MODERNÍHO
FsA/T 1895
50RNe BÁ<8f4
VYDÁI
lodHf SP
i
SU
Jarosi_ava Vrchlického
LOVKA
Piirchased for
LIBRARY of
tJie
tlie
UNIVERSITY OF TORONTO front the
KATHLEEN MADILL BEQUEST
BREVÍR
LOVKA
MODERNÍHO BASNE
JAROSLAVA XRCHLICKÉHO
,1889-1891)
DRCHE vydaní.
V PRAZE. NÁKLADEM OTTY J.
VEŠKERA PRAVÁ VYHRAZENA.
SEP
fí
/I
n
2 2 1966
"^''s/ry of
TO*o
112íifí85
TISKKM F.SKK GRAKICKK SrOLK.NOSTI V PRAZE.
»UNIli
PAMÁTCE
KAROLINY SVTLE SOFIE PODLIPSKE.
J.
V.
INTROITUS
asto v dráhu vaši mihly tajemné ty postavy, žkitý list se v švadlou trávu snáší a veer táhne šedý, mlhavý;
|e
znáte jist;
se
a
A
jarní slunce
mladým
listím pouští
svou tancující usmívavou zá, vždy kráejí jak visiony pouští, skrá sklonnou a v ruce breviár.
Ve
starých
opuštných park
tiši,
plných fontán, kde chladné vtry zkazky zimy dýší, ve dveích rozvtralých altan; kol vyschlých,
I
na vsi
tiché,
u hbitovních kde bodlák
listí
po rybník hrázi, zdí,
vtr
a
ekanka
opuštných
cest,
v plen své pýí hází
své lístky modrých
hvzd;
Ped kláštery v aleji tiché, ztmlé po svadlém lupení lip stovkých, jak stíny chodí, nesou na svém ele taj myšlenky a resignace sníh. v msta vav, asto na ulici, kde vlny života se trou a vrou, na tramvai a v dav tlaenici
Ba
svj breví
náhle
klidn otevrou.
I ptám se asto: Jaká božská tcha, myšlenky jaký lék dumy skvost v té knize zaven jest, že každý spchá, i
íst v
ní
a víc, než káže povinnost.
A asu proud svt
není pro
jim
svítí,
již
jde tich.
n,
a
k nebi šlehá,
jiná v duši
jiných tichých
mystický jim
skytá
zá
slastí
nha,
breviá.
Syn doby nové chci se uit od nich, myšlenkou svou v tak tsném svazku
s
žit,
jak leknín spící na hladinách vodních se spletí koen v hloub, zakotvit.
V
hloub tiché dumy, z níž se rozvít kolem soptí a se zmítá svt, ve snivé kráse leknínové rže
a
mé písn
v sebe
uzavený kvt
mže,
Ti inyšlenkou svou zakotveni v Bohu jdou ovšem jako stíny žitím dál, jich duch je roven ptáku báje. nohu. jenž lunou živ dli na okídli skal.
Svj Pathmos penesou i v denní vavu, jdou hlukem svta v sebe vhroužení Já nemohu však odvraceti hlavu od shon kol od boue, viení. Kus mého
srdce v davu
kus mojí duše lká já
raduji
já
s
se
v
i
tom
se tese,
upí tam,
malých malém
plese,
nimi pro kus chleba umírám
Pro chleba, tlo jenž ducha sytí, pro míru, práce, krásy, dobra vzruch, všech žití kolem je moje žití, i
i
bh
potlaených
je
i
též
mj
bh.
A místo zázrak a vision mi plní dumy lidské práce plod, s myslícím myslím, s tonoucími tonu, svatý mozol dlan, skrání pot.
nm
Xe v odíkání, v zasáhnutí smlém v to kolo záhad, které letí kol, zím údl žití, být si spasitelem, sám vykouzlit kvt na bezlistý stvol.
A pouze v tichu svaté vigilie, kde s bohem svým duch tiše mluví sám, svj brevír, v kterém srdce moje bije,
— kéž
srdce lidstva též
!
—
si
otvírám.
I.
DE PROFUNDIS CLAMAVI
.
Memento živl. tt ned v toen ledu a hned v poušti svj peletavý staví stan, tisícem kídel v svt se spouští, s tisícem hlas ze všech stran zem chvje se, jak z dálky zívne,
hvozd praská,
ve moe když
V
letí
vln velí
když jen kývne,
n
himiní
a v jeku
z 'dálky,
smsi ton divné, pes rozpoután. v
vných vodopád
moí doma nesetnému
je valí v rozvaliny
Vteinou
dílo
kal
ve
vk
jest,
stádu,
mst.
mrhá, stem pstí ornou pdu trhá, na ela horám trosky vrhá, chrlí
V
tvá
zlatých
hvzd.
Hefaista opuštné díln dímá v loži par, neb rudý otrok žene piln skryt v lávu
14
kol spoustu, plápol, jek a var.
Jak
ruky hadem
z
vysmekne
se,
který kšticí tese, vše nií, kde jen zamihne se rudého jeho plášt cár.
je
titan,
A tmi
temi utýraná v loktuši mlhy dímá zem a každého se bojí rána. Co bude ? ptá se každým dnem. Jí vítr kídly ve tvá bije, jí
voda proudy boky
ba nitro
ký
její
ohe
div, že chví se
Všech obtí
je
ryje,
kryje,
strašným snem
v posled
?
lovk.
bez milosti jim vydán v plen, hned otrok jich, l\ned vlada, po má za údl jen boj a sten;
vk
dnes na hoe zítra svalen, dnes u cíle a zítra vzdálen a stokrát v nový výboj šálen, hned vítz a hned poražen. íi
Tak v
boji s nimi
o každou
pí
sám ten
a dáven
a konec
— Vná
Tak drama kosmu ve
vavu
tráví,
žití
je okrádá,
te
a dáví
záhada dál se
!
pede,
boje chechtot vjede:
,,Jen rvete se !"
—
Smrt v kápí šedé
„Má
je
nadvláda!"
zahouknc
:
Mj
Bože
aký to z hlubin se deroucí vzdech v žalosti, zármutku, úzkostech, až oko se tmí a vázne dech
Mj
Bože,
Jsi atheista a
však na
Mj Jsi
Bože
!
nevíš
srdci,
Klesaje,
mj
na hlav jaká
Bože,
dít tak
mj
Bože
prosté, tak
vící,
celý vzdor slza na
tvj
a vzdychneš jen
Mj Svou
tíží
tíž!
zoufaje šeptáš již:
Bože,
líci
duší se chvjící
s
mj
neseš již
Bože
adu
!
let,
tvé srdce je kemen, obliej led, však udolán, vzdychneš naposled;
Mj
Bože.
mj
Bože
16
Valí se osud jak temná noc, cítíš tu drtící, smrtící moc,
nepijde na pomoc temnou tu noc Bože, mj Bože
však nikdo a
pece
Mj Ped
ti
úpíš v
tebou zítra jak píšera zlá
ve tvá ti dechem hrozebným vlá. bez vády šeptají ústa mdlá:
Mj
Bože,
mj
Hluboký vzdech prostorem od
ten, starý
vk
Elohim
!
Adonai
AIj
Muenník kací
jej
Bože,
!
z
mj
volal jej
kiel
Bože jak svt,
vk
do
propastí
let,
bd
Bože
kl
na
vbit,
v plameny skryt,
zloinec, apoštol v stejný vzplál íiíj Bože, Bože
mj
cit:
I
Dít a staec a vlada a rob trny a trdlice, kolébka, hrob,
a
minulých dob Bože
tím zní krov píštích
Mj
mj
i
vzdech zármutku, úzkostech ? pec, musí v tvj zabouit slech, Bože, Bože
to z hlubin se deroucí
Jaký v
Bože,
žalosti,
Jsi -li
Mj
mj
mj
Bože
!
!
Fátum. Sbor
z
antické tragédie.
pí emžc, nesmí v život krátkém vzdorovat lovk odvkým bohm Dít jest na skály útesu hladkém, vydané v pospas orlm a nohm. Tito je hltají, rvou, derou v kusy a
lovk
to trpti, snášeti
bozi však
V
smjí
pustin dálné socha ní
obrovských
plecí
musí
—
se v svtle.
—
ta
z
kovu
oí nemá,
se nepohnou k slovu, obloha kalná jest, zem kol nmá, lovk, pták zbloudilý v zmatku a strachem, utlue, uti ská v letu se plachém o sochy skrán i nohy.
zamknutá ústa
Breví moderního lovka.
Ten konec! rlch, kdyby nebylo jen toho konce
Tak eklas krásnou uklánjíc
!
hlavu,
jak celý život s boji, trudy všemi by moh' nám býti ješt pro zábavu!
Jak všecko snadno by se unést dalo hokost resignace i shon všední touha kiíci vždy Málo Málo sny marn z noci deroucí se ke dni. i
i
:
!
I
Ach, kdyby nebylo jen toho konce! a trpce stáhla se tvá ústa
mn
dtská
o ta prostá slova že rozbijí se naše moudrost všecka. a
se zdálo,
Já v duchu vidl fcrneyského kmeta, o konci tragedie, jak dl s šklebem, o hroud, která na rakev se metá, v níž louíme se s peklem jako s nebem.
v
|;i
jenž
duchu
slyšel
nezrozenu
Sofoklev
býti
lepším
chorál, soudil,
já
ela rýhy, které as mi zoral, cítil, dsu mrazný pot jak proudil.
A
tiskna svoji ruku
já
cítil
a v
keovit
smrt, jak divokého honce,
jak s kikem hází po nás již své sít Ach, kdyby nebylo jen toho konce
v |á zel, jak v
zimní noei.
zasnžený svt
kýs velký x\ndl míru sle až do zenitu v dálku mhavou se ztrácel
ohvzdnou
hlavou
a dole hustá pára bílá to z
jeho dlouhá íza byla. vod perut se jeho vzpjaly,
a ty
svt
celý objímaly.
Já zavel oi, ve tm v.šak zel Andla mé duše zrak. Stál ustavin, níž se klonil, v svá kídla celý svt již clonil a všecku bídu, kletby, láni, vzruch k dobru, modlitby a lkáni s
tou
tíží
lidských
los
celou
na kídlech vznášel kams v dál ztmlou.
Ó
chtl to všecko k Bohu nést Zde tvé dílo jest! Je dobrým nazvals po stvoení. a íci:
te
slyš ten jek, ten
plá,
Pej, lovku se vznésti k Snad lepšim bude, tob
To Andl chtl
— Tíž
to
vení
výši bližší.
lidských
bol
však strhla svt zas v propast dol.
Chiméry.
Uhimery taní nám v mladických ó honba to vábná
i
snech,
hrozná
Chy si jen jednu a osedlej v spch, než rozum, že pelud je, pozná. Smle
a
se
k taníci potvo-e sto,
to, báse i láska Do hívy sáhni jí, na hbet jí sko, hle, dobe a sedí jí maska.
hudba
—
Ta spadne-li, Pedevším k tomu hle celým životem amen Pak rána tvá již se víc nezacelí, !
je s
!
a z hrudi víc netryskne plamen
Budeš pak vláet dál
s
bude v
týl
pelud
se životem jen
sn
svých mrchou, sten, jeet v noc výtka výsmch padne ti sprchou ti
i
i
Chiméry krásy ó jednu
si
Hle
ni
jí
na
a
dobra jsou stráž;
osedlej
rue
zvyknout
!
až nepoznáš, v cval jak srdce tvé tlue. si,
Hle
jí
a
mi, že budete šastní
v
vždy vyhovt, rád
se
jí
vzdej
ervánek, ba v hvzdný
vzlétnete v
objetím, tóny a básní
Pro
bh
a
pes
prach deptá, propast, kamení, píkop a strž,
kde
cíl,
jen
masku
ty
rej,
!
pevn
jí
drž,
soptí, se vzteká,
Srazí-li
kdo jede,
tebe pak
jen masku
jí
se
neptá.
v poslední trysk,
k tvái drž
pevn.
píšery oí by nezablysk' žár pravdy a nicoty hnvn z
Chiméry taní nám v mladických snech, za nimi lidstvo
chy
hmí
v
reji;
jen jednu a do tance v spch; jen neslyš, jak tajn se smjí si
Jedno moe.
Jjl
a velké jsem patil vody. kterak rostly a jak vely, po samý se obzor tely
jedno moe.
V V
kosmu jaké shody! minulé jsem patil doby, hloubily se v samé hroby — jedno moe. žití
Bubliny v nich lidské rody, v jeden cíl po steré dráze v boji, rozletu i snaze jedno moe.
Kam
chceš lett kídlem ódy? Prchni výš z té hloubi stinné Hvzdných vln ti tam zas kyne jedno moe.
26
Život! Smrt! ze
lile
dvoji schody,
tmy do tmy pochod
pes
n
jedno
Co
ti
moe.
zbude
?
V
stín brody,
v bytostí ten pochod splynout v j
stálý,
v dáli se to valí
etz
edno moe.
vný
nekonený,
26
Schody,
jedny do palác T yjsou plny koberc z
mramoru
Ty druhé
s
v
vedou, a soch
balustrádou šedou.
mšanském
jsou
dom:
jen z pískovce a bez ozdob spirálou k výši tíhnou
skromn.
