1999
46. skautské stĜedisko "Sfinx"
TĜinácté þíslo CO SE DċJE V KLUBOVNċ ANEB SAMOTINKA TU 14.1.1999, 21:45 hod. Trochu se bojim. Ve velkým žlutým hrníþku mám nalitej jabkovej þaj. Za hrnkem stojí plechovej, možná ruskej vodovar. Hrnek v þaji se klepe. Trochu se bojim. Budík tiká. Odtikává životní okamžiky. Dala jsem se do uklízení šuplíku. Je tu moc tužek na oĜezávání, až mČ z toho bolela ruka. ýaj opravdu voní po jabkách. NČkdo vešel z ulice do chodby. Pokusil se rozsvítit svČtlo, ale marnČ, ponČvaþ vypínaþ je už pár dní rozbitej. Pak zachrastil klíþema a zamknul barák. Jsem tu já a trochu se bojim. Jsem tu, ale jak se dostanu ven ? Cožpak mi nČkdo odemkne ? Neb tu pĜespati budu muset ? To nejde, ráno musim odvést Anþu do školy. Co se stane? Pytlík þaje jsem nechala ve vodČ pĜíliš dlouho a þaj tento je pĜíliš hoĜký. Óh, uzená kroupová polívka dČlá svý. PĤvodnČ jsem dnes veþer chtČla jít na koncert. Na DeltČ jsou Krásné nové stroje. Na DeltČ je to prima a na stroje se dá trochu zapaĜit. A snad by tam i byli známí. Byl by tam as Grepák, možná Small ? Byla by tam snad pohoda. Jenže mnČ se tam jaks nechtČlo. Dobíhala jsem tramvaj a ujela mi; mrcha, mČla zelenou. Taky jsem byla na OhradČ. Šla jsem rázným krokem, vlasy rozcuchaný, vítr foukal a mČla jsem v podpaždí krabici. Obyþejnou krabici a v ní obyþejný papíry. Potkala jsem Kachnu s ýeslem. Šli z Annie Leibowitz a ýeslo už byl unavenej. Jak mohl pokraþovat jejich veþer ? PĜišli Obyþejný domu, uvaĜili si véþu, zapli telku a šli spát. Šli spát. život v šestém poschodí, každý to zná, kdo se blbČ narodí, úĜednice (uþebnice), domovnice, složenky a popelnice... A já ? Šla jsem na tramvaj; jela jsem se uþit. Ale, kdo by se teć uþil ? Je mi smutno a trochu se bojim. Malý dČti už maj dávno spinkat. Co tady ještČ dČlám ? Jdu ulicí a je deset veþer (já mám pĤl jedenáctý) a všichni už umĜeli a policajt se mČ ptá, kam jdu a proþ vracím se domu a dČlám si vajíþka a v televizi je hudba z xxxx, ach bože mĤj. Co tady ještČ dČlám ? Už jsem dopila þaj, mám si udČlat ještČ jeden? Dneska jsme prohrály s Davidem 3:2. To je naše první prohra, ale co, život jde dál. Moderní umČlecké smČry v literatuĜe na poþátku 20. století, to jsem se chtČla uþit. Já se to uþím. Typickým znakem této literatury byl volný tok myšlenek, sázený na papír. Volný tok myšlenek, mizí þasová posloupnost, fantazie není brždČna logickým myšlením. Surrealismus se nechal inspirovat psychoanalýzou Sigmunda Freuda. Sexuální pudovost. Sex...Erotika...Ha, ha, ha, Hustler... Mít nČkoho rád a nesmČt mu polibek dát, je jako u studánky stát a žízní umírat, vić Lumpe ? Vić Šimi ? Já u pramene jsem a žízní hynu. Jenže v dnešním svČtČ se smí všechno. Ba né, nesmí! Obþas mČ to mrzí. Proþ tĜeba se nemĤže þlovČk na tejden zmČnit v paĜez a pak zase zpátky ? Kurnik ! KĜupe mi v zádech a trochu se bojim. Když jsem jela tou tramvají, pĜes ten most... ale co, byl stejnČ moc nízko. Chce se mi þĤrat. Neroste, na záchodČ furt nejsou ruþníky (toho þasu). Mám pČknej novej batoh: GEMA Expedition 40 S. Fakt pČknej za (tvrdČ) vyuklízený peĖouze. Zaþíná mi tu bejt zima. VidČla jsem pána a nemČl nohy. Teda mČl, ale do obou bot mu vedly pouse jakési protézy. MČl normální hnČdý kalhoty, normálnČ tlustý stehna, i lýtka vypadla normálnČ, ale do bot vedly tyþe. Jak to mohl ovládat ? NevidČla jsem ho jít, ánžto on sedČl. Venku jezdČj auta, to slyšim. Asi tam taky svítČj lampy, ale to nevim. VlastnČ, proþ by nesvítily ? SvítČj tu noc co noc, tak proþ by zrovna dneska nesvítily ? Je spousta vČcí, který nevim, a kterým nerozumim. Auta
TĜinácté þíslo
2
jezdČj a trochu se bojim. Je mi smutno. Jest to teskno. Takovej divnej pocit. Však ne taký, jaký mČl Benignus Spiagudry, uprchlý strážce Spladgestu, vystoupivší na vrcholek skalisek, zvaný Supí krk, když poté skonþil v hlubinách vod jezera surbského. NČco tu prasklo a trochu se bojim. Zvláštní to pocit samoty a opuštČní, jímž pĤsobí na mČ tikot onoho svČtle modrého budíku právČ v tČchto okamžicích. Nevím, jestli to znáš taky, vždycky, když vidím mraky, mám dČsnou chuĢ vypadnout z týhle díry. Je venku zataženo ? Nebo zatím po obloze honí se mraky, svaþinu do kapsy a utíkám taky. A utíkám taky. Ale já ještČ nikam neutikám. Na nástČnce máme Blázna. Vypadá tak ? Taky je tam zašpendlenej desetník. Dneska dal góla; Blázen teda, ne desetník. Je mi velká zima na jednu ruku. Dneska svČtlušky parádnČ zamazaly stoly, páþ jsme malovaly vodovkama. A temperama. Dala jsem si na boty kanagon a on tam zbledl. Strachy ? Musím tu vytĜít, je tu špína na zemi. Mám novej baĢoh. Lidiþky teć šli a nechali mi odemþenej barák. Mám bílej kanagon na botách, venku projela tramvaj, budík odpoþítává... ... Nebojím se. Jdu dom. DvéĜe byly odemknuty, hned to vychytala tramvaj a pĜed barákem se zuĜivČ, divoce, vášnivČ (...?...) líbal voják s rozkroþenýma nohama s dlouhovlasou sleþnou a rukou ji po vlasech hladil. Šel jsem do pĜírody a všechno vyžvanil. V textu byly použity texty skupiny MĖága & Žćorp a Krásné nové stroje. Tomega, 23:25 hod
NOVOROýNÍ BRDSKÉ PUTOVÁNÍ ANEB JAK NA NOVÝ ROK, TAK PO CELÝ ROK ? Tomega a Šík NČkolik dnĤ po Vánocích a nČkolik dní pĜed Silvestrem se v nČkolika hlavách zrodil nápad na novoroþní výjezd. Nakonec po složitém dohadování a vzájemném shánČní zúþastnČných vypadala akce takto. ZúþastnČní: já, Tomega, Job. Místo výjezdu: Brdy - zakázaný vojenský prostor (* vojenský výcvikový prostor- vstup zakázán) (** vystoupili jsme v MirošovČ). ýas výjezdu: 1.1.1999 - 8.05 Hlavní nádraží. Po skoro probdČlém Silvestru, no šli jsme spát asi v 6.30 vinou ýesla (nebo Kachny ? Nebo naší vinou ?), se vstávalo velmi špatnČ, obzvlášĢ, když nezazvonil budík a my se stejnČ vzbudili (to naštve co, abyste chápali proþ naštve, protože myšlenka vykašlat se na celou akciþku nás provázela už asi od dvou hodin ráno.) NicménČ nakonec jsme opravdu vyrazili a vydali se na nádraží. Job pĜišel taky (samozĜejmČ pozdČ), koupili se lístky a vyrazilo se. Do Rokycan a pak do Mirošova. Cesta byla celá prospána (kromČ pĜestupu tedy) (* it isn°t truth, oni ani jeden ani oþka nezamhouĜili a já, leþ to mohlo vypadat, že spím, usnout se mi nepodaĜilo a taky jsem si þetla Šrumec, ćíky!!). Po výstupu z vlaku Job udal smČr a šlo se. První cedule "Zákaz vstupu", druhá, k tomu ještČ jedna závora a už jsme byli ve výcvikovém prostoru. Cesta byla "pČkná" , asfaltová, ale
