Sylabus. Kulturní dění a životní styl v 50. a 60. letech 20. století. Přednáškový cyklus. Jiří Knapík, Martin Franc, Juraj Marušiak

Sylabus

Přednáškový cyklus

Kulturní dění a životní styl v 50. a 60. letech 20. století

Jiří Knapík, Martin Franc, Juraj Marušiak

projekty.slu.cz/popularizace popularizacevedy.slu.cz

Sylabus

Přednáškový cyklus Kulturní dění a životní styl v 50. a 60. letech 20. století Doc. PhDr. Jiří Knapík, Ph.D.

Kultura, kulturní politika české země (50.-60. léta)

PhDr. Martin Franc, Ph.D. Životní styl v 50.-60. letech

Mgr. Juraj Marušiak PhD.

Slovenská společnost v 50.-60. letech OPVK 2.3 - Lidské zdroje ve výzkumu a vývoji, č. proj. CZ.1.07/2.3.00/35.0037 (2012-2014): Popularizace nejnovějších výzkumných a vědeckých výsledků ÚHV FPF SU v oblasti historických věd v rámci středoevropské komparace l projekty.slu.cz/popularizace Ústav historických věd l Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě, Slezská univerzita v Opavě, Masarykova třída 343/37, 746 01 Opava Tel.: +420 553 684 482 l http://uhv.cz

OPVK 2.3 - Lidské zdroje ve výzkumu a vývoji, č. proj. CZ.1.07/2.3.00/35.0037 (2012-2014): Popularizace nejnovějších výzkumných a vědeckých výsledků ÚHV FPF SU v oblasti historických věd v rámci středoevropské komparace

Doc. PhDr. Jiří Knapík, Ph.D.

narozen 1975 v Opavě český historik specializující se na historii kultury v 50. letech 20. století Slezská univerzita v Opavě, vedoucí Ústavu historických věd

PhDr. Martin Franc, Ph.D.

narozen 1973 v Praze český historik specializující se mj. na dějiny životního stylu a konzumu 1948-1989 Masarykův ústav a Archiv Akademie věd ČR

Mgr. Juraj Marušiak PhD.

narozen 1970 v Bratislavě slovenský politolog, překladatel a novinář Ústav politických vied Slovenské akademie věd

4

Kulturní dění a životní styl v 50. a 60. letech 20. století


Doc. PhDr. Jiří Knapík, Ph.D. Kultura, kulturní politika české země (50.-60. léta) I. KULTURA MEZI POLITIKOU A IDEOLOGIÍ Kultura v proměnách komunistického režimu Ustavení komunistického režimu v Československu v roce 1948 zásadně změnilo také kulturní život, který významně ovlivnil již vývoj v letech 1945–1947. Kultura a umění, vždy citlivě reagující na poměry ve společnosti, byly tvrdě konfrontovány s mocenskými a ideologickými zájmy totalitní moci. Podoba komunistického režimu se však s lety proměňovala a s tím i forma a intenzita uplatňování jeho zájmů. V prvních letech režimu byla oblast kultury a umění degradována na nástroj propagandy s cílem mobilizovat společnost k naplňování komunistických záměrů. Přestože i tehdy vznikla významná a dodnes hodnotná umělecká díla (z filmů jmenujme „Dalekou cestu“ Alfréda Radoka, „Past“ Martina Friče, „Poslední výstřel“ Jiřího Weisse; z poezie „Píseň o Viktorce“ Jaroslava Seiferta), šlo spíše o výjimku a projev nedokonalosti ideologické kontroly v počátcích režimu. I tehdy slavili úspěchy i čeští sportovci (hokejisté na mistrovstvích světa, atlet Emil Zátopek jako několikanásobný olympijský vítěz, tenista Jaroslav Drobný, který ale v roce 1949 emigroval). Od poloviny 50. let, vlivem zmírnění napětí mezi Východem a Západem, sevření ideologií a všudypřítomné kontroly částečně povolovalo. Podobně se kultura opět otevírala světu. Zvláště ale českou a slovenskou kulturu obohatila dekáda 60. let 20. století, kdy řada tvůrců starší i nové umělecké generace dokázala nalézat mezery v polevujícím systému ideové kontroly, popř. vymanit se z dříve akceptovaných norem. Vynikající úspěchy tehdy zaznamenala umělecká díla, věda i sport – patřily k nim také zlaté olympijské medaile (Věra Čáslavská aj.), medaile hokejového týmu na mistrovství světa, Nobelova cena (Jaroslav Heyrovský) a filmový Oscaři („Obchod na korze“ Jána Kadára a Elmara Klose, „Ostře sledované vlaky“ Jiřího Menzela). Ve druhé polovině 60. let také narůstaly konflikty kulturní inteligence se stranickým vedením. Specifické etapy pak představují období tzv. Pražského jara 1968 a počátky tzv. normalizace. Z hlediska kulturního vývoje můžeme tedy rozlišit několik etap: n 1948-1953

Období ostré konfrontace kulturní sféry mocenskými a ideologickými zájmy komunistického režimu. Z českého kulturního života byla tehdy vyřazena řada významných osobností: buď s perspektivou hrozící perzekuce emigrovali, nebo byli vyloučeni tzv. akčními výbory Národní fronty z různých kulturních organizací a následně existenčně postiženi. Těžký osud čekal ty představitele kulturní inteligence, kteří byli odsouzeni k hrdelním či mnohaletým testům ve vykonstruovaných politických procesech (Záviš Kalandra, Jan Zahradníček aj.). Komunistický režim také programově izoloval kulturní dění od Západu a všech domácích demokratických tradic. Současně se pokoušel definovat zásady nové „socialistické kultury“; ústřední ideou se zde stal program tzv. socialistického realismu a snaha často slepě následovat „sovětský vzor“. Zároveň v letech 1949–1951 probíhal v komunistickém vedení ideologický spor o konkrétní podobu socialistické kultury; tento konflikt měl přitom i mocenské pozadí a angažovali se v něm tehdejší přední ideologové, ministr informací Václav Kopecký a tajemník ÚV KSČ Gustav Bareš. n 1953-1956

Etapa postupného, ale velmi pozvolného uvolňování ostrých ideologických nároků a kulturu a umění. Hlavním impulsem se stala politika tzv. Nového kurzu, kterou vyhlásilo politické vedení v Sovětském svazu v létě 1953 a doporučilo ji ostatním zemím sovětského bloku. Ve sféře české kultury se tzv. Nový kurz projevoval kritikou tzv. sucharů (ústy ministra Václava Kopeckého), obnovou některých uměleckých žánrů (zejména satiry, po roce 1948 rychle potlačené) a také vydáváním nových literárních časopisů, na jehož stránkách se prezentovala nová nastupující literární generace (brněnský „Host do domu“ v roce 1953, „Květen“ v roce 1953, „Světová literatura“ v roce 1956). Důležitou součást proměny kulturního klimatu představova-

Doc. PhDr. Jiří Knapík, Ph.D.: Kultura, kulturní politika české země (50.-60. léta)

5


la obnova kulturních styků se Západem, současně se rychle rozvíjely kontakty se zeměmi tzv. třetího světa. V tomto období začala také vysílat Čs. televize (květen 1953) a od poloviny 50. let rychle proměňovala dosavadní kulturní stereotypy. Specifickou etapu tvoří období na jaře a v létě 1956, kdy celá společnost (pod vlivem XX. sjezdu sovětských komunistů) žila kritikou „kultu osobnosti“ J. V. Stalina; v oblasti kultury se kritika „starých pořádků“ nejvíce projevila na II. sjezdu svazu spisovatelů. n 1957-1960

Toto období je specifické tím, že jej provázela řada protichůdných procesů. Na jedné straně se komunistické vedení pokusilo obnovit mocenskou a ideologickou kontrolu v kulturních organizacích a uměleckých časopisech; vedlo kampaně za dovršení „kulturní revoluce“ a proti tzv. revizionismu, jejichž symbolem se například stala konference v únoru 1959 v Banské Bystrici, na níž ministr školství a kultury František Kahuda ostře kritizoval některé nové filmy („Tři přání“ ad.) – vedlo to k novým zákazům a postihům umělců. Zmiňme také ostrou kritiku románu Josefa Škvoreckého „Zbabělci“ (1958), nebo zastavení literárního časopisu „Květen“ (1959). Obnovu stranické kontroly pak demonstroval okázalý Sjezd socialistické kultury v roce 1959. Na straně druhé se komunistické vedení již nemohlo vrátit k úplné obnově starých pořádků; Československo se otevíralo okolnímu světu a jeho představitelé je chtěli prezentovat jako moderní, rozvíjející se socialistickou zemi. To symbolizoval zejména úspěch československé expozice na Světové výstavě EXPO 1958 v Bruselu, ale i další zahraniční úspěchy. Po roce 1956 došlo také ke zřetelné krizi tzv. socialistického realismu; původní požadavky ideologické doktríny nahrazovaly volnější postuláty, stále více umělců se snažilo odlišit od uniformity zakládáním tzv. tvůrčích skupin s osobitým pojetím tvorby. n 1961-1967

