Svět práce. Propedeutika pro učitele průřezového tématu Člověk a svět práce na středních odborných školách. PhDr. Petr Hlaďo, Ph.D

Svět práce Propedeutika pro učitele průřezového tématu Člověk a svět práce na středních odborných školách

PhDr. Petr Hlaďo, Ph.D.

SVĚT PRÁCE PROPEDEUTIKA PRO UČITELE PRŮŘEZOVÉHO TÉMATU ČLOVĚK A SVĚT PRÁCE NA STŘEDNÍCH ODBORNÝCH ŠKOLÁCH PhDr. Petr Hlaďo, Ph.D. Vydal Institut celoţivotního vzdělávání, Mendelova univerzita v Brně Zemědělská 5, 613 00 Brno jako vysokoškolskou učebnici pro studijní program Specializace v pedagogice Lektoroval: doc. PhDr. Zdeněk Friedmann, CSc. Text je uveřejněn ve studijním systému ICV MENDELU a na internetové adrese http://www.vychova-vzdelavani.cz/svetprace.pdf Brno, 2012 ISBN 978-80-7375-606-2.

Jak citovat tuto publikaci: HLAĎO, P. Svět práce: propedeutika pro učitele průřezového tématu Člověk a svět práce na středních odborných školách [online]. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2012. 138 s. WWW: http://www.vychova-vzdelavani.cz/svetprace.pdf. ISBN 978-80-7375-606-2.

Studijní text Svět práce: propedeutika pro učitele průřezového tématu Člověk a svět práce na středních odborných školách byl připraven jako součást projektu Inovace pregraduálního vzdělávání učitelů středních škol v kombinované formě studia (reg. č. CZ.1.07/2.2.00/18.0017) realizovaného v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost za finanční podpory MŠMT a EU.

4

OBSAH ÚVOD ................................................................................................................................... 5 ÚVOD DO SVĚTA PRÁCE A VOLBY POVOLÁNÍ ..................................................... 8 DEFINICE ZÁKLADNÍCH POJMŮ ................................................................................................................................. 10 Svět práce ................................................................................................................................................ 10 Kariéra ..................................................................................................................................................... 11 Kariérové rozhodování ............................................................................................................................. 11 Volba povolání ......................................................................................................................................... 11 Profesní orientace .................................................................................................................................... 12 Kariérové poradenství .............................................................................................................................. 12 Kariérová výchova ................................................................................................................................... 13 Kariérový vývoj ........................................................................................................................................ 13 OTÁZKY A ÚKOLY KE STUDIU .................................................................................................................................... 14 POUŽITÁ LITERATURA ............................................................................................................................................. 14

KARIÉROVÁ VÝCHOVA NA STŘEDNÍCH ODBORNÝCH ŠKOLÁCH .............. 16 KARIÉROVÁ VÝCHOVA ............................................................................................................................................ 16 ROLE STŘEDNÍ ŠKOLY PŘI PŘÍPRAVĚ ŽÁKŮ STŘEDNÍCH ODBORNÝCH ŠKOL NA VOLBU POVOLÁNÍ............................................... 17 KARIÉROVÁ VÝCHOVA V KURIKULÁRNÍCH DOKUMENTECH .............................................................................................. 17 Kariérová výchova na základních školách ................................................................................................ 17 Kariérová výchova na středních školách .................................................................................................. 20 PREGRADUÁLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ UČITELŮ KARIÉROVÉ VÝCHOVY ........................................................................................... 21 ZÁVĚR................................................................................................................................................................. 22 OTÁZKY A ÚKOLY KE STUDIU .................................................................................................................................... 23 POUŽITÁ LITERATURA ............................................................................................................................................. 23

KARIÉROVÉ PORADENSTVÍ ...................................................................................... 25 VYMEZENÍ KARIÉROVÉHO PORADENSTVÍ ..................................................................................................................... 25 Definice kariérového poradenství ............................................................................................................ 26 SYSTÉM KARIÉROVÉHO PORADENSTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE ............................................................................................. 27 KARIÉROVÉ PORADENSTVÍ NA ŠKOLÁCH ...................................................................................................................... 28 Výchovný poradce.................................................................................................................................... 29 Školní psycholog ...................................................................................................................................... 31 Školní speciální pedagog.......................................................................................................................... 32 Třídní učitelé ............................................................................................................................................ 32 Odborná kvalifikace poradenských pracovníků ....................................................................................... 33 KARIÉROVÉ PORADENSTVÍ VE ŠKOLSKÝCH PORADENSKÝCH ZAŘÍZENÍCH ............................................................................. 34 Pedagogicko-psychologické poradny....................................................................................................... 34 Speciálně pedagogická centra ................................................................................................................. 34 KARIÉROVÉ PORADENSTVÍ V RESORTU PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ ..................................................................................... 35 Informační a poradenská střediska při úřadech práce ............................................................................ 35 PROVÁZANOST JEDNOTLIVÝCH ÚROVNÍ PORADENSKÝCH SLUŽEB ...................................................................................... 37 OTÁZKY A ÚKOLY KE STUDIU .................................................................................................................................... 38

KARIÉROVÉ TEORIE A KARIÉROVÁ ZRALOST ADOLESCENTŮ .................. 41 ZHODNOCENÍ ONTOGENETICKÝCH SPECIFIK ADOLESCENCE VE VZTAHU K VOLBĚ POVOLÁNÍ .................................................... 41 Sociální vývoj ........................................................................................................................................... 42 Vývoj zájmů ............................................................................................................................................. 42 Perspektivní orientace ............................................................................................................................. 42 TEORIE KARIÉROVÉHO VÝVOJE.................................................................................................................................. 43 Strukturální přístupy ................................................................................................................................ 43 Hugo Münsterberg .................................................................................................................................. 44 Frank Parsons .......................................................................................................................................... 44 John L. Holland......................................................................................................................................... 45

5 Procesuální přístupy ................................................................................................................................ 48 E. Ginzberg .............................................................................................................................................. 49 D. E. Super ............................................................................................................................................... 50 Anne Roeová ........................................................................................................................................... 53 John D. Krumboltz ................................................................................................................................... 54 Sociálně-kognitivní kariérová teorie........................................................................................................ 57 Shrnutí poznatků teorií kariérového vývoje pro prvotní volbu povolání ................................................. 58 KARIÉROVÁ PŘIPRAVENOST ..................................................................................................................................... 58 Taxonomie překážek volby povolání adolescentů ................................................................................... 59 Rizika volby povolání českých žáků ......................................................................................................... 60 ZÁVĚR ................................................................................................................................................................ 61 OTÁZKY A ÚKOLY KE STUDIU.................................................................................................................................... 61 POUŽITÁ LITERATURA ............................................................................................................................................ 61

KARIÉROVÉ ROZHODOVÁNÍ .................................................................................... 66 DEFINICE KARIÉROVÉHO ROZHODOVÁNÍ .................................................................................................................... 66 ATRIBUTY ČLOVĚKA ............................................................................................................................................... 68 ATRIBUTY SVĚTA PRÁCE ......................................................................................................................................... 68 Pracovní činnosti ..................................................................................................................................... 69 Pracovní prostředky ................................................................................................................................ 70 Pracovní objekty, předměty a cíle práce ................................................................................................. 70 Pracovní prostředí ................................................................................................................................... 71 Další charakteristické znaky .................................................................................................................... 71 Informační zdroje k povoláním................................................................................................................ 72 OPAKOVÁNÍ Z MODULU 4 ...................................................................................................................................... 72 OTÁZKY A ÚKOLY KE STUDIU.................................................................................................................................... 72 POUŽITÁ LITERATURA ............................................................................................................................................ 73

ZÁKLADNÍ ORIENTACE VE SVĚTĚ PRÁCE, PROMĚNY TRHU PRÁCE A NEZAMĚSTNANOST ABSOLVENTŮ ŠKOL ....................................................... 74 DEFINICE POJMŮ KE STUDIU MODULU ZÁKLADNÍ ORIENTACE VE SVĚTĚ PRÁCE, PROMĚNY TRHU PRÁCE A NEZAMĚSTNANOST ABSOLVENTŮ ŠKOL ................................................................................................................................................ 74 TRH PRÁCE A JEHO PODSTATA ................................................................................................................................. 75 NEZAMĚSTNANOST ............................................................................................................................................... 76 UKAZATELE TRHU PRÁCE ........................................................................................................................................ 77 ÚLOHA STÁTU NA TRHU PRÁCE ................................................................................................................................ 77 INFORMACE O TRHU PRÁCE..................................................................................................................................... 78 VÝVOJ TRHU PRÁCE ............................................................................................................................................... 79 Obecné vývojové trendy trhu práce ........................................................................................................ 79 SVĚTOVÉ TRENDY TRHU PRÁCE ................................................................................................................................ 80 POTŘEBY TRHU PRÁCE ........................................................................................................................................... 81 RIZIKOVÉ SKUPINY NA TRHU PRÁCE ........................................................................................................................... 82 PŘÍČINY NEZAMĚSTNANOSTI ABSOLVENTŮ ................................................................................................................. 82 POŽADAVKY ZAMĚSTNAVATELŮ NA ABSOLVENTY ŠKOL.................................................................................................. 83 INFORMACE O NEZAMĚSTNANOSTI ABSOLVENTŮ ......................................................................................................... 85 OTÁZKY A ÚKOLY KE STUDIU.................................................................................................................................... 87 POUŽITÁ LITERATURA ............................................................................................................................................ 87

VZDĚLÁVACÍ SYSTÉM V ČESKÉ REPUBLICE ...................................................... 89 DRUHY ŠKOL ........................................................................................................................................................ 91 STŘEDOŠKOLSKÉ VZDĚLÁVÁNÍ V ČESKÉ REPUBLICE ....................................................................................................... 91 Stupně středního vzdělání ....................................................................................................................... 91 Druhy středních škol ................................................................................................................................ 91 Střední odborné učiliště .......................................................................................................................... 92 Gymnázium ............................................................................................................................................. 92 Střední odborná škola ............................................................................................................................. 93 Konzervatoř ............................................................................................................................................. 93 Speciální střední školy ............................................................................................................................. 94

6 Učiliště ..................................................................................................................................................... 94 Odborná učiliště ....................................................................................................................................... 94 Praktické školy ......................................................................................................................................... 94 VYŠŠÍ ODBORNÉ ŠKOLY ........................................................................................................................................... 95 VZDĚLÁVACÍ NABÍDKA VYSOKÝCH ŠKOL....................................................................................................................... 95 REKVALIFIKACE ..................................................................................................................................................... 95 DALŠÍ PROFESNÍ VZDĚLÁVÁNÍ ................................................................................................................................... 96 OTÁZKY A ÚKOLY KE STUDIU .................................................................................................................................... 97

VSTUP NA TRH PRÁCE, ZAMĚSTNÁNÍ, PODNIKÁNÍ .......................................... 98 ZPŮSOBY HLEDÁNÍ ZAMĚSTNÁNÍ ............................................................................................................................... 99 On-line personální služby na internetu .................................................................................................... 99 Tištěné inzeráty v novinách a časopisech .............................................................................................. 100 Personální agentury ............................................................................................................................... 101 Úřady práce ........................................................................................................................................... 102 Osobní kontakty a vazby ........................................................................................................................ 102 Vlastní iniciativa při kontaktování potenciálních zaměstnavatelů ....................................................... 102 ŽÁDOST O ZAMĚSTNÁNÍ ........................................................................................................................................ 102 MOTIVAČNÍ DOPIS ............................................................................................................................................... 103 ŽIVOTOPIS ......................................................................................................................................................... 103 Chyby při psaní životopisu ..................................................................................................................... 104 POHOVOR U ZAMĚSTNAVATELE .............................................................................................................................. 105 Příprava na pohovor .............................................................................................................................. 106 DALŠÍ ZPŮSOBY VÝBĚRU ZAMĚSTNANCŮ ................................................................................................................... 107 PŘÍČINY NEÚSPĚCHU PŘI HLEDÁNÍ ZAMĚSTNÁNÍ ......................................................................................................... 107 VÝCHOVA K PODNIKÁNÍ ........................................................................................................................................ 108 ZÁKLADNÍ INFORMACE K TÉMATU PODNIKÁNÍ ........................................................................................................... 109 Právní dokumenty .................................................................................................................................. 109 Definice podnikání, samostatné činnosti a podnikatele ........................................................................ 109 Základní formy podnikání ...................................................................................................................... 109 Podnikatelský plán ................................................................................................................................. 110 Povinnosti podnikatele .......................................................................................................................... 110 REGISTRACE NA ÚŘADU PRÁCE A PODPORA V NEZAMĚSTNANOSTI ................................................................................. 112 Práva a povinnosti uchazeče o zaměstnání ........................................................................................... 112 Podpora v nezaměstnanosti .................................................................................................................. 112 OTÁZKY A ÚKOLY KE STUDIU .................................................................................................................................. 113 POUŽITÁ LITERATURA ........................................................................................................................................... 114

INFORMAČNÍ ZÁKLADNA PRO UČITELE PRŮŘEZOVÉHO TÉMATU ČLOVĚK A SVĚT PRÁCE ..................................................................................... 115 TIŠTĚNÉ MATERIÁLY ............................................................................................................................................. 116 Učebnice, pracovní listy pro žáky a metodické příručky pro učitele....................................................... 116 Publikace s přehledy středních škol ....................................................................................................... 118 Další publikace pro žáky a rodiče ........................................................................................................... 119 Další publikace pro pedagogické pracovníky a kariérové poradce ........................................................ 119 POČÍTAČOVÉ PROGRAMY A DATABÁZE ..................................................................................................................... 120 MULTIMEDIÁLNÍ A AUDIOVIZUÁLNÍ MATERIÁLY ......................................................................................................... 121 VYUŽITÍ INTERNETOVÝCH ZDROJŮ PRO VOLBU POVOLÁNÍ A VSTUP NA TRH PRÁCE ............................................................. 122 INTERNETOVÉ ZDROJE PRO ŽÁKY ............................................................................................................................. 122 Informační systém ISA ........................................................................................................................... 122 Start: úspěšný start absolventů na trhu práce ....................................................................................... 123 Průvodce světem povolání ..................................................................................................................... 124 Národní soustava povolání .................................................................................................................... 125 IS BraillNet ............................................................................................................................................. 126 Atlas školství .......................................................................................................................................... 126 Rejstřík škol a školských zařízení ............................................................................................................ 126 Pro školy: server pro podporu žáků základních a středních škol ............................................................ 127 Testy pro volbu povolání ........................................................................................................................ 128

7 INTERNETOVÉ ZDROJE PRO UČITELE ........................................................................................................................ 128 VIP Kariéra: vzdělávání, informace, poradenství .................................................................................. 128 Volba povolání ...................................................................................................................................... 129 Integrovaný portál Ministerstva práce a sociálních věcí ....................................................................... 129 Oficiální internetové stránky Národního ústavu pro vzdělávání školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků .............................................................................. 130 ZÁVĚR .............................................................................................................................................................. 130 OTÁZKY A ÚKOLY KE STUDIU.................................................................................................................................. 131 LITERATURA ...................................................................................................................................................... 131

EXKURZE DO INFORMAČNÍHO A PORADENSKÉHO STŘEDISKA PŘI ÚŘADU PRÁCE ........................................................................................................ 134 SLUŽBY INFORMAČNÍCH A PORADENSKÝCH STŘEDISEK ................................................................................................ 134 Služby IPS pro žáky a jejich rodiče ......................................................................................................... 135 INFORMAČNÍ MATERIÁLY DOSTUPNÉ V IPS............................................................................................................... 136 OTÁZKY A ÚKOLY KE STUDIU.................................................................................................................................. 137 POUŽITÁ LITERATURA .......................................................................................................................................... 137

8

KAPITOLA 1 Úvod do světa práce a volby povolání

Klíčové pojmy: svět práce, kariéra, kariérové rozhodování, volba povolání, profesní orientace, kariérové poradenství, kariérová výchova, kariérový vývoj Po prostudování modulu budete schopni: 1. objasnit důleţitost přípravy ţáků na volbou povolání a jejich vstup na trh práce; 2. specifikovat obsah kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám; 3. definovat základní pojmy svět práce, kariéra, kariérové rozhodování, volba povolání, profesní orientace, kariérové poradenství, kariérová výchova, kariérový vývoj. Předpokládané časové nároky na studium: 2 hodiny

Jedním z podstatných rysů dnešní společnosti je podle Sennetta (2006 in Šubrt, 2008) nejistý charakter nové flexibilní ekonomiky, v níţ uţ není nic, co by bylo předpověditelné. Vše je v pohybu a podléhá neustálým a přitom rychlým změnám, vše se skládá z epizod a zlomů, je krátkodobé a elastické. V této situaci si nikdo nemůţe být jistý, zda bude zítra dělat totéţ, co dnes. Soudobé teorie společnosti zdůrazňují, ţe lidé v průběhu profesní kariéry vystřídají zpravidla více druhů povolání. Vývoj nových technologií a s ním spojená vzrůstající dynamika strukturálních a sektorových změn hospodářství, proměny poptávky trhu práce a rostoucí nezaměstnanost vyvolávají tlak na větší flexibilitu a adaptabilitu pracovní síly s nutností přizpůsobovat se rychlým změnám v poţadavcích na kvalifikace. Tradiční předpoklad, ţe se člověk ve škole připraví na určité povolání, které bude vykonávat po zbytek svého ţivota, je tedy v rozporu jak s teoriemi, tak s dnešní realitou. Vykonávané povolání ovlivňuje socioekonomický status a je jedním z klíčových faktorů, který prostřednictvím úrovně finančního ohodnocení určuje sociální postavení jednotlivce na společenském ţebříčku (srov. Trhlíková, Vojtěch, Úlovcová, 2008). Zvolená profese velkou měrou ovlivňuje i úspěšnost na trhu práce. Zdali zvolené povolání odpovídá moţnostem a zájmům člověka, je podstatné rovněţ z hlediska zdravého rozvoje osobnosti, individuální spokojenosti, úspěšnosti a vyuţití jeho společenského potenciálu. Pro absolventy je odchod ze střední školy a první uplatnění na trhu práce zásadním ţivotním mezníkem. Úspěšné zahájení pracovní dráhy je přitom podle Trhlíkové (2009) ovlivněno mnoha aspekty – aktuální situací na trhu práce, získanými kompetencemi, perspektivami absolvovaného oboru, zájmem zaměstnavatelů a dalšími. Určitou roli mohou v úspěšném přechodu na trh práce sehrát i strategie pouţité při hledání zaměstnání, například vyuţití sociálních sítí a jejich efektivita. Jak je zdůrazněno v pracovním materiálu Národního ústavu odborného vzdělávání s názvem Role odborného vzdělávání a příleţitosti k jeho rozvoji v době ekonomické krize, můţeme předpokládat, ţe vyrovnat se s probíhajícími turbulencemi na pracovním trhu bude pro absolventy středních škol stále náročnější. Obstojí hlavně ti, kteří budou nejenom

9 ovládat dobře svůj obor, ale zároveň budou mít schopnosti dále se učit a přizpůsobovat se současným moţnostem (srov. Role, 2009). Vezmeme-li v úvahu problémy uplatnitelnosti absolventů škol na trhu práce, které podle zjištění Skácelové a Vojtěcha (2009) spočívají převáţně v nedostatečné motivaci k hledání pracovního uplatnění, v nevyhovující struktuře vzdělávací nabídky a méně v nedostatečném zájmu zaměstnavatelů o absolventy středních škol, lze přijmout názor, ţe nejdůleţitějším faktorem pro dobré pracovní uplatnění absolventů bude orientace ve světě práce a aktivní přístup při hledání zaměstnání.

Vzdělávání na středních odborných školách směřuje k tomu, aby absolventi byli schopni optimálně vyuţívat svých osobnostních a odborných předpokladů pro úspěšné uplatnění ve světě práce, pro budování a rozvoj své profesní kariéry a s tím související potřebu celoţivotního učení. V rámci průřezového tématu Člověk a svět práce, stejně tak jako v jiných vzdělávacích oblastech a průřezových tématech je u ţáků rozvíjena klíčová kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám. Absolventi by měli:      

mít odpovědný postoj k vlastní profesní budoucnosti, a tedy i vzdělávání; uvědomovat si význam celoţivotního učení a být připraveni přizpůsobovat se měnícím se pracovním podmínkám; mít přehled o moţnostech uplatnění na trhu práce v daném oboru; cílevědomě a zodpovědně rozhodovat o své budoucí profesní a vzdělávací dráze mít reálnou představu o pracovních, platových a jiných podmínkách v oboru a o poţadavcích zaměstnavatelů na pracovníky a umět je srovnávat se svými představami a předpoklady; umět získávat a vyhodnocovat informace o pracovních i vzdělávacích příleţitostech, vyuţívat poradenských a zprostředkovatelských sluţeb jak z oblasti světa práce, tak vzdělávání;

10   

vhodně komunikovat s potenciálními zaměstnavateli, prezentovat svůj odborný potenciál a své profesní cíle; znát obecná práva a povinnosti zaměstnavatelů a pracovníků; rozumět podstatě a principům podnikání, mít představu o právních, ekonomických, administrativních, osobnostních a etických aspektech soukromého podnikání; dokázat vyhledávat a posuzovat podnikatelské příleţitosti v souladu s realitou trţního prostředí, svými předpoklady a dalšími moţnostmi (Rámcový, 2007).

Naši pozornost v kurzu Svět práce proto zaměříme na několik základních témat, která jsou pro přípravu ţáků na volbu povolání v rámci průřezového tématu Člověk a svět práce stěţejní:        

aktuální stav kariérové výchovy na středních odborných školách; systém kariérového poradenství v České republice; základní kariérové teorie a kariérovou zralost adolescentů; kariérové rozhodování; základní orientaci ve světě práce, proměny trhu práce a nezaměstnanost absolventů; vzdělávací systém v České republice; vstup na trh práce, zaměstnání a podnikání, podporu v nezaměstnanosti; informační zdroje pro učitele průřezového tématu Člověk a svět práce.

Definice základních pojmů Pro rozhodovací proces spojený s tranzicí ţáků mezi niţším a vyšším sekundárním vzděláváním, vyšším sekundárním a terciárním vzděláváním či vstupem absolventů na trh práce a přípravu na něj jsou pouţívána různá označení. Jsou jimi kariérové rozhodování, volba povolání, prvotní volba povolání, první směrová volba, volba střední školy, volba další vzdělávací cesty, volba další vzdělávací dráhy, profi-volba, párování, alokace ţáků; profesní orientace, profesionální orientace, kariérové poradenství, kariérní poradenství, profesní poradenství, poradenství pro volbu povolání; kariérová výchova, výchova k volbě povolání, výchova k profesi aj. Tyto pojmy jsou však pouţívány různě a ani jednotliví autoři se vţdy neshodují v jejich vymezení. Stejně problematická je situace v zahraniční odborné literatuře. Na začátku proto povaţujeme za nezbytné definovat a objasnit nejdůleţitější pojmy, které budou v kurzu Světa práce pouţívány.

Svět práce Svět práce Hřebíček (2001) charakterizuje jako ekonomicky, sociálně a historicky strukturovaný a podmíněný prostor pro lidskou cílenou, hodnoty přinášející pracovní činnost. Je tvořen mnohými dílčími okolnostmi, které velmi váţně podmiňují a modifikují způsoby, jimiţ jednotlivci vstupují do pracovních činností a v jejichţ duchu také tyto činnost vykonávají. Za nejzávaţnější komponenty zde musíme povaţovat: charakter práce a výrobní techniky, nabídku pracovních příleţitostí, organizaci trhu práce, charakter profesních vzdělávacích systémů, demografickou situaci, rovnost či nerovnost příleţitostí pro realizování pracovních kariér atd.

11

Kariéra Kariéru (career) chápeme v širším významu, jako koncept, který nezahrnuje pouze profesní kariéru, ale celou ţivotní dráhu člověka. Vycházíme z definice Supera (1980, s. 282), podle kterého je kariéra „kombinací a sekvencí rolí zastávaných jedincem v průběhu celého ţivota“. Úţeji vymezuje kariéru Bělohlávek (1996, s. 11) jako „dráhu ţivotem, a to hlavně profesionálním, na níţ člověk získává nové zkušenosti a realizuje svůj osobní potenciál“. Pojem kariéra nezahrnuje pouze objektivní průběh konkrétně vykonávané profesní činnosti během ţivota člověka, respektive sled povolání, postup z pozice na pozici, ale i předprofesní a postprofesní aktivity, tedy celou ţivotní dráhu člověka. Je utvářena jak zkušenostmi vztaţenými k práci, tak vzděláváním a dalšími oblastmi ţivota jedince.

Kariérové rozhodování Pojem kariérové rozhodování (career decision making) je rozšířen převáţně v angloamerické terminologii. Začínáme se s ním postupně setkávat také v českém prostředí. Ve shodě s Gatim a Asherem (2001) kariérovým rozhodováním rozumíme všeobecné označení procesu, kterým lidé procházejí, kdyţ hledají uskutečnitelné kariérové alternativy, vzájemně je porovnávají a následně jednu z nich vyberou.

Volba povolání Pojem volba povolání je relativně široký. Pedagogický slovník volbu povolání definuje jakoţto „proces zahrnující rozhodování o volbě studia nebo přípravy na povolání, konkrétního povolání a celou profesní dráhu člověka“ (Průcha, Walterová, Mareš, 2003, s. 274). Jak upozorňují Strádal, Mertin a Úlovcová (2002), v posledních letech se pojem volba povolání v odborné literatuře pouţívá v různorodých významech. Zahrnuje rozhodování o konkrétním povolání, které by dotyčný jedinec chtěl v budoucnu vykonávat, kariérovou výchovu, výběr dalšího vzdělávání v posledním ročníku střední školy, hledání konkrétního zaměstnání u konkrétního zaměstnavatele a rekvalifikace na jiné povolání.

