Symboly v Homérově eposu Ílias Symbols in Homer's epic Iliad

Technická univerzita v Liberci FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ Katedra:

Filosofie

Studijní program:

Filosofie

Studijní obor (kombinace):

Filosofie humanitních věd

Symboly v Homérově eposu Ílias Symbols in Homer's epic Iliad Bakalářská práce: 10–FP–KFL– 0042

Autor:

Podpis:

Lenka Konkolská Adresa: Husova bouda 26 542 21, Pec pod Sněžkou

Vedoucí práce:

Doc. Phdr. Milan Exner, Ph.D.

Konzultant: Počet stran

grafů

obrázků

tabulek

pramenů

příloh

50

0

0

9

8

0+1 CD

V Liberci dne: 19.07.2010

2

Prohlášení

Byl(a) jsem seznámen(a) s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracoval(a) samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem.

V Liberci dne: 19. 07. 2010.

Lenka Konkolská

3

Poděkování Ráda bych poděkovala panu Doc. PhDr. Milanovi Exnerovi, Ph.D. za jeho pomoc a rady při psaní této bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat svým rodičům, Haně a Liborovi, za jejich podporu a za to, že mi umožnili studovat.

4

Anotace Tématem této bakalářské práce je hledání symbolů v Homérově díle Ílias, jejich izolování a systematizace podle metody dané monografií Milana Exnera: „Struktura symbolična v pohledu psychoanalytické literární vědy“. Práce je zaměřená nejen na vyhledávání symbolů, ale také na jejich třídění, systematizaci a zobecnění. Další pozornost věnujeme úvodu do antické kultury, jehož nedílnou součástí je mýtus. Snažili jsme se vysvětlit, jakou roli hrál mýtus pro archaického člověka. Hlavním záměrem práce bylo nastínit problematiku symbolů. Jak se symboly pracovat je podrobněji vysvětleno v kapitole Teorie symbolů. Ze symbolů, které jsme našli v Homérově eposu Ílias, se nám podařilo vyvodit závěrečné tabulky, nejdůležitější část celé práce. Díky tabulkám jsme mohli vyvodit závěry. Klíčová slova: Homér, Ílias, mýtus, symboly, archetypy, Matka, Otec, Anima, Animus.

The theme of this Bachelor's work are the symbols in Homér's epos Ilias, their isolation and systemizing in accordance with the method indicated in the monograph Structure of Symbolism by Milan Exner. The work is not only focused on seeking symbols but it's focused on their sorting, systemizing and generalization. Another problematic that we will pay attention to is introduction into Antique culture and we will of course mention the myth as well. We were trying to expalin why the myth was so important for an archaic man. The main intention of this work was to introduce symbols. How work with symbols is explained in chapter The Theory of Symbols. From the symbols we found in Homér's epic Ílias we formed finale tables, the most important part of the whole work. According to the tables we were able to make the conclutions. Key words: Homer, Ilias, Myth, Symbols, Archetypes, Mother, Father, Anima and Animus.

5

Das Thema dieser Abschlussarbeit ist das Suchen der Symbolen in Homers Werk Ílias, ihre Isolierung und Systemisierung nach der Methode, die in der Monografie von Milan Exner gegeben sind: "Struktur der Symbolen in Ansicht der psychoanalytischen literarischen Wissenschaft". Die Arbeit ist nicht nur auf Suche der Symbolen orientiert, sondern auch auf ihre Klassifizierung, Systemisierung und Verallgemeinerung. Weitere Aufmerksamkeit widmen wir der Einführung in die antike Kultur, dessen unteilbares Bestandteil Mythus ist. Wir haben uns um Erklärung, was für eine Rolle Mythus für den archaischen Menschen spielte, bemüht. Hauptabsicht der Arbeit war die Problematik der Symbolen zu entwerfen. Wie man mit den Symbolen arbeiten soll, ist in dem Kapitel Symboltheorie erklärt. Aus den Symbolen, welche wir in Homers Epos Ílias fanden, gelang uns Schlusstabellen zu ableiten, der wichtigste Teil der ganzen Arbeit. Dank den Tabellen konnten wir die Entschlüsse ableiten.

Die Schüsselwörter: Homer, Ilias, Der Mythus, Die Symbole, Die archetypes, Die Mutter, Der Vater, Die Anima, Der Animus.

6

Obsah 1 Metoda práce..................................................................................................................8 2 Antická kultura...............................................................................................................9 2.1 Mýtus......................................................................................................................9 2.2 Homér...................................................................................................................11 2.3 Epos Ílias .............................................................................................................13 2.4 Homérská otázka..................................................................................................14 3 Teorie symbolů.............................................................................................................15 3.1 Symboly a archetypy............................................................................................16 3.2 Symboly v Homérově eposu Ílias.........................................................................18 3.2.1 Self................................................................................................................18 3.2.2 Archetyp matky A2.......................................................................................18 3.2.2 Archetyp otce A3..........................................................................................23 3.2.3 Archetyp dítěte A4........................................................................................29 3.2.4 Anima A5......................................................................................................29 3.2.5 Animus A6....................................................................................................34 4 Srovnání........................................................................................................................40 5 Závěr.............................................................................................................................47 6 Seznam použité literatury.............................................................................................50

7

1 Metoda práce V této bakalářské práci se zabýváme tříděním symbolů v Homérově díle Ílias. Na začátku práce nastiňujeme dobu, kdy epos vznikl, hlavním tématem práce je však vysvětlení, co to symboly jsou a jak je můžeme poznat. Metody, které jsme používali, jsou vyhledávání, třídění, systematizace a zobecnění. K identifikaci a systematizaci symbolů nám pomohla metoda daná monografií Milana Exnera: „Struktura symbolična“. Nejprve ze všeho jsme symboly identifikovali, poté jsme je roztřídili mezi jednotlivé archetypy a dále určovali v jaké vrstvě daného archetypu se nacházejí. Každý archetyp, pracovali jsme se šesti archetypy, má pod sebou ještě devatenáct vrstev. V Íliadě jsou obsaženy archetypy matky, otce, animy a anima, archetyp Self a dítě se zde podobně jako v Odysseii nevyskytuje. Z takto roztříděných symbolů jsme vytvořili tabulky, které nám pomohly při vyvozování závěrů. Často jsme pracovali s termínem „symbol“, který se nevztahuje pouze k literatuře, v obecném neutrálním smyslu zahrnuje samozřejmě slova a písmena ale také obrazy, diagramy, mapy, modely, vyskytuje se ve výtvarném umění, hudbě a dokonce i tanci. Obsah pojmu „symbol“ nemusí vždy zahrnovat něco tajemného či okultního. Dále se v této práci zabýváme tématem antických mýtů, které už po staletí tvoří trvalý základ nejen evropské kultury. Hodnota mýtu je při studiu raných evropských dějin nedocenitelná. I přesto, je poslední dva tisíce let zvykem, že se nad mýty mávalo rukou jako nad bizarními a chimérickými výplody fantazie, okouzlujícím dědictvím z dětských let řeckého myšlení. Přes všechny pochybnosti o mýtech, to byly právě oni, které měly největší podíl na utváření antické kultury, poskytovaly lidem vysvětlení a naučily je předvídat a předpovídat, což tvoří nedílnou součást potřebnou k přežití. V této době „utváření“, historiky nazvanou dobou temna, se na „scéně“ objevuje postava, ať už je pravdivá či smyšlená, postava básníka, který svou tvorbou dokázal ovlivnit generace lidí dlouho i po jeho smrti.

8

2 Antická kultura Antická kultura zanechala v celé evropské vzdělanosti hluboké stopy. Proto bez znalosti antické kultury a projevů antického myšlení nemůžeme hlouběji proniknout ani k dnešní evropské vzdělanosti a plně pochopit její plody v nejširším slova smyslu. Proto se dnes i v zámořských zemích, které navazují na evropskou vzdělanost, hluboce zajímáme o antickou vzdělanost a pěstujeme jí nejen odborně, ale v bohaté míře jí také popularizujeme.1

2.1 Mýtus Mythologie na nižším stupni vývoje „zastupovala“ filosofii. Mýtus odpovídal na otázku po vzniku světa a snažil se dát světu řád v generacích bohů a heróů. Řecká mythologie je naturalistická, vychází z přírody a radostného života pozemského, bohové jsou lidské podstaty i s povahovými chybami, nic není na nich posvátně velebného, nejsou všemohoucí ani vševědoucí, i nad nimi vládne Osud. Básnické zpracování mýtu u Homéra je krásné ale naivní.2 Nejvýznamnější složkou antické kultury je tedy, jak už jsme zmiňovali mýtus. Mýtus je projev duchovního života na rozhraní mezi životem animálním a civilizovaným. Je to stav mysli, obsah mýtu zde ještě nehraje významnou roli, stejně tak ani jeho správnost nebo nesprávnost, nýbrž nálada charakterizuje mýtus. Mýtus se podobá snu, sny také vstupují do mysli jak samy chtějí. Ve snu není oddělen člověk myslící od předmětu myšlení. Je tomu stejně i v mýtu, člověk splývá v jedno s obsahem mýtu, mýtus vládne člověkem, mýtus mluví z lidí. Mýtus je sociální jev, lze jej popsat a studovat jeho vliv, není to však ještě sociální program.3

1

Slovník antické kultury, s. 5. Slovník antické kultury, s. 397. 3 E. Rádl Dějiny filosofie, s. 36. 2

9

Mýtus se objevuje už předtím, než je vědomí dán svět jako celek empirických subjektů a jako komplex empirických vlastností, právě v té době je svět považován za celek mytických sil a působení. Ani filosofický náhled a vlastní filosofické zaměření se nemohly bezprostředně vymanit z tohoto svého duševního prazákladu a mateřské půdy.4 Mytologie není pouhou dodatečně představenou naukou o bozích: jen tak je totiž možno vysvětlit postupný polytheismus, v němž přetrvává, když připustíme, že vědomí lidstva postupně prodlelo ve všech momentech polytheismu. Jestliže je tedy prokázáno, že mýtus má vlastní a původní „životní formu“, pak je také zbaven každého zdání pouhé jednostranné subjektivity.5 Slovo mýtus znamená řecky vyprávění, příběh. Původní smysl mýtu se dá shrnout do několika bodů. Popisuje historii nadpřirozených bytostí, které aktivně tvoří svět, člověka, základní životní činnosti, ustavují pravidla soužití zvířat i lidí. Toto jednání bohů je archetypické, ustavuje v absolutním počátku všeho (arché) základní modely lidské činnosti (typos). V okamžiku, kdy mytický člověk tyto úkony bohů zpřítomňuje svým vlastním rituálem (slovo, tanec, magie, zpěv, hudba...), sestupuje k původu světa, do času prvního stvoření. Po vzoru prvních stvořitelských gest bohů, muž nebo žena obnovují opakováním božích stvořitelských činů původní řád světa. Proto je archaický člověk hluboce náboženský. Svět má smysl pouze ve vztahu k božstvům, která dala neměnné pokyny pro základní lidské činnosti: pro boj, lov, zemědělskou práci, soužití muže a ženy, výchovu dětí.6