V průběhu 60. let až do období tzv. Pražského jara se postupně prohlubovaly rozpory mezi politickým vedením a kulturní a uměleckou sférou, která usilovala o co nejmenší ideologické, cenzurní a administrativní zásahy ze strany řídících struktur. Tyto snahy nejprve podpořila další vlna kritiky dogmatismu přímo na XIII. sjezdu KSČ (1963), posílení liberalizace však vedlo již k růstu napětí i ve vedení komunistické strany, mezi její konzervativní částí a reformní skupinou. V oblasti kultury se to projevovalo častým střídáním „zásadových postojů“ vedení KSČ; zatímco se např. v roce 1963 uskutečnila významná mezinárodní konference o díle Franze Kafky v Liblicích a ve stejném roce spisovatelé v podstatě rehabilitovali kritický odkaz „protistalinského“ sjezdu z roku 1956, již v roce 1964 komunistické vedení (v usnesení ÚV KSČ „Poslání a stav kulturních časopisů“) varovalo tvůrčí inteligenci před kritickými postoji. V roce 1965 pak demonstrovalo svou moc zastavením významného literárního časopisu „Tvář“ (v jeho redakci působil také Václav Havel). Konflikt s politickým vedením pak vyvrcholil na IV. sjezdu svazu spisovatelů v roce 1967.

Ovládání kultury a umění

Řízení kulturního a společenského života sice provázela v 50. a 60. letech řada menších i větších úprav (zmiňme zejména decentralizační opatření z let 1956–1957), základní principy zavedené krátce po únoru 1948 však platily až do konce komunistického režimu v roce 1989. Role zákonů a dalších legislativních norem ustoupila do pozadí. Systém stál na spolupráci dvou hlavních struktur: stranických institucí a orgánů státní správy. V prvním období režimu hrály stranické orgány klíčovou řídící, koordinační a kontrolní funkci vůči všem ostatním (tzv. přímé stranické řízení), to ale vedlo ke značnému napětí uvnitř komunistického vedení – významní komunističtí politikové ve státních funkcích totiž museli akceptovat mocenské ambice svých spolustraníků z aparátu ÚV KSČ. Po roce 1953 proto došlo k takové úpravě, aby mezi státní a stranickou sférou nastala určitá rovnováha. Koncem 50. let byla poněkud posílena i role aparátu Národní fronty, tento krok však spíše zastíral podstatu mocensko-politického ovládání kulturní sféry. Třetí článek reprezentovaly různé kulturní organizace, instituce a zařízení. Vedoucí komunističtí činitelé je chápali jako tzv. převodové páky poslušně vykonávající centrálně přijatá rozhodnutí a zadání, což v prvním období existence režimu skutečně platilo. Od poloviny 50. let se přitom řada institucí postupně emancipovala; pře-

6



stávaly plnit z pohledu komunistického vedení primárně kulturně politickou či ideologickou a mobilizující roli a naopak oživovaly své kulturní, vzdělávací či zábavní poslání. Tento trend vyvrcholil v období tzv. Pražského jara 1968, kdy byla mj. také nakrátko oficiálně zrušena cenzura. Stranická sféra l ústřední volené orgány (Ústřední výbor KSČ, předsednictvo, sekretariát, do roku 1962 politické byro ÚV KSČ) l aparát ÚV KSČ (ideologické oddělení, oddělení masových organizací; různé komise) l krajské, okresní a městské struktury KSČ Státní sféra l vláda l Národní shromáždění; zákony l ministerstva (informací, kultury, školství, národní obrany, zemědělství, financí) l soustava národních výborů (kraje, okresy, obce) Kulturní, společenské a umělecké organizace l tzv. tvůrčí svazy (spisovatelé, skladatelé, výtvarníci, divadelní a filmoví umělci); svazy působily jako ideové organizace s výběrovým členstvím, například literátům, kteří nebyli členy svazu, žádné nakladatelství knihu nevydalo l masové organizace (Revoluční odborové hnutí, Československý svaz mládeže); tyto organizace mj. zastřešovaly zájmovou činnost a vyvíjely řadu kulturních aktivit l společenské organizace (Svaz československo-sovětského přátelství, Socialistická akademie, tzv. zájmové svazy a svazy s kulturním zaměřením – filatelisté, křížovkáři; sběratelé) l kulturní podniky a organizace (divadla, muzea, galerie, cirkusy, varieté a lunaparky, parky kultury a oddechu, hrady a zámky apod.); činnost těchto institucí podléhala hospodářskému plánování l masová média (státní film, rozhlas, televize, nakladatelství, tisk); všechna média podléhala cenzurním zásahům (od roku 1953 soustředěným v Hlavní správě tiskového dohledu, od roku nahrazena Ústřední publikační správou), důležitou roli hrála také autocenzura

II. KULTURNÍ A SPOLEČENSKÝ ŽIVOT Tzv. demokratizace kultury Snahy o tzv. demokratizaci kultury provázejí kulturní dění u nás již od roku 1945, přičemž cestu k prosazování tohoto cíle viděly politické reprezentace v posilování úlohy státu. Po roce 1948 vliv státních institucí doplnily mocenské a ideologické zájmy komunistické strany. Přestože se během 50. a 60. let koncept „demokratizace kultury“ výrazně proměňoval, zůstaly zachovány jeho hlavní prvky: l snaha

odstranit soukromé podnikání v kulturním a společenském životě distribuce kulturních hodnot, ovlivněných ideologickými měřítky l snaha „vychovávat“ společnost uměním l masová

Zvláště v prvních letech komunistického režimu se politika „demokratizace kultury“ naplňovala požadavkem rychlé a plošné ideologické revize kulturních hodnot, což vedlo k redukci smyslu kultury a umění na pouhou agitaci a režimní propagandu. Reprezentační úlohu tehdy také plnily umělecké soubory Československé lidové armády (armádní divadla, hudební tělesa, soubory písní a tanců a další kulturní činnosti). Režim usiloval o proměnu smýšlení občanů, zavedení nových kulturních návyků a tradic (nové svátky), a to ve městech i nejmenší vesnici.


7


Charakteristickým znakem pro 50. a částečně i 60. léta se stalo podněcování a podpora masových kulturních aktivit amatérských souborů; aktivní přístup ke kulturním hodnotám se totiž chápalo jako výrazný znak socialistické společnosti. Znaky zájmové umělecké činnosti naplňovaly zejména tzv. kroužky lidové umělecké tvořivosti a jejich bilanční přehlídka – Soutěž tvořivosti mládeže (od roku 1963 Soutěž tvořivosti mládeže a pracujících); skladba soutěžních žánrů se přitom měnila. Naopak vysloveně ideologickou motivaci měla na počátku 50. let akce „Pracující do literatury“ zaměřená na vyhledávání literárních talentů mezi řadovými dělníky a družstevními zemědělci; tato snaha ovšem skončila zásadním nezdarem. V polovině 50. let musel režim reagovat na úpadek kulturního života zaviněný jeho totální ideologizací. Apatii divácké obce se pokoušel odstranit podporou zábavních podniků, satiry apod. Svou roli hrála i snaha o rentabilitu kulturní sféry, v dalších letech se také pozitivně projevovaly snahy o zkracování pracovní doby a nové přístupy režimu ke sféře volného času. Za nejvýraznější impuls k další „demokratizaci kultury“ přitom politické vedení paradoxně označilo decentralizaci z roku 1956: ovládání kulturního života z jednoho centra poněkud ustoupilo, vznikla různá kulturní zařízení řízená krajskými strukturami, podobně se decentralizovala divadelní síť. Plánování kultury ale zůstalo zachováno. Na konci 50. let a v 60. letech koncept „demokratizace kultury“ ovlivnilo formování moderní masové kultury a nového životního stylu, které šlo ruku v ruce s postupnou liberalizací režimu a částečnou reflexí trendů v západním světě. Vedení státu si uvědomovalo, že nové prvky kulturního vyžití a nedogmatický přístup k umění napomáhají ventilovat společenské potíže v jiných oblastech a nakonec představují „menší zlo“. Pozorujeme též ústup od kolektivistického pojetí kulturních aktivit a zábavy (mj. vlivem televize), dochází např. k architektonické úpravě kulturních zařízení: snižuje se důraz na význam sálů kulturních domů, a to ve prospěch klubových prostor, v nichž měli občané možnost věnovat se různým specifickým zájmovým činnostem. Požadavek na „výchovnou“ funkci kultury a umění ovšem nikdy nepřestal plnit funkci jedné z hlavních ideových opor konceptu „demokratizace kultury“.