12

Profesní orientace Hlavním obsahem profesní orientace je „utváření a rozvíjení reálného profesního cíle a perspektivy mladého člověka a vlastností a schopností významných pro proces volby povolání, jeho vykonávání a event. rekvalifikace“ (Průcha, Walterová, Mareš, 2003, s. 181). Hřebíček (1984, 1987) profesní orientací rozumí činnosti, které se zabývají vedením, usměrňováním, orientováním dětí, dospívajících i dospělých na určité profese s cílem nabytí všestranné připravenosti pro uvědomělou volbu povolání a pro její další stálé zpřesňování. Jedná se tak o rozsáhlý společensko-edukativní jev, jehoţ jádro tvoří diagnostika profesního vývoje, profesní informování a formování profesních zájmů, potřeb, postojů, motivů a způsobilosti pro samostatné řešení profesně orientačních ţivotních dilemat a voleb (srov. Hřebíček, 1998). Friedmann (2006) profesní orientací chápe dlouhodobý pedagogický proces, jehoţ cílem je začleňování mladých lidí do světa práce. Současně upozorňuje na snahy zastřešit celou problematiku integrujícím pojmem kariérové poradenství. Samotný název profesní orientace úzce souvisí a je odvozován od pojmu profese a podle Hřebíčka (1984) má základ ve světě práce. Navíc nediferencuje mezi sloţkou poradenskou a výchovně vzdělávací. Proto se v textu přikláníme k uţívání pojmů kariérové poradenství a kariérová výchova.

Kariérové poradenství Vymezení pojmu kariérového poradenství je problematické, neboť v současnosti existuje mnoţství definic a ţádná z nich podle Freibergové (2005) zatím není všeobecně respektovaná. Situaci navíc komplikuje fakt, ţe jsou v České republice paralelně s pojmem kariérové poradenství pouţívány termíny poradenství pro volbu povolání, profesní poradenství, poradenství pro volbu vzdělávací dráhy apod. Podle Hansenové (2007) termín kariérové poradenství (career guidance) nahrazuje termín poradenství pro volbu povolání (vocational guidance). Poradenství pro volbu povolání se zaměřuje na volbu povolání a liší se od poradenství v oblasti vzdělávání (educational guidance), které se zaměřuje na výběr studijních oborů. Kariérové poradenství spojuje tyto dvě oblasti dohromady a klade důraz na vzájemnou interakci mezi vzděláváním a světem práce. Kariérové poradenství v sobě zahrnuje širokou škálu informačních, poradenských, diagnostických a výchovně-vzdělávacích činností, které sledují společný cíl, pomáhat jednotlivcům při rozhodování o další vzdělávací a profesní dráze (srov. Berný, 2002; Helešic, Henzl, 2006). Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj definuje kariérové poradenství (career guidance) jako „sluţby zaměřené na pomoc jedincům v kaţdém věku a fázi jejich ţivota při rozhodování v oblasti školního vzdělávání, celoţivotního vzdělávání i zaměstnání a při rozvoji kariéry“ (OECD, 2004, s. 19). Kariérové poradenství podle tohoto dokumentu pomáhá jedincům přemýšlet o vlastních přáních a zájmech, poznávat osobnostní předpoklady a hledat jejich vzájemný soulad s moţnostmi trhu práce a vzdělávacího systému. Komplexní kariérové poradenství se snaţí dále učit jedince plánovat a činit rozhodnutí ve vztahu ke vzdělávání a práci a zpřístupňuje potřebné informace o vzdělávacích příleţitostech a trhu práce. Jedním ze soudobých trendů je komplexní pojetí kariérového poradenství zahrnující podávání rad a informací, ale i vybavování ţáků kompetencemi k tomu, aby se na základě kvalitních a adekvátních informací dokázali samostatně rozhodovat. Podle Vendela (2008) dnes kariérové poradenství poskytuje lidem pomoc tak, aby byli schopni plánovat a řídit svůj vlastní ţivot s větší autonomií a kompetencí. O dosaţení těchto cílů usiluje především

13 aktivizováním vlastních zdrojů osobnosti, které jsou při rozhodování důleţité (srov. Koščo, 1971).

Kariérová výchova Kariérová výchova je systematickým úsilím ovlivnit kariérový vývoj ţáků skrze různé typy výchovně-vzdělávacích strategií (Isaacson, Brown, 2000 in Niles, HarrisBowlsbeyová, 2005). Podle Vendela se jedná o „dlouhodobý proces usměrňování kariérového vývoje celých populačních ročníků, který probíhá v rámci všeobecné výchovy a vzdělávání“ (Vendel, 2008, s. 50). Kariérová výchova rozvíjí a prohlubuje chápání světa práce a vzdělávání v rámci kurikula, zahrnuje i rozvoj schopností a osvojování dovedností, jeţ usnadňují ţivotní změny, přechod mezi vzdělávacími stupni a následně ze školy do zaměstnání (srov. Hansenová, 2007). V odborné literatuře a kurikulárních dokumentech se můţeme pro označení kariérové výchovy setkat rovněţ s pojmy kariérové vzdělávání, výchova k volbě povolání, výchova k povolání, výchova k profesi, profesní orientace aj.

Kariérový vývoj Kariérový vývoj (career development) je komplexním celoţivotním procesem, zahrnujícím psychologické, sociologické, ekonomické a kulturní faktory, které formují jejich kariéru. Procesuální aspekt kariérového vývoje vhodně vystihuje také Searsová (1982, s. 139), která kariérový vývoj chápe jako „všeobecný model psychologických, sociologických, výchovně-vzdělávacích, fyzických, ekonomických faktorů a příleţitostí, jeţ se spojují do podoby celoţivotní profesní dráhy jedince“. Peterson et al. (2002, s. 314) definují procesuální koncept kariérového vývoje jako „uskutečňování řady kariérových rozhodnutí, která utvářejí celkovou kariérovou dráhu během ţivota“. Taktéţ Super, Savickas a Super (2002) předpokládají, ţe se kariérový vývoj odehrává v průběhu celého ţivota. Z hlediska teorií kariérového vývoje nelze na volbu povolání nahlíţet jako na jednorázový, rozhodující akt. Volba povolání je naopak sloţitým multifaktorově podmíněným procesem, který se neobjevuje izolovaně, nýbrţ probíhá po celý ţivot člověka a vyvíjí se skrze

14 mnoţství menších voleb při řešení vývojových úkolů vztahujících se k práci a povolání, který se odehrává v průběhu ţivotní dráhy jedince.

Otázky a úkoly ke studiu 1. Objasněte význam přípravy ţáků na volbu povolání a jejich vstup na trh práce. 2. Co by měli ţáci umět po osvojení kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám? 3. Vlastními slovy definujte pojem kariéra. 4. Vysvětlete rozdíly mezi pojmy volba povolání, profesní orientace, kariérové poradenství a kariérová výchova. 5. Jaký je soudobý trend kariérového poradenství? 6. Jak je nahlíţena volba povolání soudobými kariérovými teoriemi?

Pouţitá literatura GATI, I., ASHER, I. The PIC Model for Career Decision Making: Prescreening, In-Depth Exploration, and Choice. In LEONG, F. T. L., BARAK, A. (eds). Contemporary Models in Vocational Psychology: A Volume in Honor of Samuel H. Osipow. New Yersey: Lawrence Erlbaum Associates, 2001, pp. 6–54. ISBN 978-0-8058-2666-1. GINZBERG, E., et al. Occupational Choice: An Approach to a General Theory. New York: Columbia University Press, 1951. 271 p. ISBN 978-0-2310-1846-3. HANSEN, E. Kariérové poradenství: příručka pro země s nízkými a středními příjmy. Praha: Dům zahraničních sluţeb MŠMT, Národní agentura pro evropské vzdělávací programy, Centrum Euroguidance, 2007. 111 s. ISBN 80-9040-052-8. HLAĎO, P. Volba další vzdělávací dráhy ţáků základních škol v kontextu rodiny: disertační práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra pedagogiky, 2009. 138 s. HLAĎO, P. Volba povolání (1. část): úloha rodiny nebo školy? Moderní vyučování, 2008, roč. 12, č. 5, s. 14–15. ISSN 1211-6858. JEŘÁBEK, J., TUPÝ, J. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání s přílohou upravující vzdělávání ţáků s lehkým mentálním postiţením. Praha: VÚP , 2005. 126 s. ISBN 80-87000-02-1. KAŠPAROVÁ, J., et al. Metodika tvorby školních vzdělávacích programů SOŠ a SOU. Praha: NÚOV, 2008. ISBN 978-80-85118-12-4. Národní program rozvoje vzdělávání v České republice: Bílá kniha. Praha: Tauris, 2001. 98 s. ISBN 80-211-0372-8. NILES, S. G., HARRIS-BOWLSBEY, J. Career Development Interventions in the 21st Century. Upper Saddle River, Columbus: Pearson Education, 2005. 476 p. ISBN 0-13-113781-6. PATTON, W., PORFELI, E. J. Career Exploration for Children and Adolescents. In SKORIKOV, V. B., PATTON, W. (ed.). Career Development in Childhood and Adolescence. Rotterdam, Taipei: Sense Publishers, 2007, pp. 47–69. ISBN 978-9-0879-0159-2.

15 PETERSON, G. W., et al. A Cognitive Information Processing Approach to Career Problem Solving and Decision Making. In BROWN, D., et al. Career Choice and Development. San Francisco, CA: John Willey & Sons, 2002, pp. 312–369. ISBN 07879-5741-0. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 2003. 322 s. ISBN 80-7178-722-8. Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání 29-53-H/01 Pekař. Praha: NÚOV, 2007. 72 s. Role odborného vzdělávání a příleţitostí pro jeho rozvoj v období ekonomické krize – vliv těchto faktorů na vzdělávací politiku [on-line]. c2009, poslední revize neuvedena [cit. 2010-06-23]. Dostupný z WWW: http://www.msmt.cz/vzdelavani/odborne-skolstvi-vobdobi-ekonomicke-krize. SEARS, S. A Definition of Career Guidance Terms: A National Vocational Guidance Association Perspective. Vocational Guidance Quarterly, 1982, Vol. 31, No. 2, pp. 137–143. ISSN 0042-7764. SKÁCELOVÁ, P., VOJTĚCH, J. Názory pracovníků úřadů práce na uplatnění absolventů škol v období ekonomické krize. Praha: NÚOV, 2009. 33 s. STRÁDAL, J., MERTIN, V., ÚLOVCOVÁ, H. Úvod do problematiky. In BERNÝ, L., CIPROVÁ, J., MERTIN, V. Poradce k volbě povolání : pro výchovné poradce a učitele ZŠ. Praha: Josef Raabe, 2002, A 1.1, s. 1–5. ISSN 1801-8440. STRÁDAL, J., NOUZOVÁ, Z. Příprava ţáků pro profesní orientaci : metodická příručka pro učitele základních škol. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995. 39 s. ISBN 80-85850-20-6. SUPER, D. E., SAVICKAS, M. L., SUPER, C. M. The Life-Span, Life-Space Approach to Careers. In BROWN, D., et al. Career Choice and Development: Applying Contemporary Theories to Practice. San Francisco: Jossey-Bass, 2002, pp. 121–178. ISBN 0-7879-5741-0. ŠUBRT, J. Proměnlivý charakter soudobých společností (namísto předmluvy). In ŠUBRT, J., et al. Soudobá sociologie III: diagnózy soudobých společností. Praha: Karolinum, 2008, s. 9–22. ISBN 978-80-246-1486-1. TRHLÍKOVÁ, J. Strategie získání zaměstnání absolventů středních a vyšších odborných škol a jejich postoje k práci: doplňující analýzy zaloţené na datech ze šetření přechodu absolventů na trh práce realizovaných NÚOV. Praha: NÚOV, 2009. 27 s. TRHLÍKOVÁ, J., VOJTĚCH, J., ÚLOVCOVÁ, H. Rozhodování ţáků při volbě vzdělávací cesty a úspěšnost vstupu na trh práce: sonda zaloţená na šetření absolventů středních škol, kteří se zúčastnili jako patnáctiletí výzkumu PISA-2003 a vybraného vzorku jejich zaměstnavatelů. Praha: NÚOV, 2008. 38 s. ÚLOVCOVÁ, H., STRÁDAL, J. Role školy v procesu volby povolání. In BERNÝ, L., CIPROVÁ, J., MERTIN, V. Poradce k volbě povolání : pro výchovné poradce a učitele ZŠ. Praha: Josef Raabe, 2002–, A 1.2, s. 1–8. ISSN 1801-8440. VENDEL, Š. Kariérní poradenství. Praha: Grada, 2008. 224 s. ISBN 978-80-247-1731-9.

16

KAPITOLA 2 Kariérová výchova na středních odborných školách

Klíčové pojmy: kariérová výchova, vzdělávací oblast Člověk a svět práce, tematický okruh Svět práce, průřezové téma Člověk a svět práce, vzdělávání učitelů kariérové výchovy, rámcové vzdělávací programy Po prostudování modulu budete schopni: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

definovat pojem kariérová výchova; objasnit roli střední odborné školy při přípravě ţáků na volbu povolání; popsat vývoj a současný stav kariérové výchovy na základních školách; uvést konkrétní příklady učiva tematického okruhu Svět práce; popsat vývoj a současný stav kariérové výchovy na středních odborných školách; objasnit koncepci kariérové výchovy na středních odborných školách; vyjmenovat kurikulární dokumenty významné pro kariérovou výchovu ţáků; vysvětlit význam přípravy budoucích učitelů kariérové výchovy; vymezit poţadavky na vzdělání učitelů průřezového tématu Člověk a svět práce.

Předpokládané časové nároky na studium: 2 hodiny

V následujícím studijním textu se zaměříme na kariérovou výchovu na základních školách a ve středním odborném vzdělávání, její ukotvení v kurikulárních dokumentech a pregraduální přípravu učitelů průřezového tématu Člověk a svět práce.

Kariérová výchova Jak jiţ víte z předchozího modulu, kariérová výchova je systematickým úsilím ovlivnit kariérový vývoj ţáků skrze různé typy výchovně-vzdělávacích strategií (Isaacson, Brown, 2000 in Niles, Harris-Bowlsbeyová, 2005). Podle Vendela se jedná o „dlouhodobý proces usměrňování kariérového vývoje celých populačních ročníků, který probíhá v rámci všeobecné výchovy a vzdělávání“ (Vendel, 2008, s. 50). Kariérová výchova rozvíjí a prohlubuje chápání světa práce a vzdělávání v rámci kurikula, zahrnuje i rozvoj schopností a osvojování dovedností, jeţ usnadňují ţivotní změny, přechod mezi vzdělávacími stupni a následně ze školy do zaměstnání (srov. Hansenová, 2007). V odborné literatuře a kurikulárních dokumentech se můţeme pro označení kariérové výchovy setkat rovněţ s pojmy kariérové vzdělávání, výchova k volbě povolání, výchova k povolání, výchova k profesi, profesní orientace aj.

17

Role střední školy při přípravě ţáků středních odborných škol na volbu povolání Střední škola zaujímá při přípravě ţáků na volbu povolání klíčovou úlohu a přisuzuje se jí integrativní role. Systematickým působením u nich formuje postoje k práci, profesím a zodpovědné volbě povolání, pomáhá jim s utvářením reálného profesního cíle a perspektivy, vybavuje je kompetencemi potřebnými pro sebepoznávání a informacemi o světě práce a vzdělávacím systému. Podle Úlovcové a Strádala je nejvýznamnějším cílem kariérové výchovy „vybavení žáků kompetencemi pro to, aby dokázali efektivně využít všech dostupných informací, poradenských služeb a dalších zdrojů a aby se podle nich naučili samostatně a zodpovědně rozhodovat. Jde především o to, aby si uvědomili, které faktory z oblasti práce a vzdělávání je třeba při volbě povolání brát v úvahu, jakou jim přisuzovat váhu, jak je hodnotit a kde o nich získat informace“ (Úlovcová, Strádal, 2002, s. 6). Kariérová výchova by podle Strádala a Nouzové (1995) měla plnit funkci motivační, sebepoznávací, informačně-orientační a funkce uvědomění si podstatných faktorů a kritérií pro volbu povolání.

Kariérová výchova v kurikulárních dokumentech Kariérová výchova na základních školách V českých podmínkách začíná systematická kariérová výchova jiţ na základní škole, přičemţ v minulosti nebyla integrována do vyučování jako povinný vyučovací předmět. Některá témata vztahující se k této oblasti byla součástí učebních osnov jiných vyučovacích předmětů, zejména Občanské výchovy, Rodinné výchovy a Praktických činností. Vzhledem k výraznému nárůstu počtu nezaměstnaných absolventů škol a jejich nedostatečné připravenosti na zodpovědnou volbu povolání rozhodlo Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy v roce 2001 metodickým pokynem o zařazení vzdělávací oblasti Výchova k volbě povolání do všech vzdělávacích programů pro základní školy. Vzdělávací oblast Výchova k volbě povolání si kladla za cíl zprostředkovat ţákům důleţité znalosti a dovednosti související s jejich budoucím uplatněním ve světě práce a vybavit je kompetencemi potřebnými při rozhodování o jejich další profesní a vzdělávací orientaci a při vstupu na trh práce.

18 Obsahové zaměření vzdělávací oblasti Výchova k volbě povolání bylo dáno devíti vzájemně kompatibilními tematickými okruhy: sebepoznávání, rozhodování, akční plánování, adaptace na ţivotní změny, moţnosti absolventa základní školy, informační základna pro volbu povolání, orientace v důleţitých profesních informacích, rovnost příleţitostí na trhu práce, svět práce a dospělosti. Na základě metodického pokynu a jeho tematických okruhů byl dále vypracován návrh učebních osnov pro samostatný vyučovací předmět s názvem Volba povolání, který měl podle Friedmanna (2006, s. 170) jasně specifikované cíle: 

„Získat pro ţivot významné dovednosti spojené s realistickým sebepoznáváním, správným rozhodováním a mezilidskou komunikací v situacích souvisejících s volbou povolání a vstupem do zaměstnání.



Naučit se prakticky vyuţívat poznatky z oblasti sebepoznání, rozhodování a plánování vlastní budoucnosti při vytyčování a dosahování stanovených ţivotních cílů a při zvaţování důleţitých ţivotních kroků.



Uvědomit si podstatný podíl vlastní odpovědnosti při volbě budoucího profesního zaměření a při výběru vhodného povolání, jakoţ i důsledky jiných závaţných ţivotních rozhodnutí.



Osvojit si základní prvky, techniky a metody akčního plánování, naučit se je v praxi pouţívat a dokázat akčního plánování vyuţívat při rozhodování o profesní orientaci a při výběru vhodného povolání.



Naučit se poznávat a realisticky hodnotit své silné a slabé stránky, přednosti a osobní předpoklady a poznat moţnosti a omezení ve vztahu k vybraným povoláním i strategie vedoucí k osobnímu i profesnímu růstu.



Aktivně se seznámit s charakteristikami frekventovaných povolání, s učebními plány, profilujícími předměty a poţadavky zvolených škol na určité vědomosti, dovednosti a schopnosti uchazečů.



Pochopit souvislosti mezi poţadavky na výkon vybraného povolání, svými reálnými předpoklady a schopnostmi a konkrétními moţnostmi výběru vhodného povolání a profesního uplatnění.



Naučit se samostatně vyhledávat, hodnotit a vyuţívat informace důleţité při rozhodování o volbě povolání, orientovat se v různých informačních zdrojích a zvaţovat jejich důleţitost.



Umět si poradit v zátěţových ţivotních situacích spojených s přechodem ze základní na střední školu a do zaměstnání a s případným neúspěchem ve vybraném povolání, případně při přípravě na povolání.



Uvědomit si nutnost dále na sobě pracovat bez ohledu na dosaţený stupeň vzdělání.“

V minulých letech proběhla kurikulární reforma niţšího sekundárního vzdělávání. Byl vypracován tzv. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, jehoţ součástí je rovněţ kariérová výchova. Přípravě na volbu povolání je v tomto kurikulárním dokumentu

19 určen samostatný tematický okruh Svět práce (srov. Jeřábek, Tupý, 2005), jenţ je součástí vzdělávací oblasti Člověk a svět práce. Tematický okruh přináší ţákům komplexní informace z oblasti světa práce a vzdělávání, učí je s nimi pracovat a na jejich základě se správně a samostatně rozhodovat o volbě povolání. Kromě osvojování znalostí je pozornost zaměřena na sebepoznávání, utváření a rozvíjení praktických dovedností a ţádoucích osobních vlastností ţáků, které jsou důleţité při rozhodování o významných ţivotních krocích, při plánování budoucnosti a začleňování do pracovního ţivota. Očekávané výstupy mají činností povahu, jsou prakticky zaměřené, tak aby byly pro ţáky vyuţitelné v kaţdodenním ţivotě. Vymezují způsobilost vyuţívat učivo v praktických situacích a v běţném ţivotě. Učivo je strukturováno do pěti celků: trh práce, volba profesní orientace, moţnosti vzdělávání, zaměstnání a podnikání (viz tab. 1). Tabulka 1: Očekávané výstupy a učivo Světa práce

SVĚT PRÁCE (závazný pro 8. a 9. ročník s moţností realizace od 7. ročníku) Očekávané výstupy ţák

 orientuje se v pracovních činnostech vybraných profesí  posoudí své možnosti při rozhodování o volbě vhodného povolání a profesní přípravy

 využije profesní informace a poradenské služby pro výběr vhodného vzdělávání  prokáže v modelových situacích schopnost prezentace své osoby při vstupu na trh práce

Učivo  

 



trh práce – povolání lidí, druhy pracovišť, pracovních prostředků, pracovních objektů, charakter a druhy pracovních činností; poţadavky kvalifikační, zdravotní a osobnostní; rovnost příleţitostí na trhu práce volba profesní orientace – základní principy; sebepoznávání: osobní zájmy a cíle, tělesný a zdravotní stav, osobní vlastnosti a schopnosti, sebehodnocení, vlivy na volbu profesní orientace; informační základna pro volbu povolání, práce s profesními informacemi a vyuţívání poradenských sluţeb moţnosti vzdělávání – náplň učebních a studijních oborů, přijímací řízení, informace a poradenské sluţby zaměstnání – pracovní příleţitosti v obci (regionu), způsoby hledání zaměstnání, psaní ţivotopisu, pohovor u zaměstnavatele, problémy nezaměstnanosti, úřady práce; práva a povinnosti zaměstnanců a zaměstnavatelů podnikání – druhy a struktura organizací, nejčastější formy podnikání, drobné a soukromé podnikání

Zdroj: Jeřábek a Tupý (2005, s. 86) Minimální časová dotace určená pro vzdělávací oblast Člověk a svět práce činí pro 2. stupeň (6. aţ 9. ročník základní školy) tři vyučovací hodiny. Zařazení tematického okruhu

20 Svět práce do školních vzdělávacích programů je pro všechny základní školy závazné, takţe by měla kariérovou výchovou projít celá ţákovská populace. Vzhledem ke svému zaměření je tematický okruh Svět práce určen primárně pro 8. a 9. ročník, ale základní školy ho mohou podle svého uváţení do vyučování zařadit jiţ od 7. ročníku1. Kariérová výchova můţe mít na českých základních školách v současnosti podobu samostatného vyučovacího předmětu (např. s názvem Volba povolání, Výchova k volbě povolání, Svět práce apod.), učivo můţe být podle rozhodnutí školy na druhou stranu rozčleněno do více vyučovacích předmětů (např. Občanská výchova, Rodinná výchova a Praktické činnosti). V souvislosti s Rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání vzniká pro školy příleţitost, aby si vytvořily vlastní koncepci v oblasti kariérového vzdělávání, která by reflektovala vzdělávací potřeby ţáků dané školy.

Kariérová výchova na středních školách Do vzdělávacích programů středních škol byla kariérová výchova integrována metodickým pokynem Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy k zařazení učiva Úvodu do světa práce do vzdělávacích programů středních škol v roce 2000. V současné době se ve středním odborném vzdělávání postupně uskutečňuje kurikulární reforma. Do všech rámcových vzdělávacích programů pro střední odborné vzdělávání je zařazeno průřezové téma Člověk a svět práce, které svým pojetím a obsahem navazuje na metodický pokyn. Realizace průřezového tématu obecně spočívá v osvojování nejdůleţitějších znalostí a dovedností souvisejících s uplatněním ţáků ve světě práce a vybavování ţáků kompetencemi, které by jim měly pomoci při rozhodování o další profesní a vzdělávací orientaci, při vstupu na trh práce a při uplatňování pracovních práv. Pozornost je dále zaměřena na sebepoznávání a kritické sebehodnocení vzhledem k pracovnímu uplatnění, utváření a rozvíjení praktických dovedností a ţádoucích osobních vlastností ţáků, které jsou důleţité při rozhodování o významných ţivotních krocích, při plánování budoucnosti a začleňování do pracovního ţivota. Neméně významné je vedení ţáků k tomu, aby si uvědomili dynamiku ekonomických a technologických změn v současném světě a z toho plynoucí význam profesní mobility a rekvalifikací, potřebu sebevzdělávání a celoţivotního učení (srov. Kašparová et al., 2008). Zařazení průřezového tématu Člověk a svět práce do školních vzdělávacích programů se uskutečňuje tak, ţe jsou jednotlivé obsahové celky začleňovány do odpovídajících vyučovacích předmětů – odborných i všeobecně vzdělávacích – vymezených vzdělávacím programem. Protoţe ţáci připravující se v středních odborných školách a středních odborných učilištích mají prvotní volbu profesní orientace jiţ za sebou, rámcové vzdělávací programy doporučují zaměřit probírání tematických celků světa práce zejména na oblasti uplatnění absolventů příslušného směru a oboru vzdělání. „Současně je ale třeba respektovat rostoucí mobilitu pracovních sil, poţadavky na jejich adaptabilitu i to, ţe člověk 21. století bude svou profesní orientaci během ţivota často měnit a procházet různými rekvalifikacemi“ (Kašparová et al., 2008, s. 56). Proto je ţádoucí, aby poznávání světa práce v rámci formálního vzdělávání bylo soustředěno na trh práce komplexně.

1

Někteří odborníci přitom vidí jako nezbytné připravovat ţáky na volbu povolání ještě dříve, ideálně od počátku druhého stupně základní školy (srov. Hřebíček, 2002).

21 V souvislosti s tím je třeba zdůrazňovat význam celoţivotního vzdělávání jako klíčového předpokladu pracovní uplatnitelnosti.

V rámcovém vzdělávacím programu, který je ke staţení ve studijním systému Moodle, si prostudujte charakteristiku průřezového tématu Člověk a svět práce, přínos tématu k naplňování cílů rámcového vzdělávacího programu, obsah tématu a jeho realizaci. Dále si prostudujte příspěvek M. Tiché k průřezovému tématu Člověk a svět práce, který byl zveřejněn na Metodickém portále RVP.

