SYMBOLY V TAROTU - VELEKNĚZ Archetyp moudrého starce je ztělesněním moudrosti, smysluplnosti bytí, vhledu, intuice a hlubokých znalostí. V pohádkách a mýtech se zjevuje jako čaroděj, mág, věštec, rádce, pohádkový dědeček, převozník, poustevník ţijící v lese nebo moudrý mnich. Je zosobněním neomezeného ducha. V tarotu se s tímto archetypem setkáváme u karty Velekněze. Karta Velekněze je spolu s kartou Poslední soud nejvíce prodchnutá křesťanskou symbolikou. Proto je také pochopení jejího významu a výklad pro začátečníka obtíţný více neţ u jiných karet. Obvykle vyvolává dojem, ţe je zde řeč o víře v Boha a o uznávání autority církve. Pokud si ale porovnáme několik ztvárnění, interpretací v různých tarotových sadách, zjistíme, ţe cesta k ní zase není tak sloţitá. Nicméně to, ţe karta souvisí s tím, jak se stavíme k duchovním věcem, k víře a k tomu, co nás přesahuje, s ní opravdu souvisí. Úplně na začátek dějin náboţenství nás vrací karta Velekněze ze souboru Akron. Je na ní podivná bytost vypadající spíše jako jakýsi totem. Je to šaman. Ve společnostech lovců, sběračů či kočovných pastevců byl jediným prostředníkem mezi lidmi a nadpřirozeným světem. Díky svým schopnostem míval zároveň i významnou pozici společenskou a výjimečně se mohl stát i vůdcem celé skupiny. Mnoho šamanů mělo schopnost komunikace se světem mrtvých, a šaman tak mohl vyprovázet duše zemřelých do záhrobí, ale také pomocí mrtvých věštit nebo od nich získávat informace. Při některých rituálech prováděl šaman i obětní obřady, proto můţe být chápán jako předstupeň kněze. V kosmologické koncepci většiny šamanistických systémů je patrné patrovité uspořádání světů, které jsou propojeny ústřední osou v podobě stromu, sloupu či hory, a které umoţňuje sestup nebeských duchů na zem, mrtvých do podsvětí a také cesty šamana. Na kartě je tato skutečnost znázorněna rozčleněním obrazu pomocí horizontálních linií na několik úrovní. K typu šamana bychom mohli přiřadit i medicinmana severoamerických indiánů nebo keltské druidy. Takovéto Velekněze najdeme například v Tarotu rodilých Američanů nebo v Tarotu elfů. V pozdějších zemědělských kulturách se sociálně diferencovanou společností byla pozice šamana nahrazena pozicí kněze či čaroděje. Ve smyslu v jakém pojem chápeme dnes, znamená většinou osobumuţe, která je v daném náboţenském
společenství oprávněna a povolána vykonávat pravidelné bohosluţby a přinášet oběti. Funkce kněze bývala vázána k určitému chrámu (starověký Egypt, Řecko) a byla často rodová (judaismus, kde byli kněţími tradičně příslušníci kmene Lévi, Levité, neboť tak určil Bůh). Předobrazu těchto kněţí vyuţívá např. Olympský tarot nebo tarot Hermanna Haindla. Zde se také setkáváme se základním aspektem tohoto archetypu, a to je moudrost, učenost a zkušenosti, jeţ kněze charakterizují jako vychovatele a učitele. Takového Velekněze přináší Mýtický tarot v postavě kentaura Cheiróna.