Síť kulturních zařízení V souladu s tzv. demokratizací kultury režim od počátku budoval síť kulturních institucí a zařízení. Kromě tradičních profesionálních institucí (síť divadel apod.) ji tvořila zařízení národních výborů, Revolučního odborového hnutí a dalších organizací. Zvláště na počátku 60. let byla tato síť upravena. Slučováním různých zařízení se prosadilo pojetí, které do centra snah o zajištění organizovaných forem kulturního vyžití postavilo tzv. zařízení klubového typu jako plošné, komplexní instituce s kulturní, vzdělávací, společenskou a zábavní funkcí ve městě i na vesnici. l profesionální

umělecké a kulturní instituce (divadla, kina, galerie, muzea, knihovny ad.) národních výborů (kulturní a osvětové domy, kulturní jizby, osvětové besedy) l zařízení Revolučního odborového hnutí (závodní kluby ROH) l tzv. zařízení klubového typu (kluby pracujících, kluby přátel umění, parky kultury a oddechu, družstevní kluby) l zařízení pro děti a mládež (domy pionýrů a mládeže, stanice, školní družiny a kluby) l zařízení

DOPORUČENÁ LITERATURA BÁRTA, Milan: Cenzura československého filmu a televize letech 1953–1968. In: Securitas imperii, sv. 10, Praha 2003, s. 5–57. BAUER, Michal: Ideologie a paměť (Literatura a instituce na přelomu 40. a 50. let 20. století). Jinočany 2003. CATALANO, Alessando: Rudá záře na literaturou. Česká literatura mezi socialismem a undergroundem (1945–1959). Brno 2008. CYSAŘOVÁ, Jarmila: Československá televize a politická moc 1953–1989. Soudobé dějiny, 2002 (roč. 9), č. 3–4, s. 521–537. ČERNÝ, Jindřich: Osudy českého divadla po druhé světové válce (Divadlo a společnost 1945–1955). Praha 2007.

8



DRÁPALA, Milan: Iluze jako osud. K vývoji politických postojů Vítězslava Nezvala. Soudobé dějiny, 1996 (roč. 3), č. 2–3, s. 175–218. HULÍK, Štěpán: Kinematografie zapomnění. Počátky normalizace ve Filmovém studiu Barrandov (1968–1973). Praha 2011. JUST, Vladimír: Divadlo v totalitním systému. Příběh českého divadla (1945–1989) nejen v datech a souvislostech. Praha 2010. KAPLAN, Karel: Kořeny československé reformy 1968 III.-IV. Brno 2002. KNAPÍK, Jiří – FRANC, Martin a kol.: Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967 I.-II. Praha 2011. KNAPÍK, Jiří: V zajetí moci (Kulturní politika, její systém a aktéři 1948–1956). Praha 2006. KONČELÍK, Jakub – VEČEŘA, Pavel – ORSÁG, Petr: Dějiny českých médií ve 20. století. Praha 2010. KOTEK Josef: Dějiny české populární hudby a zpěvu (1918–1968). Praha 1998. KŘESŤAN, Jiří: Zdeněk Nejedlý. Politik a vědec v osamění. Praha – Litomyšl 2012. KUSÁK, Alexej: Kultura a politika v Československu 1945–1956. Praha 1998. MERVART, Jan: Naděje a iluze. Čeští a slovenští spisovatelé v reformním hnutí šedesátých let. Brno 2010. OLŠÁKOVÁ, Doubravka: Věda jde k lidu! Československá společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí a popularizace věd v Československu ve 20. století. Praha 2014. RAUCHOVÁ, Jitka: Spoutané divadlo. Jindřich Honzl, Jiří Frejka a Emil František Burian v systému kulturní politiky (1945 – 1955). České Budějovice 2011. SKOPAL, Pavel a kol.: Naplánovaná kinematografie. Český filmový průmysl 1945–1960. Praha 2012. ŠÁMAL, Petr: Soustružníci lidských duší. Lidové knihovny a jejich cenzura na počátku 50. let 20. století (s edicí seznamů zakázaných knih). Praha 2009. ŠMIDRKAL, Václav: Armáda a stříbrné plátno. Praha 2009. ŠTOLL, Martin: 1. 5. 1953 - Zahájení televizního vysílání. Zrození televizního národa. Praha 2011. VANĚK, Miroslav: Byl to jenom rock’n’roll? Hudební alternativa v komunistickém Československu 1956–1989. Praha 2010. ZANDOVÁ, Gertraude: Totální realismus a trapná poezie (Česká neoficiální literatura 1948– 1953). Brno 2002.

VÝBĚR Z PAMĚTÍ CÍSAŘ, Čestmír: Člověk a politik (Kniha vzpomínek a úvah). Praha 1998; ČERNÝ, Rudolf: Exprezident I (Vzpomínky Antonína Novotného). Praha 1998. ČERNÝ Václav: Paměti 1945 – 1972. Brno 1992. ČIVRNÝ, Lumír: Co se vejde do života. Praha 2000. DORŮŽKA, Lubomír: Panoráma paměti. Praha 1997. JEŘÁBEK, Čestmír: V zajetí stalinismu. Z deníků 1948–1958. Brno 2000. JUNGMANN, Milan: Literárky – můj osud. Brno 1999. KOLMAN, Arnošt: Zaslepená generace (Paměti starého bolševika). Brno 2005. NOR, A. C.: Život nebyl sen (Záznam o životě českého spisovatele) II. Brno 1994. PILAŘ, Jan: Sluneční hodiny. Praha 1989. TOMÁŠKOVÁ, Zdenka: Ortel samoty. (Vzpomínky sekretářky Petra Bezruče). Brno 2003. VÁVRA, Otakar: Podivný život režiséra (Obrazy vzpomínek). Praha 1996.


9


PhDr. Martin Franc, Ph.D. Životní styl v 50.-60. letech Definice životního stylu a možné tematické okruhy dějin životního stylu Životní styl, podle dobových formulací též životní sloh nebo kultura života můžeme definovat jako „Dobově typické formy a mechanismy chování i prvky hmotné a duchovní kultury, které se podílejí na vytváření podoby života občanů.“ Pojem se tak blíží termínu civilizace v dílech některých anglosaských historiků. Široké pojetí kombinuje prvky kulturních a sociálních dějin stejně jako dějin mentalit. Dílčích témat existuje obrovské množství, můžeme se pokusit načrtnout alespoň pár tématických okruhů: l Normy

společenského chování (včetně například oslovování) lásky a sexu l Vztahy v rodinách, mezigenerační vztahy l Vztah občan – stát, fungování státní ideologie l Dobové představy o „patologickém chování“ a způsoby jeho represe l Otevřenost nebo naopak uzavřenost vůči vnějšímu světu. l Problematika luxusu v každodenním životě i z hlediska dobové ideologie. l Vztah společnosti k tradicím a inovacím l Vnímání

l Formy

a způsoby oslav různých výročí a svátků módy (v odívání, ale i jinde) l Odívání a péče o tělo (a obecně vztah k tělu, k hygieny) l Bydlení včetně interiéru, vnímání prostoru, urbanismu l Stravování, včetně problematiky např. hubnutí, kouření či alkoholismu l Způsoby trávení volného času (chalupářství, motorismus, „kulturní trávení volného času“, sport a fanouškovství, význam televize apod.) l Formy prezentace statusu. l Podoby veřejného prostoru (barevnost, hlučnost, rychlost životního stylu) l Fenomén

Proč se tím zabývat?