hlavnČ to, co bylo okolo ní. Krásnej les (podle mČ stvoĜenej pro houbaĜení), nikde ani živáþka, no prostČ taková novoroþní pohodiþka. Ticho vyplĖovaly jen obþasné oduševnČlé rozhovory mezi mnou a Jobem: (* na mČ zase zapomnČli, ale to já jsem ještČ nemlþela, obþas jsem pronesla nČco, jako že je už moc dlouho ticho a že jsem si to až teć uvČdomila). Šík: Vidíš tu hlínu, jak je zmrzlá ? Job: Hm, je Ėáká zamražená. Šík: MnČ teda pĜíjde, že je spíš zmrzlá. Ale je dobrá, co ? Job: Hm, jo to jo. (* co já si pamatuju, tak ten rozhovor byl maliþko jinej, a více z nČho þišela Jobova nevnímavost a nechápavost) První zastávku jsme udČlali u takové kamenné budky. Dali jsme chlebíka a sádlíþko se škvareþkama. Naše cesta pokraþovala, jako cíl jsme si vytyþili vrchol Tok (* v okolí nejvyšší). Šli jsme poĜád po tý skvČlý asfaltový cestČ, když jsme se blížili ke kĜižovatce, nČco nás vyrušilo. Doposud trvající ticho vyrušil zvuk motoru a k nám se blížila vejtĜaska. (* mezitím jsem si ještČ nasbírala k Šíkovi do Gemiþky pytlíþek smĤly. Jen tak, páþ jsem nemČla co dČlat, když mČ nechtČli pustit k mapČ). Následoval úprk, útČk, bČh a skok do hlubokého lesa. No prostČ víc akþnČjší už jsme bejt nemohli (* To se Vám ani nesvČĜil, že
TĜinácté þíslo nejdĜív utíkal na druhou stranu, na tu horší!). Když jsme to po další cestČ zopakovali ještČ tĜikrát, už nás to pĜestávalo bavit, ale pĜedstava noci strávené ve vČzení za vstup do zakázaného pásma nás donutila si skok zopakovat ještČ dvakrát. Už jsme míĜili hledat místo na spaní, když naše cesta vedla pĜes silnici s otevĜenou závorou. Rozhodli jsme se tedy, že si závoru za sebou zavĜeme, aby nás náhodou v noci nikdo nerušil. Asi za dvČ minuty se ze zatáþky vyĜítilo auto, ale jelo proti nám! Byli jsme tak ztuhlí, že jsme ani nestihli utíkat (* nene, my jsme ani nechtČli utíkat, copak jsme se báli ?). A co teć ? Auto zastavilo, vystoupil muž, otevĜel si závoru, nastoupil a auto odjelo. Nám spadnul balvan ze srdce. Jako noclehárnu pro první noc jsme si našli geniální krmelec (krmítko, jesliþky) (* kolíbku). K veþeĜi jsme dali þujdu a Jobovy fleky (kolínka s masem). PĜed spaním jsme se ještČ šli podívat na MČsíc, ten byl fakt dost dobrej, byl totiž v úplĖku (skoro). Tomegu mČsíc tak oþaroval, že onČmČla až do "Osudný chvíle" (* ták moment, to nebylo tak jednoduchý: no prostČ mČ Jobák furt prudil. Buć se se mnou nebavil nebo rejpal. Tak jsem jim prostČ Ĝekla, že s nima už nepromluvim a mlþela jsem opravdu až do oné "Osudné chvíle", která nastala... uvidíte kdy.) Teć už zaþínala být pravá Brdská zima, tak byl právČ þas jít spát. V zimČ a v hromadČ sena, jak na nový rok, tak po celý rok. ** tak, do teć psal Šík a já jsem tvoĜila pouhé vstupy do textu, oznaþené tou hvČzdiþkou. Tak a teć teda píšu, ale teda nevím, jak si budu vzpomínat. No uvidíme, tak se do toho pustím: Jak na nový rok, tak po celý rok. Byla mi ukrutná zima !!!!! Zalehli jsme asi v pĤl sedmý (to fakt nevim jistČ, ale bylo to veþer, ne ráno, to vim stopro !) a furt jsem nevČdČla, kolik je hodinek. Sp. pr., tílko (úplnČ úúžasný), dvČ trika, kapsáþe a dvoje fusekle, z toho jedny teplý a byla mi fakt kosa. Neležela jsem veprostĜedku, páþ vim, jak sebou v noci šiju a abych je tim ukrutným zpĤsobem pokopala, na to jsem teda srdce nemČla. Ale, jak jsem toho pak litovala !! VidČla jsem, že Šík nespí. MČl otevĜený oþi a zkoumal, jestli já spim. Když se mČ zeptal, jestli mi je zima, že se strašnČ klepu, neodpovČdČla jsem mu. Furt jsem se s nima nebavila. Job spokojenČ chrupal.Ale ta zima byla krutá. Jak se jim asi mĤže spát na SibiĜi? Vzala jsem Šíkovi ruku a koukla na hodinky. No, co byste Ĝekli ? Ta ukrutnČ dlouhá vČþnost, ta nekoneþnČ dlouhá doba co jsem mrzla, ááá , po tom, co jsem zmaþkla všechny možný þudlíky a hodinky
3 vždycky jenom píply bez rozsvícení se koneþnČ rozsvítily a kolik myslíte, že ukázaly? Bylo þtvrt na deset veþer !! Ta pĜedstava, že mČ þeká ještČ celá noc v týhle zimČ mČ položila. S mejma homelessáckýma rukaviþkama jsem si hodila na nohy to ledový seno a zalehla jsem se klepat dál. Potom nČkdy jsem taky usnula. V dlouhých pĜestávkách, kdy jsem nespala, jsem se vždycky vyklonila a koukla ven ze dvíĜek na mČsíþek, který nádhernČ ozaĜoval celý les, o kolik popostoupil. Tak jsem domrzla až do rána. Vstávali jsme nevim v kolik. Buć to bylo nČco kolem sedmý nebo nČco kolem devátý. Je to vcelku jedno, ale spíš to bylo kolem sedmý. Furt jsem ještČ mlþela. Ale bylo takovejch vČcí, co jsem jim chtČla Ĝíct, ale držela jsem stateþnČ. K snídČ jsme si dali Jobovi nemocniþní rohlíþky a moc dobrý zbytky koláþkĤ (co nedojedli pacienti ?) a potom, co jsme odmrazili z Jobova úžasnýho kotlíku vþerejší pytlík þaje, jsme se taky napili. Normoška jsme zabalili, urþili si cestu a vyrazili. Cesta vedla chvíli do kopce, chvíli z kopce, chvíli suchem, chvíli mokrem. Došli jsme na místo s nádherným výhledem, ale já jim nemohla Ĝíct, jak se mi tam líbí. Ale proþ, líbilo se tam pĜece mnČ! A jestli se tam líbilo i jim, to už byla jejich vČc. Tak jsme si pohodovČ vykraþovali, nikde ani živáþka, žádný spČch no prostČ POHODA. Spadla mi kapuce z hlavy, Job se mi podíval na vlasy a zeptal se mČ: Job: Tomego, budeš mít nČkdy dready ? Já: No urþitČ. Jééé ...Tak ještČ do tećka nevim, jestli mi to udČlal schválnČ, abych pĜestala mlþet, ale tam jsem si Ĝekla, že jak ho znám, tak urþitČ jo, tak jsem se s nima nebavila znovu. No jo, ale už mČ to fakt nebavilo. A když pak nemohli pĜeþíst nápis na jedný vzdálený budce, tak jsem s tichem absolutnČ sekla a usoudila jsem, že mlþení asi nikdy nebude moje silná stránka. Znáš to ne! Pak jsme zatoþili a šli do dlouhýho rovnýho kopce. Tam byla zatáþka, odkud jsme se vydali prĤsekem dál nahoru. Za stromama jsme taky vidČli þervenou škodovku (jaký je rozdíl mezi Škoda 100 a Škoda 120 ?). Cestou tim prĤsekem to byla samá mokĜina, ale botky vČtšinu vody k nohám nepustily. V kopci byla jakás paseka, tak jsme dali pausiþku, Müssli tyþinku a opalovaþku. Ó, jak to sluníþko nádhernČ svítilo a hĜálo. No jo, ale pokraþovali jsme dál mokrým prĤsekem. Když už skorem nebylo vidČt výše ( Když už nebylo jít kam zvedli oþi ke hvČzdám, vydali se ke hvČzdám... ZNC), nešli jsme se podívat na malinkou vrcholovou kapliþku a na pomyslném vrcholu Toku jsme dali sváþu -
TĜinácté þíslo
4