4

E. Cassirer, Filosofie symbolických forem II, s. 16. E. Cassirer, Filosofie symbolických forem, s. 22. 6 V. Umlauf, Cesty k vlastnímu Já, s. 40. 5

10

2.2 Homér Nedílnou součástí antické doby je mimo jiné také období homérské a jeho nejvýznamnějším představitelem je právě Homér. Homérův život nám je zahalen tajemstvím už od počátku. Starověké životopisy (známe jich sedm) jsou plné fantazií a groteskností. Přesně neznáme ani místo Homérova rodiště, to si přisvojuje nejméně sedm řeckých měst. Se značnou pravděpodobností lze pouze konstatovat Homérův maloasijský původ. Stejně tak nejistí jsme si v otázce, v jakém období Homér žil. Často se pochybovalo i o tom, zda vůbec žil básník tohoto jména a zda je autorem obou eposů, který mu jsou připisovány. Přes všechny nejistoty stojí Homér v našem podvědomí jako zakladatel řecké literatury a vůbec celé naší evropské literární tvorby. Je jasné, že už před ním existovali i jiní básníci, jejichž odkaz vyvrcholil právě osobou Homérovou. U Homéra nacházíme některé prvky ústní poezie, jako je například opakování tradičních formulí, které jsou zejména v Íliadě velmi četné. Homéra řadíme do 9. až 8. století př. n. l. jelikož tomu nasvědčuje charakter jeho básní. Jeho dílo je viditelně starší než Hésiodovo, který působil v 7. století př. n. l. Tudíž můžeme s jistotou říci, že Homérovy eposy jsou nejstarším zachovaným literárním dílem řeckého světa a nesou jména Ílias a Odyssea.7 Pro vznik Homérových eposů se předpokládá existence a znalost písma. Homérovy básně jsou dovršením celého cyklu poezie. Homér rozšířil a svou uměleckou zkušeností zdokonalil tradiční epické látky, jak je vytvořilo ústní podání pěvců – aoidů. Ze spojení starších básní a tvůrčí činnosti Homérovy vyplývají některé anachronismy a rozpory týkající se zbraní, architektury, zvyků, například pohřeb žehem nebyl ještě zvykem v době trójské války, a přece byl Patrklos8 spálen, ovšem lidské oběti při jeho pohřbu odpovídají tradicím mykénské doby. Obě básně je možno rozdělit na dvě stejné části, v první se situace vyvíjí pro hrdiny (Achájové v Íliadě, Odysseus v Odyssei) nepříznivě, od 13. knihy díky zásahu bohů 7

Slovník antické kultury, s. 263. Přítel Achillea, táhl s ním proti Tróji, ve zbroji vzdorujícího hrdiny vykonal velké činy a byl nakonec zabit Hektorem. 8

11

(Poseidóna a Athény) děj začíná směřovat ke konečnému rozuzlení, k smrti Hektorově v Íliadě, k pobití nápadníků v Odyssei, v obou básních ve 22. zpěvu. Na konci hrdina, který vykonáním tak velkých činů vyvolal v duši užaslých posluchačů představu bytosti takřka nadlidské, získává lidskou tvář díky synovskému dojetí, Achilleus se rozpláče před Priamem při vzpomínce na otce Pélea, Odysseus při setkání s otcem Láertem.9 Homér je mistrem charakteristiky, ať jde o hrdiny, služebnictvo nebo o ženy, například jaký rozdíl nastínil mezi Helenou, jejíž krása je příčinou tolika běd a Pénelopou, která svou neochvějnou věrností odolává všem svodům. Z básnických prostředků jsou pro Homéra nejcharakterističtější tři. Za prvé epitheton, básnický přívlastek. Za druhé je to přirovnání obohacují a oživují scény, kde je nebezpečí monotónnosti. A za třetí epická šíře, vše se vypravuje zeširoka a názorně a prokládá se častými odbočkami, na nic není spěch, není to však upovídanost – naopak někdy odbočka rafinovaně zvýší napětí. Prostředkem proti stereotypnosti a monotónnosti je možnost nahrazovat daktylský hexametr spondejem. Každý z eposů je rozdělen na 24 zpěvů nestejně dlouhých (330-900 daktylských hexametrů). Celkem má Ílias 16 000 veršů a Odyssea 12 000. Jazyk je iónština s aiolskými prvky.10

9

Slovník antické kultury, s. 264 Slovník antické kultury, s. 264

10

12

2.3 Epos Ílias Ílias je báseň o Íliu – Tróji, dobyté a zničené po desetiletém boji achájským neboli řeckým vojskem, které přišlo pomstít urážku spartského krále Meneláa, jemuž syn trójského krále Paris unesl manželku Helenu. Jde o ohlas skutečných bojů kolem roku 1 200 př. n. l. Básník nelíčí celý průběh války zpívá o slavné epizodě z konce zápolení, začínající hněvem největšího achájského hrdiny Achillea, uraženého vrchním velitelem Agamemnonem a končí smrti nejvýznamnějšího obránce Tróje Hektora. Obsah Íliady charakterizuje Ladislav Vidman v doslovu ke knize Ílias těmito slovy: „Homér ve svém eposu vypráví o herojské době, kdy přední hrdinové řečtí i trojští, byli jako polobozi, silnější a statečnější než ostatní lidé, jejich bronzová zbroj se leskla zlatými ozdobami, doma měli velké bohatství a ovládali, jako třeba Agamemnón, vládce ve zlatých Mykénách, veliké území s mnoha městy a stády a s mnoha služebníky.“ Homérovo dílo bylo ve své době významné zejména z hlediska kulturního. Bylo vnímáno jako zdroj ušlechtilé zábavy a estetického prožitku, především však bylo zdrojem ponaučení a poznatků z mnoha okruhů lidského konání. Mohli bychom říci, že Ílias představovala jakousi encyklopedii starověku a byla po celou dobu jeho velkou autoritou. Ílias i Odyssea se povinně četly ve školách a studenti se učili nazpaměť dlouhé úryvky textu. To nebyl jejich jediný úkol, v Íliadě hledali dějiny měst, rodokmeny předků, život slavných vládců, ale také poznatky využitelné pro jejich vlastní život. Homér byl citován jako autorita ve spisech historických, filosofických, náboženských i přírodovědných. Velice důležitý byl Homérův přístup k olympským bohům. Homér dokázal charakterizovat bohy tak dokonale, že je čtenáři nebo posluchači brali jako reálně žijící bytosti, které jim přinášejí jak radost, tak utrpení. Tak silně působil na lidi homérský epos, který je stále inspirací i po téměř třech tisících letech od svého vzniku. Na Homéra pohlíželi Řekové s takovou úctou jako lidé ve středověku na Bibli.

13

2.4 Homérská otázka Homérská otázka se zabývá problémem autorství Íliady a Odyssei. Pochybnosti o Íliadě a Odyssei jako díle jediného básníka začínají v helénistické době. V nové době přichází s pochybnostmi poprvé d'Aubignac a to roku 1664, koncem 18. století vystupuje F. A. Wolf a po něm jeho žáci.11 Hlavni teorie o vzniku eposů jsou tyto: •

K původnímu jádru se postupně připojovaly další části, básně časem narůstaly.

•

Větší počet původně samostatných zpěvů byl nějakým redaktorem spojen v jednu báseň.

•

Básně vytvořil velký umělec podle jednotné osnovy a zasadil do svého díla četné episody vytvořené staršími básníky.

•

V posledních desetiletích má nejvíce stoupenců tzv. unitářská teorie o eposech jako dílech vytvořených jedním autorem (jediným pro obě díla, nebo pro každé jiným, při čemž Odyssea je o několik desítek let mladší) podle jednotné koncepce – jde o vyvrcholení delšího básnického vývoje.

Ať už je pravda jakákoli, naše doba za autora obou eposů považuje právě postavu Homéra. Proto se soustřeďme na společenskou roli, kterou musel básník, kterékoliv jména, v dané době zastávat. Ze všeho nejdůležitější bylo jeho spojení s bohy a lidmi. Ve společnosti sobě rovných válečníků, kteří například vyráželi dobýt Tróju, básník zajišťoval hrdinům nesmrtelnou slávu. Vítězství bylo sice darováno bohy, ale pochvalné slovo básníka udělovalo danému hrdinovi smysl existence. Opěvovaný hrdina dosáhl díky šířené poémě božské velikosti.12

11

Slovník antické kultury s. 265 V. Umlauf, Cesty k vlastnímu Já, s. 50.

12

14

3 Teorie symbolů Symbol poznáme tak, lze-li v kritické analýze oddělit jednotlivé slovo, frázi nebo obraz se zvláštním odkazem. V tomto smyslu jsou součástí autorské symboliky dokonce i písmena, z nichž se skládají slova. Dnes je problém literárního významu považován za vedlejší ve srovnání s problémy symbolické logiky a sémantiky13. Přidáme-li slovu vnější význam, přidáme kromě verbálního symbolu také věc, kterou tento symbol reprezentuje nebo symbolizuje. Takto chápané symboly lze nazývat znaky, tedy verbální jednotky, jež konvenčně odkazují mimo prostor, v němž se samy nacházejí. Zmíněné dva mody probíhají u každého čtení současně. Shodu mezi jevem a verbálním znakem označujeme jako pravdu, jejich nesoulad máme za lež, jejich čistá shoda je tautologií, tedy čistě verbální strukturou, jež nedokáže opustit svůj rámec.14 Opakování známých básnických obrazů fyzické přírody, v řadě básní například moře a lesa, nelze označit za „shodu náhod“, což je označení pro část plánu, který neumíme využít. Mezi přírodou a jejím básnickým napodobením formou sdělení totiž existuje určitá jednotící spojitost. Příběh o moři se pak v rámci širšího komunikačního kontextu vzdělání stává archetypálním a může silně zapůsobit na čtenáře.15 Archetypy jsou shluky asociací a na rozdíl od znaků jsou komplexně proměnné. V souboru archetypů často nalezneme značné množství konkrétních naučených asociací, jejichž sdělnost závisí na obecné znalosti určitého množství jevů v rámci dané kultury. Mluvíme-li o „symbolice“ v běžném životě, obvykle máme na mysli naučené kulturní archetypy, například kříž a korunu, nebo konvenční asociace. Některé archetypy mají natolik vžité konvenční asociace, že je nelze použít aniž bychom na tyto asociace neodkazovali.16 13

Nauka o významu jednotlivých slov, morfémů a jiných znaků. N. Frye, Anatomie kritiky, s.90. 15 N. Frye, Anatomie kritiky, s. 118. 16 N. Frye, Anatomie kritiky, s. 123. 14