Samozřejmě se naskýtá otázka, proč se zabývat vedle politických a hospodářských dějin a vedle třeba dějin umění i otázkami dějin životního stylu. Existuje několik odpovědí, byť rozdílné kvality: a) Uspokojení zvídavosti b) Skvělé konverzační téma c) Můžou sloužit jako argumentace v politice (fronty na banány apod.). d) Můžou přispět k hlubšímu vhledu do minulosti, hlavně z pohledu zdola. Pochopitelně osobně upřednostňuji odpověď d), protože skutečně můžou jednotlivá témata z dějin životního stylu pomoci objasnit různé hlubinné mechanismy ve fungování společnosti. Navíc se problematika životního stylu týká prakticky veškerých obyvatel a projevovaly se v něm i postoje těch skupin a vrstev obyvatelstva, které často vnímáme jako „mlčící většinu“.

Periodizace životního stylu v českých zemích 1948-1969 1948-53 1953-56 1956-60 1961-64 1964-67

10

Epocha budovatelského nadšení a přetrvávajícího nedostatku Doba tzv. Nového kurzu a nastupující společenské únavy Doba chruščovovských smělých vizí, Bruselu a nástupu nové střední třídy Období hospodářské a zásobovací krize Období „zlatých šedesátých“ a otevření se světu

PhDr. Martin Franc, Ph.D.: Životní styl v 50.-60. letech


1948-53 Epocha budovatelského nadšení a přetrvávajícího nedostatku Tuto dobu poznamenávalo především pokračování přídělového systému, v němž stát přímo ovlivňoval dávky důležitého potravinářského a nepotravinářského zboží. Přitom lístkový systém stejně jako jiné oblasti silně pronikaly tzv. třídní principy preferující těžce manuálně pracující. Preference těžce manuálně pracujících ovšem nebyla specifikem východního bloku. Hluboce zakořenila již v období Protektorátu Čechy a Morava, ale používala se i např. ve Velké Británii. Specifickým rysem východního bloku ovšem bylo zneužívání lístkového systému k třídnímu boji, především k perzekuci „vykořisťovatelů“. Přídělový systém zároveň umožňoval preferenci různých drobných skupin, třeba v podobě mimořádných přídělů distribuovaných prostřednictvím odborů nebo závodních rad, případně škol apod. Na konci roku 1948 začal fungovat také tzv. volný trh, na němž se prodávalo zboží bez lístků (u textilu bodů), ovšem za výrazně zvýšené ceny. Oficiálně měl sloužit k uspokojování potřeb nové elity (tzv. úderníků překračujících vysoko pracovní normy), ale stále více odkázáni na něj byla skupina tzv. bývalých lidí, tedy příslušníků dřívějších společenských elit, vyřazená z vázané distribuce. Proces centralizace spojený s likvidací soukromého sektoru v obchodě i službách vedl k výrazné redukci počtu provozoven, což dále zhoršovalo dostupnost zboží i mnohých služeb. Dalším výrazným prvkem celého období se stal kolektivismus, založený zejména na sdružování v rámci pracoviště (školy). Kolektiv spolupracovníků byl dokonce preferovanější než rodina. Klasickým příkladem bylo zavádění tzv. nočních sanatorií, tedy jakási svérázná forma lázeňského pobytu s ponecháním zapojení v pracovním procesu ale při vytržení z běžného rodinného života. Měla se tak zaručit dokonalá regenerace pracovních sil. Soužití rodin také narušoval dominantní systém výběrových rekreací, při němž byly poukazy na rekreaci určeny pouze konkrétním pracovníkům a nikoliv též příslušníkům jejich rodin. Proces tzv. demokratizace kultury byl provázen přebíráním některých forem typických pro dělnické prostředí, výraznými inspiračními zdroji byly také sovětské zkušenosti (byť reálná znalost sovětské každodennosti byla často velmi slabá) a také nově vytvářená „lidová tradice“. Nová „lidová tradice“ značně účelově promíchávala některé folklórní prvky s ideologickými impulsy. Naopak zcela vyřazeny měly zůstat tradice spojené s křesťanstvím. Jedním ze symbolů proticírkevního a protináboženského tažení v každodenním životě se stala snaha o záměnu Ježíška za Dědu Mráze, importovaného ze Sovětského svazu, která však neuspěla naplno ani mezi členy a funkcionáři komunistické strany. Mohutné přesuny pracovních sil do těžebního a těžkého průmyslu mj. přispěly k feminizaci mnoha odvětví (obchod, školství, pošta apod.), která zanechává stopu i v současné realitě. Např. v obchodu se navíc jednalo často o nahrazení kvalifikovaných pracovních sil, osobami bez příslušného vzdělání. Mohutné změny ve společenské struktuře a životním stylu mnoha občanů přinesl naopak přechod řady dělníků do administrativy a do správního a politického aparátu. Proces demokratizace kultury provázela určitá vulgarizace kulturních hodnot a úpadek společenské etikety, i když dopady těchto rysů jsou často přeceňovány a přeměňovány v ideologická klišé (např. údajné chození dělníků do Národního divadla v teplácích). Je třeba vzít v úvahu, že v českých zemích byla obecná kulturní úroveň nejširších vrstev ve srovnání s některými jinými regiony ve východním bloku na relativně vysoké úrovni. Přesto i zde byly některé projevy kultivovanosti prezentovány třeba na nejnižší úrovni stranického aparátu jako buržoazní přežitky. l lístkový

systém (do června 1953) združstevňování l adorace manuální práce, adorace dělníků l budovatelské nadšení l kolektivismus l boj proti buržoazním přežitkům l oslava sovětských zkušeností, izolace od okolního světa l folklorismus, zdůrazňování národních tradic l znárodňování,


11


1953-56 doba tzv. Nového kurzu a nastupující společenské únavy Po smrti J. V. Stalina a K. Gottwalda došlo k důležitým změnám v oficiální politice, které odrážely nejenom hospodářskou situaci, ale i náladu ve společnosti, kde výrazně opadlo nadšení a bylo možno pozorovat vedle strachu společenských elit z politické perzekuce, také velké vyčerpání a únavu. Tzv. Nový kurz přinesl především větší zájem o růst životní úrovně širokých vrstev, do určité míry byly zredukovány nadsazené plány v oblasti těžkého a zbrojního průmyslu. Ukončena byla první vlna brutální kolektivizace na vesnici a množství nově vzniklých družstev se opět rozpadlo. Novému kurzu ovšem předcházela brutální peněžní reforma spojená s odstraněním lístkového systému, která přinesla znehodnocení úspor velkého množství střadatelů z různých společenských vrstev. Výsledkem byly mohutné nepokoje, které se nejvýrazněji projevily v Plzni. Ceny na jednotném trhu bez lístků byly stanoveny velmi vysoko, zejména v případě průmyslového zboží. Životní úroveň se bezprostředně po peněžní reformě rychle propadla, vysoký základ umožnil vládnoucí moci provádět prakticky až do počátku šedesátých propagandisticky velmi atraktivní politiku trvalého snižování cen. V krizových momentech, např. v roce 1956 byl tento instrument využit dokonce dvakrát v jednom roce. Zároveň se začal rozšiřovat prostor pro relaxační zábavu v rámci tzv. boje proti sucharům. I když vysílání televize v Československu (1953, pravidelně 1954) se neslo v duchu snah o kulturní a politickou osvětu, pronikali do ní i prvky relaxační zábavy – velkou popularitu si získal sport. V biografech se začaly objevovat starší oddechové české filmy z meziválečné éry i z období Protektorátu, ale také první filmy ze západní Evropy – Francie či Itálie, jako příklad můžeme uvést třeba slavný film Jacquese Tatiho Prázdniny pana Hulota. Životní úroveň se začala pomalu zvyšovat a začal se rozšiřovat také sortiment a zvyšovat počet potravinářských výrobků dodávaných v spotřebitelském balení. To umožnilo i zavedení moderních forem obchodu – např. samoobsluh. Samoobsluhy také měly pomoci vyřešit přetrvávající kritický nedostatek pracovních sil v obchodech. Samozřejmě změny byly pouze postupné a dílčí. Rozchod se stalinskou érou byl ale jen dílčí a velmi rozpačitý – dokládá to ostatně i odhalení pomníku J. V. Stalina v Praze v roce 1955. l tzv.

