrosti a Porozumění se vysoko nad jevištěm svého dění tvoří události dlouho před tím, než se uskuteční dole na Zemi. Toto není potřeba znovu rozebírat. Páté nebe se nazývá Příbytek. Zde se potkávají vyšší a nižší světy. Je to místo barev a zvuků, zde se prý andělští duchové střídají s vyspělými lidskými duchy v uctívání Boha - andělé se zdržují modliteb ve dne, aby se modlili v noci, když lidé spí. Čtvrté nebe se nazývá Zebul, což znamená obývání a je klenbou nebeských vlivů. Zde mají původ Slunce, Luna, planety a hvězdy a zde je i nebeský chrám v nebeském Jeruzalémě. V této budově je plán a architektura nižšího vesmíru. V tomto jedinečném nebi přebývá deset velikých duchovních mistrů, kteří sedí u nohou Mesiáše, člověka dokonalého, Pomazaného, který je Korunou vtěleného lidství. Proto se toto nebe někdy také nazývá nebeským Sanhendrinem. My tuto skupinu Mistrů známe jako Bílou lóži. Třetí nebe je oblohou. Ve svém čistě nebeském aspektu je třetí nebe místem, kde se dvaadvacet hebrejských písmen opětně manifestuje, aby projevilo zákony, které vládnou sférám nahoře. Na toto místo mohou během modliteb vystoupit vtělení lidé a dostat poučení o tajemstvích stvoření. Třetí palác je naplněn čistým světlem, které sestupuje, aby osvítilo dvanáct kmenů, dvanáct nebeských duchů lidstva, kteří tam sídlí. Druhé nebe je dolní klenba, která jako záclona brání přirozenému člověku příliš hluboce nahlížet do nebeských cest, aby mu uchovala duševní zdraví, aby si nezoufal nad stále se opakujícími rytmy a situacemi, které ho nakonec dovedou k dokonalosti (je to ochrana před pochopením zákonů karmy a osudu v jejich skutečné podobě a je ji možno překonat). Tomu, kdo hledá pravdu, ať je mrtev nebo žije, představuje druhé nebe sféru duchovní zkušenosti. Druhé nebe je místem ráje pro toho, kdo touží odhalit klíč k sobě samému a smysl bytí. Zde člověk může v náhlém osvícení zahlédnout předurčení nebo osud svého bytí na zemi a v nebi. Je to místo, kam nahlížejí proroci a ti, kteří odhalují budoucnost z osudového vlákna. První nebe je Království nebeské. Nazývá se Vilou – Závoj nebes, a je první sférou ducha přístupného přirozenému člověku. Ve vtělené lidské bytosti odpovídá nejvyššímu projevení individuálního já. Pokud přebývá ve svém těle, může přirozený člověk pouze jednou nebo dvakrát vnímat tak povznesený stav vědomě, a proto mu kabalisté přisuzují symboliku závoje, který odhrnut, odhaluje světlo
vyšších světů, je-li člověk duchovně probuzen. Jakmile upadá zpátky do obyčejného duševního stavu a začíná duchovně spát, Vilou se kolem něho zatahuje. Celkově je sedmero nebí Hierarchií duchovních podmínek. Ti z nás, kdo vidí za archaické analogie nebes, možná mohou s určitým úsilím odhrnout Vilou prvního závoje, a pak s dalším úsilím a milostí dokonce vstoupit do druhého stavu, a tak letmo pohlédnout do základu stvoření. Odtud je cesta otevřena do všech nebí, která stoupají řadou kleneb k nebi nebí. Ti, kdo se účastní tohoto vzestupu, mohou poznat své individuální místo ve vesmíru, svůj kosmický úděl a smysl všeho pod nebesy. Tato perfektní charakteristika Hierarchie je tak dokonalá, že téměř nevyžaduje žádný komentář. Snad pouze jeden, který dost nerada v této fázi vyslovím, nicméně není zbytí, neboť ten údaj je příliš zřetelný. Realita našeho vesmíru je nedílnou součástí kódování osudových linií lidstva - až do posledního