Velekněze v Mýtickém tarotu znázorňuje postava Kentaura. Kentauři byli bytosti z antických bájí, napůl lidé a napůl koně. Cheirón (Chirón) byl nejstarší z nich, syn nejvyššího boha Dia nebo jeho otce Krona. Byl ušlechtilý a moudrý, znalý lékařství, hudby, věštění, i proto se stal učitelem slavných řeckých hrdinů Achillea a Hérakla. Vedl je k pěstování tělesné zdatnosti, učil je jízdě na koni a lukostřelbě, zápasit, běhat o závod, házet oštěpem. Apollónova syna Asklépia Cheirón naučil lékařskému umění. Cheiróna navštívil hrdina Héraklés na svých dobrodruţných cestách. Cheirón si prohlíţel jeho v jedu namočené šípy a jeden ho nešťastně poranil na noze. Podle jiné verze jej nešťastně poranil sám Héraklés, který svého činu litoval a snaţil se ránu vyléčit. Rána se však nedala zhojit a Cheirón se proto zřekl své nesmrtelnosti. Jeskyně, Cheirónův chrám, je přírodní formací, která vznikla bez zásahu člověka a stejně přirozeně se stala posvátným místem bohosluţeb. Symbolizuje tak skutečnost, ţe duchovní studium dostává smysl aţ tehdy, je-li poznání, jeţ přináší, uplatňováno v kaţdodenním ţivotě. Dvojice sloupů představuje vstupní bránu vedoucí k poznání, kterou musí projít všichni všichni Cheirónovi ţáci. Svitek nese zvěstované slovo boţích zákonů, jejichţ prostřednictvím je člověku sdělována vůle boţí. V původní anglické verzi se karta jmenuje „Hierofant“, coţ doslova znamená zvěstovat posvátné a vynést je na světlo. Hierofantem nazývali kněze v antických zasvěcovacích školách. Podobný souhrn ušlechtilých lidských vlastností reprezentovaný konkrétní osobou jdoucí příkladem
ostatním předkládá Zlatý tarot Botticelli, kdyţ jako předobraz mudrce, učitele a duchovního pouţil křesťanského světce sv. Eligia. Byl to původně zlatník, rádce a pokladník merovejských králů a biskup v Noyon. Narodil se ve vzdělané a vlivné galsko-římské rodině, vyučil se zlatníkem v Limoges a pak odešel do Neustrie, dnešní severní Francie, kde pracoval s královským pokladníkem Babo. Ten ho doporučil franskému králi Chlotarovi II. jako rádce. Podle dobového ţivotopisce měl zhotovit králi zlatý trůn, ale protoţe byl vynikající řemeslník a poctivý člověk, udělal z dodaného materiálu dva. To udělalo na krále takový dojem, ţe Eligia učinil správcem mincovny v Marseille. Velký respekt získal, kdyţ sjednal mír s bretonským kníţetem Judicaelem, svého postavení vyuţíval k tomu, aby získával almuţny pro chudé a vykupoval otroky, zejména Sasy, kteří se hojně prodávali na trţištích. Vynakládal velké misijní úsilí a zaloţil několik klášterů. Snaţil se také vymýtit tzv. simonii, tj. prodej církevních úřadů. Portrét sv. Eligia pochází z obrazu Korunovace panny Marie, namalovaného Botticellim na přelomu let 1488/90. Jedná se o nejvýznamnější dílo jeho pozdního období a našli bychom ho v galerii Ufizzi ve Florencii. Velmi propracovanou symboliku nabízí karta Hermanna Haindla. Ţidovská kabala této kartě přiřadila šesté písmo hebrejské abecedy Wav, coţ znamená „hřebík“ a písmeno tak na pohled skutečně vypadá. Zároveň však tento pojem v sobě zahrnuje samu podstatu toho, co velekněz jako takový vlastně ztělesňuje – a to je náboţenská tradice předávaná po generace napříč časem, tradice která utváří lidskou pospolitost, drţí lidskou společnost pohromadě, stejně jako hřebík drţí pohromadě trámy nebo jako stanový kolík drţí stan (původní obydlí) ukotvený a na jednom místě. Runa patřící k této kartě je „raido“. Odpovídá souhlásce „R“ a znamená v prvním významu ritus, rituál, ve druhém významu „kolo“; kolo můţe být chápáno i ve smyslu cyklu či cyklického opakování, neboť rituál se musí pravidelně opakovat a právě k tomu byli (vele)kněţí určeni. Prostřednictvím rituálů jsou lidé svázáni se svou minulostí a s historií. Rituály vytvářejí mezi lidmi pouto či pouta a vzniká tak společenství lidí, společnost, civilizace. Karta je spojována s číslem 5. Pět máme prstů na kaţdé ruce a ruka je ve starověkém myšlení pokládána za nástroj výkonné moci. Pomocí ruky (resp. palce ukazujícího