tatranky a miĖonky (pro chvíle pohody ?). Urþení následující trasy trvalo kapku déle. Nakonec jsme se dohodli, že už jsme vlastnČ dosáhli toho, co jsme chtČli. Dokážeme a ještČ pĜekroþíme. PĜes Jobovi protesty jsme se nakonec vydali smČrem na zĜíceninu Valdek. Cestou jsme potkali skuteþný vrcholek Toku, oznaþený takovou tou tyþí, nČkolik lidí a pár dČr od vybouchnutých granátĤ, NČkolik ze zemČ vyþuhujících záhadných dČl, který mi Job zakázal zkusit vyndat a pak na nČ sám sahal. To je celej Job, nemyslíte? Byl tu sníh, nahoĜe svítilo absolutnČ bezchybnČ sluníþko a dole byla absolutnČ nechutná mlha a obecnČ
zásobou kapesníkĤ a jelikož jsem stále trpČla tou neutuchající rýmou a trvalým nedostatkem suchých kapesníkĤ (sušila jsem, jak se dalo, nad ohnČm, na batohu...), tak mi další dva pĤjþil. Tak jsme vidČli, co jsme chtČli a mohli jet domu. Vlakové nádraží v HoĜovicích - náš tĜetí velký cíl. Asi pĤlka cesty vedla opČt amerikou, ale pak jsme odboþili na Ėákou normální silnici. Kousek pĜed HoĜovicema jsme dali pausiþku, páþ se mi totálnČ shrnula ponožka v pravý botČ. A mČli jsme chuĢ na rozinky a kandovaný ovoce, což se nacházelo u mČ v batohu. Cestou jsme si povidali, tĜeba o Mikešovi a ták. Byla tma foukal studený
hnusno. A zima. A asfaltka. Tak jsme po ní kousek šli, ale za ten kousek jsme potkali takových lidí, že byste jich tolik nepotkali za bílého dne na Václaváku (skoro). Tak jsme Jobovýma zkratkama došli do tý bezsluníþkózní zimy na velkou kĜižovatku. Další trasa vedla podle mapy 6 km furt rovnČ, ale co, mapy málokdy odpovídají skuteþnosti, né ? Jenže tohle byla skuteþnost. Teda povím Vám, vidČt pĜed sebou jenom nekonþící prĤsek a vČdČt, že z nČho neodboþuje žádná cestiþka do lesa pro Vás, no nic pĜíjemnýho, jít do nekonþícího. Celkem asi (asi!) 12 km s asi þtyrma zatáþkama, no "príma" cesta. Jezdili tu auta, dali jsme hnČdkopausu a po tý amerikózní silnici jsme se dostali na Valdek. No, asi to byla zĜícenina, ale hóódnČ zachovalá. Bylo to tam pČkný. Job zaþal mazat chlebíky s paštikou a já se Šíkem jsme se vydali k vojákovi do vrátnice místních kasáren pro vodu. Tak to vidíte, my pĜed nima nejdĜív skáþeme do lesĤ a strání a pak si k nim jdem jenom tak pro vodu. Ale voják byl vlídný a došel nám naplnit flašky. Zatímco plnil, Šík zjistil, že ho maminka vybavila ohromnou
vítr a motali jsme se: Já: To jsi ty ? Job: Ty jsi ty ? Já: Já jsem já, ale to jsi ty ! Job mi nechtČl vČĜit, že naboural on do mČ a né já do nČho a tak se to snažil zakecat. V HoĜovicích se hrálo hokejový utkání, ale Šíka jsme na tam nepustili, páþ by nám urþitČ ujel vlak pĜed nosem. On teda stejnČ ujel, ale byl to náklaćák. Ha, ha, ha ! Další, teda normální, jel asi za hoćku. Šík vyndal salámek, chlebík a úžasnČ gumovou sýrovou housku a mazací sýr. V automatu jsme si kupovali þajík a þokošku, jedno za druhým, druhý za prvním a tĜetí za druhým a pak i þtvrtý a pátý... a pro okolní lidiþky jsme se kapku homelessácky napapkali. Venku jsme zalili kytiþky a už nám jel vláþek. V kupé jsme dali pohodiþku, smrádek, ale teplouþko a ze Smícháþe jsme jeli k Jobovi dom. Bylo mi mizernČ. Dali jsme þujíþek, vánoþní cukrovíþko a pak už jsem usnula. Job se Šíkem dČlali nevim co, ale mČ nezbudili. V nedČli ráno jsme dali k snídČ takový ty zbytky, jako salámek, paštiky a chlebík a pak jsme sešli v
TĜinácté þíslo
5
klubovnČ. Tam se uklidilo, k obídku byla rajská s kolínkama a bobkovým listem a pĜišla Kachna s ýeslem, který mČli doma kuĜátko. Možná si nČkdo myslíte, že se nám tahle akciþka nevydaĜila, když jsme se vrátili domu už v sobotu veþer, ale kdybyste tam byli, rozhodnČ
byste si to nemysleli !! Tahle akciþka byla totiž skoro absolutnČ vychytaná a nám se tam líbilo !! Teda aspoĖ mnČ !! Jo a taky si nemyslete, že neumím psát slušnČ, jenže mČ už ty éþka místo ýþek na konci slov nebaví. Tak snad to pochopíte.*
PěED SPANÍM To Vám takhle jednou veþer ležel jeden þlovíþek v posteli a prostČ si pĜemýšlel. Jen tak. Uvažoval o svém životČ, o svých štČstích a o svých smĤlách. A jak tak pĜemýšlel, napadaly ho veršíky: Žiju z bláta do louže, je to pČknČ kluzký, obþas nČkdo nezalže, až budeme slizký. A usnul. Tomega
Poté, co mi jedna moje spolužaþka dala pĜeþíst nČkolik vČciþek, který sama vymyslela, rozhodla jsem se Vám je taky pĜedložit (samosebou s jejím svolením). NČkteĜí ji možná znáte, ale myslím, že je to stejnČ jedno. Jen Ti, kteĜí ji znají jsou o jednoho skvČlýho þlovíþka bohatší (to je teda blbina, ale myslela jsem tím, že ten, kdo ji zná, zná dalšího(?) správnýho þlovíþka). Tak dČkuju Eváþkovi a tady máte jedno její dílko: VRAZI Kaju se, stydím se, bojím se Boha Nemluvím, nevidím, neslyším slova Tážu se: "Kdy asi ?" Modlím se, jak asi ? Oni se vrátí Vše co zaþalo Pokraþovat bude A až dlouhé dny se zkrátí Víc þasu na noc zbyde To není BĤh Koho se bojím To není noc Která pĜíjde
ToĢ hejno much S ním já se rojím Nabývá moc Až slunce výjde Oddychni si Tak jako kdysi HvČzdou z dvou trojúhelníkĤ Krku bez náhrdelníku HĜíšníci zaplatí Vlaky již na trati To jsem se málo kál ? Naþ máš ten samopal ? Tomega
JEN JEDNOU Na svČtČ je mnoho vČcí, na které máme dva, tĜi, þtyĜi nebo i více pokusĤ. Ale takový život, ten žijeme jen jednou. Je to taková cesta, po které se Ĝítíme nČkdy s vČtšími a nČkdy s menšími úspČchy. Cesta to není vždy rovná a obþas je na ní také dost pĜekážek. VČtšina pĜekážek, které nám život pĜipraví, zdoláme, ale pokaždé nás to stojí dost sil. Každý z vás by se teć mČl zamyslet nad tím, jestli ta cesta, po které teć jdete je správná. NČkdy se totiž mĤže stát to, že na nČjaké kĜižovatce špatnČ odboþíte a chvíli jdete tou špatnou cestou zla. Je tĜeba si to však vþas uvČdomit a vrátit se zpČt na tu správnou cestu. Prosíme teć vás všechny, abyste si vzpomnČli na svou poslední kĜižovatku a ujistili se, jestli opravdu
TĜinácté þíslo
6
jdete po té cestČ, po které máte (no spíš, po které chcete) jít. Nemyslím si, že všichni z nás jdou správnou cestou, ale vím, že po správné cestČ jít umí a možná i chtČjí. Možná ani já nejdu správnou cestou, a jestli je to pravda, tak doufám, že mi to dát život brzy najevo. Myslete na to, kudy chcete jít. Nic netrvá vČþnČ a ani náš život to nebude. Nikdo z nás tady nebude milióny let jako zkamenČliny z prvohor. Ale kus z nás urþitČ zĤstane v srdcích tČch, kteĜí tady budou po nás, a o to bychom se mČli snažit. Jsme tady pĜece jenom jednou. Šík Pouþení: I když osina zmizí, pocit zĤstává.
Jsou to pro tebe jenom slova? Jestli ano, tak þti znova!