15

3.1 Symboly a archetypy Každé filosofické zkoumání toho, jak fungují symboly v umění i mimo něj, musí začít studiem povahy zobrazení.17 Literární věda se zabývá především symboly přenesenými. Přenesený symbol znamená, že v některých případech přestává být smysl symbolu totožný s jeho významem, který je zašifrován do kontextu. „Také my, aniž si to uvědomujeme, jsme v různých obdobích života jiní, noční obloha našeho vnitřního Já i naše tělo se mění, stejně jako se ve skutečnosti mění hvězdná obloha astronomů.“18 Symboly řadíme do šesti archetypálních skupin, Self, matka, otec, dítě, anima a animus. Každý archetyp se dále dělí do devatenácti vrstev. Pomocí symbolického schématu přirovnáváme k danému archetypu jeho příslušnost. Toto symbolické schéma je abstraktním znakem, jako je například ženskost, mužskost a na druhou stranu se k tomuto schématu pojí emoce, které chápeme spíše v symbolickém smyslu. Mohli bychom tedy říci, že archetypy chápeme jako metapsychologické entity a nevědomé antropomorfní vzory symbolů. Edith Jacobsonová definovala Self jako souhrn tělesné a psychické osoby. Vědomé self je modelovým protikladem Self nevědomého. Pro gramatické označení vědomého self se používá zájmeno Já.19 Archetyp matky vyjadřuje magickou autoritu ženství a jeho moudrost, která není omezena diskursivním rozumem. Tím se dostává do těsné blízkosti archetypu označovaného jako anima, který vzniká odštěpením od společného, univerzálně ženského základu.20 Archetyp otce, kde otec představuje v modelovém zjednodušení doplňkovou doménu symbiózy, společně s archetypem matky tvoří tzv. rodičovský archetyp. Otec pomáhá dítěti k vytvoření Self jinak než matka.21 17

N. GOODMAN. Jazyky umění: nástin teorie symbolů. M. EXNER. Struktura symbolična v pohledu psychoanalytické literární vědy. Liberec, 2OO9, s. 272. 19 Tamtéž, s 292. 20 Tamtéž, s. 290. 21 Tamtéž, s. 332-333. 18

16

Archetyp dítěte vzniká z téhož psychického základu jako Self, od kterého se odlišuje jen zdůrazněním dětských charakteristik. Dětské Self postupem zrání odsunuje své bývalé podoby stále více do pozadí, až se působením latence od aktuálního Self oddělí a vytvoří samostatnou entitu.22 Archetyp animy vzniká ze společného, universálně ženského psychického základu diferenciací v protikladu k hlubinnému znaku matky. Anima představuje duševní charakteristiky a protiklad duchovního principu archetypu anima A6.23 Archetyp anima vzniká ze společného, universálně mužského psychického základu diferenciací v protikladu k hlubinnému znaku otce. Animus jako archetyp vzniká stimulací biologických determinant stejně jako jejich kulturním formováním a potlačováním. Vyvíjí se v závislosti na kontaktech s osobním otcem a mužskými postavami, především vrstevnickými.24

22

Tamtéž, s. 351. M. EXNER, Struktura symbolična, s. 365. 24 Tamtéž, s. 377. 23

17

3.2 Symboly v Homérově eposu Ílias 3.2.1 Self Symboly Self se v Homérově eposu Ílias nevyskytují, protože nikde v textu není znázorněna postava vypravěče, jeho vlastní prožitky či myšlenky. Autor vystupuje ve funkci nezúčastněného vypravěče děje. 3.2.2 Archetyp matky A2 1. TMA. Sem patří mateřské symboly, které jsou ve svém základu temné. Jak uvádí ve své knize M. Exner: „Tma, noc a spánek symbolizují původní celost, nediferencovanou neb jen v hrubých rysech diferencovanou smysly a rozumem.“ U Hésioda se dovídáme, že matka Země vzniká přímo z Chaosu, kdežto Úranos25 teprve oddělením z těla Matky. V Íliadě se tento symbol nevyskytuje. 2. VODA. Máme spoustu druhů vod, ať už stojaté, tekoucí, temné, čiré, mělké nebo hluboké a tudíž máme také různorodé symboly, které jsou s tímto živlem spjaté. Patří sem řeky, podsvětní vody, led, atd. V Íliadě se vyskytují dva symboly tohoto typu. V obou případech se jedná o řeky protékající trojskou planí, řeka Skamandros a Simoeis („jejichž ztemnělou krev kol půvabných Skamandru proudů prolil zuřivý Áres, a duše jim do Hádu sešli.“ VII zpěv 132). 3. MOŘE. Moře v sobě má vždy obsaženou symbolickou hodnotu, v Íliadě je mateřským symbolem moře Ókeanos26 („proud řečiště Okeánova, přestože Okeános je na světě původcem všeho“ zpěv XIV 264. „Někteří lidé tvrdí, že všichni bohové a všichni živí tvorové vznikli v proudu Ókeanu, který tvoří kolem světa pás, a že matkou všech jeho dětí byla Téthys“ zpěv XIV 265.). Dalším symbolem je rybnaté moře („jako když rybnaté moře dva větrové rozbouří“ IX. zpěv). 25

Bůh nebes, samotné nebe, zrozen Gáiou. Po Chaosu, ze kterého vše vzniklo, se zmocnil vlády nad světem a s Gáiou se stali manželi. Jejich děti byli tzv. Titáni. 26 Proudící oceán obtékal podle tehdejší představy jako široká řeka obývanou pevninu a vnitřní moře, též personifikované božstvo.

18

4. MĚSÍC. Tento symbol je spojen s archetypem matky již na základě lunárního cyklu ženy. Na druhou stranu se můžeme setkat s kulturami, kde je pozice Měsíce a Slunce obrácená. Pro naše kulturní prostředí zůstaňme u toho, že Měsíc neboli luna náleží k mateřským symbolům a Slunce naopak k symbolům otcovským. V Íliadě se tento symbol nevyskytuje. 5. ZEMĚ. Symbol Země (Gáia) od pradávna chápán jako matička Země a toto povědomí se zachovalo dodnes. V Iliadě je znát silný vliv Země jako matky: Zem („zespodu božská zem jim rodila květiny čerstvé“ XIV zpěv 267). Ída27 („sám pak zahřímal z Ídy tak strašně a zároveň mrštil planoucí blesk mezi achájské muže“ zpěv VIII. 150). 6. HLUBINY. Do této skupiny patří zejména jeskyně, propasti a hluboké přírodní útvary. V antickém prostředí se smysl „hlubin“ přenesl spíše do negativního smyslu. To dokazuje v Íliadě zachycený symbol Hádu jako podsvětí, kam se uchylují mrtví. Hád není postrachem jen pro smrtelné lidi, ale také pro bohy. VIII. zpěv Homérovy Íliady nám vypráví, jak se Zeus rozzlobil na ostatní bohy a takto k nim hovoří: „O kom se přesvědčím však, že chtěl by se za zády bohů vzdálit a na pomoc jít buď Danaům anebo Tróům, toho já zasáhnu bleskem a s hanbou se na Olymp vrátí, nebo ho popadnu sám a svrhnu ho v mrákotný Tartar, v nesmírnou dálku, kde propast je nejhlubší pod celou zemí.“ 7. POJÍMAJÍCÍ PŘÍRODNÍ ÚTVARY. Takovým symbolem je například les, pole, krajina, údolí, posvátný park, háj, zahrada, pastvina. Prostřednictvím synekdoch ústředních symbolů této vrstvy, jako jsou strom, dřevo, hlína, rostlina a květ, souvisí tato obrazná rovina s jinými rovinami. V Íliadě se symboly matky tohoto typu nevyskytují. 8. KULTURNÍ ARTEFAKTY A PŘEDMĚTY. Mateřskou intenci mají věci pojímající a duté. Do této skupiny symbolů patří království a města. Město, které sloužilo jako ochrana před nepřáteli, má také duchovní smysl. Koruna tvaru zubaté zdi je 27

Pohoří u Tróje, byl na něm ctěn Zeus.

19

synekdochou zdi a mateřského města. V Íliadě: Argos28, Chrýsé29, Killa30, Pyl31, Théby32, Trója33 a Skajská brána34. Ze Skajské brány se dívali trojští starci s Helenou a nešťastnou Hektorovou manželkou Andromaché na zápas mezi hrdinnými Řeky a Trójany. 9. ROSTLINY. Do této skupiny symbolů zahrnujeme především stromy, silným symbolem jsou posvátné stromy a tzv. stromy života. V Íliadě se symboly tohoto typu nevyskytují. 10. ZVÍŘATA. Zajímavé je, že v mýtech a pohádkách se vyskytují zvířata převážně s ženskou duší. Mateřskými symboly jsou podle Junga ta zvířata, která o člověka pečují, pomáhají a dávají mu rady. „Mezi posvátná zvířata, související s kultem matky, patří kráva, medvědice, slonice, orlice a všechna mrchožravá zvířata jako sup a šakal, zprostředkující návrat mrtvé hmoty do koloběhu života, v moderním pojetí však mrchožrouti symbolizují spíše hnus z mrtvého těla.“35 Mezi ženské symboly pak patří i všechna neútočná, plachá zvířata, jako jsou želva a zajíc. Mateřské symboly zvířat se v Íliadě nevyskytují. 11. MYTICKÁ ZVÍŘATA. Tato vrstva souvisí s vrstvou předchozí. Lidské a nadlidské schopnosti a vlastnosti se přechylují do určitého zvířete. Každé pohlcující zvíře patří do významové složky archetypu matky, z čehož poté vznikají posvátné symboly, ale také motivy pohádkové. V Íliadě se mateřská mytická zvířata v čisté podobě nevyskytují. 12. SYNKREZE RŮZNÝCH ZVÍŘAT. Tento symbol je spojením více druhů zvířat do jednoho. V Íliadě se tento jev objevuje v podobě Chimairy („nezdolnou Chiméru lítou nejdříve přikázal zabít, božského původu byla, ne lidského, obluda tato: vepředu lev 28

Achajské město na Peloponésu na řece Ínachu, v Iliadě se tímto názvem často míní celá krajina (Argolsko), jež patřila Agamemnonovi. 29 Město poblíž Tróje s Apollónovým chrámem. 30 Město v Troádě s chrámem Apollónovým. 31 Také Pylos, město na jihozápadním pobřeží Peloponésu, sídlo Nestorovo. 32 Město v Boiótii v Řecku. 33 Jiný název pro Tróju je Ílion, odtud název básně Ílias. 34 Hlavní brána Tróje k západu, k řeckému táboru. 35 M. Exner: Struktura symbolična.