nahoru nebo dolů) totiţ římští císaři rozhodovali o ţivotě či smrti gladiátora v aréně. Pět je knih Mojţíšových, pátý element – Duch je podstatou bytí. V klasickém Rider-Waitově tarotu velekněz sedí na pevném trůně, stejně jako všechny předchozí postavy, jimţ náleţela vláda a moc. Trůn je bílý, coţ značí naprostou duchovní čistotu. Bílé barvy je na kartě hodně, neboť Velekněz jako vůdce věřících nesmí mít se svou ohromnou mocí ţádné postranní úmysly. Jeho jistá nadřazenost je symbolizována i papeţskou holí, jíţ ţehná svým dvěma poddaným – věřícím. Papeţ byl vţdy nazýván Pontifexem, tedy stavitelem mostů, mostů mezi usilováním a cílem, mezi vnějšími projevy chování a vnitřními postoji, mezi člověkem a Bohem, mezi nebem a zemí. Spojitost s Bohem, nebem či Vesmírem vyjadřuje i tiára na Veleknězově hlavě. Plní stejnou funkci jako třeba u Císaře koruna – je potvrzením jeho moci a také toho, ţe tato moc mu byla dána shůry a on respektuje vyšší řád, jemuţ je podřízeno vše, tedy i on sám. Tiára i hůl mají zlatou barvu, coţ je barva slunce, celkové transformace a osvícení. Na šatech se pak střídají tři barvy – červená, modrá a bílá. Červená je barva energie a síly, která je v kaţdé víře, jeţ dokáţe člověka vést vpřed. Modrá pak znamená moudrost, umírněnost a inteligenci, bílá je barvou čistoty, nezištnosti a bezelstnosti. Stejné barvy najdeme i na šatech dvou muţů stojících před Veleknězovým trůnem. Číslo tři je pro kartu důleţité číslo, ačkoli karta sama – jak uţ bylo uvedeno - nese číslo pět. Tři jsou postavy vyobrazené na kartě, dva silné sloupy a trůn ze stejného materiálu tvoří další trojici, na Veleknězových šatech jsou tři kříţe a třikrát přetnuta je jeho papeţská hůl. Při kazatelském gestu má Velekněz vztyčeny tři prsty. Všechny tyto trojky jsou symbolem jeho vlády na třech úrovních – fyzické, intelektuální a duchovní. Můţeme tyto trojice chápat jako Tělo, Duši a Ducha, dokonce jako trojici Panna Marie, Josef a Jeţíš či Otce, Syna a Ducha svatého. Trojku lze chápat i zcela symbolicky v rámci duchovního vývoje jedince. Můţeme si ji vysvětlovat tak, ţe k duchovnímu růstu potřebujeme sílu, odhodlání a touhu studovat a učit se (náš muţský aspekt), musíme věřit ve svou vnitřní sílu a intuici (náš ţenský aspekt) a také věřit v lidskou nevinnost a hledět na svět bez předsudků (dítě v nás). Trůn moudrého muţe v Crowleyho tarotu obklopují býk a dvě sloní hlavy. Býk zastupuje zemi a sloni pozemsky vázanou moudrost. Na kartě jednoznačně dominuje zlatohnědá barva, barva země osvobozené proměnou. Spirituální moudrost není nic nadpozemského, naopak se stále obrací k zemi. Ve čtyřech rozích obrazu se nacházejí symboly čtyř cherubínů, jeţ představují různé aspekty lidství. Býk zastupuje element země (hvězdné znamení Býka), tělo a hmotu. Lev vyjadřuje element ohně (hvězdné znamení Lva), vůli, dynamiku a tvořivost. Člověk představuje element vzduchu
(hvězdné znamení Vodnáře), rovinu idejí, myšlenek a slov. Orel znázorňuje stupeň hvězdného znamení Štíra, spojeného s elementem vody, oblastí emocionality a lásky. Moudrý člověk v sobě spojil a plně rozvinul všechny tyto roviny. Před Veleknězem stojí ţena s mečem a srpkem měsíce v rukou. Meč a měsíc ukazují spojení poznání a emocionality. Moudrý člověk v sobě spojil a rozvinul muţské a ţenské části duše. Z tohoto spojení vzniká dítě, vyobrazené v pěticípé hvězdě na jeho hrudi. Otevřenost a přirozenost dítěte jsou výrazem pravé moudrosti. Důstojnost pravého spirituálního učitele je také vţdy spojena s dětskou nevinností. Veškeré naše vědění oţívá teprve moudrostí našeho vnitřního dítěte. Hlavu velekněze obklopuje pět bílých, srdcovitých okvětních lístků, výrazů lásky v nejčistším, dokonalém tvaru. Hada transformace se dotýkají špičky hřebíků. Upomíná nás na trnovou korunu, bolesti a utrpení, které velice často provázejí vnitřní proměny. Tmavé pozadí ukazuje úkol kaţdého člověka usilujícího o moudrost - vnést světlo vědomí do tmy nevědomí. Stejný motiv nacházíme také v moderním Röhrigově tarotu. Společným rysem všech velekněţí různých náboţenství bylo objasňování tajemství ţivota a organizování praktických rituálů a zvyků. V této souvislosti tedy karta představuje všechny významné instance naší kultury – nejen kněze, ale také učitele, profesory a vůbec lidi, kteří představují smysluplný vzor. V době, kdy papeţ i jakákoliv forma duchovního vůdce ztratila pro mnohé svůj význam, je důleţité nevymazat z našich ţivotů „velekněze“, aniţ bychom ho něčím nahradili. Smysluplný vzor totiţ usnadňuje cestu k vlastnímu nitru.