A
jiné bídn vyšlapané vysoké a neschdné nad nimi se zdí vlhkost kane. a
Však myšlenka, z
nich šlapu v
a kterékoli mst náhodou,
myšlenka jedna vždy mne
Že po všech a
s lítostí
jež
asto
s
hoem
bolí
drahých duší
a slzami,
život nevysuší,
že po všech, a svíc ve plápolu. v polotm, se odnáší s mrtvými rakev stejn dol.
a
Jepice.
v
podzimním veeru jepice pod eky behu se honí a jsou jich
tisíce, tisíce,
až vyhlídku do dálky cloní.
V podzimním veeru po hrázi jdu vnoen v petžkou dumu, jak pohební pochod provází mne eka v boulivém šumu. Pohební pochod Slyš, vlny vrou mají; a zázrakem lidskou a jepice tancují šedivou mhou, !
e
jak bílé slzy kol hrají.
I
pravím k nim: Sestry
jepice,
v smrt zlým se ítíte chvatem,
jsem sám tu a vás, vy tisíce, dnes cítím, vaším jsem bratem
A
zahuí
hluboká: práv, ba A slzy se hrnou clo oka a jepice blí se v tráv. vlny
„V
A
z
nic jdeme, ba
jedna
z nich
mn
se zvedla,
práv
!"
matným poletem kmitla kol ucha,
tak v strádáni víru prokletém se
mihne
A
pravila
lepších
:
Brate,
dn
tucha.
love,
za stejným cílem to spjem, jen pohle, co vln tu odtee, co nás tu mihne se rejem
Rci odkud,
kam,
rci
rci
k
emu
Za chvilku mrtvy jsme v tráv a vlny mi v divý huely plá V nic jdeme práv, ba práv!
Jak
posmch
z
daleké vesnice
u lesa klekáni zvoní.
V
podzimním veeru jepice
po reky
behu
se honi.
a
na?
o
žních.
^enci
to jest jedno, ten již všecko skosí, klasy plné zrní, svlaec plný rosy.
Kosu nabrousí jen, již to šikem padá, jedna zlatá vlna jsou ta šírá lada.
Do topol
stínu v poledne jen sedne,
svlaží rty a
zdímne, než
se
k práci zvedne.
A
zas již to lítá, svlaec plný rosy, klasy plné zrní, žnec ten všecko skosí.
Smrti to jest jedno, na vyhublém koni celým svtem, kosa stále zvoní.
lítá
Ani nebrousi nejí
ji,
o poledni,
asu nevšimne veer nezdímne
si, si.
31
A
joii stálo jezdí,
a jen stále kosí
klasy plné zrni, svlaec plný rosy.
Tak
vž'dy myslit nnisíni,
klepání kos v písni
Kdy Xi
když se octnn v když se tají.
žnec pot si ute, proudem jenž se chvilkv klidu Smrt si nedopeje
té
kraji,
cvrk
!
leje.
—
32
Po petení Zolova románu „Clovék JTI
— bestie".
en v noc Ictíci vlak s tim lidským masem bez vdce, smru, v pospas vydán zhouby, ten epického dláta tesy vhloubí se
v srdce tenáe, jenž trne žascm.
Ten vlak
as, tys ást nákladu jeho.
to
Let šílený
— Kam — To ?
!
se nikdo neptá
ten zpívá, onen kleje, tetí reptá
a vše to
My té
letí
.
.
.
Jaký konec všeho
?
tak již zvykli té orgii letu,
vav
sterých vášní, zpilých hlas,
že pravdu,
jsme
A V
a
cíl
ztratili
a
s
hvzdu
ve tmách, krásu nimi každou metu.
letíme bez cíle, bez nadje noc za námi jak píšerný škleb letí, checht samo vrah, ston vraždných dtí, finále
.
.
.
dsné
.
lidské
epopeje.
..
33
Kristu na Golgot.
y
své chorob upírám oi k Tob, jak o hranatou, nehostinnou skálu opíráš v kei svaté ruce ob, ve mírných oích nekonenost žalu.
Ne svého i
jen
žal tch. kdo budou.
i
našich žal, ba
a a
i
našich dti,
zápasí již na krev a pot
bol tžkých
Všech žal
s
hrudou.
se chví ve objetí:
zem
píštích, které
moem
dokud bude jamo a dokud povinnost mu bude hoem a bájí volnost, dokud tekla darmo
svt zahrnou,
nést
a pukalo Tvé srdce isté. všech já myslím boje, hoe, ztráty, smáí vlas jak Tvj kdys Kriste, všech pot n cítím, každý trpící jak .svatý!
Tvá krev
Xa
mj
Brcvi
ino icrniho
lovkii
v U
zlé chvíli.
vný, oddech, ticho! hbitovní, však ticho vigilie, je vše to možno posud, mžeš, pýcho, šíj tuí sklonit, jež v týn nebes bije? blaho, klid, mír
Ne
A mžeš,
zpupnosti ty svrchovaná,
se sklonit
vlídn v
lásce
Mž' prostý rozum jíž
ku
lovku?
býti spasná brána,
projdou svorn záhady všech
\
Otázky marné a as vichrem letí, záhady dsné a as mizí, mizí, a starý žernov hne se v staré mletí, zasej pá a pouze Satan sklízí.
Bh
ékíi
r
Memento. isychi avy vítr VL't\emi tese,
do cesty hází listí mi smutno je v poli, smutno
žluté,
je v všecko tak šeré, jesení tknuté.
A A
lese,
vera ješt paprsk, svtla! vera ješt a písní Slzí dnes rže, vera jež kvetla,
vn
lupení spadlé dýchá jen plísní.
Dobe s
vím, pijdou zas dnové jarní
celou tou krásnou
záného
léta
zápalem nebe, zem bude básní, písní,
A
co
pece
letí
;
toto
tento den šerý s i
mlžnou tou s
tmi
vní, co zkvétá.
memento zimy, s jesen vzdechy, kápí, s paprsky mdlými
deštných
krpjí
echy.
3B
Zbude ti v srdci hluboko na dn zmaru a zhouby vštec jak stálý. V istý zdroj kámen spadne tak snadn a z hloubi vodu pro vždycky zkalí.
37
Cestou k resignaci.
IM
more taj. na skutena behu láká do neznámých kraj
ás obklopuje velké
Ó
jak nás mrazí
Vždy
dál to
!
v divokých vichic, v pochybností šlehu.
Tam pelud šastné co víra bezpen je
ostrovy tká sob, zná a sítá; sn, dumy kídlo poklesává v mdlob, jen tucha slabý záblesk pravdy vítá,
Do bezdna padá tžká kotva vdy, neb nejistot se drtí o skaliska, kdes bleskne zem a zas mrak jen šedý a ds a prázdno plavci hrdlo stiská. Kormidlo práce i
i
bussola snaha
veslo pokus, v posled všecko klame
a starých „horror vacui" k
a v
tchu
jen ta stará slova
nám
sahá
máme.
as
slova, z dtských jež k nám zvoní, kdy bible byla každé pravdy zdrojem. Jak v hašišovém snu se hlava kloní již unavena nekoneným bojem.
Ta
Jak šastný aspo, kdo z domnnek stvoí si vlastní svt, kdo umí klamat sebe, na trámu soustavy své pluje v moi a jemuž jeho trám jest zem i nebe!
Jak šastný, sen svj kdo vyhloubit umí a v se skryje mudrc beze jména, jak hlemýž sedí v nm, své spádá dumy a na vše v odvet škleb má Diogena.
nm
Nech teba noc poznání
pece
klidni
vlna spláchne asyl jejich, též je pohbí hrozná,
nech byli
vna
než oko v smrti poslední
Však
h
je
tm, kdo
na peejích,
beh
pozná.
bez trámu a stechy
vtr plenem v moi šírém, sn a bez útchy,
jsou sporných bez vesla, beh,
jež vlna unáší a rve
Jichž
kik
jichž
bh
svým vírem;
o klenbu nebes darmo bije, v mrano vtší, v jichž duši pouze vzdor a odbnj žije, jimž athlet, zoufalství na adrech kleí; se halí stále
Již
vit nemohou
i
kdyby chtli,
jimž požitek je snem a híkou marnou, již, v hrudi všecky sn a pochyb stely, se dále pachtí pouští jednotvárnou;
Již ze všech
a
zdroj
lidské bídy pili
hokost pec svém nesou na jazyku,
by jako v rubáš v sled se zahalili v svj nmý klid bez výitky a vzlyku.
Však
nežli
najdou tuto cestu pravou,
—
život celý, než hodí v moe pítž jak zloincm jim bývá ped popravou, jimž za noc jednu vlasy zšedivly.
n.
PROTESTY.
Hlas.
£)y jednou mlo bezpráví si zasednout na stolec vlády a nehouk' mu hrom u hlavy a nebe bylo isté všady tu jist pec by mstitel vstal, z propastí by to znlo a echem z les, pouští, skal z moe by to hmlo i
My
protestuj em
My. již pro velké ideje jsme heroicky umírali a nesli pal
i
závje,
pranýe hanby
objímali,
my z bojiš celé zem všech, my krví ješt rudí, my bychom hlasem byli v spch, jenž
mrtvé právo zbudí:
My
protestuj em
Neb darmo nesmí
lidská krev
vzplát v rozhorlení
velkém,
svatém,
a prýštiti se ze všech cev,
když právu bezpráví, je katem. Co prolito jí od vk, zas vzkypí v píští dobu, a pijde v pomoc lovku a mrtví
houknou
hrob:
z
My
A
opuštných plá
protestuj em
a ston
chudiny vše dsná bída, vše velký k odvet jest zvon, Nemesis provaz jeho hlídá. a
Kde
padl
dd, tam
stojí
vnuk
a ten již provaz chytne, až k nebi výkik sterých muk, hlas
milion
vzlítne
My
protestuj em
!
4b
Pi tení poznal í dyž jenž proti
životopisu Cervantova.
jsi
tu nízkou
mrzkost davu,
velkosti roh zvedá
všem šklebn, co mu
a po
když prošels
žití
trud
i
býí kií,
cizí,
válek
vavu
;
kla
v žaláích jsi lauru hodnou hlavu na kamení, zoufalost kde klíí,
když
pocítils,
Když
nevdk
co
jak závisti zmij syí, kvt maká bolehlavu
v íš
Tu
musils ke dnu vypit celou íši všem tak symbolicky. kdo myslí, tvoí, pravdu chti a krásu: a
ukázati
Jak proti velduchu, jenž tíhne k
by
podlehla
i
se staví nízkost
s
výši,
ve zápasu, drzvm elem vždvcky,
chvíli
46
Dol
Uol
s
s
kídly!
kidly! Ze všech stran zní divé heslo
stoleti.
Udupáme každý povzlet, dokud díme v poupti, co nám krása ? My chcem pouze výdlek a zisk a chléb, krásy žák a svtem chodi jako Homér chd a slep.
Dol
s
kídly
!
Nám
z louže dlaní pít
se rouhá,
nám
staí, co
kdo chce než
nám hvzdná
my
lett výš, krásy íš ?
Hlete blázna v dob páry, elektiny, zázrak honí rýmy, za obrazy lítá kdesi v oblaku
Dol s kídly! Prosaická jednou naše doba jest, hipogryí svá kídla vláí blátem po chodnících mst, ba i z hvozd osamlé, velkolepé nádhery, kde
ml
Dol
s
domov, hrom
kídly!
I
tichý asyl plných
jej plaší
devaovy
sekery.
venkov jindy útulný a íst, úl, hluný asyl ptaích hnizd,
ten
ízu udu, poházel jí blátem líc; hlete k zemi, hlete k nebi, poesie není víc idylle strh'
Dol
s
kídly! Vše
bu
mlké, všední jako my,
nízké,
jeden stih a jednu barvu na tváe na domy schytralý Pod záminkou humanity velkých vnuk již zmní jejich dómy na jatky a špitály! i
dd
Dol s kídly Vše se ekne v suché prosy hovoru, škoda na obrazy plátna a na sochy mramoru, hoj, až zanem haraburdí rzných šttc, per a dlát z knihoven a obrazáren a z museí vymetat !
Dol
kídly! Zašlé doby vzdlanost, co chcete s tím? ? a Kalchas, co nám Hellada a Na svých my stojíme nohách, jen co hmatám, pravda je, bukolik šalmaje do pece pozoimy bible s
ím
Co nám Hckuba
i
Dol
s
kídly
všecko
umní
Chleba
!
je
!
!
Chleba
pepych
!
Neustává
kiet
dav,
a jen výron zbrklých hlav,
my
jsme lidé positivní, dobré jest, co nese zisk; kl, kam pivázat lze kon, dražší jest než obelisk.
Dol
s
kídly
!
hausse a baisse
vesmíru je
Statistika, cifra cíl
poslední všech lidských
bh, pání
sn
a tuch,
pouhou drahou k blahobytu moe jest i obloha, my chcem s plnou kapsou jíti sami svtem bez Boha!
Tak
drzý smích, hlun na trzích, umlec je tichý blázen ze soucitu trpný, do vtru jenž mozek hází bez cíle a ozvny. to
hluí, tak to jeí, divé
tu ve sloupcích denních list a
láni,
tam
Kam
to dojde? Kde se staví divoké to ádní moderních obrazoborc? Svt se ítí v zatmní, ano, záné slunce ducha pomalu se zatmívá, barbarství stín padá na n, zem se v hloubi zachvívá.