Nový kurz – větší zájem o životní úroveň proti sucharům“ l vysílání televize – zájem o sport l pomník J. V. Stalinovi l první vlaštovky ze Západu – Francie, Itálie l I. celostátní spartakiáda l rozšiřování sortimentu l první samoobsluhy (od 1955) l „boj

1956-60 doba chruščovovských smělých vizí, Bruselu a nástupu nové střední třídy

Období 1956-1960 byla nesena v duchu tzv. dovršování výstavby socialismu a přípravy na postupný přechod ke komunismu. To na jedné straně znamenalo oživení snah o budování nového socialistického člověka, který bude žít podle požadavků vědy. S tím souvisely i mohutné kampaně proti kouření nebo proti obezitě, které vrcholily na sklonku období. Znovu se vracely také různé experimenty s kolektivizací v každodenním životě – jednalo se např. o budování hotelových domů jako alternativy k běžnému bydlení (např. v Praze na Invalidovně) a objevovaly se i plány na posílení internátního prvku ve výchově. Vytvoření nového socialistického člověka znamenalo obnovený důraz na etiketu, ovšem v novém pojetí. Již v předchozím období také začala jistá „rehabilitace luxusu“, což můžeme pozorovat ve zřizování exkluzivních speciálních obchodů (Dům módy v Praze, Dům potravin tamtéž), hotelů (International) a také Tuzexu. Tuzex, který vznikl v roce 1957, ale také ukazoval na určité další otvírání světu. Obrovský úspěch slavila československá vize umírněného modernismu na Světové výstavě Expo 1958 v Bruselu, kde československá expozice získala velké množství ocenění. Československo se zde

12



do značné míry zřeklo zdobné stalinské estetiky a naopak v mnohém navázalo na modernismus meziválečné levicové avantgardy a obecně první republiky. Výstava v Bruselu vedla k určitému otevření i vůči některým západním zemím, možnost jí navštívit dostalo několik tisíc lidí, což znamenalo velký zlom oproti minulému období. S čs. úspěchem na světové výstavě je spojen tzv. bruselský styl, který českou každodennost ovlivňoval několik příštích desetiletí. Optimistickou atmosféru a víru, že se podaří vybudovat životaschopnou socialistickou (a později komunistickou) alternativu k západní společnosti podporovaly sovětské úspěchy ve výzkumu vesmíru, zejména vypuštění první umělé družice Země – Sputniku. Změny ve společnosti byly provázeny také výrazným oživením v oblasti populární kultury – připomeňme alespoň vznik divadla Semafor (1959). Kulturně konzervativní síly si však udržovaly značný vliv – jen s obtížemi si své místo na slunci vybojovával i rock’n’roll (v této době také vzniká např. skupina Sputnici), proti jehož tancování policie brutálně zakročila v Praze ještě v roce 1957. Velký vliv na mladá lidi mělo vysílání moderní taneční hudby na zahraničních rozhlasových stanicích, zejména populárním Radiu Luxembourg. Obrovský boom zájmu vyvolávala televize, jejíž sledování vedlo mj. i k poklesu návštěvnosti biografů. Objevovaly se zde i nové zábavné žánry, jako například televizní seriál (Rodina Bláhova, 1959-1960). Modernizační změny měly odvrácenou stránku – byly provázeny další vlnou kolektivizace, znárodňování zbytků živnostníků a kampaní proti meziválečným společenským elitám a věřícím. Pracovně politické prověrky proběhly na centrálních úřadech a dalších exponovaných pracovištích v roce 1958. Jednalo se o odvetu za rok 1956, reakci na špionážní aféry spojené s představiteli dřívějších společenských elit i o snahu „vyčistit rozhodující instituce“ od stop kapitalistické minulosti. l dovršování

výstavby socialismu – přechod ke komunismu o racionální životní styl l Brusel 1958 – obrovský mezinárodní úspěch umírněného modernismu l odstraňování zbytků starého řádu l Dům módy (1956), Dům potravin (1957), Tuzex (1957) – nový luxus l „socialistická“ etiketa l 1956 Majáles l počátky rock‘n‘rollu, divadla malých forem (Semafor) – rádio Luxembourg, 1959 Mladý svět l snaha o sortimentní pestrost. l snaha

1961-64 Období hospodářské a zásobovací krize Jestliže konec padesátých let se nesl ve znamení velkých vizí a optimismu, začátek následujícího desetiletí naopak přinesl tvrdé rozčarování. Život v Československu poznamenaly výrazné hospodářské obtíže doprovázené mohutnou zásobovací krizí, která se dotkla hlavně dodávek živočišných produktů. Negativně se tak projevily dopady nové vlny kolektivizace (ve velkých stájích se snadno šířily různé choroby mezi dobytkem) i experimentů v zemědělství propagovaných N. S. Chruščovem (bezhlavé rozšiřování ploch kukuřice). Mezinárodněpolitické krize (Karibská krize, Berlínská krize) dovedly Československo až na okraj války a mimořádných opatření včetně znovuzavedení lístkového systému. I přes všechny snahy politické elity se země nevyhnula zdražení části potravin, dalšího zboží i služeb a větší cenové diferenciace, což znamenalo především zvýšení cen kvalitnějšího zboží či služeb. Zároveň došlo k přijetí četných výjimek z výrobních norem a tím v řadě případů k výraznému zhoršení kvality produktů (např. mléka, másla, čokolády, některých uzenin apod.). Omezeny byly také výdaje státu na některé sociální služby např. státní příplatek na závodní stravování. Spolupráce s nově vznikajícími zeměmi tzv. Třetího světa spíše hospodářskou situaci v ČSSR zhoršovaly, přinášely však nové impulsy do každodenního života především ve velkých vysokoškolských centrech. V Praze vznikla i specializovaná Univerzita 17. listopadu, která se koncentrovala na přípravu studentů z tzv. rozvojových států. Naopak výrazně se výrazně zvýšil počet čs. občanů, kteří vyjížděli do exotických zemí jako montéři, odborní poradci apod. I kvůli tomu výrazně stoupl obrat již zmiňovaného podniku Tuzex. Jedním ze


13


způsobů řešení hospodářských potíží se mělo stát také výrazné oživení cestovního ruchu, především přilákání západních turistů (nejvíce návštěvníků ze „západních“ zemí přicházelo z Rakouska) , pro které se začala budovat vhodná infrastruktura. Došlo k určitému oživení „podnikatelského“ ducha, které zejména v následujících letech vyvolalo vznik řady družstevních provozoven obchodu či služeb. Počátek šedesátých let přinesl rovněž postupný nástup silných poválečných ročníků do teenagerovského věku, což se projevilo i prohloubením změn v populární kultuře (vznikl i nový časopis pro mládež My 64). V tomto období se prosazovaly osobnosti populární hudby, které si popularitu udržovaly i v následujících desetiletích jako Waldemar Matuška, Karel Gott, Hana Hegerová, Eva Pilarová nebo hudební skupina Olympic. Velkým fenoménem se stala v dalších desetiletích anketa o nejpopulárnějšího zpěváka Zlatý slavík vyhlášená časopisem Mladý svět poprvé v roce 1962. Prvním vítězem se stal Waldemar Matuška před Yvettou Simonovou a Evou Pilarovou (zpěváci i zpěvačky byly ve společné kategorii). Televize na počátku šedesátých let přišla s prvním skutečně úspěšným televizním seriálem – Třemi chlapy v chalupě. l zhroucení

ambiciózní 3. pětiletky zásobovací problémy (hlavně maso) l zhoršení kvality mnoha výrobků l mezinárodněpolitické komplikace (Berlínská zeď, Karibská krize) – zvažován návrat k lístkovému systému l spolupráce s tzv. zeměmi Třetího světa l vynucené otevření se Západu (cestovní ruch má přinést devizy) l počátky ankety Zlatý slavík, Waldemar Matuška, Karel Gott, Olympic. l velké

