Tajemství Delfínového kabinetu Slovem kabinet se nazývala místnost menších rozměrů , obsahující nějaké pozoruhodné sbírky, která byla určená jen pro velmi vybrané návštěvníky. KABINET byl také název pro větší kus nábytku, pouţívaný k ukládání zvláštně hodnotných cenností. Kabinet neboli sekretář můţeme přeloţit do češtiny jako tajemník – tedy důvěrný stráţce soukromých hodnot. To mohly být mince, šperky, ale také vzácné listiny nebo soukromá korespondence. Pro svého majitele byl kabinet nábytkem jistě důleţitým, a proto nepřekvapí, ţe byl zhotovován truhlářskými mistry z nejlepších materiálů. Příběh Delfínového kabinetu začíná někdy v první třetině 18.století, v období zvaném baroko. V jiţním Německu, kde byl vyroben, mu daly ruce zručných truhlářů oblé vlnící se tvary, pro barokní umění tak typické a vyzdobily jeho povrch vykládáním ušlechtilými dřevy technikou zvanou INTARZIE. Jeho podstavec byl vyřezán do podoby čtyř delfínů, kteří mu dali název podnes uţívaný. Není známo, kdo byl jeho prvním majitelem. Byl to pravděpodobně šlechtic nebo bohatý měšťan, který si mohl dovolit zakoupení tak luxusního kusu nábytku. S přibývajícími léty hodnota ani krása Delfínového kabinetu neupadala – jeho tvar uţ sice nebyl aktuálně módní, ale dokonalá řemeslná práce a kvalitní materiál stále přitahovaly znalce. Téměř 150 let od svého vzniku se dostal do majetku rakouského spisovatele Adalberta Stiftera, proslulého milovníka umění a staroţitností.
Adalbert Stifter, narozený roku 1805 v Horní Plané, byl spisovatel, malíř a pedagog. Jiţ během studia v benediktinském gymnáziu v Kremsmunsteru se utvářel jeho hluboký vztah k přírodě, zájem o literaturu a výtvarné umění. Touhu po harmonii v mezilidských vztazích i v souţití člověka s přírodou a obdiv ke kráse vyjádřil v jednom ze svých románů „Pozdní léto“.
Do tohoto románu zapracoval spisovatel také popis Delfínového kabinetu, který byl nepochybně ozdobou jeho bytu. Adalbert Stifter byl mistr slova a zde popisoval předmět, který miloval a obdivoval. Výsledek je tak přesný a sugestivní, že si při jeho předčítání dokážeme Delfínový kabinet vybavit i se zavřenýma očima.
Adalbert Stifter, Pozdní léto, Praha 1968, s. 49-50. Pracovna v Růžovém domě barona von Risach
„Mou pozornost vzbudil starodávný sekretář, byl to totiž nejen největší kus nábytku z celého pokoje, ale pravděpodobně i nejkrásnější. Čtyři delfíni, opírající se vzadu hlavami o zem a vztyčující prohnutá těla, nesli na nich váhu skříně. Napřed jsem se domníval, že delfíni jsou z kovu, ale hostitel mě poučil, že jsou z lipového dřeva a podle středověkého způsobu polychromování tak, jako by byli ze žlutozeleného kovu, který dnes už nikdo nedokáže vyrobit. Spodek sekretáře byl na všech stranách zakulacený a měl šest zásuvek. Na něm stál střední díl, který ustupoval dozadu ladnou křivkou a v něm byla dvířka, jež se dala sklopit, takže se na nich dalo psát. Na této střední části spočíval nástavec s dvanácti vykrouženými přihrádkami a dvířky uprostřed. Na hranách nástavce a po obou stranách prostředních dvířek byly pozlacené přípory opracované do tvaru postav. Dvě největší přípory po stranách dvířek představovaly silné muže nesoucí hlavní římsu. Štítek na jejich prsou se dal otevřít a přitom odhalil klíčové dírky. Na předních nárožích seděly na rybách dvě mořské panny s rybími ocasy. Poslední dvě postavy na zadních nárožích představovaly panny v řasnatých řízách. Všechna těla ryb i všechny přípory se vyznačovaly dokonale přirozenými tvary. Zásuvky se vytahovaly pozlacenými knoflíky. Na těchto osmihranných knoflících byly vyryty portréty mužů v brnění nebo krásně oděných žen. Celá skříň byly intarzována: javorové listy v tmavých polích ořechu, obklopené proplétanými stuhami a vypalovaným olšovým dřevem. Stuhy vypadaly jako pomačkané hedvábí, neboť byly kolmo k ose vykládány drobným, jemně pruhovaným mnohobarevným růžovým dřevem. Intarzie nebyly jenom na přední straně, jak tomu u takového nábytku většinou bývá, ale i po stranách a na hlavicích přípor.“
Čtyři delfíni, opírající se vzadu hlavami o zem a vztyčující prohnutá těla, nesli na nich váhu skříně. Napřed jsem se domníval, ţe delfíni jsou z kovu, ale hostitel mě poučil, ţe jsou z lipového dřeva a podle středověkého způsobu polychromování tak, jako by byli ze ţlutozeleného kovu, který dnes uţ nikdo nedokáţe vyrobit. Vier Delphine, welche sich mit dem Unterteil ihrer Häupter auf die Erde stützten und die Leiber in gewundener Stellung emporstreckten, trugen den Körper des Schreines auf diesen gewundenen Leibern. Ich glaubte Anfangs, die Delphine seien aus Metall gearbeitet, mein Begleiter sagte mir aber, daß sie aus Lindenholz geschnitten und nach mittelalterlicher Art zu dem gelblich grünlichen Metalle hergerichtet waren, dessen Verfertigung man jetzt nicht mehr zuwege bringt.