Zach ví vá se, duní temn jak v Caesar dob kdys, Fátum kvaí, oe jeho ídí velká Nemesis, biem války šlehá spež svou, musí nastat velký soud, kde se potom zachráníte, až výš tryskne krve proud ?
Vidím v duchu velké
moe
potopy
sob lovka jen Umní Ten ní elem do ervánk z moe spasit v
Dol
s
kídly
!
!
té, lile,
bd
vidím chvat, Ararat a prokleti
.
.
.
— Slyšíte smích — Kdo má kídla, peletí ?
49
Jindy a nyní.
T)
ív básník jun byl olympické krásy, snt vavínu mu tkala zlaté vlasy, krok nohy jakby okídlen se šinul, z úst jako med se hovor sladký linul. Dlel na vsi rád, však radj' v hloubi lesa, byl pi vinobraní, kde mládež plesá, a na zápraží došky kryté chaty rád hladil vlásky dtí, divn jatý byl starc zkazkou i pasáka písní. Co tkají v hvzdách osudové písní, on v nocích lovil nedokavým uchem, byl vzrušen ptáka zpvem, listí ruchem, vln šeptem, v hromu slyšel on hlas Boha. Po kráse touha a po dobru vloha jak perly spaly v jeho ducha škebli a skivání jak hnízdo mezi stébly, tak tajila se láska v jeho hrudi k všem, kdož tu trpí, kdož tu bídní, chudí
ím
stal se
nyní dlouhých
Brevi moderního lovéka,
as
zmnou? 4
Kdys ulikou jdu msta opuštnou, pokoutní krma kde jen vchod ji hlídá, kde v kalu peleší jen hích a bída, kde zdi jsou plny skvrn, kde vlhkost stéká ve kalných slzách, v stínu vražda eká Tam uzel muže jsem na zádech s nší, jak shrben k zemi klopotn se kruší, by ze smetišt, které v kout stálo, cos vyhrabal, co šerem divn plálo jak stepy skla, podvazk ženských peska, jak papír zmakaný a kytka, dneska již oknem vyhodila tanenice, když novou dostala ÍNIuž víc a více hloub hrabal, zdali našel, nevím ztmlý byl veer, lampy se již mlhou chvly jak rudé slzy, kroky stráže v dáli se vlhkou dlažbou temn rozléhaly, když po nábeží kol bezlistých strom šel s novým lidským dokumentem dom. .
.
.
;
51
Módní hesla J^ ové heslo vymyšleno „Nesmí býti veleduch \'šichni lidé jsou si rovni v žití klopotu a ruchu, všichni jsou jen jedno moe, v jedné snaze, v jedné práci, moe, v nmž se každý vlnou, stroj, v kterém se kolem ztrácí." :
Bravo Zní to populárn, demokraticky a rázn. Xikdo nesmí nad normále z prostednosti vlažné lázn, lenivost a pohodlnost pi tom budou žn své slavit, práce jiných dá se lín pežvykovat a pak strávit. !
Nesmí
býti
veleduch
!
Všickni hezky krotcí, malí,
cestái, již upravují na silnice na štrk skály, vmíní je leda sportem, velký je, kdo nevynikl,
na Parnas
se leze
stejn zrovna jako na
bicykl.
Každý mže všecko svésti a též všemu rozumti, hlavn všecko skritisovat, pár citát po pamti nahradí dnes léta práce, slovník na vše konversaní Co chceš, básnit? malovati? Kdy je libo, jenom zani!
Pi
tom nesmíš pouze jedno zapomenout, pítelíku,
podle vtru, dav jak ráí, rychle toit korouhviku.
S úsudkem hned každým ven smíš, ekni ho jen s drzým elem, ješt jako vtipná hlava budeš staven v kraji celém.
Jenom k niemu ne úctu, a to vda, a to básn vše jen ouchat a zžvýkat, na máš nos a k emu dásn' Dnes jen výsmch pán je svta pán každé situace, i.
a pak vtipn, drze lháti, platí vic než talent, práce.
„Nedlá
na mne dojem !" je tak pohodlná fráse, nmž eskamotér udrží se v rovnováze. „Umlec má k nám sestoupit !" papouškují tamo jiní. „vždy my sob dostaíme, pohodlní .božsky líní !" to
provaz, na
Co pár
staré hamparátí"; všecko schvátí !" Problém dnes jest: Kravatu jak zavázat, v ni špendlík vrazit, zíváním pak podle módy nadšení kol sebe zmrazit.
opt
je trochu vzadu, již je
let
fráse
:
,,Kolo
,,
asu okídlené
—
„Špatné nervy!" Boj o život!" denn te se te tiskne. vru, v mozku unaveném sotva že to ješt blýskne svtélko jak na moále, než tma irá všady bude, než svou vlastní sufisancí zalkne se nám lidstvo chudé.
Nejsem
ješitný tak
—
i
vru, mnít.
že
touto epištoloii
sám tu zbudu, vím, s copáckou ddví školou, obrátím svt, kde platila ješt práce, vytrvalost, chu a zdraví, tuhý boj a v srdci poklid svatveeru místo slávy.
ss
a
nm
Zrcadlo jen nastavuji, v chytí se ty rysy, aby vnuk se smál neb stydl, moudej ší-li bude kdysi ncbude-li, jeho vina; co tu velké snahou, prací, poká s klidem olympickým na šastnjší generaci.
všednost
—
(ako zmije vždy nás v paty bodá všednost, íši kalné špíny pít nám podá všednost,
na knize
jest
zapomnním, prach
je na soše,
poesie víno jest a voda všednost.
Proto
nev
apoštolm, kteí
hlásají,
že jest rozum, dobrý tón a shoda všednost;
realismem zvou ji nebo verismem, rzné masky, v nichž je denní móda všednost. Co jen krátkozraké oko v prachu postihne, chápe jen a za krásu to prodá všednost. Co jí ideál, co vštc sny? Vždy uráží rozmach kídla, jaým letí óda, všednost.
Hloupý August. i3lyš rány v buben
na
!
—
tyech tykách
Již
starý
se klátí,
kejkU
hlavu v
Mládež ze
vsi chvátá,
napjat provaz dvojí
rovnováhou v
s
týle,
adra
!
boji
vzpjatá.
Za chybným krokem zdravých úd ztráta Však publika blíž hloupý August stojí a lín žvýká planou moudrost svoji,
!
pln cetek, peí, falešného zlata.
Co v slunci kejklí, on zdi zvolil chládek, od principálky dá se kopnout v zadek a sotva hne se, lín zuby cení
Bou však
potlesku. Pot
s
ela kejklí
stírá,
mák déš v apku August
Jak dlá
se,
sbírá
ten August hloupý není.
56
Mám
rány
z
boje
.
.
.
joJám rány z boje, hrd však je nesu, ne ped nimi, spíš úzkostí se tesu, by hlahol úspchu znl zasloužen, jak z ader zvonu plným proudem; v cen ten neklesá, kdo v bojí pošramocen, musí zbodán být, když má být zkrocen a s jizvami na adrech, v oblieji je vojín teprv celý v bitvy reji.
k
Tak a to prší, a to padá, fií, Co dobré na mn, nikdo neukií, to
Cid
zstane
.
.
.
Rozdával koist boje ne dle jejich kroje,
vítzm svým
dle
barvy chocholu, dle kopí délky,
le
podle ran a krve
;
ten byl velký
hoden sednout v bok mu smle, kdo nejvíc ran ml z pedu na svém tle a v štítu, pilb, hledí nejvíc tes. a ten byl
Mám
rány
z
boje,
hrd
je
však nesu.
57
Kus poetiky.
U
ty
poteby
lidí,
již
pouze
své
já
vidí,
znám;
já též je
den splývá ke dni, vždy stejné tak a všední,
jsou, jak
já též je
mám;
však trudy ty a tísn pro tkát v háv božský písn?
V
tom celý klam
Ne pouze bol a štstí má píse v klínu nésti, ne žal i ples, to
obé jest jen látka,
le krásy mana jíž
báse
sladká,
jest,
v rythmu celém, bud porosena pelem, a zazní
jenž padá
s
hvzd!
ím
srdce
se dotkni
a
ohnm
ve
a buchá,
hudbou ucha
vzpla
nebeské písn takty se nespokojí s fakty, to prázdná dla, vsyp cit zlato do ní, jak plane to a zvoní jak z jara strá.
Je
látka líná
hmota
ji
zbudit do života,
jí
vdechnout ruch,
je
dílo
umlcovo,
jinak je slovo
—
slovo,
zvuk prázdný v sluch, však prohát vše a zladit, by mohlo jiné vnadit, muž' pouze duch
59
Modernímu
verši
ak chtjí tebe hávu královského T máš místo bystinou jen stružkou z
svléci,
ulic téci,
máš s hívy hvzdy stást a perly rosy, máš bez barvy jen mdlý klas ^•ymetati hluchý, máš mluvit ústy svázanými, pedant suchý, neb láteit jen proletá jak bosý!
Máš zapít
jiskru ducha a
máš tlumoiti
ím
jen,
ím
svj pvod
prázdné,
božský,
mlké mozky,
nervy rozervané alkoholem
tesou v hádkách stran a vysílené v kei po dosích morfia, máš o chléb mít jen péi, máš prázdných hesel býti apoštolem se
A nemáš zpívati, máš mluvit holou prosu, neb kieti máš do vavy a do hlomozu jak u panoram kejklí v chumá dtí; však nejdív kídla dol, ty máš zvykat blátu Jen s tebou na dlažbu Co chceš v ervánk zlatu, mluv pepicky, by mohli rozumti !
!
60
A když tak budeš zdrán, pln kalu, špíny, cár. když sjTovátku, slivky svého do poháru si schytáš místo hvzd a kvt dešt, když místo slaviích not, místo hlasu hrom, znít budeš hlasem pil, jež ežou kmeny strom, zda staíš luze? Otázka jest ješt; Neb v
svt
výdlku
jsi
brachu pebytený;
pepych, kde má býti každý užitený, tys vzlet a rozmach oni prach a pouta tys duší víno ryzí, nektar jsi a mana, tys žití Evoe smrti Hosiana tys
—
i
!
!
a oni logiky hlas ze škol kouta.
Však není pomoci,
již
musí vzíti tebe prachu míí v nebe, v boui jásajících,
s
duh plnou
s
tím
s
tou harfou pírody, jež
s
s
Neb
A
perutí, jež z
orkestrem
zvuk
tpytem hvzd,
tím plným slunce jasem, hromem zní i klasem, tou vráskou dumy v myslitele lících. s
pak zbude stromu? okna gotickému dómu fialy a pyramidy
otloukou-li vtve, co
rozbíjí-li
a zdrtí
a kruhy,
oblouky, jenž chytají se spolu,
by moh' se haliti krov v hvzdnou aureolu, Obraz barbarství a bídy; co zbude?
—
Zdí prostor zející, kam skládat mžeš zboží, ne kamenná však báse, jíž bloudí dech boží,
jen ruina, kde
sýek v
noci vyje.
61
Tak
verši
moderní bez
hvzd
a
blesk v ele,
bu politická e neb sermon kazatele, bu všecko — nejsi poesie !
Kaleidoskop.
kdo tvoí, innosti své ku poledni, a hálo, náhle chladné jest a všední, pejedl se prost davu, „bouquet" jeho slova zmizel, as tu, aby lhostejnosti, zhrdání že smutnou sklízel.
|-iOstoupí-li
ten,
vše co plálo
Nedávno
dív
kdos, který
chvatn
v
dvée
budoucnosti tlue,
jedním slovem „kaleidoskop !"' odpravil mou píse rue. Mám prý rzná vedle sebe pestrá sklíka malovaná, tesu jimi a v ráz nová, v jádru stará báse stkaná.
Duchapln ovšem zní to, kdož ví, sám zda autor ví to. Každá duše kaleidoskop, v níž spí na sta sklíek skryto: zdobn eeno vtipn ale pec v tom jedna chyba, pijde velmi mnoho na to, k d o v rej tmi sklíky hýbá. i
V
duši
—
ovšem vedle sebe v kráse prvotní
dumy
a
svží
jako pestrá sklíka leží, žitím získá, vše, co básník dlouhou poutí studiem zraje, hraje, plaje, míhá, stíhá se a blýská, vše v
touhy, snahy, city,
i
nm
a
Avšak není v jeho moci. jakby chtl, kaleidoskopem tím pestrým hýbati, skla události pijdou samy a dech vyšší, jenž inspirace, kouzedlník, sklíek hra jím v
V ruce emesla je pouze a to dovedou na tvar jeden všecko vtipn navlékat umlec jak píroda je v podrobnostech ale v celku vždjxky jiný. \'iz jen západ Jiný dnes a jiný zítra v stejných barev
i
v žaUi,
slasti,
v tvary stásti,
jím tese, obraz hne
se.
dti, a narážeti;
snad
i
stejný,
arodjný,
záné
kráse
zima zim nerovná se, hle, to jiný kaleidoskop, kterým jiná ruka tepá a vždy úchvatná to báseií, jíniavá a velkolepá!
