Pøehledné èlánky
PSYC HIATR IE ROÈNÍK 17 2013 ÈÍSLO 2
SYSTÉMY PSYCHIATRICKÉ PÉÈE V EVROPÌ I: POPIS REFORMNÍCH PROCESÙ VE 12 ZEMÍCH EU PSYCHIATRIC CARE SYSTEMS ACROSS EUROPE I: DESCRIPTION OF REFORM PROCESSES IN 12 EU COUNTRIES PETR WINKLER1,2, MIROSLAVA JANOUŠKOVÁ3 1
Laboratoø sociální psychiatrie, Psychiatrické centrum Praha 2 Pøírodovìdecká fakulta Univerzity Karlovy, Praha 3 Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity, Brno
SOUHRN Vzrùstající zátìž v dùsledku duševních onemocnìní, zvyšování jejího podílu na celkové zátìži za všechna onemocnìní a systémy péèe o duševnì nemocné, které svým charakterem neodpovídají 21. století, reprezentují tøi hlavní dùvody, proè se reformám systémù péèe o duševní zdraví vìnuje v Evropì zvýšená pozornost. Reforma psychiatrické péèe, která má v Èesku probìhnout v letech 2014–2020, si žádá dùkladnou reflexi zahranièních zkušeností, neboś z tìch je možné a pøínosné se pøi transformaci domácího systému inspirovat. Cílem tohoto èlánku je pøedstavit reformy systémù péèe ve vybraných evropských zemích. Èlánek èerpá pøedevším z monotematického vydání International Review of Psychiatry ze srpna 2012. Pøedstaveno je celkem 12 zemí a jejich reformních snah. Systémy péèe o duševní zdraví se od sebe v jednotlivých zemích významnì liší, nicménì v reformních úsilích je možné identifikovat spoleèné paralely a vyvodit nìkterá doporuèení pro reformu v Èesku. Tento èlánek je prvním z chystané série mezinárodních komparací systémù péèe o duševní zdraví v Evropì, která bude postupnì publikována na stránkách tohoto èasopisu Klíèová slova: systém psychiatrické péèe, systém péèe o duševní zdraví, reforma, duševní onemocnìní, Evropa
SUMMARY The increasing burden of mental health, its growing share on the global burden of disease, and the systems of mental health care which do not correspond to the state of affairs in the 21st Century Europe represent three main reasons why there is so much attention dedicated to the reforms of mental health care systems in the region. The Czech mental health care reform is about to take place between 2014 and 2020 and in order to succeed it requires an accurate reflection of related foreign experiences. The aim of this article is thus to introduce the mental health care reforms as they have been conducted in various European countries. The article is primarily based on the monothematic issue of International Review of Psychiatry which was published on August 2012. The reforms in 12 European countries are presented. Mental health care systems in these countries vary substantially, common paralels in the reform processes could be, however, identified and some recommendation for the Czech mental health care reform could be drawn. This article opens the series on European mental health care systems and their comparison that is to be consecutively published in this journal Key words: psychiatric care systems, mental health care systems, reform, mental disorders, Europe Winkler P., Janoušková M. Systémy psychiatrické péèe v Evropì I: popis reformních procesù ve 12 zemích EU. Psychiatrie 2013;17(2):65-70.
Úvod Náklady na duševní onemocnìní v Èesku za rok 2010 byly konzervativnì1 odhadnuty na 5,7 miliard Euro pøepoètených na paritu kupní síly. Odhadnutá èástka reprezentuje spoleèenské náklady, nicménì nereflektuje nìkteré významné náklady, které pro nedostatek relevantních dat nemohly být zapoèteny (napø. pøímé nemedicínské náklady u psychóz, nìkteré 1
nepøímé náklady u poruch osobnosti atd.) (Gustavsson et al., 2011; Ehler et al., 2013). Zátìž zpùsobenou duševními onemocnìními lze vyjádøit také za pomoci souhrnného ukazatele zdravotního stavu obyvatelstva oznaèovaného akronymem DALY, který oznaèuje roky života vážené disabilitou (Disability Adjusted Life Years). DALY pøedstavuje souèet dvou dílèích ukazatelù, a to YLD (rokù ztracených životem s disabilitou; Years Lived with
Konzervativním odhadem je zde myšlen takový odhad, který se a) pøiklání spíše k nižším odhadùm tam, kde je k dispozici více vzájemnì se lišících odhadù uèinìných za pomoci podobnì robustní a transparentní metodiky; b) nezapoèítává nìkteré náklady na onemocnìní, pokud o nich neexistuje dostateèná evidence, v tomto pøípadì jde napøíklad o pøímé nemedicínské náklady na psychotická onemocnìní.