Spodek sekretáře byl na všech stranách zakulacený a měl šest zásuvek. Na něm stál střední díl, který ustupoval dozadu ladnou křivkou a v něm byla dvířka, jeţ se dala sklopit, takţe se na nich dalo psát. Na této střední části spočíval nástavec s dvanácti vykrouţenými přihrádkami a dvířky uprostřed.
Der Körper des Schreines hatte eine allseitig gerundete Arbeit mit sechs Fächern. Über ihm befand sich das Mittelstück, das in einer guten Schwingung flach zurückging und die Klappe enthielt, die geöffnet zum Schreiben diente. Von dem Mittelstücke erhob sich der Aufsatz mit zwölf geschwungenen Fächern und einer Mitteltür.
Na hranách nástavce a po obou stranách prostředních dvířek byly pozlacené přípory opracované do tvaru postav. Dvě největší přípory po stranách dvířek představovaly silné muţe nesoucí hlavní římsu. Štítek na jejich prsou se dal otevřít a přitom odhalil klíčové dírky. Na předních nároţích seděly na rybách dvě mořské panny s rybími ocasy. Poslední dvě postavy na zadních nároţích představovaly panny v řasnatých řízách. Všechna těla ryb i všechny přípory se vyznačovaly dokonale přirozenými tvary.
An den Kanten des Aufsatzes und zu beiden Seiten der Mitteltür befanden sich als Säulen vergoldete Gestalten. Die beiden größten zu den Seiten der Tür waren starke Männer, die die Hauptsimse trugen. Ein Schildchen, das sich auf ihrer Brust öffnete, legte die Schlüsselöffnungen dar. Die zwei Gestalten an den vorderen Seitenkanten waren Meerfräulein, die in Übereinstimmung mit den Tragfischen jedes in zwei Fischenden ausliefen. Die zwei letzten Gestalten an den hintern Seitenkanten waren Mädchen in faltigen Gewändern. Alle Leiber der Fische sowohl als der Säulen erschienen mir sehr natürlich gemacht.
Zásuvky se vytahovaly pozlacenými knoflíky. Na těchto osmihranných knoflících byly vyryty portréty muţů v brnění nebo krásně oděných ţen.
Die Fächer hatten vergoldete Knöpfe, an denen sie herausgezogen werden konnten. Auf der achteckigen Fläche dieser Knöpfe waren Brustbilder geharnischter Männer oder geputzter Frauenzimmer eingegraben.
Celá skříň byla intarzována: javorové listy v tmavých polích ořechu, obklopené proplétanými stuhami a vypalovaným olšovým dřevem. Stuhy vypadaly jako pomačkané hedvábí, neboť byly kolmo k ose vykládány drobným, jemně pruhovaným mnohobarevným růţovým dřevem. Intarzie nebyly jenom na přední straně, jak tomu u takového nábytku většinou bývá, ale i po stranách a na hlavicích přípor.“
Die Holzbelegung auf dem ganzen Schrein war durchaus eingelegte Arbeit. Ahornlaubwerk in dunkeln Nußholzfeldern, umgeben von geschlungenen Bändern und geflammtem Erlenholze. Die Bänder waren wie geknitterte Seide, was daher kam, daß sie aus kleinem, feingestreiftem, vielfarbigem Rosenholz senkrecht auf die Achse eingelegt waren. Die eingelegte Arbeit befand sich nicht bloß, wie es häufig bei derlei Geräten der Fall ist, auf der Daransicht, sondern auch auf den Seitenteilen und den Friesen der Säulen.
Co nám o sobě kabinet prozradil během restaurování? Před každým restaurátorským zásahem musí odborný restaurátor provést podrobný průzkum stavu a materiálu poškozeného předmětu. Na jeho základě se pak rozhodne, jakým způsobem bude předmět ošetřený – zrestaurovaný. Průzkum kabinetu potvrdil , ze kterých druhů dřev byl vyroben. Řezbované figury a delfíni jsou z lipového dřeva. Základ korpusu – skříně je ze smrku. Povrch korpusu je obloţen tenkými dýhami z různých druhů ušlechtilých dřev, které jsou skládány do obrazců – tato technika se nazývá intarzie.