Vesna vesn,
léto letu,
—
Pijímám to, nevím, kdo mou duši vzruší, Kaleidoskop! že však v jiný obraz bledne, ona sama dobe tuší, jen když pijde moment pravý, sklíka sadí kolem osy, obraz nový bude zase plný pele, žehu rosy. -
—
Pijímám to, jakby kosmu panorama, Kaleidoskop! bh a valný rozvoj, lidských los vážné drama nestídaly se tu spolu ve obrazil pestré smsi, jak hne strojem vládce všeho za oblaky skrytý kdesi. svta
Zvete
si
jej
láskou, žitím,
Bohem, dobra všeho
strží,
já jen vím, on kaleidoskop duše mé v své ruce drží, otáí jím, jak mu libo, konstelac jak svojich vírem,
obrazy
mé
plní
krásou a
mou
duši plní mírem.
Aby asto nové stvoil, celou bytostí mou tese, jako vichr, který stromy ohýbá, když zuí v lese, možná dost, že jednou zkruší sklíek svor ve dlani svojí, tak že prázdnem rozlétnou se jak v hvzd padajících roji.
v tíšti tchto sklíek, jak te moje básn zvete, tváe, jeho ducha naleznete, v jiném stroji pak snad spojí moje ddictví se chudé, a dav, novinku když uzí, radostn zas tleskat bude.
Však
i
odlesk jeho
vné
65
Ballada moderní
B dí
na loži v myšlenek žáru, ve obraznosti chví se spáru
a chladným umem krve varu chce kázat klid a rozvahu;
te
skoí
s
lože,
sedne, píše,
a poítá a sotva dýše,
krev hmí mu v skrá, prs a Satan stojí na prahu.
dme
se
Tu koleka, tam páky, šrouby, by vše to k sob klaplo, snoubí na zatracené dílo zhouby a v potu tváe poítá; blesk v myšlenek te sjel mu šero u kulometu stisknout péro a rázem smrtí tisícero
v
ad
bojujících zavítá.
V
balonu lehkým dechem plynu tábor, v hor a noci stínu jenž dímá, noní nad krajinu
nad
Brev modemiho lovka.
výše
—
jak meteor se a ze sta
tiše
vznést
jícn zvratem
kliky
mor, zkázu chrlit v spící šiky On sl3'ší úpní a kiky, krev stiknout vidí ve tvá hvzd. .
Pak v neprzraném proud líný
jež
torpédo
vánek sotva
hnvu
sám nezen
plášti,
zvraští,
pod lod,
vzmachu hbitém
rozmetati dynamitem,
v nach zbarvit že
.
pln a záští
vléci
v ráz v ilé ruky
lo
.
kou
plá
i
jen zbude na
s
nebes štítem,
vod
Tak pemítá a bádá, váží, zí na hídel na závaží, jej nadj nese, báze zrází, kdo vystihne tu námahu ? On cítí, holomkem je smrtí, i
jež rukou jeho davy škrtí
a davy kácí, davy drtí a Satan stojí na prahu.
Tam
stojí a v své erné psti on drží vše, co sluje štstí, ím dstojnosti mž" se vznésti neznámý posud z lidu muž, má v ruce kordony a ády a výsady a píze vlády a peníze a díví vnady Ó mozku vi, ó srdce buš
—
!
67
Co zboené mst
štíty,
brány?
co klasné lány podupány? lidské údy rozmetány? Zde úspch, sláva, velikost Co krev, co náky vdov a dtí?
Co
Co hnáty, lebky Když tomu zisk Chce tomu svt
On
v jedné
zmti?
jde ve záptí? on viny prost
—
ve velkém je lidstva katem.
Co šttcem, knihou, pérem, dlátem se zvedlo v duchu láskou vzatém, zdeptá strojem pekelným. On, vzdlanosti ironie
vše
1
v masku vynálezce skryje, jenž lidskosti v tvá drze bije v své stop maje krev a dým. se
V
svou dílnu vesel socha kráí,
orá
šije, vláí, zvoní písní ptaí, vše raší v kvt a ku blahu Syn pekla jen nad tvými stroji,
pln víry
strom
žití
v zlé
vnoen dumy zhoubu
Duch
lidstva pláe.
se
V
strojí.
stínu stojí
škleb Satan na prahu.
Mozek
a srdce.
p osluchastva
hasnou kroky chodbou dlouhou, ticho kolem
;
posledního s\'tla toky
nad podlouhlým chví se stolem, kde na každém rohu miska, v jedné mozek, srdce v druhé. A co svtlo okny blýská v prázdné síni anatoma, mystickýma duch rtoma chystaly se k hádce tuhé, dv ty hmoty, jaký div! oživnuly mrtvy dív.
—
V
—
jedné misce hmota šedá
plna žilek, spirál plna
zane kypti, se v druhé rovnž
zvedá,
jak by vlna erstvé krve spla zase hmotou, která tmí se nachem, jak by jiskra žití v mase vychladlém se rozdoutnala,
hmota jak by láskou vzplála a se tásla touhou, strachem
jako dív, než hyb a ruch zastavil jí mroucí duch.
hmoty mozku
..Bídné srdce," z
hrd
se to neslo síní,
„klidn patím na tvou svta pánem já jsem nyní Jako automat
te
trosku.
bije
tepna tvá ve adrech lidských co tvá všecka poesie, co tvé touhy i tvé vzdychy, co tvé
V
nadje
a
smíchy?
bojích, vtších, gigantických
mozek lidský vítz te kde máš na to odpov? Dosti dlouho srdce podlé svtem, lidmi vládlo,
ty jsi
modle, šílen vše v podnož kladlo, co duch chodil po žebrot halen v dumy a sn chmuru, skivanem tys v sladké not pod krunýi, pod sametem zdobilo se sterým kvtem lásce, jediné své
v lichocení trubadour, jak bys všehomíra sted, kídlo ducha, jas a vzlet.
Zatím já se v tiché práci v kolébku myšlenek zmnil.
v jejichž bludišti se ztrácí duch, jejž píval pochyb zmnil
vynašel jsem všecky bohy. v stát a obec lidstvo sdružil,
mn
zbystil spící ve vlohy, našel ohe, spoutal vody, spojil srázy, pešel brody, svaly prací v ocel vzpružil,
zemi spad' Hesperidských ze zahrad. chytil blesk, než k
Zneuznán jak mnich v své celí. vpeden pavoukem v své sít, zkoumal jsem pud každý, ztmlý, jímž se starec chvl dít, i
pírod,
jež
zubr divý
mne k boji, jsem v kštici hrubé hívy, pezvdu kruh nozdrou protah', rzný život v prvk hmotách vážil umu váhou svojí, ítila se na sáh'
v adru ryl jí, k srdci sáh' pro drahokam v hlubinách.
Ze tmy dol, výš a
mne
já
z šachet
lákala
rychle
kídlo svoje
v
studny
zá hvzdná, povzlet
pozve
z
bludný bezdna.
Slunce zastavil a zemi. uril pochod s hvzdic druží, mlžin plul jsem ruejemi, abych se tam s Bohem setkal,
sny, jež
ped vky
smle
Co
rozdrtil
vnem
ped
jsem
zas,
se nezati^ás'.
srdce
ty
vk
jsem vctkal
zánou rži,
v empyrea
v
slasti
lásky
pouti jsi se táslo,
pokrytství já trhal masky, kísil svtlo, kde jen haslo.
Tob
písn,
tob hudba
tob rže, sladkodechá,
mn
jen drsný
který
pemítá
v potu,
mn
údl muže,
a badá,
dum me
a strádá,
žaláních ston echa,
sms,
skipce, koly, kleští
Torquemada, Arbuez
Hrd
!
mohu
nyní íci
Já jsem djinami svta! Já jsem stvoitel všech boh i všech ábl, po vše léta pokrok jsem pevnou osou, já tkám vné lidstva dráma, rty všem vlažím pravdy rosou, boím, abych stavl znova, palice jsem titanová, Bráma kterou sdružen Zev Života jsem velký div, myslím a chci Vesmír živ I" i
!
:
Odpovdít Pod oknv
srdce chtlo. v
tom dole v sadu.
kde se plné
lilku loubí
vn,
tmlo
plné chladu,
zapl sladký
sept a
známý
v šelest list, v ptaí pní van spl strom korunami, cos jak stajený smích hrálo, jiskilo a jen se smálo, sladký ševel políbení Srdce stichlo zvuk ten hned postail mu za odvet.
— ;
73
Nová
generace.
Doze, nová generace jako jitro mlhami k novým cílm lidské práce kolem vzrstá ped námi.
Nám
se zvolna
veer šeí
Zdaliž ona doufá,
.
.
ví
jako my, již pomalu ku „starým se pánm'' kladem? Zda jí hárá v srdci mladém láska v mocném zápalu ?
Když jsme druhdy v
život vjeli
zaslíbenou hledat zem,
možná že jsme nevdli, co chcem a kam smuj em.
as
byl trochu romantický,
ale ryzí, cit štít
na
ist
lidský
nám pod krunýem
plál,
náš lesknul se, až milo, zlatem psáno bylo
nm
staré slovo
:
Ideál
K
slova
toho definici
by
by nucen nkdo z nás, snad by nevdl co ici uml však jít ve zápas,
vdl, že chce výš se vznésti za peludem, jejž zval štstí, vdl, vždy, že dobro chtl, vdl, ku práci když sedal, v stavbu celku dla že zvedal, na sebe že zapomnl.
Snad
i
pi tom
zbloudil
mnohý,
jak už lidstva údl jest, vždy však ctil své staré bohy, praporu též starou est.
V posled, by v ddictví chudé, po všech pec kus práce zbude, k níž se jednou vrátí vnuk; nedím syn ten v draliý jiné bezohledn kroky šine, kam zve nových hesel zvuk.
—
Nechci zkoumat ona hesla jedním v postrach, druhým velká doba ta je vznesla, píští
V
ui
skutky z nich
v smích,
!
posled všichni, již tu jdeme
v úpalu dne, bojujeme za krásy i pravdy svt, jdem nocí, jdem k jitru, puzeni jsme tajnou mocí, bezdky jsme hnáni v ped.
a
a
Chci
jcii.
ackou
zim
mládež když
ped
falanx
státi
sebou,
oi, které musi pláti ped svých cíl velebou. mozky, v nichž to ve a kvasí blýskavicí v lepší asy, paže k práci rozpjaté,
adra pipravena
k rán, odhodlan
chci se ptáti
Co nám jednou podáte?
Otevete nové drahý duchu, jenž se zmítá spjat? Ztajíte žaláil prahy do a do poupat ?
kvt
Vrátíte ráj staré zemi?
Sbratíte nás s lidmi všemi ? Prolomíte tvrdou hráz, pedsudek, již stavl po vk, o niž leb
si
na níž hyne
lovk,
tíští
kvt
i
klas
?
Sluch snad smle nakloníte rtm k staré sfingy Oech záhad rozluštíte
nmým
krajm všem
i
národm?
Plavci vzduchem, plavci proletíte
divým
?
moem
oem
vesmír až k zámezí hvzd? Pinesete v ukoj bídy z neznámé kdes Atlantidy nové krásy blahozvst?
76
i
snad chabé dti spleenu na dobrku století flegmatití k svému zhynu, unavení trpti, otrháte ve požitku nervosních sporu kytku, jež vám svadne bez plod, sotva jati láskou k žen, tupí k pravd, v každé vlažní k svému národu?
dn
zmn
i
spíš,
vám
jak se
žití
spádá,
se zmírní srdce tep.
až krev schladne v žilách mladá,
cílem vaším chléb jen chléb
V
!
boji s hroudou, v práci, v potu,
udoláte sotva a zas
hmotu
mine lidský
ve jhu
marném
vk
staré práce,
za niž stará resignace a kdes v dálce
Nikoli
!
—
— Vám
ervánek
!
vše plá v rose
jitra, jež jest vítzství,
vaším okem nekmitlo hnusné hád sobectví
Nech
se
..positivní"
se !
zvete,
ve vás to též raší, kvete Ovšem káže móda te,
.
.
jež se poesie bojí,
zapít
cit
místo
rže zvednout sme.
a touhu svoji,
77
Moda pejde zstanete
s
—
pouze vy tu
prací svou,
ve svém chtní, snaze, citu, se o vás prou a rvou.
a
Hesla zniknou v nové vav, v zdravém srdci, v zdravé hlav na myšlenky bohaté, vše se spojí do souzvuku k blahu lidstva a pak ruku do hrobu nám podáte
III.
VIGILÍE.
1
Vigilie.
bdíme na jitro
jflJy
stále v žalu,
smutku,
ekáme,
stále
schystáni na poslední
Ta
výtky, vzdechy
pro
ptku
tkáme.
a v minulosti
nám
dát
niíiže,
otec lepší byl než syn,
jen porosené x hrobu rže, jen svadlé
Xám než
zícenin.
jiného jest zapotebí,
duma ona
\'iz sudlici
ó velká
však
malátná. a cepy s heby,
zbra
a
památná
rovnž pouze k vzdechu
a v nové
My
listí
žití
nevzbudí.
stopujme jen lidu hnutí,
své ucho lidu na hrudi. Bre\í
iniiderního
lovka.
nutí
Co praví tam to srdce zmdlené, bouí jeho matný tluk?