65
Pøehledné èlánky
P SYCH I A T R I E ROÈNÍK 17 2013 ÈÍSLO 2 Disability) plus YLL (rokù ztracených pøedèasnými úmrtími; Years of Life Lost). Podle údajù Svìtové zdravotnické organizace (WHO) se duševní onemocnìní v ÈR na celkových DALY podílejí z 24,5 % (WHO, 2011). Systém péèe o duševní zdraví v Èesku má své koøeny v Rakousku-Uhersku, kdy se vybudovaly nìkteré velké ústavy, které fungují podnes (napø. PL Brno-Èernovice založena v roce 1863, PL Dobøany založena v roce 1880, PL Opava založena v roce 1889 atd.). Meziváleèný rozkvìt èeské psychiatrie byl pøerušen a znaènì utrpìl za komunismu, kdy pøedevším sociální psychiatrie byla systematicky vytlaèována na okraj, neboś se ideologicky nesluèovala s propagandou prohlašující sociální problémy za rezidua kapitalizmu, která vymizí jaksi spontánnì s postupujícím socialismem sovìtského støihu. Aèkoli sametová revoluce uvolnila prostor pro sociální psychiatrii, obor dosud nebyl plnì rehabilitován. Moderní služby komunitního typu zatím vznikaly na základì enormního úsilí nìkolika entuziastù a nebyly doprovázeny adekvátní politickou podporou, která by vycházela z racionální a erudované analýzy. O plánu s jasnou alokací zdrojù, rozdìlením kompetencí, zodpovìdností a termínù ani nemluvì (Höschl et al., 2012). Reforma psychiatrické péèe, která by mìla v Èesku probìhnout mezi lety 2014–2020 cílí právì na rozvoj komunitní a semimurální péèe, zvýšení role primární psychiatrické péèe, zvýšení role všeobecných nemocnic v oblasti poskytování akutní péèe, transformace psychiatrických léèeben a vzdìlávání odborných pracovníkù (www.reformapsychiatrie.cz). Nicménì zpùsoby, jak má být zmínìných cílù dosaženo, zùstávají zatím nejasné. Uèení se ze zahranièních zkušeností se nabízí jako jeden z prvních a zároveò stìžejních krokù k úspìšné reformì. Tento èlánek otevírá tematickou sérii vìnovanou komparaci systémù péèe o duševní zdraví v evropských zemích, která bude postupnì publikována na stránkách tohoto èasopisu. Èlánek se soustøedí na popis reformních snah o transformaci systémù péèe o duševní zdraví ve vybraných evropských zemích, aniž by jednotlivé systémy mezi sebou pøímo srovnával. Komparace jednotlivých systémù bude pøedmìtem následujících èlánkù v sérii. Systém péèe o duševní zdraví Systém péèe o duševní zdraví zde nahlížíme jako skladbu, fungování a organizaci jednotlivých komponent pokrývajících sféru služeb, financování, vzdìlávání, prevence, výzkumu a legislativy. Proces rozvoje systému péèe by mìl být založený na dùkazech, tzn. mìl by vycházet z nejlepších dostupných poznatkù a mìl by smìøovat k vyváženému modelu péèe (Balanced Care Model). Vyvážený model péèe charakterizovali Thornicroft, Tansella a Law (2008) jako systém, kde služby reflektují potøeby uživatelù a peèujících, existuje vyvážený pomìr mezi komunitními a nemocnièními službami, služby jsou poskytovány blízko bydlištì, vedle stacionárních služeb fungují v dostateèné míøe služby mobilní, intervence se nezamìøuje pouze na symptomy ale také na disabilitu a léèba specificky odpovídá potøebám jedince. Vyvážený systém péèe pøekonává falešnou dichotomii mezi výhradnì nemocnièním a výhradnì komunitním systémem péèe s tím, že žádoucí je právì systém v obou sférách vyvážený a vzájemnì spolupracující (Thornicroft a Tansella, 2002). Teorie k systémùm péèe o duševní zdraví byla již dostateènì popsána v mnoha knihách, z nichž asi nejznámìjší jsou texty, jejichž autory jsou Thornicroft a Tansella (1999, 2009),
