VŠTVS PALESTRA
Systém školení obecných a odborných kompetencí dobrovolníků při sportovních akcích pro veřejnost
Media, komunikace a sportovní akce © VŠTVS Palestra s.r.o. Pilská 9 Praha 9 www.palestra.cz
Obsah 1.
Sport a media - úvod
4
1.1
Vybraná statistika a čísla
5
2.
Mediální zabezpečení sportovní akce
6
2.1
Základní pilíře mediální produkce
6
2.2
Cíl akce
7
2.3
Obsah akce
8
2.3.1 Stanovení základního cíle, zaměření akce/mediální prezentace
a rozpočtu
8
2.3.2 Výběr odpovědné osoby a časový plán aktivit
8
2.3.3 Plán aktivit, zaměření na různá média a jejich specifika
8
2.3.4 Formy prezentace
8
2.3.5 Zabezpečení podmínek pro média, akreditace
9
2.3.6 Prezentace před akcí a po akci
9
2.3.7 Monitoring a prezentace mediálního pokrytí partnerů
9
2.3.8 Trvalá spolupráce s médii
9
3.
Komunikace s diváky na sportovní akci
10
3.1
Jak chcete, aby akce působila?
10
3.2
Hlavně ne všechno pro všechny
10
3.3
Jaký dojem si má divák odnést?
11
3.4
Komentátoři vs. moderátoři
11
3.5
Příprava areálu
12
3.6
Ozvučení areálu
12
3.7
Dobrovolníci a diváci – spojité nádoby
12
3.8
Vyhlášení vítězů
13
4.
Foto a video dokumentace na sportovních akcích
14
4.1
Fotodokumentace
14
4.2
Videodokumentace
15
4.3
Dokumentace a co s ní
17
1
Kapitola
1. Sport a media - úvod Na úvod této metodiky si dovolíme použít stručný výtah z článku, publikovaném na vzdělávacím portálu www.mediapodlupou.cz. Otevřeme-li noviny, zapneme-li televizi, připojíme-li se k libovolnému zpravodajskému serveru, zaručeně na něj narazíme. Sport je dnes všudypřítomný fenomén a především jeho vrcholová forma provozovaná špičkovými sportovci fascinuje lidi po celém světě. Média sport již dávno emancipovala mezi ostatní druhy svého obsahu a některým sportovním podnikům (např. olympijským hrám či mistrovstvím světa v kopané) je věnována daleko větší pozornost než jakýmkoliv jiným paralelně probíhajícím událostem. Co nás tedy na sportu tak fascinuje? Proč nás někdy při sledování sportovního přenosu přemohou emoce způsobem, který neodpovídá našemu běžnému založení, kteroužto skutečnost šikovně využívá i reklamní slogan, v němž mladá žena říká: „Nikdy bych neobjala někoho, koho neznám, nebýt hokeje…“? Sport je navíc striktně svázán specifickými pravidly konkrétní sportovní disciplíny, a tato pravidla lze poměrně spolehlivě kontrolovat. Utkání, závod či soutěž probíhá navíc zpravidla veřejně, se striktním časovým či jiným podobným vymezením. Nedílnou součástí sportu je jistá přítomnost prvku násilí a agrese, byť jsou tyto elementy limitovány pravidly. Každý sportovní výkon navíc obsahuje i prvek agrese namířené vůči sobě samému. Míra transparentnosti a legality násilí ve sportu se samozřejmě liší disciplínu od disciplíny. Přesto se dá říci, že sport je ve své podstatě jednou z forem institucionalizovaného násilí. I pro tuto vlastnost je pro diváky atraktivní. Sport na vrcholové úrovni provází pochopitelně i celá řada emocí. Při jeho sledování lze spoluprožívat radost z vítězství i frustraci z porážky, vnímat bolest zraněných, spoluprožívat hrdost a sounáležitost se sportovcem či týmem. Podstatné ovšem je, že tyto prožitky nabízí sport s vysokou pravděpodobností. Koná se navíc v pevně stanovených termínech a pravidelných cyklech, čímž se i výše zmíněné divácky přitažlivé atributy nabízejí v pravidelných dávkách. Sport a média Teprve televize ale učinila ze sportu skutečně globální zábavní žánr. Základním předpokladem pro vznik tohoto žánru bylo rozšíření satelitního televizního vysílání. Právě družicový přenos umožnil distribuci přímých sportovních přenosů po celém světě. Přímý přenos je přitom pro sport nanejvýš důležitým momentem. Právě napětí plynoucí ze skutečnosti, že divák nezná konečný výsledek sportovního zápolení, je jedním z podstatných a nejpřitažlivějších aspektů sportovního přenosu. Zdánlivě objektivní zprostředkování sportovní události přímým televizním přenosem zpochybnil již v šedesátých letech 20. století například Umberto Eco. Poukázal přitom na subjektivní
4