ím
nj
co poslední krev do
hanba
je
to,
žene,
v níž jest živ vnuk?
Co hýbá se tam, co se chvje? Je vzruch to, nebo zoufáni, i slední sloka epopeje krvavým laurem na
s
skráni
?
Ne, to jest život pítomnosti, ne, to je hymna píštích dob,
spuchelé se zvednou kosti, bratrem bude pán i rob.
jíž jíž
To
velká je a svatá snaha,
pd otc volný
na
a ruku, která
stát,
v jho
t
vzpáhá,
u samé paže zutinat
Ó
slyšte
té
podite svj den
srdcí
hrdou zkazku, i
sen,
Bu
strhnte si šalby masku každý duchem svoboden
My
bdíme,
tou
i
ovšem
ale
!
asem
nejlepší z nás klímá druh
ospalým si ekne hlasem Brat za mne bdí aneb snad a
Bh
!
83
A
zatím vlk se v
ovín
dere
a
trubc hejno
a
vnitku ptky zanou
v plný oni, steré
o kozí chlup, o jotu, coul.
A
síla mezi tím se drobí, proud rozbíhá se na stružky skrá v jhu mdloby a místo na klidu klesá podušky.
in
„A
co mi po všem !" refrain všeho, Chci pokoj, jsem již unaven A zatím nespí strjce zlého a dále dmýchá ve plamen. !
A a
velký cíl se v mlhu zbudou malých cíl
a
vše se mate, všecko hatí,
pekážek
roj
tu
tratí sta,
vyrstá.
Kdo
bratr, ten se stává sokem, darebou je poctivec, dva zí na jednu vc týmž okem
a a
pece
je to jiná
Kdo posud je
i
velký, v ráz je malý,
v prachu, kdo
a pidat
kámen
trpaslík
vc.
si
nl
by
i
pispíší.
ve výši,
zdáli
— náhle — v blát — dnes nudí, — je jen mdlý.
Co horké bylo co zlaté bylo co bavilo kdys co bylo plam
Na
studí.
dlí,
to
svit
místo skutku slova, slova zdráv, ten ptá se udiven .
Kdo
.
Je možno, že tak lid se chová v boj o své býti pipraven ?
My
bdíme náhle v pustou mocný, bouný hlas .
.
tiši
.
se ozve
„Mj
v titanské
lide,
níš
výši,
druhdy svtem tas'!
ty,
jenž
V
tvých žilách krev plá velkých zachránili Evropu,
již
tys
jsi
na buben
tlouk'
vždycky
,k
jak obr vstoupiTs v potupu
Mj
lide.
V to „Mj
pedu
!
Slovanstva tys bílý
a spasný orel, k slunci le Jen tebou dojde lidstvo k
všech
dd.
mlok, drak pes
cíli
hav
náhle syící hlas vpadá: lide svadlý ty jsi
list.
jejž vichr smete v jiných
tvá kotva kde a
ím
jsi
stáda,
jist?
!"
!',
86
Tvých
dd
—
pergameny, na bojištích kost, tys vrak, jímž zmítá moe zmny a v mlze je tvá budoucnost
tvá velkost
sláva
—
!
Mj lide, nemáš ki .sláva
a
jsi
pátel kolem z plných plic. hluchý klas na poli holém
a z
!'
si
nieho
se ítíš v nic
!"
My bdíme a hlas tento dvojí hned vznáší a hned kácí nás a proto malátni jsme v boji, my váháme však letí as.
—
Ó nevte tm klamným to
dvojí
Snm vám
maska zhouby
nevte,
ni
slávy
slovm, jest!
rovm,
v srdci musí síla kvést
Ne co jste byli, co jste práv být mžete zde platí, a žírný klas v své celé sláv z pdy vstane prokleté.
ím
—
i
My ds
bdíme jako lidstvo celé ve zraku a v tle chlad, zlá strašidla v plnoci ztmlé my vidíme stát u svých vrat.
To uenci zí pes rameno na pergameny, na papír. Kclo's píšero? Chci tvé znát jméno. máš celkem tvar jak netopýr.
Ba svtlo, jež v mé dumy hárá. chceš zhasiti mi širákem? Jdi v žilách svých mám mízu jara, fantome,
sply
Tys erný
iní
ten
byl
již s
—
oblakem!
Tam
stojí
rudý,
pouty, svírá pst.
í
vina to, že lovk chudý na Golgotu kíž musí nést?
sem osvta?
Jej svrhnout chce a
Co vda,
krása,
Jen chleba dnes pán
!
—
chleba
!
se kasá.
chleba
!
hlásá
kdys luza prokletá.
Dv
strašidla rod lidský bouí, jako hory v jeho sen, klesne v tmy, v žáru koui se ztopí nikdy vykoupen.
ní
bu
A ta
bu
—
stará sílu
všecka
ztrácejí
zaíkadla, i
ctnost,
kde jaká hradba, každá padla.
a
ideál,
a
národnost.
Ó
svobodo dál v poutech brodit zemdleni juž, musíme, tvj, jenž má osvobodit, pro byl vždycky v ruce dcka nž ? !
a
se
me
Pro
ten^
kdo první první
ten
t
komu
ty
vykí-ik' vl)ije
:
podáš ruku. Vítzství I
bratím
v
muku
na kiž svého sobectví?
My bdíme — do snní hlas Ó Pane^ zbav nás pohromy
šeptá
Však málokterý se z nás zeptá Co tvoje íká svdomí?
My
uspali je
samolib
váše pouze hovoí, jak utržené tká híb a
neptá
a
se,
co
rozboí.
A
pece te by byla chvilc zrak sklopiti, se v srdce bít. a v dávných
své
My a
hešili na
otc
velkost,
nadbhnuli nám, necítíme svoji mlkost zíme v oku bratra trám.
na a
pání na mohyle
Confitcor netajit.
kus,
jejž
88
My hešili na vzruch ten jarý. jenž z kisitel hrudi pa, a vznítil vesnu, léta žáry však námi pišel Listopad.
—
My hešili na frase, slova, na erstvou vlastních dtí krev dnes zvuná frase není nová, jak hrouda zní nám o rakev.
My
hešili dost z malé pýchy
a ješt více z pohodlí,
však zhouby a
ryje
Kdo kam
dál
erv
dál ryje tichý
a neprodlí.
má
ryzí^ istou duši, by nepa stín ? My nechali jsme doznít v hluši ves vští hlas i moudrý kyn.
My
z nás
sobectví
tanili na kraji sopky,
a sopka nyní burácí, svou slávu zaveli jsme v hrobky, však smrt nikdy nic nevrací.
My
—
bdíme v bdní k otcm klesnem vystídá nás syn a vnuk, zda pozdraví v Hór tanci plesném tvé lidstvo, píští vesny puk? a
Zda zbra
matné ruky
odloží z
a sedne klidný k poháru a
v
šalmaji
housli
a
zvuky
zda zvedne jej všem ku zdaru?
Ó Jsi
nadji, lze tob véi-it ? žena a tož stejn lžeš.
My
zvykli již
te
propast
mil
a bez obtí není ež.
Syn pijde, otcem pozatese a pochopi,
pro
tady
kles",
bude to jak ve pralese. kde z kmenu nový kmen se vznes". a
Ó
lžeš jako nadj", dnes pouze jistotu Xež illusim v tvá hledt, radj" chcem dáti výhost životu
viro!
Jdi.
my chcem
!
!
Krok za krokem nám ve tmách a
neptat
se,
jíti
kdo pitel náš,
jen sob vit, sebe ctíti, jen vlastní bytosti být stráž
Jen v sebe dvovat moci a prchne zmatek neblahý, a zaplanou nám hvzdy v noci, víc nežli
hvzdy
—
povahy
!
Jen vlastní prospch zašlapati a istou vlasti podat hru a budem pevní zas tam státi, kde osud ekl Tadv bud :
Ó
lásko
!
pouze na tvém klín
vzplá budoucnost, ó Jsi velký,
však vtší
kdo jsi,
zapla
již
!
piznáš k vin, kdo odpouštíš
se
IV.
PÍMÍ.
Mužné
jol
užne slovo drtí
slovo.
—
rána kladivem, pouta v tesku dunivém.
Mužné
slovo
— chléb
života jest,
vláhy zídlo v pouti prašných
Mužné
úmysl Kdo jen
slovo
—
je setba,
mže
je
svtla pochode,
skutk že.
v ducha výhni kout,
má právo mužem volným
mže hrd
Kdo
je
sílu
obí
cítí
cest.
pouštt
v svalech
slout.
z úst,
rst
Kdo s ním musí na rtech umírat, pouze ten by ml se svtcem zvát.
Mandarini.
IN a
mém
šálku z porculánu
blaženi a dojati
na každou se šklebí stranu mandarini copatí. Uzavení v sebe zticha stopují kýs rajský sen. patí, jak jim roste z bicha lotosu
kvt modrý
ven.
Kolem nech svt ve a hluí, štstí zdají se být vzor; kontemplace ve náruí co jim cit, vášní spor? Co jim rzná hesla módv Peletla, peletí .
.
?
.
sn a shody klidem v objeti.
v nich je tolik s
vným
Šálku slupka prsvitavá když vzplá aje jantarem, vz])lá též jejich lysá
hla\a
95
ržovým v oku v
jak požárem
mdlém
se též to miline
pcletavém úkosu,
pece však
se
od svatého
lotosu.
nepozdvihne
asto vru utrmácen shonem dne a vavou
již,
ptám se v tupém smutku schváccn Není lip, tu svrhnout tíž? Žíti svým snm a jen sob, nechat vše kol v boji stát
se
cizí
svých jen
vlastní
ader
hmt,
dob,
pstit
kvt?
Xebylo by mnohem lépe, v svoje ztopen nadšení stopovati velkolepé
jiných
svt
Zvolna strhat
mne
vidní? všecky
pásky,
ku lidem, v Nirvánu zít bez otázky s usmívavým poklidem ?
jež
víží
mn
Jiný hlas však vstává ve a já dojat naslouchám:
Bojuj, dokud syn jsi zem, tam k snní dost máš asu Ti dva tvoji ínští svatí v mystické své rozkoši smšní jsou své ve závrati. slaboši. v extasi své
—
—
!
—A
To je život! to bolí! Tuhé tení sporných ker, hlubá, pracná brázda v poli
a pak tichý svatveer.
v tvém inu i dne tíž zázrak, jako mandarinu, nestane se ti, pec víš
Tvoje
síla je
pres škleb davu
517
Chci
vdt!
o byla velká, svatá fkdyž lovk poprv
Tím
chvíle,
ek'
poznal velké svoje
:
Chci vd':
cíle.
tím zaal z prachu k slunci hledt
Tím
vztáhnula se Evy ruka po zakázaném v ráji plodu, za líny poklid vzala muka,
spch
Tím
pouští,
živl nepohodu.
zbystil se zrak Chaldejíka,
když v noci
stíhal
hvzdnou dráhu
za Saiský obraz tím zrak vniká a loká
Tím
pravdy sladkou vláhu.
v žluté plísni pergamenti
mnich zahrabán strh'
byl
zkad fcnix vzletl v Bresi
lovk
zase.
kutnu, skoil do plamenii,
nio
hvzdném
jase. '
Chci i
v
vdt
záné
Chci
Platona sny Htlo dnniy Spinozovi.
vdt
a s])ialo
!
l'"ranl
!
Kantem vesmir
slovy.
Chci vdt rozrazilo krnhy a ustihlo cop dvorné mdloby, sedláku salo žernov tuhý, v kolébky ])romnilo hroby.
Chci
vdt
I
Sblížilo vše
svty,
je spjalo lodi, lány, mosty,
na hory sáhlo i^ro vše kvty, do hlubin sáhlo pro vše skvosty,
Sa
nemoc
])ovalilo psti,
v chtán Smrti by ])rav(lu. jež
pec
jednou
pochode svou
má masku
liflstvu
na klín
vrhlo.
štstí, strhlo.
Xech zpátky v prach byl stokrát hozen, by nemoh" lovk v slunce hledt, vždy vstane zase znovuzrozen, jak ekne k soli: |á chci vdti
Ddinost. ak bubliny se vznesou na vodách a clivíli blýskají a svítí v tmách,
t
než zniknou v bezednou zpátky zas, rodíme se. tak hrob hltá nás.
tak
ped námi jež byla tu. vznesem k žití v sladkém záchvatu a Dlýsknem chvíli, hrajeme pár dnv
Z
té spousty,
se
ssajíce život z hlubých
Kdys ti
žila
klesli v
matka, otec
táž
a
dd,
jich
jsme
žil
tni zpt, my
co plálo v nich, v nás
pramenv.
sled,
opt má svj
svit
myšlenka, týž vzruch a tentýž
Tak vleem od rodu v rod na novo Kainovo. Evy ddictví Máš otrávenou Chceš dobrý být? však vl' máš a zde svou silu zjev to
cit.
i
—
!
krev,
Jed zloby od praotcv v krvi své ty zmírni láskou, k níž t Kristus zve, a pravda, ti
Darwin v pírod
již et",
nevvroste v otravný víc kvt.
