Systémy pojištění vkladů v kontextu současných změn na evropských finančních trzích

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Systémy pojištění vkladů v kontextu současných změn na evropských finančních trzích Bakalářská práce

Vedoucí práce: Doc. Ing. Vlasta Kašparovská, Ph.D.

Brno 2011

Jolana Votavová

Na tomto místě bych ráda poděkovala paní doc. Ing. Vlastě Kašparovské Ph.d. za trpělivost, odborné vedení a ochotu poskytnout cenné rady, které významně přispěly ke zpracování bakalářské práce. Poděkování patří také mým nejbližším za trpělivost a podporu projevenou během psaní práce.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně s použitím literatury a zdrojů, které uvádím v seznamu literatury. V Brně dne 29. 12. 2011

__________________

Abstract VOTAVOVÁ, J. Systems of deposit insurance in the context of current changes on the European financial markets. Bachelor thesis. Brno: MENDELU in Brno, 2011. Bachelor thesis evaluates impacts of expected changes of European Union legislation concerning system of deposit insurance from the point of view of depositors and stability of the banking systems in the EU Member States. Next, assessment of deposit insurance systems in selected European Union Member States according to defined criteria and in the context of expected changes of EU legislation. As the most suitable from the point of view of the expected changes of the EU legislation is assessed the French deposit insurance system. In the end, recommendations for improvements of deposit insurance systems are provided. They include recommendation not to introduce mutual lending facility among countries, re-introduce financial participation of depositors in the system of deposit insurance, publish results of uniform risk assessment namely for each bank and to create common system of deposit insurance applicable across the whole European Union. Keywords Deposit insurance, inverse selection, moral hazard, mutual lending facility.

Abstrakt VOTAVOVÁ, J. Systémy pojištění vkladů v kontextu současných změn na evropských finančních trzích. Bakalářská práce. Brno: MENDELU v Brně, 2011. V bakalářské práci jsou zhodnoceny dopady očekávaných změn systému pojištění vkladů v legislativě Evropské unie na vkladatele a stabilitu bankovních systémů v zemích EU. Dále jsou zhodnoceny systémy pojištění vkladů ve vybraných zemích Evropské unie dle zvolených kritérií v kontextu očekávaných změn legislativy EU. Za nejlépe vyhovující očekávaným legislativním změnám je vyhodnocen systém pojištění vkladů ve Francii. V závěru jsou formulována doporučení ke zlepšení systémů pojištění vkladů. Patří k nim doporučení nezavádět vzájemnou výpůjční facilitu mezi státy, znovu zavést spoluúčast klientů v pojištění vkladů, zveřejňovat výsledky jednotných testů rizikovosti jmenovitě pro jednotlivé banky a vytvořit jednotný systém pojištění vkladů platný pro celou Evropskou unii. Klíčová slova Morální hazard, nepříznivý výběr, pojištění vkladů, vzájemná výpůjční facilita.

Obsah

5

Obsah 1

Úvod

9

2

Cíl práce a metodika

10

2.1

Cíl práce ...................................................................................................10

2.2

Metodika ..................................................................................................10

3

Efekty systému pojištění vkladů

12

4

Systém pojištění vkladů dle legislativy Evropské unie

14

4.1

Historický vývoj a současná úprava systému pojištění vkladů v EU ......14

4.2

Očekávané změny v systému pojištění vkladů v EU ...............................16

4.2.1 Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o systémech pojištění vkladů .............................................................................................16 4.2.2

Další možné směry vývoje systému pojištění vkladů ..................... 20

4.2.3 Shrnutí a zhodnocení vlivu očekávaných změn v systému pojištění vkladů na stabilitu bankovních systémů a ochranu vkladatelů................... 24 5

Popis systému pojištění vkladů ve vybraných zemích Evropské unie 26 5.1 Popis systému pojištění vkladů ve vybraných zemích EU v kontextu zvolených kritérií.............................................................................................. 26 5.1.1

Systém pojištění vkladů na Slovensku............................................ 28

5.1.2

Systém pojištění vkladů v Polsku ................................................... 30

5.1.3

Systém pojištění vkladů v Belgii ..................................................... 32

5.1.4

Systém pojištění vkladů ve Francii ................................................. 34

5.1.5

Systém pojištění vkladů v Irsku...................................................... 35

5.1.6

Systém pojištění vkladů v Nizozemsku .......................................... 36

5.1.7

Systém pojištění vkladů ve Spojeném království ............................37

5.2

Srovnání a zhodnocení systémů pojištění vkladů dle vybraných kritérií39

6

Doporučení pro zlepšení systémů pojištění vkladů v kontextu očekávaných změn 43

7

Diskuze

45

6

Obsah

8

Závěr

47

9

Literatura

49

Příloha A: Síť systémů pojištění vkladů se vzájemnou výpůjční facilitou

55

Příloha B: Srovnání limitů pojištění vkladů

56

Seznam obrázků

7

Seznam obrázků Obr. 1 Přehled prvků financování v síti EU sestávající ze systémů pojištění vkladů podléhajících vzájemnému vypůjčování 55

8

Seznam tabulek

Seznam tabulek Tab. 1 Přehled hlavních rozdílů mezi Směrnicí 94/19/ES a Směrnicí 2009/14/ES 16 Tab. 2 Srovnání systémů pojištění vkladů ve vybraných zemí Evropské unie

39

Tab. 3 Shrnutí silných a slabých stránek systémů pojištění vkladů ve vybraných zemích Evropské unie 42 Tab. 4 Výše pojištění vkladů ve vybraných zemí Evropské unie v roce 2007 56

Úvod

9

1 Úvod Systém pojištění vkladů funguje v zemích Evropské unie od roku 1994. Události let 2007 a 2008, na jejichž základě vzniklo ve světě období hospodářské recese, zapříčinily, že v současnosti patří „pojištění vkladů“ mezi jedno z nejdiskutovanějších témat v otázce posílení stability bankovního sektoru. Stabilita bankovního sektoru je jedním ze zásadních předpokladů pro fungování finančního trhu. Pokud je tento předpoklad narušen, může způsobit, že lidé se stanou nedůvěřiví vůči úvěrovým institucím a právem se začnou obávat o své úspory. Tato nedůvěra vůči finančnímu systému však způsobuje, že jakákoliv, i pochybná informace o situaci nějaké banky v lidech vyvolá takovou paniku, že okamžitě chtějí všechny své vklady od banky vyplatit. Banky ovšem nemají takovou likviditu, aby byly schopné v jednom okamžiku vyplatit všechny své klienty v hotovosti. V případě, že tahle situace, známá také pod názvem run na banku, nastane, může se stát, že i relativně zdravá banka kvůli této negativní události dojde ke krachu. Tím pak také dochází ke značnému oslabování celkové stability bankovního trhu a následně celého hospodářství. Těmto negativním dopadům pomáhá předcházet právě systém pojištění vkladů. Pojištění vkladů je prostředek ochrany peněz, které si klient uloží v bankách prostřednictvím určitých typů bankovních produktů. To znamená, že pokud skutečně dojde ke krachu dané banky, dostane vkladatel celou nebo značnou část jeho vložených finančních prostředků zpět. Zároveň jsou také ochráněny úvěrové instituce, protože se předpokládá, že povinným pojištěním vkladů se zvýší důvěra vkladatelů a případnému runu na banku bude zabráněno. Rok 2010 byl pro systémy pojištění vkladů klíčový a přinesl s sebou několik zásadních změn platných od 1. ledna 2011. Tyto změny měly především za úkol obnovit řádné fungování finančního trhu a důvěru vkladatelů. Evropská unie však změny nepovažuje za dostatečné a proto v roce 2011 předložila další návrhy na změny v systému pojištění vkladů. Návrhy se týkají především vzájemné harmonizace systémů pojištění vkladů a posílení ochrany finančního sektoru a důvěry vkladatelů. V práci bude popsán historický vývoj legislativy systému pojištění vkladů a jeho současná úprava. Dále budou představeny navrhované změny v systému pojištění vkladů, které předložila Evropská komise a bude provedeno zhodnocení těchto změn. U vybraných zemí Evropské unie budou popsány systémy pojištění vkladů v rozsahu potřebném k následné komparaci těchto zemí dle vybraných kritérií. V poslední části práce budou sepsána doporučení pro zlepšení systémů pojištění vkladů v kontextu očekávaných změn.

10


2 Cíl práce a metodika 2.1 Cíl práce Cílem bakalářské práce je zhodnocení systémů pojištění vkladů ve vybraných zemích Evropské unie dle zvolených kritérií v kontextu očekávaných změn legislativy EU. Dílčím cílem práce je pak zhodnocení dopadů očekávaných změn systému pojištění vkladů v legislativě Evropské unie na vkladatele a stabilitu bankovních systémů v zemích EU.

2.2 Metodika V první části bakalářské práce je s využitím analýzy legislativních i nelegislativních dokumentů popsán vývoj systému pojištění vkladů v Evropské unii. Popis vývoje legislativního rámce EU se opírá o úpravy Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/19/ES ze dne 30. května 1994 o systémech pojištění vkladů. Dále jsou analyzovány očekávané změny v systému pojištění vkladů na stabilitu bankovních systémů a ochranu vkladatelů v zemích EU. Stěžejním dokumentem v tomto ohledu je Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o systémech pojištění vkladů předložený Evropskou komisí v červenci 2010. Pomocí syntézy, kterou rozumíme myšlenkové sloučení částí předmětu nebo jevů a jejich vlastností, jsou informace získané v analýze využity k vymezení styčných ploch současného systému pojištění vkladů v EU s připracovanými legislativními změnami. Na základě toho je následně zhodnocen vliv očekávaných změn v systému pojištění vkladů na stabilitu bankovních systémů a ochranu vkladatelů v zemích EU. Na vybraném vzorku členských zemí EU bude analyzována platná úprava pojištění vkladů na národní úrovni. Vybranými zeměmi jsou Česká republika, Slovensko, Polsko, Belgie, Francie, Irsko, Nizozemsko a Spojené království. Důvodem výběru těchto zemí je působnost poboček bank těchto zemí v České republice. Přitom však tyto pobočky spadají do systémů pojištění vkladů v mateřských zemích. Dále pak dostupnost relevantní národní legislativy v českém, slovenském a anglickém jazyce. Pro účely komparace systémů pojištění vkladů budou zvolena následující srovnávací kritéria: • Zda systémy poskytují ochranu veřejným orgánům • Zda systémy poskytují ochranu všem podnikům bez ohledu na velikost • Zda jsou příspěvky do systému pojištění vkladů odváděny formou ex ante nebo ex post • Zda jsou příspěvky do systému pojištění vkladů odváděny i na základě rizikové složky. Tato kritéria byla zvolena proto, že patří mezi nejdiskutovanější změny v Návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o systémech pojištění vkladů a ve


11

Zprávě Komise Evropskému parlamentu a Radě o přezkumu směrnice 94/19/ES o systému pojištění vkladů. Následně jsou na základě získaných informací metodou komparace systémů pojištění vkladů zhodnoceny silné a slabé stránky systému pojištění vkladů v kontextu současných a očekávaných změn na finančních trzích. V poslední části práce jsou sepsána doporučení pro zlepšení systémů pojištění vkladů v kontextu očekávaných změn.

12


3 Efekty systému pojištění vkladů Pojištění vkladů je podstatnou součástí bankovního systému. Hlavní důvodem vzniku systému pojištění vkladů je zajištění finanční stability a ochrana vkladatelů. Účelem je především zmírnit nebo zcela odstranit negativní důsledky nepříznivé situace úvěrových institucí, a to zajištěním částečné nebo úplné kompenzace ztráty vložených finančních prostředků vkladatelů do úvěrových institucí v případě, kdy dojde ke krachu dané instituce (Šulcová, 2010). Mezi základní cíle systému pojištění vkladů patří (Dvořák, 2005): • Zabránit runu na banku, pokud dojde k rozšíření negativní informace o dané bance • Ochránit vklady drobných střadatelů v případě, kdy se daná banka stane insolventní. Systém pojištění vkladů je v Evropské unii povinný a k jeho zajištění v jednotlivých zemích Evropské unie slouží vždy zákonně stanovený fond. Podpora stability finančního trhu a důvěry vkladatelů v bankovní systém nejsou však jediné efekty, které s sebou systém pojištění vkladů přináší. Vedle těchto pozitivních jevů jsou s pojištěním vkladů spojeny také negativní doprovodné efekty v podobě tržních selhání. Systém podporuje morální hazard, který se projevuje jak na straně vkladatelů, tak na straně bank, a nepříznivý výběr coby dva případy tržního selhání. „Morální hazard je definován jako činnost jednoho ekonomického subjektu (informovaného), který při maximalizaci svého užitku snižuje užitek ostatních (neinformovaných) účastníků tržní transakce“ (Macáková, 2003). Na bankovním trhu je morální hazard přítomen jak na straně vkladatelů, tak bank. U vkladatelů je způsoben jejich přístupem k tvorbě rozhodnutí, do které úvěrové instituce vložit své finanční prostředky. Vkladatelé se rozhodují zejména na základě výše úrokové sazby a poplatků dané banky. O tzv. finanční zdraví banky už se nezajímají, protože vědí, že v případě jejího krachu dostanou prostřednictvím systému pojištění vkladů své finanční prostředky zpět. Na straně bank je morální hazard v systému pojištění vkladů vyvolán na základě rizikovějšího chování úvěrových institucí. Banky vědí, že při případném krachu to nebudou ony, kdo bude muset klienty vyplatit, a mohou se tak uchýlit k více rizikovým operacím. V tomto chování je nevědomky podporují i samotní klienti, kteří je svým způsobem, kterým vybírají banky, nevedou k žádné disciplíně. Dalším negativním efektem, který přináší systém pojištění vkladů, je nepříznivý výběr. Dle definice Macákové (2003) je nepříznivý výběr „proces, který vede k tomu, že ‘méně žádoucí‘ subjekty trhu (kupující nebo prodávající) se budou účastnit směny spíše než ostatní. Asymetrická informace totiž vede ve svých důsledcích k vytěsňování kvalitnějšího zboží z trhu zbožím méně kvalitním.“ Palouček (2006) nepříznivý výběr vysvětluje na případu kupujícího, který na základě jemu dostupných informací oceňuje všechny produkty určitého druhu stejnou cenou odvozenou od průměrné kvality daného výrobku na trhu. Vychází


13

z toho, že kupující často není schopen rozlišit kvalitu různých výrobků, což na trhu vede k tomu, že se více i méně kvalitní zboží prodává za obdobnou cenu. Výrobci kvalitního zboží se tím však dostávají do situace, kdy jsou nuceni své výrobky prodávat za cenu nepokrývající jejich náklady. Po určité době je pak toto kvalitnější zboží staženo z trhu, na němž zůstává jen to méně kvalitní. Tím se průměrná kvalita zboží na trhu soustavně snižuje. Analogii nepříznivého výběru lze najít také v bankovním sektoru u pojištění vkladů. Vkladatelé upřednostňují banky s vyššími úroky, tudíž banky, které podstupují vyšší riziko. To znamená, že rizikové banky vytěsňují z trhu banky zodpovědnější, což může celý bankovní systém směrovat ke krachu.