Volba povolání není podle procesuálně orientovaných teorií kariérového vývoje událostí, která nastává v jednom daném okamţiku ţivota jedince, ale představuje dynamický sekvenční proces, sestávající z mnoţství vzájemně propojených kroků, probíhající v delším časovém úseku. U většiny ţáků nejde o jeden velký rozhodující akt volby, ale místo toho se vyvíjí skrze mnoţství dílčích rozhodování (srov. Hlaďo, 2009). Při začleňování průřezového tématu Člověk a svět práce do školních vzdělávacích programů je třeba si uvědomit, ţe se nejedná o jednorázové téma, ale ţe je ţádoucí věnovat mu pozornost systematicky po celou dobu středoškolského vzdělávání.

Pregraduální vzdělávání učitelů kariérové výchovy Klíčovým prvkem při přípravě ţáků na volbu povolání jsou učitelé průřezového tématu Člověk a svět práce. Vzhledem k interdisciplinární povaze tématu by na jeho výuce měli participovat jak učitelé všeobecně-vzdělávacích, tak učitelé odborných předmětů a učitelé praktického vyučování a odborného výcviku. Tato skutečnost klade zvýšené nároky na pregraduální vzdělávání učitelů středních škol. Jejich kvalifikační potenciál by měl mít, vedle dalších kompetencí nezbytných pro výkon učitelské profese, dvě základní sloţky:  

první z nich jsou teoretické znalosti potřebné k výuce průřezového tématu Člověk a svět práce; druhou jsou schopnosti tyto znalosti efektivně zprostředkovat ţákům.

S ohledem na učivo průřezového tématu a poţadavky na výstupy vzdělávání, by si měli budoucí učitelé osvojit vědomosti a dovednosti především v následujících oblastech:        

teorie profesní orientace a volby povolání; systém přípravy ţáků na volbu povolání v rámci vyššího sekundárního vzdělávání; kariérové poradenství; vzdělávací soustava a vzdělávací nabídka v České republice; svět práce a jeho poţadavky; vstup na trh práce; pracovně právní problematika; zdroje informací pro volbu povolání a vyhledávání pracovních příleţitostí; didaktika průřezového tématu Člověk a svět práce (srov. Hlaďo, 2008).

Institut celoţivotního vzdělávání Mendelovy univerzity v Brně si uvědomuje významnost kariérové výchovy ţáků středních odborných škol. Z tohoto důvodu zakomponoval přípravu studentů na výuku průřezového tématu Člověk a svět práce do bakalářského studijního programu Specializace v pedagogice, který připravuje absolventy na práci

22 učitele odborných předmětů a učitele praktického vyučování a odborného výcviku v zemědělských, potravinářských, ekologických, mechanizačních, ekonomických, lesnických, dřevařských, zahradnických a veterinárních oborech. Příprava má podobu jednosemestrálního povinně-volitelného studijního předmětu s názvem Svět práce, v němţ se studenti podrobně seznámí s teorií a didaktikou průřezového tématu Člověk a svět práce a získají kvalifikaci pro kariérovou výchovu v rámci své odbornosti (viz tab. 2). Tabulka č. 2: Návrh osnovy studijního předmětu Svět práce 1. Hlavní oblasti světa práce, charakteristické znaky práce, jejich aplikace při volbě další vzdělávací dráhy a povolání, vztah k zájmům, studijním výsledkům, schopnostem, vlastnostem a zdravotním předpokladům 2. Trh práce, jeho ukazatele, všeobecné vývojové trendy, poţadavky zaměstnavatelů na absolventy 3. Soustava školního vzdělávání v ČR, význam a moţnosti dalšího profesního vzdělávání včetně rekvalifikací, celoţivotního učení, moţnosti studia a práce v zahraničí 4. Informační základna pro rozhodování o další vzdělávací dráze a volbě povolání, kariérové poradenství 5. Písemná a verbální sebeprezentace při vstupu na trh práce, sestavování ţádostí o zaměstnání a odpovědí na inzeráty, psaní profesních ţivotopisů, průvodních dopisů, jednání s potenciálním zaměstnavatelem, přijímací pohovory,výběrová řízení, nácvik konkrétních situací 6. Zákoník práce, pracovní poměr, pracovní smlouva, práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele, mzda, její sloţky a výpočet 7. Soukromé podnikání, podstata a formy podnikání, rozdíly mezi podnikáním a zaměstnaneckým poměrem, výhody a rizika podnikání, základní orientace v ţivnostenském zákoně a obchodním zákoníku 8. Informační, poradenské a zprostředkovatelské sluţby při hledání zaměstnání, podpora nezaměstnaným 9. Práce s informačními médii při vyhledávání pracovních příleţitostí

Zdroj: Akreditační spis bakalářského studijního programu Specializace v pedagogice

Závěr V dnešní dynamické době dochází k pohybu v obsahu mnohých profesí a ke změnám na trhu práce. Důsledkem je selhávání mladých lidí při hledání vzdělávací cesty a zaměstnání. Příčinami se ukazují být nedostatečná připravenost na zodpovědné rozhodování o volbě dalšího vzdělávání či profesní dráhy, nízká informovanost a schopnost realisticky hodnotit existující moţnosti profesního uplatnění. Tato skutečnost potvrzuje potřebu systematické přípravy ţáků na volbu povolání a na přechod do světa práce během formálního vzdělávání na střední odborné škole a tím zajištění zvyšování zaměstnanosti – schopnosti nalézt zaměstnání a trvale se uplatňovat na trhu práce – coţ je jedním z obecných cílů vzdělávání a výchovy deklarovaných v Bílé knize (srov. Národní, 2001). Přestoţe došlo v České republice v oblasti kariérové výchovy v posledních letech k mnoha pozitivním změnám, stále zůstává důleţitým poţadavkem zajištění efektivní pregraduální přípravy učitelů. V návaznosti na zavádění rámcových vzdělávacích programů pro střední odborné vzdělávání a poptávce středních škol po rozšiřování profesní přípravy učitelů pro výuku průřezového tématu Člověk a svět práce, je nezbytné tyto skutečnosti reflektovat ve studijních programech připravujících učitele středních odborných škol a učilišť.

23

Otázky a úkoly ke studiu 1. Definujte pojem kariérová výchova. 2. Popište roli střední odborné školy při přípravě ţáků na volbu povolání. 3. Objasněte koncepci, očekávané výstupy a učivo tematického okruhu Svět práce na základních školách. 4. Jakým způsobem je vyučována kariérová výchova na středních odborných školách a co je jejím obsahem? 5. Vysvětlete důleţitost přípravy budoucích učitelů na výuku průřezového tématu Člověk a svět práce a vyjmenujte tematické oblasti, v nichţ by se měl učitel orientovat.

Pouţitá literatura FRIEDMANN, Z. Profesní orientace ţáků. In STŘELEC, S. (ed.). Studie z teorie a metodiky výchovy II. Brno : Masarykova univerzita, 2006, s. 165–177. ISBN 80-2103687-7. GATI, I., ASHER, I. The PIC Model for Career Decision Making : Prescreening, In-Depth Exploration, and Choice. In LEONG, F. T. L., BARAK, A. (eds). Contemporary Models in Vocational Psychology: A Volume in Honor of Samuel H. Osipow. New Yersey : Lawrence Erlbaum Associates, 2001, pp. 6–54. ISBN 978-0-8058-2666-1. GINZBERG, E., et al. Occupational Choice : An Approach to a General Theory. New York : Columbia University Press, 1951. 271 p. ISBN 978-0-2310-1846-3. HANSEN, E. Kariérové poradenství : příručka pro země s nízkými a středními příjmy. Praha : Dům zahraničních sluţeb MŠMT, Národní agentura pro evropské vzdělávací programy, Centrum Euroguidance, 2007. 111 s. ISBN 80-9040-052-8. HLAĎO, P. Volba další vzdělávací dráhy ţáků základních škol v kontextu rodiny : disertační práce. Brno : Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra pedagogiky, 2009. HLAĎO, P. Volba povolání (1. část) : úloha rodiny nebo školy? Moderní vyučování, 2008, roč. 12, č. 5, s. 14–15. ISSN 1211-6858.

24 HŘEBÍČEK, L. Praxe profesně kariérního vývoje na ZŠ a SŠ [on-line]. c2002, poslední revize 24. 8. 2009 [cit. 2009-02-12]. Dostupný z WWW: http://vychovavzdelavani.cz/download/karierove_poradenstvi.pdf. JEŘÁBEK, J., TUPÝ, J. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání s přílohou upravující vzdělávání ţáků s lehkým mentálním postiţením. Praha : VÚP , 2005. 126 s. ISBN 80-87000-02-1. KAŠPAROVÁ, J., et al. Metodika tvorby školních vzdělávacích programů SOŠ a SOU. Praha : NÚOV, 2008. ISBN 978-80-85118-12-4. Národní program rozvoje vzdělávání v České republice : Bílá kniha. Praha : Tauris, 2001. 98 s. ISBN 80-211-0372-8. NILES, S. G., HARRIS-BOWLSBEY, J. Career Development Interventions in the 21st Century. Upper Saddle River, Columbus : Pearson Education, 2005. 476 p. ISBN 0-13-113781-6. PATTON, W., PORFELI, E. J. Career Exploration for Children and Adolescents. In SKORIKOV, V. B., PATTON, W. (ed.). Career Development in Childhood and Adolescence. Rotterdam, Taipei : Sense Publishers, 2007, pp. 47–69. ISBN 978-9-0879-0159-2. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2003. 322 s. ISBN 80-7178-722-8. SKÁCELOVÁ, P., VOJTĚCH, J. Názory pracovníků úřadů práce na uplatnění absolventů škol v období ekonomické krize. Praha : NÚOV, 2009. 33 s. STRÁDAL, J., MERTIN, V., ÚLOVCOVÁ, H. Úvod do problematiky. In BERNÝ, L., CIPROVÁ, J., MERTIN, V. Poradce k volbě povolání : pro výchovné poradce a učitele ZŠ. Praha : Josef Raabe, 2002, A 1.1, s. 1–5. ISSN 1801-8440. STRÁDAL, J., NOUZOVÁ, Z. Příprava ţáků pro profesní orientaci : metodická příručka pro učitele základních škol. Praha : Sociologické nakladatelství, 1995. 39 s. ISBN 80-85850-20-6. ŠUBRT, J. Proměnlivý charakter soudobých společností (namísto předmluvy). In ŠUBRT, J., et al. Soudobá sociologie III : diagnózy soudobých společností. Praha : Karolinum, 2008, s. 9–22. ISBN 978-80-246-1486-1. TRHLÍKOVÁ, J. Strategie získání zaměstnání absolventů středních a vyšších odborných škol a jejich postoje k práci : doplňující analýzy zaloţené na datech ze šetření přechodu absolventů na trh práce realizovaných NÚOV. Praha : NÚOV, 2009. 27 s. TRHLÍKOVÁ, J., VOJTĚCH, J., ÚLOVCOVÁ, H. Rozhodování ţáků při volbě vzdělávací cesty a úspěšnost vstupu na trh práce : sonda zaloţená na šetření absolventů středních škol, kteří se zúčastnili jako patnáctiletí výzkumu PISA-2003 a vybraného vzorku jejich zaměstnavatelů. Praha : NÚOV, 2008. 38 s. ÚLOVCOVÁ, H., STRÁDAL, J. Role školy v procesu volby povolání. In BERNÝ, L., CIPROVÁ, J., MERTIN, V. Poradce k volbě povolání : pro výchovné poradce a učitele ZŠ. Praha : Josef Raabe, 2002–, A 1.2, s. 1–8. ISSN 1801-8440. VENDEL, Š. Kariérní poradenství. Praha : Grada, 2008. 224 s. ISBN 978-80-247-1731-9.

25

KAPITOLA 3 Kariérové poradenství

Klíčové pojmy: kariérové poradenství, výchovné poradenství, školní poradenské pracoviště, výchovný poradce, školní psycholog, školní speciální pedagog, třídní učitel, školské poradenské zařízení, pedagogicko-psychologické poradna, speciálně pedagogické centrum, Informační a poradenské středisko při úřadech práce Po prostudování modulu budete schopni: definovat pojem kariérové poradenství; vymezit sluţby kariérového poradenství; popsat a zhodnotit systém kariérového poradenství v České republice; objasnit sluţby kariérového poradenství poskytované na školách; charakterizovat činnosti pracovníků participujících na kariérovém poradenství na školách (výchovný poradce, školní psycholog, školní speciální pedagog, třídní učitel); 6. uvést poţadavky na odbornou kvalifikaci poradenských pracovníků na školách; 7. popsat sluţby kariérového poradenství ve školských poradenských zařízeních; 8. popsat sluţby kariérového poradenství v Informačních a poradenských střediscích při úřadech práce; 9. vysvětlit provázanost jednotlivých úrovní poradenských sluţeb; 10. na příkladech uvést aktuální problémy a nedostatky systému kariérového poradenství. 1. 2. 3. 4. 5.

Předpokládané časové nároky na studium: 4 hodiny

Vymezení kariérového poradenství Vymezení kariérového poradenství je problematické, neboť v současnosti existuje mnoţství definic a ţádná z nich podle Freibergové (2005a) zatím není všeobecně respektovaná. Situaci navíc komplikuje fakt, ţe jsou v České republice paralelně s pojmem kariérové poradenství pouţívány termíny poradenství pro volbu povolání, profesní poradenství, poradenství pro volbu vzdělávací dráhy, poradenství pro změnu povolání apod. Podle Hansenové (2007) pojem kariérové poradenství (career guidance) nahrazuje termín poradenství pro volbu povolání (vocational guidance). Poradenství pro volbu povolání se zaměřuje na volbu povolání a liší se od poradenství v oblasti vzdělávání (educational guidance), které se zaměřuje na výběr studijních oborů. Kariérové poradenství spojuje tyto dvě oblasti dohromady a klade důraz na vzájemnou interakci mezi vzděláváním a světem práce. Kariérové poradenství v sobě zahrnuje širokou škálu informačních, poradenských, diagnostických a výchovně-vzdělávacích činností, které sledují společný cíl, pomáhat jednotlivcům při rozhodování o další vzdělávací a profesní dráze (srov. Berný, 2002; Helešic, Henzl, 2006).

26

Definice kariérového poradenství Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj definuje kariérové poradenství jako sluţby zaměřené na pomoc jedincům v kaţdém věku a fázi jejich ţivota při rozhodování v oblasti školního vzdělávání, celoţivotního vzdělávání i zaměstnání a při rozvoji kariéry (Career, 2004, s. 19).

Kariérové poradenství představuje institucionalizovaný systém poradenských sluţeb, jejichţ cílem je pomáhat jednotlivcům při rozhodování o profesní a vzdělávací orientaci v kterékoliv fázi jejich ţivota. Jsou to mj. aktivity realizované ve školách, které mají pomoci ţákům a studentům ujasnit si vlastní kariérní cíle a porozumět světu práce. Pod kariérové poradenství zahrnujeme i individuální nebo skupinové poradenství zaměřené na volbu vzdělávací a profesní dráhy, volbu prvního zaměstnání, změnu zaměstnání a návrat do pracovního procesu. Tento komplex představuje sluţby jak pro jedince, kteří ještě nevstoupili na trh práce, tak pro uchazeče o zaměstnání, kteří si zaměstnání právě hledají, stejně jako pro ty, kteří jsou právě zaměstnáni. Kariérové poradenství pomáhá jedincům přemýšlet o vlastních přáních a zájmech, poznávat osobnostní předpoklady a hledat jejich vzájemný soulad s moţnostmi trhu práce a vzdělávacího systému. Komplexní kariérové poradenství se snaţí dále učit jedince plánovat a činit rozhodnutí ve vztahu ke vzdělávání a práci a zpřístupňuje potřebné informace o vzdělávacích příleţitostech a trhu práce. Pomoc můţe mít několik rozměrů. Od poskytnutí samoobsluţných informačních materiálů či testů ţákovi aţ po celkovou diagnostiku a podrobnou analýzu osobnosti. V posledních letech došlo v praxi kariérového poradenství k výrazné změně. Dříve byl psychology uplatňován názor, ţe jedinec je svými charakteristikami vhodný pro určité povolání, které mu poradce doporučí. Jedním ze soudobých trendů je komplexní pojetí kariérového poradenství zahrnující podávání rad a informací, ale i vybavování ţáků kompetencemi k tomu, aby se na základě kvalitních a adekvátních informací dokázali samostatně rozhodovat. Podle Vendela (2008) dnes kariérové poradenství poskytuje lidem pomoc tak, aby byli schopni plánovat a řídit svůj vlastní ţivot s větší autonomií a kompetencí. O dosaţení těchto cílů usiluje především aktivizováním vlastních zdrojů osobnosti, které jsou při rozhodování důleţité. Konečné rozhodnutí tedy nepřísluší kariérovému poradci, ale ţákovi, jenţ za svou volbu nese hlavní zodpovědnost (srov. Herr, Cramer, 1996; Nilsson, Åkerblom, 2001). Jak je patrné z předchozího textu, kariérové poradenství sleduje cíl pomoci jedinci při rozhodování o další vzdělávací a profesní dráze. Hlavními sloţkami kariérového poradenství podle Klímové et al. (1987, s. 160–161) jsou: 1. Postupné a soustavné poskytování informací ţákům, přiměřených jejich vývojové úrovni, i potřebných informací rodičům o hlavních typech a druzích škol a jejich společenském poslání, o moţnostech a poţadavcích studia na nich, o soustavě

27 studijních a učebních oborů, které lze na středních školách studovat, o povoláních, pro která tyto studijní a učební obory své absolventy připravují, o potřebě pracovníků pro tato povolání, obsahu činnosti a nárocích, které tato povolání kladou na pracovníky, o moţných způsobech dalšího studia a zvyšování kvalifikace, o systému odměňování, sociálního zabezpečení atd. 2. Soustavné komplexní sledování a hodnocení vývoje žáků i podmínek, za nichţ tento vývoj probíhá, po celou dobu jejich docházky do školy, postupné rozvíjení jejich vlastního sebepoznávání a sebehodnocení. 3. Včasné vytváření podmínek pro rozvíjení vlastností významných pro jejich další studijní a profesionální vývoj. 4. Systematická poradenská a konzultační pomoc při postupném vytváření a ujasňování osobních představ o dalším studiu a budoucím povolání, při konfrontaci těchto představ s potřebami společnosti, při posuzování a hodnocení vlastních předpokladů pro další studium a přípravu na povolání a dále konzultační pomoc v průběhu bezprostředního rozhodování ţáků o volbě dalšího studia na konci docházky do základní školy.

Systém kariérového poradenství v České republice V České republice je kariérové poradenství pro ţáky základních a středních škol poskytováno ve dvou vedle sebe působících systémech. První z nich je součástí resortu Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy a druhý resortu Ministerstva práce a sociálních věcí. Oba mají jedno společné, a to pomáhat ţákům při rozhodování o výběru optimální vzdělávací dráhy, profesní kariéry a s tím souvisejících specifických situací v osobním ţivotě a při uplatnění v praxi. Poradenství v resortu školství, zaměřené na pomoc ţákům a jejich rodičům při volbě povolání, má v naší republice kořeny v padesátých letech 20. století, kde se rozvíjelo především v rámci výchovného poradenství. Činnost instituce výchovného poradenství byla 25 let upravena vyhláškou č. 130/1980 Sb., o výchovném poradenství, která byla za celou dobu její platnosti novelizována pouze jedenkrát. V současné době jsou sluţby kariérového poradenství pro ţáky a jejich rodiče upraveny vyhláškou č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních.

Prostudujte si vyhlášku č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských sluţeb ve školách a školských poradenských zařízeních, která je ke staţení v kurzu Svět práce.

Poradenský systém v resortu školství je orientován na poradenství ţákům a rodičům při úvahách o volbě dalšího vzdělávání i při profesní orientaci a na přípravu ke vstupu na trh práce. V působnosti resortu školství poskytují na základě vyhlášky kariérové poradenství školská poradenská zařízení – pedagogicko-psychologické poradny a speciálně pedagogická centra –, a poradenští pracovníci působící přímo na základních školách v rámci tzv. školních poradenských pracovišť. Atributem školského poradenského systému je jeho široká dostupnost a schopnost oslovit a uspokojit co největší část cílové populace.

28 Poradenský systém v resortu práce a sociálních věcí se podle Freibergové (2005b) soustřeďuje zejména na řešení otázek souvisejících s optimální volbou povolání a s přípravou na kariérové rozhodování, s problematikou změny povolání, změny kvalifikace a s celou řadou problémů a otázek souvisejících se ztrátou a znovuzískáním zaměstnání. V působnosti resortu Ministerstva práce a sociálních věcí poskytují kariérové poradenství Informační a poradenská střediska při úřadech práce. Oba systémy jsou doplněny poradenskými sluţbami, které poskytují zaměstnavatelé, zaměstnavatelské svazy a které spadají do působnosti resortu Ministerstva průmyslu a obchodu. Poradenské sluţby v gesci jmenovaného ministerstva jsou určeny zejména dospělým osobám, při řešení otázek jejich profesní kariéry.

Kariérové poradenství na školách Škola zaujímá při profesní orientaci ţáků klíčovou úlohu a přisuzuje se jí integrativní role. Škola je v kaţdodenním přímém kontaktu se ţáky a spolu s rodiči má o ţácích nejvíce informací. Jejím hlavním posláním je připravit ţáky pro zodpovědné rozhodování o další studijní a profesní orientaci a naučit je objektivně posuzovat všechny faktory, které mohou tuto volbu ovlivňovat. Systematickým výchovně-vzdělávacím působením u ţáků formuje postoje k práci, profesím a zodpovědné volbě povolání. Škola pomáhá jedincům s utvářením reálného profesního cíle a perspektivy, vybavuje je kompetencemi potřebnými pro sebepoznávání, plánování a rozhodování. Opomenout nelze její úlohu při zprostředkování rozsáhlého okruhu specifických informací ze světa práce, jeţ jsou nezbytné pro racionální volbu povolání, zpřehlednění vzdělávacího systému a dostupných poradenských sluţeb. Na vzdělávání bezprostředně navazují školní služby kariérového poradenství, jejichţ posláním je poskytovat skupinovou nebo individuální pomoc ţákům a rodičům při úvahách o volbě dalšího vzdělávání či povolání a vstupu na trh práce.

V § 7 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských sluţeb ve školách a školských poradenských zařízeních je definována role školy v poskytování kariérového poradenství: „Ve škole jsou zajišťovány poradenské sluţby v rozsahu odpovídajícím počtu a vzdělávacím potřebám ţáků školy zaměřené na kariérové

29 poradenství integrující vzdělávací, informační a poradenskou podporu vhodné volbě vzdělávací cesty a pozdějšímu profesnímu uplatnění.“ Kariérové poradenství je na školách zajišťováno poradenskými pracovníky školy, zpravidla výchovnými poradci, v rozšířené podobě se na něm spolupodílejí školní psycholog nebo školní speciální pedagog. Na kariérovém poradenství dále aktivně participují pracovníci, kteří se podílejí na poradenských sluţbách a vytvářejí konzultační tým pro poskytování poradenských sluţeb ve škole. Jsou jimi třídní učitelé, učitelé průřezového tématu Člověk a svět práce a další pedagogové, zejména učitelé předmětů výchovného charakteru. Podoba kariérového poradenství se na jednotlivých školách liší (srov. Vyhláška, 2005).

Výchovný poradce Funkce výchovného poradce je zřizována na všech základních a středních školách. Obvykle ji vykonává kvalifikovaný, zkušený, osobnostně a sociálně zralý pedagog s odpovídajícím vzděláním (srov. Hloušková et al., 2004). Jeho hlavním úkolem jsou poradenské, informační a metodické činnosti při rozhodování o vzdělávací a profesní dráze ţáků.

Výchovní poradci se ve vztahu k volbě povolání věnují především informační činnosti týkající se výběru dalšího studia nebo jiné formy přípravy na povolání ţáků, poskytují informace o vzdělávací soustavě, jednotlivých typech škol, poţadavcích a předpokladech přijetí. Provádí administrativní činnosti s tím související, připravují a realizují exkurze, odborné přednášky, besedy a individuální konzultace pro ţáky a jejich rodiče. V oblasti poradenské činnosti koordinují hlavní oblasti kariérového poradenství, tj. kariérové vzdělávání a diagnosticko-poradenské činnosti zaměřené k volbě povolání ţáků, provádějí základní skupinová a individuální šetření k volbě povolání a individuální poradenství v této oblasti. Mezi jejich činnosti patří např. administrace, zpracování a interpretace zájmových dotazníků, analýza oblasti volby povolání ţáků, poradenství zákonným zástupcům, spolupráce se školskými poradenskými zařízeními při zajišťování poradenských sluţeb přesahujících kompetence školy a zajišťování skupinových návštěv ţáků školy v Informačním a poradenském středisku při úřadu práce. Současně s těmito činnostmi výchovní poradci poskytují sluţby kariérového poradenství ţákům se zřetelem k jejich speciálním vzdělávacím potřebám.

30 V současnosti jsou standardní činnosti výchovného poradce definovány v Příloze č. 3 vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských sluţeb ve školách a školských poradenských zařízeních takto (Vyhláška, 2005, s. 499–500): Poradenské činnosti 1) Kariérové poradenství a poradenská pomoc při rozhodování o další vzdělávací a profesní dráze ţáků, tj. zejména: a) koordinace mezi hlavními oblastmi kariérového poradenství – kariérovým vzděláváním a diagnosticko-poradenskými činnostmi zaměřenými k volbě vzdělávací dráhy ţáka; b) základní skupinová šetření k volbě povolání, administraci, zpracování a interpretaci zájmových dotazníků v rámci vlastní odborné kompetence a analýzy preferencí v oblasti volby povolání ţáků; c) individuální šetření k volbě povolání a individuální poradenství v této oblasti (ve spolupráci s třídním učitelem); d) poradenství zákonným zástupcům s ohledem na očekávání a předpoklady ţáků (ve spolupráci s třídním učitelem); e) spolupráce se školskými poradenskými zařízeními (poradna, centrum) a středisky výchovné péče při zajišťování poradenských sluţeb přesahujících kompetence školy; f) zajišťování skupinových návštěv ţáků školy v informačních poradenských středisek úřadů práce a poskytování informací ţákům a rodičům o moţnosti individuálního vyuţití informačních sluţeb těchto středisek. 2) Vyhledávání a orientační šetření ţáků, jejichţ vývoj a vzdělávání vyţadují zvláštní pozornost a příprava návrhů na další péči o tyto ţáky. 3) Zajišťování nebo zprostředkování diagnostiky speciálních vzdělávacích potřeb (vstupní a průběţné) a intervenčních činností pro ţáky se speciálními vzdělávacími potřebami. 4) Příprava podmínek pro integraci ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami ve škole, koordinace poskytování poradenských sluţeb těmto ţákům školou a školskými poradenskými zařízeními a koordinace vzdělávacích opatření u těchto ţáků. 5) Poskytování sluţeb kariérového poradenství ţákům/cizincům se zřetelem k jejich speciálním potřebám. Metodické a informační činnosti 1) Zprostředkování nových metod pedagogické diagnostiky a intervence. 2) Metodická pomoc pedagogickým pracovníkům školy v otázkách kariérového rozhodování ţáků, integrace, individuálních vzdělávacích plánů, práce s nadanými ţáky apod. 3) Předávání odborných informací z oblasti kariérového poradenství a péče o ţáky se speciálními vzdělávacími potřebami pedagogickým pracovníkům školy. 4) Poskytování informací o činnosti školy, o školských a dalších poradenských zařízeních v regionu, o jejich zaměření, kompetencích a o moţnostech vyuţívání jejich sluţeb ţákům a jejich zákonným zástupcům. 5) Shromaţďování odborných zpráv a informací o ţácích v poradenské péči dalších poradenských zařízení a jejich zajištění v souladu s předpisy o ochraně osobních údajů. 6) Vedení písemných záznamů umoţňujících doloţit rozsah a obsah činnosti výchovného poradce, navrţená a realizovaná opatření.