jedince. Struktura vesmíru – planety našeho Slunečního systému, galaxie, hvězdy i souhvězdí, jejich řád se všemi astrofyzikálními zákonitostmi – to vše je strukturou, která byla stvořena pro lidstvo a to s největší pravděpodobností pro lidstvo na Zemi. Říká se mi to těžce, protože to je fakt, na který nejsme ani náhodou připraveni – chtěla jsem ho opatrně probrat až v Zrcadle nebes. Události si to vyžádaly, takže jsem musela s pravdou ven. Tento fakt přináší dalekosáhlé důsledky, a proto se mu budu v Zrcadle nebes věnovat podrobněji, než jsem plánovala. Sedmero nebí Hierarchie obývají bytosti, které představují živé a mocné síly Matrice systému. Kabala je nazývá čistými duchy – anděly. Tyto bytosti jsou rozděleny do vyšších a nižších řádů. Jsou zde i odpovídající arcidémoni chaosu vně uspořádaného stvoření, kteří – jak víme – zkoušejí a prověřují životaschopnost vesmíru. Čistí duchové jsou anděly světa a archanděly nebí. Jsou to inteligence, které sídlí nahoře a inteligence, které sídlí dole, tj. nebeské a pozemské sféry bytí. Klasifikace andělů je v kabale velmi rozsáhlá a vlastně není potřeba ji zde rozepisovat, neboť my princip Stvoření z Prvotní matrice známe. Víme také, že andělská vtělení často využívali Zářící, když bylo potřeba zasáhnout ve světě lidí. Nemusím připomínat, že Elohim jsou rovněž Zářící. Je zde rovněž složitě popsán princip zla a polarity Anuova Systému jsou na něj přímo navázány. Z celkového pohledu do vlastního systému Hierarchie je vidno, že bez Anua, postavena na systému Nižší mysli, by vypadala existence lidstva zřejmě jinak – asi méně dramaticky. Je velmi těžké posoudit, zda by to bylo dobře, či ne. Jak jsem již naznačila dříve, tato varianta průchodu Svrchovaných Modelem existence Evolučně-spasitelským a jejich vyjádření v tomto vibračním pásmu pomocí systému Hierarchie, upraveného pro Anuův Systém HMS, bylo vědomě záměrné. Přesné vyjádření motivů, proč takový plán vznikl, je těžké. Ne proto, že by tyto motivy byly neznámé, ale proto, že budou nutně posuzovány subjektivně, a proto s hořkostí. Hlavním motivem bylo, aby tato etapa existence proběhla co nejrychleji, neboť se odehrává v dimenzi času. Svrchovaní jsou totožní s Prvním, respektive Sedmým
Archetypem stvoření Prvotního Zdroje – Oni jsou Prvotní Zdroj! A jako takoví jsou pro Multivesmír nepostradatelní. Způsob oddělenosti, který byl zvolen, byl ušit pro bytosti, které představují nejmocnější sílu ve Vesmíru Celku, pro bytosti, které představují Energii a Inteligenci Prvotního Zdroje, pro bytosti, které jsou jeho nejvnitřnějším stvořením. Jedinou vyjádřitelnou projekcí moci této Energie a Inteligence je Láska ve fyzicky neuchopitelné podobě. Z tohoto důvodu byla reflexe oddělenosti maximální – byl zvolen nejvyšší stupeň obtížnosti. Z pozice lidstva, které ještě nepostoupilo do stavu Celistvosti, jsou tyto informace obousečně (polaritně) nebezpečné, nicméně vystrkují z polohy své utajené pozice tak viditelné růžky, že je nelze přejít bez povšimnutí. Prvotní Zdroj = První Archetyp + Prvotní Matrice + Centrální rasa + Zářící + Elohim + Svrchovaní + Lidstvo. Toto je základní rovnice Multivesmíru, tj. Prvotního Zdroje, který je sedminásobný a druhá mocnina je naše minulost i budoucnost, protože i když byla oddělenost dokonalá, nikdy jsme nevyšli z mezí této rovnice. Zdroj: Lyricus.cz + přímé odkazy v textu