20

a odzadu saň, avšak uprostřed koza, soptící strašlivý žár, jenž sálal palčivým ohněm“, zpěv VI. 112). 13. SYNKREZE ČLOVĚK-ZVÍŘE. To znamená, že daná bytost obsahuje lidské a zvířecí prvky dohromady. Klasickým příkladem ze starořecké mytologie je Echidna, napůl had a napůl žena. Vypovídací hodnota symbolu je závislá na tom, která z daných části těla je lidská a která zvířecí. V Íliadě se mateřský symbol tohoto typu nevyskytuje. 14. DEFORMACE TĚLA A DEFORMATIVY VŮBEC. „Deformity a ošklivost, v mytologickém smyslu jsou příznakem zla a sklon k takovému podvědomému hodnocení potvrzují i výzkumy evoluční psychologie.“36 V Íliadě se žádný takovýto symbol nevyskytuje. 15. MYTICKÉ POSTAVY S LIDSKOU PODOBOU. Do této vrstvy symbolů patří především tzv. Velké matky, které podle Junga představují universální projekci archetypu matky a speciální aspekt mateřského obrazu. V Íliadě nacházíme symbol Velké matky, zároveň manželky otce lidí i bohů, osobu bohyně Héry („Zeus, jenž po boku spal své Héry se zlatým trůnem“, zpěv XV. 273). Dalším symbolem tohoto typu je Hekabé37 („Hekabé ruku mu stiskla a s důrazem mluvila: „Synu, pročpak jsi přišel sem a opustils odvážnou bitvu?“ zpěv VI. 114). Posledním symbolem tohoto typu jsou bohyně Hóry38. 16. PRAPŘEDEK. Příkladem ženského prapředka je nám všem dobře známá mytická postava Evy. Dalším obdobným a velice známým mateřským prapředkem bájné povahy je kněžna Libuše. Do stejné vrstvy patří ale například i Bílá paní a dokonce i každý duch dávno mrtvé ženy, který se ztratil v jakémsi meziprostoru. V Íliadě se tento symbol nevyskytuje. 17. MONARCHA. Prostředí, ve kterém se nacházejí symboly ženského monarchy, jsou prostředím především lidským. I v současné době je popularita královen v konstitučních monarchiích velmi vysoká. V Íliadě Homér použil tento symbol v podobě královny 36

Tamtéž. Hlavní manželka trojského krále Priama, matka slavného Hektora 38 Bohyně ročních období 37

21

Klytaiméstry, která po manželově odchodu vládne za něj („té cením si nad Klytaiméstru, vlastní manželku z mládí“, zpěv I. 10). 18. PRARODIČ. Archetyp matky, promítnutý na předka vlastní rodinné řady. Dále je sem zahrnutá postava „moudré stařeny“ nebo naopak zlé „baby“, které se často říká čarodějnice. V Íliadě se tento symbol neobjevuje. 19. RODIČ. Tato vrstva je poněkud problematická v tom ohledu, že je lehce zaměnitelná s vlastní matkou. Pokud se osobní matka stane postavou, jde podle Junga o patologický posun. Osobní matku může nahradit macecha, která nemusí být z pravidla jen zlá, pečovatelka, chůva, ale také tchyně a vůbec každá starší žena, která člověka nějak formuje. V případě Íliady se jedná o tyto mateřské archetypy rodiče: Dioné39, Létó40 a Thétis41.

39

Bohyně a matka Afrodíty Bohyně, která porodila Diovi na Délu Apollóna a Artemidu 41 Mořská bohyně, dcera Névova, manželka krále Pélea, matka Achilleova 40

22

Matka 1. Tma 2. Voda 3. Moře 4. Měsíc 5. Země 6. Hlubiny 7. Pojímající přírodní útvary 8. Kulturní artefakty a předměty 9. Rostliny 10. Zvířata 11. Mytická zvířata 12. Synkreze různých zvířat 13. Synkreze člověk - zvíře 14. Deformace těla a deformity vůbec 15. Mytické postavy s lidskou podobou 16. Prapředek 17. Monarcha 18. Prarodič 19. Rodič

Okeános

rybnaté moře

božská zem Ída Hád Tartar Argos

Chrýsé

Killa

Hekabé

Héra

Hóry

Létó

Thétis

Pyl

Skajská Théby brána

Trója-Ilión

Klytaiméstra Dioné

Tabulka 1: symboly archetypu matka

3.2.2 Archetyp otce A3 Archetyp otce tvoří společně s archetypem matky tzv. rodičovský archetyp. Otec zaujímá jiné postavení v životě dítěte než matka, v tom smyslu, že jinak působí na psychiku dítěte. U chlapců pomáhá vytvořit prototyp hrdiny, u dívek heterosexuální objekt. Archetyp otce je založen na hlubinné zkušenosti s „otcovským“ obecně. Nejvíce na nás působí otec raného dětství nebo jeho substitut. Vlastní otec není jediný, který se podílí na otcovské archetypální zkušenosti. Jsou tu další postavy, jako je dědeček, pečovatel, strýc, soused, učitel, může to však být i zcela neznámý muž, zacházející

23

s dítětem otcovským způsobem však být i zcela neznámý muž, zacházející s dítětem otcovským způsobem.42

1. SVĚTLO. Typy těchto symbolů se vyskytují v podobě personifikovaného Světla nebo Jasu, jak je tomu například v Dantově Božské komedii. V Íliadě se tento jev nevyskytuje. 2. OHEŇ. Tato vrstva je podobná vrstvě první a občas jsou od sebe těžce odlišitelné. V knize Milana Exnera se dočteme, že oheň, jako symbol můžeme najít ve všech kulturách a dobách, v nejrůznějších polohách a stupních, od životadárného a oblažujícího až po ničivý a katastrofický, jak vidíme například v germánských představách o konci světa. V našem případě se symbol Ohně v Íliadě objevuje v podobě boha Hefaista.43 3. POHYBUJÍCÍ SÍLY. K těmto symbolům patří pohybující neviditelné síly jako je vítr, bouře, duch nebo hlas ze zásvětí. V Íliadě jsou to tyto symboly: Boreés44, Zefyros45, Notos46. 4. SLUNCE. Vrstva, která vychází ze symbolu Slunce a z částí, které jsou s ním spojené, jako je paprsek nebo proud světla. Královská koruna je symbolickou napodobeninou slunečního kola. Měsíc a Slunce tvoří v mnohých mytologických dílech manželský pár. V Íliadě se symboly pro tuto vrstvu nevyskytují. 5. NEBE. Souvisí s vrstvou předchozí, často vyjádřené v podobě mraků, blesků nebo deště. V Hesiodově mýtu nalezneme nebe (Úranos), jako symbol boha-otce. Otcovský nebeský symbol se v Íliadě nevyskytuje. 6. VÝŠKY A VZNÁŠENÍ. Opět zde nalézáme pozitivní i negativní působení tohoto symbolu na člověka. Můžeme se vznášet ve snu a zažít radostný, expanzivní životní 42

M. EXNER, Struktura symbolična. s. 335. Syn Dia a Héry, bůh ohně a kovářství. Ukoval brnění pro Achillea a Dioméda, zhotovil Hádovu přilbu neviditelnosti a Héliův vůz. 44 Personifikovaný severní vítr, v klasické řečtině má jméno tvar Boreás 45 Personifikovaný západní vítr, otec nesmrtelných Achillových koní Xantha a Balia 46 Personifikovaný jihozápadní vítr 43

24

pocit, který se může okamžitě proměnit v nebezpečí v případě, že padáme nebo do něčeho narážíme. V Íliadě se vyskytuje symbol Olympu, jako sídla bohů, nacházející se vysoko nad zemí („již se k širému nebi a k výšinám Olympu vznese“, zpěv I. 21). 7. SMĚŘOVÁNÍ K CÍLI. Vrstva obsahuje symboly a aktivity, jejichž mužský charakter je zřetelný. Do této skupiny patří činnosti, při kterých dochází k pronikání, upravování a vnucování jiného tvaru, jako je zavrtávání, provrtávání, osekávání nebo jakákoli řemeslná či umělecká práce. Typ tohoto symbolu se v Íliadě nevyskytuje. 8. KULTURNÍ ARTEFAKTY A PŘEDMĚTY. Předměty spojené s touto vrstvou jsou především bodné zbraně, kopí a šíp, ale také například pluh, královská koruna nebo papežská tiára. V Íliadě se vyskytuje symbol žezla jako otcovského archetypu osmé skupiny. 9. ROSTLINY. Rostliny mají většinou ženský význam. Ženské znaménko mívají i některé posvátné stromy. Na druhou stranu jsou stromy, jejichž symboličnost je převážně mužská, jako je například dub (síla) a topol (protáhlý tvar). Mužský potenciál má kaktus, kukuřice atd. V Íliadě se archetyp tohoto druhu neobjevuje. 10. ZVÍŘATA. Do této vrstvy patří symbol hřebce, býka, lva a kance symbolizující dravou bojovnost. Z ptáků to je orel a sokol, považovaný za královská nebo stavovská zvířata. Dále sem patří datel, had, osel atd. V Íliadě se vyskytuje symbol orla47, který přilétá na znamení Dia a v drápech drží hada podlitého krví. 11. MYTICKÁ ZVÍŘATA. Mytická zvířata mají své kořeny v archaické době, například krétský mýtus pojednává o zplození Minotaura, jehož otcem byl Apollónův bílý býk. Zvíře jako přímá zástupka otce se projevuje ve snech a fantaziích. V Íliadě se nevyskytuje žádný symbol archetypu otce v této rovině. 12. SYNKREZE RŮZNÝCH ZVÍŘAT. Symboly tohoto typu nejsou příliš časté. Nejčastěji jde o okřídlená zvířata, jako je býk, had nebo kůň, například Pegas. V Íliadě se tyto symboly nevyskytují. 47

Orel…nechával Trójany vlevo, ptakopravec věštící z letu ptáků stál obrácen k severu. Pták zprava (od východu) byl blahověstný, zleva (od západu) zlověstný.