pøípadnì Knapp, McDaid, Mossailos a Thornicroft (2007). Zde proto nebudeme zacházet do teorie, ale omezíme se na popis reforem systémù péèe o duševní zdraví. Belgie Moderní reformní snahy v Belgii se datují do roku 1990, kdy bylo cílem snížit poèet lùžek v psychiatrických léèebnách a vytvoøit nová zaøízení. Vznikly domy s psychiatrickou péèí, chránìná bydlení a také služby domácí péèe. Tyto služby jsou financované pøevážnì státem, i když je nìkdy vyžadována spoluúèast pacienta. Druhá reforma z roku 1999 se zamìøila na podporu koncentrace specializované péèe v psychiatrických léèebnách a zlepšení spolupráce mezi intra – a extramurální sférou. Poslední reforma se zamìøila na pøesun zdrojù z léèeben do mobilních týmù a s tím související další snížení poètu lùžek v léèebnách. Celkovì vzato zùstává oblast duševního zdraví fragmentovaná, zodpovìdnost je roztøíštìna mezi rùzné vládní struktury, regionální rozdíly jsou veliké a relevantní celonárodní plán zatím nebyl pøijat (Hermans et al., 2012). Dánsko Reformní snahy v posledních 30 letech se soustøedily pøedevším na deinstitucionalizaci péèe. Poèet lùžek v léèebnách byl redukován pøibližnì o dvì tøetiny a dùraz je nyní kladen na komunitní služby. Národní strategie pro psychiatrii byla sice publikována Národní radou pro zdraví již v roce 2009, ale její pøijetí nebylo spjato s alokací finanèních zdrojù, což realizaci strategie znaènì ztìžuje. Služby péèe o duševnì nemocné spadající do oblasti zdravotnictví jsou témìø výluènì financovány ze zdravotního pojištìní. Zdravotnická péèe je spravována 5 regiony, kdežto péèe sociální je v gesci 98 samospráv. Systém plnì využívá primární péèe, praktiètí lékaøi léèí 80–90 % ménì závažných duševních problémù, ostatní nemoci má na starosti celkový poèet 150 psychiatrù. Kapacita komunitních center, specializovaných klinik a intenzivních ambulantních služeb, které dohromady zajišśují ambulantní péèi, je nedostateèná. Èekací lhùty jsou dlouhé v témìø všech oblastech péèe o duševní zdraví (Bauer et al., 2012). Francie Francie pøijala pravidla smìøující k transformaci péèe v roce 1986. Finance døíve urèené na hospitalizace byly využity na zakládání klinik, terénních týmù a ambulantních služeb. Hlavním rysem reformy se stala tzv. sektorizace, neboli vymezení spádových oblastí, ve kterých jsou služby zajišśovány multidisciplinárními týmy s širokým polem pùsobnosti (od prevence po lùžkovou péèi). Za posledních 15 let byl poèet lùžek redukován o 60 %. Péèe je rozdìlena mezi veøejné a soukromé poskytovatele a pøibližnì 2,5 % Francouzù využívá služeb soukromého psychiatra (Leguay a Boyer, 2012). Itálie Francesco Basaglia je spjat s proslulou reformou psychiatrické péèe v Itálii, která se uskuteènila pøed více než 35 lety. Reforma znamenala radikální pøechod od nemocnièní péèe
66
Pøehledné èlánky
PSYC HIATR IE ROÈNÍK 17 2013 ÈÍSLO 2