A
mdlobu, pod níž klesal otec, rob, v sílu athlety, jež drtí hrob, v tu, kterou Shakespeare, objal duch íš, v tu, kterou Laplace v hvzdnou vzletl výš.
zm
A
—
stará báj, jež nová pravda dnes, bude pouze stupnm do nebes. do ticha, smíru, svatveerních zvonu. v nich zemeš tich jak Oidip na Kolonu.
ti
101
Svítící oblaka.
byla tichá, bez hvzdného lesku, F oc tma vládla na zemi na nebesku, i
ped deštm na luka,
válo všady na zahrady.
teplé ticho
pole, spíci
Jak thotná by noc ta byla divy, kterými v lét zkvésti máji nivy, jak tušila by v adrech všecky hlnsy, hvozd jimiž bude znít zralé klasy. i
Tu v tenmé nebe náhle mraky tryskly divn záí fosforovou blýskly,
a
svit
stíbrný
a šeil
A
mdlý
nich zaplítal se v kruhy
z
jas kol na spící luhy,
v dál se v klidném majestátu nesly,
jak stíbrnými
pohánny
vesly
by jely v dálku vzdušné lod ducliú. tichého svtla plné. beze ruchu.
Ó sv'te plný taj Xáni též v duši. když nejvic v temné odpoívá h1us\, se taká svítící vždy zjeví mrana, z nichž loká ukoj duše rosy laná. !
Svt vzpomínek, i lepší doby píští snad tucha to. co v naši noc se l)lýšti ? budiž mrano požehnáno, To jedno za kterým dív i pozdj' svitne ráne
—
i
Mlhoviny.
Dájený svt
mlliovin
brzy v jas a brzy v
stin
pri)storein.
stále
phije
jako
teka pod ním zem.
Nových
svt
ve svém
ln
vznik a skon tají
on.
hvzdnou tíš, déš plamen, kov sms kamen. i
asto
v nocích srpnových.
kdy svt v stínech dímá zanou hvzdné kaskády v
nebeské
Pohnut Zda se
í
k
dštít
zahradv.
nim výš zírá nový svt ?
hled.
rodí
o bradla
starý
tich,
se
to
hvzdných
skal
roztrískal?
101
Podle
zákon
jakých
tam ohon, smrtelný jež nezí zra!
z
vlasatic
lije
Dští
se
to
jisker tisíce
to,
ohnivé
do oblak?
to
kytice,
temnem plnoci nevídaný
oh
tó blysk, trysk".
Kam to padá, kde má cíl Jaký zem v tom je díl? Jakou stkáti lze tu báj ? Tam
snad roste lidstva
Z tchto prysk, pevné jádro jako v
se
moském
z
?
ráj.
tchto hvzd
dá snést
pívalu
ostrov nící z koral.
Až zem bude krása,
všecko,
dobro, ideál
v onu lepší
sníh
a led,
síla,
vzlet,
zvem, pejde zem. co
Eldorado bájí všech tam se rodí v plamenech — Dosti sn jicli pešel as, kosmický prach je ten jas. !
—
Ohniví v
ti
prostor
motýli
než
l)ásniku, z nili
sj
ro/.plvli,
cln.
i)a|)r,sk
na nich srdce zchhullé vzni!
Tvoje duše rovnž jest ])lna roztíštných hvzd, jeden vír to, jeden let. zda z nich bude nový svt
Nebude-li,
aspo
z
?
nich
kytkou raket ohnivých osl svt, jenž. bludný vrak. zdá se ztrácet v šer a mrak.
Zapla
!
Zapu
šer a stín
svtlem svojich mlhovin, a pi luzné jejich he. bujnj' v žilách všem to ve
I
Buj nj' v stálý trud a boj. ty ohostroj, možná, tíš že tvojich sn blýskne v plénky lepších dn.
hvzdný
bu
Možná, že z tvých blýskavic nadšením vzplá hru líc, když ne slunce aspo hvzd rosnou zái lidstvu snést i
Myšlénka.
í do
myslí. vím. ten
ješt mudrc
není.
však pouze myslit, jest již vykoupeni. teba blud nás pi tom lapí v sít ped tajem jest mudre dít. to studny kámen, který nenazvedne. to záclony stín, který neprohlédne, to žernov, který kruší nás a drti. To všecko duch ví. nad kráterem smrti jenž chvi se, když na dvée taje buši.
A
vným
Nech
pravdu nezvi
i
—
v myšlence
ji
tuší.
Duha
K dyž
hoch jsem byl. já pekroit chtl duhu. Však marn. Za mnou prchala dál v luhu. na vrbách
visela,
se klenula, až v se
výš nad topoly
mraen šedém
poli
smála sedmibarvou vlajkou svoji. zdálo se mi Hle. tam hvozd v ní
Te
:
stoji
!
Já bžel k nmu. Xe. tam v poli žita te v deštných kapkách opály se kmitá. X'e. nebyla tam. Byla dále zase,
tom klamavém, vždy mihotavém jase, pede nmou v každém kroku, co nevda já sám ji nesl v oku. v
tak prchala
Ó
Pravdo
!
Dobro
!
Kráso
!
Shodo
!
Štstí
!
Pro jinde lip vždy vidíme vás kvésti a záit jako lesklou duhu v listí vždy sob k neklidu a ku závisti ? Jste
pece
v našich
adrech, jen tam sáhnout
108
a neteba
již
hledat, toužit,
pralinout.
na pidi své vás máme v jamu tuhém za stolem svým, v své knize, za svým pluhem, zíte míru bezedného. tam z
tn
Jen vidt, poznati v as,
hle, taj všeho.
Homo
hotnini lupus.
ohe lovku
Dyl jej
osedlal
si,
kdys nepítelem,
zkrotil v boji
zlou silou voda proti
on
spoutal
ji.
nmu
by jemu
smlém;
vstala,
stroje
hnala.
král, je dnes již zkrocen, stavb, hrázi malomocen, zem proryta je. prostor taj nemá, 1
vichr, stepi
jest proti
i
zv
lovku
slouži,
sfinga
nmá.
Jen jeden zstal nepítel tu pece, vzdorn zvedá odbojné své plece, tož lovk lovku v den elí každý
ten
a žirné lány
mní
v pole vraždy.
A dokud tento neukrocen bude, jsou triumfy a trofeje vše chudé; co plátno, k hvzdám když své dílo stvoí. ne živly, když je ruka bratra zboí '
Zde posledni
ze
je problém, zde tvrdá, o niž se tíšti lidská lebka tvrdá
své nejkrásnjši dilo przníc krví
—
Ó
prvý!
kletbo dávná!
Híchu Kaina
I
liuh.
Aelota pravil kdysi k mysliteli, jenž v problém lloha pohroužen
— Xa namáháš se? My to vše
ty v
len a
tmách jen tápeš, co
ekni ..vím"
budeš blah
Co
a
a víš
my
l)yl
celý:
vime.
již
v jasu dlíme,
rovnž všecko
šasten, jak byls. dcko.
vyzpytuješ, rouháni jen l)ude
a sofistické
pouhé cetky chudé,
svta velkou neodstraníš bídu. Xech toho. s námi poj. žij dále v nad koncem kruiiu nrosníš život c.dv. tím
A mudrc odpovdl Ty
v klidu žiješ,
horlitcli
klidu,
:
rouháním zveš snahu
se vznésti k svtlu, ku poznání ])rahu však neupeš v své viry ztajen dýmu, k n e v v š š á stále zrak že vznáším i
—
j
í
m
n.
Rej hodin.
lila
ciferník je
malí vymaloval
v postavách dtí, v prsténcích
taní a
A
vlásk tváiek letí
cestou sypou z
V
skryt oval,
!
ruek samé
plesném tom
kvítí
.
reji
ty vidíš, s chutí jak se v tanec ítí,
honí a smjí.
V je
rozmaru hravém snad po vína íši radost kdy cítil, malí, v smíchu mládím jak tu dýší, šttcem svým chj^til.
\'šak mistr dnes již vystízlivl jist,
sám
ví,
že chyhil.
Danaid ml na tom stvoit miste Sudiek, Sihvl
.Sbor
!
Xeb
to jsou nestálého žití chvíle; v boji vždy hbitém vždy nový nábh ale vždy bez
—
s
Dana id
cíle
sítem.
Vždy v nové masce hodina Co nese v klínu ?
se zjeví.
Spíš slzy než smích, než pízeií
.sj)íš
hnvy,
než jas víc stín
To
mistr nepomyslil v chvíli
tvrí
rozmarem sveden,
mu
snad v nadji, že lós
štstí urí,
život že eden.
Hodiny na v v
ciferník namaloval postavách dtí,
vlásk .tváiek
prsténcích
taní
a
letí
ml
Xuž kdo
— Snad má duma, v radost? — Jist on, on pouze pravdu?
která se ztrácí
Le
kdo v
ml
tvrí
.
.
své práci.
On aspo z
skryt ovál,
!
v jediné byl šasten šttec když v chvatu
na plátno jemu samé
kvty
v nachu a zlatu. Breví moilerního lovka.
chvíli,
dštily
touze
Snad v duši nesa úsmv luzné kráskv polibk rhytmy pil. které ekají ho ve snu lásky v alkovny pítmí
Snad slyšel druh hovory a smíchy, výbuchy zátek, zel svého svdomí kyn v souhlas tichý
pes
A
kritik zmatek.
blažený
byl, šastný, divoce chvátá,
v té chvíli
cítil,
Illuse svatá
Ml
nech
rej
asu
objal, poznal krásu
.
.
!
pravdu, hóry když tu namalo\-al v postavách dti,
v ])rsténcich
taní
a
vlas tváiek letí
.
.
.
skryt oval
.
Parte.
jak pdvrchní jsme, jak
Kdos umel. Zde
Kdo tou
si
s
])ojniy
je parte s
hrajem
erným
krajem.
zbyli zde, ,.jsou všickni zarmouceni,
neekanou
ztrátou rozdrceni"
tak praví v zaátku, ti
ádky
dále
svém pokraují bezútšném žale. ..že v lepší svt Bh mrtvému prý kynul. Když ví v skutku to. tím ves bol minul. v
Pro Xad
tedy
s
keí
držíme
se žití
?
tímto jsem se musil zamvsliti
.
.
.
Na
kraj stránky
Iv a
Wrightových karikatur.
písné kathedrale, která k nebi zvedá
se
pilí
s
humoru plný
a
lesem,
fijal
komickým dsem
a s
zmok. žába. rarach pitvorn
A
se šklebí.
velké fresky posledního soudu,
jak zbožný
stedovk
je s
hrzou
vždy humor frašnou episodou vtip raketou
.šleh'
Neb dobe vdli To druhá stránka týž duch, jenž s
rád
«;
z
ti
krve a
slz
v
proudu;
misti staí
lidského je
andly
áblem sob
básnil,
zjasnil,
se k
žití,
hvzdám
blát zataškaí.
ítí,
117
asová TTž bude
státi
lovk
meditace.
na výsluní
boj
svých a louhy, zda bude možno, by ml nepítele. by utrácel s ním v boji život dlouhý? své
snahy,
práce,
\'ždy nepítel též bude chtíti pravdu, on stejnou jak sok veden bude snahou, jak sok on lidstvu znavenému pouti
form
íši
íš jeho
z
chce podat v jiné
A
proto bude-li
kišál
s
vláhou.
hlíny
když kypí v obou mok chladící to jedno, kdo dív podá tu íši spásy k retm zprahlým mdlobou. a z
tvá. jen :
Neb všechum, po lidstva kdo blahu touží, vždy v duších týž strom kvtem rzným kvete sklo hlavu ped tím. kd(j ti nepítelem, nad lidstvem šastným vv se obeimete!
Vánoce 1890.
3
aše
lo
zas vjela jednou
v skalin strmé soutsky. tma kol nevzplá nocí bednou ;
nikde záblesk nebeský. Bez kormidla dlíme skorém, v srdci nepokoj a strach. z dálky to jen dýchá morem a noc leží na vlnách.
Jak dál
Inide,
vzejde též
z
každý ptá té noci
se.
svit
?
V hromotcsku. v blesk jase smíme den svj pozdravit ? Ci dál v tennio ítíme se
jako chodec neblahý, který zbloudil ve pralese, dál
jít
nemá odvahy?
Mž" se ješt více šeit pod lim krovem našich
lip?
Mcsk? Pro ncudoit?
\';'ihá
\'ru, všem by bylo lip. by byly síly,
Zmeny
nech menší naše druž, tch. co po rán by /.I)yly, každý bvl bv celv muž. a z
Cekáme. Jak
zlatá
báje.
o Xánocích zní sem zvst, o vidinách, o snech
ráje.
v kterých lidstvo l)ratry jest.
Uvili bychom srdce
letí
kol však
pouze sykot hadi
tžko vit
óh, je
Burfsi
rádi.
tomu vstic.
!
Xech
se
víc
obzor nirai,
'pekali jsme horších
jenom
—
!
dol).
v klidu a ne v plái,
národ nezná, co je hrob.
Tak nech vážn v zlé dob busi radost sladkým snem, vánoní strom lásky k sob. ve srdcích si rozžehnm i
I
120
Ropucha. L.Í5t
Iv
píšeš
zla
smutcn
:
piteli.