25

13. SYNKREZE ČLOVĚK-ZVÍŘE. Jedná se o mytickou postavu s lidsko-zvířecí podobou. Nejznámější je postava již zmíněného Minotaura, další známou postavou jsou kentauři. V Íliadě se objevuje tento symbol v podobě Cheiróna48 a Týfóna49. 14. DEFORMACE TĚLA A DEFORMATIVY VŮBEC. Deformity a ošklivost jsou v mytologickém světě symbolem zla. Symboly tohoto okruhu se vztahují a to podstatným způsobem k jiným vrstvám a do samostatné skupiny je vyčleňujeme pro jejich relevantní společný znak. V Íliadě se tento okruh symbolů nevyskytuje. 15. MYTICKÉ POSTAVY S LIDSKOU PODOBOU. Patří sem démoni v lidské podobě, mágové a kouzelníci s nadpřirozenými schopnostmi a v neposlední řadě také obři. Jsou zde zahrnuti také všichni archaičtí hrdinové vůdcovského typu. Známým jungovským symbolem je moudrý stařec, ztělesňující životní moudrost a zralost. Jak uvádí Milan Exner, všude tam, kde se konkrétní člověk, například politik, umí stylizovat do podoby hrdiny vůdcovského typu, moudrého muže, zajišťuje jeho pozici archetyp, nikoli jeho vlastní lidské kvality. V Iliadě jsou symboly tohoto typu následovné: Apollón Foibos50 neboli Stříbrnoluký („Apollón, všemocný bůh jim posílal příznivý vítr“. I. Zpěv 20). Áres51 („Áres, ten železný nezmar“), Paiéón (lékař bohů), Poseidon52 („Tři jsme přec pokrevní bratři, jež Kronovi zrodila Rheia, Zeus, pak já (Poseidon) a třetí je Hádes, jenž v podsvětí vládne.“ zpěv XV. 278). Zeus jako nejvyšší z bohů i lidí („takto vám pohrozil Zeus, syn krónův, a to pak i splní“). 16. PRAPŘEDEK. Symbol prapředka chápeme ve dvou rovinách, první, který může být totožný se skutečnou osobou, která je součástí rodu a jeho tradice. Za druhé to může být postava mytická, jako je například Romulus a Remus. Příbuzenská orientace, jak uvádí Milan Exner, sahá podle evolučních psychologů do generace pradědů. V Íliadě takovýto prvek nenacházíme. 48

Mírumilovný Kentaur, proslulý lékařským uměním. Nestvůra zplozená Tartarem a Gaiou, její poslední dítě. Obr se stovkou dračích hlav a s hlasem člověka, psa a býka. Zeus ho srazil bleskem, podle Homéra sídlil v arimském pohoří v Kilikii. 50 Syn Dia a Létó, výborný lukostřelec, za trojské války stál na straně Tróji. 51 Bůh zuřivé války a krvavých bojů, syn Dia a Héry, v bitvě u Tróji zraněn bojovníkem Diomédem, následně utekl z bojiště až na strmý Olymp. 52 Bůh moře a vodního živlu, syn Krónův a Rheiin. 49

26

17. MONARCHA. Ústřední a nejfrekventovanější postavou této vrstvy je postava krále, která významně zasahuje i do současnosti. Podobně jak tomu je u ženského monarchy. V Íliadě je archetyp otcovského vůdce velmi častý. Agamemnón53, Meneláos54, Odysseus55, Ídomeneus56, Diomedés57, Nestór58, Priamos59, Apisaón60, Ásios61, Biénor62, Dioklés63, Eunéos64, Hypsénór65, Charopos66, Pylaimenés67, Rhésos68, Sthenelos69. 18. PRARODIČ. V této výskytové vrstvě se nachází hlubší symboly vlastních prarodičů, které se vynořují z podvědomí. Z osobního dědečka se stává postava moudrého starce. Takovýto stařec se poté stává typem bojovného hrdiny na odpočinku. Stejně tak jako u ostatních vrstev může jít o symbol pozitivní nebo negativní. U Homéra tento archetyp ve formě prarodiče zastupují Titáni, nejznámější z nich byl Kronos a jeho žena Rheia. Pro všechny Diovy a Héřiny děti, představovalo svržení Titánů pod zem varování, zda nebudou poslouchat a ctít Dia, nejvyššího z bohů, čeká je stejný osud. 19.RODIČ. Poslední oblast otcovského archetypu vrstvy rodič, je tvořena tělesným otcem, nebo jeho náhradou, například v podobě otčíma. Otcovské postavy jsou v Íliadě

53

Mykénský král, velitel řeckých vojsk před Trójou. Spartský král a bratr Agamemnonův, manžel krásné Heleny. Byl jedním z hlavních vojevůdců před Trójou. 55 Ithacký král, nejchytřejší z Řeků před Trójou. 56 Krétský král, spolu s Mérionem velitel Kréťanů před Trójou. 57 Král v Argu, jeden z nejznamenitějších hrdinů před Trójou. 58 Král v Pylu, nejstarší z řeckých vojevůdců, u Homéra označován epitetem gerénský jezdec. 59 Trojský král, otec padesáti synů, například Parida a Hektora. 60 Král v Panonii, spojenec Trójanů. 61 Král z Frygie, spojenec Trójanů. 62 Vojevůdce Trójanů. 63 Vládce v peloponéské Féře. 64 Král na ostrově Lémnu. 65 Syn Hippasův, vojevůdce Řeků před Trójou. 66 Velitel trojských jednotek. 67 Král Paflagonů od Černého moře. 68 Thrácký král a spojenec Trójanů. 69 Král v Argu, syn Perseův. 54

27

zastoupeny v hojném počtu. Nejvíce zmiňována je postava Króna, Diova otce. Dále pak Darés70, Foiníx71, Lykáón72, Kalchás73, Chrýsés74, Panthoos75.

Otec 1. Světlo 2. Oheň 3. Pohybující síly 4. Slunce 5. Nebe 6. Výšky a vznášení 7. Směřování k cíli 8. Kulturní artefakty a předměty 9. Rostliny 10. Zvířata 11. Mytická zvířata 12. Synkreze různých zvířat 13. Synkreze člověk - zvíře 14. Deformace těla a deformity vůbec 15. Mytické postavy s lidskou podobou 16. Prapředek 17. Monarcha

18. Prarodič 19. Rodič

Hefaistos Boreés

Notos

Zefyros

Apollón

Arés

Paiéón

Poseidón

Zeus

Agamemnon Apisaón Ásios Titáni Darés Foiníx

Biénor Dioklés Diomedés

Eunéos Hypsénór Charopos

Ídomeneus Meneláos Nestór

Odysseus Priamos Pylaimenés

Lykáon Chrýsés

Kalchás Krónos

Panthoos

Olymp žezlo orel

Týfón

Tabulka 2: symboly archetypu otec

70

Hefaistovým knězem v Tróji. Pro Achillea zastupoval postavu otce, byl jeho vychovatelem. 72 Otec trojského Pandara. 73 Nejznamenitější věštec v řeckém vojsku před Trójou. 74 Apollónův kněz v Chrýse. 71

75

Kněz Apollónův v Tróji, otec Púlydamanta a Euforba. 28

Rhésos Sthenelos

3.2.3 Archetyp dítěte A4 Archetyp dítěte se vyznačuje především zdůrazněním dětských charakteristik. V Íliadě se symbol dítěte vyskytuje jen velice okrajově a to v podobě Telemacha, syna Odyssea. Proto zde tento archetyp nebudeme rozebírat tak podrobně jako archetypy předešlé.

3.2.4 Anima A5 Do archetypu animy se nám prolíná jak mužská, tak ženská část. Nacházíme-li archetyp animy u muže, hovoříme o něm jako o archetypu v silné verzi. V tomto případě vychází význam symbolu z nevědomí. Archetyp animy v podobě symbolu ve slabé verzi vzniká ze společenského nahlížení na ženu, jako na postavu oplývající láskou, něhou, krásou, dobrotou atd. 1. TMA/SVĚTLO. Tma v tomto případě symbolizuje především hloubku našeho nitra, duše a citu. Pro archetyp animy u muže (archetyp v silné verzi), je tma vyjádřením lásky v jejím pudovém, nevědomém a temném původu. Milan Exner ve své knize píše, že pozitivní anima v silné verzi je spojením lásky a poznání, jeho negativní silná verze je ve znamení příšeří, tmy a chaosu. Obraz animy může být ve světle či ve tmě obsažen, poté se vztahuje k symetrickým vrstvám archetypu otce nebo matky. Archetyp v této vrstvě se v Íliadě nevyskytuje. 2. VODA/OHEŇ. Láska je častokrát přirovnávaná jak k živé vodě, tak k ohni. Symboly v této vrstvě jsou většinou milostně zabarvené. Příkladem je plamen v srdci, voda ve studánce, odraz milenčiny tváře ve vodě, planoucí obraz milenky v srdci muže, který za ní putuje. V Íliadě se symboly tohoto druhu nevyskytují. 3. MOŘE/POHYBUJÍCÍ SÍLY. Vanutí jako takové je projevem Ducha, který spadá do archetypu animus. V případě, že se jedná o vanutí s erotickým podtextem, přechází symbol z archetypu anima do archetypu animy. V případě moře, typicky mateřského symbolu, může být anima obsažena v postavě kterékoliv mořské či vodní víly. Archetyp v této vrstvě se v Íliadě nevyskytuje. 29

4. MĚSÍC/SLUNCE. Symbol tohoto typu se vyskytuje v podobě luny, slunce, měsíční víly. V Íliadě se objevuje symbol Zory neboli Jitřenky. („Zora, když s úsvitem jitra se zjevila růžovoprstá“ zpěv I. 20. „Božská Jitřenka právě se vznesla na strmý Olymp oznámit Diovi světlo a ostatním blaženým bohům“ zpěv I. 26, „Zora když v rouše jak šafrán se prostřela po celé zemi, Kronovec76, vladař blesků, si bohy povolal na sněm“ zpěv VIII. 138). Zora symbolizuje každé nově zrozené ráno a nosí bohům i smrtelným lidem světlo. Charakterizována přídavnými jmény krásná, zlatá, zářící, růžovoprstá. Podle četnosti výskytu Zory v Homérově díle, můžeme vypočítat kolik dní se příběh přesně odehrává. Každý nový den začíná Zora tím, že přináší světlo. 5. ZEMĚ/NEBE. Patří sem ženské postavy, které mají spojitost buď s nebem, jako je například obláček nebo nějaký pták, nebo souvisí se zemí, kdy je anima zakleta do kamene, balvanu, skály atd. V Íliadě se archetyp tohoto typu nevyskytuje. 6. HLOUBKY/VÝŠKY. Podle Milana Exnera se k této vrstvě se vztahují obrazy, kde je anima obsažena či zakleta v hlubokém a temném přírodním útvaru, jako je například jeskyně nebo podsvětí. Opakem této situace je, když je animu nutné hledat někde ve výškách a překonávat zemskou tíhu. V Íliadě se archetyp v této vrstvě nevyskytuje. 7. POJÍMAJÍCÍ PŘÍRODNÍ ÚTVARY/SMĚŘOVÁNÍ K CÍLI. Cílem v této vrstvě je získání a vysvobození animy, která je zakletá do mateřského přírodního objektu. V Íliadě se tento typ nevyskytuje. 8. KULTURNÍ ARTEFAKTY A PŘEDMĚTY. Do této skupiny patří archetyp animy zakletý do nějakého předmětu. Mateřskými předměty jsou předměty obsahující a duté. V Íliadě se archetyp tohoto typu nevyskytuje. 9. ROSTLINY. Jak uvádí Milan Exner, symboly této vrstvy jsou silnými variantami animy tam, kde byla do stromu, keře nebo květiny zakleta bytost s lidskou podobou. Ani tato vrstva archetypu animy se v Íliadě neobjevuje. 10. ZVÍŘATA. Patří sem každé ženské zvíře, příznačné svou něhou a tvarovou ušlechtilostí jako je holubice, labuť, pěnkava, sýkorka, srna nebo laň. Negativní symbol 76

Kronovec je označení pro Dia, vzniklo podle Diova otce, hrozného Króna.