14


4 Systém pojištění vkladů dle legislativy Evropské unie 4.1 Historický vývoj a současná úprava systému pojištění vkladů v EU Od roku 1994 Evropská unie, na základě Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/19/ES ze dne 30. května 1994 o systémech pojištění vkladů, revidovaná v roce 2009 Směrnicí 2009/14/ES, zabezpečuje svým občanům ochranu jejich finančních prostředků v bankovních institucích na základě povinného pojištění vkladů v případě, že se banka ocitne v platební neschopnosti. Přičemž vkladem se rozumí: „jakýkoli kreditní zůstatek vzniklý z prostředků zbylých na účtu nebo z dočasných situací vyplývajících z obvyklých bankovních operací, který musí úvěrová instituce vyplatit na základě příslušných zákonných a smluvních podmínek, a každý dluh prokázaný potvrzením vystaveným úvěrovou institucí“ (Evropský parlament a Rada Evropské unie, 1994). Tato ochrana spočívala dle znění směrnice z roku 1994 (Evropský parlament a Rada Evropské unie, 1994) především v pojištění úspor v minimální částce 20 000 EUR při maximálně 10% spoluúčasti. Lhůta k výplatě úspor střadatelům při krachu banky byla stanovena na tři měsíce. Vzhledem k tomu, že výše úrovně krytí nebyla od roku 1994 po dlouhou dobu upravena a lhůta pro výplatu vkladů podle Komise (Evropská komise, 2008) nenaplňovala potřeby a očekávání spořitelů, došlo v roce 2008 na základě probíhající celosvětové finanční krize k přehodnocení tohoto systému. Především narůstající neklid na finančních trzích a úpadek důvěry klientů k finančnímu sektoru zapříčinil, že se Rada Evropské unie dne 7. října 2008 zavázala, že provede veškeré nezbytné kroky, které zajistí znovuzískání důvěry vkladatelů a stabilitu na finančním trhu. Komise proto vydala Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 94/19/ES o systémech pojištění vkladů, pokud jde o úroveň krytí a lhůtu k výplatě (Evropská komise, 2008), který měl za cíl sblížit systémy pojištění vkladů zejména ve třech klíčových bodech. První bod se týkal zvýšení minimální úrovně krytí na 50 000 EUR a po jednom roce na 100 000 EUR. Tato změna vyplývala z odhadů, podle kterých při stávajícím pojištění 20 000 EUR bylo kryto kolem 65 % způsobilých vkladů a neodpovídalo průměrnému vkladu občana Evropské unie, který činil přibližně 30 000 EUR. Zvýšením na hranici 50 000 EUR mělo být kryto odhadem 80 % veškerých způsobilých vkladů a 90 % vkladů při krytí 100 000 EUR. Další nově navrhovanou změnou bylo zrušení 10% podílové spoluúčasti. V návrhu nové směrnice se v této souvislosti hovořilo o morálním hazardu (viz kapitola 3). Zatímco v předchozím režimu vkladatel nesl určitou část zodpovědnosti tím, že si při vědomí vyššího rizika uložil své úspory u banky, která mu


15

nabídla vyšší úroky, nově je tohoto rizika zbaven. Návrh však argument o výskytu morálního hazardu vylučuje, neboť podle Komise klient nemůže posoudit finanční zdraví své banky, a proto má být spolupojištění zrušeno. Poslední navrhovaná změna se týkala zkrácení lhůty k výplatě. Tříměsíční lhůta k výplatě s možným prodloužením na devět měsíců podle Komise vyvolává u klientů nejistotu a lze očekávat, že se řada z nich může kvůli nedostatku peněžních prostředků ocitnout ve značných finančních obtížích. Komise tedy navrhovala zkrácení této doby na tři dny a bez jakékoliv možnosti na prodloužení. Tento návrh ovšem Evropský parlament a Rada Evropské unie neakceptovala. Komise dále plánovala zavést povinnou přeshraniční spolupráci bank. Banky, které mají pobočku v jiném členském státě Evropské unie, se mohou připojit k systému pojištění vkladů dané země, aby mohly poskytnout svým vkladatelům stejnou výši krytí. Hlavním důvodem ovšem je, aby byla zajištěna co nejrychlejší výplata klientům. Na základě tohoto návrhu vznikla dne 11. března 2009 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/14/ES, kterou se mění směrnice 94/19/ES o systémech pojištění vkladů, pokud jde o výši pojištění a lhůtu k výplatě. Směrnice v článku 2 zavazuje členské státy, aby upravily své právní a správní předpisy v souladu s touto směrnicí a to ve dvojí lhůtě (Evropský parlament a Rada Evropské unie, 2009). Nejpozději do 30. června 2009 zajistily státy Evropské unie, aby výše pojištění souhrnu vkladů každého vkladatele činila, v případě, že se stanou nedisponibilními, nejméně 50 000 EUR. Dále členské státy zabezpečily vzájemnou spolupráci v systémech pojištění vkladů. Tato spolupráce spočívá především v možnosti zapojení pobočky zahraniční banky k úředně uznávanému systému pojištění vkladů hostitelské země a to v případě, že úroveň nebo rozsah ochrany poskytované systémem pojištění vkladů hostitelského členského státu včetně procentního podílu překračuje úroveň nebo rozsah ochrany poskytované v členském státě, v němž je úvěrová instituce povolena. Pokud pobočka zahraniční banky, která se stala součástí systému pojištění vkladů hostitelské země, neplní s tímto spojené povinnosti, příslušné orgány, které jí vydaly povolení, ve spolupráci se systémem pojištění vkladů přijmou veškerá vhodná opatření, která zajistí plnění těchto povinností. Úvěrové instituce členských států musí také kromě dosavadního poskytování informací klientům o výši a rozsahu pojištění vkladů, informovat vkladatele v případě, že jeho vklad není pojištěn systémem pojištění vkladů dané země. Zároveň došlo k úplnému zrušení možnosti omezit pojištění vkladů, které činilo nejméně 90 % všech vkladů a ke zkrácení lhůty oznámení platební neschopnosti úvěrové instituce z původních 21 dnů (Evropský parlament a Rada Evropské unie, 1994) na pět pracovních dnů, které učiní příslušné orgány v okamžiku, kdy tuto skutečnost poprvé zjistí. V delším časovém období, a to do 31. prosince 2010 měly státy stanovenou zákonnou povinnost zajistit zdvojnásobení limitů pojištění vkladů na 100 000 EUR pro jednoho vkladatele u jedné banky. Vedle toho dochází k další významné změně, která se týká lhůty pro zahájení výplat náhrad vkladů. Ta se

16


dle směrnice zkrátila ze stávajících tří měsíců na 20 pracovních dnů. Lhůtu lze prodloužit pouze za zcela výjimečných okolností a po odsouhlasení oprávněných orgánů. Toto prodloužení nesmí překročit deset pracovních dnů. Výše popsaný nový systém pojištění vkladů funguje ve všech členských státech Evropské unie od 1. ledna 2011. Tab. 1

Přehled hlavních rozdílů mezi Směrnicí 94/19/ES a Směrnicí 2009/14/ES

Směrnice 94/19/ES Výše pojištění vkladů Lhůta k výplatě nedisponibilních vkladů Lhůta oznámení platební neschopnosti úvěrové instituce Spoluúčast

Minimální výše 20 000 EUR Tři měsíce 21 kalendářních dnů, s možným prodloužením na devět měsíců 10% podílová spoluúčast

Směrnice 2009/14/ES 100 000 EUR, bez možnosti navýšení této výše 20 pracovních dnů Pět pracovních dnů Žádná

4.2 Očekávané změny v systému pojištění vkladů v EU V důvodové zprávě k Návrhu nové směrnice o systémech pojištění vkladů (Evropská komise, 2010a) Evropská komise upozorňuje na fakt, že události v letech 2007 a 2008 odhalily nesplnění cílů daných směrnicí 94/19/ES týkajících se udržení důvěry vkladatelů a stability finančního sektoru v době hospodářských obtíží. Na základě těchto poznatků následně Rada Evropské unie vyzvala Komisi, aby předložila návrh na sladění současných systémů pojištění vkladů, v rámci obnovení finanční stability. Poté byla přijata směrnice 2009/14/ES (viz podkapitola 4.1), která je ovšem dle Komise třeba považovat kvůli rychlému zpracování pouze za dočasné nouzové řešení. 4.2.1

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o systémech pojištění vkladů

Pokusem o dlouhodobější řešení problematiky pojištění vkladů v EU se stal Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o systémech pojištění vkladů KOM(2010) 368 předložený Komisí dne 12. července 2010 (Evropská komise, 2010a). Návrh zaměřuje svoji pozornost zejména na tyto změny systému pojištění vkladů: • Zjednodušení a harmonizaci zejména rozsahu pojištění a podmínek výplaty • Další zkrácení lhůty pro výplatu vkladatelů a lepší přístup systémů pojištění vkladů k informacím o svých členech (tj. bankách)


• Dosažení zdravých a důvěryhodných s dostatečnou finanční kapacitou

17

systémů

pojištění

vkladů

• Zřízení výpůjční facility, tj. vzájemných půjček mezi systémy pojištění vkladů. Následující výčet změn vychází z textu podrobného vysvětlení návrhu nové směrnice. Komise navrhuje, aby se směrnice vztahovala na všechny úvěrové instituce a na všechny systémy pojištění vkladů bez výjimky. Vklady mají být definovány jasněji. Vkladem budou rozuměny jen nástroje splatné v plném rozsahu, ne strukturované produkty, certifikáty nebo dluhopisy. Systémy pojištění vkladů budou podléhat průběžnému dohledu příslušných orgánů včetně pravidelných zátěžových testů. Systémy musí být průběžně informovány o případných problémech úvěrových institucí, což umožní rychlou aktivaci systému pojištění vkladů a následně rychlou výplatu náhrad. Způsobilost vkladatelů je v návrhu směrnice zjednodušena a harmonizována. Velkou část vkladatelů, které členské státy ze systému pojištění vkladů mohou volitelně vyloučit (zejména pak veřejné orgány a finanční instituce jakéhokoliv typu), navrhuje Komise vyloučit povinně. Vklady v jiných měnách, než jsou měny členských států Evropské unie, naopak doporučuje pojistit ze zákona, jakož i vklady všech nefinančních společností. Limit pojištění vkladů je v návrhu ponechán ve stejné výši 100 000 EUR, avšak členské státy budou moci vklady, které plynou z transakcí s nemovitostmi pro soukromé rezidentské účely a vklady týkající se národní legislativou vymezených životních událostí,1 nechat pojistit nejdéle na 12 měsíců i nad 100 000 EUR. Pokud jde o termín výplaty nedisponibilních vkladů, Komise navrhuje jeho další zkrácení na sedm kalendářních dnů. Vkladatelé dále nebudou muset kvůli obdržení výplaty podávat žádost a veškeré informace jim budou poskytnuty v úředním jazyce nebo jazycích členského státu, ve kterém mají uložený svůj vklad. Pro zajištění dodržení týdenní lhůty k výplatě budou příslušné instituce povinny samy informovat systém pojištění vkladů o pravděpodobnosti, že banka vyhlásí úpadek. Nepotvrzené nebo nevyplacené pohledávky vkladatelů za systémem pojištění vkladů budou dle návrhu promlčeny jen v takovém případě, že pohledávky systému pojištění vkladů budou promlčeny v rámci likvidačního řízení nebo řízení o reorganizaci. Úvěrové instituce a systémy pojištění vkladů si budou mezi sebou vzájemně poskytovat nezbytné informace o vkladatelích v rámci státu i přes hranice, při zachování požadavků důvěrnosti. Úvěrové instituce budou muset být také schopny na vyžádání poskytnout souhrn vkladů každého vkladatele. Harmonizace se dle návrhu směrnice dočkají také způsob financování systémů pojištění vkladů a pravidla poskytování vzájemných půjček mezi systémy. Životní událostí se dle vnitrostátního práva rozumí například svatba, rozvod, invalidita nebo úmrtí vkladatele. 1

18


Výše disponibilních prostředků systémů pojištění vkladů má být úměrná jejich možným závazkům. V rámci financování systémů pojištění vkladů navrhla Komise tyto kroky: • Systémy pojištění vkladů budou muset mít po přechodném období deseti let k dispozici dostatečné množství finančních prostředků, což představuje sumu ve výši 1,5 % způsobilých vkladů, tzv. „cílová výše“. V případě, kdy se vklady stanou nedisponibilními a finanční prostředky systému se ukážou jako nedostatečné, budou systémy pojištění vkladů nuceny přistoupit k druhému a třetímu kroku • V případě nutnosti členové systému budou muset uhradit mimořádný příspěvek ve výši 0,5 % jejich způsobilých vkladů v kalendářním roce (pokud by platba měla úvěrovou instituci ohrozit, tak ji příslušné orgány2 mohou této povinnosti zcela nebo částečně zprostit) • Systém pojištění vkladů bude moci v případě potřeby získat půjčku od všech ostatních systémů pojištění vkladů na území Evropské unie (tzv. výpůjční facility). Celková výše půjčky bude činit společně nejvíce 0,5 % jeho způsobilých vkladů, půjčku poskytnou státy proporcionálně podle výši způsobilých vkladů v každé zemi. Systém pojištění vkladů splatí půjčku nejpozději do pěti let • Systémy pojištění vkladů budou mít zajištěny alternativní možnosti financování, které musí být v souladu se zákazem peněžního financování veřejnoprávním institucí ze strany Evropské centrální banky a národních bank stanoveným v článku 123 Smlouvy o fungování Evropské unie. Mechanismus těchto čtyř kroků bude fungovat až za 10 let. V rámci udržení cílové částky ve výši možných závazků systému budou disponibilní finanční zdroje systému vyvažovány na základě pojištěných vkladů, tzn. s ohledem na limit pojištění bez snížení úrovně ochrany. Prostředky systémů pojištění vkladů mohou být také využity k řešení problémů bank v souladu s pravidly státní podpory. Tento způsob využívání finančních prostředků systému musí být však omezen na částku, která by byla nezbytná k vyplácení pojištěných vkladů, aby nedošlo v rámci čerpání ke zvýhodnění nepojištěných vkladatelů vůči primární funkci fondu, a to vyplácení vkladů. Kromě vzájemné výpůjční facility má být posílen také další mezinárodní aspekt týkající se systémů pojištění vkladů, a to jejich přeshraniční spolupráce. Pro vkladatele u poboček v jiném členském státě bude v zájmu usnadnění výplat jediným kontaktním místem systém pojištění vkladů hostitelské země, který bude zahrnovat jak komunikaci s vkladateli v dané zemi (role „poštovní schránky“), tak i vyplácení vkladů jménem systému pojištění vkladů domovské země (role „platebního zprostředkovatele“). Domovský systém poté hostitelskému systému vyplacení nahradí. V rámci usnadnění vzájemné dohody budou členské Dle směrnice 2006/48/ES se „příslušnými orgány“ rozumějí vnitrostátní orgány, které právní předpisy opravňují k dohledu nad úvěrovými institucemi.