Svt
je
stále
tžká vláda jako balvan
horši.
leží
na cest k dobru, trpt musí každý, kdo s vlky nevyje, v psí, v posmch luz} je vydán ideál a božský soucit, na rozích ulic prodává se láska, tch stále mí, kdo ješt v lidstvo ví, tch stále víc, kdo v zisk svj pouze, lže každá tcha a lže každá nadj"; sny o ráji, jenž dávno lidstvu ztracen, jsou práv sny a v dálku jen se tratí a stejn bledne v mlhách minulosti tvá trpká Sokrata i sladká Krista. Jen Mamon sedí dnes na stolci svta a chestí miskou, již podává kolem a každý z tch, kdo spjí drahou žití, tam nco hodí, jeden svoje mládí a druhý est a tetí dobré jméno, sny o velkosti ten, ten díví srdce
ví
a všickni duši. Stárne I
krása
neplatí
dnes.
svt na
a hyne. tržišti
Iiiiis
raii
svých ukazuje každý lurzák
a zve to krásou, že to snuttuá pravila.
Je zmatek ve všem, v myslích jako v snlcich, je všady západ, století skon hlásá se smutným ervátikem, co dá nám jitro? Tak píšeš mi a duch tvj zachmuený. jenž z Platona zvyk' píti svatých zídel. se táže v
tom
ume, zda vidím bludišti
léku. spásy
?
Chci
tob odpovdít
drahou, od negace strží
a probíraje klikatou se již
prošel
lovk
ku výším ideálu a zpt zase, víc nenalézám, bych ti odpovdl, než starou povst, kterou v dtství dobách rtem chvjným bába vyprávla dtem, když listopad zel oknem zamlženým venkovské chaty*v loui rudý ohe a v bzukot kolovrat .
.
.
Y
jednom
mst,
jež kdesi v poušti leželo, vysch' pramen.
Vše marné bylo, s okovy a džbery džbány namáhání žíze rostla. Byl jediný to v celém mst pramen
a
oasy blízké svedený. Prah' každý náku, žena, kmet a dít. I odkryli ten zdroj a zaali hledat a k hrze zeli na dn mstské studny, kde z oasy jim voda pitékala, jak velká ropucha tam ve sedí.
z
a hynul v
tm
'I"a
pila, ssála
oi
a její
všecku živnou vodu tmou, úhly
svítily
se nadýmalo údy rostly, ím víc pila. Ba pikryla již netvárným svým tlem
a její hrdlo víc
a její
zdroj celý; nejen hltavými ústv, i
z
všemi tla pórami již ssála oasy tekoucí sem svží. vodu v horu.
a
rostla
a
nikoho
v
chtán ropuchy
Nastal
ji
tu,
rázem,
skolit
a život s ni.
a
pastý
I
ds
a
jenž by osmlil té
zmatek se
vrazit ostrý oštp,
vrátit
mstu vodu
hledali kol v kraji
se ptali, až tu i-ekl
jim poustevník, že kdo má srdce isté, ten zmže ropuchu. \'šak tato rada jim nepomohla, nebo srdce isté
tam neml nikdo. Chápeš moji povst? Jsou srdce lidská jak z oasy pramen, z nich proudí lidskost, soucit, nha, láska z
se
živí
:
co je plátno,
ped pramenem
a hltá jí
svt
nich
když
všech ropucha sedí erstvou, svží vodu živou,
sama hubíc? Tvoje
,.já" to vlastní
na prahu tvého srdce sedí. hrozná to sobectví je ropucha a zisku; ta zhltí každý k dobru vzruch a povzlet, ta ssaje každou krpj svaté lásky, ta staví
každou vlnu
ryzí
snahy,
když
v odvet l)crná ncciiiká
mince;
ji
vše zastíní, div ješté stihneš
hvzdy,
že planou na nebi a kolem rže na keích z a d a r m o že svtu voní.
Tím dje
se, že dobro, soucit, láska krása mizí. Rada poustevníka u nás platí, pouze isté srdce mž' skolit ropuchu, by svží pramen í
i
k všech osvžení, kol rozliti
útše
a plesu
moh' stíbrnou
se vlnou.
Ó
nejsme živi v dobách heroických, kdy na draka vstát musil Jií s kopím, jsme dti jiné doby. ale vtší by héros byl, kdo maje srdce isté by zaal u sebe a smlou rukou si z hrudi vyrval ropuchu a zniil své nízké ,,já", jež hltá vyšší snahy všech blaho ssajíc isty svého zisku.
To na tvj smutný
list ti odpovídám. dobí, bume odhodláni. obti, víc odíkání, lásky
O bume \íc
víc lieroismu
v zapírání sebe
pramen dobra, lásky, krásy všem potee zas hojn, zpráhlé rety dít že svlaží si zas žena, kmet vrný pes, jenž za svým pánem kráí.
a istý
i
i
Co na
to
ekneš? Xevím, však
bu
[iím
!
v.
TíCHI':
HYMX^'
žalm
ak tu jdeme,
a
slunce, ])ro
života.
a
se
skvje
kol mrákota.
sebe z nás každý i)je
pochmurný žalm
života.
Jeden do žuly jej tesá na podiv, píštím druhým hledem na nebesa v srdcí s díkem, že jest živ.
vkm
Ten
jej
hledá v ruky stisku
tváe své. kií, v divém trysku
a ten v potu
ten jej
váše
sup když
hru mu
Muenníci, apoštolé, vyznavai idejí, rozsévai v holé pole, dti sladkých nadjí !
rve.
Jdeme
stále,
jdeme
dále,
v hrudi jeden ideál
kvt
vykouzlit
v srdcí skále,
a to náš je svatý Graal.
Teba
padnem. Pes mrtvolu druh se vzepnout nelení, nesmrtelné jsme my spolu
zub
draích
Kdo muž'
íci
hrob íhá Xikdo hmíti
z
osení.
:
V
mrtvé
tiši
nicota?
tch, kdo tady
ten žalm života
slyší
!
i
Píse umlcova.
o všem
snaha
hvzdám sahá, ale in je trpaslík. Tžká dráha k
Sporá vláha však
i
za tu nebi dík
!
Chceš-li tvoit,
hle dív
zboit, co v duši ve,
pedsudkem z
tmy
se vznoit,
jen se koit
vlastním
bohm
Sladké tóny jako zvony rodné vísky zní v
skek
v
ti
žíti
he.
v
slucli,
a stony.
v divé shony. v zmatek nadjí a tuch.
Brevi moderního lovka.
Krutá láska. smavá maska, plná íš a pohodlí
;
struna praská.
tam pospš, ta
sázka.
as
ten
nci)r(>illí.
Pevnou rukou v nesouzvukou hmotu vpustiž ducha šíp
Sladkou mukou kídly tlukou myšlenka a cit a
Rozhij
vtip.
kruhy.
krása v tuhý formy kadluh spjata v skráni duhy. v svta luhy zí, pod nohou
Za
a
ní
moe
jest.
hvzd.
smle,
vzplá v tle.
rozdl dohe svtlo, s
stín
trpitele
hložím v ele laur ])ec padne
Xcpadne-li, život
celý
toh
v klín.
byl
pec krásný
v služb té
jen kdo smlý.
živlm
velí.
vyvolá
kvt
z
])oupte
ri2
Chléb.
A as
jdu jednou po letech rozvlnných klas,
moem
cítím horký
zem
Dech
ten šlehá na
pórami
se
poznávám již to
dech,
zmtí vlas.
jak mi hraje
mou
vssává ve jej,
voní z
leb,
mn,
píští chléb,
lna zem!
Nesmrtelné hmoty kvt, zrnem v tmavou hroudu
vložen,
dechem, prostorem jenž le, zúrodnn a stokrát zmnožen.
Píští mozek náš i krev, náš pot, naší síly vzplání. naše touha, hnv í zpv, láska jako pohrdání.
plá, dti smích kolem matky tlaí, cil a konec všeho, na v jhu se dlník prachem vláí. Xašicli
když
i
se
Spolenosti pevný tmel, hráz v odboj bouných nával, symbol, jejž v ruce ml,
Bh
když
žehnal,
jej
Hoký
hned
k práci tu lidstva
lámal,
dával.
líbezný,
i
v zloin láká,
i
pochod vítzný,
hromná páka
v baštil brány
Tady droben v pepychu pod stl
ps
a
bdné
chátry,
zvlhlý slzou potichu,
on jen
lidi
spojí v bratry.
Všecko chléb v duši
mou
se
jest!
Význam
ten
valem dere,
jak jdu polem zamyšlen, slunce co mi v lebku pere,
Všecko to mi zpívá zem, matka chleba: „Jak jsem krásná, dokud mohu rodit, jsem velká Ceres s lidmi šastná!
Minulost
budoucnost, s jeho ncheni. \lilin. kde s[)i kost, stavím, srovnám, smíím chlebem lidstva
Co
i
peklo
dd
neustal splývati
pot mi
slyším
skrání \'
ve rueji,
klasech zpívati
lidstva celou epopeji.
!
Modcrnost ÍI e, my jsme
pcc
dál.
než otec byl a dd, nech jiný ideál nám v hloubi srdce zkve.
Dd
blouznil jen a
snil,
neb v kletb k nebi stkal, vždy stále hledal cíl se
a cíle
My
nevíme
pec víme již
pec
též víc,
však, co chcem,
netoužíme
než co
Xe
mž'
více
bál.
nic.
dáti zem.
vzdorný
škleb,
ne zaatá víc pst \' mvšlení tvrdá leb.
dla
k ])ráci náš
cíl
jest
!
136
Ne hrob
a jeho
stin,
le žití, jeho jas, nám otvírá svj klín, nám pjuje svj hlas.
Zde upravit
si
byt,
lovk
být šastný
jen
To rozhívá a
to
zlatí
náš cit náš sen.
By šastnjší byl vnuk, by byla mu zem vším. by volný srdce tluk byl
jemu blaženstvím
!
Vstíc živlm aby šel, zel klidn hvzdám v tvá a v adrech vlastních ml lidskosti božskou zá.
By nezchla
v nadšení,
by v bludu nepokles', by v skvostech umní ml tchu svou i ples.
A co
se
vším by
petváka
Xám
svatý
šel
v boj,
a lež
ela
za pravdu svatá
!
znoj.
ež
I
Uy Isd
lovk doma i)osiul
byl,
jen byl host,
je veliký náš cil
a naše
—
niodernost
!
Do
ó
nemysli,
památníku.
as
prchající
že blaho tvoje zachvátí,
úsmv
ty poklid v srdci, se
u
nad hroby
v
doufati
líci
!
Ten nikdy mnoho nevykoná. kdo jen své ty v jež
poítá;
slzy
inech svých bu rže vonná, vni svou všem poskýtá.
nám
vn
Ta žije, sobc kamení
Viz pírodu jen srdce
!
,
v žíly
z její
hrudi
lije
se krása, síla, nadšení.
Nám
volnosti
zvst není
bájí,
nám pravda nespí v domnnkách, vždy Bh, který žil díve v ráji,
te
trní
v
našich
mvšlenkách.
Duha na
zemi.
Lluha jako bájný most klenula se na oblaku,
drahokam, záe
skvost
užaslému kynul zraku.
Slunce plálo sypajíc na chmurné zdi msta, v oknech jisker na tisíc, dlažba jedna tpytná cesta! zlato
Oblouk duhy
plál
a plál,
rozpínal se v polokruhu,
náhle ros, až v zemi dále vlek' svou
tpytnou
stál,
stuhu.
Pes domy, až v ulic ruch barevnou svou tásní sáhnul, jakby v jeden barev kruh blíže k zemi nebe stáhnul.
A
v (lolcjšini
kruhu tom
stejné svtla plály tóny,
stejných barev tpyt a lom.
stejných
A
miliony!
jisker
já patil v jas i mrak, má se v plesu chvla,
duše
—
duha miru svatý znak posud na nebi jen dlela;
Te
však sahá k zemi též, v druhý oblouk zde se pojí: Vzhru, lidstvo, k práci spš, k práci míru
!
Konec
boji
Dost již bylo hokých dnv Skrá ztopte v zoi Srdce výš koráb Noemv, Zem
—
!
bu
nad nímž
vná
duha hoí
!
J
Jarnímu
I'y
vítzici
slunci.
slunce, jak Triit
mythu
zimy krušíš meem plamenným, že zem pod paprsky tvého štítu tep cítí tást svým srdcem kamenným.
sa
Tep života a nadje a vzruchu, jímž horám sníh a vlnám bájí led, jímž skivan jásá v istém, ostrém vzduchu, jimž na stráni se smje list a kvt.
ty každým rokem mdloby konáš s vlídným soucitem, na zrající klas zíš pak vlídným okem. jdouc jako vítz letním blankytem.
Tak divy vzkíšení bez
Ty dobe
víš,
že
mnohá vstanou mrana.
mlh a deš lé, že houkne hrom, vichice štkne laná však víš též, co tvj svtlý zmže mo. jež nastaví
ti
A
proto klidn
sily
ii
vdomi
se vznášíš v jarni, zinládlý,
svži
kraj.
v chat okna rže sypeš, zlatiš stromy O dobré slunce, v lidskou hru též plaj .
.
!