k péèi komunitní a postupné uzavøení všech psychiatrických léèeben (Girolamo et al., 2007). Na základì zákona è. 180 se zakládala psychiatrická oddìlení nemocnic sloužící pro akutní péèi (s max. 15 lùžky) a komunitní centra pro duševní zdraví poskytující péèi v geograficky vymezených oblastech. Byla také stanovena pøísnìjší pravidla pro nedobrovolnou hospitalizaci. V souèasnosti je péèe poskytována v 211 centrech pro duševní zdraví, nezbytná hospitalizace je poskytována na oddìlení všeobecných nemocnic (266 oddìlení a 39 univerzitních klinik), existují také soukromí poskytovatelé služeb. Velké regionální rozdíly do jisté míry determinují charakter péèe, v chudších regionech je èasto poskytovatelem rodina nemocného, v bohatších regionech je péèe èastìji poskytována soukromými zaøízeními. Komunitní péèe je rozvinutá, ale pøesto se mnoha potøebným adekvátní péèe nedostává vèas (Amaddeo et al., 2012). Maïarsko Maïarský systém péèe o duševní zdraví zažil v posledních dvou desetiletích znatelné snižování rozpoètu bez významných strukturálních zmìn. Komunitní služby byly rozvíjeny bez jakékoli legislativní èi politické podpory, a to de facto až po roce 2000. Privatizace zdravotní péèe se nezdaøila a nemocnièní zákon z roku 2006 zpùsobil na poli péèe o duševnì nemocné øadu problémù, pøedevším nedostateènou spolupráci mezi jednotlivými typy služeb. V loòském roce pøipravilo Maïarsko nejvýznamnìjší restrukturalizaci systému zdravotnictví od pádu komunismu, jejímž cílem je mimo jiné vytvoøení efektivního systému péèe o duševnì nemocné s adekvátnì zajištìným financováním a výzkumem. Prioritou je také koordinace rezidenèních a komunitních služeb a prevence rehospitalizace nemocných. K palèivým problémùm maïarské psychiatrie lze v souèasné dobì pøièítat také odliv v oboru vzdìlaných lidí na západ a praktickou neexistenci forenzní psychiatrie (Bitter a Kurimay, 2012). Nìmecko Reforma psychiatrické péèe probíhá v Nìmecku od 70. let, kdy byla zveøejnìna nelichotivá zpráva tamìjší vládní expertní komise. Reformní procesy znaènì ovlivnilo slouèení Východního a Západního Nìmecka v roce 1990. Nyní je péèe poskytována jak veøejným tak soukromým sektorem, péèe je v kompetenci jednotlivých federálních státù, existuje striktní separace mezi péèí v nemocnicích a ordinacích na jedné a rehabilitaèními službami na druhé stranì. Komplexní celonárodní plán péèe o duševní zdraví neexistuje. To vše vede k vysoké diverzifikaci a komplikované síti poskytovatelù, institucí, pravidel a naøízení. Problematické jsou dlouhé èekací lhùty na nìkteré služby (12,5 týdne na psychoterapeutickou konzultaci), výhodou je pak husté pokrytí lùžkovou i ambulantní péèí, která èiní služby dostupné (Gaebel a Zielasek, 2012). Nizozemsko Nizozemsko má dlouhou tradici institucionální péèe, která tvoøila hlavní oporu systému ještì v 70. letech. Komunitní péèe se buduje až v dùsledku reformních krokù. Prvním krokem bylo ustanovení regionálních center pro duševnì nemocné, která tvoøí mezistupeò primární a institucionální
67
péèe a která zahrnují komplexní komunitní služby pro krizovou i dlouhodobìjší péèi o nemocné. Hlavní principy reformy pøedstavovaly: zamìøení na nemocného, poskytování efektivní a vhodné péèe, zamìøení na ambulantní služby, zachování kvality a dosažitelnosti služeb. Mezi problémy, které reformní kroky brzdí, bývá øazena pøedevším pøetrvávající stigmatizace a nerovnomìrné a komplikované financování (van Schijndel et al., 2012). Portugalsko Reformní kroky v Portugalsku se datují do poslední ètvrtiny 20. století, kdy je patrný jasný posun ke komunitní péèi, který je reflektován legislativnì, ale i snahou o zavøení nìkterých psychiatrických léèeben, vytvoøením komunitních center pro duševnì nemocné, specializovaných center pro dìti a psychiatrických oddìlení nemocnic. Psychiatrická oddìlení nemocnic byla dále transformována na základì zákona z roku 1992, který posouvá péèi dále