2


19

státy zajišťovat výměnu příslušných informací mezi systémy. Úvěrové instituce, které ukončí členství v jednom systému pojištění vkladů a vstoupí do členství v jiném systému, následně získají příspěvky uhrazené během šesti měsíců předcházející ukončení členství, které pak mohou využít na uhrazení příspěvku do nového systému. Lepší informovanost se má týkat také vkladatelů, kteří mají mít větší přehled o tom, zda jsou jejich vklady pojištěny, a jak systém pojištění vkladů funguje. Za tímto účelem budou muset vkladatelé před složením vkladu podepsat tzv. informační přehled, který bude obsahovat všechny relevantní informace o pojištění vkladu příslušným systémem pojištění vkladů. Současným vkladatelům budou informace poskytnuty prostřednictvím výpisů z účtu. Systémy budou dále muset zveřejňovat konkrétní informace, jako jsou prostředky ex ante, kapacitu ex post a výsledky pravidelných zátěžových testů. Aby však mezi bankami nedocházelo ke zneužití systému pojištění vkladů jako marketingového argumentu, bude propagace pojištěných vkladových produktů omezena pouze na věcný odkaz na systém. Velice podstatnou změnou obsaženou v návrhu směrnice je též stanovení povinnosti odvádět do systému pojištění vkladů příspěvky odvozené na základě stupně rizika, jež příslušná úvěrová instituce podstupuje. Určení stupně podstupovaného rizika a výpočet příspěvků bude proveden podle několika ukazatelů, které podchycují hlavní kategorie rizika běžně používané k posouzení finanční stability úvěrových institucí: • Kapitálová přiměřenost • Kvalita aktiv • Rentabilita • Likvidita. Příspěvek bude však i nadále zahrnovat také složku, která není založena na stupni rizika. Výpočet této složky bude založen na výši způsobilých vkladů. V delším období se má přejít na metodu, při které se bude při výpočtu vycházet nikoli ze všech způsobilých vkladů, ale jen z výše pojištěných vkladů (tj. způsobilé vklady nepřesahující limit pojištění), protože lépe odrážejí riziko, kterému jsou systémy pojištění vkladů vystaveny. Pokud návrh směrnice projde legislativou, bude zavedení rozdílné výše příspěvků banky motivovat k méně riskantnímu chování. Úvěrové instituce se spolehlivým řízením rizik budou platit nejméně 75 % částky, kterou by musela přispět banka s průměrným rizikem, naopak nejvíce riskující banky mohou platit až 200 % této částky. Výše příspěvků, které má systém pojištění vkladů vybrat, má být dle směrnice určena podle cílové výše finanční prostředků systému a poté rozdělena mezi banky systému dle jejich rizikového portfolia. Dokladem rostoucího nadnárodního aspektu pojištění vkladů v Evropské unii je též nová architektura dohledu nad systémy pojištění vkladů v členských státech, která má vycházet z návrhu nařízení o zřízení Evropského systému orgánů finančního dohledu přijatého Komisí v září roku 2009. Předmětem naříze-

20


ní je vytvoření tří evropských orgánů dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví, Evropský orgán pro cenné papíry a trhy a Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) a Evropské rady pro systémová rizika. Tyto instituce zahájily svoji činnost v lednu roku 2011. V rámci svých pravomocí nový Evropský orgán pro bankovnictví provádí zejména tyto činnosti související se systémy pojištění vkladů: • Shromažďuje informace o objemu vkladů • Provádí analýzy srovnávacích hodnocení • Potvrzuje, zda systém pojištění vkladů může získat půjčku od jiných systémů pojištění vkladů • Urovnává spory mezi systémy pojištění vkladů. 4.2.2

Další možné směry vývoje systému pojištění vkladů

Současně s Návrhem směrnice Evropského parlamentu a Rady o systémech pojištění vkladů KOM(2010)368 vydala Evropská komise také Zprávu Komise Evropskému parlamentu a Radě o přezkumu směrnice 94/19/ES o systému pojištění vkladů KOM(2010) 369 (Evropská komise, 2010b). V ní se Komise zaobírá tématy, kterým se dostatečně nevěnuje v návrhu směrnice KOM(2010)368, a které by podle ní neměly (či zatím neměly) být předmětem právní úpravy. Jedná se o následující témata: • Vhodnost pevného limitu pojištění vkladů ve výši 100 000 EUR • Harmonizace rozsahu působnosti, pokud jde o produkty a vkladatele, na něž se pojištění vkladů vztahuje, včetně specifických potřeb malých a středních podniků a místních orgánů • Přínosy a náklady zavedení systému Společenství pro pojištění vkladů • Vztah mezi systémy pojištění vkladů a alternativními způsoby výplaty náhrad vkladatelům, například mechanismy zajišťujícími výplaty náhrad v případě naléhavé potřeby. Zpráva Komise také pojednává o souvislosti mezi otázkou komplexního řešení tematiky problémových bank a systémem pojištění vkladů. V podkapitole 4.1 bylo uvedeno, že od 1. ledna 2011 platí podle směrnice 2009/14/ES ve všech členských státech Evropské unie jednotný limit pojištění vkladů ve výši 100 000 EUR. Evropská komise ve své Zprávě zpětně vyhodnotila tento limit jak z hlediska účinnosti, tak z hlediska efektivnosti nákladů3 jako nejlépe vyhovující.4 Zavedením limitu pojištění vkladů na 100 000 EUR došlo také 3 Stanovením

limitu pojištění vkladů na částku 100 000 EUR došlo k značnému zvýšení ochrany vkladů při odpovídajícímu růstu nákladů bank a vkladatelů. 4 Důvodem, proč se Komise poměrně brzy po určení nové výše limitu pojištění vkladů tímto tématem opět zabývá, je především skutečnost, že rozhodnutí stanovit tuto hodnotu padlo v kontextu rychlého hledání řešení pro uklidnění trhů během finanční krize.


21

ke zvýšení celkové částky pojištěných vkladů, při srovnání s limity, které členské státy užívaly před finanční krizí v členských, z 61 % na 72 % způsobilých vkladů. Dále došlo k nárůstu počtu plně pojištěných vkladů z 89 % na 95 % způsobilých vkladů. Komise dále uvedla, že stanovením vyššího limitu než 100 000 EUR by celkový výnos zanedbatelný5 a z hlediska dodatečných nákladů neefektivní.6 Snížení limitu pojištění vkladů, by zase mohlo ve vkladatelích vyvolat nedůvěru vůči reformám systému pojištění vkladů. Komise také hodnotila možnost výplaty náhrad v případě naléhavé potřeby. Tento návrh spočívá v možnosti vyplacení náhrady v urychleném režimu předem (např. 15 000 EUR do tří dnů) a to u náhrad v částce vyšší jak 10 000 EUR, zbytek pak v běžné lhůtě pro vyplácení (tj. do čtyř až šesti týdnů). Výplata náhrad v případě naléhavé potřeby by ovšem zřejmě zdvojnásobila náklady (jak za lidskou práci, tak za technické zdroje), protože systémy pojištění vkladů by musely provádět výplatu dvakrát. Další zvýšení nákladů by mohlo nastat kvůli rychlému vyplácení náhrad bez důkladného prověření nároků z důvodu časové tísně, což by vedlo ke zvýšení počtu chybně provedených plateb a následnému nárůstu nákladů vymáháním těchto peněz zpět. V praxi by to zřejmě znamenalo přiklonit se k soudnímu vymáhání nároků, a to by bylo pro systémy pojištění vkladů z hlediska času i proveditelnosti velmi náročné. Komise upozorňuje, že problém by mohl nastat i v negativním vnímání tohoto návrhu vkladateli. Ti by se při obdržení pouze části svých vkladů mohli začít domnívat, že se systém pojištění vkladů dostal do finančních problémů, a nemá dostatek prostředků k vyplacení celkové výše náhrady. V konečném důsledku by se vkladatelé mohli uchýlit k hromadnému vybírání svých vkladů z bank, a tím ohrozit celkovou stabilitu finančního sektoru. Evropská komise se dále domnívá, že pokud systém dokáže vyplatit v tak krátké době náhradu ve výši 10 000 EUR, nemělo by být problémem vyplatit i částku 100 000 EUR, a proto vyhodnotila návrh „Výplaty náhrad v případě naléhavé potřeby“ v porovnání se zajištěním podmínek pro rychlejší vyplacení náhrad standardním způsobem (jak je stanoveno v návrhu směrnice Evropské komise), jako neefektivní. V další části Zprávy se Evropská komise vyslovuje proto, aby v zájmu vzájemné harmonizace systémů pojištění kladů došlo k vyloučení nebo naopak k začlenění všech místních orgánů a podniků, neboť rozčleňování v rámci dané kategorie (tj. podle velikosti podniku nebo podle druhu veřejného orgánu) je podle Komise časově náročné a nákladné. MSP nyní představují 98,7 % všech podniků v Evropské unii. Identifikace zbylého jednoho procenta vkladatelů by bylo během vyplácení náhrad podle Komise velmi nákladné a zdlouhavé, což by proces vyplácení náhrad vkladů prodražilo. Náklady s tím spojené by převyšovaly úspory, které by byly dosaženy, pokud by se tomuto jednomu procentu podni-

Např. zvýšením limitu pojištění na 200 000 EUR by vzrostl celkový počet plně pojištěných vkladů pouze o necelá 2 %. 6 Zvýšením limitu pojištění vkladů by docházelo k neúměrně většímu růstu dodatečných nákladů vůči celkovému přínosu ochrany vkladů. 5

22


ků náhrady nevyplácely. Návrhem Komise je proto začlenění všech podniků do systému pojištění vkladů, bez ohledu na jejich velikost. Orgány místní správy tvoří v Evropské unii asi 121 000 vkladatelů, což je ve srovnání s 450 000 000 jiných vkladatelů velmi úzká skupina. V současnosti 20 členských států vylučuje vklady místních orgánů ze systému pojištění vkladů. Proto by bylo mnohem méně nákladné vyloučit orgány místní správy i ze stávajících systémů pojištění vkladů zbylých sedm členských států, než jejich případné začlenění. Pro většinu místní orgánů nemá význam ani pojištění vkladů do výše 100 000 EUR, neboť Zpráva uvádí, že asi 72 % místních orgánů v EU má bankovní vklady vyšší než 100 000 EUR. Dále Komise upozorňuje na případy některých nových členských států, například České republiky7 a Litvy, kde jsou vklady orgánů místní správy nejnižší ze všech států Evropské unie, a v nich by začlenění těchto orgánů do systému pojištění vkladů mohlo vyvolat významný dopad. Komise dále tvrdí, že když se například některá obec stane insolventní, má mnohem snadnější přístup k získání úvěru než jiné subjekty, a ve vnitrostátních právních předpisech zemí existují prostředky, které obcím v takové situaci umožní dále vykonávat své základní funkce pro veřejnost. Tyto důvody vedou Evropskou komisi k rozhodnutí, že orgány místní správy by měly být ze systému pojištění vkladů vyloučeny. Evropská komise se ve své Zprávě také zamýšlí nad skutečností, že v Evropské unii existuje téměř 40 systémů pojištění vkladů a předkládá tři scénáře, které by vedly k jejich větší harmonizaci a zlepšení přeshraniční spolupráci mezi nimi. Tři scénáře lze charakterizovat následovně: • Jediný subjekt, který by působil jako jednotný systém pro celou EU a který by nahradil stávající systémy pojištění vkladů • Další systém, a to na úrovni Evropské unie („28. režim“), který by doplňoval a podporoval stávající systémy ve 27 členských státech • Síť stávajících systémů („systém EU sestávající z jednotlivých systémů pojištění vkladů“) včetně vzájemné výpůjční facility. Znamenalo by to, že pokud by jeden systém pro pojištění vkladů vyčerpal své finanční možnosti, mohl by si půjčit prostředky od ostatních systémů.8 V případě členství se posuzovaly tyto varianty: • Všechny banky jako členové • Jen přeshraniční banky jako členové (tj. banky s pobočkami v jiném členském státě) Na tomto místě je třeba upozornit, že zatím co z uvedeného textu Evropské komise lze vyvodit, že v České republice nejsou orgány místní správy pojištěny, zákon č. 21/1992 Sb., o bankách je z pojištění vkladů nevylučuje. 8 Jedná se o stejný princip systému pojištění vkladů popisován v podkapitole 5.1 Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o systémech pojištění vkladů, odstavec Financování systémů pojištění vkladů a vzájemné půjčky mezi nimi. 7


23

• Jen velké, pro systém důležité banky jako členové. Z analýzy výhod a nákladů uvedené ve Zprávě vyplývá, že jednotný systém pojištění vkladů pro celou Evropskou unii by byl z hlediska ekonomických nákladů nejefektivnější. Díky této variantě by se podle ušetřilo zhruba 40 000 000 EUR na administrativních nákladech a zároveň došlo ke sjednocení systémů pojištění vkladů. Na druhou stranu, vznik tohoto systému by byl podle Komise doprovázen komplikacemi při řešení právních změn v jednotlivých vnitrostátních systémech členských zemí Evropské unie. Z toho lze odvodit, že vytvoření jednotného systému by bylo dlouhodobou záležitostí. Komise k tomu podotýká, že další přezkoumání tohoto návrhu bude třeba učinit do roku 2014. „28. režim“ vyhodnotila Evropská komise jako neefektivní, neboť by se při jeho zavedení nevyřešil nesoulad mezi systémy pojištění vkladů v Evropské unii, ale naopak tento systém by se stal více komplikovaný. Síť stávajících systémů („systém EU sestávající z jednotlivých systémů pojištění vkladů“) by byla doprovázena jednodušším a rychlejším vznikem, neboť tato varianta nevyžaduje změny v právních otázkách vnitrostátních systémů členských zemí. Další výhodou je zvýšení důvěry vkladatelů díky vzájemné výpůjční facilitě, a tudíž zmenšení pravděpodobnosti počtu státních zásahů do systému. Za první krok, který povede k vybudování budoucího jediného systému pojištění vkladů v Evropské unii, lze dle Komise považovat síť systémů pojištění vkladů se vzájemnou výpůjční facilitou (viz příloha A). K dalšímu vývoji je potřeba úplná harmonizace systémů pojištění vkladů, ke které bude možné přistoupit poté, kdy bude v jednotlivých systémech pojištění vkladů nakumulováno požadovaných 1,5 % způsobilých vkladů. Evropská komise také dále poukazuje na to, že členy jednotného systému pojištění vkladů by se měly stát všechny banky, ať už se v Evropské unii uplatní jakákoliv struktura systému pojištění vkladů, neboť jakákoli jiná varianta by mohla vést k narušení hospodářské soutěže a neslučitelnosti s vnitřním trhem. V poslední částí své Zprávy se Komise zabývá alternativou k výplatě náhrad ve formě řešení problému banky formou řízeného konkurzu (tj. zorganizování řízeného úpadku banky). Pro vkladatele by to znamenalo, že jejich vklady by byly převedeny do jiné banky, a tím pádem by měli stále přístup ke svým penězům. Tématika komplexního řešení problémů bank je z pohledu celounijní regulace teprve v počátcích,9 proto Komise upozorňuje, že by se další úpravy systému pojištění vkladů neměly na téma komplexního řešení problémů bank v tuto chvíli nikterak úzce vázat. Komise by chtěla dosáhnout takového stavu, aby se směrnice o pojištění vkladů dokázala přizpůsobovat dalšímu vývoji v komplexním řešení problémů bank. Současně by náklady systémů na řešení problémů bank převodem vkladů neměly přesahovat náklady na výplaty náhrad.

Viz KOM(2009) 561 Rámec EU pro řízení přeshraničních krizí v bankovním sektoru a KOM(2010) 254 Fondy pro řešení problémů bank.