Jen vykonej tam div onch pli, jež konáš v pi rod a vzejde zdar, jen silu dej
nám
k
skutkm, nejen vli. svj žár.
svou vytrvalost v práci a
Však pedevšim svou
svj
.soucit
vlij
vlidnost a svou lásku,
nám do
tváí-e
vše zladit v souzvuk, každou
ó symbolem
A a a
nám
svátek
máme
stále v
kvtu
i
láskv slunce
i
v
hru. vrásku,
zlatit
bu
!
ve všednim shonu,
naši snahv
pe.
ve hlaholu velkononích zvon svon konen pec tivítáme že !
Rozséva.
jto kolikráte vyšel
vždycky
a
vás a
s
v
pole
novou nadjí
hndé brázdy holé do vašich peejí.
vítal,
sil
Sil
ráno pi prozpvu pták.
sil
o poledni v slunce žeh.
sil. západ i)l skryt do oblak kdvž hoel v chnnu-ných plamenech.
Ba ješt hvzdy pozdravily ten velitelský jeho kyn a když blesk'
za
Tu šel
rozsévaem
teprve
šel
spoinout,
ndhou msíc
bílý.
povstal stín,
klidný domíi.
ml
po práci,
te a to roste v dešti, te a se jiný trmácí !
hromu.
O
lepši
my jsme rozsévai
myšlenek, snah a velkých tuch Jen házeti když ruka stai, to ostatní obstará Bh.
?
—
A
Bh
to viry,
a Bh
lásky,
pístavu jenž vodí lun, jenž úsmv klade v starc vrásky ten k
a
píse do pvcových
strun.
Ten, jemuž kdo je dobrý, ví, jenž v tom nesklamal nikdy svt že pták své hnízdo najde v kei a vela kvt a v kvtu med.
—
Tak trpme Co nám srdcí Co trní a co rozcestí ? Však dopadne to zrní v dáli tm k útše v iich l)olesti, !
Tm tm
do
zvonk
víc nežádá
v
skály
zas ku pozdravu,
l>ojc
cinkot
Rozséva
—
—
míru
v lásky sen. skloní
je spokojen.
hlavu,
?
Bílá sobota.
Is,
let
dtských,
kam ubírám vždy
zní
krásných
z se.
mi v
kam
duši, se
Vstal z mrtvých
V ó
ní
síla.
!
onch dn,
se hnu.
mnou
jest:
ona velká zvst.
hloubka,
velý
cit
.
.
.
zapomníl noci a v dne shonu
nelze, nelze
v tiš
zvon, tch velkononích zvon
ten slavný hlahol
Kdo vskutku žil a miloval, kdo vil, chtl a bojoval, kdo ztratil vše, by našel zas na propasti dnu tchy jas. ten pochopí a ocení to kouzlaplné tu
souznní,
hudbu mkkých tón.
zvon, tch velkononích zvon
ten slavný hlahol
Brevi moderního lovka.
!
10
Slyš.
zlatým
chmýim jehnd
v
dál,
v cest úvozy a podél skal
táhne se a hlaholí
to
mst, samot, vesnic do polí, v tom jaro, síla, k žití vzruch, v tom budoucnosti mluví Bh z
i
:
mže
Kdo
íci tonu v ten slavný hlahol zyon, :
!
tch velkononích zvon
?
My
Velký pátek mli již, náš snad v prachu skácen kíž, my dlouho šli pod jeho jhem
i
a vzdechy znla celá zem však pekavše svou Golg-atu
chcem slyšet v tichu sabatu ve zbožném hlavy sklonu ten slavný hlahol zvon,
tch velkononích zvon
Vstal z mrtvých
v ten svátení Jež v
uenník
a
I
Nuže, srdci vpadne zvuk
padlas
do Emaus jdoucích,
s
svatá
I
hru námi bu,
nho, nadje Kéž zázrakem vás závje do srdcí milion ten slavný hlahol zvon, tch velikononích zvon ty
tluk
!
I
!
Jde led
Bdim
..
.
v tmavé noci. Obzor je pln
mraen.
a stíny jich též v moji leží duši.
po svtle duch se shání pravdy laen. Kdo tžká pouta mého smutku zkruší ? Xoc kráí dál pes kolébky a hroby, zím s bázní v minulé píští doby a slouchám. jak mé srdce v tichu buši. i
\'
tom náhle zachvl
z
hloubi rána zahuela,
a já jsem s lože skoil. bych slýchal zas ta dla. v jichž zvuku zrak se s hrzou k moi toil do boue houkla rána v nebezpeí, kdes tonul koráb, v zhouby divé kei se lovk chvl, než na práh smrti vkroil.
kraj,
mn
se.
bylo, jak
\'šak rychle s ela zaplašil jsem dumu. Co tento výstel chce zde na severu ? Spl k oknu jsem. kraj temný v vichru šumu. jpn pode mnou hle, blaly se v šeru
na ece ledne kry a v téže
chvíli
vztyily výš medvdi jak bili a ekou se to táslo v každém smru. se
A
nežli houkla noci
na ece bylo
rána druhá, jak na bojišti,
již
sta ker tu mláti v
bevna mostu
tuhá.
sta ker se o pilíe z žuly tíští
a kypí to a ve a div kvasí, jak rvali by se ze dna eky asi však v boui té již Vesny dech plá píští
—
zas rána z hluboká zní tetí, Jde led však vítzn již v sluch zalehnula, kus eky volný je, tam hbitá letí .
.
.
mj
tíš
vesele,
jen
pna
—
vyšlehnula
.
.
Kolem na pobeží jak bludiky tkavá svtla bží. jež zázrakem se v temnu zažehnula. Zas nová rána
!
Však v jiném kout eky v strmou horu kry a s rachotem se ítí kde ve pražc se hroutí svoru, jak athleti, když k zápasu se chytí. vlny jeí a stemhlav skácejí se a behy duní, sténají jak v kei, v to novou ránu z dla slyšíš hmíti. se kupí
na
jez,
.
A se
tu
.
.
eka volna v triumfáln spoust rostouc nade behy váli. kalné. rozlévá se syíc v
brzy
pn
149
kry lamniji
jak ro/hitó skaly;
\ú
\'
ve tišti (Iroljué tu se troska ledu jak cratický balvan
pak \In
tyí, v sledu
se trati v nedt)hledné dáli.
\' tmu hledím rozrušený naslouchaje, vzduch zimy, zdá se mi, že náhle jihne. a vidím daleké a vzdušné kraje. kde stádo modrým vzduchem tíhne eka temn huí, Zas rána z dla a v zvuku tom cos raší, hne se, puí. cos kídla zvedá, vzduchem se cos milme.
áp
.
!
.
—
Ó
zvsti jara v srdce strádající oberstvíš zas, jak to údl vkíj kdy však se nadšená a vítzící s triumfem svým též skloníš ke lovku ? Kdy z fíader praskne led, který je hnte? Kdy ekne lovk: Moje duše kvte svým leskem božských, nesmrtelných vdk? !
Zem
Kdy nad námi
se
mihne vzduchem Láska,
ta pravá, smírná, vlídná,
Slyšíte
duch
Ó
dla? Zem
lovenstva
úinlivá
s
pláem
vám kývá
na cestu
strhejte ta pouta, jež
pry nám
bídy a
pry
vás s
.
.
.
tísní,
hrob
v srdcích starý skivan
Led táhne zem zelená
?
se chví, led praská,
—
plísní,
Nadj'
Brzy volná bude eka,
a plna zdoby kvtné.
zpívá
!
Ó
na vás eká, kukle vaši práce vzlétne! rvou se ješt jak medvdi bili
povstate, buduucnusl
jak motýl
A
z
kry zášti kol, jak svtla
i
Bh
ty se k
pádu
schýlí,
vše pouta vaše
petne
!
Ó jitro, vitej. jitro mladé Vesny! Jak burná eka nitro moje pne se. Svt patí nám, ba skoro je nám tsný, ó vítej, jaro, mládí, štstí, plese
!
Dál rány dute, hmte ze hluboká, bol starý z duše mizí, v stínech oka jen slzou se jak v prvním kvtu tese.
patím v noc, kde matném ve sousvtlí kry troucí se již volným tokem plynou, k nim cáry mrak, jak by supi slétli, se chýlí servané nad prohlubinou se míhají a tesou Bounou hynniou vzduch vlní se pry s obav tísní zimnou. ó jitro, jitro, zaže již noc stinnou! I
.
—
.
.
EPILOG.
Moderní majáky. *j TT UGO, to oceán, v nmž hvzdná tíš se a v klidu vznešeném a biována bouí, na jehož pobeží se obtnice kouí v ples
Bohu puklých pout
a
zhlíží,
rozdrcených míží
Wagner. hvozd bez konce, jimž velké vichry tesou, kde lásky úpí ples a kvil a naíkáni, kde v slzách lítosti se Vykoupení skláni k nám s kídel andl, již misku Graila nesou;
Rexax,
svdomí,
hlas
jež
v
lovku
se
hlásí,
jak výtka a jak plá pro zdeptané v prach bohy. kam satyr s Iblisem svých el ukryly rohy
pod ironie smích, jenž píští
*)
Pliares<,
Formou
i
lépe
je
zlatí
asy;
skladba tato parafrasi Baudelairovy básní-
eeno
její
pokraováním.
»Lf.^
154
(ioETHE, jenž blahozvst nám pines" doby píští, všeho položiv do obti a práce.
cíl
ten mudrc nejsladší, kterým i resignace jak jab'ko se stromu se edenského blyští
Darwin, to
starý Ftos, jenž protrh" temna kru svtla pochodní jal eliti se noci, ve zákon rozvoje vrh' sil a živl moci. vše zjevy v etz spjal od zem k nebi vzhru;
a
Edison, chytil zvuk. jenž ve prostoru ped nim a bez pouta se valil, pak svtlo msíné jak do íší by nalil je zapáh' v stroj jho a ku potebám všedním: jak Briareus
hml
chy do pstí sa nákazy a moru, vyrval tajemství, jímž lidstvo rve a strebe. krok velký udlal, by zem se stala nebe. jak Jií draka zbil, jej chytil vdy v svoru Pasteur,
jí
tvá Medusy, za kterou pravda skryta, k zdroji všeho zla, jež tráví tuk kosti, shnilému století .strh" masku prolhanosti, Ibsen, šel
a v
i
oích otrok
ToLSTOj,
ta
to
píštím jitrem
svítá;
mystická a velká duše istá,
zel v ruském mužíku jak
trpí lidstvo celé,
vrh' paprsk soucitu v bludišt viny ztmlé,
chd sám
stal
tináctým
se
apoštolem Krista;
žárn majáky,
()
a k I
a
)va
lioliu,
andlé jdou
me
pláte
vv
s
do
tniy
naši
zái Lidstvo žije nim: \'da a Poesie
jásáte svou
;
!
jejich žeh vše obludy kol plaší.
Tu mrzké
pokrytstvi
strhává
vlastni
kukli,
zmok. jenž dotknut stelou. tu s hladem zoufalstvi v svou vlízá sluji ztmlou. svár vidi rezavý svj pancí celý puklý. tu válka chouli se jak
A zpvem jásavým
ples vánoních zvon mohutný a jeden: My prací, láskou si zas dohudem svj cden zde v stedu sbratenvch a šastnvch milion
jak
se valí k nebesíuu hlas
!
OBSAH. Str.
Dedikace
'^
Introitiis
ij
I.
De profundis clamavi.
Memento živl
13
Mj
15
Bože!
Katm
17
Ten konec!
V
.
.
.
If*
.
20
zimni noci
22
Chiméry Jedno
moe
~'t
Schody
2l>
2H
Jepice
O
žnicli
:t()
Po peteni Zolova románu Kristu na Golgot
V
)
Clovék-liestie'
32 Híí
3i
zlé chvili
Memento
H:')
Cestou k resignaci
37
II.
Protesty.
Hlas
i3
PH tení Doh*i s
životopisu (,"ervanlov:i
kidly!
li>
íl!
Str.
Jindy a nyní
^c)
INIodní liesla
51
Všednost
.
5'f
.
Hloupý August
55
Mám
5(5
rány
z
boje
Kus poetiky Modernímu verši
57 5Í)
Kaleidoskop
(i2
Ballada moderní
(if)
Mozek a srdce Nová generace
7;^
Ij8
III.
I.
Vigilie.
-VI
si_ito
IV.
Mužné
Pímí.
slovo
93
Mandarini Chci
9i
vdt!
97
Dédinost
99
Svítící oblaka
101
Mlhoviny Myšlénka
lOa
Duha
107
Homo
homini
lOU
109
lupu'^
Bh
111
Rej hodin
llí
Parte
115
Na kraj stránky Wris^litových asová meditace
kaiikatur
1
120
V. Tiché
Píse Chléb
života
uinélcova
17
U«
Vánoce 1890 Ropucha
Žalm
IIG
hymny 127 IJtf
132
Str.
MoiTrnost
lHr>
Do pnmátnikii Duha na zemi
13H
Jarnímu slunci
IH
18!)
Rozséva
1 ':!
Bila sobota
1!.')
Jde led
117
Epilog. Moiierni majáky
.
.
.
l.'>3
PG 5038 F8A17 1895 díl /^6
Frida, Emil Bohuslav Souborné vydání básnických spisu
PLEASE
CARDS OR
DO NOT REMOVE FROM
THIS
POCKET
mmmii qi mowo
l^ary
SLIPS