Z ýECH AŽ NA KRAJ SVċTA Intermezzo Vyzkoušeli jsme snad všechno, na co se dá pĜijít. Projeli jsme se lodiþkou do JNPT (pustili nás do pĤlky pĜístavního mola a pak poslali zpČt, nutno dodat, že na jejich náklady), podnikli okružní cestu po všech druzích policejních stanic co tu jsou, hledali Poláky, navštívili konsulát (náš), spoustu námoĜních spoleþností ataky nČkolik hospod urþených pro námoĜníky pĜevážnČ ruské národnosti. Nic nepomohlo, peníze zaþaly docházet a cesta domĤ se, po propoþítání cestovních nákladĤ, zaþala jevit jako velmi nesnadná. Zaþínali jsme se cítit nejistí a oblíbené špízy z muslimské þtvrti nám pomalu pĜestávaly chutnat. Kdo si poþká ten se doþká, a taky že jo, na lodiþku pĜes oceán jsme se sice nedostali, ale maminka poslala Jobovi vánoþní padesátidolarovku a potkali jsme Frenka. Takovej Frenk vydá za poĜádnej parník, zvlášĢ když má pro vás sejra, kafe, láhev skotské, begemon a nČjakej dolar na cestu. Byli jsme vysvobozeni (Frenk taky-dostal busík na parník, Andyho vysvobození teprve þekalo-taky nechyt spoj do Evropy po moĜi, ale pĜišel na to o dva dny pozdČjc než my). 8.1. jsme si zahráli tetris, nechali se obdarovat drobnejma dárkama (samý užiteþný pĜedmČty, pĜíkladnČ 5 tub multivitamínĤ, 2 pixly sterilisovanýho hrášku, þtvrt kila kafe a izolepu, poslali dopis s „obsahem“ Šimimu, rozlouþili se a vydali na cestu do Prahy. Do Dilíþka už ten den nic nejelo, vrátili jsme se tedy alespoĖ smČr Ahmedabad a koupili si tam kremrole s kokosovou náplní a deky, úžasný deky co nás zachrání pĜed zmrznutím. Železniþní výluka nás nasmČrovala do Koty, nemČli jsme nic kloudného na zabavení se, a protože jak známo visa se o víkendech nevydávají, rozhodli jsme se pro jednu z posledních vlastivČdných vycházek.. 10.1.Pá Sláva nazdar výletu, pĜežili jsme, už jsme v KotČ, už jsme tu! Naše kulturní odpĤldne jsme zaþali kávou, sušenkama a prolistováním prĤvodce, abychom zjistili co tu vlastnČ teda jako je. NČco by se našlo, þalo! Už vim proþ na plánku nejni mČĜítko. Aby neodradili pČší turisty. Podle ríši je to k „tanku“ 8 km, realnČ tak 5, ale je to furt dálka. Job ožil, míjíme Indiána na kole a na zádech má kytaru. Stal se naším neoficiálním prĤvodcem. Docela milej baptista ten kluk, je mu hroznČ líto, že dnes odjíždíme do Agry.
TĜinácté þíslo
7
Tak si chlapi zahráli u „Sloních chrámĤ“ (oficielní název nejni znám) mezi altánama, vysochanejma a vysádrovanejma slonama, pradlenama a žebrákama a vypadaj velmi spokojenČ. SamozĜejmČ probČhla nezbytná výmČna adres. Louþíme se. Z niþeho nic nás napadlo nechat vyvolat film co ho s sebou taháme už asi 14 dnĤ a pĤvodnČ jsme ho vlastnČ chtČli nechat vyvolat až v Praze. Na první pokus jsme byli úspČšní za klasickejch 15 rupek. Stroj vypadá celkem kvalitnČ, doufáme v lepší kvalitu než v Udaipuru. Chytli jsme trochu chaos a jdeme úplnČ blbym smČrem. Joba uklidnila koupČ levnejch sušenek. Ty lidi vĤbec nevČdi, kde tu maj „City palace“, to to bude asi pČkná zĜícenina. Nemyslíme na to a necháme se unášet chutí 4rupkových megakremrolí. Koupil jsem tento sešit na pokraþování „kroniþky“ a pak jsme se ztratili (sobČ navzájem). NaštČstí jsme se potkali u C.P., museum je, jak jsme þekali, zavĜené, ale pĜekvapilo nás, že tu není k vidČní nic moc jinýho. DetailnČ jsme alespoĖ prohlídli dČla a vstupní bránu. Jobík sladce usnul, vypadá až pĜíliš znavenČ. Asi to tu bylo fakt pČkný. Oblezl jsem okolí (pokochal se pohledem na megaelektrárnu hned na Ĝece za C.P.) a v nestĜeženém okamžiku vybČhl pĜes plot na vČž. Obstojný výhled, ideální chvilka pro rozebrání se do detailu. NemĤžu Pána vzbudit. Když se mi to koneþnČ podaĜilo, vynadal mi, proþ jsem ho nevzbudil dĜív. Typicky dČdkovské chování. Film opČt zmrcasili, ještČ že je poslední. Po dlouhý dobČ klasicky indiánská véþa - kaþory, pakory, vajíþka na místní zpĤsob jako specialitka a mandarinka pro mou maliþkost. Chvilka klidu pĜed odjezdem. ýeká nás dalších 15 hodin a tentokrát chcem alespoĖ sedČt. Vyšlo to, vybalili jsme pod lavice (klidná noc nás nemine, jen ta alumatka mi bude chybČt) a píšeme dopisy, asi poslední pošta, kterou odešleme. Vydrželi jsme u toho dlouho.Den jsme zakonþili rozhovorem z pod lavic pĜes nČþí kufr, nádherná situaþka. -kec-
Z následujícího úryvku ze svČtlušþí kroniky by si mČli všichni skauti vzít pĜíklad. A to je kronika svČtlušek plná takhle krásných zápisĤ a výborných obrázkĤ.
SVċTLUŠýÍ SCHģZKA (14. dne mČsíce snČhu) Na dnešní schĤzce se nás sešlo 8: Anþa, Aneta, Diana, Králík, Pavlína, já a naše vedoucí Tomega. Naše družinka - Anþa, Aneta, Králík a já se pĜejmenovala na „NetopýĜata“. NejdĜíve jsme hrály hru s uzly. Vyhrála naše družinka. Pak jsme mČly opČt po družinkách napsat pČt svČtlušþích zákonĤ a dále jména zakladatelĤ svČtového a þeského skautingu. V obou soutČžích porazila NetopýĜata družinku PsohlavcĤ. Pak dala Tomega každé družince zašifrovanou zprávu, ve které stálo: Napište heslo svČtlušek a skautĤ co nejrychleji!! ZvítČzily jsme opČt my. Zajímavou þástí schĤzky bylo malování velkého plakátu na dveĜe klubovny. Myslím, že se to všem moc líbilo. Ke konci schĤzky jsme dostaly lísteþky o nadcházející výpravČ do Lišova. SchĤzku jsme zakonþily nástupem a pokĜikem. Eliška
WORLD WIDE WEB SCOUTING Doufám, že v pĜedchozích ýíslech jste vzkĜísili svou angliþtinu a decentnČ zalaškovali s nČmþinou. Dnes vás však nehodlám trápit nemateĜskou Ĝeþí, ale pĜedkládám vám nČco srozumitelného každému. (Nebejval jsem, ale teć, zvlášĢ po ránu jsem úplnČ negramotnej.).
TĜinácté þíslo
8
ýeský Junák - Svaz skautĤ a skautek najdete hned na dvou adresách: První - www.junak.cz je urþena pro veĜejnost, ale pĜivítal mne na ní pouze pilnČ kopající panáþek ve žlutém trojúhelníku - under reconstruction; na druhé - www.skaut.cz naleznete zprávy z náþelnictva, plány akcí (pĤl roku staré) pro všechny kmeny a spoustu dalších informací pro þleny Junáka. Toto je malá ukázka: Zamyšlení na téma ekologická výchova v Junáku Ochrana pĜírody a ekologická výchova mají v þeském a þeskoslovenském skautingu bohaté tradice. Již zakladatel A.B. Svojsík kladl velký dĤraz na výchovu v pĜírodČ a její ochranu. Svojsík již poþátkem století do našeho skautského zákona vtČlil požadavek ochrany pĜírody dĤraznČji, než bylo tehdy ve svČtČ obvyklé. Šestý bod našeho skautského zákona zní " Skaut je ochráncem pĜírody a cenných výtvorĤ lidských".