9

24


4.2.3

Shrnutí a zhodnocení vlivu očekávaných změn v systému pojištění vkladů na stabilitu bankovních systémů a ochranu vkladatelů

Důvěra vkladatelů v bankovní sektor je nezbytná pro zajištění jeho stability i v nepříznivých hospodářských situacích, a stabilita bankovních systémů je jednou z klíčových podmínek fungování ekonomiky. Změny, které představuje Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o systémech pojištění vkladů, mají vést k dalšímu posílení stability bankovního sektoru. Mezi hlavní změny, které budou mít vliv na ochranu vkladatelů a stabilitu bankovních systémů, patří: • Zkrácení doby pro výplatu sedm kalendářních dnů

náhrad

z 20

pracovních

dnů

na

• Zavedené režimu jediného kontaktního místa v systému pojištění vkladů hostitelské země pro vkladatele u poboček bank zřízených úvěrovými institucemi v jiném členském státě • Zvýšení informovanosti vkladatelů o pojištění vkladů prostřednictvím jejich banky • Zavedení ex post příspěvků bank do systémů pojištění vkladů • Zohlednění rizikové složky v příspěvcích bank do systémů pojištění vkladů. Z pohledu ochrany vkladatele je zkrácení doby pro výplatu náhrad na sedm kalendářních dnů alespoň na první pohled jistě pozitivní skutečností, protože se dá předpokládat, že kratší doba vkladatelům poskytne více příležitostí k tomu, aby mohli provést úhradu většiny svých závazků a lépe se s neočekávanou situací v podobě insolvence banky vypořádat. Samozřejmě však ani tato zkrácená lhůta vkladatelům neumožní zcela se vyhnout finančním obtížím spojeným s krátkodobou nedostupností prostředků uložených zejména na běžných účtech. Komplexně vzato je ale zkrácení doby pro výplatu náhrad jednou ze změn, která by v současné době stabilitu bankovních systémů mohla oslabit. Je pravděpodobné, že by v tak krátké lhůtě mohlo dojít k množství chybně proplacených náhrad a tím ke zvýšení nákladů v rámci následných náprav. Proti zkrácení lhůty výplaty na sedm kalendářních dnů se ostře postavili mimo jiné také zástupci České republiky i českého Fondu pojištění vkladů. Nejprve je podle nich nutné analyzovat dopady současného snížení a následně je možné uvažovat o případném dalším zkrácení lhůty výplaty (Sušanka, 2010). S tímto názorem souhlasím. Ustavení systému pojištění vkladů v hostitelské zemi jako jediného kontaktního místa pro vkladatele u poboček bank jiných členských států znamená, že v případě krachu pobočky zahraniční banky budou mít vkladatelé zajištěnou výplatu prostředků ze systému pojištění vkladů hostitelské země a veškerá komunikace mezi vkladatelem a systémem pojištění vkladů bude probíhat v úředním jazyce daného státu. Tuto změnu hodnotím jako pozitivní, neboť jejím prostřednictvím se zajistí rychlejší a jednoduší systém vyplácení náhrad,


25

aniž by se vkladatelé měli obávat problémů způsobených jazykovou bariérou. Česká republika je již do přeshraniční spolupráce systémů pojištění vkladů zapojena. Fond pojištění vkladů České republiky má spolu s dalšími 15 evropskými státy uzavřenou mezinárodní dohodu o přeshraniční spolupráci mezi systémy pojištění vkladů, která signatáře zavazuje k vzájemné výměně informací a pomoci klientům poboček zahraniční banky v případě problémů dané banky (Evropské fórum pojistitelů vkladů, 2011). To znamená, že pokud dojde ke krachu tuzemské pobočky zahraničních bank, nebudou klienti muset pro náhradu svých vkladů cestovat do zahraničí, neboť Fond pojištění vkladů České republiky bude pro klienty jediným kontaktním místem, a také jim zajistí výplatu náhrady pojištěných vkladů (Fond pojištění vkladů, 2011a). Díky informacím, které vkladatelé obdrží od jejich banky, budou mít přehled o tom, které vklady jsou systémem pojištění vkladů chráněny, jak systém pojištění vkladů funguje, a jak postupovat u případného krachu dané banky. Tudíž budou odbourané další pochybnosti spojené s neznalostí nebo s případnou chybnou znalostí vkladatelů, které mohly být vyvolány nezájmem vkladatelů si dané informace dohledat nebo jsou způsobeny předáváním nesprávných informací mezi vkladateli. Za diskutabilní z pohledu vlivu na stabilitu bankovních systémů považuji tzv. ex post financování v případě nutnosti. Financování spočívá v mimořádných příspěvcích banky ve výši 0,5 % celkových vkladů v kalendářním roce. Josef Tauber, předseda správní rady Fondu pojištění vkladů, se k tomuto návrhu vyjádřil takto: „Mohlo by to mít negativní dopad na likviditu i na stabilitu bankovního systému v krizové situaci“ (Sušanka, 2010). Důvodem je obava, zda by tyto mimořádné ex post platby nemohly ohrozit existenci bank, které se pohybují na hranici insolventnosti. Je však třeba zdůraznit, že tohoto rizika si byla vědoma i Evropská komise, která v návrhu uvádí, že příslušné dozorové orgány mohou úvěrovou instituci od této povinnosti zcela nebo částečně zprostit v případě, kdy usoudí, že by to danou instituci mohlo ohrozit ve vypořádání pohledávek jejích věřitelů. Otázkou však zůstává, dle jakých kritérií by příslušné orgány tuto problematika posuzovaly, aniž by docházelo ke zbytečným chybám nebo znevýhodňování některých institucí oproti bankovním institucím, které by byly právě tohoto závazku zbaveny. Návrh se totiž touto problematikou dopodrobna nezabývá. Naopak za jednoznačně pozitivní změnu v systému pojištění vkladů lze považovat zohlednění rizikové složky v příspěvcích bank do systémů pojištění vkladů a zavedení výších příspěvků pro rizikové banky. Úvěrové instituce budou motivovány k méně riskantnímu chování. Tím by mělo významně dojít k omezení morálního hazardu ze strany bank, které budou vedeny k redukci rizikových investic a tím i případných finančních problémů, které by bankám mohly nastat.

26

Popis systému pojištění vkladů ve vybraných zemích Evropské unie

5 Popis systému pojištění vkladů ve vybraných zemích Evropské unie Přestože se členské státy Evropské unie musí řídit platnými směrnicemi Evropského parlamentu a Rady o systémech pojištění vkladů a implementovat je do svého právního řádu, systém pojištění vkladů není jednotný. V Evropské unii existuje přibližně 40 různých systémů pojištění vkladů (Evropská komise, 2010a, s. 2). Dle Zprávy o výkonu dohledu nad finančním trhem (ČNB, 2010, s. 24) působilo k 31. září 2009 v České republice 18 poboček zahraničních bank z deseti různých států (Fond pojištění vkladů, 2011b), které se řídí systémem pojištění vkladů své mateřské země. Žádná z poboček zahraničních bank působících v České republice tak nevyužívá možnosti zapojit se do českého systému pojištění vkladů (Fond pojištění vkladů, 2011c), jak o této možnosti pojednává podkapitola 4.1. Z tohoto důvodu je dobré znát systémy pojištění vkladů zemí, z nichž pocházejí pobočky bank působící v České republice. Proto bude v této kapitole popsáno osm vybraných systémů pojištění vkladů zemí (včetně systému pojištění vkladů ČR), jejichž bankovní pobočky působí právě v České republice.

5.1

Popis systému pojištění vkladů ve vybraných zemích EU v kontextu zvolených kritérií

V této kapitole budou popsány systémy pojištění vkladů ve vybraných zemích EU, na základě kterých bude provedena následná komparace. Jsou stanovena čtyři kritéria spadající do dvou skupin: a) Předmět pojistné ochrany • Zda systémy vylučují z pojištění vklady veřejných orgánů10 • Zda systémy poskytují pojištění všem podnikům bez ohledu na velikost. b) Forma příspěvku do systému pojištění vkladů a přítomnost rizikové složky • Zda jsou příspěvky do systému pojištění vkladů odváděny formou ex ante nebo ex post • Zda jsou příspěvky do systému pojištění vkladů odváděny i na základě rizikové složky. Tato kritéria byla zvolena proto, že patří mezi nejdiskutovanější změny v Návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o systémech pojištění vkladů a ve Zprávě Komise Evropskému parlamentu a Radě o přezkumu směrnice 94/19/ES o systému pojištění vkladů (Evropská komise, 2010).

Vklady státu a ústředních správních orgánů, vklady krajských, regionálních, místních a obecních orgánů (Evropský parlament a Rada Evropské unie, 1994).

10


27

V následujících podkapitolách bude věnován prostor popisu systémů pojištění vkladů vybraných zemí EU. S ohledem na omezený rozsah práce však není možné popsat všechny systémy podrobně. Proto se jejich analýza zaměří jen na ty oblasti, které se vztahují k výše uvedeným kritériím. Na základě komparace bude následně jako nejlepší vyhodnocen ten systém, který se změnám nejvíce přibližuje nebo je už zcela uplatňuje, a tudíž se jeví jako systém, který poskytuje svým klientům dle legislativy výhodnější a nadčasovou ochranu. Systém pojištění vkladů v České republice V České republice slouží k zajištění vkladů Fond pojištění vkladů, který vznikl roku 1994 a funguje na základě zákona č. 156/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, doplňuje zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (Fond pojištění vkladů, 2011d). a) Předmět pojistné ochrany Pojištění vkladů se vztahuje na vklady fyzických a právnických osob vedené v české a v zahraniční měně (Fond pojištění vkladů, 2011e). Mezi pojištěné vklady patří běžné účty, spořicí účty, termínované účty, vkladové účty, vkladní knížky. Mezi vklady, které nepodléhají ochraně Fondu pojištění vkladů, patří (Fond pojištění vkladů, 2011e; zákon č. 21/1992 Sb., o bankách): • Vklady osob, které mají k dotčené bance zvláštní vztah, s výjimkou právnických osob, ve kterých některá z osob je buďto členem dozorčí rady a vedoucím členem banky, členem dozorčí rady banky nebo osoba ovládající banku, osoba s kvalifikovanou účastí na těchto osobách a člen vedení těchto osob, a má kvalifikovanou většinu • Vklady u nichž byl podle pravomocného rozsudku prokázán původ z trestné činnosti • Směnky • Cenné papíry (např. akcie, dluhopisy, podílové fondy) • Podřízené dluhy (vklady, které lze z části zahrnout do kapitálu banky) • Vklady bank (mezibankovní vklady), finančních institucí (například podílových či penzijních fondů), zdravotních pojišťoven a státních fondů. Z uvedeného výčtu vyplývá, že v České republice veřejné orgány vyloučeny nejsou. Stejně tak je tomu i v případě velkých korporací, Fond pojištění vkladů poskytuje ochranu všem podnikům bez ohledu na velikost.

28


b) Forma příspěvku do systému pojištění vkladů a přítomnost rizikové složky Příspěvky do systému pojištění vkladů, které banky, stavební spořitelny a družstevní záložny odvádí do Fondu, plynou z depozit vkladatelů bank (Fond pojištění vkladů, 2011f). Úvěrové instituce odvádí do Fondu příspěvek v určité procentní výši z průměru objemu pohledávek z vkladů, na které se pojištění vztahuje, za dané kalendářní čtvrtletí, včetně úroků. V České republice je tedy příspěvek úvěrových institucí do systému pojištění vkladů odváděn předem a při výpočtu výše příspěvku se neuplatňuje riziková složka. 5.1.1

Systém pojištění vkladů na Slovensku

Fond ochrany vkladů, který zajišťuje systém pojištění vkladů na Slovensku, vznikl na základě zákona NR SR č. 118/1996 Z. z. o ochraně vkladů a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů (Fond ochrany vkladů, 2011). a) Předmět pojistné ochrany Pojištěným vkladatelem je podle zákona č. 118/1996 Z.z. o ochraně vkladů (ve znění pozdějších změn) fyzická osoba, nadace, neinvestiční fond, nezisková organizace poskytující všeobecně prospěšné služby, sdružení občanů, společenství vlastníků bytů a nebytových prostor nebo správce bytového domu za vklady na účtech bytových domů zřízených správcem bytového domu podle zvláštního zákona, právnická osoba s výjimkou té, která je podle zákona o ochraně vkladů z tohoto systému v Slovenské republice vyloučena. Za chráněné vklady se podle zákona č. 118/1996 Z.z. o ochraně vkladů považují vklady na vkladních knížkách na jméno, vklady na vkladových účtech, vklady na běžných účtech, vklady ve formě cenných papírů vydané bankou, které nejsou přijaty k obchodování na trhu burzy, peněžní prostředky uložené jako notářská úschova, pokud oprávněným příjemcem je nebo má být osoba, na niž se vztahuje systém ochrany vkladů (VÚB banka, 2011). Zákonem nejsou chráněny, a tudíž náhrada z Fondu se neposkytuje za vklady: • Vklady notářské úschovy, pokud nejsou splněny zákonné podmínky • Vklady ve formě dluhopisu, směnky nebo šeku • Vklady na doručitele, zůstatky zrušeného vkladu na doručitele, zejména vklad potvrzený vkladní knížkou na doručitele, vkladovým listem na doručitele nebo pokladní složenkou na doručitele • Podílový list, vklad potvrzený cennými papíry, které jsou přijaty k obchodování na trh burzy cenných papírů, investiční nástroj, jiný cenný papír nebo derivát přijatý obchodníkem s cennými papíry nebo zahraničním obchodníkem s cennými papíry na provedení investiční služby a klientský majetek chráněn Garančním fondem investic podle zvláštního zákona


29

• Vklady těch právnických osob, které zákon taxativně z ochrany vylučuje (např. banky, obchodníci s cennými papíry, kteří nejsou bankou, prováděcí a zprostředkující instituce platebního styku, provozovatelé platebního systému, další účastníci platebního systému, centrální depozitář cenných papírů, další účastníci systému zúčtování a vypořádání obchodů s investičními nástroji, burza cenných papírů, komoditní burza, správcovská společnost včetně majetku v podílovém fondu, pojišťovny, zajišťovny, penzijního pojišťovny, provozovatel, právnická osoba provozující loterie nebo jiné podobné hry, Exportní-importní banka Slovenské republiky, stát, státní fond, obec, vyšší územní celek, rozpočtová organizace státu, státního fondu nebo obce, příspěvková organizace státu, státního fondu nebo obce, orgán veřejné moci, Garanční fond investic, Fond pojištění vkladů) • Peněžní prostředky uložené v bance jako soudní úschova • Vklad, který je vlastním zdrojem financování banky podle zvláštního zákona • Vklady nebo společné vklady, které nejsou podle záznamů provedených bankou nebo pobočkou zahraniční banky v jejím informačním systému nebo ve vkladatelovu dokladu o vkladovém vztahu před dnem, kdy se vklady staly nedostupnými, vedené pro vkladatele nebo více vkladatelů s rozsahem nezbytných údajů o každém vkladateli. Z výčtu pojištěných vkladů je zřejmé, že na Slovensku se pojištění nevztahuje na vklady veřejných orgánů a vklady velkých podniků. b) Forma příspěvku do systému pojištění vkladů a přítomnost rizikové složky Banky mají dle zákona č. 118/1996 Z.z. o ochraně vkladů povinnost do Fondu ochrany vkladů uhradit tři druhy příspěvků: • Vstupní příspěvek • Roční příspěvek • Mimořádný příspěvek. Vstupní příspěvek je jednorázový a banka jej musí uhradit nejpozději do 30 dnů ode dne přijetí prvního vkladu chráněného zákonem o ochraně vkladů. Jeho výše odpovídá 1 000 000 Sk.11 Roční příspěvek je každoročně opakující se příspěvek, který banky musí hradit ve čtvrtletních splátkách a to nejpozději do 20. dne prvního měsíce kalendářního čtvrtletí. Jeho výši určuje Fond předem na celý rok a to nejpozději do 20. prosince předchozího roku. Příspěvek se odvádí z výpočtu průměrného staČástka 1 000 000 Sk je zmíněna v zákoně o ochraně vkladů. Na euro se tato částka převádí dle oficiálního přepočítávacího koeficientu odpovídajícího kurzu 1 EUR = 30,1260 Sk. 1 000 000 Sk takto odpovídá částce 33 194 EUR.