1964-67 Období „zlatých šedesátých“ a otevření se světu Léta často označovaná často jako „zlatá šedesátá“ charakterizovala pokračující atmosféra uvolňování v kultuře. Zároveň s nástupem ekonomických reforem podle plánů formulovaných týmem pod vedením Oty Šikem docházelo k zavádění tržních prvků do celého systému. Pokračovalo otvírání se společnosti západnímu světu – západní módní trendy ze západního světa byly akceptovány jen s minimálním zpožděním. I české dívky ovlivnil například kult britské modelky Twiggy, proslulé svou štíhlostí i móda minisukní, mládež obou pohlaví pak nadšeně poslouchala hudbu skupin jako Beatles nebo Rolling Stones. Velkým hitem zejména mezi dětmi se staly západní koprodukční filmy s proslulým indiánským hrdinou Vinnetouem. České země začaly být vnímány jako potenciálně zajímavý trh i pro západní firmy, o čemž svědčily reklamní kampaně zahraničních firem (Dubonnet) nebo módní přehlídky světových salónů (Christian Dior). V druhé polovině šedesátých let se také začaly hlavně v Praze objevovat prodejny západních firem (např. Frionor nabízející mražené ryby) a k dispozici byly častěji i různé západoevropské módní časopisy (Burda, Brigitte aj.). Československo uspělo i na další Světové výstavě, která se roku 1967 konala v kanadském Montrealu (poté co se pořadatelství vzdala Moskva). I když už se nejednalo o takový průlom jako v Bruselu o devět let dříve, i tentokrát československá expozice vyvolala pozitivní ohlasy, stejně jako kulturní pořady (včetně kinoautomatu moderovaného Miroslavem Horníčkem) nebo komplex českých a slovenských restaurací. Symbolickou změnou se stalo organizování voleb královen krásy, přestože v předchozím desetiletí byly podobné soutěže považovány za projev západní dekadence a zvrácenosti. Volby královen krásy se staly skutečným módním hitem, který ovšem někdy nabýval ve své všeobecnosti i komických rysů (srv. film Miloše Formana Hoří má panenko). Obecně výrazným rysem české (a do značné míry i slovenské) společnosti se stala jakási virtuální konzumní kultura, která předstírala vyšší míru propojení se západní konzumní kulturou než odpovídalo skutečně a často si vypomáhala různými více či méně zdařilými náhražkami. Důležitým rysem epochy byla také generační obměna a celkové omlazení kultury. Pomalu se také oživovala i občanská společnost – k novému rozkvětu se nadechovaly některé shodou náhod nezrušené spolky (např. Baráčníci) a vznikaly nové (třeba recesistický Klub přátel Zlaté křepelky). Začaly se objevovat i spolky, které obsahoval zárodky mohutného oživení

14



společenského života koncem šedesátých let, jako byla třeba Společnost Jacka Londona, v níž působili mnozí bývalí sociální demokraté. I oficiální organizace viděli naději pro svoji budoucnost v orientaci na skutečné zájmy svých členů. To se týkalo především Československého svazu mládeže , který se koncentroval na budování sítě mládežnických klubů a snažil se do svých struktur (byť se sporným úspěchem) integrovat i trampské hnutí. Ale i uvolňování v této době mělo své limity, represivní aparát dokázal tvrdě zasahovat proti alternativním směrům – svědčí o tom i brutální postup proti lidem s dlouhými vlasy (tzv. máničkami) vrcholící v roce 1966. Přímá brutální policejní represe byla kombinována s každodenní šikanou tzv. vlasatců, obviňovaných z chuligánství i z koketování s narkotiky. Jednalo se však spíš než o ideologicky podbarvený útok o projev extrémního kulturního konzervativismu rozhodujících představitelů stranického a státního aparátu, stejně jako represivních složek. Podobně můžeme vnímat i aféru koleb vyhoštění amerického beatnického básníka Allena Ginsberga, který byl roku 1965 zvolen králem studentského majáles. Je ovšem třeba vzít v úvahu, že třeba v případě kampaně proti dlouhovlasým se objevovala umírněná kritika tvrdého postupu policie i v oficiálním časopise Mladý svět. Obecně ovšem mezigenerační napětí ve společnosti narůstalo, což se projevilo i při tzv. Strahovských událostech na konci října 1967. Přesto hlavními nositeli změn na přelomu roků 1967 a 1968 a v následujících měsících většinou nebyla generace studentů, ale spíše generace dřívějších nadšených svazáků z konce čtyřicátých let. l velký

rozvoj populární taneční hudby turistického ruchu, nočního života, luxusu l pronikání západních konzumních podnětů a mód – minisukně, volby miss, Vinnetou, Twiggy atd. l západní reklamní kampaně, módní přehlídky (Christian Dior) l rozvoj motorismu l oživení občanské společnosti – různých spolků l stále existující limity otevřenosti – kampaň proti vlasatcům l úvahy o drobném podnikání (služby, stravování) l naopak silné propojení sportu a politiky v posrpnovém období l dokončení zkrácení pracovního týdne – další prudký rozvoj chataření a chalupaření l na sklonku období – některé západní seriály v TV (Sága rodu Forsythů) l růst

1968-69 období reformního hnutí a velkého nástupu konzumu v západním smyslu

Trend uvolňování společenské atmosféry a otevírání se západním vlivům v období 1968-1969 jednoznačně vrcholil. Dokonce můžeme hovořit o vytváření přinejmenším virtuální konzumní společnosti, přejímající množství znaků ze západních, včetně silné komercionalizace (částečně ovšem předstírané). V souvislosti s ekonomickou reformou se diskutovalo i o obnově drobného podnikání. O pronikání jevů tvořících dříve komplex nejvíce odsuzovaných prvků konzumní společnosti na západě svědčí nejenom podpis dohody o licenční výrobě Coca-coly, ale také první veřejná striptýzová vystoupení. Občané ve změněné situaci jevili velký zájem o veřejné dění. Na rozdíl od minulosti se politické dění stalo součástí populární kultury a političtí předáci skutečnými celebritami. Životní rytmus a návyky výrazně ovlivnilo dokončení zkrácení pracovního týdne na pět dní. Srpnové okupace znamenala obrovský šok, který mj. vedl také k akcentaci patriotismu. Jeho náhražkovým polem se často stával sport, především lední hokej. Nastupující tzv. normalizace vedla k masivnímu vytlačování diskuse o veřejných problémech a hledání únikových témat – jedním z takových témat se staly ohnivé diskuse o hrdinech britského seriálu Sága rodu Forsythů, který běžel na obrazovkách na sklonku šedesátých let. l vyvrcholení

západních konzumních vlivů, včetně komerčních (striptýz) o licenční výrobě západních produktů (Coca-cola, žvýkačky apod.) l politika se mění na součást popkultury (Dubček na plovárně), zájem širokých vrstev o politiku l úvahy o drobném podnikání (služby, stravování) l dohody


15


l naopak

silné propojení sportu a politiky v posrpnovém období zkrácení pracovního týdne – další prudký rozvoj chataření a chalupaření l na sklonku období – některé západní seriály v TV (Sága rodu Forsythů) l dokončení

DOPORUČENÁ LITERATURA BENEŠOVÁ, Emilie – ŠIMŮNKOVÁ, Karolina: Expo ’58. Příběh československé účasti na Světové výstavě v Bruselu. Praha 2008. BORODZIEJ, Wlodzimierz - KOCHANOWSKI, Jerzy (eds.): Bocznymi drogami. Nieoficjalne kontakty spoleczenstw socjalistycznych 1956-1989. Warszawa 2010. Český hraný film III: 1945–1960; IV: 1961–1970. Praha 2001–2007. DULÍČEK, LUKÁŠ – HUTLA, Jan – RUFFER, Roman: Dějiny Gymnázia J. K. Tyla v období totality očima pamětníků. Hradec Králové 2008. FRANC, Martin: Řasy, nebo knedlíky? Postoje odborníků na výživu k inovacím a tradicím v české stravě v 50. a 60. letech 20. století. Praha 2003. HERTLE, Hans-Hermann – WOLLE, Stefan: Damals in der DDR. Der Alltag im Arbeiterund Bauernstaat. München 2006. HLAVÁČKOVÁ, Konstantina: Česká móda 1940–1970: Zrcadlo doby. Praha 2000. HOJDA, Zdeněk – Pokorný, Jiří: Pomníky a zapomníky. Praha 1996. HUBATOVÁ-VACKOVÁ, Lada – ŘÍKA, Cyril (eds.), Husákovo 3+1: Bytová kultura 70. let. Praha 2007. KALINOVÁ, Lenka: Společenské proměny v čase socialistického experimentu. Praha 2007. KNAPÍK, Jiří – FRANC, Martin a kol.: Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967 I–II. Praha 2011. KÖPPLOVÁ, Barbara a kol.: Dějiny českých médií v datech: Rozhlas, televize, mediální právo. Praha 2003. KOURA, Petr – KOUROVÁ, Pavlína: České Vánoce od vzniku republiky do sametové revoluce. Praha 2010. KRAMEROVÁ, Daniela – SKÁLOVÁ, Vanda (eds.): Bruselský sen: Československá účast na světové výstavě Expo 58 v Bruselu a životní styl 1. poloviny 60. let. Praha 2008. LIBROVÁ, Eva – KLOFÁČ, Jaroslav – BRIX, Karel: Jak bydlet: Zkušenosti z průzkumu nových sídlišť. Praha 1961. MACURA, Vladimír: Šťastný věk (a jiné studie o socialistické kultuře). Ed. Karel Kouba – Vít Schmarc – Petr Šámal. Praha 2008. MOC, Jiří: Seriály od A do Z. Praha 2009. PAŽOUT, Jaroslav: Mocným navzdory: Studentské hnutí v šedesátých letech 20. století. Praha 2008. PELKA, Anna: Teksas-land. Moda młodzieżowa w PRL. Warszawa 2007. POSPÍŠIL, Filip – BLAŽEK, Petr: „Vraťte nám vlasy!“ První máničky, vlasatci a hippies v komunistickém Československu. Praha 2010. SELUCKÝ, Radoslav: Člověk a jeho volný čas. Praha 1966. VANĚK, Miroslav: Byl to jenom rock‘n‘roll? Hudební alternativa v komunistickém Československu 1956-1989. Praha 2010. ZBLEWSKI, Zdzisław: Leksykon PRLu. Kraków 2001. ČERNÝ, Rudolf: Exprezident: Vzpomínky Antonína Novotného, I–III. Praha 1998. ČERNÝ, Václav: Paměti 1945–1972. Brno 1992. HŘÍBEK, Miroslav: Hostili jsme svět. Praha 1970. CHARVÁT, Josef: Můj labyrint světa. Praha 2003. JEŘÁBEK, Čestmír: V zajetí stalinismu. Z deníků 1948–1958. Brno 2000. KLÍMA, Jiří (ed.): Sputnici. Náš kamarádský rock‘n‘roll. Praha 2009. ŠEBO, Juraj: O socialismu s láskou. Bratislava 2011.