31 Z uvedených standardních činností je patrná stěţejní role výchovných poradců v poskytování kariérového poradenství. Přestoţe je na školách povaţována činnost výchovného poradce za jednu z nejdůleţitějších, můţeme u ní shledat celou řadu nedostatků. Výchovní poradci jsou souběţně s poradenskými sluţbami zatíţeni vyučovací povinností, vykonávají velké mnoţství administrativní práce, coţ se negativně odráţí v časové kapacitě, kterou mohou následně věnovat individuálnímu kariérovému poradenství. Jako nejčastější náplň své práce výchovní poradci uvádějí poskytování informací o moţnostech studia, o studijních oborech, přípravu ţáků na přijímací řízení a zjišťování jejich předpokladů pro studium (srov. Zapletalová, 2003). Z Analýzy poradenských sluţeb ve školských poradenských zařízeních a školách (Analýza, 2009), kterou v roce 2009 zpracoval Institut pedagogicko-psychologického poradenství ve spolupráci s Ústavem pro informace ve vzdělávání, vyplývá, ţe průměrný počet hodin věnovaných výchovnému poradenství na školách se pohybuje okolo 2,8 hodiny týdně, přičemţ nejčastější časová dotace je v kategorii 2 nebo 3 hodiny týdně. Široká škála standardních činností výchovného poradce na jedné straně a nedostačující časová dotace na straně druhé mohou představovat z hlediska odborné kvality vykonávané práce reálné riziko. K tomu, aby byl výchovný poradce schopen poskytovat kvalitní sluţby, by bylo třeba zvýšit časovou dotaci na výchovné poradenství a současně redukovat standardní činnosti na reálně zvladatelnou míru, tj. rozdělit je mezi více pedagogů, z nichţ kaţdý by byl připravován pro úţeji vymezenou oblast poskytování poradenských sluţeb ve škole.

Školní psycholog Rozhodnutí o tom, zdali na škole bude funkce školního psychologa zřízena, leţí na řediteli příslušné školy a odvíjí se obvykle od velikosti školy a dostupných finančních prostředků. Školní psycholog působí v současnosti na základních a středních školách v menší míře, obvykle jsou to vzdělávací instituce, na kterých byl rozvoj školních poradenských pracovišť podpořen v rámci projektu financovaného z Evropských sociálních fondů VIP Kariéra2. Role psychologa v kariérovém poradenství je ve školství pojata v kontextu specifických odborných kompetencí, které z hlediska profesní způsobilosti nemohou byt poskytovány pracovníky jiných profesí. Jedná se zejména o individuální a skupinovou psychologickou diagnostiku, individuální psychologickou intervenci, preventivní a intervenční práci se třídami apod. Školní psychologové se věnují zejména poruchám chování a učení, vztahovým problémům, prevenci včetně prevence neprospěchu a práci se třídami.

2

V roce 2005 byla v rámci projektu VIP Kariéra na 110 školách v České republice zřízena tzv. školní poradenská pracoviště tvořená školním psychologem a/nebo školním speciálním pedagogem, výchovným poradcem, školním metodikem prevence a jejich konzultačním týmem sloţeným z vybraných pedagogů školy. Po dobu 3 let poradenská pracoviště poskytovala své sluţby všem ţákům zapojených škol i jejich rodičům a pedagogicko-psychologickou podporu jednotlivým učitelům a pedagogickým sborům. Tato experimentální pracoviště měla přiblíţit poradenské a psychologické sluţby psychologů a speciálních pedagogů ţákům a učitelům a provázat sluţby kariérového poradenství se vzděláváním a poskytováním informací potřebných pro volbu povolání. Výstupem projektu měl být návrh strategie dalšího vývoje školních poradenských sluţeb včetně kariérového poradenství v České republice.

32 Pokud školní psycholog na škole pracuje, společně s ostatními činnostmi zajišťuje sluţby kariérového poradenství. Školní psychologové se při volbě povolání nejvíce angaţují na základních školách. Rodičům a ţákům poskytují odbornou pomoc v podobě komplexního psychologického vyšetření ţáka s následným rozborem výsledků. Školní psycholog dále společně s výchovným poradcem připravuje školní koncepci profesního směrování ţáků. Školní psycholog provádí kariérové poradenství a pedagogicko-psychologickou diagnostiku v souvislosti s volbou povolání ţáků především ve spolupráci s výchovným poradcem a třídními učiteli. Školní psycholog disponuje potřebnými odbornými znalostmi, zázemím a zpravidla má větší časovou kapacitu pro řešení individuálních problémů ţáků neţ výchovný poradce. Podle Brauna (2002) je specifikum školního psychologa v nástrojích a postupech, které můţe pouţít oproti jiným odborníkům ve škole, ale také v tom, ţe velmi dobře zná ţáka a jeho rodinu několik let, a to z různých úhlů pohledu. V současnosti jsou standardní činnosti školního psychologa – stejně jako u výchovného poradce – definovány v Příloze č. 3 vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských sluţeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Ve vztahu ke kariérovému poradenství poskytuje školní psycholog konzultační, poradenskou a intervenční práci. Mezi metodickou a vzdělávací činnost školního psychologa se řadí koordinace poradenských sluţeb mimo školu a spolupráce se školskými poradenskými zařízeními, zdravotnickými a dalšími zařízeními, besedy a osvěta zákonným zástupcům, prezentační a informační činnost a participace na přípravě přijímacího řízení ke vzdělávání na střední škole (Vyhláška, 2005, s. 501–502). Ukazuje se, ţe pro specifické oblasti činnosti školního psychologa (psychologická diagnostika, psychologická intervenční práce, prolínání kariérových otázek s otázkami osobnostními či psychosociálními apod.) je jeho role s jinými rolemi v kariérovém poradenství nezaměnitelná, neboť vyţaduje specifické odborné kompetence, kterými ostatní poradenští pracovníci na školách nedisponují.

Školní speciální pedagog Úkolem speciálního pedagoga je výchova a vzdělávání ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami a jejich integrace mezi běţnou populaci ţáků. Mezi standardní činnosti školního speciálního pedagoga patří depistáţní činnosti, diagnostické, intervenční, metodické a koordinační činnosti. Školní speciální pedagog participuje na kariérovém poradenství ţákům se speciálními vzdělávacími potřebami.

Třídní učitelé Podle Fontany (2010) je kaţdý učitel i výchovným poradcem. Tento předpoklad platí zejména pro práci třídních učitelů, kteří se na škole aktivně spolupodílejí na kariérovém poradenství. Třídní učitelé organizují a řídí profesně orientační činnost v rámci své třídy. Sledují a hodnotí uskutečňování informační činnosti v procesu vyučování a sami se podílejí na informační činnosti realizované mimo vyučování. Ţákům a jejich rodičům poskytují průběţné individuální konzultace a na základě vlastního plánu individuálně pracují se ţáky své třídy při postupném utváření jejich kariérových představ, přání a cílů, při rozvíjení sebehodnocení a při rozhodování o studijních a profesních záměrech po skončení základní školy.

33 Třídní učitelé dále soustavně sledují a hodnotí celkový vývoj ţáků a k tomuto účelu vedou potřebnou dokumentaci. Vedle přehledu o osobnostních zvláštnostech ţáků získávají a udrţují přehled o jejich rodinném zázemí. Na základě důkladné znalosti osobnostních charakteristik ţáků mohou být podle Riglové (2006) třídní učitelé výrazně nápomocni při plánování další profesní orientace a kariérovém poradenství. Třídní učitelé v oblasti kariérového poradenství úzce spolupracují s výchovným poradcem, školním psychologem a speciálním pedagogem, na základní škole s učiteli tematického okruhu Svět práce, na střední škole průřezového tématu Člověk a svět práce a dalšími pedagogickými pracovníky školy. Významnost spolupráce třídního učitele s poradenskými pracovníky vyplývá z výše uvedené znalosti jednotlivých ţáků třídy, které jim třídní učitel zprostředkovává v zájmu větší efektivity kariérového poradenství.

Odborná kvalifikace poradenských pracovníků Odborná kvalifikace poradenských pracovníků je stanovena zákonem č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů a splnění dalších kvalifikačních poţadavků vyhláškou č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků. Výchovní poradci získávají plnou kvalifikaci k výkonu své práce absolvováním dvouletého akreditovaného studia pro výchovné poradce realizovaného vysokými školami. Přihlásit se do tohoto studia mohou absolventi magisterských studijních programů učitelských oborů s dvouletou pedagogickou praxí, přičemţ oborové zaměření studia není rozhodující. Studium pro výchovné poradce je zaměřeno na získání vědomostí a dovedností, které se projeví ve schopnostech aplikace pedagogiky a psychologie do výchovného poradenství. Standard studia zahrnuje 13 tematických okruhů (Standardy, 2005): 1. vývoj poradenských systémů v závislosti na teoriích pedagogiky a psychologie; 2. poradenské sluţby v podmínkách školy a jejich zařazení do školních poradenských sluţeb; 3. právní rámec pro výkon poradenské činnosti; 4. osobnost výchovného poradce-specifika role výchovného poradce ve školním prostředí; 5. školní třída, její vedení a diagnostika; 6. komunikace s rodiči (osobami odpovědnými za výchovu); 7. základní dovednosti vedení poradenské komunikace;

34 8. integrace ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami; 9. podpora ţáků se zdravotním postiţením při vzdělávání; 10. kariérové poradenství; 11. základní diagnostické a intervenční techniky v poradenské práci ve škole; 12. ţák v kontextu sluţeb výchovného poradce; 13. monitorování a evaluace a autoevaluace výchovného poradenství.

Prostudujte si následující dokumenty, které jsou ke staţení v kurzu Svět práce:   

Koncepce poradenských sluţeb poskytovaných ve škole; Metodika kariérového poradenství pro výchovné poradce; sborník příspěvků Výchovný poradce na základní škole.

Kariérové poradenství ve školských poradenských zařízeních Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) vymezuje působnost školských poradenských zařízení, která podle § 116 jmenovaného zákona zajišťují informační, diagnostickou, poradenskou a metodickou činnost, poskytují odborné speciálně pedagogické a pedagogickopsychologické sluţby, preventivně výchovnou péči, pomoc při volbě vhodného vzdělávání ţáků a přípravě na budoucí povolání (srov. Úplné, 2008). Vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských sluţeb ve školách a školských poradenských zařízení rozlišuje dva typy školských poradenských zařízení. Jsou jimi pedagogicko-psychologická poradna a speciálně pedagogické centrum (srov. Vyhláška, 2005).

Pedagogicko-psychologické poradny Nezastupitelnou úlohu v kariérovém poradenství mají pedagogicko-psychologické poradny, které mj. poskytují individuální a skupinovou pomoc při řešení problémů spojených s vývojem osobnosti dítěte, dále informační, metodickou, školící a vzdělávací činnost a odbornou pomoc pro pedagogy. V kompetenci pedagogicko-psychologických poraden je také pomoc ţákům a rodičům při volbě studijního a profesního uplatnění po absolvování základní nebo střední školy, tj. psychologická a speciálně pedagogická diagnostika v případech komplikací při volbě střední školy, dalšího vzdělávací dráhy po absolvování střední školy či volbě povolání, posouzení intelektových a osobnostních předpokladů pro studium, poradenská pomoc při výběru vhodného studijního nebo učebního oboru či zaměstnání, informace o školách a další sluţby. Pedagogicko-psychologické poradny jsou jedním z hlavních partnerů škol při zabezpečování kariérového poradenství, neboť pro poradenské pracovníky na základních a středních školách zabezpečují informační a metodickou činnost.

Speciálně pedagogická centra V těsné spolupráci s pedagogicko-psychologickými poradnami pracují speciálně pedagogická centra. Speciálně pedagogická centra poskytují odbornou pomoc a poradenské sluţby ţákům se zdravotním postiţením a ţákům se zdravotním

35 znevýhodněním integrovaným v běţných školách. Poradenské sluţby jsou poskytovány ambulantně na pracovišti centra a návštěvami pedagogických pracovníků centra na školách, případně v rodinách a v zařízeních, která o tyto ţáky pečují. Mezi standardní činnosti speciálně pedagogických center patří rovněţ kariérové poradenství pro ţáky se zdravotním postiţením.

Kariérové poradenství v resortu práce a sociálních věcí Instituce v působnosti resortu práce a sociálních věcí představují významný nástroj státní politiky zaměstnanosti. Informační podporu a kariérové poradenství zde poskytují převáţně Informační a poradenská střediska při úřadech práce.

Informační a poradenská střediska při úřadech práce Úřady práce v Informačních a poradenských střediscích poskytují ţákům základních škol a jejich rodičům komplexní informační a poradenské sluţby nezbytné k volbě povolání, resp. volbě další vzdělávací a profesní dráhy po ukončení povinné školní docházky. Kromě zmíněné cílové skupiny jsou sluţby středisek určeny studentům a absolventům středních a vysokých škol, nezaměstnaným absolventům, školským zařízením, uchazečům o zaměstnání, kteří mají zájem o novou profesní orientaci anebo se chtějí dále vzdělávat, občanům se změněnou pracovní schopností, ale také všem dalším občanům, bez ohledu na to, zdali jsou evidováni na úřadu práce či nikoliv.

Cílem kariérového poradenství pro ţáky škol je poskytování odborných informačních a poradenských sluţeb nezbytných k profesní orientaci v návaznosti na pracovní uplatnění vzhledem k aktuálnímu i předpokládanému vývoji trhu práce. Informační a poradenská střediska seznamují ţáky s podmínkami práce v co nejširším počtu povolání s přihlédnutím k moţnostem zaměstnání a profesní kariéry, jeţ se jim nabízejí, jakoţ i s podmínkami, které je třeba splnit z hlediska kvalifikačních předpokladů a poskytují ţákům informace pro volbu druhu vzdělání nebo profesní přípravy s přihlédnutím k jejich schopnostem, způsobilosti, zájmům a moţnostem zaměstnání. Poradenská a informační činnost můţe mít podobu individuální (rady, konzultace, vedení, diagnostický rozhovor aj.), můţe být také skupinová (přednášky, besedy, diskuze, promítání, exkurze, sociální výcvik aj.).

36 Informační a poradenská střediska jsou vybavena řadou jinde nedostupných informačních materiálů, multimediálních programů, audiovizuálních pořadů a počítačových databází, které jsou průběţně doplňovány a aktualizovány. Mezi přístupné informační materiály patří: 

       

databáze s komplexním přehledem moţností studia na středních školách, středních odborných učilištích a učilištích v daném regionu i v rámci celé ČR, nástavbového studia, vyššího odborného a vysokoškolského studia, studia na jazykových školách, moţnostech kombinovaného či distančního studia; podrobné materiály o školách a oborech v regionu; charakteristiky profesí s informacemi o obsahu pracovních činností, pouţívaných pracovních prostředcích, objektech práce a pracovním prostředí, poţadavcích na uchazeče (potřebném vzdělání a zdravotních nárocích) atd.; počítačový test zájmové orientace, který pomůţe při výběru povolání podle zájmů klienta a můţe tak usnadnit rozhodování o budoucím povolání; informace o perspektivách uplatnění po ukončení vzdělání, videoklipy nejvíce frekventovaných povolání; informace o moţnostech, způsobech a technikách hledání zaměstnání; videoklipy s návody, jak postupovat během přijímacího řízení na novou pracovní pozici; základní informace o personálních agenturách; informace o moţnostech hledání zaměstnání prostřednictvím inzerátů v hromadných sdělovacích prostředcích, včetně internetu; základní informace o moţnostech pracovních pobytů a brigád v zahraničí; informace o úřadech práce, situaci na trhu práce, o podmínkách zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, právech a povinnostech nezaměstnaného.

Informační a poradenská střediska se „soustřeďují na předávání kvalitních informací o moţnostech studia, zejména o náplních a perspektivách jednotlivých profesí. Mívají zpravidla informace nejen celostátního charakteru, ale zejména kvalifikované aktuální informace z regionu, které jsou základním předpokladem pro samostatné rozhodování mladých lidí. Informují o studijních a učebních oborech, o podmínkách a průběhu přijímacího řízení, o nárocích a poţadavcích na studium jednotlivých oborů i výkon profesí a o moţnostech uplatnění absolventů jednotlivých oborů na trhu práce“ (Friedmann, 2005, s. 175–176).

Poněvadţ Informační a poradenská střediska mají schopnost poskytovat aktuální informace o vývojových trendech na trhu práce v nejširších souvislostech, jejich úloha je při přípravě ţáků na volbu povolání nezastupitelná. Z tohoto důvodu patří mezi nejvýznamnější

37 partnery základních škol při přípravě ţáků na volbu povolání. Exkurze do tohoto zařízení vhodně doplňuje školní výuku a informace, které ţáci získají ve vyučování. Zároveň nabízí ţákům podporu při plánování vzdělávání, rozhodování o volbě studia a povolání, podrobné informace o celorepublikové nabídce v oblasti středoškolského či vysokoškolského vzdělávání a o trendech a poţadavcích současného trhu práce. Na návštěvu Informačního a poradenského střediska se školou v rámci exkurze by měla navázat individuální návštěva, u ţáků základních škol se zákonnými zástupci. Podrobnější informace o poskytovaných sluţbách a seznamy IPS ÚP jsou dostupné na internetových stránkách MPSV: http://portal.mpsv.cz/sz/obcane/poradstrediska.

Prostudujte si následující dokumenty, které jsou ke staţení v kurzu Svět práce:  

internetové stránky Informační a poradenská střediska při úřadech práce (IPS); Poradenství pro volbu povolání a zaměstnání na úřadech práce.

Provázanost jednotlivých úrovní poradenských sluţeb

(Úlovcová, Strádal, 2002, s. 4)

Závěr Zkušenosti z pedagogické a pedagogicko-psychologické praxe potvrzují, ţe se vzrůstající dostupností a efektivností sluţeb kariérového poradenství jsou významně redukovány zbytečné ztráty vznikající chybným rozhodováním ţáků o volbě povolání, vyvolané nedostatečnými nebo chybnými informacemi či nedostatečným sebepoznáním. Jak upozorňuje Hloušková et al. (2004), sluţby kariérového poradenství v současné době prostupují nebo jsou součástí mnoha dalších sluţeb. Důsledkem je, ţe kariérové poradenství poskytuje mnoho různých typů poradenských pracovníků, kteří se prioritně specializují na jinou oblast poradenské činnosti a kariérové poradenství poskytují klientům v rámci komplexnosti nabízených sluţeb. Za této situace se jeví jako zvlášť naléhavá potřeba vymezit standardy profese kariérového poradce pro různé úrovně a typy

38 poradenských sluţeb, které by zahrnovaly i kvalifikační předpoklady jak profesionálních poradců, tak dalších odborníků participujících na poskytování sluţeb kariérového poradenství. Přestoţe došlo v České republice v oblasti kariérového vzdělávání a poradenství v posledních letech k mnoha pozitivním změnám, stále zůstává důleţitým poţadavkem zajištění vyšší kompatibility všech zúčastněných sloţek. Je nezbytné kontinuálně pracovat na slazení působení kariérového vzdělávání a kariérového poradenství poskytovaného jak na základních školách, tak dalšími institucemi, aby byl vytvořen komplexní, komplementární a efektivní systém přípravy ţáků na volbu povolání a vstup na trh práce.

Otázky a úkoly ke studiu 1. Vyjádřete vlastními slovy, co chápete pod pojmem kariérové poradenství. 2. Stručně popište systém kariérového poradenství v České republice a jeho jednotlivé sloţky. 3. Popište standardní činnosti výchovného poradce. 4. Porovnejte poradenské sluţby výchovného poradce a školního psychologa. 5. Jaké jsou aktuální problémy práce výchovných poradců? 6. Specifikujte úlohu třídních učitelů při kariérovém poradenství na školách. 7. Vyhledejte ve vyhlášce č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských sluţeb ve školách a školských zařízeních, které poradenské sluţby jsou zajišťovány na středních odborných školách. Zjištěné sluţby vyjmenujte. 8. Uveďte, jakou kvalifikaci musí mít výchovný poradce. 9. Vyjmenujte školská poradenská zařízení. 10. Která(é) instituce poskytují kariérové poradenství v resortu práce a sociálních věcí? 11. Uveďte příklady informačních materiálů dostupných v Informačních a poradenských střediscích při úřadech práce. 12. Co se rozumí komplexním pojetím kariérového poradenství? 13. Zhodnoťte systém kariérového poradenství v České republice.

Pouţitá literatura Analýza poradenských sluţeb ve školských poradenských zařízeních a školách. Materiál pro jednání porady vedení č.j.: 5850/2009-6/IPPP ze 23.3. 2009. Praha : IPPP, ÚIV, 2009. BERNÝ, L. Kariérové poradenství ve školách. In BERNÝ, L., CIPROVÁ, J., MERTIN, V. (eds.). Poradce k volbě povolání : pro výchovné poradce a učitele ZŠ. Praha : Josef Raabe, 2002–, A 1.6, s. 1–8. ISSN 1801-8440. BRAUN, R. Psychodiagnostika v rukou pedagoga. In BERNÝ, L., CIPROVÁ, J., MERTIN, V. (eds.). Poradce k volbě povolání : pro výchovné poradce a učitele ZŠ. Praha : Josef Raabe, 2002–. C 3.1, s. 1–15. ISSN 1801-8440. Career Guidance : A Handbook for Policy Makers. Paris : OECD Publications, 2004. 76 p. ISBN 92-64-10519-1. FONTANA, D. Psychologie ve školní praxi : příručka pro učitele. Praha : Grada Publishing, 2010. 383 s. ISBN 978-80-7367-725-1.

39 FREIBERGOVÁ, Z. (ed). Poradenství pro volbu povolání a zaměstnání na úřadech práce v České republice. Praha : Národní vzdělávací fond, Národní informační středisko pro poradenství, 2005a. 65 s. ISBN 80-86728-25-0. FREIBERGOVÁ, Z. Systém poradenských sluţeb v oblasti vzdělávání a zaměstnanosti v České republice [online]. c2005b, poslední revize 14. 11. 2004 [cit. 2011-06-29]. Dostupný z WWW: http://www.leonardodavinci.at/filemanager/download/477. FRIEDMANN, Z. Profesní orientace ţáků. In STŘELEC, S. (ed.). Studie z teorie a metodiky výchovy II. Brno : Masarykova univerzita, 2005, s. 165–177. ISBN 80-2103687-7. HANSEN, E. Kariérové poradenství : příručka pro země s nízkými a středními příjmy. Praha : Dům zahraničních sluţeb MŠMT, 2007. 110 s. ISBN 80-9040-052-8. HELEŠIC, B., HENZL, J. Příprava ţáků ZŠ k volbě povolání. In ZAPLETALOVÁ, J., VAŇKOVÁ, H. (eds.). Kariérové poradenství : přítomnost a budoucnost. Praha : IPPP ČR, 2006, s. 40–49. ISBN 80-86856-21-6. HERR, E. L., CRAMER, S. H. Career Guidance and Counseling Through the Life Span : Systematic Approaches. New York : HarperCollins College Publishers, 1996. 787 p. ISBN 0-6735-2366-7. HLOUŠKOVÁ, L., et al. Vzdělávání poradců v České republice : výzkumná zpráva. Praha : Národní vzdělávací fond, Národní informační středisko pro poradenství, 2004. 118 s. ISBN 80-86728-15-3. HOŘÁNKOVÁ, V., et al. Metodická příručka poradce pro volbu povolání. Praha : Sociologické nakladatelství, 1995. 131 s. ISBN 80-85850-24-4. KLÍMOVÁ, M., et al. Teorie a praxe výchovného poradenství: celostátní vysokoškolská učebnice pro studenty skupiny studijních oborů 76 Učitelství na pedagogických a filozofických fakultách. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1987. 260 s. NILSSON, P., ÅKERBLOM, P. Kariérové poradenství pro ţivot : poradenská metoda budoucnosti. Brno : Národní vzdělávací fond, Národní informační středisko pro poradenství, 2001. 78 s. ISBN 80-238-8363-1. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2009. 6. vyd. 395 s. ISBN 978-80-7367-647-6. RIGLOVÁ, H. Aktuální situace kariérového poradenství v ČR. In ZAPLETALOVÁ, J., VAŇKOVÁ, H. (ed.) Kariérové poradenství : přítomnost a budoucnost. Praha : IPPP ČR, 2006, s. 9–15. ISBN 80-86856-21-6. Standardy pro udělování akreditací [online]. c2005, poslední revize 14. 11. 2005 [cit. 2011-12-01]. Dostupný z WWW: http://aplikace.msmt.cz/PDF/JMStandardyDVPP1a.pdf. SUPER, D. E. A Life-span, Life-space Approach to Career Development. In BROWN, D., BROOKS, D. (Eds.). Career Choice and Development : Applying Contemporary Theories to Practice. San Francisco, CA : Jossey-Bass, 1990, pp. 197–262. ISBN 15554-2196-2. TRHLÍKOVÁ, J., ELIÁŠOVÁ, I. Volba střední školy a kariérové poradenství. In WALTEROVÁ, E., GREGER, D., et al. Přechod ţáků a ţákyň ze základní na střední školu : pohledy z výzkumů. Brno : Paido, 2009, s. 23–47. ISBN 978-80-7315-179-9. ÚLOVCOVÁ, H., STRÁDAL, J. Role školy v procesu volby povolání. In BERNÝ, L., CIPROVÁ, J., MERTIN, V. (ed.). Poradce k volbě povolání: pro výchovné poradce a učitele ZŠ. Praha : Josef Raabe, 2002–. A 1.2. s. 1 – 8. ISSN 1801-8440.