výběr záběrů režisérem přenosu a na obecnou tendenci zarámovat přenos jistou narativní strukturou. Tato skutečnost je zřejmá nejen v případě sportovních přenosů. Obecně se dá říci, že dříve, než se jakákoli událost stane komunikační událostí, musí se nejprve stát příběhem. Televizní přenos sportovní události je tak divákům předkládán jako příběh, jehož vyprávění se často neomezuje jen na úzce vymezený prostor konkrétního přenosu. Daleko častějším případem bývá možnost, že je konkrétní sportovní přenos zasazen do širšího narativního kontextu, který je utvářen postupným rozšiřováním příběhu o další motivy, postavy či zápletky a často nabývá podoby seriálu. Lze to jasně ukázat třeba na příkladu seriálu zápasů fotbalové ligy, kdy má divák možnost sledovat nikoli pouze jeden konkrétní zápas, který právě televize přenáší, ale je prostřednictvím komentátorů a před i pozápasových rozborů a diskusí seznámen s dílčí historií nejen na úrovni dvou mužstev, která se právě střetávají, ale i na úrovni celé soutěže či naopak na úrovni osobních příběhů vybraných aktérů – tedy konkrétních fotbalistů. Média pochopitelně pružně reagují na vývoj takové soutěže a výběr aktérů dalších přenosů i souvisejících příběhů plně podřizují jakémusi příběhu centrálnímu, který postupně krystalizuje. Často nabývá takový příběh posléze jistých mytických rysů a média jej cizelují do podoby skutečného mýtu, jehož životaschopnost závisí na mnoha dílčích podmínkách. Dalším aspektem, který ve vztahu sportu a médií hraje důležitou úlohu, je jeho ideologická dimenze. Sport je ve své agonální podstatě nanejvýš vhodný pro ideologické využití coby reprezentaci společenských skupin my a oni. Sportovní mediální sdělení, které odpovídá mýtům/ideologiím platným v dané společnosti, lze tedy považovat za reprezentaci, tedy proces, jímž jsou abstraktním ideologickým pojmům přiřazovány konkrétní podoby. V případě, že je předmětem mediálního sdělení mezinárodní sportovní událost, jíž se účastní národní reprezentant (národní tým), stává se sport reprezentací vybraných nacionálních atributů. Celý článek najdete na: http://www.mediapodlupou.cz/lekce/celebrity-media-a-reklama-na-prikladu-sportu
1.1
Vybraná statistika a čísla
Sport je celospolečenský fenomén, organizovaně se mu věnuje jen v ČR 2,7 milionů občanů napříč sociálními i věkovými skupinami, další miliony pak neorganizovaně, jedná se o největší zájmovou skupinu v zemi 75% dospělé populace má zájem o sport (zdroj: Factum Invenio 2006) Pro 86% populace do 18 let je převažujícím sportovním mediem TV (zdroj: Children and Sports Media, AAF Los Angeles
MS ve fotbale v roce 2010 mělo sledovanost 3,2mld. diváků, OH v Londýně 2012 pak 4,9mld.diváků (zdroj: FIFA.com a Puzzlemarketer.com) Jen v roce 2009 vzniklo v Evropě 38 nových sportovních kanálů. Podle studie Windsor University Ontario má sledování sportu prokazatelně vysoký vliv na utváření pozitivních sociálních vztahů u mládeže. 60% všech návštěv oficiálního webu London 2012 bylo z mobilních zařízení! (chytré telefony, tablety) Facebook OH v Pekingu 2008 měl 327 tisíc likes, OH v Londýně 2012 již 1,7 mil.
5
2
Kapitola
2. Mediální zabezpečení sportovní akce Důležitější je, jak jste vnímáni a jak vypadáte, než jací skutečně jste. To je – bohužel – aktuální realita světa globální mediální vesnice, světa ničeného inflací informace. Její cena všeobecně hluboce klesla. Naopak stoupla cena toho, kdo se v jejich nepřeberné změti dokáže orientovat, třídit je a vybrat tu, která má vůbec smysl, a snad dokonce i přidanou hodnotu. To platí nejen pro příjemce/konzumenty, ale i ty, kdož jakékoliv sdělení vysílají do oběhu. Tedy také pro pořadatele sportovních akcí. 2.1
Základní pilíře mediální produkce
Atomizace médií – obsah i forma Mediální svět se rozdrobuje do mnoha menších světů, které se částečně sice překrývají, ale často také žijí svým vlastním životem. A to platí jak pro obsah, tak formu. Máme nejen televize, rádia, noviny, časopisy, ale i weby, sociální sítě a dokonce stále i plakátovací plochy nebo osobní sdělení. Televize jsou všeobecné (ČT, Nova), odborné (ČT sport, Nova sport), pak také globální (CNN), národní (ČT), regionální (Metropol), anebo šířené všemi kanály (ČT), či pouze kabelem nebo na internetu. Podobně rádia. I noviny. K tomu weby. Stanovte si, jakou cílovou skupinu chcete prioritně oslovit – a jaká využívá nejvíce média. Zaměřte se důkladně na hlavní proudy, ale neopomeňte ani ty minoritní. Vlastní aktivita Mění se role novináře, šiřitele/filtru informací. Jeho role se omezuje. Už to není jen ten, kdo si vybírá téma, vyrazí za ním do terénu, zpracuje ho a pak šíří svým kanálem. Vinou informační exploze a zrychlení „mediálního“ času se stává spíše editorem, třídičem dostupných informací. Aktivitu přebírají víc a víc vnější zdroje. Kdo sám vymyslí a dodá/pustí do světa zajímavou informaci v profesionální kvalitě, má mnohem větší šanci uplatnit se. Zaprvé ve vlastních kanálech (vlastní web, sociální síť, inzerce), ale i ve všeobecných médiích – která zprávu využijí nebo se jí alespoň dostatečně inspirují. Při informačním charakteru zprávy už není čas zbytečně pětkrát ověřovat a přeformulovávat základní sdělení, dodáte-li kvalitu, ostatní převezmou znění, jaké potřebujete. Proto musíte být aktivní, připravit si zprávu a správně a včas s ní pracovat.