… … Veškerý táborový program probíhá venku, dČti mají po celou dobu naprosto bezprostĜední kontakt s pĜírodou. Na skautském táboĜe mĤže každý zažít nČco málo z toho, v þem žili neustále naši pĜedkové: Závislost na pĜírodČ a s tím spojenou úctu a bázeĖ, souþasnČ možnost intenzivního vnímání její krásy a moudrosti. Tento blízký kontakt s pĜírodou považujeme za jeden z klíþových prostĜedkĤ ekologické výchovy skautĤ a skautek. Za velmi významné považujeme rovnČž šetrné a skromné chování vĤþi pĜírodČ, šetĜení surovinami a energií, zodpovČdné hospodaĜení s odpady. Jak již bylo výše naznaþeno, snažíme se uþit skauty žít s minimem prostĜedkĤ tak, aby naše þinnost narušovala pĜírodu co nejménČ. Hlavním cílem není ani tak samotná šetrnost vĤþi pĜírodČ, ale výchova. Usilujeme o to, aby se takovéto chování stalo pro skauty naprostou samozĜejmostí a aby skauti nenásilnČ pĤsobili na další dČti, na své rodiþe i na ostatní dospČlé. Dalším významným výchovným prostĜedkem jsou ekologické projekty. NČkteré skautské oddíly a družiny se úþastní mezinárodního projektu "Modré z nebe" nebo nového projektu "GLOBE". Mnohé oddíly pĜipravují projekty vlastní nebo spolupracují s organizacemi ochrany pĜírody. Z aktivit tohoto typu lze jako pĜíklady uvést: PČstování lesních stromkĤ ze semen, úpravy a mapování lesních studánek, péþe o životní prostĜedí v obci, práce v lesích, záchrana a chov ohrožených živoþichĤ etc. Vyšla celá Ĝada nových knížek a pĜíruþek, vydání dalších se pĜipravuje. K dispozici je i nČkolik nových titulĤ s ekologickou tematikou (jedna pĜeložená zahraniþní publikace a asi pČt knížek þeských autorĤ). Jednou mČsíþnČ vychází metodický þasopis "Skauting" urþený pro starší mládež a pro dospČlé. Jeho souþástí je pravidelná ekologická pĜíloha. Za velmi dĤležitou považujeme rovnČž práci s dospČlými skauty, zejména s vĤdci a vĤdkynČmi oddílĤ a s dalšími þinovníky. Každý uchazeþ o práci vĤdce oddílu musí absolvovat tzv. þekatelský kurz a složit dvČ zkoušky - þekatelskou a vĤdcovskou. Vrcholem vzdČlávání skautských vĤdcĤ je Lesní škola, což je pĜibližnČ dvoutýdenní intenzivní kurz. Jedním z témat vĤdcovské zkoušky je i pĜírodovČda a ekologie, absolvent zkoušky tedy prokazuje základní orientaci i v našem oboru. Vít RĤžiþka, Ekologický zpravodaj ÚRJ A ještČ krátká návštČva u našich sousedĤ. Slovenský a þeský skauting se od zaþátku (ještČ pĜed vznikem ýeskoslovenska) vyvíjeli samostatnČ. PĜesto mezi obČma svazy existuje rozsáhlá spolupráce a jistČ nepĜekvapí, že skautské zvyklosti v obou zemích jsou velmi podobné. Webové stránky (teć jsem nČkam založil adresu, ale kdo hledá, najde) Slovenského skautingu zaujmou na první pohled svým profesionálním zpracováním. A zde je malá ukázka textu pro veĜejnost: Chceme, aby každý þlovek, ktorý zažil skauting, sa snažil ako najlepšie vie, byĢ: Slobodným a rozvinutým þlovekom, - ktorý si je vedomý vlastnej dôstojnosti, vlastných predností a obmedzení; - ktorý sa neustále zdokonaĐuje;
- ktorý si dokáže nájsĢ primerané zamestnanie, kde môže využívaĢ svoje schopnosti; - na ktorého slovo a charakter sa dá spoĐahnúĢ Príjemným þlovekom, - ktorý berie život pozitívne a s humorom; - ktorý je skutoþným priateĐom;
TĜinácté þíslo - ktorý rešpektuje a bráni práva a dôstojnosĢ druhých; - ktorého napĎĖa služba iným; - ktorý dokáže svoju rodinu budovaĢ na základe lásky, pravdy, spravodlivosti a vzájomnej pomoci. Zapojeným þlenom svojej spoloþnosti, - ktorý je oddaný svojej vlasti, kraju, Đućom a kultúre; - ktorý podporuje demokraciu a pluralitu; - ktorý chápe politickú dimenziu spoloþnosti a hrá aktívnu a konštruktívnu rolu vo verejnom živote; - ktorý podporuje toleranciu, mier a medzinárodnú spoluprácu;
9 - ktorý je schopný þeliĢ prejavom rasovej, etnickej þi inej neznášanlivosti; - ktorý má rád prírodu a aktívne ju chráni. Duchovne bohatým þlovekom, - ktorý objavuje duchovnú realitu presahujúcu materiálny svet a dávajúcu životu zmysel a smer; - ktorý žije podĐa nájdených duchovných princípov; - ktorý rešpektuje tých, ktorí hĐadajú þi nachádzajú iné odpovede a pohĐady na duchovnú realitu; - ktorý þelí fanatizmu þi fundamentalizmu. *
ZE ZÁBOVKY 9Asi budu nemocná! Nepojedu na lyžák! Zakázaný prostor jsme pĜežili jistČ jen díky tomu, že jsme skákali pĜed tankama do škarep. Vitana rajská omáþka je pČknČ nedobrá. A voda na kolínka se nevaĜí. Asi umĜem hlady, když jsme nezhynuli pod palbou vojenských samopalĤ. Možná nás však zachrání ýeslo s Kachnou a pĜinesou nám kuĜátko! Mám rýmu a nejde to vysmrkat. Tomega 3. 1. 9Bodrý veþer. MnČli jsme schĤzku, celkem bodrá. O víkentu mošna jedem s veleþatama na výpravu. Ale eštČ nevim. Jestli se vzbudim. Teć se hreje pĜítelák mezi Hovajem a Pitou-kutou. Je to furt 0:0. Konþim. Du domĤ. Šík 20. 1. 9Veselé výroky vlþátek: Já jsem tatínkovi vypil pĤlku punþe, a pak jsem nemohl spinkat. Knoflík, no to je moje kolegynČ. TĜi šipky za sebou znamenaj poĜić si auto. Já jsem házel trojúhelníkem a vyrábČl z rohlíþku atomovku. Šík 23. 1. 9Jéje to je ale hezky þistej záchod! Mmmhmm. 9Už víte, co chytnete v žitČ? Je osina bolest? Má beruška osm nohou? A Jan Tleskaþ? Šík 31. 1. (po návštČvČ filmu Co chytneš v žitČ) 9Jó, pohoda!! Je tu bomba sluchátko a pes. GOOD!! Tomega 3. 2.
JEDNODENNÍ VÝPRAVA VLýAT Výprava byla jednodenní, proto na ni byl sraz už pár minut po svítání. To proto, abychom mohli splnit vytyþený cíl – projít a zmapovat údolí Dalejského potoka, najít z nČj prĤchod do neznámé þásti údolí Prokopského potoka. Po setkání sedmi stateþných vlþat, dvou neohrožených a všehoschopných skautĤ s vedoucím výpravy v karlínské klubovnČ se mohlo vyrazit, smČr opuštČná 3. kolej Smíchovského nádraží. Po zakoupení jízdenek v prodejním automatu, jelikož soucitný výdejce lístkĤ nás nechtČl poslat na jistou smrt, jsme našli ten zubožený vagón, kde jelo jen pár starších obþanĤ, kterým se dalo z oþí vyþíst, že už jim opravdu na niþem nezáleží. Vlak se pohnul a za uši rvoucího skĜípotu se vydal hledat cestu tou zarostlou kolejí pĜed námi, kde dobrých pár století nejel žádný vlak. Míjeli jsme þím dál ménČ lidských obydlí, až jsme projíždČli jen divokou krajinou, kde vČtve šlehaly do okének vlaku a kde vlak stavČl jen
TĜinácté þíslo
10
na znamení banditĤ a na pár rozprášených zastávkách. Po neskuteþnČ dlouhé jízdČ, která trvala nekoneþných 15 minut, jsme dorazili do staniþky ěeporyje. Trvalo dlouho, než se vybelhal z budovy výpravþí sešlý vČkem, odmávl vlak a my se mohli kolem sebe poĜádnČ rozhlédnout. Rychle jsme se zorientovali a protože to kolem nevypadalo zrovna pĜívČtivČ, okamžitČ jsme vyrazili. Naše vlþata se chvíli snažila rozptýlit se cestou svým typickým blbnutím, ale brzy na nČ dolehla tíha atmosféry a šla mlþky a ostražitČ. PrávČ jsme totiž procházeli centrem osady, která, pĜestože bylo ráno, byla opuštČná jako poušĢ v pravé poledne. Jediná živá duše, kterou jsme potkali, byla paní tak na prahu smrti, která vidouc kam máme namíĜeno, pronesla, že nám to nezávidí. A tak jsme odcházeli z poslední výspy civilizace vyprovázeni jen hrĤzostrašným vytím psĤ a jiné tamČjší havČti. Jak se cesta zaþínala zužovat a ztrácet, pĜišla ke slovu maþeta a síla 20 paží. Nebyla to ovšem úplná pustina. Co chvíli jsme v dálce zahlédli prapodivné osoby. Byli to snad osamČlí lovci lidí, kterým jsme šifrovanČ Ĝíkali „nepĜítel“ a mČli jsme vždy jen málo þasu se pĜed ním ukrýt, aby nás nevidČl. Cesta ubíhala rychle dál a my jsme se koneþnČ dostali k dravému Dalejskému potoku, na jehož bĜehu jsme našli cosi, co snad kdysi bylo lidským obydlím. Takových staveb jsme nakonec našli ještČ nČkolik a vždy to bylo stejné rozpadlé, zchátralé, dávno opuštČné, pak asi znovu osídlené nejnižší chátrou, dál osiĜelé, vypálené … Z tČchto pomníkĤ civilizace þišela údČsná atmosféra a jen nejotrlejší povahy dokázaly nakouknout dovnitĜ bez následkĤ. Tady jsme se málem otoþili nazpČt, ale nakonec jsme se nedali odradit. I když jsme tušili, že to, co nás þeká dál, mĤže mít neblahé následky. Šli jsme dál. U kdysi snad nejvČtšího, nyní rozpadlého stavení jsme opustili dál neschĤdný kaĖon potoka a pĜes zašlé koleje jsme vyšli vstĜíc díĜe zející v rozeklaném štítu pĜed námi se tyþící skály. Pochod dírou tou, výtvorem snad lidských rukou, byl neskuteþný a do