40 Úplné znění zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), jak vyplývá z pozdějších změn. Sbírka zákonů, roč. 2008, částka 103, s. 4826–4901. ISSN 1211-1244. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie I. : dětství a dospívání. Praha : Karolinum, 2005. 467 s. ISBN 80-246-0956-8. VENDEL, Š. Kariérní poradenství. Praha : Grada, 2008. 224 s. ISBN 978-80-247-1731-9. Vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských sluţbách ve školách a školských poradenských zařízeních. Sbírka zákonů, roč. 2005, částka 20, s. 490–502. ISSN 1211-1244. Výzkum sluţeb kariérového poradenství a potřeb jeho klientů na základních a středních školách v ČR : souhrnná zpráva [online]. Praha : Národní ústav odborného vzdělávání, c2003 [cit. 2010-01-21]. Dostupný z WWW: http://vychovavzdelavani.cz/download/nuov2003.pdf. ZAPLETALOVÁ, J. Výchovné poradenství. Zpravodaj Institutu pedagogickopsychologického poradenství ČR a Asociace poradenských pracovníků ve školství. 2003, roč. 2003, č. 36–37/2, s. 1–68.

41

KAPITOLA 4 Kariérové teorie a kariérová zralost adolescentů

Klíčové pojmy: adolescence, sociální vývoj, zájmy, perspektivní orientace, kariérové teorie, strukturální přístupy, procesuální přístupy, teorie rysů a faktorů, teorie pracovních typů osobnosti a pracovního prostředí, kariérový vývoj, kariérová připravenost, kariérová zralost, překáţky volby povolání Po prostudování modulu budete schopni: zhodnotit ontogenetická specifika adolescence ve vztahu k volbě povolání; objasnit perspektivní orientaci adolescentů a její vliv na volbu povolání; vyjmenovat a vysvětlit strukturální kariérové teorie; poznat, do kterého pracovního typu osobnosti patříte a které pracovní prostředí by bylo pro vaše profesní uplatnění nejvhodnější; 5. charakterizovat podstatu kariérového vývoje a popsat jednotlivá stádia; 6. posoudit kariérovou připravenost adolescentů; 7. vymezit překáţky volby povolání adolescentů a rizika volby povolání českých ţáků. 1. 2. 3. 4.

Předpokládané časové nároky na studium: 4 hodiny

Zhodnocení ontogenetických specifik adolescence ve vztahu k volbě povolání Adolescence je typická svou variabilitou, procesuálností, proměnlivostí a bývá označována obdobím multiprocesů. Změny jsou na první pohled nejvíce patrné v oblasti somatické. Neméně důleţitý vývoj probíhá ve sféře psychosociální. U adolescentů se mění názory, chování i jednání, hodnoty, postoje a zájmy, motivace i sociální vztahy, rozvíjejí se aspirace a ţivotní cíle, proměnou prochází celá osobnost. K výše popsaným vývojovým změnám dochází v poměrně krátkém časovém úseku a je pro ně charakteristická heterochronologičnost jak na interindividuální, tak na intraindividuální úrovni. V kontextu ţivotní dráhy člověka je adolescence chápána jako tranzitní stádium, tj. specifické přechodné období mezi dětstvím a dospělostí. Postupné přeorientování z norem dětství na normy dospělosti má velmi sloţitý a dynamický průběh, tvoří jeden ze základních rysů dospívání a ve své podstatě patří k nejkomplikovanějším etapám lidského ţivota. V kariérové oblasti lze tranzitní stádium spatřovat především v přechodu ze základní školy na školu střední, která můţe být buď pokračováním všeobecného vzdělávání, nebo odbornou přípravou na budoucí povolání. Druhým významným bodem je přechod ze střední školy do terciárního vzdělávání nebo na trh práce. Pozornost zaměříme na parciální charakteristiky adolescence, které se nejvíce promítají do volby povolání ţáků. Jde o sociální vývoj, vývoj zájmů a perspektivní orientaci. Do rozhodovacího procesu se promítají i další proměnné (např. úroveň myšlení, volních

42 vlastností a mravního vývoje, sebepojetí, sebepoznání, sebehodnocení, hodnotová orientace aj.), které ve vztahu k volbě povolání podrobně rozebírá Hlaďo (2009).

Sociální vývoj Sociální vývoj adolescentů je ovlivněn především snahou po nezávislosti. Klíčovými vývojovými úkoly jsou emancipace od přílišné závislosti na rodičích a rodině, navazování intenzivnějších a diferencovanějších vztahů k vrstevníkům a budování nových sociálních rolí (Havighurst, 1953 in Langmeier, Krejčířová, 2006). Vrstevnické vztahy hrají v tomto období stále důleţitější roli. Podle Vágnerové (2005) jsou zdrojem sociálního učení a slouţí jako opora v procesu vytváření individuální identity. Přes uvedený význam vrstevníků, sociálního okolí a proces emancipace od rodiny, spojený se změnou postojů k autoritám, jsou pro adolescenty vztahy k rodičům stále na prvním místě (srov. Říčan, 2006). Jak ukazují některé výzkumy, zejména v případě volby povolání se adolescenti obracejí nejprve na své rodiče a teprve na druhém místě na své kamarády nebo spoluţáky. Ţáci vesměs vnímají své rodiče jako skutečně důleţité osoby, které je nejvíce ovlivňují (srov. Hlaďo, 2010).

Vývoj zájmů K významným změnám dochází u adolescentů v zájmové sféře. Opouštěny jsou typické dětské zájmy, které jsou nahrazovány zájmy novými, vyspělejšími. Tyto změny jsou velmi individuální a odráţejí dynamiku vývoje osobnosti, především rychlý rozvoj motorických, percepčních i ostatních schopností (srov. Langmeier, Krejčířová, 2006). Empirická zjištění ukazují, ţe v období časné a střední adolescence dochází k vývoji a proměnám profesních zájmů (srov. Betsworthová, Fouadová, 1997). Tento fakt je pro volbu povolání významný, neboť zájmy se projevují v kaţdém stádiu kariérového rozhodování. Jako důleţitá sloţka pohnutkové stránky lidské psychiky se přímo podílejí na vytváření ţivotních plánů. Jsou-li zájmy jasně vyhraněné, má člověk daleko lepší představu o tom, co by chtěl v dalších letech dělat, ale i šance uspět ve zvoleném vzdělávání a profesi jsou vyšší. Podle Mezery (2008) mají zájmy dále prokazatelný vliv na spokojenost člověka ve škole a následně v povolání. Pro adolescenty jsou podle Hořánkové et al. (1995) příznačné poměrně široké zájmy, jejich nevyhraněnost a kolísání. Doubek a Levínská (2005) upozorňují, ţe hlubší a trvalejší zájmy má na konci základní školy jen málo ţáků a většina z nich vůbec neví, co je baví natolik, aby si podle toho vybrali profesní orientaci. Poznání zájmů, tedy toho, co člověka přitahuje a co ho baví dělat, je proto jednou ze základních podmínek racionální volby povolání. V souvislosti s tímto tvrzením je nezbytné zdůraznit, ţe pro kariérové rozhodování ţáků není důleţitá jen subjektivní spokojenost s volbou, ale i kongruence osobnostních dispozic s poţadavky světa práce a vzdělávání.

Perspektivní orientace V motivačních procesech hraje stále důleţitější úlohu zaměření na cíl a orientace na budoucnost. Vymanění se z konkrétního a obrat k budoucnosti je podle Piageta a Inhelderové (2000) hlavním atributem tohoto vývojového období. Časová perspektiva adolescentů se prodluţuje, do motivačních struktur se postupně dostává i řešení nadřazenějších a vzdálenějších problémů, nejen těch, které vyplývají z bezprostřední situace a aktivity. Dochází k odpoutání z vazby na aktuální časový úsek, objevují se první ţivotní plány, představy a úvahy o budoucnosti. Zprvu vágní, později v diferencovanější

43 podobě. Pavelková (2002) hovoří u adolescentů o přechodu od krátkodobé k perspektivní orientaci, která vyplývá z potřeby strukturovat vlastní budoucnost pomocí vzdálenějších cílů a jejich případného sledu, návaznosti a hierarchie. Adolescenti si začínají podle Macka (2003) uvědomovat, ţe některá aktuální rozhodnutí, především volba povolání, mohou významně ovlivnit jejich ţivot. Perspektivní orientace je vede k uvaţování o obsahu a smyslu vzdělávání na základní a střední škole, v závislosti na rozvoji poznávacích procesů si začínají uvědomovat jeho význam pro budoucnost, coţ ovlivňuje motivaci k učení a školní úspěšnost. Popsané změny v perspektivní orientaci se promítají i do aktivního přístupu k profesní budoucnosti.

Teorie kariérového vývoje Poznatky ontogenetické psychologie, nezbytné k porozumění volbě povolání ţáků, prohlubují teorie kariérového vývoje. Kariérové teorie mají poměrně krátkou historii. Ovlivněny byly progresí věd, zejména věd o člověku a společnosti. Od 50. let 20. století dochází v této oblasti k rychlému rozvoji a vzniká řada nových teorií. V současné době při jejich systematizaci a kategorizaci neexistuje podle Pattonové a McMahonové (2006) konsensus. V kariérových teoriích jsou obvykle rozlišovány strukturální a procesuální přístupy (srov. Weinrach, 1979).

Strukturální přístupy Charakteristickým rysem strukturálních přístupů je spojení a interakce mezi jedincem a pracovním prostředím. K tomuto účelu slouţí řada psychometrických nástrojů, které umoţňují přiřadit osobnost jedince ke vhodné skupině povolání. Strukturální přístupy jsou zaloţeny na předpokladu, ţe lidé nemohou vykonávat jakékoliv povolání, ale pouze takové, pro které mají přiměřené předpoklady. Vzhledem k této skutečnosti by úspěšné kariérové rozhodování mělo být zaloţeno na poznání a racionálním posouzení struktury osobnosti, povolání a jeho nároků na člověka a nalezení kongruence mezi oběma faktory. Příkladem strukturálního přístupu je práce H. Münsterberga. Münsterberg byl přesvědčen, ţe je moţné bezpečně zjistit a pomocí psychologických testů změřit určitý počet základních psychických vlastností člověka významných pro jednotlivá povolání, a na základě toho rozhodnout o způsobilosti pro vykonávání určité profese. Vycházel přitom z postulátu, ţe kvantifikovanou strukturu schopností, zájmů a osobních rysů je moţno konfrontovat (resp. klást do jednoduchého vztahu) se strukturou profesních poţadavků definovaných profesiografií (srov. Kohoutek, 2008). Z popsaného konfrontačního modelu se následně vyprofiloval přístup prostřednictvím rysů a faktorů. Teorie rysů a faktorů (trait-and-factor theory) se koncepčně rozvíjela především z práce amerického profesora sociologie F. Parsonse. Teorie se zaměřuje na obsah volby povolání a předpokládá, ţe lze poznat a porovnat osobnostní dispozice jedince s poţadavky a moţnostmi světa práce, a tím řešit problémy spojené s volbou povolání (srov. Walsh, Osipow, 1995). Přestoţe se v rámci teorie rysů a faktorů postupně vyvinula řada speciálních přístupů, v současné době byly absorbovány dalšími teoretickými přístupy a jen málo teoretiků lze povaţovat za čisté přívrţence tohoto myšlenkového proudu. Příkladem je J. L. Holland, který zkonstruoval teorii pracovních typů osobnosti a pracovního prostředí (srov. Holland, 1997). Mezi osobnostní typologií a typologií pracovního prostředí existuje určitý vzájemný vztah, který umoţňuje jistou míru predikce. Mezera (2005) uvádí, ţe ve smyslu této obecné teorie

44 člověk volí určitá povolání, která odpovídají hierarchii či struktuře jeho osobnostních vlastností, a preferuje profese, které jsou schopny uspokojit individuální potřeby. Podle Kohoutka a Štěpaníka (2000) má kaţdý jedinec podle své hierarchie hodnot sklon preferovat povolání patřící do jedné z šesti skupin pracovního prostředí. Důsledkem je, ţe osoby vykonávající povolání v určité profesní skupině vykazují podobné osobnostní charakteristiky a podobný kariérový vývoj. Soulad mezi profilem osobnosti a podmínkami pracovního prostředí dále determinuje pracovní spokojenost, stabilitu a výkonnost v povolání (srov. Holland, 1997). Lidé, kteří si zvolí práci v prostředí, které se shoduje s jejich pracovním typem osobnosti, budou ve zvoleném povolání pravděpodobněji úspěšnější a spokojenější. Při kariérovém rozhodování by proto měli lidé brát v úvahu svůj pracovní typ osobnosti a vybírat povolání, která jsou s ním kompatibilní, tj. která jsou pro daný typ osobnosti vhodná. Strukturální přístupy jsou kritiky označovány jako zjednodušující, vzhledem k jednoduché aplikaci teorie v praxi a tendenci kariérové chování spíše popisovat neţ vysvětlovat. Poněvadţ strukturální přístupy nezdůrazňují procesuální stránku volby povolání, je jim dále vytýkáno, ţe jsou příliš statické. Přes uvedenou kritiku nelze sniţovat jejich význam, neboť na strukturálním principu je zaloţena racionální volba povolání.

Hugo Münsterberg H. Münsterberg je společně s W. Sternem povaţován za zakladatele psychotechniky (srov. Bubelíni, 1981; Klímová, 1987), jejíţ vědeckou bázi systematicky budoval. Předpokladem pro rozvoj psychotechniky bylo vytvoření a propracování profesiografie, která „zkoumala rozdílné nároky jednotlivých povolání ze stránky psychické a somatické, se snahou určit vlastnosti a předpoklady důleţité pro povolání“ (Bubelíni, 1981, s. 13). Münsterberg byl přesvědčen, ţe je moţné bezpečně zjistit a pomocí psychologických testů změřit určitý počet základních psychických vlastností člověka významných pro jednotlivá povolání, a na základě toho rozhodnout o způsobilosti pro vykonávání určité profese. Vychází přitom z postulátu, ţe kvantifikovanou strukturu schopností, zájmů a osobních rysů je moţno konfrontovat, resp. klást do jednoduchého vztahu se strukturou profesních poţadavků a příleţitostí (srov. Kohoutek, 2008). Výsledkem správné konfrontace sebepoznání a poznání poţadavků profese by měla být adekvátní volba povolání.

Frank Parsons Americký sociolog F. Parsons při snaze objasnit problematiku kariérového rozhodování vytvořil první světově proslulou teorii volby povolání a koncepci její poradenské podpory. Východiskem Parsonsovy teorie je přesvědčení, ţe se lidé navzájem liší svými fyzickými a psychickými vlastnostmi, které člověka profesionálně limitují. Vzhledem k těmto předpokladům nemůţe člověk vykonávat jakékoliv povolání, ale jen jedno, případně několik sobě podobných povolání. Specifické charakteristiky mají rovněţ profese jakoţto determinanty světa práce, kterým je třeba se přizpůsobit. Osobnost Parsons chápe jako poměrně jednoduše poznatelnou strukturu faktorů (schopností, zájmů, osobnostních rysů, charakteru, temperamentu), které se uplatňují také při volbě povolání. Dále se domnívá, ţe je moţné psychické a další vlastnosti člověka reálně měřit. Taktéţ lze exaktně, ve standardizovaných formách, změřit a popsat jednotlivé profese. Úspěšnost volby povolání pak závisí na sebepoznání jedince, poznání světa práce a jeho poţadavků, posouzení a nalezení vzájemné shody mezi oběma jmenovanými

45 faktory. Výše popsaný přístup tvoří základní elementy teorie rysů a faktorů (srov. Niles, Harris-Bowlsbeyová, 2005). Uvedené teorii je vytýkána především skutečnost, ţe nebere na vědomí evidentní dynamiku, vývoj a aktivitu člověka v jeho celém ţivotě a chápe volbu povolání jako jednorázovou záleţitost zaloţenou na testování. Dalším předmětem kritických námitek k Parsonsově teorii je předpoklad, ţe pro kaţdé povolání se hodí pouze určitý typ lidí a ţe pro kaţdého jednotlivce existuje jen jeden správný profesní cíl. Parsonsova teorie na druhou stranu významnou měrou podnítila rozvoj psychodiagnostických metod, analýzu profesí a vznik dalších kariérových teorií.

John L. Holland Na Parsonsovu práci konceptuálně navazuje typologický přístup J. L. Hollanda (1997), který zkonstruoval široce uţívanou teorii pracovních typů osobnosti a pracovního prostředí. Hollandova teorie vychází z předpokladu, ţe existuje určitý vztah mezi typem osobnosti a typem pracovního prostředí, a je v podstatě zaloţena na čtyřech bodech: 1. Na základě zkoumání osobnosti člověka přišel Holland s tvrzením, ţe lidé mohou být kategorizováni do šesti základních typů osobnosti: praktický, zkoumající, umělecký, sociální, podnikavý a tradiční. 2. Existuje šest typů pracovního prostředí označených shodně s typy osobností. 3. Lidé vyhledávají pracovní prostředí, v němţ mohou rozvíjet a uplatnit svoje schopnosti a dovednosti, které odpovídá jejich postojům a hodnotám a umoţní jim přijímat přiměřené úlohy a role. 4. Kariérové chování je determinováno interakcí mezi osobností a prostředím, ve kterém člověk ţije. Většina lidí patří podle Hollandovy teorie k jednomu z šesti osobnostních typů, představujících osobní orientaci nebo ţivotní styl. Jak uvádí Vendel (2008), vývoj osobnostních typů je výsledkem interakce dědičnosti a prostředí. V navrţené typologii rozlišuje Holland následujících šest typů osobnosti: 





Praktický typ osobnosti (Realistic), tj. osobnost s manuální ţivotní orientací. Lidé s praktickým typem osobnosti se vyznačují schopnostmi a dovednostmi spojenými s fyzickou aktivitou, jsou sportovně a technicky zaloţení, manuálně zruční. Mají rádi konkrétní, jasně stanovené činnosti. Rádi pracují s různými materiály, surovinami, objekty, předměty, stroji, nástroji, rostlinami a zvířaty. Dávají přednost práci venku, fyzickým a sportovním aktivitám. Zkoumající typ osobnosti (Investigative), tj. osobnost s intelektuální ţivotní orientací. Lidé se zkoumajícím typem osobnosti mají obvykle matematické a vědecké schopnosti, logické myšlení, chtějí pracovat sami a řešit vědecké problémy. Dávají přednost poznávacím aktivitám, rádi zkoumají věci kolem sebe a snaţí se jim porozumět a pochopit je. Umělecký typ osobnosti (Artistic), tj. osobnost s estetickou ţivotní orientací. Lidé s uměleckým typem osobnosti mají obvykle umělecké schopnosti (jazykové, výtvarné, dramatické, literární, pohybové aj.), těší se z vytváření nového díla, mají dobrou představivost a usilují o sebevyjádření. Přitahuje je tvůrčí práce spíše neţ práce stereotypní, rutinní a zaloţená na dodrţování přesně vymezených pravidel. Mezi upřednostňované pracovní oblasti řadí především umělecké obory a činnosti vykonávané v tvůrčím prostředí.

46 





Sociální typ osobnosti (Social), tj. osobnost se suportivní ţivotní orientací. Lidé se sociálním typem osobnosti mají sociální a pedagogické schopnosti a dovednosti. Jsou rádi s druhými lidmi, neboť jsou společenští a druţní. Zajímají se o lidi kolem sebe a jejich problémy, které jim pomáhají řešit. Podnikavý typ osobnosti (Enterprising), tj. osobnost s podnikavou ţivotní orientací. Lidé s podnikavým typem osobnosti mají vůdčí, organizační a vyjadřovací schopnosti, umí veřejně vystupovat. Zajímají se o peníze a politiku. Tito lidé rádi přesvědčují, řídí a ovlivňují druhé lidi, coţ je předurčuje k řídícím funkcím, podnikání či práci v politice. Tradiční typ osobnosti (Conventional), tj. osobnost s konformní ţivotní orientací. Lidé s tradičním typem osobnosti mají administrativní, obchodní a matematické schopnosti, chtějí pracovat v kanceláři a organizovat věci. Ochotně se podřizují řádu a pravidlům, mají rádi jednoznačně vymezené poţadavky. Práci, která nemá jasný řád a pravidla, se vyhýbají.

Hollandovy typy osobnosti jsou teoretickým podkladem pro pochopení, jak se jednotlivci liší svou osobností, zájmy a chováním a abstraktním modelem, s jehoţ pomocí můţeme osobnost jedince posuzovat. Holland se původně domníval, ţe kaţdý jedinec náleţí vţdy pouze do jednoho ze šesti typů osobnosti. V revidované teorii tuto myšlenku opouští a tvrdí, ţe přestoţe jeden typ obvykle dominuje, člověk nemusí patřit výlučně do některého z uvedených typů osobnosti, ale je zpravidla charakterizován určitým mezitypem. Čím větší je shoda s jedním osobnostním typem, tím spíše jedinec vykazuje rysy osobnosti příslušného typu. Vendel (2008) navíc dodává, ţe lidé stejného typu osobnosti mají sklon se seskupovat. Například umělecky zaloţení jedinci jsou přitahováni k jiným umělecky zaloţeným lidem, mezi nimiţ si nacházejí přátele. Podstatný je dále Hollandův teoretický předpoklad, ţe modely moţných orientací osobnosti ovlivňují kariérové rozhodování a determinují směr volby povolání. Osobnostní typologie má svůj protipól v typech pracovního prostředí. Všechna povolání je moţné kategorizovat do šesti profesních skupin, resp. základních modelů pracovního prostředí. Ty podle Vendela (2008) ţádají po pracovníkovi určité osobnostní vlastnosti a nabízejí příleţitosti pro vyuţití specifických zájmů a schopností (viz tab. 1). Mezi osobnostní typologií a typologií prostředí existuje určitý vzájemný vztah, který umoţňuje jistou míru predikce. Mezera (2005) uvádí, ţe ve smyslu této obecné teorie člověk volí určitá povolání, která odpovídají hierarchii či struktuře jeho osobnostních vlastností, a preferuje profese, které jsou schopny uspokojit individuální potřeby. Podle Kohoutka a Štěpaníka (2000) má kaţdý jedinec podle své hierarchie hodnot sklon preferovat povolání patřící do jedné z výše uvedených skupin pracovního prostředí. Důsledkem je, ţe osoby vykonávající povolání v určité profesní skupině vykazují podobné osobnostní charakteristiky a podobný kariérový vývoj. Soulad mezi profilem osobnosti a podmínkami pracovního prostředí dále determinuje pracovní spokojenost, stabilitu a výkonnost v povolání (srov. Holland, 1997). Lidé, kteří si zvolí práci v prostředí, které se shoduje s jejich pracovním typem osobnosti, budou ve zvoleném povolání pravděpodobněji úspěšnější a spokojenější. Při kariérovém rozhodování by proto měli lidé brát v úvahu svůj pracovní typ osobnosti a vybírat povolání, která jsou s ním kompatibilní, tj. která jsou pro daný typ osobnosti vhodná (viz tab. 2).

47 Tabulka 1: Charakteristika typů pracovního prostředí Pracovní prostředí

Typy povolání

Oblasti práce

Obvyklé činnosti pohybové, manuální, manuálně technické nebo technické činnosti, práce s předměty, stroji, nástroji, rostlinami, zvířaty, pracovní činnosti prováděné venku

Praktické (R)

řemeslnětechnické

odborná řemesla, technické obory, profese ve veřejných sluţbách, práce venku, zpracovatelské a důlní obory

Zkoumající (I)

vědeckovýzkumné

vědecká, intelektuální a některá technická povolání, vědecké obory a veřejné sluţby

pozorování, studium, zkoumání, analyzování, vyhodnocování jevů, procesů a řešení problémů, vědecké, intelektuální činnosti

Umělecké (A)

umělecko-tvořivé

umělecké, literární a hudební obory a řemesla, výtvarné polygrafické obory a povolání

umělecké činnosti a umělecká tvorba, vyuţívání intuice, představivosti, tvořivosti

Sociální (S)

vychovávající a pomáhající

výchovná, pedagogická a sociální povolání spojená s péčí o ostatní ve veřejných sluţbách

vzdělávání, informační a poradenské činnosti, lékařství, pomáhající činnosti, pomoc lidem

Podnikavé (E)

řídicí a podnikavé

manaţerské, organizační a obchodní obory, prodejní a odbytové sluţby, veřejné sluţby a politika

řízení, ovlivňování a přesvědčování lidí, obchod, prodej

Tradiční (C)

administrativněsprávní

úřednické, kancelářské a administrativní obory, veřejné sluţby, obchodní obory, administrativa

systematická a přesná práce s fakty, čísly, daty; administrativní činnosti s důrazem na detaily

zdroj: Hlaďo (2009, s. 27)

Tabulka 2: Kompatibilita pracovních typů osobnosti a prostředí

Typ osobnosti

Nejvhodnější typ pracovního prostředí

Další moţné typy pracovního prostředí

Nevhodné pracovní prostředí

R

R

I+C

S

I

I

R+A

E

A

A

I+S

C

S

S

A+E

R

E

E

S+C

I

C

C

E+R

A

Legenda: R – praktický; I – zkoumající; A – umělecký; S – sociální; E – podnikavý; C - tradiční

Zdroj : Mezera (2002, s. 20)

48 Podle Hollanda je první etapa volby povolání zpravidla zaměřena na rozsah profesní volby, nikoli na konkrétní povolání. To znamená, ţe nejprve se člověk orientuje na širší oblast pracovní činnosti, respektive na skupinu povolání, která vyhovuje jeho pracovnímu typu osobnosti. Ve druhé fázi si člověk vybírá z tohoto širšího okruhu určitá specifická povolání, k nimţ je podle typu své osobnosti přitahován (Mezera, 2005). Tato volba je podle Klímové (1969) funkcí sebehodnocení člověka a jeho schopnosti vykonávat zvolené povolání, kdy přesnost výběru závisí na stupni sebepoznání. Rizika, spojená s touto volbou profesní orientace ţáka, spočívají ve stavu: 1. inkongruence či velmi malé shody profesní volby s typem osobnosti jedince (ţák preferuje model pracovního prostředí, který neodpovídá jeho osobnostnímu typu, tzn. ţe osobnostní předpoklady jsou výrazně inkompatibilní s poţadavky preferovaného pracovního prostředí). Holland se domnívá, ţe lidé jsou více spokojeni a podávají lepší výkon v prostředí, které je kongruentní s jejich typem osobnosti; 2. inkonzistence či nesoudrţnosti profesní volby (ţák volí dva či více modelů pracovního prostředí, které nejsou konzistentní); 3. heterogenity volby (ţák preferuje model pracovního prostředí, který sice koresponduje s jeho typem osobnosti, ale úroveň profesní volby neodpovídá jeho schopnostem a dosavadním školním výkonům). Kariérové rozhodování mělo být podle Hollanda zaloţeno na sebepoznání a na znalostech profesí. Obě tato hlediska jsou klíčová pro přiměřené rozhodování o kariérové dráze (srov. Malotínová, 2002). Pokud má člověk o pracovním prostředí nejasnou představu, bude mít s vysokou pravděpodobností problémy s kariérovým rozhodováním. Stejně tak bude mít problémy s rozhodováním v případě nedostatečného sebepoznání. Holland je toho názoru, ţe předprofesní rozsah volby vzdělávací přípravy by v ţádném případě neměl výraznějším způsobem blokovat pozdější volbu povolání. Hollandova teorie se zaměřuje na přiřazování jedince k prostředí a nepokouší se určovat základní kontextuální aspekty. Hollandova teorie navíc nevysvětluje, co je příčinou toho, ţe se lidé vyvíjejí do různých pracovních typů osobností. Zřejmě z tohoto důvodu vytýkají kritici Hollandovi poněkud statický přístup k člověku a jeho teorii přílišnou popisnost. Přesto můţeme konstatovat, ţe Hollandova teorie, hledající shodu mezi typy osobnosti a pracovního prostředí, podnítila vůbec nejvíce výzkumů. Většina z nich platnost Hollandova modelu potvrdila a uspořádání osobnostních typů povaţuje za validní. Existují však i názory, které tuto teorii zpochybňují (srov. Vendel, 2008). Prostudujte si metodický materiál Sebepoznávání ţáků: dotazník pracovního zaměření osobnosti, který je ke staţení ve studijním systému Moodle, a vypracujte pracovní listy pro ţáky. Při vyplňování dotazníku můţete vyuţít elektronickou tabulku.