16



Mgr. Juraj Marušiak PhD. Slovenská spoločnosť a kultúra v 50. a 60. rokoch - od destalinázácie po demokratizáciu Časový rámec 1953-1955 1956-1957 1955-1962 1962-1963 1964-1968

– – – – –

politika tzv. nového kurzu prvý pokus o destalinizáciu zamrznutý posttotalitný režim nová vlna destalinizácie (kritika „kultu osobnosti“) reformujúci sa posttotalitný režim

Medzinárodný rámec Proces destalinizácie, začatý odsúdením tzv. kultu osobnosti Josifa V. Stalina v tajnom referáte prvého tajomníka Ústredného výboru Komunistickej strany Sovietskeho zväzu Nikitu S. Chruščova na jej XX. zjazde (1956), otriasol stabilitou komunistických režimov v Poľsku a v Maďarsku. Následne vývoj v Československu ovplyvnil pokus sovietskych komunistov o sformulovanie novej civilizačnej vízie, podľa ktorej mal sovietsky blok v dynamike sociálneho rozvoja prekonať vyspelé štáty Západu do konca 60. rokov. Po krátkom období uvoľnenia napätia v tzv. studenej vojne sa v roku 1957 konfrontácia medzi dvoma superveľmocami vystupňovala. ZSSR sa síce vyslovoval v prospech uvoľnenia napätia na medzinárodnej úrovni, to však nemalo viesť k oslabeniu sovietskej dominancie v strednej a východnej Európe. Po roku 1961 však vedenie KSSZ opätovne nastúpilo kurz destalinizácie, ktorý sa prejavil aj na politických zmenách v Československu. Proces liberalizácie režimu a rast aktivity proreformných síl pokračoval aj po odvolaní Chruščova a jeho nahradení Leonidom I. Brežnevom.

Vnútropolitické tendencie V roku 1953 vyvrcholila sociálna nespokojnosť obyvateľstva s praxou stalinizmu. Popri protestoch proti menovej reforme na Slovensku prejavila najmä vystupovaním roľníkov z jednotných roľníckych družstiev. Vývoj po roku 1956 síce predstavoval ekonomickú a sociálnu stabilizáciu režimu, odsúdenie „kultu osobnosti“ Josifa V. však Stalina na XX. spôsobilo ideologickú delegitimizáciu komunistických vládnucich špičiek. Hoci po roku 1957 až do začiatku 60. rokov nastúpilo zostrenie represívneho kurzu, úloha strachu a represií, úloha represií a strachu ako hlavných nástrojov ovládania spoločnosti sa zmenšovala v porovnaní s obdobím stalinizmu. Komunistická moc sa snažila svoje postavenie legalizovať v právnom poriadku. Popri ideológii ako hlavnom zdroji legitimity režimu sa začali uplatňovať aj ďalšie nástroje, najmä v podobe ústupkov v oblasti sociálnej politiky a výstavby bytov. Oživenie procesu destalinizácie v rokoch 1962 – 1963 vyústilo do liberalizácie režimu, otvorení diskusie o reforme systému a federalizácii Československa.

Politický „odmäk“ na jar 1956 l Požiadavky

na odstúpenie vedúcich predstaviteľov KSS, zodpovedných za politickú prax stalinizmu (prvý tajomník ÚV KSS Karol Bacílek, tajomník ÚV KSS Pavol David, povereník školstva a kultúry Ernest Sýkora) – 26. Apríl l Otvorenie otázky rehabilitácie obetí politických procesov (na Slovensku najmä komunistických funkcionárov obvinených z tzv. slovenského buržoázneho nacionalizmu – Gustáv Husák, Ladislav Novomeský, Daniel Okáli a i.) l máj 1956 – ukončenie „diskusie“ vedením KSČ l 14. – 16. mája 1956 – študentské zhromaždenia na vysokých školách a internátoch nezávislé od oficiálneho Československého zväzu mládeže (ČSM)

Mgr. Juraj Marušiak PhD.: Slovenská spoločnosť a kultúra v 50. a 60. rokoch

17


Medzi represiami a liberalizáciou l Poľský

„Október“ a maďarská revolúcia 1956 – impulz pre návrat k tvrdému postupu 1957 – zásah proti Kultúrnemu životu (Ondrej Pavlík vylúčený z KSČ a vyhlásený za „československého Imreho Nagya, odvolanie Juraja Špitzera z postu šéfredaktora Kultúrneho života a Ctibora Štítnického z funkcie tajomníka ZSS) l Neúspešná snaha donútiť ZSS zriecť sa svojich názorov z roku 1956 l 1957 – 1959 - nová vlna politických procesov (tzv. trockisti, účastníci SNP, viaceré skupiny tzv. starej inteligencie) l Previerky 1958 („rekorytarizácia“) – prepustenie 2 tis. „politicky nespoľahlivých“ l 1960 – prepustenie veľkej časti politických väzňov bez rehabilitácie (amnestia ako demonštrácia sily režimu) l Politické procesy proti kňazom (1960 – tajný biskup katolíckej cirkvi Ján Ch. Korec, 1962 l evanjelický kňazi Jozef Juráš a spol.) l Apríl

Slovenská jar 1963-1964 l 1962

– 1963 – rehabilitácie obetí politických procesov s komunistickými funkcionármi (G. Husák, L. Novomeský, Laco Holdoš, D. Okáli, Vladimír Clementis - posmrtne) l zjazd slovenských spisovateľov – 22. apríl 1963 – vystúpenie Ladislava Novomeského (pripomenutie osudu V. Clementisa) a Ladislava Mňačka (prihlásenie sa k II. zjazdu československých spisovateľov l zjazd slovenských novinárov – 27.-28. mája 1963 – vzbura proti straníckej kontrole a navrhovanej kandidátke („fakľonošov kultu osobnosti voliť nebudeme“) l Vystúpenia Mieroslava Hyska (kritika V. Širokého), Gavrila Gryzlova (kritika A. Novotného), Romana Kaliského (postavenia Slovenska a oficiálny postoj k SNP) l Husák – snaha o návrat do politického života, vystúpenie na mestskej konferencii KSS v Bratislave 15. marca 1964 o potrebe reformy systému l Husák v konflikte s vedením KSS