smrti nezapomenutelný. Tma hustá tak, že bránila dýchat, natož vidČt, trilión rĤzných strašidelných zvukĤ provázejících každý náš pohyb byli našimi všudypĜítomnými spoleþníky na tom pochodu hrĤzy. Nemohli jsme tam spolu ani mluvit, neboĢ naše hlasy okamžitČ zanikaly v okolní nicotČ. A tak o to vČtší byl náš vítČzný ryk, když jsme všichni odtud vylezli. Dali jsme si první svaþinu a pĜi ní se shodli na tom, že nazpátek tou stejnou cestou nepĤjdeme. Musíme tedy jen vpĜed. Ale ono vpĜed to taky nešlo, neboĢ jsme se ocitli uprostĜed ohromného dávno nefunkþního lomu. Lomu ve kterém se vinou špatných odstĜelĤ dodnes sami uvolĖovali malé i obrovské bloky kamenĤ. Co chvíli takový odlomený pĜevislý okraj lomu sesunul celou lavinu kamenĤ, která se s ohromným rachotem Ĝítila ukrutnou rychlostí pĜímo do stĜedu lomového kotle na nás. NaštČstí se laviny ztrácely ve velkých zlomiscích, a my se vyhýbali jen tu a tam letícímu šutru þi kusu oceli.Však nebylo nám dáno bojovat jen s pĜírodními živly. Sotva jsme dojedli vyĜítili se na nás nepĜátelé ze všech stran (bĤh ví kde se dokázali schovávat v tom ćábelském lomu). Stateþná vlþata musela svést lítý boj o ruþník a þepici, s mnohanásobnou pĜesilou.Utržila pĜi tom mnoho šrámĤ a mnohé se z boje vypotácelo zpola mrtvo. Po boji najednou kde se vzal tu se vzal ovþák a jestli mu nepomĤžeme najít zabČhlou ovci. Nu co jsme skauti a neodmítneme pomoc potĜebným. Procviþili jsme skautské znaþky a hurá za ovcí. Jako indiánští stopaĜi hnali jsme se pĜes neprĤstupná kĜoviska, pĜeskakovali bezedné rokliny až jsme oveþku našli. Ovþák nám za ni dal pár užiteþných rad (tĜeba tu, že v kamenné suti schovaní þíhají trilobiti, kteĜí vypadají jako kamenní, ale neradno na nČ jít s kladivem nebo dokonce s holýma rukama) a my šli dál. Naše cesta nás vedla podél skal sahajících vysoko do nebe. Ty vyrvány v dávných vČcích z útrob zemČ mČli tvary, které vypadaly jako postavy a vČci tak strašidelné, že zdržovati se tam déle þlovČk by pĜišel o rozum. SpČchali jsme proto jak jsme mohli až nám cestu pĜehradil Dalejský potok zaĜíznutý tak hluboko do zemČ, že dno jsme mohli jen tušit podle hrozného lomozu zdola se ozývajícího. Naše cesta vedla dál bohužel po druhém bĜehu. PĜes tuto propast se klenul zbytek mostu, dnes jen obavy budící, zkorodovaná, zprohýbaná hubená traverza. Jeden z nás se musel odvážit na druhou stranu, aby tam pĜipevnil lano a mohli jsme se tam bezpeþnČ dostat všichni. StateþnČ se nabídl Šík a my ostatní bezeslov pozorovali jak milimetr za milimetrem se posouvá po kývající se traverze. Nakonec mohutný odraz a gazelím skokem Šík pĜistál na druhém bĜehu. Bylo pak dílem okamžiku, než s Nerostem uhotovili skautskou lávku, pĜes kterou jsme pĜešli. Na druhém bĜehu již nebylo po lidstvu ani památky. PĜíroda zde byla také jiná. BujnČ rostla kde se dalo, stromy sklánČli své mohutné vČtve až k nám na zem, všude spousta neznámých a možná i jedovatých rostlin. Prodírat se touto džunglí nebylo jednoduché a stálo nás to spoustu sil. Nakonec jsme pĜece došli k potoku a znovu jsme museli na druhý bĜeh. Tentokrát tu byla mČlþina, a tak se nám podaĜilo suchou nohou pĜeskákat z kamene na kámen nad dravým proudem až na druhý bĜeh.
TĜinácté þíslo
11
Tam ovšem zaþala zmČna v poþasí. CitelnČ se ochladilo a my kráþeli po kluzkých ledových pláních, kde nebylo problémem zlomit si ruku nebo nohu. Po pĜechodu po tČchto pláních jsme udČlali malou pĜestávku na sváþu. Byla už velice potĜeba, neboĢ sil ubývalo a to, co nás ještČ þekalo, vyžadovalo skauta pevného, vytrvalého, silného. Nejprve jsme museli vystoupat na hĜeben, z kterého jsme sestoupili zase do údolí. Zde nám ale pĜíroda uchystala další pĜekážku : bahno. Zaþal tedy ten dČsivý pĜechod bažin, kdy každý krok mohl být poslední, kdy nohy se lepili do bahna a vážili snad sto tun. NesmírnČ dlouho jsme, jdouc jeden za druhým, hledaje bezpeþné cesty, kráþeje tím smrdutým bahnem až jsme narazili na kamennou rokli. Šli jsme tam, neboĢ jsme se domnívali, že pochod po kamenech nám urychlí cestu. Co jsme však dole nenašli?! Mezi kameny jsme zahlédli diamanty, ale také dva Indiana Jones, kteĜí stáli nehybnČ, jako by byli z kamene. I tak jsme tušili, že nás bedlivČ pozorují. NejdĜíve jsme si, vČdomi toho jak dopadli ti co se pokusili diamant sebrat, drahých kamenĤ vĤbec nevšímali (pĜestože si co chvíli nČkdo o nČjaký zvrkl kotník). Nakonec ale bohatství ležící nám u nohou, pĜemohlo strach z tČch “kamenných“ IndianĤ. Dohodli jsme se na tom , že by stĜedisko mohlo mít novou tĜípatrovou klubovnu a proto mu k tomu nasbíráním pár všude se válejících kamenĤ pomĤžeme. DČlali jsme jako bychom diamanty nevidČli a hráli si na schovávanou. A pak, když jsem byl za zády onČch IndianĤ a jako si zavazoval tkaniþku, opatrnČ, šílenČ nenápadným hmatem (celý Coperfield), schoval jsem diamant velké velikosti do kapsy. Teć to teprve zaþalo. Jeden z IndianĤ vyskoþil, kopl dozadu svou dlouhou nohou, otoþil se a se strašlivým rykem se rozebČhl ke mnČ. Já neváhal ani pikovteĜinu a vystartoval do zarostlé þásti rokle. Indiana mi byl poĜád v patách. Už mi skoro dýchal na záda, když jsem si všiml, že cesta dál nevede. Byl jsem ztracen. V posledních vteĜinách života jsem vyskoþil a vylezl na strom. ýekal jsem. Indiana dobČhl pod strom, tam se posadil a vypadal zas jak z kamene. Tu teprve jsem se podíval nad sebe. Nade mnou viselo pár koster pevnČ svírajících v rukou diamanty. Pak šlo už všechno rychle. Na zbývající diamanty se vrhli všichni ostatní a i ten Indiana, co sedČl pode mnou, musel odejít a honit další diamantolovce. Z té výšky jsem mohl dobĜe pĜehlédnout celou situaci. Co chvíli nČkdo chtČl odnést vzácný kámen a Indiana Jones za ním se strašným Ĝevem vyrazil. Lupiþ kámen zahodil a vylezl na strom. VČdČl jsem, že takhle by jsme se daleko nedostali. Musel jsem tedy zasáhnout. Vrátil jsem tedy diamant, sebral ostatní a s prázdnýma rukama jsme odešli. Z rokle jsme pak vyšli na kamenné plato, z kterého jsme se spustili do Prokopského údolí. Tam jsme si vyzkoušeli, jak kdo z nás umí míĜit a házet. Ale to již nás þekal strmý výstup jižní stČnou z údolí na Jinonickou náhorní planinu. Nároþnou cestu jsme zvládli Alpským stylem – bez jištČní a nahoĜe jsme si dali zaslouženou pauzu na svaþinu. To se už den zaþal nachylovat. JeštČ jsme oloupili zlatokopy, provedli v nároþném terénu Indiánskou zkoušku s míþem a vydali se smČrem k domovu. Na posledním výhledu na Prahu jsem si pak koneþnČ mohli zahrát první hru, a to bojové Hu-tu-tu. Pak už jsme kráþeli po vyschlé, prázdné savanČ a blížili se stále víc na stanici metra Jinonice. Odtamtud jsme se dopravili do Karlína a zmoženi celodenním dobrodružstvím jsme se po rozdání upomínkových lístkĤ a zakĜiþení pokĜiku rozešli do svých pelíškĤ. Myslím, že všem se výprava líbila. ýeslo
KACHNÍ KULTURNÍ STRANA Sestry, bratĜi, a máme tu únor. Nevím, jak vám, ale mČ to nČjak moc utíká, zvláštČ mám-li konec mČsíce ohraniþen nČjakou pravidelnou þinností, jakou je napĜíklad pĜispívání do ýísla. I když to taková sláva vlastnČ zase není, neboĢ jaro je ještČ v nedohlednu a poĜádná zima už je v tahu. Zkrátka únor není zrovna nejlepší mČsíc. No, alespoĖ té pražské kultury se mi zdálo uspokojivČ. Takže tu máte výbČr pro váš výbČr, tĜeba se nČkde sejdeme (to si ale musíte vybrat).