Procesuální přístupy Procesuální přístupy mohou být od strukturálních přístupů odlišeny tím, ţe neprovádí explicitní spojení mezi jedincem a světem práce. Podstatným rysem procesuálních přístupů

49 je společný názor, ţe kariérový vývoj je procesem, který probíhá v průběhu delšího časového úseku a tvoří protiklad k událostem, které nastávají obvykle v jednom daném okamţiku ţivota jedince (srov. Weinrach, 1979). Brown (2003) se domnívá, ţe kariérový vývoj je komplexním celoţivotním procesem, zahrnujícím psychologické, sociologické, ekonomické a kulturní faktory, které ovlivňují selekci, adjustaci a postup v zaměstnání jedinců a souhrnně formují jejich kariéru. Procesuální aspekt kariérového vývoje vhodně vystihuje také Searsová (1982, s. 139), která kariérový vývoj chápe jako „všeobecný model psychologických, sociologických, výchovně-vzdělávacích, fyzických, ekonomických faktorů a příleţitostí, jeţ se spojují do podoby celoţivotní profesní dráhy jedince“. Peterson et al. (2002, s. 314) definují procesuální koncept kariérového vývoje jako „uskutečňování řady kariérových rozhodnutí, která utvářejí celkovou kariérovou dráhu během ţivota“. Taktéţ Super, Savickas a Super (2002) předpokládají, ţe se kariérový vývoj odehrává v průběhu celého ţivota. Porozumění kariérovému vývoji jako dlouhodobému procesu mělo významný přínos v tom, ţe vedlo k jeho detailnějšímu zkoumání v jednotlivých ontogenetických obdobích.

E. Ginzberg Procesuální přístup se poprvé objevuje v práci E. Ginzberga a jeho spolupracovníků (Ginzberg et al., 1951). Odborníci kolem E. Ginzberga rozpracovali teoretickou bázi dynamického chápání kariérového vývoje a provedli výzkum, na jehoţ základě vyslovili přesvědčení, ţe volba povolání není jednorázovým aktem, ale vývojovým procesem trvajícím od předpubertálního období aţ do věku přibliţně dvaceti let (Zunker, 1997 in Nilsson, Akerblom, 2001). Všichni jedinci během tohoto procesu projdou třemi obdobími, která do jisté míry korespondují s biologickým věkem (srov. Ginzberg et al., 1951): 1. Období fantazijní volby (fantasy stage) trvá od raného dětství do 11 let. V tomto období si dítě na základě různých sociálních podnětů a svých vlastních potřeb ve fantazii představuje, čím bude. Představy o budoucím povolání si vytváří bez přiměřených vědomostí o tom, jaké poţadavky kladou tato povolání na člověka a bez náleţitých znalostí vlastních předpokladů k jejich výkonu. Děje se tak především na základě hry. Děti jsou v tomto období přesvědčeny, ţe si mohou zvolit jakékoliv povolání. V průběhu fantazijního období ještě ignorují realitu, své schopnosti a časovou perspektivu, tři důleţité sloţky procesu volby povolání. 2. Období pokusné volby (tentative stage) probíhá od 11 do 16–17 let. V tomto období je charakteristické seznamování se s poţadavky profesí. Jedinec se pokouší o volbu povolání na základě sebepoznávání a sebehodnocení. Nebere ještě dostatečně v úvahu objektivní poţadavky společnosti a světa práce, rozhodujícími faktory jsou zájmy (11–12 let), osobnostní předpoklady pro výkon povolání (13–14 let) a hodnoty (15–16 let). 3. Období realistické volby (realistic stage) trvá od 17 let po ranou dospělost. V období realistické volby je jiţ člověk schopen při rozhodování o volbě povolání zváţit faktory subjektivní (zájmy, schopnosti a hodnoty), faktory objektivní (poţadavky povolání a společenské potřeby) a učinit mezi nimi přiměřený kompromis. Období realistické volby Ginzberg rozděluje na tři stádia: explorace (exploration), krystalizace (crystallization) a zpřesňování (specification). Ve stádiu explorace dochází ke kritickému posuzování subjektivních i objektivních faktorů. Následuje stádium krystalizace, jehoţ hlavní charakteristikou je uskutečnění volby povolání, a v průběhu posledního stádia jedinec získává vzdělávací zkušenosti potřebné k dosaţení profesních cílů.

50

V restrukturalizovaném modelu Ginzberg (1979) provádí kritickou revizi původně navrţené teorie. Nově chápe volbu povolání jako proces, který není limitován prvními dvěma dekádami ontogenetického vývoje člověka, nýbrţ je časově neomezený a prostupuje celým pracovním ţivotem jedince. Můţeme konstatovat, ţe E. Ginzberg a jeho spolupracovníci svými myšlenkami otevřeli cestu k novému nahlíţení na problémy spojené s volbou povolání a přinesli řadu podnětů ke vzniku dalších kariérových teorií. Významným přínosem Ginzbergovy teorie je fakt, ţe učí respektovat vývojové hranice moţností lidí v různých vývojových fázích a varuje před neadekvátními poţadavky na ně.

D. E. Super D. E. Super je zařazován mezi přední teoretiky kariérového vývoje, přičemţ jeho teorie byla dlouhou dobu předmětem zájmu mnoha výzkumníků. Sám byl zastáncem interdisciplinární spolupráce mezi vědami o člověku za účelem porozumění komplexitě a proměnlivosti kariérového vývoje. Ve své práci souhrnně vyjádřil psychologická východiska a přístup k řešení teorie a praxe v relaci s profesním ţivotem lidí. Super v některých svých spisech prohlásil, ţe jeho teorie není „ucelená, vyčerpávající a testovatelná, ale spíše segmentální, volně spojená řada teorií týkajících se specifických aspektů kariérového vývoje, převzatých z vývojové, diferenciální, sociální a fenomenologické psychologie“ (Super, 1996, s. 199). Jádrem rozsáhlého Superova díla je teorie profesionálního vývoje (vocational development theory), tj. procesu růstu a učení, který je základem postupných změn kariérového chování a na jehoţ bázi se utváří, vyvíjí a stále mění lidské profesionální chování charakterizované jako způsobilost člověka řešit dlouhodobě, celoţivotně mnohostranné aktuální problémy v souvislostech profese a práce. V Superově teorii profesionálního vývoje hraje významnou úlohu sebepojetí člověka (selfconcept), které chápe jako fenomenální zkušenost identity Já. Sebepojetí, představa o sobě je to, co si určitá osoba o sobě myslí, obraz, který o sobě má. Tento obraz je výsledkem fyzického, mentálního a sociálního zrání, interakce s dospělými a sledování jejich pracovního chování. Uvedené skutečnosti výrazně ovlivňují profesní aspirace, výběr profese a další kariéru jedince (Štikar et al., 2003). Sebepojetí je hnací silou, která vytváří kariérový vzorec, jímţ se člověk řídí po celý svůj ţivot (srov. Nilsson, Akerblom, 2001). Super (1953) postupně precizoval výsledky svých výzkumů a úvah o profesionálním vývoji do několika základních tezí: 1. Lidé se navzájem liší svými schopnostmi, zájmy a rysy osobnosti. 2. Vzhledem k povaze těchto a dalších individuálních charakteristik je kaţdý člověk schopen vykonávat celou řadu povolání. 3. Kaţdé povolání vyţaduje určitý profesní profil, tj. model schopností, zájmů a rysů osobnosti. Ten se vyznačuje poměrně vysokou mírou variability umoţňující uplatnění jedince v celé řadě profesí. 4. Profesní zájmy, kompetence lidí a sebepojetí se mění pod vlivem času, ţivotních zkušeností a prostředí, ve kterém člověk ţije a pracuje. Tyto faktory pak významným způsobem ovlivňují výběr budoucí profese a počáteční adaptaci v povolání. 5. Profesionální vývoj není událostí, která se objevuje izolovaně, nýbrţ začíná jiţ v raném dětství a pokračuje po celý ţivot aţ do smrti. Je to sloţitý, kontinuální, ale i

51 diskontinuální proces, ve kterém se jedinec v průběhu jednotlivých ţivotních období musí rozhodovat buď v rámci stejného povolání, anebo se rozhoduje mezi původním a novým povoláním. 6. Profesionální vývoj je multifaktorově podmíněný. Jeho směr a intenzita průběhu závisí na struktuře a úrovni samotného povolání, psychobiologických danostech individua, ale i na determinantách sociálního a ekonomického okolí, včetně moţností a příleţitostí, se kterými se jedinec setkává. 7. Profesionální vývoj můţe být v jednotlivých etapách významným způsobem usměrňován výchovou a poradenstvím, úpravou podmínek, ve kterých probíhá proces dozrávání schopností a zájmů, pomocí při sebeověřování v praxi a rozvíjením sebepojetí. Profesionální vývoj je optimální, pokud je v průběhu jednotlivých fází podporováno jak zrání schopností a zájmů, tak i tvorba příleţitostí pro jejich vyuţívání v praxi. 8. Profesionální vývoj je v podstatě procesem rozvíjení sebepojetí a jeho naplňování. Sebepojetí je produktem vzájemného působení zděděných vloh, uzpůsobení nervového a endokrinního systému, příleţitostí a moţností zastávat rozmanité role a hodnocení vykonávání těchto rolí významným sociálním okolím. 9. Způsobilost pro konání kompromisů mezi individuálními předpoklady a sociálními okolnostmi, mezi sebepojetím a realitou lze plánovitě a záměrně rozvíjet učením se společenským rolím, ať jiţ ve fantazijních hrách, školním vyučování, ve volnočasových aktivitách a prostřednictvím specializovaných poradenských aktivit. 10. Uspokojení v práci a ţivotě závisí v nalezení vhodných pracovních moţností, v nichţ můţe člověk uplatnit své individuální schopnosti, zájmy, osobnostní rysy a hodnotový systém. Super chápe profesionální vývoj jako část všeobecného vývojového procesu jednotlivce, který probíhá v průběhu celého ţivota (Bubelíni, 1981). Na tomto základě identifikoval a charakterizoval celkem pět vývojových období: stádium růstu (growth), zkoumání (exploration), budování (establishment), udrţování (maintenance) a odpoutání (disengagement). Uvedená stádia jsou dále dělena na menší, resp. specifičtější úseky. Označení jednotlivých vývojových období naznačují hlavní úkoly, které mají být v průběhu kaţdého z nich dosaţeny. Původně Super chápal tato stádia jako sukcesivní, tj. jdoucí za sebou v konstantním časovém sledu (Vendel, 2008). Později připustil, ţe ne všichni lidé projdou chronologicky všemi stádii. 1. Stádium růstu – stádium růstu jedinci obvykle proţívají mezi 4.–13. rokem ţivota. V tomto období převládá hra a činnosti spojené s fantazií, postupně narůstá sociální aktivita, zvyšuje se význam zájmů a schopností (Štikar et al., 2003). Hlavní vývojovou úlohou stádia růstu je podle Vendela (2008) krystalizace, určení, upřesnění a uskutečnění kariérních voleb. Jde o to, ţe jedinec posuzuje své dovednosti, hodnoty a určuje všeobecnou oblast volby, zuţuje své předběţné volby do konkrétní oblasti a potom podniká potřebné kroky k jejímu uskutečnění. V období růstu se podle Supera (1957) začíná u člověka rozvíjet sebepojetí, jehoţ vývoj je určován identifikací s osobami z blízkého okolí. Výzkumy vypovídají o tom, ţe dochází k přejímání řady stereotypů o povoláních. Lidé si v průběhu školních let osvojují takové postoje vůči povoláním, jeţ reflektují tradiční genderové stereotypy. Giannantoniová a Hurley-Hansonová (2006) toto tvrzení dokládají výzkumem realizovaným u ţáků sedmých tříd, v němţ došly k závěru, ţe pokud je ţákům poloţena otázka zjišťující jejich představy o profesní budoucnosti, chlapci mají tendenci jmenovat typicky muţská povolání (např. mechanik, konstruktér, voják, sportovec) a dívky typicky ţenská povolání (zdravotnice, spisovatelka, umělkyně).

52 Z českého prostředí máme k dispozici několik výzkumů, které se věnovaly rozhodování o budoucím povolání ve vazbě na posuzování určitých povolání jako vhodných pro ţeny či pro muţe (např. Smetáčková, 2005; Šmídová, 2009). Smetáčková (2009) na reprezentativním vzorku ţáků zjistila, ţe se při volbě střední školy uplatňují genderové stereotypy. Pro ţáky je při rozhodování důleţité, zda obor, na který se hlásí, je genderově typický, tj. zda je vhodný pro dívky, respektive pro chlapce. Smetáčková potvrdila, ţe ţáci přijímají genderovou segregaci vzdělávacích drah. Humanitní obory a obory, v nichţ je kladen důraz na emocionalitu, péči a vztahovost, jsou ţáky viděny jako spíše vhodné pro dívky. Technické obory jsou spojovány s chlapci. Statisticky významný vztah, který potvrzuje, ţe muţi tíhnout spíše k technicky orientovaným oborům, zatímco ţeny k oborům humanitním, potvrdili rovněţ Balcar, Havlena a Hlaďo (2011). Ve stádiu růstu dále dochází k formování představ o povoláních na základě osobních zkušeností, působením rodinného prostředí, přátel a masmédií. První představy o povoláních jsou v období dětství obvykle tvořeny přímým kontaktem s profesemi kaţdodenního ţivota. Druhým zdrojem ovlivňování představ o povoláních a jejich poţadavcích jsou informace získávané ze sociálního okolí jedince, především od rodičů a učitelů. Tyto vlivy působí jak na představy o povoláních, tak na profesní aspirace, vnímání poţadavků povolání a posuzování vlastních předpokladů k jejich vykonávání. Stejně tak na jedince působí informace zprostředkovávané masmédii (např. novinami, časopisy, inzeráty, reklamou, seriály, televizními pořady a filmy), které zobrazují důleţité aspekty světa práce a formují profesní stereotypy. Krátká (2010) uvádí, ţe profesní orientaci významně ovlivňuje identifikace s postavami z audiovizuálního světa. Jak zdůrazňují Giannantoniová a Hurley-Hansonová (2006), představy o profesích vytvořené v průběhu stádia růstu mohou vykazovat dlouhodobý vliv na kariérové rozhodování, především v pozdějších vývojových stádiích. 2. Stádium zkoumání – stádium zkoumání je charakteristické pro 14.–24. rok ţivota. Jedinci v tomto období často střídají své zájmy, zajímají se o velké mnoţství odlišných oborů, směrů a činností, aniţ by si dokázali vytyčit hlavní priority. Podle Štikara et al. (2003) ve stádiu zkoumání převaţuje hledání, při němţ se výběr profese zuţuje, ale nekončí. Jedinci začínají shromaţďovat specifické informace o sobě a světě práce. Z těchto informací dále vycházejí při přizpůsobování zájmů a schopností, kdyţ se pokoušejí uskutečnit své sebepojetí v pracovních a dalších ţivotních rolích (Super, 1957). Stereotypy, získané ve stádiu růstu, jsou transformovány pod vlivem nových poznatků o světě práce a přesnějších informací o jednotlivých profesích. Představy o profesích vycházejí ve stádiu zkoumání převáţně z přímého kontaktu s osobami zastávajícími daná povolání a z počátečních pracovních zkušeností. Profese jsou posuzovány s ohledem na individuální schopnosti a dovednosti, velký vliv hraje také sebepojetí a sebehodnocení. 3. Stádium budování – v průběhu stádia budování (25–44 let) se projevuje snaha najít si trvalé místo ve světě práce. Dochází ke koncentraci na rozvoj ve zvoleném povolání, dosaţení úspěchu a pracovního uspokojení. Lidé se snaţí vybudovat si stabilní pracovní prostředí umoţňující rozvoj a kariérní růst. 4. Stádium udrţování – ve stádiu udrţování (45–65 let) se jedinci zaměřují na udrţování sebepojetí a dosaţeného zaměstnaneckého statusu, konfrontují současnou pracovní pozici s moţnostmi na trhu práce a zvaţují své pracovní představy a vyhlídky do budoucnosti. Jak podotýká Tobolová (2008), někteří

53 jedinci ve stádiu udrţování zjistí, ţe jejich minulé volby neodpovídají tomu, kam nyní opravdu chtějí směřovat, a zcela přehodnotí své priority a profesní orientaci. 5. Stádium odpoutání – pro lidi ve věku od 65. roku ţivota výše je charakteristický vstup do stádia odpoutání. Poněvadţ v tomto stádiu dochází k ubývání fyzických a duševních sil a postupně se sniţuje pracovní aktivita, jedinci se zaměřují na rozvíjení sebeobrazu a sebepojetí, jeţ jsou nezávislé a oddělené od zaměstnání a profesního ţivota. Současně s tím dochází k reálnému odpoutávání od pracovního ţivota, lidé plánují odchod do důchodu, který je závěrečnou etapou kariérového vývoje. Super ve své práci poskytl mnoho konstruktů a vysvětlení kariérového chování v různých ţivotních etapách. Důleţité je rovněţ zdůraznit význam koncepce kariérové zralosti jakoţto předpokladu pro adekvátní, úspěšné budování kariéry. Můţeme konstatovat, ţe význam Superovy teorie profesionálního vývoje je mimořádný a stále nachází odezvu na celém světě (srov. Niles, Harris-Bowlsbeyová, 2005).

Anne Roeová A. Roeová v rámci své teorie objasnila vztah mezi genetickými faktory a zkušenostmi z dětství na straně jedné a kariérovým rozhodováním na straně druhé. Genetické předpoklady, společně se zkušenostmi získanými v raném dětství, formují vývoj a strukturu individuálních potřeb a relativně stabilní styl jejich uspokojování. Struktura a individuální styl uspokojování potřeb se sekundárně projevují v kariérovém rozhodování (srov. Roeová, 1956). Přestoţe hrají genetické předpoklady ve vývoji člověka významnou roli, rozmanitost forem a individuálních rozdílů kariérového chování se nedá jednoduše vysvětlit působením dědičnosti. Genetika představuje podle Roeová pouze předpoklad, jehoţ naplnění závisí na adekvátním působení prostředí, výběrových aktivitách jedince a příleţitostech. Roeová se domnívá, ţe rozhodující vliv na kariérové chování a rozhodování má místo dítěte v emocionální struktuře rodiny. Rodinné prostředí, klima mezilidských vztahů v rodině, postoje rodičů, upřednostňované styly výchovy a rané dětské záţitky uspokojení nebo frustrace potřeb se odráţejí ve formování zájmů, postojů a hodnot dítěte, které následně ovlivňují kariérové rozhodování. Roeová část své práce zaměřila na působení stylů výchovy, které podle ní určují, zdali se jedinec přikloní k profesi zaloţené na práci s lidmi, či nikoliv. Jedinci, kteří byli vychováváni v laskavém a přijímajícím prostředí, podle ní usilují o práci s lidmi a jedinci, kteří byli vychováváni chladnými a odmítajícími rodiči, se profesím vyţadujícím kontakt s lidmi vyhýbají. Roeová má dále za to, ţe způsob a stupeň uspokojování potřeb v rodině determinují, které potřeby budou představovat pro jedince největší motivy a společně se styly výchovy ovlivňují orientaci k profesím3. Rodinné zkušenosti jedince z raného dětství 3

Významným přínosem práce Roeové je vypracování dvojdimenzionálního systému klasifikace profesí, který je zaloţen na povaze interpersonálních vztahů v povoláních a jejich intenzitě (Roeová, Klos, 1972). V rámci tohoto systému Roeová identifikovala osm skupin profesí, které představují vertikální osu matice. Jsou jimi: (1) sluţby, (2) obchod, (3) organizování, (4) technika a technologie, (5) venkovní aktivity, (6) věda, (7) všeobecná kultura, (8) umění a zábava. Horizontální osa je tvořena šesti úrovněmi povolání podle stupně jejich funkčnosti, zodpovědnosti a intelektuální náročnosti: (1) profesionální a řídící (vyšší stupeň), (2) profesionální a řídící (niţší stupeň), (3) semiprofesionální, (4) kvalifikované, (5) polokvalifikované, (6) nekvalifikované.

54 proto umoţňují predikovat pozdější kariérové chování a rozhodování. Uvedené teoretické předpoklady však nebyly pozdějšími empirickými výzkumy jednoznačně prokázány. Jak navíc podotýká Zunker (2006), postoje rodičů a vzájemné interakce uvnitř rodiny představují takové mnoţství proměnných, které nemohou být v ţádném výzkumném šetření dostatečně kontrolovány, aby mohly být jeho výsledky povaţovány za validní. Při zvaţování vlivů na kariérové rozhodování vzala Roeová v úvahu rovněţ další faktory, např. pohlaví, fyzické vlastnosti a handicapy jedince, osobnost, temperament, zájmy, hodnoty, vzdělání, osvojené dovednosti, kognitivní schopnosti, přátele a vrstevnické skupiny, rodinný stav, ekonomickou situaci, příleţitosti aj. Roeová rozlišila míru kontroly jedince nad uvedenými proměnnými, přiřadila jim různou závaţnost, naznačila povahu interakcí mezi nimi a jejich proměny v čase. Přestoţe je práce Roeové kritizována kvůli malé empirické podpoře, významně ovlivnila výzkum a následné teoretické uvaţování v této oblasti. Kariérová teorie Roeové je přínosná tím, ţe zdůraznila význam mnoha kontextuálních faktorů v kariérovém vývoji a jejich změny v průběhu času, popsala limity dědičnosti a vliv očekávání rodičů na kariérové rozhodování. Její přispění můţeme dále vidět ve vypracování systému klasifikace profesí a ve snaze syntetizovat strukturální a procesuální hlediska kariérového vývoje.

John D. Krumboltz Teorie J. D. Krumboltze vyrůstá z Bandurovy obecné teorie sociálního učení, která akceptuje vliv rozdílných genetických dispozic, zdůrazňuje primární význam zkušeností sociálního charakteru a aktivity jedince. Člověk podle teorie sociálního učení není pouhým pasivním příjemcem vnějších podnětů. Informace individuálně typickým způsobem zpracovává, interpretuje a vzhledem k tomu na ně také různým způsobem reaguje. Krumboltz se na základě výše popsaných východisek pokouší objasnit, jak vznikají vzdělávací a profesní preference a jakým způsobem je prováděna jejich volba (srov. Krumboltz, 1979; Mitchellová, Krumboltz, 1990). Krumboltz se dále snaţí vysvětlit, proč lidé vykonávají různá povolání a ve snaze objasnit osobnostně-pracovní kongruenci tak rozšiřuje teorii rysů a faktorů. Krumboltz přepokládá, ţe sebepoznávání, poznávání vlastních kariérových preferencích a aspektů světa práce má svůj základ v přímých a nepřímých zkušenostech. Vymezuje přitom čtyři primární kategorie vlivů působící na kariérové rozhodování (viz tab. 3). Jsou jimi genetické předpoklady a speciální schopnosti (genetic endowment and special abilities), podmínky ţivotního prostředí a události (environmental conditions and events), záţitky učení (learning experiences) a dovednosti v úkolovém přístupu (task approach skills). Kaţdý z těchto faktorů hraje roli ve všech kariérových rozhodnutích, přičemţ různé kombinace interakcí faktorů mají u různých jedinců za následek odlišná kariérová rozhodování. Všechny výše uvedené skupiny povolání Roeová (1956) klasifikovala do dvou významných kategorií: (1) personálně a (2) nonpersonálně orientované profese. Příklady profesí orientovaných na lidi jsou v oblasti sluţeb (sluţby poskytované druhým lidem), obchodu (osobní kontakt se zákazníkem, primárně v obchodě), organizování (management v obchodě, průmyslu a státní správě), všeobecné kultuře (vyučování a ţurnalistika), umění a zábavě (tvůrčí umění). Příklady profesí neorientovaných na lidi jsou v oblastech technologie (výroba, servis, doprava), venkovních aktivit (zemědělství, lesní hospodářství, hornictví) a vědy (výzkum a aplikace vědeckých teorií). Roeová tvrdila, ţe výběr pracovní kategorie je primárně funkcí struktury individuálních potřeb a úroveň dosaţení uvnitř kategorie závisí více na schopnostech jedince a jeho socioekonomickém statusu.