6
Mediální „odbornost“ Stejně jako v každém oboru lidské činnosti i profesích platí, že odborník je ve svém oboru lepší, než sebeuniverzálnější všeuměl. Proto využijte profesionály, alespoň ke konzultacím. Mají kontakty, zkušenosti, sledují vývoj a trendy. Dejte jasné zadání, ale s formou a prioritami obsahu si nechte poradit. Hodnocení, dopad Hodnocení mediální práce je velice subjektivní, neexistuje rigorózní měřítko. Ano, nechte si dodat přehled mediálních výstupů ze speciálních vyhledávačů (placená služba Anopress apod.). Ale zároveň věřte vlastním pocitům a ohlasům. Jen větší počet článků neznamená, že se o vás víc lidí dozvědělo, natož že vás vnímá tak, jak byste si představovali. Mnohem víc často přinese jedno dobré slovo na správném místě. Kontinuita Budování mediální tváře je dlouhodobý proces. Jeden článek, jedna tiskovka, jeden ročník… nestačí. Směrem ven je potřeba působit dlouhodobě, držet „lajnu“, i proto se vyplatí držet si odborníka (viz výše). 2.2
Cíl akce
Začnete-li si plánovat mediální zabezpečení vaší akce, zkuste si zformulovat základní body výchozí pozice. Jaká jsme akce? - Mezinárodní sportovní (režim FIFA, MOV, ITU,…). Nebo masová, sportovní dosah cizina i doma (běhy RunCzech). Či snad domácí celostátní, součást seriálu (Salomon Trail Running Cup, Český pohár). Nebo domácí lokální (Hradecký půlmaraton). Nebo opravdu „jen“ domácí rodinná, vybraná komunita (Babický Trail). Z toho vyjděme dál. Co chceme? - Co nejvíce na sebe ukázat (mohutná mediální a reklamní kampaň všemi směry). Přilákat co nejvíce lidí – z dané komunity, i z jiné (zaměřím se především na „odborné“ publikum). Zajistit, aby se o nás vědělo, kultovní status (být vidět v prestižních médiích, nechat o sobě lehce nedosažitelné informace). Můžeme jít dál, čeká další krok. Kam se chceme dostat? - Do mainstreamových médií (MF Dnes, Deníky…) – ta jsou vnímána prestižněji, zároveň však spíše starší generací. Na weby (idnes, bezvabeh.cz,…) – ty už mají dnes široké spektrum, informace tam více cirkulují, zároveň jsou dohledatelné, využívá je více mladší generace. To platí ještě víc pro sociální sítě. Pak je tu samostatný svět televizí. Promyslete vždy předem šíří a intenzitu záběru (viz Atomizace médií). Nestačí poslat „kobercový“ nálet jedné zprávy všem – je třeba rozlišovat obsah i formu. Časový plán - Také tady je třeba plánovat především s ohledem na výrobní možnosti médií (vyjednávání, vlastní předání informace, pak její působení). A kontinuální působení. Udělejte si hrubou kostru pro sdělování informací – roční, půlroční, měsíc před akcí a hned po ní. 7
2.3
Obsah akce
Pojďme se nyní věnovat obsahu. • Stanovme si základní sdělení (jsme rekordní akce, zveme významnou osobnost, nabízíme novátorskou atrakci pro široké pole sportovců,…), • organizaci (kdo se postará o celou práci a jakým způsobem), • vlastní naplnění prezentace (manažer, koordinující doplňkové aktivity a služby). 2.3.1 Stanovení základního cíle, zaměření akce/mediální prezentace a rozpočtu • • • • •
Kam míříme? Široká veřejnost, vybraná specifická skupina, region, celostátně, mezinárodně, jednorázově, dlouhodobě, jako součást seriálu… Kolik chci dát na prezentaci v poměru k rozpočtu akce? Jak stojí základní sdělení (headline) Co máme odlišného od ostatních (zajímavost) Jaké osobnosti s námi spolupracují (tvář). 2.3.2 Výběr odpovědné osoby a časový plán aktivit
• • •
Buď kompletní zadání agentuře, specialistovi. Nebo – podle mého názoru ideální možnost – zaúkolování odpovědného člověka zevnitř týmu, který si organizuje další aktivity sám a pravidelně o nich informuje. Anebo osoba z organizačního týmu pouze shromažďuje externě objednané jednotlivé aktivity (zajištění textů + fotografií + videí,…). 2.3.3 Plán aktivit, zaměření na různá média a jejich specifika
