světcův obrazový kult

světcův obrazový kult Bernardinova kánonická podoba vznikla již krátce po jeho smrti. Základem pro zobrazení světcovy výrazné asketické tváře se stala jeho vosková posmrtná maska (L’Aquila, Museo Nazionale d’Abruzzo). (obr. 12) Ta pak byla vzorem jak pro sochařská, tak malířská ztvárnění a šířila se i sádrovými odlitky původní posmrtné masky. K prvním Bernardinovým posmrtným portrétům patří signovaná a datovaná desková figurální podoba od sienského malíře Pietra di Giovanni d’Ambrogio se symbolem bernardinského slunce v ruce a knihou s nápisem Que sursum sunt sapite non que super terram (1444, Siena, Chiesa dell’Osservanza); tento nápis odkazující k Epištole sv. Pavla Koloským (3, 2) se pak objevuje na mnoha dalších světcových podobiznách. Podobné figurální podobizny ve tříčtvrtečním profilu vznikaly ihned po Bernardinově smrti jako sériová produkce a byly instalovány buď samostatně na pilířích či sloupech, nebo byly součástí oltářů. Tyto figurální obrazy svým způsobem nahrazovaly světcovo tělo, které se Sieně nepodařilo získat a jež bylo pohřbeno v místě Bernardinova úmrtí – v L’Aquile, kde krátce po jeho smrti začalo konat zázraky.42 K obvyklým typům Bernardinova zobrazení patřila světcova figura držící v jedné ruce svůj atribut – bernardinské slunce

42

Cobianchi 2009, s. 57.

54 chlibec_slunce.indd 54

6.5.2016 11:37:36

12.  Posmrtná maska sv. Bernardina. 1444. L’Aquila, Museo Nazionale d’Abruzzo.

a v druhé rozevřenou knihu (tento typ reprezentuje uvedený obraz Pietra di Giovanni d’Ambrogio), Bernardin držící před sebou tabulku s namalovaným atributem a ukazující ji věřícím či světec se svým atributem a třemi biskupskými mitrami symbolizujícími Bernardinovo odmítnutí poct, které mu byly nabídnuty (zmínil jsem je v jeho stručném životopisu). Sériový charakter měly i malé obrazy jeho tváře v tříčtvrtečním profilu. Světcovy portréty občas ukazovali jeho následovníci věřícím na závěr kázání.   Bernardinovu podobu dále šířily jeho profilové podobizny zobrazující světce často v kapuci a také medaile od Antonia Ma­ res­cottiho, činného ve Ferraře v letech 1444–1462. Tato menší dílka se jistě dostávala ve větším množství i do Záalpí a byla i  před­mětem obchodování, jako se to událo i v Praze.   Vlivným dílem, které též dokumentuje průběh Bernardinova kázání, je trojdílný oltář od Sana di Pietro (jeho datování kolísá

bernardinské slunce nad česk ými zeměmi 55 chlibec_slunce.indd 55

6.5.2016 11:37:36

mezi lety 1445–1448, Siena, Museo dell’Opera del Duomo), který se stal jedním z hlavních oficiálních malířů Bernardinových podobizen.   (Sano di Pietro, který byl v nekrologiu sienského kostela San Domenico, kde byl v roce 1481 také pohřben, charakterizován jako „pictor famosius et homo totus deditus Deo“, měl vskutku výsadní postavení, pokud jde o zakázky zobrazující Bernardina Sienského. Když se roku 1448 uvažovalo o tom, který malíř by měl být osloven k vytvoření kazatelova portrétu pro jeho blízkého spolupracovníka a následovníka Jana Kapistrána, zakázku obdržel právě Sano.)   Dílo instruktivně naznačuje světcova zásadní témata – meditaci o kříži a Kristově oběti a oslavu Ježíšova jména trigramem yhs ve slunečním kotouči. Střed oltáře tvoří výjev Bernardina vstupujícího na nebesa – světcova postava s trigramem a nápisy je nadnášená anděly nad mappa mundi - zemským orbitem, značícím široký vliv světcových myšlenek. Na levém křídle je Bernardin kázající na Piazza San Francesco v Sieně a ukazující posluchačům na kříž s Kristem, který drží v levici; na pravém křídle káže před sienským Palazzo Publico na Piazza del Campo a představuje věřícím svůj atribut – bernardinské slunce namalované na dřevěné tabulce (obr. 13). Příznivci a propagátoři kultu nového světce si byli vědomi silného mediálního působení výtvarného umění. Na objednávku sienského Compagnia della Vergine byl osloven Sano di Pietro s tím, že pokud objednavatelé nebudou s výslednou prací spokojeni, malíř obraz přemaluje tak, aby odpovídal jejich představě.43

43

Freuler 1994, s. 82–83.