Kultúra – hľadanie identity a prostriedok modernizácie Druhá polovica 50. rokov a začiatok 60. rokov sú charakteristické prekonávaním neslobody umeleckého výrazu, ale aj hľadaním násilnej prerušenej kontinuity s medzivojnovým obdobím slovenskej kultúry a avantgardnými smermi. Predstavujú však rovnako aj snahu o obnovenie prerušených duchovných kontaktov so Západom. Zmena atmosféry sa prejavila v ochote umelcov viesť permanentný zápas s cenzúrou. Spisovateľský týždenník kultúrny život a ďalšie literárne časopisy (Slovenské pohľady, Mladá tvorba a i.) sa stávajú platformou pre diskusiu o širších otázkach smerovania spoločnosti. „Bez rozmýšľania sme prisluhovali zlu. Jednoducho sme verili, že takto najlepšie slúžime ľudu.“ Katarína Lazarová, slovenská spisovateľka na II. zjazde československých spisovateľov, apríl 1956 l od

jesene 1955 – kritika tzv. schematizmu v slovenskej literatúre Kultúrny život (týždenník Zväzu slovenských spisovateľov, ZSS) vs. predseda ZSS František Hečko spor o román Františka Hečka „Drevená dedina“ l II. zjazd Zväzu československých spisovateľov - otvorený konflikt medzi spisovateľmi a mocou l Jeseň 1956 – jar 1957 – Kultúrny život v priamom konflikte s mocou (Ondrej Pavlík, Juraj Špitzer, Ctibor Štítnický) l 1957 – 1960 – „dovŕšenie kultúrnej revolúcie“ , Zjazd socialistickej kultúry (1959) l Generácia Mladej tvorby (Milan Rúfus, Miroslav Válek), l 1959 - kauza „konkretistov“ (Ľubomír Feldek, Ján Stacho, Jozef Mihalkovič, Ján Ondruš) l Literatúra vyrovnávania sa so stalinizmom (Dominik Tatarka, Ladislav Mňačko, Vladimír Mináč) l časopis

18



l Otváranie

sa na Západ (Jean-Paul Sartre, Allain Ginsberg, Roger Garuady a i. ) autorov, debutujúcich v 60. Rokoch – Rudolf Sloboda, Peter Jaroš, Ján Johanides l IV. zjazd československých spisovateľov – slovensko-české nedorozumenie (1967) l Nová filmová vlna (Pieseň o sivom holubovi, réžia: Stanislav Barabáš, 1961; Majster kat, réžia: Martin Hollý, filmy Dušana Hanáka a Juraja Jakubiska a. i.) l Nová výtvarná vlna – návrat k medzivojnovej avantgarde (Skupina Mikuláša Galandu, Nástup 1961, konceptualisti) l Generácia

Mocenské pomery na Slovensku V 50. rokoch bol najvýznamnejším predstaviteľom vedenia KSS zo Slovenska Viliam Široký, ktorý zastával post predsedu vlády, hoci na Slovensku už žiadny reálny vplyv nemal. Dominantné postavenie v mocenských špičkách mali prvý tajomník ÚV KSS Karol Bacílek a tajomník ÚV KSS Pavol David, ktorý však mal reálne silnejšie postavenie vďaka svojmu vplyvu v bezpečnostných zložkách. Tretím najsilnejším mužom Slovenska bol predseda Zboru povereníkov Rudolf Strechaj, ktorý bol predobrazom hlavného hrdinu románu Ladislava Mňačka „Ako chutí moc.“ Mocenská konštelácia sa zmenila v roku 1963, po odchode garnitúry politikov, skompromitovaných účasťou v politických procesoch 50. rokov. Novým prvým tajomníkom ÚV KSS sa stal Alexander Dubček, významnú rolu zohrával Vasil Biľak a predseda SNR Michal Chudík, ktorý bol blízkym spolupracovníkom Antonína Novotného. O návrat do politického života sa vehementne usiloval Gustáv Husák.

Slovensko v Československu – medzi centralizáciou a emancipáciou l jún

1956 – posilnenie právomocí slovenských národných orgánov 1956 – začiatok novej kampane proti tzv. slovenskému buržoáznemu nacionalizmu (kauza podpredsedu Zboru povereníkov Štefana Šebestu) l idea „ jednotného československého ľudu“ ako podmienka dosiahnutia „morálno-politickej jednoty“ l 1960 – Ústava Československej socialistickej republiky – oficiálna kodifikácia mocenského monopolu KSČ, zrušenie Zboru povereníkov a obmedzenie právomocí Slovenskej národnej rady l dilema režimu – rozvoj národov a národností alebo splývanie národov a prekonávanie jazykových rozdielov, vulgarizácia národnostnej otázky Antonínom Novotný l marec 1963 – Miloš Gosiorovský – nastolenie otázky federalizácie Československa, otázka historickej pamäte, priznanie podielu na manipulácii s historickou pravdou l oživovanie národných tradícií (SNP, štúrovci, obnova Bratislavského hradu) l nízke zastúpenie Slovákov v celoštátnych inštitúciách l jeseň

„Dovŕšiť výstavbu socializmu v Československu“ l Dovŕšenie

zoštátnenia maloobchodu a živností kolektivizácie poľnohospodárstva, nová vlna represií voči roľníkom l Znižovanie cien a problémy so zásobovaním l Industrializácia a urbanizácia l Zaostávanie životnej úrovne za Českom o približne 26 percent (1960) l Rast vzdelanostnej úrovne l Nespokojnosť mladej generácie v 60. rokoch l Dovŕšenie

Urbanizácia Slovenska Podiel mestského obyvateľstva (%) Rok

1950

1961

1970

Česká republika

40,9

47,6

55,5

Slovensko

30,0

31,4

41,4

Zdroj: VOKOUN, Jaroslav a kol.: Megatrendy – dôsledky zmien v demografickom vývoji a urbanizácii na Slovensku. In: Expertízne štúdie EÚ SAV, č. 4, 2006, s. 17; ŠTEFANSKÝ, Michal: Niektoré aspekty ekonomicko-sociálneho vývoja na Slovensku. In: Slovenská spoločnosť v krízových rokoch 1967-1970. Zborník štúdií, zv. I., s. 95-124.


19


ODPORÚČANÁ LITERATÚRA II. sjezd Svazu československych spisovatelů : 22.–29. 4. 1956. Michal Bauer (ed.). Praha: Akropolis, 2011, sv. I, (protokol) – sv. II, (přilohy). BARNOVSKÝ, Michal: Prvá vlna destalinizácie a Slovensko. Brno: Prius 2002. BLAHA, Anton a kol.: Pyžamová revolúcia. Bratislava: Neboja 2007. BLAIVE, Muriel: Promarněná přiležitost. Československo a rok 1956. Praha: Prostor 2001. Historická statistická ročenka ČSSR. Praha: SNTL 1985. LONDÁK, Miroslav: Otázky industrializácie Slovenska 1945 – 1960. Bratislava: VEDA 1999. LONDÁK, Miroslav – SIKORA, Stanislav – LONDÁKOVÁ, Elena: Predjarie. Bratislava: VEDA 2002. MARUŠIAK, Juraj: Slovenská literatúra a moc v druhej polovici päťdesiatych rokov. Brno: Prius 2001. MATTHEWS, John P.C.: Majáles. Nevydařená revolta československých studentů. Brno: Prius 2000. PEŠEK, Jan: Centrum moci. Bratislava: AEP 2006. PEŠEK, Jan: Slovensko na prelome 50. a 60. rokov. Brno: Prius 2005. RYCHLÍK, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Spolupráce a konflikty 1914-1992. Praha: Vyšehrad – ÚSTR 2012 RYCHLÍK, Jan: Češi a Slováci ve 20. století 1945 - 1992, sv. 2. Bratislava: AEP 1998. SIKORA, Stanislav – Londák, Miroslav – LONDÁKOVÁ, Elena: Predjarie. Politický, ekonomický a kultúrny vývoj na Slovensku v rokoch 1060-1967. Bratislava, VEDA 2002. ŠTEFANSKÝ, Michal: Niektoré aspekty ekonomicko-sociálneho vývoja na Slovensku. In: Slovenská spoločnosť v krízových rokoch 1967-1970. Zborník štúdií, zv. I., s. 95-124. VOKOUN, Jaroslav a kol.: Megatrendy – dôsledky zmien v demografickom vývoji a urbanizácii na Slovensku. Expertízne štúdie EÚ SAV, č. 4, 2006. ZAVACKÁ, Marína: Kto žije za ostnatým drôtom. Bratislava: VEDA 2005.

20


Sylabus. Kulturní dění a životní styl v 50. a 60. letech 20. století. Přednáškový cyklus. Jiří Knapík, Martin Franc, Juraj Marušiak

Recommend Documents