11

30


vu vkladů v bance, které jsou chráněny zákonem o ochraně vkladů, za předchozí čtvrtletí před dnem splatnosti ročního příspěvku nebo příslušné splátky z ročního příspěvku. Mimořádným příspěvkem se rozumí příspěvek, který Fond potřebuje k doplnění svých zdrojů v případě výdajů z důvodu výplaty náhrad za nedostupné vklady nebo k splácení úvěru, z kterého Fond čerpal při výplatě náhrad za nedostupné vklady. Banky mají povinnost uhradit mimořádný příspěvek ve lhůtě stanovené rozhodnutím Fondu, pokud ovšem nebude tato lhůta stanovena v zákoně o ochraně vkladů. Příspěvek se odvádí z celkové hodnoty bankovních vkladů, které jsou v zákoně vymezeny jako chráněné produkty, a to ve výši průměrného stavu banky za kalendářní čtvrtletí, přecházejícímu dni splatnosti mimořádného příspěvku. V rámci srovnávaných kritérií je zřejmé, že příspěvky jsou odváděny předem bez ohledu na výši podstupovaného rizika úvěrových institucí. 5.1.2

Systém pojištění vkladů v Polsku

V Polsku spravuje systém pojištění vkladů Bankovní garanční fond, který byl zřízen zákonem ze dne 14. prosince 1994 o bankovním garančním fondu (Sbírka zákonů z roku 2009, č. 84, bod. 711), který platí ode dne 17. února 1995. a) Předmět pojistné ochrany Chráněny jsou dle Bankovního garančního fondu (2011a) vklady na jméno v polských zlotých a valutách fyzických osob, právnických osob, včetně územních samosprávných celků, organizačních jednotek bez právní subjektivity, pokud mají způsobilost k právním úkonům, školních spořících asociací, zaměstnaneckých spořících a úvěrových asociací. Ochrana Bankovního garančního fondu se dle Bankovního garančního fondu (2011a, 2011b) nevztahuje na prostředky uložené v bance skrze: • Státní pokladnu • Jiné tuzemské banky, jiné zahraniční banky a jiné úvěrové instituce definované zákonem o bankách • Burzovní společnosti, společnosti neburzovního trhu nebo alternativních obchodních systémů, investiční společnosti, zahraniční investiční společnosti, zahraniční právnické osoby provádějící makléřské aktivity na základě zákona o obchodování s finančními nástroji • Domácí a zahraniční pojišťovny, domácí a zahraniční zajišťovny, podle zákona o pojišťovnictví a také Pojistný garanční fond ve smyslu zákona o povinném pojištění, Pojistný garanční fond a polský úřad pojistitelů motorových vozidel • Národní investiční fondy, správcovské společnosti definované v zákoně o národních investičních fondech a jejich privatizaci


31

• Investiční fondy, podílové fondy, zahraniční fondy, správcovské společnosti, pobočky investiční společnosti podle zákona o investičních fondech • Otevřené penzijní fondy, zaměstnavatelské penzijní fondy, penzijní společnosti, zaměstnanecké penzijní fondy v souladu se zákonem o organizaci a fungování penzijních fondů • Spořitelní a kreditní družstva, celorepubliková družstevní spořící a kreditní pokladna ve smyslu zákona o družstevních spořících a kreditních pokladnách • Osoby vlastnící ke dni splnění garance nejméně 5% z celkového počtu hlasů na valné hromadě nebo základního kapitálu a také osoby, které jsou v poměru k nim mateřskými subjekty nebo dceřinými společnostmi, pokud tyto osoby plnily svou funkci ke dni splnění garance nebo v průběhu aktuálního fiskálního roku (účetnictví), nebo den před splněním garance • Subjekty, kterým není povoleno vypracovat zkrácenou rozvahu a výkaz zisků a ztrát • Členů představenstva a dozorčí rady národní banky a také osoby vykonávající funkce ředitelů banky a náměstků ředitelů v ústředí banky, stejně jako ředitelé a náměstci ředitele poboček banky, pokud tyto osoby plnily svou funkci ke dni splnění garance nebo v průběhu aktuálního fiskálního roku (účetnictví), nebo den před splněním garance • Ředitelé a náměstci ředitele pobočky zahraniční banky nebo pobočky úvěrové instituce, pokud tyto osoby plnily svou funkci ke dni podmíněné záruky nebo v průběhu aktuálního fiskálního roku (účetnictví), nebo před pozastavením činnosti banky nebo den před splněním garance. Polsko poskytuje pojistnou ochranu územním správním celkům, ale chrání pouze vklady krajských, regionálních, místních a obecních orgánů. Vklady státu a ústředních správních orgánů ze systému pojištění vkladů vylučuje. Velké podniky jsou ze systému také vyloučeny. b) Forma příspěvku do systému pojištění vkladů a přítomnost rizikové složky Základem pro výpočet ročního poplatku podle stanoviska Bankovního garančního fondu (2011c) je 12,5násobek součtu kapitálových požadavků pro jednotlivé typy rizik a kapitálové požadavky pro limity a porušování dalších norem uvedených v zákoně - Bankovní právo, uvedené v článku. 128 zákona. 1 bod 2. písmeno a), vypočtené podle zásad uvedených v usnesení č. 380/2008 KNF ze dne 17. prosince 2008, § 6, (dříve zásady stanovené v usnesení č. 1 / 2007 KNB ze dne 13. března 2007, § 6). Tuzemské banky mající pobočky v zahraničí, vypočítávají základ pro výpočet ročního poplatku z celkových kapitálových požadavků místní banky, včetně pobočky banky v zahraničí.

32


Rozhodnutí č. 32/2010 Rady bankovního garančního fondu ze dne 17. listopadu 2010 o stanovení procentního podílu povinného ročního poplatku pro rok 2011 do Bankovního garančního fondu, pro subjekty, kterých se týká povinný garanční systém, stanoví datum, ke kterému 12,5násobek součtu kapitálových požadavků pro jednotlivé typy rizik a kapitálové požadavky na omezení a porušení jiných norem stanovených v bankách bude sloužit jako základ pro výpočet ročního poplatku, a určení termínu zaplacení poplatku. Pro rok 2011 bylo stanoveno, že výše příspěvku odpovídá sazbě 0,099 % z 12,5násobku součtu kapitálových požadavků. Polský systému uplatňuje odvádění příspěvků předem a současně zahrnuje v odváděném příspěvku rizikovou složku. 5.1.3

Systém pojištění vkladů v Belgii

Ochranný fond pro vklady a finanční nástroje byl v Belgii zřízen Ústavním zákonem ze dne 17. prosince 1998 o Ochranném fondu pro vklady a finanční nástroje a reorganizaci systému ochrany vkladů a finančních nástrojů. Financování pojištěných vkladů je v Belgii rozděleno mezi dva fondy: Ochranný fond pro vklady a finanční nástroje (dále „Ochranný fond“) a Zvláštní ochranný fond pro vklady a životní pojištění (dále „Zvláštní ochranný fond“). Z Ochranného fondu, který byl založen v důsledku požadavků EU na zajištění ochrany vkladů, jsou vypláceny pojištěné vklady do 50 000 EUR (v případě finančních nástrojů je uplatňován limit 20 000 EUR). Přesáhne-li velikost vyplácených vkladů hodnotu 50 000 EUR, jsou použity prostředky ze Zvláštního ochranného fondu (Nieuwenhuyze a Zachary, 2010, s. 95). a) Předmět pojistné ochrany Chráněny jsou vklady fyzických a právnických osob vč. různých forem neziskových organizací, sdružení, malých a středních podniků (Nieuwenhuyze a Zachary, 2010, s. 95). Systém ochrany vkladů v Belgii se vztahuje na vklady v hotovosti v eurech nebo v jiné měně členského státu Evropské unie (a také v norských a islandských korunách), který vkladatel uloží u své finanční instituce, ať už na běžný účet, spořicí účet nebo termínovaný vklad. Na vklady ve formě vkladových certifikátů, dluhopisy a jiné dluhové nástroje vydané institucemi podléhajícími systému pojištění vkladů, pokud jsou denominovány v eurech nebo v jiné měně členského státu Evropské unie (a také v norských a islandských korunách). Tyto cenné papíry jsou pojištěny jen za předpokladu, že nejsou podřízené a jsou registrované, nebo jsou drženy na účtu nebo v bezpečnostní schránce. Nárok na ochranu vzniká i u zaknihovaných cenných papírů. Dále pak vklady držené finančními institucemi na účtu investora, které jsou připraveny na investici fondem do finančních nástrojů nebo na výplatu výnosů z nich (zde se však uplatňuje limit 20 000 EUR). Ze systému pojištění vkladů jsou vyloučeny následující subjekty: • Vlády a jimi zřizované organizace


33

• Finanční instituce12 • Institucionální investoři • Velké korporace (zaměstnávají buď ročně v průměru více než 100 zaměstnanců, nebo dosahují bilanční sumy 3 650 000 EUR, příp. mají roční obrat 7 300 000 EUR bez DPH, příp. zaměstnávají v průměru 50 zaměstnanců) • Osoby spojené s insolventní institucí nebo podnikem (může jít o správce, zástupce, přidružené společnosti atd.), nebo které přispěly jeho insolvenci jejich vlastní činností. Pojištění se také nevztahuje na podřízené úvěry. V legislativě je přímo uvedeno, že belgický systém pojištění vkladů neposkytuje pojistnou ochranu veřejným orgánům. Dále se uvádí, že systém chrání pouze vklady malých a středních podniků, velké podniky jsou z pojištění vyloučeny. b) Forma příspěvku do systému pojištění vkladů a přítomnost rizikové složky Instituce podléhající systému pojištění vkladů musí přispívat do systému pojištění vkladů ve formě plateb skládajících se z následujících čtyř částí (Nieuwenhuyze a Zachary, 2010, s. 99): • Ve vztahu k ochraně vkladů: o Příspěvek do Ochranného fondu o Příspěvek do Zvláštního ochranného fondu. Oba tyto příspěvky se odvádí na základě procentního podílu z celkové výše pojištěných vkladů. • Ve vztahu k ochraně finančních nástrojů (např. akcie, dluhopisy, neregulované kolektivní investiční programy): o Příspěvek z hrubého zisku předchozího roku po odečtení úrokových příjmů (v případě úvěrových institucí), nebo z obratu (v případě investičních společností), splatný do Ochranného fondu o Příspěvek z hodnoty finančních nástrojů držených třetím stranám, splatný do Ochranného fondu. Belgický systém tedy uplatňuje odvody příspěvků způsobem ex ante a nezohledňuje rizika v odváděných příspěvcích.

Finanční institucí se rozumí podnik jiný než úvěrová instituce, jehož hlavní činností je nabývání účastí nebo výkon jedné nebo více činností uvedených v příloze I bodech 2 až 12 uvedené ve Směrnici Evropského parlamentu a rady 2006/48/ES ze dne 14. června 2006 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu (přepracované znění). 12

34


5.1.4

Systém pojištění vkladů ve Francii

Systém pojištění vkladů ve Francii spravuje Fond pojištění vkladů, který byl zřízen zákonem č. 99-532 ze dne 25. června 1999 o úsporách a finančním zabezpečení (Fond garance vkladů, 2009a). a) Předmět pojistné ochrany Chráněny jsou podle Fondu garance vkladů (2009b) vklady fyzických a právnických osob bez ohledu na jejich velikost a formu. Počet a typ účtů vkladatele u dané instituce nemá žádný vliv na výši odškodnění. Pojištěným vkladem je jakýkoli kreditní zůstatek z prostředků uložených na účtu nebo z dočasných operací vyplývajících z běžných bankovních transakcí, který musí banka vyplatit dle právních předpisů a pravidel. Mezi vklady, na které se záruka nevztahuje, patří zejména (2009b, 2011): • Vklady vzniklé z operací, pro které byl vkladatel uznán vinným v souvislosti s trestným činem praní peněz, na základě článků 222-38, 334-1 nebo 334-2 trestního zákoníku nebo článku 415 francouzského celního kodexu • Vklady, za něž vkladatel individuálně získal sazby a finanční výhody, které zhoršily finanční situaci instituce • Neregistrované (anonymní) vklady • Vklady státu a ústředních vlád • Obchodovatelné dluhové cenné papíry (např. depozitní certifikáty, střednědobé-směnky), které jsou definovány v článku L 213, část 1, a následující, francouzského měnového a finančního zákoníku • Vklady označované jako „ostatní dluhové cenné papíry“ (například dluhopisy) vydané úvěrovou institucí a závazky vyplývající z vlastních akceptovaných směnek a dlužních úpisů • Vklady v jiných měnách než jsou měny států Evropského hospodářského prostoru • Závazky (např. akcie a podřízené cenné papíry), které spadají do definice kapitálu instituce v souladu s nařízením CRBF Sb. 90-02 upravené ze dne 23. února 1990, týkající se akcionářů fondů • Vklady partnerů s osobním ručením nebo komanditních partnerů vlastnících alespoň 5% kapitálu úvěrové instituce, ředitelů, členů správní rady a dozorčí rady, manažerů a auditorů úvěrové instituce, jakož i všech vkladatelů majících rovnocenné postavení v jiných společnostech skupiny • Vklady pocházející od jakékoliv třetí strany jednající jménem osob uvedených v předcházejícím bodu • Vklady od subjektů kolektivního investování (např. podílové fondy) • Vklady pocházející od systémů důchodového zabezpečení a penzijních fondů.