56 chlibec_slunce.indd 56

6.5.2016 11:37:36

  Oltář, vytvořený ještě před Bernardinovým svatořečením, měl v sociálním životě města velký význam. Představoval Bernar­dina jako reprezentanta Sieny, jako orodovníka za město a jeho obyvatele. Vypovídá také o tom, že františkáni-obser­ vanti se zde prezentovali jako hlavní spirituální síla sienské republiky. Ikono­grafický program oltáře měl i diplomatickou roli – měl zapůsobit na papežskou komisi jednající o Bernardinově kanonizaci.44   Zásadním impulzem pro Bernardinovo zpodobování byl však až rok 1450, kdy proběhla jeho kanonizace. V mnoha italských městech se uskutečnily pompézní oslavy, nejmonumentálnější pak ve světcově hlavním působišti – v Sieně, kde byl nový světec prohlášen za jednoho z ochránců města.   Důležitým inspiračním zdrojem pro malíře i sochaře byla v tomto smyslu spektakulární inscenace Bernardinova nane­ be­vzetí, kterým vyvrcholily oslavy světcovy kanonizace, pro­bí­hající v Sieně 15.–18. června roku 1450. Oslavy trvaly několik dnů, město bylo slavnostně vyzdobeno a pro tuto příležitost bylo vytvořeno mnoho oltářů se světcovým obrazem. Základním zdrojem informací o průběhu oslav jsou Historiae Senenses od univerzitního mistra a humanisty Agostina Datiho (1420–1478), který se jich osobně zúčastnil.45 V předvečer ústředních oslav se shromáždilo veškeré duchovenstvo v hlavní bazilice, odkud byl pak na centrální sienské náměstí Piazza del Campo v procesí nesen kříž a pod nebesy Nejsvětější svátost za účasti množství lidu. Zde před Palazzo Pubblico stála dřevěná

44 45

Týž, s. 89. Tento důležitý pramen publikoval a ve své studii analyzoval Arasse 1977, s. 189–263.

bernardinské slunce nad česk ými zeměmi 57 chlibec_slunce.indd 57

6.5.2016 11:37:36

13.  Sano di Pietro, Kázání sv. Bernardina na Piazza del Campo. 1445. Siena, Museo dell’Opera del Duomo.

tribuna okrášlená drahými látkami a na ní kolem oltáře zdobeného stříbrem, zlatem a drahými kameny byla rozmístěna křesla pro klerus. Na tribuně se na závěr procesí slavily nešpory a zpívaly laudes na paměť sv. Bernardina.   Následující den proběhla největší ceremonie – Sacra rappresentazione – opět na Piazza del Campo. Kromě zmíněné tribuny

58 chlibec_slunce.indd 58

6.5.2016 11:37:37

byla zde u velké věže paláce (nad kaplí vedle pretoria) vztyčena vysoká dřevěná konstrukce, zahalená nádhernými závěsy, na níž se odehrál technicky i výtvarně náročný dramatický výjev, představující v živém obraze Nanebevzetí sv. Bernardina do království nebeského. Po rozhrnutí závěsů se ozvala překrásná hudba (lyry, citery, syrinx, flétny ad.) provázená zpěvy a na pódiu se objevily nebeské příbytky se sborem svatých a blaho­ slavených. V té chvíli byl uveden do pohybu důmyslný mechanismus, který zvedal herce představujícího sv. Bernardina vzhůru k nebeským příbytkům. Při mši, která následovala, se ve chvíli pozdvihování eucharistie rozzářil ohnivými paprsky strom instalovaný uprostřed náměstí, což shromážděný dav považoval za zázrak. Po celý den pak v Sieně zněla hudba, zpěv a zářily ohňostroje.46

46

Pasáž, týkající se vyvrcholení oslav, zní: Atqui id certe mirandum, quod ex praeparato habitaculo revelatis aulaeis caelestis domicilii species subito comparauit sonitu citharae, fidis, tibiae, sunphoniae, fistulae, et pene omnis generis musici organi, et suavissimo hominum concentu, micantibus undique igneis radiis alius alium caelitem representabant. Tum ab assistente Beatorum choro perferri artificium, quod praediximus, qui Bernardini perso­ nam gerebat magno aspectantium stupore sublatus est, et humo in coelestem sedem receptus. Fervebat pietate populus, et omnes intentis animis grates persolvebant Deo, Bernardinum canentes: Cuius viventis quidem doctrina, mortui sanctitas omnium animos ad Religionis amorem accenderet. Erat per eam diem, tum civium, tum peregrinorum concursus admirabilis;Sed quod omnes vehementer admirati sunt, ex arbore, quae in media area defixa erat, dum Pontifex Eucharistiam attoleret, repente prodiit innumera radiorum ignescentium vis, et alii in objectos parietes, dum verberant incensi resiliunt, alii dum sursum evolant intuentium aciem frustrabant. Fragor simul et lux candens aspectantes stupere cogebat, nec ea humano artificio, sed divino potius miraculo fieri putabantur. Tento úryvek z Datiho popisu, in: S. Bernardin, Opera omnia. Lyon 1635, s. LVIII–LIX. (U Arasse na s. 228)