Divadlo : Divadlo Na Vinohradech – 19. 2. Ze života hmyzu Studio Ypsilon - 5. 2. Srdce
TĜinácté þíslo
12
7. - 8. 2. Prodaná nevČsta aneb pojć domĤ, ona breþí 10. 2. Svatá rodina Divadelní spolek Kašpar - 6., 11., 17., 18. 2. Léto. 20. 2. RĤže pro Algernon ! Divadlo Skelet Pavla Trávníþka - 21. 2. Pohádka o líných strašidlech Divadlo Minor - 13. – 14. 2. Míša Kuliþka
Film : Charakter - 11. – 14. 2. Kotva Panství - 4. – 24. 2. Lucerna ! 25. – 28. 2. Atlas Návrat idiota - 25. - 28. 2. Illusion Lucerna Seznamte se, Joe Black - 25., 26., 28. 2. Jalta ! Královna AlžbČta - 25. – 28. 2. Kino 64 U Hradeb Lola bČží o život - 11. – 28. 2. Cinema Broadway
Koncerty : Lucerna Music Bar - 24. a 25. 2. Chinaski ! Kulturní zaĜízení Otava - 26. 2. JiĜí Schmitzer !
Výstavy : Obecní dĤm - do 28. 2. LudČk Marold Karolinum - Universitas Carolina – výstava o vývoji Univerzity Karlovy (do dubna 1999) Židovské muzeum v Praze – Pinkasova synagoga – Památník 80 000 obČtí þeských a moravských ŽidĤ ; DČtské kresby z Terezína 1942-4 (stálá expozice) A tentokrát jsem si dovolila zase použít vykĜiþníþky – tedy dle mého názoru tutovky. KromČ filmu Panství (dle pĜedbČžných referencí výborná detektivka) jsem opČt vše osobnČ absolvovala a myslím, že se budete minimálnČ dobĜe bavit (Seznamte se, Joe Black, J.Schmitzer), nemluvČ o stopách na duši (RĤže pro Algernon – již dlouho uvádČná a ne náhodou stále hojnČ navštČvovaná hra). Chinaski – nou koment. MČjte se fajn a neberte se moc vážnČ Kachna
VAROVÁNÍ Manuál Vážení pĜátelé, následující Ĝádky jsou vČnovány památce mých nedostudovavších kolegĤ a mínČny jako dobrá rada a varování nezodpovČdným hazardérĤm. SpatĜíte-li v prĤbČhu února nebo þervna na ulici zamyšleného podivína odpudivého zjevu, který upírá nepĜítomný pohled pĜed sebe a jeho ramena jsou schýlena pod neviditelnou tíhou psychických traumat, pak, nemíĜí-li k bránČ bohnické léþebny, si mĤžete být jisti, že jde o studenta vysoké školy. Když se mu navíc dČlá
mdlo pĜi zmínce o dechových obtížích prezidenta, þi pĜi drobných zdravotních stescích nechtČ vyslechnutých v tramvaji, je to medik. Takto konfrontováni s realitou, mČli byste pĜi svých úvahách, kam po stĜední škole, míĜit radČji do oblastí zcela bezpeþných, nezáludných a humanitních, jako finanþní poradenství, filosofie, politologie nebo zemČdČlství. PĜes tato varovná znamení pĜístupná každému všímavČjšímu pozorovateli, se stále ještČ najdou lidé zlákaní romantickou þetbou knih o nemocnici
TĜinácté þíslo v Lambaréne þi transplantaci srdce a vrhnou se v nenasytnou náruþ lékaĜské fakulty. PatĜím mezi nČ i já. Když pĜijde þlovČk poprvé po zápisu do vysoké školy (pĜíhoda z filosofie - v posledním patĜe budovy na PalachovČ námČstí vítá pĜednášející posluchaþe: Sešli jsme se tu, takĜka na pĤdČ filosofické fakulty.) je plný energie a po maturitČ má pocit, že nikdy toho neumČl tolik jako teć. Má se však brzy pĜesvČdþit o svém omylu. Za prvé - vĤbec netuší, jak to tu chodí, na koho se obrátit o pomoc, kde si knihy pĤjþit, kam je odevzdat, kudy do menzy, koho zdravit apod. (Vysvobodit ho mĤže v druhém semestru pĜednáška Úvod do studia lékaĜství, kde se dozví, že vysoká škola je nČco jiného než gymnázium, že se má hodnČ uþit, a koneþnČ se seznámí se s uþiteli, ke kterým už pĤl roku pilnČ dochází na pĜednášky a praktika.) NaštČstí není student ve svém tápání úplnČ sám. Celý roþník je rozdČlen na dvČ poloviny (paralelky) a po 15 až 20 osobách na kruhy (jakési tĜídy). S kolegy z kruhu mĤže pak student sdílet veškerá svá trápení a spoleþnČ se podílet na ĜadČ prvoroþníkových trapasĤ. Vysokoškolský systém však není zase tak složitý, a tak medik brzy pĜijde na to, že studentský život se skládá z nČkolika organizaþních celkĤ: 1) pĜednášky - do poschoćovité posluchárny se nejlépe ještČ za tmy namaþká 200 studentĤ, aby: vyslechli a zapsali co nejvíce nových poznatkĤ; se sedící v pĜedních lavicích ztrapnili koktavými odpovČćmi na namátkové otázky pĜednášejícího; pár dívek omdlelo hlady a horkem. PĜednášející se však þasto neomezují pouze na holá fakta, ale svá vystoupení zpestĜují i veselými výstupy (obratel velryby, historky z praxe, vývoj trávicí soustavy demonstrovaný na kravatČ), þímž jejich pĜednášky získávají na atraktivnosti a oblibČ studentĤ. Není bohužel bez zajímavosti, že právČ tyto komické scénky se fixují spolehlivČji než to, který nerv inervuje musculus transversus peronei profundus, a nepatĜí zrovna mezi vČci, které chtČjí examinátoĜi u zkoušky slyšet. 2) praktika - slouží k tomu, aby si studenti prakticky procviþili poznatky získané na pĜednáškách a samostudiem. Jsou povinná a na závČr každého semestru (pololetí) je tĜeba je ukonþit zápoþtem. 3) zkouška - na konci každého semestru je zkouškové období, tj. þtyĜi týdny, v kterých se musí složit pĜedepsaný poþet zkoušek. V praxi to vypadá asi takto: Po složení všech zápoþtĤ se þlovČk tĜi týdny pĜed termínem zkoušky zavĜe
13 doma, obklopí se hromadami knih a seznamem otázek ke zkoušce a šprtá a šprtá. Asi týden trvá, než získá potĜebné tempo uþení. Po celou tu dobu si vytváĜí a mČní plány, kolik se toho za den musí nauþit, a dochází tak ke stejným cifrám jako studenti astronomie. Po týdnu zaþíná propadat šílenství. Nemyje se, neþeše se, nejí, nespí. Za hrudní kostí ho nepĜíjemnČ svírá a pokaždé, když si vzpomene, co ještČ neumí, se mu udČlá špatnČ od žaludku. Stává se tak sám sobČ výborným preparátem a studijním objektem, zvlášĢ pĜi zkoušce z patologie. V tomto období nazývaném totální depka nastupují rĤzné relaxaþní metody. NČkdo donekoneþna uklízí byt, aby nemusel sednout ke knize, jiný zkouší zahnat tíseĖ na umČlé stČnČ. NejoblíbenČjší metodou uklidĖování je však deptání kolegĤ. Nic nepotČší tak, jako když student slyší, že nČkdo je na tom ještČ hĤĜ. Proto ve chvíli nejvČtší krize bere telefon a vytáþí þísla svých spolužákĤ. Dostává se mu ujištČní, že on je totálnČ v pohodČ, kdežto toho na druhé stranČ drátu nejspíš vyhodí a dalších þtrnáct dní bude v tahu. To studenta posílí a dovolí mu nerušenČ se uþit dál alespoĖ pro další hodinu. Týden pĜed zkouškou pĜicházejí nevolnosti v kratších intervalech a prohlubuje se nechutenství. Jedná se zĜejmČ o typ stresové reakce, která má u protivníka vyvolat soucit. TĜi dny pĜed zkouškou student vČtšinou jen sedí, hledí a tĜese se. Zkoušející všechny tyto pocity dobĜe znají, protože, zdá se, kdysi také studovali, a vČtšinou nemají zájem o to, aby chudáka medika zniþili a zdeptali. Student ale nemá pro tyto psychologické úvahy smysl v pĜedzkouškovém období mu vládne pouze limbický systém a první signální soustava. V onen kruciální den vstane student už v pČt hodin ráno a s tČžkým srdce se zaþne strojit do elegantního þerného obleku, který lépe zvýrazní jeho bledost a sešlost, a krokem hodným parkinsonika se šourá do budovy inkriminovaného ústavu. Na jeho chodbách se pĜipojí k dalším stínĤm a vzájemnČ se utČšují: „Sakra, já nic neumim.“ „To seš na tom eštČ dobĜe, já ani nevim, jak se menuju.“ „Nevíte nČkdo, kolik daltonĤ má hantingtin?“ „Di do háje, to se tČ nikdo ptát nebude.“ PĜi tomto laškování pĜíjemnČ ubíhá þas þekání na zkoušku. Všechen strach definitivnČ padne, když si zkoušený vytáhne otázky a sedne si na pĜípravu a slyší, jak ti pĜed ním odpovídají, a vidí, že když ta sleþna „Ĝikala takový hlouposti“, musí to on taky udČlat. A udČlá. Tím se posune do další fáze 4) paĜba - je potĜebou a nutností a jistČ má svĤj archetypální podklad. Koná se u pĜíležitosti narozenin, složené zkoušky, nesložené zkoušky,