Jak je uvedeno výše – sdělení je třeba modifikovat pro různé tipy médií, přestože jeho hlavní „lajna“ zůstává stejná. To ovlivňuje přímo i forma. • Například facebook může být odlehčenější, žoviálnější, používáme hovorový jazyk. • Vlastní web/weby takový, jak chceme být my sami vnímáni (seriozní, free,…). • Printy potřebují trvanlivější informaci. • Televize a rádia zase „hlasy“, nejlépe aby promluvil někdo známý a respektovaný. • Dále jiné informace jsou určeny pro celostátní média a jiné pro regionální média (například doprava do místa atd.). 2.3.4 Formy prezentace Opět záleží na prioritách (viz výše, komu je akce určena, co od ní očekávám). Přímo v dějišti akce využiji nejvíce plakáty, na spřízněných akcích letáky. Všem nabízím tiskové zprávy, pro profesionální novináře i partnery můžu nachystat tiskovou konferenci, 8
ať už přímo v místě konání akce (musí mít velmi silný motiv, aby přilákala), nebo v mediálním centru (prioritně Praha, pak třeba krajské město). Při dlouhodobém působení mohu uspořádat media trip – akci pro novináře s možností vyzkoušení sportoviště, setkání s hvězdami, strávení víkendu apod. Pokud upřednostňuji mediální partnerství marketinkově – dochází k výměně reklamních ploch (média vs. reklamní panely na akci) – to však bývá účastníky vnímáno příliš „reklamně“. Pokud potřebuji reklamní plochy takto prezentovat partnerům, doplním prezentaci i dalšími aktivitami („normální“ články atd.). 2.3.5 Zabezpečení podmínek pro média, akreditace • • •
Investice do dobrých vztahů s médii se vám jistě vrátí. Povinností je základní servis a kontaktní osoba na místě. To platí pro akci jakéhokoliv rozsahu (internet, židle, stůl, kafe, koláč, materiály…). Identifikaci s akcí přispěje drobný dárek pro novináře (závodní tričko, čepice, tužka, fleška apod.). Pro akce většího rozsahu je dobré připravit akreditace – označíme si zástupce médií a zároveň máme lepší přehled o jejich počtu a pohybu. Většinou je také zveme na VIP akce, v případě citlivějších informací je však třeba rozlišovat, osobně nebo podle charakteru médií (bulvár…). 2.3.6 Prezentace před akcí a po akci
Zde znovu upozorňujeme na důležitost předem promyšlených termínů, správné dávkování nových sdělení i opakování již zveřejněných informací – abych nepřesytil a neotrávil, ale zároveň se udržoval v dlouhodobějším povědomí. 2.3.7 Monitoring a prezentace mediálního pokrytí partnerů Vždy vyžaduji po externích spolupracovních a sám nabízím partnerům monitoring. Je to jediné přesné číslo, které mohu nabídnout, ovšem je potřeba doplnit ho vhodným komentářem (viz výše) v souvislostech. 2.3.8 Trvalá spolupráce s médii Dlouhodobá práce a osobní vztahy se vyplácí v každém oboru. Mějme své lidi a hledejme další, každý mi může prospět v jiné chvíli. Zároveň je berme jako partnery, ne pouze ty, které čas od času potřebuji využít. Vyjdete-li z těchto prověřených zásad, a naroubujete-li je správně vlastními specifiky, úspěch máte zaručen ☺. Autorem těchto řádků je Tomáš Nohejl, majitel mediální agentury TONO agency.
9
3
Kapitola
3. Komunikace s diváky na sportovní akci Vytváření té správné závodní atmosféry je vždy závislé na aktivním spojení organizátor - komentátor – divák. Je potřeba, aby byl komentátor s diváky na „stejné frekvenci“, aktivně s nimi spolupracoval a stal se součástí davu. Tomu ale předchází detailní příprava komentátora (diváci musí věřit tomu, co říká!) i promyšlená koncepce celé akce organizátorem. „Jenom ten, kdo hoří, může zapálit“. 3.1
Jak chcete, aby akce působila?