30

animy pro tuto vrstvu jsou zvířata dravá jako je vlčice nebo liška. V Íliadě se symboly animy této vrstvy nevyskytují. 11. MYTICKÁ ZVÍŘATA. Do této skupiny patří například známý starořecký obraz Psýché jako motýla, což dobře zohledňuje animální povahu lidského nevědomí. Vyskytují se zde i symboly zvířat do kterých byla anima zakleta. V Íliadě se projekce tohoto typu nevyskytují. 12. SYNKREZE RŮZNÝCH ZVÍŘAT. Jako erotické projekce animy nejsou symboly tohoto typu časté, ani v Íliadě se žádný takovýto symbol nevyskytuje. 13. SYNKREZE ČLOVĚK-ZVÍŘE. Do této skupiny náleží postavy, jejichž těla jsou částečně zvířecí a částečně lidská. Příkladem jsou Homérovy Sirény, vyskytující se v eposu Odyssea. Dále to jsou mořské panny, které se objevují v představách námořníků. V Íliadě se synkreze člověka a zvířete archetypu animy vyskytují v podobě Goró77, nestvůrná dcera země, s rozšklebenou tváří. Gorgona měla zvířecí uši a místo zubů kly, kolem hlavy se jí místo vlasů kroutili hadi. 14. DEFORMACE TĚLA A DEFORMATIVY VŮBEC. Deformity animy se objevují u negativních postav archetypu animy, nebo v případě zakletí nebo prokletí animy, která poté čeká na vysvobození a navrácení jejího těla nebo duše do původního stavu. V Íliadě se symbol tohoto typu nevyskytuje. 15.MYTICKÉ POSTAVY S LIDSKOU PODOBOU. Do této skupiny symbolů patří například víly, rusalky, bludičky, lesní panny, dcery krále duchů atd. Dále sem patří panenské mytologické postavy, ať už postavy reálné či bohyně. V Íliadě se symbol tohoto typu objevuje velmi často. Je to Pallas Athéna78, Afrodita79, Aithra, Andromaché80, Brýsova dcera, Diomédé81, Enýó, Eris, Hébé, Hekamédé, Helena, 77

U Homéra pouze jediná, později se mluví o třech Gorgonách, z nichž jedna byla Medúsa. Tu, podle pověsti proměnila z nádherné dívky Athéna na obludu za to, že se vychloubala, že svou krásou předčí i samotnou bohyni. 78 Bohyně vítězné války a moudrosti, dcera Dia 79 Bohyně lásky, krásy, plodnosti a sexuální touhy, dcera Dia a Dióny 80 Manželka Hektora, matka Astyanaktova. 81 Otrokyně a zároveň milenka Achillova.

31

Hippodamea, Chrýsothemis, Chrísova dcera, Ífianassa, Ífis, Klymené, Láodika, Láodiké, Músa. 16. ŽENSKÝ PRAPŘEDEK. Postava ženského prapředka, zachyceného v ženské kráse a mládí. V Íliadě se symboly této vrstvy nevyskytují. 17.ŽENSKÝ MONARCHA. Nejběžnější postava této vrstvy je princezna. Historická postava princezny Diany dokazuje, jak silným vlivem, dokonce stále i v dnešní době, disponuje tento symbol. V Homérově díle Ílias se tento symbol nevyskytuje. 18. STAŘENA. Symbol tohoto typu je jen výjimečný. Představa stařeny jako sexuálního symbolu vyvolává spíše nepříjemné pocity a v našem kulturním okruhu se na takovýto stav nahlíží jako na patologický jev. V Íliadě se tento symbol neobjevuje. 19. RODINNÝ OKRUH. Do této vrstvy podle M. Exnera zařazujeme dívčí postavy, které nepatří do rodiny, tedy vrstevnické heterosexuální protějšky. Manželka, milenka nebo snoubenka. V Íliadě se tento symbol nevyskytuje.

32

Anima 1. Tma, světlo 2. Voda, oheň 3. Moře, pohybující síly 4. Měsíc, slunce 5. Země, nebe 6. Hloubky, výšky 7. Pojímající přírodní útvary, směřování k cíli 8. Kulturní artefakty a předměty 9. Rostliny 10. Zvířata 11. Mytická zvířata 12. Synkreze různých zvířat 13. Synkreze člověk - zvíře 14. Deformace těla a deformity vůbec 15. Mytické postavy s lidskou podobou

Zora

Gorgó Afrodíta Aithra Andromaché Athéna

16. Ženský prapředek 17. Ženský monarcha 18. Stařena 19. Rodinný okruh Tabulka 3: symboly archetypu anima

33

Brýsova dcera Diomédé Enýó Eris

Hébé Hekamédé Helena Hippodamea

Chrýsothemis Klymené Chrýsova dcera Láodika Ífianassa Láodiké Ífis Músa

3.2.5 Animus A6 Archetyp anima vzniká ze společného, universálně mužského psychického základu a vyznačuje se zejména duchovními charakteristiky. Je protipólem k duševnímu principu archetypu animy. Podobně jako u animy hovoříme i u symbolů anima o silné a slabé verzi. Ve slabé verzi jde o symboly anima v textu muže, v silné verzi jde o symboly v textu ženy. 1. SVĚTLO/TMA. Symbol světla v tomto případě vyjadřuje především ducha a rozum. Světlo je vždy v těsném kontaktu s tmou, jakožto mateřským, duševním a citovým živlem. Jedná-li se o archetyp anima v silné verzi, znamená pak světlo i lásku, kterou muž vyvolává v ženě. V Íliadě se symboly tohoto typu nevyskytují. 2. OHEŇ/VODA. „Oheň symbolizuje především moc ducha, ale také lásku a sexuální touhu.“82 Takovým symbolem je plamen v srdci rozhořen neuhasínající láskou, naopak to může být i symbol pramene či doušek čisté vody, který se personifikuje do podoby anima. V Íliadě se symbol anima v této vrstvě nevyskytuje. 3. POHYBUJÍCÍ SÍLY/MOŘE. Vanutí je především projevem Ducha. Vzduch je mateřskou látkou, dá-li se však do pohybu, nabývá aktivní, mužské a oplodňující podoby. V Íliadě se tento symbol neobjevuje. 4. SLUNCE/MĚSÍC. Animus v podobě Slunce, nebo Měsíce. Symbol anima čtvrté vrstvy se v Íliadě nevyskytuje. 5.NEBE/ZEMĚ. Symbol této vrstvy může být oblakem mračnem nebo ptákem na nebi, jde především o orla a jiné dravce, ale také o čápa nebo kondora. Na druhou stranu může být postava anima zakleta do kamene, balvanu nebo skály. Schopnost vysvobodit ho má pouze anima, pomocí lásky. V Íliadě se typ tohoto symbolu nevyskytuje.

82

M. Exner: Struktura symbolična,380.

34

6. VÝŠKY/HLOUBKY. „Výšky a vznášení jsou nejvlastnějším projevem anima a jako vymoženost moderní techniky jsou symbolem lidského ducha více než kdy dříve.“ 83 V Íliadě se symbol tohoto druhu neobjevuje. 7. SMĚŘOVÁNÍ K CÍLI/POJÍMAJÍCÍ PŘÍRODNÍ ÚTVARY. Příklady symbolů této vrstvy jsou například cesta, silnice, točité schodiště, žebřík, lano spuštěné z nebe. Můžeme tedy říci, že sem patří symboly vyjadřující dynamický, procesuální charakter těchto dějů a vykazují bezprostřední souvislost se Self. V Iliadě se typ takovýchto symbolů nevyskytuje. 8. KULTURNÍ ARTEFAKTY A PŘEDMĚTY. Předměty patřící do této skupiny neznamenají jen sexuální symboly, ale také mocenské. Příkladem je koruna prince, která představuje sluneční kruh s paprsky. Animus, podobně jako anima může být zakletý do určitých předmětů, které pak nabývají symbolický význam. V Íliadě se vyskytují tyto symboly: brnění, kovové kopí, krunýř, luk a šípy, meč, oštěp, pavéza84, přilba. Schopností zacházet s těmito předměty dokazoval animus svou mužskou sílu a srdnatost. Vlastníci těchto předmětů byli mladí muži ze šlechtického rodu. 9. ROSTLINY. Do této skupiny symbolů patří především stromy. Symbolizací anima této vrstvy je například starozákonní Strom poznání, židovský posvátný strom – fíkovník, nebo hořící Mojžíšův keř. Ve starém Řecku je symbolickou rostlinou dub, od něho kněží odposlouchávali věštby. V Íliadě se archetyp v této vrstvě nevyskytuje. 10. ZVÍŘATA. Patří sem všechna zvířata mužského pohlaví, která jsou pro člověka něčím zvláštním. Například vlk, had, tygr, lev, medvěd, pes atd. V Íliadě se archetyp v této vrstvě nevyskytuje. 11. MYTICKÁ ZVÍŘATA. Starořeckým symbolem anima byl delfín, Apollónova inkarnace a pomocník lidí. Typicky mužským symbolem je had ve Starém zákoně. Do této sféry symbolů patří každé mužské mluvící zvíře. V Íliadě se symbol tohoto typu neobjevuje. 83

Tamtéž, 382. Štít velkých rozměrů, obrana při lukostřeleckém souboji.