TĜinácté þíslo
14
zaþátku semestru, konce semestru, na konci burþákové sezóny, v pĜípadČ chuti, a když rodiþe odjedou. Vše probíhá zcela na universitní úrovni. Hraje se na kytaru, zpívá, diskutuje o vyuþujících a obecných filosofických problémech, degustují se lihoviny a utČšují neúspČšní kolegové. Na dobrou paĜbu se pak dlouho vzpomíná (jak hráli v pČt ráno na dálnici na saxofon, jak tanþili bĜišní tance ...) a také se dlouho þistí koberce a perou ubrusy. Synonymum pro paĜbu je decentní veþírek. 5) praxe - v nČkterých roþnících je tĜeba se o prázdninách zúþastnit praktického výcviku v nemocnici. Nic nového, vždyĢ tam jsme v semestru každý den. Nyní je nám ale navíc dopĜáno, abychom tam byli od rána do veþera a mohli pacientovi, co jsme mu vþera koneþnČ na podesáté odebrali pČt kubíkĤ krve, dopĜát to potČšení ještČ jednou, pohovoĜit pĜi obČdČ s milou staĜenkou, vyslechnout všechny problémy
zdravotnického personálu a dovést lékaĜe-uþitele svou nevČdomostí k šílenství. 6) prázdniny - po úspČšném složení všech zkoušek a absolvování praxí následuje absolutní volno. Medik se však takto bez povinností cítí nejistČ a s ulehþením se na konci záĜí nebo února vrací zpČt do reje fakultního života. Vylíþil jsem tu všechny hrĤzy medicínských studií, ale nevím, jestli tím nezískali více na zajímavosti. Skuteþnost je totiž taková - kdo má pevné nervy, nezlomnou vĤli a štČstí, že pĜežije þistky prvních roþníkĤ, mĤže studovat krásný vysokoškolský obor, který si ho získá a kde si každý najde svĤj zajímavý koutek, protože na medicínČ je zajímavé prostČ všechno. NicménČ koneþnČ vidíte, jaký je to tČžký. Manuál
Zámeþek v Ratajích VlastivČdný klub Šternberk a Obecní úĜad v Ratajích poĜádají 27. - 28. bĜezna brigádu na ratajském zámeþku. Je vítána každá ruka, která ráda pomĤže pĜi údržbČ této zajímavé památky. Ubytování je zajištČno pĜímo na zámeþku. Víc informací se dozvíte na vodácké nástČnce, kde se také mĤžete na akci pĜihlásit.
µ
SLOVNÍK Dnešní díl slovníku vám nepĜináší Svižník. Stal se chudák obČtí brutálního pĜepadení. Náš þasopis se totiž dostal nedopatĜení (nČkdo vyzradil jméno i adresu) do rukou pracovníkĤ Ústavu pro jazyk þeský, kteĜí se již desítky let snaží zkompletovat slovník þeských neologismĤ a hovorových výrazĤ. JasnČ poznali, že zde se jim naskýtá možnost jedineþného a témČĜ bezpracného zásadního posunu v jejich až dosud stagnujícím výzkumu. V jeden podveþer, když nesl Svižník pod dohledem svého osobního strážce do redakce našeho plátku další díl své oblíbené rubriky, vyskoþil na nČ ze zálohy pracovník výše jmenovaného ústavu, vydČsil je strašlivým šklebem a váleþným pokĜikem kmene NavahĤ, a zmizel i s ukradeným þlánkem v poþínajícím soumraku. My se však nezalekneme násilí, a proto vznikla pĜi nápravu ze soukromé výpravþiþky do Borotína tato skromná verziþka Slovníku:
TĜinácté þíslo
15
x pifka: jednoho krásného veþera, když jsme se ubírali z klubovny domĤ (Tomega, Šík, David a Job), bavili jsme se o skautském oddíle. David Ĝek‘, že má na ty holky, co nejezdí na výpravy, PIFKU. My nechápali, co je pifka … „Pifka“ znamená mít na nČkoho (nČco) spadeno. Užití: „Mám na nČ pifku.“ x jobopifka: JobĤv názor na pifku - sexuální harašení. Užití: „Mám jobopifku.“ x mít obdélník: TrpČt. To není bolest, to je takovej pocit. Když mČsíc þi jiné svČtlo vytváĜí obdélník dopadající na oþi a znemožnující usnutí (viz ýíslo 12, komiks, Peta-kuta, startéry). Užití: „Mám obdélník.“ x ouchylný: jakýmkoliv zpĤsobem ošklivý, nepĜíjemný, trapný … Užití: „To je ale ouchylný.“ x vykosit, kosiþka: pĜi veškerých (hlavnČ akþních) hrách; bojový pokĜik pĜi útoku; též zaútoþit Užití: „Vykosíme je.“ „Bude kosiþka.“ x ovoĖáníþko: decentnČ ochutit Užití: „Jen tak na ovoĖáníþko.“ x þorka: odcizení, obþas až krádež Užití: „ýornul mi míþ.“ x þumajz se: dívat se k sousedĤm, opisovat Užití: „Diana se þumajz.“ Tomega, Šík, Manuál
BOROTÍN Ve dnech 5. až 7. února jsme s Tomegou a Šíkem podnikli expediþní minivýpravu k prozkoumání vodního hradu u Borotína v jižních ýechách. Cestou jsem své kolegy povzbuzoval líþení, jaké je to na BorotínČ krásné a sdČlení, že jsem tam byl naposled pĜed deseti lety jsem si takticky nechával až na poslední chvíli. Ve vláþku bylo pĜíjemnČ, ale i když jsme vystoupili v SudomČĜicích, nebyla nČjaká zvláštní zima, Ėákejch pár pod nulou nebo tak nČjak. Poradili jsme se s mapou, kterou Tomega sobecky ukrývala v kapse a nechtČla nám ji pĤjþit a vyrazili jsme - špatnČ. Když jsme se po pár stech metrech rozkoukali a zorientovali, navrhl jsem strategický postup zkratkou kĜovím strání k potoku, ale musel jsem uznat neprĤchodnost trasy, vzdát se a obešli jsem to po silnici. Potom se šlo už dobĜe, povídali jsme si, vyhýbali se sem tam autu. Když jsme došli k tušené odboþce ke zĜíceninČ hradu, vytáhl jsem svou suprovou baterku. Poté, co jsem ji rozsvítil, jsme pár minut nic nevidČli. Žertoval jsem, že to mám ještČ starý baterky, o svícení na Mir atd. Ale odboþka tam skuteþnČ byla. Procházeli jsme silniþkou mezi zĜíceninou statku a kravína, kde jsme mČli spát. JeštČ jsme se podívali na zĜíceninu, která stojí opodál a málem jsme se zabili pĜi sestupu do zasnČženého hradního pĜíkopu (nebo co to bylo za jámu). V kravínČ se spí na pĤdČ. Leze se tam dírou ve stropČ, která je asi tĜi metry vysoko. Divím se, jak jsem tam jako malý chlapeþek vylezl. Vyšplhal jsem s první a prozkoumal pĤdu. V rohu bylo útulné hnízdeþko ze slámy, o kousek dál stála jednoduchá kamna. Skrz díry ve stĜeše svítil mČsíþek a ozaĜoval zamrzlé louže. To je jen malá ukázku popisu výpravy, který si budete moci pĜeþíst v pĜíštím ýísle. Manuál
TĜinácté þíslo
16
Vážení rodiþe, na poþátku nového kalendáĜního roku probíhá v naší organizaci každoroþní registrace þlenĤ. Registraþní roþní poplatek je 400 Kþ. Tyto prostĜedky slouží zþásti k fungování vyšších orgánĤ Junáka (okresní rada, krajská rada, ústĜedí), tzn. administrativa spojená s jednáním se státními orgány, publikaþní þinnost Junáka, zahraniþní aktivity; z þásti k fungování našeho stĜediska (elektĜina, plyn, voda v klubovnČ, materiál, drobné opravy). Jako nezisková organizace si vážíme každého zdroje financí a veškeré prostĜedky jsou také beze zbytku využity ve prospČch našich þlenĤ. Registraci je tĜeba uzavĜít do 25. února 1999. S pĜípadnými dotazy se prosím obraĢte na: Michal Zikán PobĜežní 28 Praha 8 - Karlín 23 23 209 DČkujeme za pochopení
Redakce: Michal Zikán - Manuál, Václav Zeman - Šík, Petra Tomeþková - Tomega, Pavel Šochman ýeslo, Hana Skurovcová - Kachna PĜispČli: Vít Masopust - Job, Michal Kojan - Ptero, Eliška Kubicová