Prvotní a velmi důležité rozhodnutí je – pro koho je akce určená? Jde o zásadní rozhodnutí, které na sebe „nabaluje“ další body přípravy pro komentátora i konečné realizace akce. Nikde se chyba neodpouští více, než právě tady. Do určité míry totiž platí, že „jaký sportovec, takový divák“. Určité sporty přitahují určité publikum, které má svá specifika. Rozdílným způsobem tak musíme cílit na akce typu: Rodinné, popřípadě firemní eventy - forma zábavy, „odlehčená“ atmosféra, součástí akce mohou být soutěže pro diváky, které udržují určitou míru pozornosti. Vrcholné sportovní akce - přímá spolupráce komentátora s diváky, kdy jsou v „hlavní roli“ konkrétní sportovci, zaměření na gradování atmosféry, komentátor povzbuzuje publikum. Konkrétní skupiny (např. sk8ers, bikeři) - pro komentátora je důležité „nasát“ atmosféru z předchozích akcí (videa, přímá účast), nemůže přijít nepřipraven, Každá specifická skupina má svůj způsob vyjadřování a komunikace – a to platí také o divácích, komentátor se musí přizpůsobit. 3.2
Hlavně ne všechno pro všechny
Každá akce má, svým způsobem, svoje jasně strukturované diváky – neexistuje „univerzální model“ spolupráce s publikem. Každý komentátor je na akci vidět a hlavně slyšet. Pokud se „mine“ s publikem, může to zásadním způsobem poškodit dojem z celé akce. Organizační tým, a to včetně řady dobrovolníků, od základů uvaří celý pokrm, který se dostane na podnosu až 10
ke komentátorovi. Ten má jediný úkol – přesvědčit ostatní (klienty, diváky, ale i soutěžící a sportovce), že v životě neochutnali nic lepšího. Výběr vhodného komentátora pro akci tak může výsledný dojem umocnit, a nebo zcela zhatit i jinak zdařile připravenou akci. 3.3
Jaký dojem si má divák odnést?
Jde nám především o to, jaký celkový dojem si má divák pamatovat, jaké emoce si vybaví při vzpomínce na akci. Je to zásadní bod, který dělí slušně zvládnuté akce od těch jedinečných, na které se nezapomíná. Úzce to souvisí s předchozím textem, tedy aby se komentátor správně trefil do spolupráce s publikem. Prostředků pro to je celá řada, od zapojení publika (rozhovory, soutěže), přes gradující atmosféru, až po moment, kdy diváci „tlačí“ sportovce do cíle. To vše je úkolem správně vybraného komentátora akce a jeho vlivu na publikum. Divák musí být součástí hry! Divák musí znát svoji roli! Divák je komentátorův první, druhý…tisící hlas! 3.4
Komentátoři vs. moderátoři
Jsou akce, na které se lépe hodí moderátor, který představuje sportovce nebo uvádí, co se bude následně na akci dít. Naopak na jiné akce je vhodnější komentátor, který tvoří celou atmosféru akce a spolupracuje s publikem. Ale co je velmi důležité – jako jediní na akci mluví pro všechny, proto je správná volba tak zásadní. Víte tedy přesně, co hledáte? Pak se nabízí další kritéria hodnocení: A) Nepotěší / neurazí výhody: minimalizujete riziko chyby, nevýhody: chybí jakákoli přidaná hodnota, pro moderátora / komentátora téměř bez nároků na přípravu, zpravidla přichází „10 minut před začátkem akce“. B) Speciální přístup výhody: tvoří atmosféru, nevýhody: snadněji dochází k více či méně znatelným pochybením), pro moderátora / komentátora vyžaduje pečlivou přípravu před akcí, často navíc dlouhodobější kontakt s organizačním týmem a hlubší znalost problematiky.
11
3.5
Příprava areálu
Diváci se musí na akci cítit příjemně. Měli by mít alespoň elementární možnost zvolit si právě to „své“ místo. Být co nejblíže „bojišti“. Je zapotřebí minimalizovat „hluchý“ prostor mezi diváky a sportovci. Právě proto je např. cyklistická Tour de France takovým fenoménem – fanoušci v kopcích doslova postrkují závodníky. Jsou na dosah, jsou ve hře spolu s nimi. Cílová rovinka (ať už jakéhokoli závodu nebo soutěže) má proto být intenzitou atmosféry „branou do pekla“. Dlouhá, přehledná a divákům otevřená. 3.6
Ozvučení areálu
Komentátor bez kvalitního zvuku je jako sprinter bez bot – nějak se to „uhraje“, ale výsledek je poloviční (v tom lepším případě). Komentátorům musí být dobře rozumět, důležité je nastavení příjemné hlasitosti zvuku. Není nic horšího, než když je komentátor špatně slyšet, ať z důvodu málo výkonné aparatury, nebo naopak přehnané hlasitosti. Obojí diváka ruší. Neodmyslitelnou součástí atmosféry je podkresová hudba (odpovídající charakteru akce!). Ticho totiž „zabijí“ atmosféru! Ke spolupráci se zvukařem patří i modelace hlasitosti – podkresovou hudbu je zapotřebí při rozhovorech s diváky a hosty citlivě stahovat. I tady platí, že podkresová hudba je dobrý pomocník, ale zlý pán. Rozhodující je SLOVO. 3.7
Dobrovolníci a diváci – spojité nádoby
Dobrovolníci jsou diváci, kteří jako první přistoupí na hru komentátora. Lidé nebudou „bláznit“ (v tom nejlepším slova smyslu) sami od sebe. Atmosféře se ale poddají ve chvíli, kdy budou součástí bouřícího davu. I dobrovolníci ale musí mít na tuto činnost vhodnou povahu. Ne každý je ochoten začít „poskakovat“ před chladnými tribunami, aby je rozproudil. Zde se výběr vhodných dobrovolníků pro rozproudění davu může mnohonásobně vrátit, jako v případě výběru vhodného komentátora. Neboť komentátor ve spolupráci s dobrovolníky je spojení, které dokáže strhnout davy. Lidé se přišli bavit, je ale potřeba jim ukázat tu správnou cestu. Příklady táhnou – a to možná více, než si dokážete představit. Základem je úsměv a ochota dobrovolníka pomoci. Dobrovolníci i diváci mají volné ruce a svůj hlas (to by samo o sobě v podstatě stačilo). Bouřlivou atmosféru dokáže vytvořit publikum tleskající do rytmu, poskakující na 12
tribuně či skandující jméno sportovce. Dobrovolník může být tím článkem mezi komentátorem a publikem, který půjde jako první příkladem. Máme-li více tribun, můžou proběhnout soutěže o to, která strana bude lepší v pískání, tleskání, dupání, skandování, apod., rozproudíme mexickou vlnu. „Hry“ pro publikum je vhodné předem naplánovat, případně se domluvit na programu s předem určenými dobrovolníky, kteří pomáhají komentátorovi v rozproudění davu. Samotné diváky lze k vytváření atmosféry „popostrčit“. Možností jsou např. sponzorské předměty (píšťalky, tleskačky, apod.) jako součást vstupenky. Většina diváků je začne samočinně používat, např. tleskat s nimi do rytmu. Pozor ale na rušivý efekt např. vuvuzel (viz. MS ve fotbale 2010). I dobrovolníci sami mohou začít vytvářet atmosféru – tleskání a povzbuzování na trati, pískání na píšťalku, tancování do rytmu hudby, apod. Dobrovolník začne tleskat, tančit – a přidávají se i diváci u trati, kteří by jinak třeba jen nečinně stáli koukali.