35

Francouzský systém pojištění vkladů nevylučuje z vkladatelů velké podniky, naopak veřejné orgány za pojištěné vkladatele nepovažuje. b) Forma příspěvku do systému pojištění vkladů a přítomnost rizikové složky Instituce, které podléhají pojištění vkladů, musí odvádět do Fondu pojištění vkladů příspěvky v úhrnné roční výši 150 miliónů EUR (Společné výzkumné středisko, 2009). Východiskem pro určení podílu příslušné instituce na celkových odvodech do Fondu je velikost způsobilých vkladů upravených faktorem zohledňujícím riziko. Tato úprava zahrnuje jednak navýšení základny (velikosti způsobilých vkladů) o minimálně 1/3 nesplacených úvěrů a následně vynásobení takto získané hodnoty koeficientem v rozmezí 0,75 až 1,25 reflektujícím riziko. To je posuzováno podle solventnosti, diverzifikace, provozní ziskovosti a transformace splatnosti.13 Minimální velikost ročního příspěvků je přitom stanovena na 4 000 EUR. Francouzský systém tedy uplatňuje ve výpočtu výše příspěvků úvěrových institucí do systému rizikovou složku a využívá formy ex ante. 5.1.5

Systém pojištění vkladů v Irsku

Systém pojištění vkladů v Irsku je založen na Nařízení č. 168/1995 Evropských Společenství (systém pojištění vkladů), které vychází ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/19/ES. V reakci na finanční krizi v letech 2007–2009 a Směrnici, Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/14/ES upravilo Irsko původní nařízení z roku 1995 Upravujícím nařízením č. 228/2009 Evropských Společenství. Kromě standardního pojištění vkladů do 100 000 EUR dle požadavků legislativy EU byly v Irsku prostřednictvím vládní záruky chráněny i vklady nad 100 000 EUR, a to v přechodném režimu nejdéle do konce roku 2011 (Národní agentura ochrany spotřebitele, 2011). a) Předmět pojistné ochrany Chránění vkladatelé jsou fyzické a právnické osoby v podobě malých a středních podniků, sdružení, neziskových organizací a charit. Mezi jednotlivé typy pojištěných vkladů patří běžné, vkladové a termínované účty, dále účtu u stavebních spořitelen a úvěrových institucí. Pojištění vkladů naopak dle Nařízení č. 228/2009 nepokrývá: • Vklady patřící vyloučeným vkladatelům (vedoucí úředník či člen rady nebo řídícího výboru úvěrové instituce nebo osoba s ním spojená, vlastník úvěroTransformace splatnosti spočívá v poskytování dlouhodobých půjček na základě krátkodobých vkladů. Tuto činnost provozují retailové banky a jde o velmi rizikovou záležitost. Tomuto riziku se banky brání vytvářením rezerv likvidních aktiv. Navíc vstupují do vzájemných smluvních vztahů, které jim v těchto případech umožňují získat finanční prostředky formou půjčky od ostatních bank. Půjčovatelem poslední instance pak bývá centrální banka (Evropský hospodářský a sociální výbor, 2009). 13

36


vé instituce nebo osoba s ním spojená, dceřiné společnosti a další právnické osoby spadající pod stavební spořitelny, holdingové a dceřiné společnosti a další právnické osoby patřící vlastníku úvěrové instituce) • Prostředky podezřelé z vazby na trestnou činnost • Mezibankovní vklady • Vklady finančních institucí dle Nařízení č. 395/1992 • Vklady, na které vkladatel jako jednotlivec získal od dané úvěrové instituce sazby a finanční výhody, které přispěly ke zhoršení finanční situace této instituce • Vklady státu, ústředních správních úřadů, měst, regionálních úřadů • Důchodové pojištění a důchodový fond • Dluhové cenné papíry vydané touž institucí a závazky vzniklé z vlastních akceptací a směnek. Irsko jako vkladatele v systému pojištění vkladu nezahrnuje velké podniky a také vylučuje orgány místní správy. b) Forma příspěvku do systému pojištění vkladů a přítomnost rizikové složky Základem pro výpočet příspěvku do systému pojištění vkladů jsou dle Nařízení č. 228/2009 pojištěné vklady držené ve všech pobočkách úvěrových institucí v každém členském státě Evropského hospodářského prostoru včetně vkladů na účtech stavebních spořitelen. V odváděných příspěvcích není zahrnuta riziková složka a jsou odváděny předem. 5.1.6

Systém pojištění vkladů v Nizozemsku

Systém pojištění vkladů se v Nizozemsku opírá o zákon ze dne 28. září 2006 o pravidlech na finančních trzích a dohledu, který stanovuje základní pravidla systému. Podrobněji jsou pak tato pravidla rozvedena v Dekretu ze dne 12. října 2006 obsahujícím pravidla týkající se různých obezřetnostních opatření, kompenzacích pro investory a pojištění vkladů podle zákona o finančním dohledu. a) Předmět pojistné ochrany Chráněny jsou vklady fyzických a právnických osob v podobě malých a středních podniků. Ochrana se podle Dekretu z 12. října 2006 vztahuje na peníze držené na běžných účtech, spořicích účtech a zvláštních spořicích účtech, jako jsou termínované vklady. Naopak se pojistná ochrana nevztahuje na (Nizozemská národní banka, 2009): • Akcie na doručitele • Dluhopisy držené prostřednictvím banky


37

• Neregistrované (anonymní) vklady • Vklady ředitelů příslušné banky a vklady jejich blízkých • Vklady vlastníků banky s podílem 5 % a vyšším a vklady jejich blízkých • Dále se systém nevztahuje na finanční instituce, veřejné subjekty a subjekty, jejichž vklady pocházejí z trestné činnosti. Nizozemsko tudíž nechrání vklady velkých podniků ani veřejných subjektů. b) Forma příspěvku do systému pojištění vkladů a přítomnost rizikové složky Nizozemský způsob plateb do systému pojištění a následně výplaty pojištěných vkladů je mezi srovnávanými zeměmi ojedinělý: je založen na ex post schématu, kdy výplatu pojištěných vkladů na sebe při insolvenci některé z bank přebírá Nizozemská národní banka a teprve následně vymáhá prostředky od bank, a to dle jejich podílu na celkové hodnotě vkladů spadajících do systému pojištění vkladů. Insolventní banka není v tomto výpočtu zohledňována (Nizozemská národní banka, 2011). Riziková složka se v nizozemském systému neuplatňuje. 5.1.7

Systém pojištění vkladů ve Spojeném království

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/19/ES ze dne 30. května 1994 o systémech pojištění vkladů byla do práva Spojeného království implementována prostřednictvím Nařízení 1995/1442 o úvěrových institucích; ochrana vkladatelů. Zákonem o finančních službách a trhu z roku 2000 byl zřízen Kompenzační program finančních služeb – FSCS, který je nezávislou neziskovou institucí a slouží jako fond poslední instance v případě neschopnosti některé finanční instituce (banky, pojišťovny, investiční společnosti) dostát svým závazkům (Kompenzační program finančních služeb, 2011). Záběrem svých činností tak jde dalece nad rámec pouhé ochrany vkladů, jak je vyžadováno směrnicí 94/19/ES. Úřad pro finanční služby – FSA, který je regulátorem trhu finančních služeb v UK, dále upřesňuje, že rozsah ochrany prostřednictvím Kompenzačního programu finančních služeb je stanoven v manuálu FSA (Úřad pro finanční služby, 2011a). a) Předmět pojistné ochrany Dle manuálu FSA (Úřad pro finanční služby, 2011b) jsou chráněny vklady fyzických a právnických osob v podobě malých a středních podniků. Pojištěným vkladem jsou podle manuálu FSA vklady u institucí podléhajících systému pojištěných vkladatelů ve Spojeném království a u úvěrových institucí zřízených v UK a poskytujících prostřednictvím poboček služby v ostatních státech EHP. Výše pojištěných vkladů u jedné instituce je omezena na 85 000 liber. Vyloučenými vkladateli jsou:

38


• Velké firmy • Instituce kolektivního investování • Zahraniční finanční instituce • Penzijní fondy • Subjekty veřejné správy a samosprávy • Subjekty, jejichž vklady pocházejí z trestné činnosti • Ředitelé příslušné banky a jejich blízcí • Vlastníci bank s podílem 5 % a vyšším a jejich blízcí • Osoby, které se podle FSCS podílely na problémech dotčené banky. Dále se za pojištěný vklad nepovažuje: • Dluhopis vydaný úvěrovou institucí, který je součástí vlastního kapitálu dané instituce • Zajištěný vklad • Anonymní vklad • Odložené akcie vydané stavební spořitelnou (akcie se stálým úrokem). Z výčtu jasně vyplývá, že pojištěnými vkladateli nejsou velké firmy a ani veřejné orgány. b) Forma příspěvku do systému pojištění vkladů a přítomnost rizikové složky Instituce spadající do systému pojištění vkladů přispívají do FSCS dvěma typy plateb: jednak manažerským poplatkem v souhrnné výši maximálně jedné miliardy liber (Úřad pro finanční služby, 2011c) a pak také příspěvkem na pokrytí nákladů na kompenzace pojištěných vkladatelů (na segment vkladů připadá souhrnný roční příspěvek od všech subjektů 1,84 biliónu liber, zatímco na ostatní segmenty – životní a penzijní pojištění, investice, obecné pojištění a poskytování úvěrů pro domácnosti připadá 2,19 z celkových 4,03 miliard liber tvořících celkový roční pojistný fond). Manažerský poplatek je mezi zúčastněné subjekty rozdělen podle odhadovaných manažerských nákladů očekávaných v daném roce, přičemž část nákladů je rozložena mezi zúčastněné subjekty proporcionálně a část podle podílu daného subjektu na objemu případů řešených v daném roce FSCS. Příspěvek na pokrytí nákladů na kompenzace pojištěných vkladatelů je určen podle stejného klíče, tj. podle podílu daného subjektu na objemu případů, které FSCS v daném roce řešila (Úřad pro finanční služby, 2005, s. 42). Výše Příspěvků, které jsou odváděny do systému pojištění vkladů formou ex ante jsou vypočteny bez ohledu na rizikovost dané úvěrové instituce.


39

5.2 Srovnání a zhodnocení systémů pojištění vkladů dle vybraných kritérií Jak už bylo zmíněno v podkapitole 5.1, kritéria byla určena na základě očekávaných změn, které Evropská komise popisuje v Návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o systémech pojištění vkladů a ve Zprávě Komise Evropskému parlamentu a Radě o přezkumu směrnice 94/19/ES o systémech pojištění vkladů. Změny, které Evropská komise navrhuje, a na základě kterých byla vybrána kritéria k následné komparaci, jsou: • Zcela ze systému pojištění vkladů vyloučit orgány místní zprávy • Zahrnout do systému pojištění vkladů všechny podniky bez ohledu na velikost • Stanovit výši příspěvků úvěrových institucí do systému pojištění vkladů na základě stupně rizika, jež daná banka podstupuje • Odvod příspěvků úvěrových institucí do systému pojištění vkladů předem, tzv. formou ex ante. Tab. 2

Srovnání systémů pojištění vkladů ve vybraných zemí Evropské unie

Země Česká republika Slovensko Polsko Belgie Francie Irsko Nizozemsko Spojené království

Pojistná ochrana veřejných orgánů

Pojistná ochrana velkých podniků

Příspěvek odváděný do systému pojištění vkladů Příspěvek založený Způsob na riziku financování

ANO NE ANO NE NE NE NE

ANO NE NE NE ANO NE NE

NE NE ANO NE ANO NE NE

Ex ante Ex ante Ex ante Ex ante Ex ante Ex ante Ex post

NE

NE

NE

Ex ante

Pozn.: šedě označené buňky znamenají, že navrhované změny Evropskou komisí již státy uplatňují.

Zhodnotíme-li uvedené informace z pohledu připravenosti jednotlivých systémů na očekávané změny, vylučují veřejné orgány ze systému pojištění vkladů všechny země kromě České republiky a Polska. V případě Polska se však jedná pouze o vklady krajských, regionálních, místních a obecních orgánů. Vklady státu a ústředních správních orgánů ze systému pojištění vkladů Polsko vylučuje.

40


Naopak velké podniky jsou ze systému pojištění vkladů vyloučeny v šesti členských státech, zatímco ve shodě s návrhem Evropské komise je jen Česká republika a Francie, které zahrnují mezi pojištěné vkladatele všechny podniky bez ohledu na velikost. Ze srovnávaných zemí zohledňuje ve vyměřovacím základu pro výpočet příspěvků do systému pojištění vkladů rizikovou složku pouze Francie a Polsko. V rámci navrhovaných změn Evropské komise jsou tyto členské země s rizikovou složkou již ztotožněny, liší se pouze způsob jejího určení. V Polsku je riziková složka určená konkrétně procentním podílem z 12,5 násobku součtu kapitálových požadavků pro jednotlivé typy rizik. Ve Francii se riziková složka stanoví na základě posouzení dané úvěrové instituce stran solventnosti, diverzifikace, provozní ziskovosti a transformace splatnosti. Komisí navrhovaný způsob financování ex ante v rámci příspěvků pojištění vkladů uplatňují všechny srovnávané země až na Nizozemsko, které využívá systém financování ex post. V případě Nizozemska to znamená, že úvěrové instituce přispívají do systému pojištění vkladů svými finančními prostředky až v momentě, kdy dojde na výplatu náhrad nedisponibilních prostředků vkladatelům. V roce 2009 začal ale již systém pojištění vkladů v Nizozemsku připravovat přechod na režim ex ante, v rámci něhož by banky odváděly do pojistného fondu platby průběžně. Přitom by se zohledňoval také jejich rizikový profil. Zavedení průběžného financování systému pojištění vkladů je v Nizozemsku stanoveno k 1. červenci 2012 (Nizozemská národní banka, 2011). Z výše uvedeného vyplývá, že ze srovnávaných zemí poskytuje svým vkladatelům legislativně výhodnější a nadčasovou ochranu Francie. Všechny plánované změny, které byly v rámci vybraných kritérií posuzovány, systém pojištění vkladů prostřednictvím francouzské legislativy již uplatňuje. Jediný rozdíl spočívá při určení příspěvku založeném na stupni rizika, neboť Francie využívá při stanovení rizikového profilu dané instituce ukazatelů, kterými jsou solventnost, diverzifikace, provozní ziskovost a transformace splatnosti. Evropská komise navrhuje, pro vyjádření rizikovosti institucí, kapitálovou přiměřenost, kvalitu aktiv, rentabilitu a likviditu. Při hodnocení stávajících systémů pojištění vkladů ve srovnávaných zemích EU lze identifikovat jejich následující hlavní silné a slabé stránky. Silnou stránkou systémů pojištění vkladů je jednoznačně vzájemná harmonizace výše pojištění vkladů a doby výplaty nedisponibilních vkladů na základě Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/14/ES (viz podkapitola 4.1). Tento fakt je v souladu s požadavky na fungování jednotného trhu kapitálu v Evropské unii. Také to odbourává možnost zneužívat systémy pojištění vkladů v rámci propagace bankovních produktů. Dřívější rozdíly ve výši pojištění vkladů způsobovaly hrozbu hromadných výběrů vkladatelů a následné přesuny jejich vkladů do bank, které nabízely svým klientům vyšší pojistnou ochranu vkladů.14 Tento případ se stal například u britských bank, kdy klienti přesouvali své vklady do bank V příloze B jsou uvedeny jednotlivé výše pojištění vkladů uplatňované ve vybraných zemí Evropské unie v roce 2007, tedy před začátkem finanční a ekonomické krize v Evropě. 14


41

irských, poté co v září 2008 začal irský systém nabízet neomezenou garanci náhrad vkladů (Šulcová, 2010). Mezi slabé stránky systémů pojištění vkladů zcela určitě patří zrušení spoluúčasti vkladatelů. Byl to také jeden z kroků, který byl proveden v rámci vzájemného sbližování systémů pojištění vkladů na základě Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/14/ES (viz podkapitola 4.1). Tímto krokem se však zrušilo jediné opatření, které alespoň z části omezovalo morální hazard na straně vkladatelů (viz kapitola 3). Evropská komise toto odůvodnila tím, že klienti nejsou schopni finanční zdraví své banky posoudit (Evropská komise, 2008). Zrušení spoluúčasti podporuje rozhodování vkladatelů pouze na základě úroku a výše poplatků dané banky. Tento krok tedy zásadně podporuje morální hazard na straně vkladatelů. Slabou stránkou většiny systémů pojištění vkladů je neexistující vazba na rizikovost operací bank při odvodech do systémů. Hrozí morální hazard ze strany bank a také nepříznivý výběr. Ex post platby příspěvků do systému pojištění vkladů jsou další slabou stránkou, konkrétně tedy slabou stránkou systému pojištění vkladů v Nizozemsku, která banky může vybízet k ještě většímu morálnímu hazardu, než je tomu v případě neexistence rizikové složky v příspěvcích úvěrových institucí. Banky, které se chovají nejrizikověji, jsou tímto systémem zbaveny zodpovědnosti vůči vkladatelům i samotnému systému pojištění vkladů, protože v případě krachu banky bude výplata vkladatelů přenesena právě na sytém pojištění vkladů, potažmo na banky, které se chovaly méně rizikově a nedošly ke krachu. V případě systému ex ante je alespoň z části zajištěno, že se i zkrachovalá banka podílí na výplatě vkladatelům prostřednictvím průběžných odvodů finančních prostředků do systému pojištění vkladů. Z toho vyplývá, že neúplná harmonizace mezi systémy pojištění vkladů patří zároveň ke stránkám slabým. Nedokončená harmonizace mezi systémy pojištění vkladů vede k narušení hospodářské soutěže. Může totiž docházet k nerovné soutěži na trhu mezi bankami daného státu a bankami ostatních států EU, které se řídí systémem pojištění vkladů mateřské země. Tím pádem se do nerovné situace dostávají i klienti těchto bank. Příkladem mohou být rozdíly ve vymezení oprávněných vkladatelů, kterým systémy pojištění vkladů poskytují ochranu. Například zahrnutí velkých podniků mezi pojištěné subjekty může vést k transferu kapitálu ze země, kde mezi pojištěnými subjekty nejsou, do země, která je nevylučuje.