84

35

12. SYNKREZE RŮZNÝCH ZVÍŘAT. Do této skupiny patří symbol Pegase, který je ztělesněním pudovosti. Dalším příkladem zvířete tohoto typu je jednorožec. V Íliadě se tento symbol nevyskytuje. 13. SYNKREZE ČLOVĚK – ZVÍŘE. „Mužskými mytickými postavami s lidskozvířecí podobou, které můžeme považovat za symbolizace anima, jsou řecká božstva priapického rázu Pan85, Satyr86 a Silénos87. Také Marsyás, který si troufal být lepším hudebníkem než Apollón, vyjadřuje dobře erotický charakter těchto zbytkových bohů.“88 V Íliadě se archetyp anima v této vrstvě nevyskytuje. 14. DEFORMACE TĚLA A DEFORMITY VŮBEC. Animus obsahující prvky deformity se vyskytuje v postavě čaroděje. Zlo je většinou připisováno osobě určitým způsobem deformované. V Íliadě se typ tohoto anima nevyskytuje. 15. MYTICKÉ POSTAVY S LIDSKOU PODOBOU. Nejhojněji zastoupený komplex symbolů anima. Homérův epos pojednává zejména o herojských činech statečných bojovníků a ušlechtilých mužů, proto se symbol anima v této vrstvě opakuje v Íliadě nejvíce krát. Vyjmenujme tedy aspoň nejvýznamnější symboly této vrstvy vyskytující se v Íliadě: Achilleus89, Paris90, Patroklos91, Aiás92, Antifos93, Dolón94, Eurypylos95,

85

Bůh lesů, pastvin a pastýřů. Později ztotožněn s Faunem. Byl napůl člověkem a napůl kozlem, ostatní olympští pohové se na něho dívali s pohrdáním, tak odešel žít do Arkádie. 86 Postava s horní polovinou těla lidskou a dolní kozí. Dospělému Satyrovi vyrostly rohy. Žili v horách a v lesích vyšších nadmořských výšek. 87 Silénové sídlili na březích vod a u jejich pramenů. Často byli zaměňovány s Pány nebo se Satyry 88 M. Exner: Struktura symbolična, 386. 89 Nejznamenitější řecký hrdina před Trójou, syn krále Pélea a mořské bohyně Themidy, král Myrmidonů v thesalské Fthíi. 90 Syn krále Priama a manžel nejkrásnější ženy, Heleny spartské, kterou unesl jejímu manželovi Meneláovi. U Homéra někdy označován také jako Alexandros. 91 Vyrůstal na dvoře krále Pélea s Achilleem, jehož se stal nejvěrnějším druhem, padl ve zbroji, kterou si od Achillea půjčil. 92 Syn Telamónův, král salamanský, po Achilleovi nejstatečnější a nejsilnější Řek před Trójou. 93 Spolu s bratrem Feidippem vůdce Kójských před Trójou. 94 Trójan, který se vydal v X. zpěvu na výzvědy k řeckým lodím, byl ale prozrazen a zabit. 95 Syn Euaimonův, velitel Řeků z Thessalie

36

Glaukos96, Hippothoos97, Kalchás98, Kebrionés99, Koón100, Lykúrgos101, Machón102, Orestés103, Pandaros104, Thrasymedés105 atd. Celý výčet symbolů archetypu anima v patnácté vrstvě viz tabulka. 16. MUŽSKÝ PRAPŘEDEK. Symboly v této vrstvě jsou zpravidla velmi blízké archetypu otce. V Íliadě se druh těchto symbolů nevyskytuje. 17. MUŽSKÝ MONARCHA. Stejně jako v předchozí vrstvě i tady stojí archetypy blízko archetypu otce, případně jsou s ním totožné. V Íliadě se vyskytují symboly archetypu anima ve vrstvě mužský monarcha tyto: Agamemnón a Ídomneus. Oba dva symboly jsou již použity u archetypu otce, to znamená, prolínání se symbolů mezi dva archetypy. Na jedné straně Agamemnón s Ídomneem jako mocní králové vládnoucí lidu a na druhé straně stateční a odvážní bojovníci plní síly, kteří se snaží dostat zpět krásnou Helenu a všechny ostatní poklady s ní. Třetím symbolem v této vrstvě je postava Hektora, mladého, silného bojovníka, miláčka bohů, který naopak stojí na druhé straně bojiště a chrání své město před statečnými Řeky. 18. STAŘEC. Do této skupiny patří symbol moudrého dědečka, který se často vyskytuje v pohádkách, kde hrdinu navádí na správnou duchovní cestu. Má přitom nadpřirozený vhled do běhu věcí a disponuje kouzelnými prostředky. Dalším příkladem těchto symbolů je postava Mistra, učitele, lékaře. „Lékař je postavou příbuznou archaickým postavám šamana, mága či medicinmana, v naivním lidovém pojetí je lékař nositelem obdobných vlastností, z čehož těží lidoví léčitelé.“106

96

Spojenec Trójanů z Lykie, Sarpedonův bratranec. Spojenec Trójanů z Larísy v pelasgické Thesálii, syn Léthův. 98 Nejznamenitější věštec v řeckém vojsku před Trójou. 99 Syn Priamův, vozataj Hektora. 100 Nejstarší syn Trójana (Dardana) Anténora. 101 Thrácký král, potrestán bohy, protože se stavěl na odpor kultu boha Dionýsa. 102 Syn boha lékařství Asklépia, spolu s bratrem Podaleiriem nejznamenitější lékař v řeckém vojsku. 103 Syn Agamemnův, bojoval spolu s otcem před Trójou. 104 Trójský hrdina, syn Lykáonův z východní Troády, na popud jednoho z bohů porušil příměří ve IV. zpěvu. 105 Syn Nestorův, bratr Antilochův. 106 M. Exner: Struktura symbolična, 392. 97

37

19. RODINNÝ OKRUH. Symetricky k archetypu animy řadíme do této vrstvy postavy, které nepatří do jaderné rodiny, tedy vrstevnické heterosexuální protějšky. Manžel, milenec, snoubenec, ale také romantický muž a svůdce nebo cizinec patří k projekcím anima v hranicích výskytového normálu. V Íliadě se vyskytuje symbol Títhóna, manžel Zory.

38

Animus 1. Světlo, tma 2. Oheň, voda 3. Pohybující síly, moře 4. Slunce, měsíc 5. Nebe, země 6. Výšky, hloubky 7. Směřování k cíli, pojímající přírodní útvary 8. Kulturní artefakty a předměty kovové kopí krunýř luk a šípy 9. Rostliny 10. Zvířata 11. Mytická zvířata 12. Synkreze různých zvířat 13. Synkreze člověk - zvíře 14. Deformace těla a deformity vůbec Amfíón Askalafos Echepólos 15. Mytické postavy s lidskou Abléros Adamás Amopáon Asteropaios Éionéus podobou Adrástos Agastrofos Ageláos Agénor Achilleus Aiás Aineiás Aisépos Akamás Alastór Alkamdros Alkathoos Amfimachos

16. Mužský prapředek 17. Mužský monarcha 18. Stařec 19. Rodinný okruh

Agamemnon

Anetór Astyalos Anchialos Autonoos Antifatés Axýlos Antifos Damas Antilochos Déifobos Aréithos Deikoón Aretáón Déiopítos Aréthios Démokoón Archelochos Diatros Archeptolemos Díorés Ásaios Dolón Asijmnos Dopops Ásios Drésos

Elatos Elefénor Ereuthalión Eunomos Euryalos Eurybatés Eurymedón Eurypylos Faistos Fégeus Fylakos Glaukos Gorgythión

Hektór

meč

Hippomachos Hippoonos Hypeirón Hyppolochos Chersidamás Chromiemos Chromios Íamenos Ídaios Ífidamás Ífinoos Imbrios Ísos Kalésios Kalchás Ídomeneus

Títhónos

Tabulka 4: symboly archetypu animus

39

oštěp

pavéza

Kastor Kebrionés Kebrionos Koiraos Koón Kréthón Léitos Leonteus Leukos Lykofontos Lykúrgos Machaón Megés Mékisteus Melanippos

Melanthios Menesthés Menestheus Menésthios Mérionés Mydón Noémón Odios Odiós Ofelastos Ofeltios Oileus Oinamaos Oinomas Opítés

přilba

Orestés Ormenos Óros Orsilochos Othryoneus Ovesbios Pandaros Paris Patroklos Pédasos Peireós Peiroos Peisandrós Pelagón Perifás

brnění

Pídytos z Perkoty

Polítés Polybos Polydeukés Polypoités Prytamis Púlydamás Pylón Sarpédón Sinoeisios Sókos Stentór Stichios Talthýbios Teukros

Teuthrantos Thersítés Thoás Thoón Thoós Thrasymedés Thymbraios Tlépolemos Tréchos Hippothoos

4 Srovnání Nyní použijeme ke každému archetypu tabulku frekvenční, ze které bude čitelné kolikrát se daný symbol vyskytuje.

Matka 1. Tma 2. Voda

0 0

3. Moře 4. Měsíc

2

5. Země

2 2

0

6. Hlubiny 7. Pojímající přírodní útvary

0

8.Kulturní artefakty a předměty 9. Rostliny 10. Zvířata 11. Mytická zvířata 12. Synkreze různých zvířat 13.Synkreze člověk – zvíře 14. Deformace těla a deformity vůbec

7

15. Mytické postavy s lidskou podobou 16. Prapředek

3

17. Monarcha 18. Prarodič

1

19. Rodič

3

0 0 0 0 0 0 0 0

Tabulka 5: frekvenční tabulka archetypu matka

40

Otec 1. Světlo

0

2. Oheň

1 3

3. Pohybující síly 4. Slunce 5. Nebe

0 0

6. Výšky a vznášení 7. Směřování k cíli

1

8.Kulturní artefakty a předměty 9. Rostliny

1

10. Zvířata 11. Mytická zvířata 12. Synkreze různých zvířat

1

13.Synkreze člověk – zvíře 14. Deformace těla a deformity vůbec

1

15. Mytické postavy s lidskou podobou 16. Prapředek

5

17. Monarcha

17 1 7

0 0 0 0 0 0

18. Prarodič 19. Rodič Tabulka 6: frekvenční tabulka archetypu otec

41

Anima 1. Světlo, Tma 2. Oheň, Voda 3. Pohybující síly, Moře

0 0 0

Zora (6)

4. Slunce, Měsíc 5. Nebe, Země 6. Výšky a hloubky 7. Směřování k cíli, Přírodní útvary 8.Kulturní artefakty a předměty 9. Rostliny 10. Zvířata 11. Mytická zvířata 12. Synkreze různých zvířat

0 0 0 0 0 0 0 0

13.Synkreze člověk – zvíře 14. Deformace těla a deformity vůbec

1

15. Mytické postavy s lidskou podobou 16. Prapředek 17. Monarcha 18. Prarodič 19. Rodič

20

0 0 0 0 0

Tabulka 7: frekvenční tabulka archetypu anima

Ve čtvrtém řádku tabulky, se objevuje symbol Zory a za ním v závorce je uveden počet, kolikrát se tento symbol v díle objevuje. Jedná se tedy o jeden symbol s četností výskytu uvedeným v závorce.