3.8
Vyhlášení vítězů
Často jedna z nejpodceňovanějších součástí akce. Přitom jde o finální prezentaci těch, které jste celý den „prodávali“. Těch, které diváci „dotlačili“ do cíle. Těch, kteří s pomocí diváků vyhráli. Opět platí, že tím nejcennějším pro obě strany (sportovce i diváky) je jejich přímý kontakt. Čím bližší kontakt, tím větší emoce. A emoce přetrvávají mnohem déle, než výsledky.
13
4
Kapitola
4. Foto a video dokumentace na sportovních akcích
V současné době se žádná akce neobejde bez dobré a kvalitní dokumentace, tj. minimálně bez dostatečného množství fotografií, kterými dokumentujete svoji akci. Potřebujete je pro svoji vlastní propagaci, pro reporty partnerům a sponzorům, dokumentaci své činnosti dalším potenciálním partnerům a sponzorům, případně i donátorům v rámci grantových a dotačních programů. Potřebujete ji jako pracovní podklad při přípravě dalších akcí (připomenete si, jak jaké to bylo minule), při přípravě podkladů pro mediální zprávy a dokumenty a v neposlední řadě i jako podklad pro přípravu moderátora. Vždy máte možnost rozhodnout se mezi dvěma variantami. Buď si dokumentaci budete vytvářet vlastními silami, tj. pověříte dostatečný počet lidí tvorbou foto a video dokumentace (bude vás to stát nějaký počet lidí a práci se zpracováním vytvořeného materiálu), nebo si najmete profesionály (bude vás to stát další peníze v rozpočtu). Dobrý profesionál vám zpravidla odevzdá velmi kvalitně zpracovaný materiál, otázkou však je, zda na něj budete mít v rozpočtu dostatečné množství peněz (neřeším zde situaci, kdy vám kamarád fotograf vytvoří dokumentaci zdarma, ale i to patří k manažerským úspěchům při organizaci akce). Na druhou stranu, v současné době se zejména u běžeckých a cyklistických závodů již pomalu stává zvyklostí, že vám specializovaná agentura (např. KMFOTO) zajistí fotografickou dokumentaci zdarma za to, že při závodě fotí účastníky, kterým pak nabízí „jejich fotky v závodě“ za drobnou úplatu, kdy jsou fotky stahovatelné z jejich webových stránek po zaplacení požadované částky. I toto je jednou z cest, jak pořídit dostatečně použitelnou fotografickou dokumentaci z akce, určitou nevýhodou však je, že si nemůžete příliš určit, co potřebujete mít na fotkách (např. banery sponzorů). 4.1
Fotodokumentace
S rozmachem digitální fotografie a dostupnosti dostatečně kvalitních fotoaparátů přestává být problém s technickým zpracováním. I běžný laik, když si dá tu práci, dokáže z nafocených fotografií připravit dostatečně kvalitní dokumentaci, kterou potřebujete pro své mediální „plány“. Stačí dodržovat několik základních pravidel a výsledek určitě předčí vaše nejistá očekávání. • Ve většině případů vytváříme tzv. dokumentární fotografii, tj zachycujeme dění při akci. Fotografie proto musí obsahovat děj, nemají zde místo krajiny a komponovaná zátiší. • Fotografujeme postavy vždy zepředu. Záda, pozadí a nohy nám o akci nic neřeknou. Snažíme se o to, aby nám postavy neuřezávaly okraje. Odříznutá 14
•
• •
• •
•
•
•
hlava, ruka či noha nebo polovina postavy jsou jasnou chybou fotografa při skládání koncepce obrazu. Dobře si „prostudujeme“ fotografický aparát, který máme k dispozici. I když asi budeme většinou používat automatiku, je dobré vědět, kdy lze použít tzv. sportovní režim, kdy a jak fotit s protisvětlem či s bleskem. Ušetří nám to dost práce s následnými úpravami. Mějte dopředu prostudovaný harmonogram akce a skládejte fotografie podle něj, doporučuji i drobné záznamy na papír, kdy, co a kde fotíte – ušetříte si potom následné hledání mezi velkým množství fotografií. Snažíme se fotografovat „jedním směrem“. Natáčení fotoaparátu na výšku je pro nás nešvar, který bychom měli omezit. Když už – fotografujte v „balíku“, ať máte více fotografií ve stejném směru a můžete je potom dávkově upravovat. Pro další zpracování není nic horšího, než když máte každou fotografii jinak otočenou. Všechny fotografie jsou vytvářeny se stejným rozlišením. Radši mějte v záloze další paměťovou kartu, než abyste v půli focení přestavěli rozlišení, aby