42


Tab. 3 Shrnutí silných a slabých stránek systémů pojištění vkladů ve vybraných zemích Evropské unie

Silné stránky Harmonizace výše pojištění vkladů Harmonizace doby výplaty nedisponibilních vkladů

Slabé stránky Zrušení spoluúčasti vkladatelů Neexistující vazba na rizikovost operací bank při odvodech do systémů Neúplná harmonizace mezi systémy pojištění vkladů Ex post platby v Nizozemsku

Doporučení pro zlepšení systémů pojištění vkladů v kontextu očekávaných změn

43

6 Doporučení pro zlepšení systémů pojištění vkladů v kontextu očekávaných změn Rok 2010 přinesl pro systémy pojištění vkladů zemí Evropské unie několik významných změn. Změny, týkající se především zvýšení limitů pojištění vkladů a zkrácení lhůty výplaty nedisponibilní vkladů, uplatňuje většina států Evropské unie teprve od 1. 1. 2011. Přesto Evropská komise navrhuje v dohledné době systémy pojištění vkladů vystavit znovu několika významným změnám. Ne všechny změny lze však považovat za opatření, která skutečně povedou k posílení celkové finanční stability. I když pro bankovní vkladatele se navrhované změny jeví pozitivně, na subjekty bankovního trhu mohou mít opačný vliv. Důležité tedy je neuspěchat přijetí těchto změn jen proto, že Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/14/ES ze dne 11. března 2009, kterou se mění směrnice 94/19/ES o systémech pojištění vkladů, pokud jde o výši pojištění a lhůtu k výplatě je považována pouze za nouzové řešení, ale naopak posoudit dopady stávajících opatření a na základě toho některé navrhované změny ještě posoudit a vyvodit patřičné důsledky, protože bez toho by zavedením těchto změn mohla být finanční stabilita naopak narušena. Evropská komise by měla zvážit jí navrhované zavedení vzájemné výpůjční facility mezi státy, která spočívá v možnosti získání půjčky od všech ostatních systémů pojištění vkladů v případě potřeby. Nejzazší termín pro splacení této půjčky je až pět let. Poskytnutí půjčky a následné až pětileté čekání na její splacení však může vyvolat lavinový efekt, kdy se do nepříznivé situace dostanou ty systémy, které půjčku v prvním kole poskytly, a následně se samy dostaly do problémů se solventností. Poté by musely o půjčku z ostatních systémů žádat také ony, přičemž okruh systémů schopných půjčku poskytnout by se neustále zmenšoval. Tato situace by mohla vést až k úplnému vyčerpání všech systémů pojištění vkladů. Proto doporučuji nástroj vzájemné výpůjční facility nezavádět. Přikláním se tím k názoru Fondu pojištění vkladů, který se ke vzájemné výpůjční facilitě mezi státy Evropské unie vyjadřuje takto: „Existuje reálné riziko, že systém pojištění vkladů, který poskytne prostředky ze svých rezerv je bude následně potřebovat k řešení úpadku domácí banky. V případě rozsáhlejší finanční krize jsou takto zvýhodněny systémy, u kterých dojde ke krachům bank nejdříve. Nedostatečným způsobem je také řešena otázka záruk za tyto půjčky“ (Hovorka, 2010). Také doporučuji neaplikovat návrh vytvoření Sítě stávajících systémů s již zmíněnou výpůjční facilitou mezi státy. Pokud se v Evropské unii nevytvoří zcela jednotný systém pojištění vkladů, bude stále docházet k narušování hospodářské soutěže mezi bankami, a tím ke znevýhodnění samotných vkladatelů. Pokud má být tomuto zabráněno, je velmi důležité, aby všichni vkladatelé měli absolutně stejné možnosti, a to bude možné jedině na základě stejných legislativních

44

Doporučení pro zlepšení systémů pojištění vkladů v kontextu očekávaných změn

podmínek všech států Evropské unie. Důvodem je zejména volný pohyb kapitálu, a ve srovnání s ostatními výrobními faktory také jeho rychlý přesun přes hranice členských zemí Evropské unie. Pro to, aby mohl vzniknout zmíněný jednotný systém pojištění vkladů, je důležitá úplná harmonizace mezi systémy. Toho bude podle Evropské komise nejprve docíleno, až každý systém pojištění vkladů bude mít shromážděny prostředky ve výši 1,5 % způsobilých vkladů.15 Jako potenciálně riskantní se jeví zavést zkrácení výplaty nedisponibilních vkladů ze současných 20 pracovních dnů na sedm kalendářních dnů. Je samozřejmé, že ve vkladatelích tento krok vyvolá posílení důvěry vůči systému. Je však otázkou, zda je sedmidenní lhůta vůbec technicky realizovatelná v praxi. Stávající doba 20 pracovních dnů pro výplatu nedisponibilních vkladů dosud nebyla nijak analyzována, a tudíž nedošlo k vyhodnocení její současné působnosti. Evropská komise by se proto měla zaměřit na analýzu této doby, posoudit její dopady na fondy pojištění vkladů a samotný finanční trh. A teprve na základě této analýzy předkládat možné návrhy na zkrácení doby výplaty nedisponibilních vkladů. V současnosti jsou vkladatelé z velké části zbaveni vlastní odpovědnosti při výběru banky. Evropská komise argument morálního hazardu nebere v potaz a vysvětluje to tím, že retailový vkladatelé nejsou schopni finanční zdraví své banky posoudit (Evropská komise, 2008). Návrh znovu zavést spoluúčast tedy není zcela jistě průchozí, proto jako poslední doporučení pro zlepšení systémů pojištění vkladů navrhuji zveřejňovat výsledky posuzování rizikovosti úvěrových institucí. Vycházet by se mohlo ze zátěžových testů evropských bank, které jsou jim průběžně podrobovány. Tyto testy jsou prováděny jak na národní úrovni, tak i na úrovni Evropské unie. Výsledky zátěžových testů jsou však zveřejňovány pouze pro bankovní sektor jako celek. Jmenovitě jsou banky Evropské unie hodnoceny ratingovými agenturami. Agentury hodnotí banky pomocí ratingu finanční síly (financial strengh rating), který „vyjadřuje finanční sílu samotné banky bez ohledu na možnou podporu banky ze strany jejího vlastníka v případě problémů bank“ (Vinš a Liška, 2005). Tyto testy se však mezi různými agenturami liší, neboť každá z agentur využívá vlastní metodiku. Řešením by mohlo být, že by Evropská komise, případně Evropská centrální banka, prováděla testy na základě stanovené jednotné metodiky16 s tím, že by výsledky byly zveřejňovány jmenovitě pro každou banku. Vkladatelé by tak měli přehled o tom, jak jimi vybraná banka riskuje, spoluúčast vkladatelů by se opět mohla zakomponovat do systému pojištění vkladů a bylo by docíleno toho, že by se alespoň část zodpovědnosti převedla na samotné vkladatele.

Výše 1,5 % způsobilých vkladů je stanovena Evropskou komisí v Návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o systémech pojištění vkladů v rámci stanovení cílové výše systémů pojištění vkladů (viz podkapitola 4.2.1). 16 Příkladem může být metodika stanovená Evropskou komisí v Návrhu směrnice Evropskému parlamentu a Radě o systémech pojištění vkladů při určení výše příspěvku do systémů pojištění vkladů založeném na stupni rizika (Evropská komise, 2010a). 15

Diskuze

45

7 Diskuze Systém pojištění vkladů do roku 2010 nebyl v rámci Evropské unie nijak novelizován. Až rok 2008 a finanční krize ve světě ukázala, jak byla ochrana stávajících systémů pojištění vkladů nedostačující. Na tuto situaci promptně zareagovaly vlády mnoha států po celém světě včetně Evropské unie. Výrazně byla posílena ochrana vkladatelů, a to někdy i nad rámec racionálně zdůvodnitelných opatření. Například nastavení limitu pojištění vkladů ve výši 100 000 EUR lze považovat spíše za veřejností snadno zapamatovatelné kulaté číslo, nežli částku odůvodněnou ekonomickými argumenty. Lze totiž předpokládat, že množství pojištěných vkladů by se nezměnilo o podstatnou část, pokud by byla pojistná ochrana nastavena například na 90 000 nebo 110 000 EUR. Evropská komise (2010b) totiž propočítala, že ve srovnání s limity pojištění vkladů uplatňovanými členskými státy Evropské unie před finanční a ekonomickou krizí (obvykle ve výši 20 000 EUR) znamenalo zvýšení limitu na 100 000 EUR nárůst počtu plně pojištěných vkladů z 89 na 95 %. Potenciální navýšení limitu pojištění vkladů ze 100 000 na 200 000 by navýšilo počet plně pojištěných vkladů jen o 2 %. V České republice se ochranou vkladatelů zabývá Fond pojištění vkladů, který na svých internetových stránkách (Fond pojištění vkladů, 2011d) uvádí tři „klady“, které systém pojištění vkladů přináší bankovním vkladatelům, a to: • Vklad je pojištěn automaticky ve chvíli, kdy uzavřete smlouvu s bankou a vložíte na účet své prostředky • Nemusíte nikam chodit, nic podepisovat, hlídat žádné termíny a nic platit • Pojištění je jednotné a ze zákona pro všechny, odpadají různé „výhodné“ nabídky. Právě některým z bodů tohoto výčtu „kladů“ pro vkladatele se chci v diskuzi věnovat, protože jejich význam považuji za sporný. Například tvrzení, že vkladatelé nemusí v rámci pojištění vkladů nic platit, je sice pravdivý v tom, že vkladatel opravdu nemusí fondu pojištění vkladů dávat žádné peníze, ale jedním z dopadů, které má pojištění vkladů na banky, je zvyšování nákladů úvěrových institucí, v rámci příspěvků do fondů (Dvořák, 2005). A právě tyto náklady se nejčastěji přeneseně projevují například v podobě různých poplatků spojených s bankovními produkty. Tudíž termín, že vkladatelé nemusí nic platit, není až tak úplně přesný. Také odstranění různých „výhodných“ nabídek a údajné sjednocení podmínek napříč bankami je zatím stále ještě zavádějící. Podkapitola 5.2 na základě komparace vybraných zemí Evropské unie prokázala, jak se systémy pojištění vkladů liší a jaký to má vliv na finanční trh. Nedokončená harmonizace jednotlivých systémů vede k narušení hospodářské soutěže, omezení volného pohybu kapitálů, může vytvářet i paralelu daňových rájů. Pozitivním posunem by v této věci měly být očekávané změny navrhované Evropskou komisí. Navržené změny jsou silným předpokladem k vytvoření uce-

46

Diskuze

leného harmonizovanějšího rámce pro systémy pojištění vkladů. Představují také významné makroekonomické dopady. Například zavedením rizikové složky při stanovení příspěvku úvěrových institucí do systémů pojištění vkladů budou více podporovány banky s méně rizikovým a naopak zodpovědným chováním. Zlepší se kontrola rizika v bankovním sektoru a bude zabráněno dotování rizikovějších bank prostřednictvím bank bezpečnějších. Harmonizované financování systémů pojištění vkladů, které spočívá v 75% financování systémů způsobem ex ante a 25% financování způsobem ex post, přinese snížení využívaní peněz daňových poplatníků v případě bankovních krachů (Evropská komise, 2010c). Stále se však nabízí mnoho otázek, které nejsou zcela dořešeny, a které by mohly v rámci nepříznivé bankovní situace, finanční stabilitě spíše ublížit. Například zkrácení lhůty k výplatě na sedm kalendářních dnů nebo vzájemná výpůjční facilita mezi členskými systémy pojištění vkladů jsou velmi diskutované témata, proti kterým se staví některé státy Evropské unie (Evropská komise, 2010a) včetně České republiky. Fond pojištění vkladů České republiky nová pravidla v systému pojištění vkladů akceptuje, avšak pokaždé se snaží o zasazení navrhovaných změn do reálného ekonomického rámce a analýzu jejich přínosů i nákladů (Fond pojištění vkladů, 2010). Josef Tauber, předseda správní rady Fondu pojištění vkladů, se vyjadřuje ke změnám takto: „Ve spolupráci s dalšími národními pojistiteli vkladů se snažíme při schvalování nové evropské legislativy intervenovat za co nejvyšší efektivitu navrhovaných řešení. Příkladem může být návrh na zkrácení lhůty pro výplatu náhrad vkladů, který považujeme za unáhlený a Evropské komisi jsme doporučili tyto úvahy odložit na dobu, kdy budou současné systémy řádně otestovány a prověřeny praxí. Jedno je však již nyní zřejmé“. Proto bylo v rámci doporučení pro zlepšení systémů pojištění vkladů v kontextu očekávaných změn navrženo posoudit dopady stávajících opatření a na základě toho některé navrhované změny vyhodnotit a vyvodit patřičné důsledky. Dále bylo navrhnuto nenechávat působení systémů pojištění vkladů na národní úrovni, ale vytvořit jednotný systém pro celou Evropskou unii. K tomuto kroku bude však potřeba přistupovat velmi opatrně v rámci legislativních opatření jednotlivých států a lze konstatovat, že se bude jednat o dlouhodobý proces (Evropská komise, 2010b). Dalším doporučením bylo zveřejňování rizikových profilů bank a s tím související obnovení spoluúčasti vkladatelů v systému pojištění vkladů. Výsledkem by mělo být omezení morálního hazardu ze strany vkladatelů. Pokud se však nad tímto návrhem více zamyslíme lze říci, že to má i stinnou stránku, kterou je paradoxně to, proti čemu systém pojištění vznikl: runy na banky. Lidé by po zveřejnění rizikových profilů své banky opět mohli v panice začít vybírat své vklady. Musela by se tudíž najít taková cesta předání těchto informací vkladatelům, která by vkladatele současně ujistila, že i přes určitý rizikový profil dané banky není důvod k panice.