Řezbované figury a delfíni jsou z lipového dřeva
Povrch řezeb je pokryt tenkou vrstvou křídové směsi s podkladovým nátěrem načervenalé nebo naţloutlé barvy, který se nazývá bolus.
Na něj bylo naneseno pomocí širokého štětce plátkové stříbro. Pro větší efekt bylo stříbro překryto poloprůsvitným zlatozeleným lakem, takzvanou lazurou, která dodala řezbám iluzi mihotavých rybích šupin.
Kdyţ po tragické smrti Adalberta Stiftera v roce 1868 rozprodávala jeho manţelka Amelie spisovatelovu pozůstalost v aukci, byla mezi zájemci o Stifterovy osobní předměty také jedna z osobností, které patřily mezi elitu tehdejší vídeňské aristokracie – KNĚŢNA ELEONORA SCHWARZENBERGOVÁ, rozená Lichtensteinová. Zakoupený kabinet byl kněţnou určen pro vybavení právě rekonstruovaného schwarzenberského sídla na jihu Čech.Zásadní rekonstrukce zámku Hluboká, ke které Jan Adolf II.Schwarzenberg se svou chotí Eleonorou přistoupili silně inspirováni cestami po Británii, započala jiţ roku 1842, ale k definitivním úpravám podnes obdivovaných reprezentačních interiérů v prvním podlaţí zámku došlo aţ během 60.let 19.století.
Eleonora promyšleně roztřídila zděděné schwarzenberské sbírky z různých objektů tak, aby nejlepší kusy a kolekce vynikly v nově navrhovaných hlubockých interiérech.
Kněţna Eleonora měla jistě k nově zakoupenému Delfínovému kabinetu velmi osobní vztah, neboť si jej umístila do své pracovny v prvním patře zámku.
Jak prozrazuje akvarel z osmdesátých let 19.století, po smrti kněţny Eleonory roku 1873 se její pracovna poněkud změnila. Nový kníţecí pár – Adolf Josef Schwarzenberg se svou manţelkou Idou, rozenou Lichtensteinovou – dodal interiéru s malovaným a zlaceným stropem barevnější podobu.
Dokázali byste některé změny najít?
? ? ? ? ? ? ? ? ? ? Podívejme se pozorněji na detaily , které zachycují Delfínový kabinet na obou akvarelech. Dokáţete rozpoznat rozdíly? Co můţe být důvodem těchto odlišností?
Zápis ze schwarzenberských účetních dokladů z let 1869-70, uloţených dnes ve Státním oblastním archivu v Třeboň vypovídá, ţe Delfínový kabinet nebyl zakoupen samostatně. Kněţna k němu získala za celkovou cenu 1300 zlatých ještě další nádherný kus barokního nábytku z pozůstalosti spisovatela Adalberta Stifteradvoukřídlou skříň bohatě zdobenou intarzií. Byla cena za nákup takových mimořádných kusů nábytku vysoká nebo nízká? Připomeňme, ţe roční plat Adalberta Stiftera v době, kdy zastával úřad zemského školního inspektora, činil 1500 zlatých.
Intarzovaná skříň, kterou kněţna Eleonora od Adalberta Stiftera zakoupila, má celu řadu znaků, typických pro barokní nábytek, o kterých jsme mluvili uţ na začátku.
Dokáţete je najít?
Také barokní skříň si jako svůj oblíbený kus nábytku umístila kněţna do soukromých komnat, aby ozdobila její loţnici. Na fotografii z počátku 20.století ji určitě najdete. Otevřené dveře na snímku otevírají průhled do původní kněţniny oblékárny, kam byl ve 20.století umístěn Delfínový kabinet.
Bohatá knihovna na zámku Hluboká obsahuje více neţ kniţních 12 000 svazků v různých jazycích, mezi nimiţ najdeme latinu, němčinu, francouzštinu, italštinu, angličtinu, ale také několik českých titulů.
Z díla spisovatele Adolfa Stiftera zakoupili původní majitelé zámku Schwarzenberkové následující knihy:
Hořící kameny (Bunte Steine), vydáno roku 1853 Studie, vydáno roku 1857 Pozdní léto (Nachsommer), vydáno po roce 1910 Vítek (Witiko), vydáno po roce 1910 Studie, vydáno po roce 1910
Myslíte, ţe kněţna Eleonora mohla ve své knihovně pročítat román Pozdní léto, který popisuje Delfínový kabinet?
Národní památkový ústav v Českých Budějovicích
návrh projektu a text: Kateřina Cichrová ilustrace: Lucie Mullerová fotografie: František Dolejš, Jakub Vondráček, Miroslav Pavlíček grafická úprava: František Dolejš České Budějovice 2011