se vám na kartu vše vešlo. Po přenesení do PC fotografie uložte do správně označeného adresáře, doporučuji i využít dávkových příkazů na přejmenování. Není nic horšího, než když potom mezi všemi fotkami „imp a číslo“ hledáte nějakou z vaší konkrétní akce. Nemilosrdně fotky proberte a vymažte všechny, které se nehodí (rozmazání, špatná kompozice, nic neříkající záběry apod.) digitály mají tu výhodu, že můžete fotit skoro bez omezení a pak si vybrat, u portrétů a detailů fotíme i třikrát a vícekrát stejný záběr a pak si vybereme ten nejlepší. Vytvořte kopie (originály zálohujte) a upravte je na „pc rozlišení“ tj. max. rozlišení na úrovni 1200 x 800, většinu z nich stejně použijete jen na „elektronickou formu“ – weby, webgalerie, prezentace, reporty – tam toto rozlišení bohatě stačí a vy si ušetříte velké množství datových problémů (originál foto má kolem 1,5 – 3 MB, zatímco takto upravená fotografie pak jen kolem 300kB, nemusím tedy doufám zdůrazňovat, jak by vypadala PP prezentace z 20 originálních fotek). Publikujte, používejte, využívejte, sdílejte – prostě mediálně se prezentujte. Vaše webové stránky budou mít dvakrát i vícekrát větší návštěvnost, když tam návštěvník najde fotky z akce, kde se zúčastnil, než když tam bude sebelépe popsáno, co se tam dělo. 4.2
Videodokumentace
Co bylo řečeno o „výrobě“ digitální fotografie, platí i o pořizování a zpracování videozáznamů. S lehkou nostalgií již můžeme vzpomínat na dobu nedávno minulou, kdy jsme pro pořízení videozáznamu museli investovat do drahého kamerového vybavení, střihových karet a SW a výroba videodokumentu byla jen pro profesionály nebo opravdové nadšence nehledící na čas strávený u počítače při úpravě videa.
15
Dnes, kdy lze pořizovat videozáznamy i běžným telefonem a publikovat ho „několika stisky telefonního tlačítka“ na sociální sitě (i když se všemi neduhy kvality), je pořízení videozáznamu z naší akce otázkou spíše našeho rozhodnutí než peněz. Rozumná videokamera se záznamem na kartu, který upravíte v každém PC s Windows 7 a výše, je dnes levnější než kvalitní fotoaparát a rozmach outdoor kamer připevnitelných na helmu, na řidítka, špičku lodě či kamkoliv jinam, tento trend jen podporuje. I zde však platí několik jednoduchých zásad. • Pozice kamery - vzhledem k záběru ji pečlivě vybírejte. Využívejte možnosti stativu - dá se v mnoha směrech natáčet, upravovat polohu výšky. Stativ vybírejte podle stativové hlavy a podle jejích možností. Hlava by měla dovolovat plynulý pohyb ve všech směrech a aretaci ve 3 stupních volnosti. Levnější fotografické stativy mají často dva hlavní rozsahy tj. rotace kolem svislé osy (míněno kolem osy stativu) a náklon nahoru/dolu. Vyberte tedy stativ, jenž má i náklon do stran. • Zoomování - transfokátor, objektiv s proměnnou ohniskovou vzdáleností, neboli zoom mají dnes všechny videokamery a je to jedna z těch zábavnějších věcí, které videonatáčení nabízí. Bohužel – málokdo jej dokáže používat tak, aby bylo natočené video bylo rozumně, v našem pojetí dokumentaristiky, použitelné. Ovladač zoomu svádí k jeho divokému používání, které nakonec oko diváka moc neuvítá. Pokud chcete být dobrým kameramanem, používejte jej tedy velmi střídmě. Základní přiblížení scény si zvolte před záběrem a při záběru už je jen mírně korigujte. U záběrů, které používají zoom jako vyjádření toho, co chcete sdělit (např. pohled na panorama a následný detail údolí) užijte zoom jen jednou a ukončete záběr. Rychlý pohyb střídavě dopředu a dozadu není příliš příjemný, ani záběr moc neobohatí. Divák totiž vidí stejnou věc při pohybu dopředu i dozadu. Scény, které jsou více akční, snesou více zoomování, nezvykejte si ale na rychlé najíždění detailů tváří, nebo objektů. Akci podpořte více střihem a změnou úhlu, perspektivy, změnou pohledu kamery. Zoom použijte při dopředném pohybu tam, kde by bylo pro vás obtížné pohybovat se pěšky, případně to vůbec nelze. • Světlo v opozici - u natáčení na digitální kameru si zvláště hlídejte pozici proti světlu - převodník, který přepočítává