smìrem od principu fixní a koncentrované léèby k principùm komunitní psychiatrie. Zákon z roku 1998 reguloval komunitní služby a vytvoøil jasný systém jejich fungování. Veøejná lùžková péèe je v souèasnosti poskytována ve 30 lokálních centrech umístìných pøevážnì ve všeobecných nemocnicích, jednou psychiatrickou léèebnou a tøemi velkými psychiatrickými centry, neziskové organizace nabízí pøevážnì ambulantní, preventivní, rehabilitaèní, poradenskou a destigmatizaèní práci a práci s rodinou (Palha a Taxeira, 2012). Øecko Reforma psychiatrické péèe v Øecku zaèala v 80. letech, hlavním principem byla geografická sektorizace populace a poskytování péèe ve vymezených sektorech s cílem vìtší dostupnosti a návaznosti péèe a efektivnìjší alokace financí. Tradièní léèebny byly redukovány a souèasnì byly vystavìny nové ubytovací služby, byla založena psychiatrická oddìlení nemocnic, zaøízení psychosociální rehabilitace, specifické psychogeriatrické služby a mobilní jednotky v odlehlých oblastech (napø. na ostrovech). V souèasnosti trpí systém péèe ekonomickou krizí, která má dopady zvláštì na ohrožené skupiny obyvatel, duševnì nemocné nevyjímaje. Tìžko lze oèekávat vìtší finanèní investice do systému, priority se proto soustøedí na udržení stávajících služeb na uspokojivé úrovni. Problémem v Øecku je nedostateèná komunikace mezi jednotlivými sektory péèe, nedokonèení sektorizace a nedostatky v primární péèi, které zvyšují požadavky na péèi lùžkovou (Christodoulou et al., 2012). Spojené království Reformní úsilí ve Spojeném království je úzce spjato se zmìnami v Národní zdravotní službì (NHS – National Health Service), což je specifická instituce, která má na starosti zdravotní péèi. V 80. letech zaèal být v rámci této instituce kladen vìtší dùraz na management, narostl poèet manažerù a administrátorù, což s sebou pøineslo i zvýšené náklady a následné øešení nìkterých služeb subdodavatelsky. Klinická psychiatrie byla poskytována v rámci péèe veøejné, ale nìkteré ostatní služby jako praní, uklízení a stravování zaèali zajišśovat soukromí poskytovatelé. Milník pøedstavovalo vydání Bílé knihy
Pøehledné èlánky
P SYCH I A T R I E ROÈNÍK 17 2013 ÈÍSLO 2 „Working for Patients“ v roce 1989 a související nasmìrování péèe z nemocnic do komunity. Poèáteèní podnìt k pøesunu ke komunitní péèi však vyvolaly pøedevším skandály v léèebnách a vývoj efektivní psychomedikace. Lùžka v nemocnicích byla redukována na minimum a veškeré služby jsou dnes poskytovány v komunitách, pøièemž služby jsou rozdìleny do geograficky vymezených oblastí (Deakin a Bhugra, 2012). Španìlsko Psychiatrická reforma ve Španìlsku je spjata s všeobecným zdravotním zákonem z roku 1986, novìji pak s Deklarací a Akèním plánem pro duševní zdraví vydaným v roce 2005 WHO, kdy v návazné studii byly jako nedostatky systému péèe identifikovány: velká variabilita služeb a financování v regionech, nedostatek epidemiologických informací, mezery v systému vzdìlávání. Jako priority byly následnì nastaveny: efektivní koordinace a spolupráce mezi službami pro duševnì nemocné a primární péèí, zlepšení péèe o závislé a o lidi se závažnými duševními poruchami, pokraèování reformních krokù a lepší komunikace mezi všemi stakeholdery. Stav systému péèe je nyní charakterizován geografickou roztøíštìností s velkými rozdíly mezi 17 autonomními komunitami a nedostatkem vìdecké evidence (Bobes et al., 2012). Švédsko Reforma ve