55

Tabulka 3: Kategorie vlivů působící na kariérové rozhodování

Vlivy

Faktory, kategorie, případy a podmínky

Genetické předpoklady a speciální schopnosti

Rasa, pohlaví, fyzický vzhled a znaky, inteligence a speciální schopnosti

Podmínky ţivotního prostředí a události

Počet a povaha pracovních a vzdělávacích příleţitostí Sociální politika a postupy přijímání do vzdělávání a zaměstnání Moţnosti volby povolání Finanční a sociální odměny v povoláních Pracovní právo a odborové směrnice Vzdělávací systém Technologický rozvoj Změny ve společnosti Vzdělávací zkušenosti rodiny a její sociální a finanční zdroje Vlivy okolí a veřejnosti Přírodní události jako zemětřesení, období sucha, záplavy a hurikány Dostupnost přírodních zdrojů a poptávka po nich

Záţitky učení

Instrumentální záţitky učení Asociativní záţitky učení

Dovednosti v úkolovém přístupu

(zdroj: Krumboltz, 1996, s. 238) 1. Genetické předpoklady a speciální schopnosti Zděděné předpoklady limitují schopnosti, ovlivňují vzdělávací a kariérové preference a určují handicapy jedince. Tato kategorie zahrnuje rasu, pohlaví, fyzický vzhled a znaky, inteligenci a speciální schopnosti. Krumboltz se domnívá, ţe se vlohy mohou rozvíjet pouze v případě příznivého působení podmínek prostředí. Pattonová a McMahonová (1999) uvádějí příklad, kdy dívka s hudebními vlohami, vyrůstající v rodině s nízkými příjmy, nemůţe rozvíjet své vlohy kvůli vysoké ceně hudebního nástroje a školnému. 2. Podmínky ţivotního prostředí a události Druhá kategorie je sloţena z podmínek mikro-, mezo- a makroprostředí a událostí odehrávajících se v tomto prostředí, které jsou zapříčiněny lidskou činností nebo přírodními silami. Tyto faktory jsou zpravidla mimo kontrolu jedince a jejich vlivy mohou buď působit záměrně, nebo bezděčně. Zahrnují počet a povahu pracovních a vzdělávacích příleţitostí, sociální politiku státu, postupy přijímání do vzdělávacích institucí a do zaměstnání, moţnosti volby povolání v daném regionu, finanční a sociální odměny v jednotlivých povoláních, pracovní právo a odborové směrnice, podobu vzdělávacího systému, technologický rozvoj, změny ve společnosti, vzdělávací zkušenosti rodiny, její sociální a finanční zdroje, vlivy sociálního okolí a veřejnosti, přírodní události, dostupnost přírodních zdrojů a poptávku po nich. Tato

56 teorie zdůrazňuje, ţe jisté okolnosti v prostředí a události ovlivňují především rozvoj schopností jedince a jeho kariérové preference. 3. Záţitky učení Kaţdý jedinec má jedinečnou historii tzv. záţitků učení. Tyto záţitky výraznou měrou ovlivňují kariérové preference a volbu konkrétního povolání. Krumboltz (1979) je člení na záţitky instrumentálního učení (instrumental learning experiences) a na záţitky asociačního učení (associative learning experiences). Těmito pojmy se snaţí nahradit zavedené termíny klasické podmiňování, operantní podmiňování a observační učení. Záţitky instrumentálního učení jsou zaloţeny na operantním podmiňování, kdy jedinec jedná s cílem získat pozitivní reakce okolí. U instrumentálních, přímých, záţitků učení se jedinec učí skrze reakce ostatních lidí na jeho chování a přímo pozorovatelné následky jednání. Předpoklady nezbytné pro kariérové plánování a rozhodování, vzdělávací a pracovní výkony jsou rozvíjeny skrze tyto přímé zkušenosti (Montross, Shinkman, 1992). Například dítě, které získává od svých rodičů nebo učitele pozitivní zpětnou vazbu při hře na klavír, můţe být touto skutečností uspokojeno do té míry, ţe se rozhodne dále pokračovat v hodinách klavíru a posléze studovat hru na tento hudební nástroj na konzervatoři. Záţitky asociačního učení se týkají vývoje pozitivních nebo negativních postojů k povoláním skrze řadu externích stimulů, které na člověka působí. Podle Montrosse a Shinkmana (1992) dochází u tohoto typu učení k rozvoji postojů, pocitů a pozitivních nebo negativních stereotypů v oblasti povolání skrze pozorování chování a reakcí druhých lidí. Toto učení je zaloţeno na klasickém podmiňování. Zpočátku neutrální stimuly jsou postupně spojovány s pozitivními nebo negativními reakcemi. Důsledkem je, ţe původně neutrální podněty u jedince vyvolávají pozitivní nebo negativní odpovědi. Takto vytvořené asociace se rovněţ projevují při volbě povolání. Dítě můţe například slyšet rodiče nebo vrstevníky, jak negativně či stereotypně popisují určité povolání, coţ nakonec ovlivní i jeho kariérové rozhodování. 4. Dovednosti v úkolovém přístupu Dovednosti v úkolovém přístupu jsou výsledkem interakce genetických předpokladů, speciálních schopností, podmínek ţivotního prostředí, událostí a záţitků učení a mohou být definovány jako kognitivní a konativní dovednosti vyuţívané v procesu kariérového rozhodování. Mitchellová a Krumboltz (1990) připouštějí, ţe přesná povaha vzájemných interakcí mezi faktory formujícími dovednosti v úkolovém přístupu ještě není zcela známa. Hlavní význam Krumboltzovy teorie lze spatřovat ve skutečnosti, ţe zdůrazňuje komplexitu faktorů ovlivňujících kariérové rozhodování a roli záţitků učení. Dále tato teorie potvrdila důleţitost kontextu, resp. vliv interakcí kontextuálních faktorů na kariérové rozhodování. Podle Krumboltze kariérový vývoj vyţaduje, aby byl kaţdý jedinec vystaven co největšímu mnoţství záţitků učení. Tato teorie můţe být vyuţívána k rozpoznání a předpovídání podmínek prostředí a událostí, které budou poskytovat záţitky učení, jeţ budou buď podporovat, anebo bránit efektivnímu kariérovému plánování a rozhodování jedinců.

57

Sociálně-kognitivní kariérová teorie Sociálně-kognitivní kariérová teorie má své kořeny v konstruktivizmu a je odvozena z Bandurovy sociálně-kognitivní teorie. Lent, Brown a Hackettová (2002) v sociálněkognitivní kariérové teorii (Social Cognitive Career Theory) detailně zpracovali vývoj profesních zájmů, kariérového rozhodování a navrhli model personálních a kontextuálních faktorů, které přístup jedinců k tomuto rozhodování ovlivňují (Pattonová, McMahonová, 1999). Sociálně-kognitivní kariérová teorie obsahuje tři vzájemně propojené modely: 1. model zájmového vývoje (model of interest development); 2. model volby povolání (model of career choice); 3. model výkonu (model of performance). Sociálně-kognitivní kariérová teorie zdůrazňuje dynamický proces, který pomáhá člověku formovat a uskutečňovat kariérové rozhodování a staví na předpokladu, ţe v kariérovém vývoji hrají důleţitou roli kognitivní faktory. Východiskem je, ţe učení závisí na kognitivním zpracování informací, zapamatování a uchování v paměti a jejich opětovném vyuţití. Jedinci nejsou pasivními příjemci vnějších podnětů, ale v celém procesu hrají aktivní roli. Lent, Brown a Hackettová (2002) ve své teoretické koncepci pozornost zaměřují na relativně komplikovaný vztah mezi sebeúčinností (self-efficacy), očekávanými výsledky (outcome expectations) a osobními cíli (personal goals). Pojem sebeúčinnost, respektive sebeuplatnění či vnímaná osobní účinnost, znamená sebedůvěru ve vlastní uplatnění v nějaké oblasti chování (Urbánek, Čermák, 1996). Sebeúčinnost ovlivňuje myšlení lidí, jejich city a motivaci jednání. Patří k hlavním determinantám výběru aktivit člověka a spoluurčuje, kolik úsilí pravděpodobně vynaloţí a jak dlouho vytrvá, dokud úkol nesplní. Podle Vágnerové (2007) je sebeúčinnost specifickou variantou sebehodnocení, resp. očekávání ve vztahu k volbě určitého jednání, zaměřeného na nějaký cíl. Sebeúčinnost ovlivňuje výběr aktivit, intenzitu úsilí a schopnost vyrovnat se s překáţkami a nepříjemnými záţitky. Očekávanými výsledky se rozumí odhad, do jaké míry a zdali dané jednání skutečně přivede člověka ke stanoveným cílům. Očekávané výsledky mohou být ovlivněny mnoha faktory, například zkušeností (úspěch či neúspěch), zástupnou zkušeností (úspěšností či neúspěšností jiných lidí), verbálním přesvědčováním (povzbuzováním či negativním hodnocením) apod. Osobní cíle představují individuální odhodlání zabývat se určitými aktivitami. Osobní cíle umoţňují jedinci dlouhodobě usměrňovat vlastní jednání bez nutnosti působení vnějších stimulů a dosahovat vytyčených záměrů. Lent, Brown a Hackettová (1994) zdůrazňují, ţe tento konstrukt představuje implicitní součást všech teorií volby povolání. Sebeúčinnost a očekávané výsledky podle sociálně-kognitivní kariérové teorie ovlivňují profesní zájmy. Lidé si formují trvalý zájem o specifické činnosti, pokud věří, ţe jsou v nich úspěšní a jejich vykonávání produkuje hodnotné výsledky. Zájem, pozitivní sebeúčinnost a očekávané výsledky následně podporují osobní cíle, které povzbuzují jedince k tomu, aby se těmito aktivitami dále zabýval. Lent, Brown a Hackettová (1994) uvádí, ţe člověk můţe být například zdatný ve veřejném projevu. Této skutečnosti však

58 musí sám věřit a být přesvědčen, ţe je tato činnost natolik hodnotná, aby se transformovala do trvalého zájmu a následně pak do osobních cílů. Na základě výzkumů došli Lent, Hackettová a Brown (1999) k závěru, ţe sebeúčinnost a očekávané výsledky nepřispívají pouze k rozvoji profesních zájmů a formování osobních cílů, ale společně s dalšími faktory významně působí i na kariérové rozhodování. Podle Nilese a Harris-Bowlsbeyové (2005) je sociálně-kognitivní kariérová teorie těsně spjata s Krumboltzovou teorií. Z výsledků komparativní analýzy, kterou provedli Lent, Brown a Přes obsáhlost modelu sociálně-kognitivní kariérová teorie neprovádí detailní analýzu kontextuálních vlivů, kterou lze nalézt v teorii Krumboltze.

Shrnutí poznatků teorií kariérového vývoje pro prvotní volbu povolání Na základě zhodnocení teorií kariérového vývoje je moţné konstatovat, ţe utváření vztahů k práci a povoláním má své kořeny jiţ v raném dětství. Například Ginzberg et al. (1951) na základě svého longitudinálního výzkumu identifikovali tři stádia kariérového vývoje, kterými všichni jedinci procházejí. Poněvadţ tato stádia do jisté míry korespondují s biologickým věkem, můţeme je vztáhnout k období adolescence, v němţ dochází u většiny českých ţáků k prvotní volbě povolání. Před nástupem časné adolescence ţáci věří, ţe si mohou zvolit jakékoliv povolání. Ignorují realitu světa práce, své schopnosti i časovou perspektivu. Důleţitá jsou pro ně přání, čím by chtěli v budoucnosti být. Se vstupem do adolescence jsou opouštěny dětské fantazijní představy o povoláních. Ţáci se v tomto období postupně seznamují s jednotlivými profesemi, i kdyţ při zvaţování budoucího povolání ještě neberou dostatečně v úvahu všechny poţadavky světa práce. Nejprve jsou pro ně důleţité zájmy. Ţáci si s ohledem na ně více všímají osob vykonávajících určitou pracovní činnost a staví si je jako vzory své budoucí profesní aktivity. Pod vlivem prostředí si začínají uvědomovat, ţe je při volbě povolání nutné brát v úvahu vlastní schopnosti, školní prospěch, ţe se musí ptát na kritéria přijetí na vybranou střední školu, na poţadavky povolání atd. Individuální přání a sny jsou porovnávány s realitou. Se vzrůstajícím věkem jsou dále zvaţovány předpoklady a nakonec i hodnotová orientace.

Kariérová připravenost Realizované výzkumy opakovaně potvrdily, ţe pro úspěšnou volbu povolání je důleţitá kariérová připravenost (career readiness). Kariérová připravenost vyjadřuje připravenost člověka uskutečnit informované, věku přiměřené rozhodnutí o volbě povolání a vypořádat se s kariérovými vývojovými úlohami (srov. Super, 1990; Vendel, 2008). Nízký stupeň kariérové připravenosti se naopak projevuje nerozhodností při volbě povolání. Model kariérové připravenosti obsahuje jak kognitivní dimenzi (tj. způsobilost k volbě povolání), tak dimenzi afektivní (tj. postoj k volbě povolání). Při určování celkové kariérové připravenosti je testována a hodnocena úroveň kariérové rozhodnosti, kariérového plánování, kariérového poznávání a profesní identity jedince. Poznání a pochopení kariérové připravenosti adolescentů je důleţité jak pro systematickou kariérovou výchovu, tak pro efektivní kariérové poradenství. V zahraniční odborné literatuře je kariérové připravenosti věnována dlouhodobá pozornost a řadí se mezi nejčastější proměnné ve výzkumech kariérového vývoje adolescentů (srov. Powell, Luzzo, 1998). Ze zahraničních výzkumů, jejichţ přehled podává Vendel (2008), vyplývá, ţe se

59 kariérní připravenost zvyšuje postupně s věkem. Mladí lidé ve věku 15–17 let mají zodpovědnější, zralejší postoje a více vědomostí o volbě povolání neţ 12–14 letí, coţ poukazuje na skutečnost, ţe starší ţáci jsou profesně zralejší neţ mladší ţáci. Pokud jde o souvislost mezi kariérovou připraveností a pohlavím, většina výzkumů potvrdila vyšší zralost dívek neţ chlapců. V českém prostředí toto téma zatím nebylo empiricky řešeno.

Taxonomie překážek volby povolání adolescentů Taxonomii překáţek volby povolání u populace amerických adolescentů vytvořili a empiricky ověřili Gati, Krauszová a Osipow (1996). Taxonomie zahrnuje tři hlavní kategorie: nedostatečnou připravenost pro volbu povolání, nedostatek informací a inkonzistenci kariérových informací (obr. 1).

Nízkou motivací

Před započetím rozhodovacího procesu

Nedostatečná připravenost zapříčiněná

Nerozhodností

Chybnými domněnkami Procesu kariérového rozhodování a jeho jednotlivých krocích Překáţky kariérového rozhodování

Individuálním potenciálu Nedostatek informací o

Světě práce, systému vzdělávání a dostupných alternativách Způsobech získávání informací

V průběhu rozhodovacího procesu

Nespolehlivostí informací

Inkonzistence informací zapříčiněná

Vnitřními konflikty

Externími konflikty

Obrázek 1: Taxonomie překážek volby povolání zdroj: Gati, Krauszová, Osipow (1996, s. 512) 1. Nedostatečná připravenost pro volbu povolání je důsledkem třech druhů překáţek, které nastávají před začátkem rozhodování. Jde o nízkou motivaci k volbě povolání, poněvadţ vzdělání a práce nejsou ţáky vnímány jako důleţitá součást ţivota, popřípadě kvůli subjektivnímu pocitu, ţe události člověka v průběhu času

60 samy dovedou ke správné volbě a proto se rozhodováním není třeba systematicky zabývat. Manuel-Adkins (1992 in Vendel, 2008) říká, ţe nejčastějšími problémy, s nimiţ se poradci setkávají, jsou nečinnost ţáků a odkládání rozhodnutí. Druhou příčinou nedostatečné připravenosti je nerozhodnost daná například neschopností či odmítáním činit jakákoliv rozhodnutí, potřebou podpory a potvrzení vlastního rozhodnutí, tendencí vyhýbat se závazkům nebo strachem z neúspěchu. Za třetí můţe být nedostatečná připravenost zapříčiněna chybnými domněnkami, tj. iracionálním očekáváním jedince. Příkladem iracionálního očekávání je přesvědčení, ţe existuje ideální volba povolání, která bude splňovat všechny individuální poţadavky a kritéria. 2. Další dvě kategorie, nedostatek informací a inkonzistence informací, specifikují kategorie překáţek, které mohou nastat v průběhu samotného rozhodovacího procesu. Většina ţáků ví relativně málo o tom, jak získat kariérní informace. Nedostatek informací zahrnuje nedostatek znalostí o procesu volby povolání, individuálním potenciálu, světě práce, systému vzdělávání, dostupných alternativách volby a o způsobech získávání informací. 3. Inkonzistence informací můţe být zapříčiněna nespolehlivostí informací o vlastních schopnostech, rysech osobnosti, preferovaných alternativách volby, profesních zájmech, vzdělávacím systému, moţnostech, charakteristikách světa práce atd. Dalším důvodem inkonzistence informací mohou být vnitřní konflikty jedince, např. neochota činit kompromisy, několik stejně atraktivních moţností volby, nespokojenost s dostupnými moţnostmi, protichůdné zájmy nebo nedostatečné schopnosti. K inkonzistenci informací můţe docházet také důsledkem externích konfliktů, především kvůli neshodám mezi rozhodujícím se subjektem a sociálním okolím, které se váţí na volbu povolání. Noeth et al. (1984 in Vendel, 2008) upozorňují na konflikty mezi přáními okolí a vlastním rozhodnutím ţáka jako na častý výsledek nerealistických očekávání rodičů a učitelů.

Rizika volby povolání českých žáků Hlavní rizika volby povolání českých ţáků vyplývají z jejich nízké připravenosti pro toto důleţité rozhodnutí (srov. Hlaďo, 2008). Za nepříznivé faktory lze povaţovat: 1. malou informovanost o světě práce a jednotlivých povoláních, tj. o nezbytných podmínkách zdravotních, poţadovaných znalostech, dovednostech a především o skutečném výkonu povolání a jeho perspektivách na trhu práce; 2. neznalost vzdělávacího systému, tj. jeho struktury, nabídky, nároků jednotlivých typů a stupňů škol, formálního a neformálního kurikula apod.; 3. nedostatečný stupeň sebepoznání, tj. přehled o vlastních schopnostech, o nadání, způsobilosti, fyzických a psychických předpokladech; 4. krátkodobou perspektivní orientaci, tj. zaměření převáţně na bezprostřední cíle; 5. nejasné představy o vlastní budoucnosti, tj. absenci ţivotních plánů. Ţáci se z výše uvedených příčin nezřídka dostávají do situací, v nichţ se sami neumí orientovat a v různé míře pociťují bezradnost. Potřeba eliminace nejistoty je ţáky obvykle saturována hledáním sociální opory. Přes postupující emancipaci z vázanosti na rodině mají ţáci tendenci obracet se při řešení úkolů spojených s volbou povolání primárně na své rodiče. Diskutovanou otázkou je úloha učitelů a kariérových poradců. Ţáci obvykle řadí vliv učitelů na volbu povolání za rodinu nebo vrstevníky a jejich pomoc hodnotí jako méně přínosnou (srov. Hlaďo, 2010). Poněvadţ ţáci tráví ve škole velké mnoţství času, učitelé a

61 kariéroví poradci mají značný potenciál, aby se při volbě povolání stali klíčovým zdrojem kariérových informací, rad a pomoci.

Závěr Příspěvek syntetizoval poznatky ontogenetické psychologie a teorií kariérového vývoje ve vztahu k prvotní volbě povolání. Hlavním cílem bylo poskytnutí uceleného přehledu, který přispěje pedagogům, kariérovým poradcům, tvůrcům kurikulární politiky a odborné veřejnosti k lepšímu porozumění studovaného fenoménu. Na základě zjištěných poznatků můţeme závěrem říci, ţe volba povolání není chvilkovým rozumovým řešením, ale vystupuje vţdy jako výsledek dlouhodobého procesu sebeurčení člověka ve sféře vzdělávání a světě profesí, neoddělitelného od rozvoje osobnosti jako celku. Adolescenti před prvotní volbou povolání fakticky potřebují systematickou přípravu a pomoc svého okolí, coţ je především úkolem rodiny a školy. Obě instituce by měly ţáky vést a motivovat k tomu, aby si uvědomili potřebu svědomitého přístupu k volbě povolání a odpovědnost za své rozhodování.

Otázky a úkoly ke studiu 1. Vysvětlete, jak se promítají ontogenetické charakteristiky adolescentů (sociální vývoj, vývoj zájmů a perspektivní orientace) do volby povolání ţáků. 2. Co je podstatou strukturálních přístupů? 3. Objasněte vlastními slovy teorii rysů a faktorů. 4. Objasněte vlastními slovy teorii pracovních typů osobnosti a pracovního prostředí. 5. Prostudujte si didaktický materiál „Sebepoznávání ţáků: dotazník pracovního zaměření osobnosti“ (viz modul Kariérové teorie a kariérová zralost ţáků), vyplňte a vyhodnoťte dotazník pracovního zaměření osobnosti, vyhodnoťte jej a zjištěné výsledky interpretujte. 6. Popište jednotlivé etapy kariérového vývoje podle Ginzberga a Supera a oba přístupy porovnejte. 7. Vysvětlete pojem kariérová připravenost. 8. Vyjmenujte překáţky, s nimiţ se můţeme setkat u adolescentů.

Pouţitá literatura BALCAR, J., HAVLENA, J., HLAĎO, P. Zvolil jsem si techniku. Proč? Faktory výběru studijního oboru a střední školy ţáky základních škol v Moravskoslezském kraji. Brno : Mendelova univerzita v Brně, 2011. 118 s. ISBN 978-80-7375-484-6. BETSWORTH, D.G., FOUAD, N.A. Vocational Interests : A Look at the Past 70 Years and a Glance at the Future. The Career Development Quarterly, 1997, Vol. 46, No. 1, pp. 23–47. BROWN, D. Career Information, Career Counselling, and Career Development. Boston, MA : Allyn & Bacon, 2003. 492 p. ISBN 0-20-536617-0. BUBELÍNI, J. Psychológia profesionálneho vývinu mládeţe. Bratislava : Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1981. 153 s.

62 DOUBEK, D., LEVÍNSKÁ, M. Profi-volba v růţové třídě. In Profi-volba z deváté třídy. Praha : Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2005, s. 51–95. ISBN 80-7290-2164. GATI, I., KRAUSZ, M., OSIPOW, S.H. A Taxonomy of Difficulties in Career Decision Making. Journal of Counseling Psychology, 1996, Vol. 43, No. 4, pp. 510–526. GIANNANTONIO, C.M., HURLEY-HANSON, A.E. Applying Image Norms Across Super’s Career Development Stages. The Career Development Quarterly, 2006, Vol. 54, No. 4, pp. 318–330. GINZBERG, E. Toward a Theory of Occupational Choice : A Restatement. In WEINRACH, S. G., et al. Career Counseling : Theoretical and Practical Perspectives. New York : McGraw-Hill, 1979, pp. 127–134. ISBN 978-0-0706-90172. GINZBERG, E., et al. Occupational Choice : An Approach to a General Theory. New York : Columbia University Press, 1951. 271 p. ISBN 978-0-2310-1846-3. Highlights from Education at a Glance 2010. Paris : OECD, 2010. 89 p. ISBN 978-92-64-08469-8. HLAĎO, P. Vliv sociálního okolí na kariérové rozhodování ţáků při přechodu do vyššího sekundárního vzdělávání. Pedagogická orientace, 2010, roč. 20, č. 3, s. 66–81. HLAĎO, P. Volba další vzdělávací dráhy ţáků základních škol v kontextu rodiny : disertační práce. Brno : Masarykova univerzita, 2009. 230 s. HLAĎO, P. Volba povolání ţáků základních škol a kariérové poradenství v České republice. Technológia vzdelávania – Slovenský učiteľ, 2008, roč. 16, č. 5, s. 7–10. HOLLAND, J.L. Making Vocational Choices : A Theory of Vocational Personalities and Work Environments. Odessa, FL : Psychological Assessment Resources, 1997. 303 p. ISBN 0-9119-0727-0. HOŘÁNKOVÁ, V., et al. Metodická příručka poradce pro volbu povolání. Praha : Sociologické nakladatelství, 1995. 131 s. ISBN 80-85850-24-4. KLÍMOVÁ, M. Školní a profesionální poradenství. Praha : Ministerstvo pro mládeţ a tělesnou výchovu ČSR, 1969. 100 s. KOHOUTEK, R. Dějiny psychologie pro pedagogy. Brno : Masarykova univerzita, 2008. 120 s. ISBN 978-80-210-4540-8. KOHOUTEK, R., ŠTĚPANÍK, J. Psychologie práce a řízení. Brno : Akademické nakladatelství CERM, 2000. 223 s. ISBN 80-214-1552-5. KRÁTKÁ, J. Zkušenostní učení prostřednictvím identifikace s fikčními postavami filmů a seriálů. Brno : Masarykova univerzita, 2010. 193 s. ISBN 978-80-210-5249-9. KRUMBOLTZ, J. D. A Social Learning Theory of Career Decision Making. In MITCHELL, A. M., JONES, G. B., KRUMBOLTZ, J. D. (eds.). Social Learning and Career Decision Making. Cranston : The Carrol Press, 1979, pp. 19–49. ISBN 978-09103-2821-0. KŘÍŢOVÁ, E., et al. Přechod absolventů maturitních oborů SOU do praxe a jejich uplatnění na trhu práce. Praha : NÚOV, 2008. 32 s. LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha : Grada Publishing, 2006. 368 s. ISBN 80-247-1284-9.