Závěr

47

8 Závěr Bakalářská práce měla za cíl zhodnocení systémů pojištění vkladů ve vybraných zemích Evropské unie dle zvolených kritérií v kontextu očekávaných změn legislativy EU. Dílčím cílem práce pak bylo zhodnocení dopadů očekávaných změn systému pojištění vkladů v legislativě Evropské unie na vkladatele a stabilitu bankovních systémů v zemích EU. Na základě popisu systémů pojištění vkladů ve vybraných zemích Evropské unie byly identifikovány současné silné a slabé stránky jednotlivých systémů. Z provedené analýzy vyplynuly tyto slabé stránky systémů pojištění vkladů: zrušení spoluúčasti vkladatelů, neexistující vazba na rizikovost operací bank při odvodech do systémů, neúplná harmonizace mezi systémy pojištění vkladů a existence ex post plateb v Nizozemsku. Uvedené slabé stránky mohou vést například k morálnímu hazardu, narušení hospodářské soutěže a tím k oslabení celé finanční stability. Naopak za silnou stránku v rámci současných změn lze považovat stanovení stejné výše pojištění vkladů a doby výplaty pro všechny systémy pojištění vkladů v Evropské unii, tedy vzájemné sbližování a harmonizaci mezi systémy. Provedené srovnání systémů pojištění vkladů v České republice, Slovensku, Polsku, Belgii, Francii, Irsku, Nizozemsku a Spojeném královstvím ukázalo, že nejlépe připraveným a nadčasovým systémem v rámci očekávaných změn je francouzský systém pojištění vkladů, který v rámci zvolených kritérií pro komparaci všechny očekávané změny již uplatňuje. Očekávané změny systému pojištění, navržené Evropskou komisí, lze považovat za krok, který povede k dalšímu vzájemnému sbližování systémů pojištění vkladů. K hlavním změnám patří: zkrácení doby výplaty, příspěvky do systémů pojištění vkladů založené na stupni rizika, zvýšení informovanosti vkladatelů o pojištění vkladů prostřednictvím jejich banky, zavedení a úpravy ex ante a ex post příspěvků bank do systémů pojištění vkladů, vzájemná výpůjční facilita mezi systémy pojištění vkladů, pojištění vkladů všech podniků bez ohledu na velikost a vyloučení vkladů všech veřejných orgánů z pojištění vkladů. Ne všechny navrhované změny lze vnímat jako krok k posílení finanční stability, ačkoliv z pohledu bankovních vkladatelů může jít o pozitivní krok ke zvýšení jejich důvěry v bankovní systém. Příkladem je další zkrácení doby výplaty náhrad do sedmi kalendářních dnů v případě krachu dané banky, které přináší vkladatelům možnost vyhnout se alespoň z části finančním problémům. Pokud se však s touto dobou výplaty náhrad nedokážou vypořádat samy systémy pojištění vkladů, pak ani vkladatelé neobdrží své finanční prostředky ve stanovené době, a jejich důvěru vůči bankovnímu systému to naruší. Závěrem lze říci, že změny uskutečněné v systémech pojištění vkladů ve své většině vedou k posílení finanční stability a důvěry vkladatelů. Z pohledu Evropské unie je důležité pro vytvoření jednotného vnitřního trhu a úplnému odstranění negativních doprovodných jevů pojištění vkladů podrobit dalším legislativním změnám spojeným s důslednější harmonizací systémů pojištění vkladů

48

Závěr

s možným cílovým stavem v podobě jednotného systému společného pro všechny státy Evropské unie.

Literatura

49

9 Literatura BANKOVNÍ GARANČNÍ FOND. Basic information on the deposit guarantee scheme in Poland [online]. Varšava: Bankovní garanční fond, 21. 01. 2011a [cit. 2011-03-19]. Dostupné z WWW: . BANKOVNÍ GARANČNÍ FOND. Więcej na temat zasad gwarantowania depozytów [online]. Varšava: Bankovní garanční fond, 03. 01. 2011b [cit. 2011-03-19]. Dostupné z WWW: . BANKOVNÍ GARANČNÍ FOND. Opłata roczna [online]. Varšava: Bankovní garanční fond, 24. 11. 2011c [cit. 2011-03-20]. Dostupné z WWW: . ČNB. Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem [online]. Praha: ČNB, 2010 [cit. 2011-03-17]. Dostupné z WWW: . Dekret ze dne 12. října 2006 obsahující pravidla týkající se různých obezřetnostních opatření, kompenzací pro investory a pojištění vkladů podle zákona o finančním dohledu [online]. 2006 [cit. 2011-05-10]. Dostupné z WWW: . DVOŘÁK, P. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. vydání. Praha: Linde, 2005. 681 s. Vysokoškolská učebnice. ISBN 80-7201-515-X.2. EVROPSKÁ KOMISE. Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 94/19/ES o systémech pojištění vkladů, pokud jde o úroveň krytí a lhůtu k výplatě [online]. Brusel: Evropská komise, 2008 [cit. 201103-07]. Dostupné z WWW: . EVROPSKÁ KOMISE. Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady …/…/EU o systémech pojištění vkladů [přepracované znění] [online]. Brusel: Evropská komise, 2010a [cit. 2011-05-17]. Dostupné z WWW: . EVROPSKÁ KOMISE. Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě : Přezkum směrnice 94/19/ES o systémech pojištění vkladů [online]. Brusel: Evropská komise, 2010b [cit. 2011-05-18]. Dostupné z WWW: . EVROPSKÁ KOMISE. Impact assessment [online]. Brusel: Evropská komise, 2010c [cit. 2011-12-09]. Dostupné z WWW:

50

Literatura

. EVROPSKÉ FÓRUM POJISTITELŮ VKLADŮ. Multi-lateral memorandum of understanding [online]. Řím: Evropské fórum pojistitelů vkladů, 2011 [cit. 2011-12-25]. Dostupné z WWW: . EVROPSKÝ HOSPODÁŘSKÝ A SOCIÁLNÍ VÝBOR. Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2006/48/ES a 2006/49/ES, pokud jde o kapitálové požadavky na obchodní portfolio a resekuritizace a o dohled nad politikami odměňování [online]. Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 20. 01. 2010 [cit. 2011-05-04]. Dostupné z WWW: . EVROPSKÝ PARLAMENT, RADA EVROPSKÉ UNIE. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/19/ES ze dne 30. května 1994 o systémech pojištění vkladů [online]. Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 1994 [cit. 2011-03-07]. Dostupné z WWW: . EVROPSKÝ PARLAMENT, RADA EVROPSKÉ UNIE. Směrnice Evropského parlamentu a rady 2006/48/ES ze dne 14. června 2006 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu (přepracované znění) [online]. Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 2006 [cit. 2011-05-17]. Dostupné z WWW: . EVROPSKÝ PARLAMENT, RADA EVROPSKÉ UNIE. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/14/ES o systému pojištění vkladů ze dne 11. března 2009, kterou se mění směrnice 94/19/ES o systémech pojištění vkladů, pokud jde o výši pojištění a lhůtu k výplatě [online]. Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 2009 [cit. 2011-03-08]. Dostupné z WWW: . FOND GARANCE VKLADŮ. Mission of the Fonds de Garantie des Dépôts (Deposit Guarantee Fund) [online]. Paříž: Fond garance vkladů, 2009a [cit. 201105-04]. Dostupné z WWW: .

Literatura

51

FOND GARANCE VKLADŮ. Deposits guarantee [online]. Paříž: Fond garance vkladů, 29. 04. 2009b [cit. 2011-05-04]. Dostupné z WWW: . FOND GARANCE VKLADŮ. Deposit guarantee fund, known as "cash guarantee" [online]. Paříž: Fond garance vkladů, 22. 07. 2011 [cit. 2011-05-04]. Dostupné z WWW: . FOND OCHRANY VKLADŮ. Fond ochrany vkladov [online]. Bratislava: Fond ochrany vkladů, 2011 [cit. 2011-03-16]. Dostupné z WWW: . FOND POJIŠTĚNÍ VKLADŮ. Od začátku roku 2011 budou bankovní vklady ještě lépe chráněny [online]. Praha: Fond pojištění vkladů, 2. 12. 2010 [cit. 201103-15]. Dostupné z WWW: . FOND POJIŠTĚNÍ VKLADŮ. O klienty zahraničních bank se postará Fond pojištění vkladů [online]. Praha: Fond pojištění vkladů, 2011a [cit. 2011-04-22]. Dostupné z WWW: . FOND POJIŠTĚNÍ VKLADŮ. Užitečné odkazy [online]. Praha: Fond pojištění vkladů, 2011b [cit. 2011-04-23]. Dostupné z WWW: . FOND POJIŠTĚNÍ VKLADŮ. Kde je pojištěno [online]. Praha: Fond pojištění vkladů, 2011c [cit. 2011-12-27]. Dostupné z WWW: . FOND POJIŠTĚNÍ VKLADŮ. O FPV [online]. Praha: Fond pojištění vkladů, 2011d [cit. 2011-03-15]. Dostupné z WWW: . FOND POJIŠTĚNÍ VKLADŮ. Co je pojištěno [online]. Praha: Fond pojištění vkladů, 2011e [cit. 2011-03-15]. Dostupné z WWW: . FOND POJIŠTĚNÍ VKLADŮ. Legislativa [online]. Praha: Fond pojištění vkladů, 2011f [cit. 2011-03-15]. Dostupné z WWW: . HOVORKA, J. Pojištění vkladu 2011: po krachu banky a záložny peníze do tří týdnů. Teoreticky [online]. 03. 12. 2010 [cit. 2011-12-05]. Dostupné z WWW: . KOMPENZAČNÍ PROGRAM FINANČNÍCH SLUŽEB. About us [online]. Londýn: Kompenzační program finančních služeb, 2011 [cit. 2011-05-15]. Dostupné z WWW: . MACÁKOVÁ, L. A KOL. Mikroekonomie : základní kurs. 8. aktualizované vydání. Slaný: Melandrium, 2005. ISBN 80-86175-38-3.

52

Literatura

NÁRODNÍ AGENTURA OCHRANY SPOTŘEBITELE. Compensation and guarantee schemes [online]. Dublin: Národní agentura ochrany spotřebitele, 2011 [cit. 2011-05-10]. Dostupné z WWW: . Nařízení 1995/1442 o úvěrových institucích (ochrana vkladatelů) [online]. Londýn: Národní archívy, 1995 [cit. 2011-05-15]. Dostupné z WWW: . Nařízení č. 168/1995 Evropských Společenství (systém pojištění vkladů) [online]. Dublin: Úřad generálního advokáta, 1995 [cit. 2011-05-07]. Dostupné z WWW: . NIEUWENHUYZE, CH., ZACHARY, M. D. The Belgian deposit guarantee scheme in a European perspective. Economic Review, December 2010. Brusel: Národní banka Belgie, 2010 [cit. 2011-05-03]. Dostupné z WWW: . ISSN 1780 - 664X. NIZOZEMSKÁ NÁRODNÍ BANKA. Deposit guarantee schneme [online]. Amsterodam: Nizozemská národní banka, 06. 08. 2009 [cit. 2011-05-11]. Dostupné z WWW: . NIZOZEMSKÁ NÁRODNÍ BANKA. Obligations Investor-compensation scheme and Deposit-Guarantee schneme [online]. Amsterodam: Nizozemská národní banka, 19. 12. 2011 [cit. 2011-05-11]. Dostupné z WWW: . POLOUČEK, S. A KOL. Bankovnictví. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006. 716 s. Beckovy ekonomické učebnice. ISBN 80-7179-462-7.3. Rozhodnutí č. 32/2010 Rady bankovního garančního fondu ze dne 17. listopadu 2010 [online]. 17. 11. 2010 [cit. 2011-03-20]. Dostupné z WWW: . SPOLEČNÉ VÝZKUMNÉ STŘEDISKO. Annex III Sumary Tables [online]. Brusel: Evropská komise, 2007 [cit. 2011-12-15]. Dostupné z WWW: . SPOLEČNÉ VÝZKUMNÉ STŘEDISKO. Annex XXIV: Dataset collected by JRC for EU DGS [online]. Brusel: Evropská komise, 2009 [cit. 2011-12-15]. Dostupné z WWW: . SUŠANKA, F. Pojištění vkladů klientů v bankách se zdvojnásobí na 100 tisíc eur [online]. Teplice: NašePeníze.cz, 02. 12. 2010 [cit. 2011-12-05]. Dostupné z WWW: . ŠULCOVÁ, E. Deposit guarantee schemes. In Dávid, R., Sehnálek, D., Valdhans, J. Dny práva – 2010 – Days of Law 1. ed. [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2010 [cit. 2011-12-03]. Dostupné z WWW:

Literatura

53

. Upravující nařízení č. 228/2009 Evropských Společenství [online]. Dublin: Úřad generálního advokáta, 2009 [cit. 2011-05-07]. Dostupné z WWW: . ÚŘAD PRO FINANČNÍ SLUŽBY. Fees Manual Instrument FSA 2005/69 [online]. Londýn: Úřad pro finanční služby, 2005 [cit. 2011-05-17]. Dostupné z WWW: . ÚŘAD PRO FINANČNÍ SLUŽBY. Deposit Guarantee Schemes Directive [online]. Londýn: Úřad pro finanční služby, 2011a [cit. 2011-05-17]. Dostupné z WWW: . ÚŘAD PRO FINANČNÍ SLUŽBY. Compensation (COMP) [online]. Londýn: Úřad pro finanční služby, 2011b [cit. 2011-05-17]. Dostupné z WWW: . ÚŘAD PRO FINANČNÍ SLUŽBY. FEES 6 Annex 1 Financial Services Compensation Scheme - 1Management Expenses Levy Limit [online]. Londýn: Úřad pro finanční služby, 2011c [cit. 2011-05-17]. Dostupné z WWW: . VINŠ, P., LIŠKA, V. Rating. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. 109 s. Beck pro praxi. ISBN 80-7179-807-X. VÚB BANKA. Informácie o ochrane vkladov [online]. Bratislava: Všeobecná úvěrová banka, 2011 [cit. 2011-03-17]. Dostupné z WWW: . Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách [online]. 2011 [cit. 2011-03-15]. Dostupné z WWW: . Zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 118/1996 Z.z. z 20. marca 1996 o ochrane vkladov a o zmene a doplnení niektorých zákonov [online]. 2011 [cit. 2011-03-17]. Dostupné z WWW: . Zákon o finančních službách a trhu z roku 2000 [online]. Londýn: Národní archívy, 2000 [cit. 2011-05-15]. Dostupné z WWW: . Zákon ze dne 17. prosince 1998 o Ochranném fondu pro vklady a finanční nástroje a reorganizaci systému ochrany vkladů a finančních nástrojů [online]. 1998 [cit. 2011-05-03]. Dostupné z WWW: .

54

Literatura

Zákon ze dne 28. září 2006 o pravidlech na finančních trzích a dohledu [online]. 2006 [cit. 2011-05-10]. Dostupné z WWW: .


55


Obr. 1 Přehled prvků financování v síti EU sestávající ze systémů pojištění vkladů podléhajících vzájemnému vypůjčování Zdroj: Evropská komise (2011b).

56

Příloha B: Srovnání limitů pojištění vkladů

Příloha B: Srovnání limitů pojištění vkladů Tab. 4

Výše pojištění vkladů ve vybraných zemí Evropské unie v roce 2007

Země Česká republika Slovensko Polsko Belgie Francie Irsko Nizozemsko Spojené království

Výše pojištění vkladů v EUR 25 000 20 000 20 350 20 000 70 000 20 000 40 000 46 257

Zdroj: Společné výzkumné centrum (2007). Pozn.: Od 1. ledna 2011 musí všechny státy Evropské unie uplatňovat jednotný limit pojištění vkladů ve výši 100 000 EUR.

Systémy pojištění vkladů v kontextu současných změn na evropských finančních trzích

Recommend Documents