Švédsku zapoèala v 70. letech a pokraèovala pøijetím zákona o sociálních službách v roce 1982, který uložil samosprávám poskytovat ubytovací a zamìstnanecké služby i pro dlouhodobì duševnì nemocné. Parlamentní komise v roce 1993 iniciovala další reformní kroky a reforma v roce 1995 se zamìøila na další redukci institucionální lùžkové péèe a pøesun nemocných do ambulantních a komunitních služeb. Nepøipravenost personálu na nový pøíliv pacientù však zpùsobila znaèné problémy. V nynìjším systému mùže každá osoba vstoupit do systému péèe o duševní zdraví skrze praktického lékaøe, specializované zaøízení nebo zaøízení krizové péèe. Praktický lékaø je schopen poskytnout léèbu a psychosociální podporu u lehèích problémù, vážnìjší problémy
jsou øešeny v nìkterém ze specializovaných psychiatrických zaøízení (Hadlaczky et al., 2012). Diskuze Aèkoli mezi systémy péèe o duševní zdraví existují v jednotlivých evropských zemích znaèné rozdíly, snahy o jejich reformu se vyznaèují nìkolika spoleènými rysy. Prvním z tìchto rysù je pøesun tìžištì z lùžkové péèe poskytované ve velkých institucích k péèi komunitní. S tím souvisí druhý spoleèný rys, kterým je diverzifikace služeb a zakládání nových typù služeb, které vyplòují široký prostor mezi praktickým lékaøem na jedné a psychiatrickými léèebnami (tam, kde ještì existují) na druhé stranì. Tøetím spoleèným rysem je konsekventnì se objevující dùraz na komunikaci a zlepšení spolupráce jak mezi jednotlivými poskytovateli péèe, tak mezi jednotlivými stakeholdery, kteøí se systému v nìjaké roli aktivnì úèastní. Ètvrtým rysem je potøeba transparentního nastavení financování systémù péèe, pøièemž mùže pomoci i adekvátní legislativa. V neposlední øadì pak vyvstává pátý rys, jímž je tlak na poskytování efektivní péèe a s tím související potøeba relevantních a vìdecky obstojnì získaných a zpracovaných dat. Reforma systému péèe o duševní zdraví v Èesku by mìla vycházet ze zkušeností uèinìných v kulturnì blízkých zemích. Detailní analýza tìchto zkušeností umožní neopakovat kroky, které se v rùzných zemích ukázaly jako neefektivní nebo do konce kontraproduktivní. Více než 30leté zpoždìní za zemìmi západní Evropy tak mùže být vidìno i jako možnost pøevzít jen ty nejlepší a ovìøené kroky, které pomáhají systém péèe reformovat opravdu a efektivnì. PhDr. Petr Winkler Psychiatrické centrum Praha Ústavní 91 181 03 Praha 8 - Bohnice e-mail:
[email protected] Do redakce došlo: 30. 4. 2013 K publikaci pøijato: 22. 5. 2013
LITERATURA Amaddeo F, Barbui C, Tansella M. State of psychiatry in Italy 35 years after psychiatric reform. A critical appraisal of national and local data. International Review of Psychiatry 2012, 24(4): 314-320. Bauer J, Okkels N, Munk-Jørgensen P. State of psychiatry in Denmark. International Review of Psychiatry 2012, 24(4): 295-300. Bitter I, Kurimay T. State of psychiatry in Hungary. International Review of Psychiatry 2012, 24(4): 307-313. Bobes J, Garzia-Portilla MP, Bobes-Bascaran MT, Parellada M, Bascaran MT, Saiz PA, ... Arango C. The state of psychiatry in Spain. International Review of Psychiatry 2012, 24(4): 347-355. Deakin N, Bhugra D. State of psychiatric services in the UK. International Review of Psychiatry 2012, 24(4): 379-384. Ehler E, Bednaøík J, Höschl C, Winkler P, Suchý M, Pátá M. Náklady na poruchy mozku v Èeské republice. Èeská a slovenská neurologie a neurochirurgie 2013; 76/109(3): 282-291.