42

Animus 1. Světlo, Tma 2. Oheň, Voda 3. Pohybující síly, Moře 4. Slunce, Měsíc 5. Nebe, Země 6. Výšky a hloubky 7. Směřování k cíli, Přírodní útvary

0 0 0 0 0 0 0

8.Kulturní artefakty a předměty 9. Rostliny 10. Zvířata 11. Mytická zvířata 12. Synkreze různých zvířat 13.Synkreze člověk – zvíře 14. Deformace těla a deformity vůbec

8

15. Mytické postavy s lidskou podobou 16. Prapředek

145

0 0 0 0 0 0 0

17. Monarcha 18. Prarodič

3

19. Rodič

1

0

Tabulka 8: frekvenční tabulka archetypu animus

43

Self 19. Rodič

Matka 3

18. Prarodič

1

17. Monarcha 16. Prapředek

Otec 4 3 1 17

Dítě

3

3

15. Mytické postavy s lidskou podobou

Anima Animus 1

20

145

5

14. Deformace těla a deformity vůbec

1

13.Synkreze člověk – zvíře

1

12. Synkreze různých zvířat 11. Mytická zvířata 10. Zvířata

1

9. Rostliny

7

8.Kulturní artefakty a předměty

8 1

7. Směřování k cíli, Přírodní útvary

2 2

6. Výšky a hloubky 5. Nebe, Země

2

16 3 1

20

53

4. Slunce, Měsíc 3. Pohybující síly, Moře 2. Oheň, Voda 1. Světlo, Tma Celkem

0

0 251

Symbolů celkem Tabulka 9: Shrnutí všech archetypů

44

21

157

V této části chceme zobecnit výsledky, k nimž jsme dospěli, a to tak, že porovnáme výsledné hodnoty vyšlé z tabulek. Ze závěrečné tabulky je na první pohled vidět, že v Homérově díle Ílias převažují mužské symboly. Nejvíce se tedy vyskytují symboly archetypu otce a symboly archetypu animus. Už při četbě eposu Ílias je zřetelné, že muži hráli významnou roli v tehdejším světě. To oni byli uctíváni jako králové a vládci celých říší. Z Olympu všem ostatním bohům i lidem vládne hromový Zeus, silný zástupce symbolu archetypu otec. Větší výskyt symbolů archetypu otce i anima tedy zaznamenáváme v horní polovině tabulky. Tam spadají vládci, otcové a dědové našich hrdinů. Homér místo vlastních jmen často udává jen jména otce, často i dědy. Nejčastěji se opakujícím symbolem v celé Íliadě jsou symboly archetypu animus v patnácté vrstvě: Mytické postavy s lidskou podobou, v našem případě vyskytující se také v horní části závěrečné tabulky. Sem řadíme všechny „nesmrtelné“ hrdiny, kteří bojovali před Trójou. Všem statečným válečníkům, kteří jsou podrobně v Íliadě vylíčeni, se dostávalo velké vážnosti a slávy. Abychom byli ale spravedliví, tak také ženy ve své době zaujímaly důležité postavení. Druhou nejvyšší bohyní, samozřejmě po Diovi, byla Héra, která dokázala nejednou způsobit nemalé potíže i svému manželovi natož pak smrtelným lidem. Bohyně ženy tedy také mají své postavení v tomto „starém“ světě mužů. Významnou roli nese postava Jitřenky, neboli Zory. V díle se vyskytuje tento symbol šestkrát, to znamená, že zde Homér šestkrát líčí příchod nového dne, který přinášela právě růžovoprstá Zora. V tabulce tento symbol řadíme do čtvrté vrstvy archetypu animy. Mezi smrtelnými ženami vynikaly zejména manželky vládců, které přejímaly vládu v době manželovi nepřítomnosti. Pozornosti se také těšily krásné urozené princezny, pro které se strhla nejedna bitva. Váženosti se dostávalo chůvám a samozřejmě starostlivým matkám. V Íliadě se vyskytují případy symbolů nejedné strachující se matky o své dítě. 45

Větší četnost v archetypu matky zaznamenáváme v dolní části tabulky, to bychom mohli vysvětlit tak, že v dané době lidé pokládali za velmi důležitou plodivou sílu Matky, která byla ztotožňovaná se Zemí, ze které vše vzniklo. Velké úctě se dostávalo mateřským městům, tyto symboly také spadají do dolní části naší konečné tabulky. V horní části tabulky u archetypu matky nalezneme již zmiňované starostlivé matky, bohyně a královny. Trochu jiná situace neočekávaně nastává u archetypu animy. Největší počet symbolů zaznamenáváme v horní části tabulky ve vrstvě: Mytické postavy s lidskou podobou. Tam řadíme všechny krásné a stále mladé bohyně, princezny, krásné dcery urozených pánů a Músy. Jak jsme již uvedli výše v Íliadě se nevyskytují symboly archetypu Self a archetypu dítěte. Archetyp Self, má v literárním díle funkci líčit děj z pohledu mého vlastního, z pohledu Já. V eposu Ílias se žádný takovýto symbol nevyskytuje, protože Homér do děje nezasahuje, jen ho vypráví. To je také důvodem, proč nejsme schopni určit pravé autorství eposu. Archetyp Self je úzce spojený z archetypem dítěte, oba vycházejí z téhož psychického základu. Vynoření archetypu dítěte neznamená dětinskost či psychickou nevyspělost, je aktivací a obnovou životních, růstových a tvořivých sil člověka. Archetyp dítěte je založen zejména na božském dítěti, které má nadpřirozené schopnosti. V Íliadě se typ takto zamýšleného symbolu nevyskytuje.

46

5 Závěr Jak už jsme uvedli na začátku, cílem této práce byla izolace, systematizace a třídění symbolů v Homérově díle Ílias podle metody dané monografií Milana Exnera: „Struktura symbolična v pohledu psychoanalytické literární vědy“. Postup, kterým jsme se při tvoření práce řídili je tento: nejdříve jsme v eposu Ílias hledali symboly, které se zde vyskytují, poté jsme je třídili do jednotlivých archetypálních vzorců (archetyp matky, otce, animy a anima), které jsme následně dělili do devatenácti vrstev u každého archetypu. Z takto roztříděných symbolů jsme vytvořili tabulky, nejprve pro každý archetyp zvlášť s výčtem všech symbolů vyskytujících se v daném archetypu. Následně jsme vytvořili tabulky frekvenční, které obsahují počet symbolů vyskytujících se v daném archetypu. Na závěr jsme vytvořili tabulku, která zahrnuje shrnutí všech archetypů s počtem jejich symbolů. Důležitým tématem naší práce byl mýtus, který nám pomohl udělat si představu o době, ve které epos vznikl. Mýtus popisuje historii nadpřirozených bytostí, které se aktivně podíleli na tvoření světa, člověka a jeho základních životních činností. Mýtus ustanovoval pravidla pro soužití lidí i zvířat. Archaický člověk je vlivem mýtu hluboce náboženský, díky němu má svět smysl pouze ve vztahu k božstvům, která dala neměnné pokyny pro základní lidské činnosti. Ve třetí kapitole se zabýváme teorií symbolu. Je zde vysvětleno, co je to symbol a jak ho poznáme, abychom ho mohli v textu izolovat. Známe-li dobře nějaké literární dílo, máme pocit, že mu rozumíme, přitom však jen roste počet věcí, k němuž je vztahujeme. Každé literární dílo tedy nutně obsahuje celou řadu významů. Naším úkolem bylo tyto významy pochopit a vydělit z nich symboly. Dalším tématem bylo rozdělení symbolů do šesti archetypálních skupin (archetyp Self, matka, otec, dítě, anima a animus) a každý archetyp jsme dále dělili do devatenácti vrstev. K danému archetypu jsme přirovnávali jeho příslušnost pomocí symbolického 47

schématu. Toto symbolické schéma je abstraktním znakem, ke kterému se váže například ženskost nebo mužskost. Archetypy v této práci tedy chápeme jako metapsychologické entity a nevědomé antropomorfní vzory symbolů. Velkou část práce zaujímá teoretický popis systematizace symbolů. Díky němuž jsme byli schopni vytvořit tabulky a do nich jsme doplnili námi nalezené symboly v díle Ílias. Pro lepší přehlednost jsme nejprve vytvořili tabulky pro každý archetyp zvlášť az nich jsme poté vytvořili tabulku závěrečnou. Z té bylo možno vyčíst závěrečné výsledky. Prvním závěrem vycházejícím z tabulky je častější výskyt mužských symbolů archetypu otce a anima. To můžeme vysvětlit tím, že se v Íliadě setkáme více s popisem hrdinných válečníků a králů než s popisem ženských postav. Druhým závěrem je častější výskyt archetypu animus před archetypem otce. Íliada je hrdinský epos vypravující o dobytí Tróje, tudíž je dílo plné odvážných a statečných bojovníků, hrdiny v tomto smyslu dělíme do archetypu animus, proto se tyto symboly objevují nejvíce. Symboly archetypu matky a animy se vyskytují přibližně se stejnou četností. U archetypu matky nacházíme více symbolů v dolní části závěrečné tabulky. To je důkazem toho, že pro člověka žijícího v této době měla hluboký význam Matka země a její plodivá síla. Významnému postavení se dostávalo rodným městům, v našem případě řadíme tyto symboly také do archetypu matky a v tabulce se nám vyskytují v dolní části. V horní část tabulky se objevují symboly fyzických matek, královen a bohyní. Symboly archetypu anima se v Íliadě vyskytují jen ve dvou vrstvách. Nejpočetnější je vrstva: Mytické postavy s lidskou podobou. Zde se vyskytují symboly mladých, krásných bohyň, princezen, mladých dcer, řadíme sem například i Músy. Ve druhé vrstvě, která je v archetypu animy zastoupena, se vyskytuje symbol Zory neboli Jitřenky. Zora symbolizuje každé nově zrozené ráno a nosí bohům i smrtelným lidem světlo. Homér ji charakterizuje podstatným jménem „růžovoprstá“. V Íliadě se symbol Zory, která přináší nový den vyskytuje šestkrát. Dále se tento symbol objevuje

48

ve smyslu, že lidé na Zoru čekají, nebo o ni vypráví v příběhu, který nepatří do čisté dějové linie. Při hledání symbolů a vytváření tabulek se nám objevily nové spojitosti, týkající se Homérova díla a jeho doby, které nejsou na první pohled zřejmé z pouhé četby.

49

6 Seznam použité literatury CASSIER, E. Filosofie symbolických forem – Mytické myšlení. 1. vyd. Praha: Oikoymenh, 1996. 229 s. ISBN 80-86005-11-9. EXNER, M. Struktura symbolična v pohledu psychoanalytické literární vědy. 1. vyd. Liberec: Bor, 2009. 576 s. ISBN 978-80-86807-46-1. FRYE, N. Anatomie kritiky: čtyři eseje. 1. vyd. Brno: Host, 2003. 439 s. ISBN 80- 7294- 078- 3. GOODMAN, N. Jazyky umění: Nástin teorie symbolů. 1. vyd. Praha: Academia, 2007. 213 s. ISBN 978-80-200-1519-8. HOMÉR. Ílias. 9. vyd. Praha: Odeon, 1980. 512 s. ISBN 01-083-80. Překlad Rudolfa Mertlíka. RÁDL, E. Dějiny filosofie 1. Starověk a středověk. 1. vyd. Praha: Votobia, 1998. 514 s. ISBN 80-7220-063-1. UMLAUF, V. Evropské cesty k vlastnímu Já. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2002. 236. s. ISBN 80-7325-002-0. SLOVNÍK ANTICKÉ KULTURY. Praha: Svoboda, 1974. 717 s. ISBN 25-119-74.

50