bernardinské slunce nad česk ými zeměmi 59 chlibec_slunce.indd 59

6.5.2016 11:37:37

  Třetí den byl věnován modlitbám, opět s obrovskou účastí duchovenstva a lidu, a konečně poslední, čtvrtý den byla sloužena mše u minoritů podle slavnostního ritu za přítomnosti magistrátu a množství věřících.   I přes svědectví současníka Agostina Datiho se v umělecko­ historické literatuře interpretace postavy liší. Zatímco Daniel Arasse na základě textu Datiho důvodně předpokládá, že světce představoval živý herec, podle jiného výkladu (Mode) byla světcova podobizna vytvořena z hlíny, sádry nebo byla dřevěná v oděvu vyrobeném ze sádry. Mode, jehož text vyšel dříve, ovšem neznal přesvědčivé archivní prameny, které citoval Arasse 47 (obr. 14).   Ze čtyřdenních oslav v Sieně byl nejspektakulárnější a nej­ výz­namnější živý obraz představující Nanebevzetí světce – sacra rappresen­tazione, provedený za pomoci důmyslného me­chanismu. Ten byl znám zejména stavitelům, hutním mistrům – inženýrům

47

V souvislosti s diskutovanou světcovou podobiznou se Mode (1973, s. 58–76) zabývá materiálem figury pro sienský spektákl. Podle jeho názoru to byla pravděpodobně dřevěná figura oblečená do skutečných šatů namočených ve vlhké sádře – v tomto smyslu uvažuje o soše sv. Bernardina od Vecchietty ze sbírek Museo Nazionale dell Bargello, jež je sice řezbářsky dokončená, ale podle Modeho mínění mohla být dokončena dodatečně, až po svém použití pro sienskou ceremonii; Mode však nabízí i druhé vysvětlení, totiž že ji Vecchietta vytvořil právě podle typu Bernardinovy figury ze sienské dramatické produkce. Argumentem pro použití sochy při dramatickém představení (ať už v Sieně, nebo někde jinde) je druh polychromie, který navozuje dojem živého těla, ale i výskyt kruhu andělských hlav (pod Bernardinovou postavou), který světce podpírá – to podle Modeho svědčí pro užití sochy z Bargella pro dramatické představení, kdy světec za přítomnosti andělů vystupuje na nebesa.

60 chlibec_slunce.indd 60

6.5.2016 11:37:37

14.  Lorenzo di Pietro zv. Il Vecchietta, Sv. Bernardin. Kolem 1450. Florencie, Museo Nazionale del Bargello.

a architektům, kteří znali a projektovali způsob zvedání těžkých břemen na lešení.   Použití tohoto mechanismu při divadelních představeních je v Itálii spjato s Filippem Brunelleschim. Ten sestrojil stroj používaný při hrách Zvěstování před florentským kostelem Santa Felice (odtud také pochází například motiv planoucí mandorly a vznášejících se andělů). Giorgio Vasari popisuje ve svých Životech Brunelleschiho mechanismus s velkým obdivem a velmi podrobně: „Filippo prý také vynalezl zařízení, s je­ hož pomocí se na náměstí před kostelem Santa Felice podle dávného