Gaebel W, Zielasek J. Psychiatry in Germany 2012. International Review of Psychiatry 2012, 24(4): 371-378. Girolamo G, Bassi M, Neri G, Ruggeri M, Santone G, Picardi A. The current state of mental health care in Italy: problems, perspectives, and lessons to learn. European Archives of Psychiatry and Clinical Neuroscience 2007, 257:83-91. Gustavsson A, Svensson M, Jacobi F, Allgulander C, Alonso J, Beghi E, Olesen J. Cost of disorders of the brain in Europe 2010. European Neuropsychopharmacology 2011; 21(10):718-79. Hadlaczky G, Stefenson A, Wasserman D. The state of psychiatry in Sweden. International Review of Psychiatry 2012, 24(4): 356-362. Hermans MHM, de Witte N, Dom G. The state of psychiatry in Belgium. International Review of Psychiatry 2012, 24(4): 286-294. Höschl C, Winkler P, Pìè O. The state of psychiatry in the Czech Republic. International Review of Psychiatry 2012, 24(4): 278-285.
68
Pøehledné èlánky
PSYC HIATR IE ROÈNÍK 17 2013 ÈÍSLO 2
Christodoulou GN, Ploumpidis DN, Christodoulou NG, Anagnostopoulos DC. The state of psychiatry in Greece. International Review of Psychiatry 2012, 24(4): 301-306.
van Schijndel M, Gerrits WLJ, Niesink P, van der Gaag RJ. The state of psychiatry in the Netherlands: Strength by quality, influence by capabilities. International Review of Psychiatry 2012, 24(4): 321-327.
Knapp M, McDaid D, Mossialos E, Thornicroft G. Mental health policy and practice across Europe: The future direction of mental health care. Maidenhead: Open University Press, 2007.
Thornicroft G, Tansella M. The Mental Health Matrix. A Manual to Improve Services. Cambridge University Press, Cambridge, 1999.
Leguay D, Boyer P. The organization of psychiatric care in France: Current aspects and future challenges. International Review of Psychiatry 2012, 24(4): 363-368. Palha A, Marques-Teixeira J. The emergence of psychiatry in Portugal: From its roots to now. . International Review of Psychiatry 2012, 24(4): 334-340. Reforma psychiatrické péèe souèástí Národního programu reforem 2013. [oneline, cit. 4/2013]. Dostupné z: http://www.reformapsychiatrie.cz
69
Thornicroft G, Tansella M, Law A. Steps, challenges and lessons in developing community mental health care. World Psychiatry 2008, 7:87-92. Thornicroft G, Tansella M. Ballancing community-based and hospitalbased mental health care. World Psychiatry 2002, 2:84-90. Thornicroft G, Tansella M. Better Mental Health Care. Cambridge University Press, Cambridge, 2009. World Health Organization. Mental Health Atlas 2011. Geneva: WHO 2011.
P SYCH I A T R I E ROÈNÍK 17 2013 ÈÍSLO 2
Pøehledné èlánky
Příloha
70