ideální propustnost, zpravidla nestačí vstřebat danou intenzitu světla a signál převede do mnohem nižšího nebarevného rozlišení. • Barevnost - nejlépe barevně vycházejí věci přirozeně nasvícené. Syté a jakostně velmi dobré barvy nezískáte ani tak se sluncem v zádech, jako spíše se sluncem částečně směrovaným přes rameno z boku. • Tvary - dobře je vykreslí světlo, případně světla přicházející z určitých úhlů vůči nasvícenému objektu. Pokud točíte na slunci, musíte měnit polohu kamery. • Stíny jsou s tvarem v úzkém příbuzenském vztahu, protože jej pomáhají vykreslit. A opět platí pravidlo, že čím více stínu, tím více případných tvarů ztrácíte. Pozor na stín vlastní!!! • Natáčení pouhého obrazu - budete-li natáčet pouze obraz a zvuk není potřebný (vypněte jej). Kvalita záznamu bude vzhledem k vaší soustředěnosti lepší. • Ke kamerám je přidáváno dálkové ovládání, které je využitelné nejen jako samospoušť, když si chcete udělat záběr sami sebe. Tento ovladač mívá na sobě i ovládání transfokátoru a další přídavná tlačítka. Ta použijete zvláště při přehrávání 16
•
•
a manipulaci s páskou. Pokud stojí kamera na stativu, používejte ke spouštění dálkový ovladač. Můžete tak být od kamery i dále a rozhodně neopatrným spouštěním kameru nerozkolísáte. Dávejte přednost kamerám se záznamem na kartu nebo se vstupem do PC přes USB. Karta funguje jako externí disk a moderní kamery (Sony, Panasonic), pak mají integrovaný výstup USB konektorem, kdy se vám opět hlásí v PC jako externí disk. Přenos dat je pak čistě souborová záležitost. Zpracování pak můžete vytvářet v běžných free programech (Movie Maker, Ashampoo, Nero, a řadě dalších), kdy záznam sestříháte, doplníte titulky, přechody, případně i triky (ty však příliš nedoporučuji). Můžete doplnit i podkreslující hudbu, ale zde pozor na autorská práva při publikaci na internet. Většina programů, které použijete na zpracování má i přímý export na sociální sítě (facebook, twitter) nebo úložiště typu YouTube, máte-li tam zřízený účet, takže publikaci na internetu nic nebrání. 4.3
Dokumentace a co s ní
Když už jsme si dali práci s „výrobou“ dokumentace, byla by škoda, kdyby zůstala jen v našem počítači, případně na serveru organizace. Je nutné ji využít k propagaci a komunikaci. V principu máte tři různé cesty, každá má své výhody a úskalí. • Reporty – zpravidla PP prezentace, které využíváme pro informování svých partnerů a sponzorů, mohou být elektronické (pošleme e-mailem) nebo je vytiskneme, případně doplníme i umístěním na CD a osobně doneseme. Osobní doručení pochopitelně zvyšuje naši důvěryhodnost,. Místo CD bych dnes již dával přednost flash disku. (co s CD, na kterém je pár MB našich fotek, flash disk může příjemce dál používat, navíc může být i dalším vhodným propagačním předmětem). • Webové stránky - máme-li vlastní webové stránky, umístíme sem naše fotografie (za předpokladu, že to náš publikační nástroj dovoluje). Doporučuji vždy ve formě fotogalerie s drobným popiskem, odkazem z aktualit a pod. Nevýhodou je datová velikost vašeho webového prostoru, protože dříve nebo později si vyčerpáte přidělené kvoty a buď budete muset mazat starší galerie nebo připlácet za další „prostor” • Sdílený internet - pro fotografie je klasikou „rajče“ pro videa „youtube“. Vedle nich pochopitelně existuje celá řada dalších úložišť, ať již free nebo placených. Výhodou je možnost takřka „neomezeného publikování“ (navíc s již zmiňovanými schopnostmi programů či přístrojů publikovat zde rovnou po vytvoření bez nutnosti úprav v PC). Na své weby či statusy sociálních sítí pak uvádíte jen odkazy na úložiště, kde máte dokumentaci ze své akce. Obrovskou výhodou je sdílení mezi uživateli, takže informace se tak mohou dostat i k lidem, kteří o vás a vaší akci vůbec nevěděli. Novým trendem se pak může stát využívání tzv. cloudových úložišť, kde můžete selektovat příjemce, tj. ty kterým své materiály nasdílíte a umožníte shlédnutí a ty ostatní. To můžete využít například v komunikaci se svými partnery a sponzory nebo pro tým organizátorů.
17