bernardinské slunce nad česk ými zeměmi 61 chlibec_slunce.indd 61

6.5.2016 11:37:38

florentského zvyku předváděli při slavnostních představeních Zvěstování andělé z ráje. Byla to opravdu podivuhodná věc, jež svědčila o důmyslu i obratnosti toho, kdo ji vymyslel, protože přitom bylo ve výšce vidět nebe plné živých a pohybujících se postav a nesčetná světla, která se takřka bleskově odkrývala a zase se zakrývala.“ Chlapci s pozlacenými křídly a prameny zlatých vlasů předváděli anděly a vytvářeli jakousi kytici, uprostřed níž byla měděná mandorla ozářená lampičkami. Uvnitř mandorly byl anděl, který poté vyšel a zvěstoval Panně Marii. Vasari dále popisuje složitou konstrukci celého zařízení, imitaci nebes i světelné efekty celého představení. Svou zevrubnou a cennou informaci z hlediska dějin scénografie, výtvarného umění, ale i techniky doplňuje slovy plnými úžasu: Po zvěstování anděl opět vešel do mandorly, jež se zase vznesla k nebesům, „zatímco andělé kytice i nebes kroužili a zpívali, takže to vypadalo opravdu jako v ráji, zvláště také proto, že kromě zmíněného kůru a kytice andělů stál vedle polokoule ještě Bůh Otec uprostřed dalších andělů (…) To nebe, ti andělé, ten Bůh Otec i ta mandorla spolu s nesčetnými světly a přesladkou hudbou, to všechno představovalo opravdu ráj.“ 48   Daniel Arasse určuje jako autora zvedacího mechanismu a světelných efektů, použitých v Sieně 15.–18. června 1450, Mariana di Jacopo Vanni zv. Taccola (1380–1453/1458), tesaře, vojen­ského inženýra a výrobce divadelních mechanismů.49 Jsou známy jeho kresby, týkající se užití ohně ve stromech. Taccola poznal Brunelleschiho osobně (setkali se roku 1438), a jak sám uvádí, florentský mistr mu radil, aby nesděloval své vynálezy

48 49

Pasáž o celém ceremoniálu Zvěstování in: Vasari 1998, s. 268–270, přeložil Jan Vladislav. Arasse 1977, s. 230.

62 chlibec_slunce.indd 62

6.5.2016 11:37:38

dalším lidem, neboť tajemství inženýrů jsou rychle zcizována. Taccola byl navíc oficiální a dobře placený inženýr města Sieny. Jeho spisy po roce 1449 se již nezachovaly, tudíž ani jeho vlastní svědectví o autorství spektáklu při oslavách sv. Bernardina. Podle Arasse je to však víc než pravděpodobné. Taccola mimo jiné dedikoval císaři Zikmundovi svůj spis Liber Tertius a ve svém  díle De Machinis rozvíjel politicko-náboženské téma proklamované Bernardinem, když byl roku 1433 jmenován hlavním kazatelem křižácké výpravy. Taccola byl blízkým přítelem Jacopa della Quercia (kmotr při křtu jeho dcery 1428) a náležel k okruhu sienských humanistů let 1430–1455, kam patřil i Enea Silvio Piccolomini nebo Leonardo Benvoglienti, životopisec sv. Bernardina a velvyslanec Sieny při procesu jeho kanonizace. Siena jako moderní město se stala v těch letech právoplatným „rivalem“ Florencie: její sláva vrcholila právě v oslavě sv. Bernardina, poté při volbě E. S. Piccolominiho pape­žem a konečně i kanonizací sv. Kateřiny.   Sienská produkce z roku 1450 tak nebyla ojedinělá, ale měla svou návaznost. Když byl totiž roku 1458 zvolen Sieňan Enea Silvio Piccolomini papežem Piem II., byla ve městě na hlavním náměstí uspořádána dramatická scéna, při níž se figura Pia II. vznesla do nebes, aby tam obdržela požehnání od Královny nebes, kterou představoval mladý muž obklopený vznášejícími se anděly za doprovodu hudby. Podobné představení se v Sieně opakovalo v roce 1461 při kanonizaci sv. Kateřiny Sienské.50   Dramatická scéna ze Sieny roku 1450 inspirovala svou scénografickou stránkou, svým kompozičním uspořádáním velmi

50

Produkce z let 1458 a 1461 popisuje Provedi 1791, s. 29–34.

bernardinské slunce nad česk ými zeměmi 63 chlibec_slunce.indd 63

6.5.2016 11:37:38

záhy také výtvarné umělce. Z dochovaných děl je to například sochařská výzdoba fasády Oratorio di San Bernardino v Bernardinově milované Perugii, kterou provedl mezi lety 1457–1461 se svou dílnou florentský sochař Agostino di Duccio. V tympanonu triumfálního oblouku je v planoucí mandorle znázorněn sv. Ber­nar­din vznášející se nebem obklopen hrajícími anděly; nad ním v další sféře fasády je na oblacích Bůh se dvěma anděly po stranách, očekávající příchod světce.   Další takovým dílem je malovaný praporec od Benedetta Bonfigliho (1463–1465, Perugia, Galleria Nazionale dell’Umbria), na němž je znázorněn v nebeské sféře anděly obklopený světec, jemuž žehná Kristus; dole na zemi přijímají perugijští muži a ženy církevní požehnání před stavbou Oratorio di San Bernardino. V sedmdesátých letech 15. století však typ zpodobení sv. Bernardina vznášejícího se k nebesům nebo připravujícího se na nebeskou cestu již končí.

64 chlibec_slunce.indd 64

6.5.2016 11:37:38