63 LENT, R. W., BROWN, S. D., HACKETT, G. Social Cognitive Career Theory. In BROWN, D., et al. Career Choice and Development. San Francisco : John Willey & Sons, 2002, pp. 255–311. ISBN 0-7879-5741-0. LENT, R. W., BROWN, S. D., HACKETT, G. Toward a Unifying Social Cognitive Theory of Career and Academic Interest, Choice and Performance. Journal of Vocational Behavior, 1994, Vol. 45, No. 1, pp. 79–122. ISSN 0001-8791. MACEK, P. Adolescence. Praha : Portál, 2003. 144 s. ISBN 80-7178-747-7. MALOTÍNOVÁ, M. Teorie profesní volby. In BERNÝ, L., CIPROVÁ, J., MERTIN, V. Poradce k volbě povolání : pro výchovné poradce a učitele ZŠ. Praha : Josef Raabe, B 5.1., 2002, s. 1–14. ISSN 1801-8440. MEZERA, A. Hollandova teorie profesního vývoje : příručka [on-line]. c2005 [cit. 2011-05-24]. Dostupný z WWW: http://vychovavzdelavani.cz/download/holland_mezera.pdf. MEZERA, A. Pro jaké povolání se hodím? : jak si vybrat střední a vyšší odbornou školu a snad i budoucí povolání. Brno : Computer Press, 2008. 296 s. ISBN 978-80-2512395-9. MEZERA, A. Pro jaké povolání se hodím? Praha : Computer Press, 2002. 178 s. ISBN 80-7226-651-9. MITCHELL, L. K., KRUMBOLTZ, J. D. Social Learning Approach to Career Decision Making : Krumbolt’z Theory. In BROWN, D., BROOKS, L., et al. Career Choice and Development : Applying Contemporary Theories to Practice. San Francisco, Oxford : Jossey-Bass, 1990, pp. 145–196. ISBN 1-55542-196-2. MOJŢÍŠEK, L. Pracovní výchova, polytechnické vzdělávání a profesionální orientace : systém a subsystém pracovní výchovy. Brno : Univerzita J. E. Purkyně, 1981. 266 s. MONTROSS, D. H., SHINKMAN, C. J. Career Development : Theory and Practice. Springfield : Thomas Books, 1992, 1992. 424 p. ISBN 0-398-05764-8. NILES, S.G., HARRIS-BOWLSBEY, J. Career Development Interventions in the 21st Century. Upper Saddle River, Columbus : Pearson Education, 2005. 476 p. ISBN 0-13-113781-6. NILSSON, P., AKERBLOM, P. Kariérové poradenství pro ţivot : poradenská metoda budoucnosti. Brno : P. F. Art, 2001. 78 s. ISBN 80-238-8363-1. PATTON, W., McMAHON, M. Career Development and System Theory : A New Relationship. Pacific Grove, CA : Brooks/Cole Publishing Company, 1990. 287 p. ISBN 0-534-34813-0. PATTON, W., McMAHON, M. Career Development and System Theory : Connecting Theory and Practice. Rotterdam : Sense Publishers, 2006. 408 p. ISBN 90-77874-135. PAVELKOVÁ, I. Motivace ţáků k učení : perspektivy orientace ţáků a časový faktor v ţákovské motivaci. Praha : Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2002. 248 s. ISBN 80-7290-092-7. PETERSON, G.W., et al. A Cognitive Information Processing Approach to Career Problem Solving and Decision Making. In BROWN, D., et al. Career Choice and Development. San Francisco, CA : John Willey & Sons, 2002, pp. 312–369. ISBN 07879-5741-0.

64 PIAGET, J., INHELDEROVÁ, B. Psychologie dítěte. Praha : Portál, 2000. 144 s. ISBN 80-7178-407-9. POWELL, D., LUZZO, D. Evaluating Factors Associated with the Career Maturity of High School Students. The Career Development Quarterly, 1998, Vol. 47, No. 2, pp. 145–158. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2009. 6. vyd. 395 s. ISBN 978-80-7367-647-6. ROE, A. The Psychology of Occupation. New York : Wiley, 1956. 340 p. ISBN 978-0-4717-2963-1. ROE, A., KLOS, D. Classification of Occupations. In WHITELEY, J. M., RESNIKOFF, A. (eds.). Perspectives on Vocational Development. Washington : American Personnel and Guidance Association, 1972, pp. 199–221. ŘÍČAN, P. Cesta ţivotem : vývojová psychologie. Praha : Portál, 2006. 390 s. ISBN 80-7367-124-7. SEARS, S.A Definition of Career Guidance Terms : A National Vocational Guidance Association Perspective. Vocational Guidance Quarterly, 1982, Vol. 31, No. 2, pp. 137–143. SMETÁČKOVÁ, I. (ed.). Genderové aspekty přechodu ţáků a ţákyň mezi vzdělávacími stupni. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2005. 233 s. SUPER, D. E. A Life-Span, Life-Space Approach to Career Development. In BROWN, D., et al. Career Choice and Development. New York : Jossey-Bass, 1996, pp. 197–261. ISBN 0-7879-5741-0. SUPER, D. E. A Theory of Vocational Development. American Psychologist, 1953, Vol. 8, No. 4, pp. 189–190. SUPER, D.E. A Life-span, Life-space Approach to Career Development. In BROWN, D., BROOKS, D. (Eds.). Career Choice and Development : Applying Contemporary Theories to Practice. San Francisco, CA : Jossey-Bass, 1990, pp. 197–262. ISBN 15554-2196-2. SUPER, D.E. A Theory of Vocational Development. In WEINRACH, S. G., et al. Career Counseling : Theoretical and Practical Perspectives. New York : McGraw-Hill, 1979, pp. 144–153. ISBN 978-0-7879-5741-4. SUPER, D.E. The Psychology of Careers : An Introduction to Vocational Development. New York : Harper & Row, 1957. 362 p. SUPER, D.E., SAVICKAS, M.L., SUPER, C.M. The Life-Span, Life-Space Approach to Careers. In BROWN, D., et al. Career Choice and Development : Applying Contemporary Theories to Practice. San Francisco, CA : Jossey-Bass, 2002, pp. 121– 178. ISBN 0-7879-5741-0. ŠMÍDOVÁ, I. Genderovaná volba práce: statusové šance a vzdělávací rozhodovací strategie. Sociologický časopis, 2009, roč. 45, č. 4, s. 707–726. ŠTIKAR, J., et al. Psychologie ve světě práce. Praha : Karolinum, 2003. 461 s. ISBN 80-246-0448-5.

65 TOBOLOVÁ, Z. Utváření profesní identity v adolescenci : bakalářská diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Katedra psychologie, 2008. 194 s. Vedoucí práce PhDr. Ivana Poledňová, CSc. TRHLÍKOVÁ, J., ELIÁŠOVÁ, I. Volba střední školy a kariérové poradenství. In WALTEROVÁ, E., GREGER, D., et al. Přechod ţáků a ţákyň ze základní na střední školu : pohledy z výzkumů. Brno : Paido, 2009, s. 23–47. ISBN 978-80-7315-179-9. URBÁNEK, T., ČERMÁK, I. Self-efficacy dětí ve školní činnosti. In SVOBODA, M. Osobnost v dimenzích poruchové a neporuchové činnosti: sborník příspěvků z konference k nedoţitým 90. narozeninám Roberta Konečného. Brno : Masarykova univerzita, 1996, s. 101–113. ISBN 80-210-1460-1. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie I. : Dětství a dospívání. Praha : Karolinum, 2005. 467 s. ISBN 80-246-0956-8. VÁGNEROVÁ, M. Základy psychologie. Praha : Karolinum, 2007. 356 s. ISBN 978-80-246-0841-9. VENDEL, Š. Kariérní poradenství. Praha : Grada, 2008. 224 s. ISBN 978-80-247-1731-9. VOJTĚCH, J., CHAMOUTOVÁ, D. Vývoj vzdělanostní a oborové struktury ţáků a studentů ve středním a vyšším odborném vzdělávání v ČR a v krajích ČR a postavení mladých lidí na trhu práce ve srovnání se stavem v Evropské unii : 2010/11. Praha : NÚOV, 2011. 52 s. WALSH, W.B., OSIPOW, S.H. Handbook of Vocational Psychology : Theory, Research, and Practice. Mahwah, New Jersey : Lawrence Erlbaum Associates, 1995. 463 p. ISBN 0-8058-1374-8. WEINRACH, S.G. Career Counseling : Theoretical and Practical Perspectives. New York : McGraw-Hill, 1979. 366 p. ISBN 0-07-069017-0. ZUNKER, V. G. Career Counseling : A Holistic Approach. Belmont, CA : Thomson Brooks/Cole, 2006, 595 p. ISBN 0-534-64017-6.

66

KAPITOLA 5 Kariérové rozhodování

Klíčové pojmy: kariérové rozhodování, atributy člověka (zájmy, schopnosti, povahové vlastnosti, dovednosti, odborné znalosti, zdravotní stav), atributy světa práce (pracovní činnosti, pracovní prostředky, pracovní objekty, pracovní prostředí, pracovní poţadavky, pracovní moţnosti), atributy sféry vzdělávání, informační zdroje, sociální vlivy Po prostudování modulu budete schopni: 1. definovat kariérové rozhodování; 2. objasnit podstatu kariérového rozhodování na konci základní a střední školy; 3. uvést, jako musejí mít ţáci na základní a střední škole informace pro racionální kariérové rozhodování; 4. charakterizovat a na konkrétních příkladech uvést atributy člověka; 5. charakterizovat a na konkrétních příkladech uvést atributy světa práce; 6. uvést příklady souladu a rozporu atributů; 7. uvést informační zdroje s informacemi o povoláních; 8. vysvětlit průběh kariérového rozhodování u ţáků; 9. objasnit sociální vlivy působící na kariérové rozhodování. Předpokládané časové nároky na studium: 4 hodiny

Poznatky o kariérovém rozhodování, kterým procházejí ţáci v průběhu základní a střední školy, jsou potřebné pro edukační a poradensko-psychologickou praxi. Bez aktuálních informací o kariérovém rozhodování ţáků se neobejdou především učitelé tematického okruhu Svět práce (ZŠ) a průřezového tématu Člověk a svět práce (SŠ), kteří v rámci formálního vzdělávání připravují ţáky na volbu dalšího vzdělávání, prvotní výběr profese a případný vstup na trh práce. Poznatky o kariérovém rozhodování ţáků jsou dále třeba pro zefektivnění práce výchovných poradců, školních psychologů, poradenských psychologů a sociálních pedagogů. Podstatu, na níţ by mělo být zaloţeno kariérové rozhodování adolescentů, vystihl jiţ v první polovině 20. století Parsons (viz Modul 4). Na rozdíl od Parsonse dnes nechápeme kariérové rozhodování jako jedinečnou událost v čase, např. v podobě podání přihlášky na střední či vysokou školu, ale jako dlouhodobý, vícerozměrný a vícestupňový rozhodovací proces sloţený z mnoha dílčích kroků.

Definice kariérového rozhodování Pojem kariérové rozhodování je rozšířen převáţně v anglo-americké terminologii. Začínáme se s ním postupně setkávat také v českém prostředí. Ve shodě s Gatim a Asherem (2001) kariérovým rozhodováním rozumíme všeobecné označení procesu,

67 kterým lidé procházejí, kdyţ hledají uskutečnitelné kariérové alternativy, vzájemně je porovnávají a následně jednu z nich vyberou.

Kariérovým rozhodováním chápeme rozhodování o dalším postupu na kariérové dráze. Můţe tedy znamenat rozhodování o střední škole, vysoké škole či jiném stupni, formě nebo druhu vzdělávání, o vstupu na trh práce atd. Obecně můţeme říci, ţe proces kariérového rozhodování představuje hledání souladu mezi atributy člověka, atributy světa práce a sféry vzdělávání, tj. slazení individuálních zájmů a moţností se společenskými potřebami, obsahem a poţadavky povolání (viz obr. 1).

Obrázek 1: Hledání souladu mezi atributy člověka a světa práce

68

Atributy člověka Atributy člověka Strádal (2006a) charakterizuje jako specifické rysy osobnosti, k nimţ v průběhu pracovního ţivota přibývá kvalifikační potenciál. Jsou to např. zájmy, schopnosti, povahové vlastnosti, fyzický a zdravotní stav, rodinná a sociální situace, odborné znalosti a dovednosti, absolvované vzdělání a praxe aj. Kvalifikačním potenciálem jsou chápány odborné znalosti a dovednosti, formálně vyjádřené především stupněm a oborem dosaţeného vzdělání, absolvovanými kurzy a zkouškami, dosavadní praxí, stáţemi apod.

Příkladem atributů člověka mohou být:         

hra na klavír, práce s lidmi, sbírání známek, plavání, houbaření (zájmy); prostorová představivost, vyjadřovací schopnosti, umění jednat s lidmi, zručnost (schopnosti); obětavost, trpělivost, spolehlivost, zodpovědnost, důslednost, nedochvilnost (povahové vlastnosti); práce s mikroskopem, práce s počítačem, řízení automobilu, psaní na stroji (dovednosti); znalost teorie relativity (odborné znalosti); alergie na prach, barvoslepost, epilepsie, fyzická kondice (zdravotní stav); otec malých dětí (rodinná situace); maturita na obchodní akademii, doktorát z filozofie (absolvované vzdělání); zahraniční stáţ, 4 roky práce obchodního zástupce (praxe) aj.

Význam jednotlivých atributů se u různých lidí liší. Před rozhodováním je třeba rozpoznat individuální atributy člověka a dále poţadavky světa práce (např. jaké jsou poţadavky na pracovníky u jednotlivých povolání, jaký stupeň vzdělání a jaké studijní nebo učební obory vedou k jednotlivým povoláním), tak aby byly obě kategorie atributů v co největším souladu.

Atributy světa práce Svět práce Hřebíček (2001) charakterizuje jako ekonomicky, sociálně a historicky strukturovaný a podmíněný prostor pro lidskou cílenou, hodnoty přinášející pracovní činnost. Je tvořen mnohými dílčími okolnostmi, které velmi váţně podmiňují a modifikují způsoby, jimiţ jednotlivci vstupují do pracovních činností a v jejichţ duchu také tyto činnost vykonávají. Za nejzávaţnější komponenty zde musíme povaţovat: charakter práce a výrobní techniky, nabídku pracovních příleţitostí, organizaci trhu práce, charakter profesních vzdělávacích systémů, demografickou situaci, rovnost či nerovnost příleţitostí pro realizování pracovních kariér atd. Kromě aktuálního stavu na trhu práce je pro kariérové rozhodování důleţité posoudit atributy povolání, tj. charakteristické znaky povolání, podle nichţ je moţné orientovat se ve světě práce. Těchto atributů je celá řada a lze je rozdělit do tří základních oblastí: 1. atributy charakterizující obsah práce (pracovní činnosti, prostředky, objekty a prostředí); 2. atributy charakterizující poţadavky na pracovníka (poţadavky na vzdělání, poţadavky osobnostní a zdravotní); 3. atributy charakterizující další související aspekty (např. moţnosti a podmínky uplatnění, mzda, moţnosti kariérního a odborného růstu, společenská prestiţ aj.).

69 Při kariérovém rozhodování i při jakékoliv orientaci v profesních katalozích, v seznamech a popisech povolání, i v nabídce zaměstnání, je uţitečné získat informace o těchto atributech. Často jsou skryty v popisech povolání či pracovních míst, někdy jsou více konkrétní, jindy méně, v některých informačních zdrojích jich lze nalézt hodně, v jiných téměř ţádné. Při posuzování práce je třeba vzít v úvahu následující otázky (viz tab. 1):      

Jak vypadá charakter práce, jaké činnosti jsou při práci vykonávány? S čím je práce vykonávána, jaké pracovní prostředky a nástroje jsou pouţívány? Co je opracováváno, o co je pečováno, tj. jaké jsou objekty práce? Kde je práce vykonávána, v jakém pracovním prostředí? Jaké je poţadované vzdělání, osobnostní a zdravotní předpoklady? Jaké jsou moţnosti uplatnění na trhu práce?

Tabulka 1: Členění práce na základě charakteristických znaků

Pracovní činnosti Pracovní prostředky Pracovní objekty Pracovní prostředí Pracovní poţadavky Pracovní moţnosti

odpovídají na otázku

JAK S ČÍM CO KDE KDO JAKÉ

vypadá charakter práce? je práce vykonávána? co je opracováváno, o co je pečováno? je práce vykonávána? můţe práci vykonávat? je uplatnění na trhu práce?

Členění práce na základě charakteristických znaků podrobně zpracoval Strádal (2001). V následujícím textu přinášíme výchozí informace.

Pracovní činnosti Druh pracovní činnosti odpovídá na otázku, jak vypadá základní charakter práce. Ten je jedním z nejdůleţitějších atributů povolání a měl by být v souladu s vlastnostmi a schopnostmi člověka. Různí lidé se hodí pro různé druhy profesí. Kaţdý člověk by se měl snaţit poznat, který druh pracovní činnosti je pro něj ten nejvhodnější a z toho při výběru povolání vycházet.

70 Mezi základní druhy pracovních činností patří obsluha strojů a zařízení, tvarování, opracovávání, rytí, malování, povrchové úpravy, montování, sestavování, stavění, seřizování, opravy, údrţba, měření, zkoušení, testování, pečování, ošetřování, léčení, pěstování, ochraňování, střeţení, hlídání, kontrola, řízení, organizování, plánování, vymýšlení pracovních postupů, provádění rozpočtů, kalkulací, kasírování, účtování, evidování, dokumentování, nakupování, objednávání, prodávání, domlouvání obchodů, nabízení, propagace, poradenství, vychovávání, vzdělávání, posuzování, oceňování, analyzování, vyhodnocování, vymýšlení, navrhování, konstruování, projektování, programování a další.

Pracovní prostředky Druh pracovních prostředků vypovídá o tom, s čím je práce vykonávána, pomocí čeho se provádí, tj. co člověk při své práci pouţívá a musí umět dokonale ovládat. Nezbytnost pouţívat při práci určité druhy pracovních prostředků klade nároky na fyzickou zdatnost, zdravotní stav a různé schopnosti a dovednosti člověka.

Z pouţívaných druhů pracovních prostředků bychom mohli jmenovat např. ruční nástroje a nářadí, nástroje a nářadí pro jemnou práci, pomůcky a nářadí pro manuální práci, měřicí přístroje a aparatury, stroje a zařízení, přenosné mechanizmy a zařízení, automatizované provozy a linky, pojízdné pracovní stroje, dopravní prostředky, výpočetní technika, telefon, telefax aj. komunikační technika, audio, video a filmová technika, kopírovací technika, psací potřeby, kreslicí potřeby a další včetně rukou, nohou, hlasu aj.

Pracovní objekty, předměty a cíle práce Druh pracovních objektů, předmětů a cílů práce dává výpověď o tom, co se v práci produkuje, opravuje, zpracovává, co se navrhuje, projektuje, konstruuje, co se ošetřuje. Objekt, předmět, cíl práce je to, o co člověk v práci usiluje, k čemu směřuje, co je výsledkem jeho práce. Musí o tom mít potřebné znalosti. Proto by to mělo být něco, o co má zájem, co poutá jeho pozornost. Pracovními objekty, předměty a cíli práce mohou být stroje, zařízení, dopravní prostředky, stavby, stavební materiály, kovové materiály, dřevěné materiály, plastové materiály, materiály ze skla a keramiky, textilní a koţené materiály, tiskoviny, chemikálie, potraviny, nápoje, plodiny, rostlinstvo, zvířata, ţivočišstvo, děti a jejich zdraví, vzdělání, dospělí lidé a jejich zdraví a vzhled, informace, počítačové programy, cenné papíry, právo, zákony, předpisy, normy, umělecká díla a další.

71

Pracovní prostředí Druh pracovního prostředí podává zprávu o tom, kde a za jakých podmínek je práce prováděna. Pracovní prostředí ovlivňuje globální spokojenost člověka v konkrétním zaměstnání. Příznivé pracovní klima působí stimulačně, negativní jevy např. ve formě zvýšené hlučnosti, prašnosti, extrémních tepelných podmínek atd. naopak inhibičně. Nepříznivé pracovní prostředí můţe u pracovníka zanechat i trvalé neţádoucí zdravotní následky.

Pracovním prostředím můţe být kancelář, jednací sál, ateliér, rýsovna, laboratoř, observatoř, dílna, provoz, sklad, elektrárna, plynárna, kotelna, vodárna, letiště, nádraţí, stavba, důl, lom, dopravní prostředek, kuchyně, restaurace, bar, vinárna, hotel, obchod, přepáţka, pokladna, salon (kosmetický, masáţní, kadeřnický apod.), nemocnice, ordinace, sanatorium, domácnost, škola, školka, domov mládeţe, hrad, zámek, chrám, muzeum, natáčecí studio, jeviště, pódium, manéţ, věznice, kasárna, policejní, celní či hasičská stanice, soudní síň, městská ulice, voda, les, pole, stáje, příroda atd.

Další charakteristické znaky Někteří lidé jsou omezeni při výběru práce svým zdravotním stavem, který jim neumoţňuje pracovat ve všech pracovních prostředích (např. v prašném prostředí, prostředí hlučném, kde dochází ke styku s potravinami apod.). Způsobů členění práce s vyuţitím charakteristických znaků existuje více, např. na základě toho, k jakému objektu pracovní činnosti směřují (k věcem, lidem, dále k přírodě, zvířatům a rostlinám, k informacím). Při vlastním hodnocení práce je nezbytné analyzovat i další atributy, které jiţ nevypovídají o vlastním charakteru práce, ale souvisejí s výkonem povolání a jsou rovněţ důleţité. Jsou to např. poptávka po příslušném povolání na trhu práce, výše mzdy, pracovní doba, délka dovolené, sloţení pracovního kolektivu, moţnosti kariérního postupu a profesního růstu, eventuálně získání významných kontaktů, společenská prestiţ, moţnost cestování a další poskytované výhody (např. sluţební automobil, mobilní telefon, výpočetní technika, příspěvek na stravu, ošacení apod.). Důleţité je dále vymezení vzdělání, osobnostních a zdravotních předpokladů poţadovaných pro výkon daného povolání.

72

Informační zdroje k povoláním Podrobné informace o povoláních a atributech lze nalézt v:   

Národní soustavě povolání (http://katalog.nsp.cz); Průvodci světem povolání (http://www.occupationsguide.cz) Charakteristikách zájmových oblastí volby povolání (http://www.startnatrhprace.cz/charakteristiky-zajmovych-oblasti-volby-povolani)

Opakování z Modulu 4 Před nástupem puberty ţáci věří, ţe si mohou zvolit jakékoliv povolání. Ignorují realitu světa práce, své schopnosti i časovou perspektivu. Důleţitá jsou pro ně přání, čím by chtěli v budoucnosti být. Se vstupem do puberty jsou opouštěny dětské fantazijní představy o povoláních. Ţáci se v tomto období postupně seznamují s jednotlivými profesemi, i kdyţ při zvaţování budoucího povolání ještě neberou dostatečně v úvahu všechny poţadavky světa práce. Nejprve jsou pro ně důleţité zájmy. Ţáci si s ohledem na ně více všímají osob vykonávajících určitou pracovní činnost a staví si je jako vzory své budoucí profesní aktivity. Pod vlivem prostředí si začínají uvědomovat, ţe je při volbě další vzdělávací dráhy nutné brát v úvahu vlastní schopnosti, školní prospěch, ţe se musí ptát na kritéria přijetí na vybranou střední školu, na poţadavky povolání atd. Individuální přání a sny jsou porovnávány s realitou. Se vzrůstajícím věkem jsou dále zvaţovány osobnostní předpoklady a nakonec i hodnotová orientace.

Prostudujte si následující materiály (ke staţení v kurzu Svět práce):    

Jiří Strádal – Funkce informací jako kritérií kariérového rozhodování; O co se jedná při kariérovém rozhodování; Petr Hlaďo – Dynamika rozhodování ţáků základních škol o další vzdělávací dráze; Petr Hlaďo – Vliv sociálního okolí na kariérové rozhodování ţáků.

Otázky a úkoly ke studiu 1. Co se označuje pojmem kariérové rozhodování? 2. Objasněte, co je podstatou kariérového rozhodování na konci základní a střední školy. 3. Uveďte, které informace musejí mít ţáci na základních a na středních školách pro racionální kariérové rozhodování. 4. Charakterizujte a na konkrétních příkladech uveďte atributy člověka. 5. Charakterizujte atributy světa práce. 6. Které atributy světa práce znáte a uveďte jejich konkrétní příklady. 7. Uveďte informační zdroje, na nichţ lze nalézt informace o povoláních. 8. Prostudujte si odborný text Dynamika rozhodování ţáků o další vzdělávací dráze a na jeho základě vysvětlete průběh kariérového rozhodování u ţáků základních škol. 9. Prostudujte si odborný text Vliv sociálního okolí na kariérové rozhodování ţáků a na jeho základě objasněte vlivy působící na kariérové rozhodování. Co z toho vyplývá pro pedagogy?

73

Pouţitá literatura GATI, I., ASHER, I. The PIC Model for Career Decision Making : Prescreening, In-Depth Exploration, and Choice. In LEONG, F. T. L., BARAK, A. (eds). Contemporary Models in Vocational Psychology: A Volume in Honor of Samuel H. Osipow. New Yersey : Lawrence Erlbaum Associates, pp. 6–54, 2001. ISBN 978-0-8058-2666-1. HŘEBÍČEK, L. Teorie kariérního vývoje a poradenství : studijní text [online]. c2001, poslední revize 23. 8. 2009 [cit. 2011-12-05]. Dostupný z WWW: http://www.vychovavzdelavani.cz/download/teorie-kariera.pdf. STRÁDAL, J. Kariérová dráha a kariérové poradenství [online]. c2006, poslední revize 18. 5. 2007 [cit. 2007-07-30]. Dostupný z WWW: http://ekariera.nuov.cz/index2.html. STRÁDAL, J. Praktické činnosti pro 6.–9. ročník základních škol : Člověk a svět práce. Praha : Fortuna, 2001. 79 s. ISBN 80-7168-778-2.

74

KAPITOLA 6 Základní orientace ve světě práce, proměny trhu práce a nezaměstnanost absolventů škol

Klíčové pojmy: svět práce, práce, povolání, zaměstnání, trh práce, nabídka, poptávka, cena práce, mzda, nezaměstnanost, pracovní síly, politika zaměstnanosti Po prostudování modulu budete schopni: 1. 2. 3. 4. 5. 6.

charakterizovat trh práce a jeho principy; vysvětlit, co znamená pojem nezaměstnanost a jaké jsou její důsledky pro člověka; vymezit úlohu státu na trhu práce; popsat vývoj trhu práce (obecné trendy, světové trendy, potřeby trhu práce aj.); komplexně objasnit problematiku nezaměstnanosti absolventů; samostatně nalézt a interpretovat aktuální ukazatele vývoje trhu práce.

Předpokládané časové nároky na studium: 5 hodin

Jak jiţ víte ze studia modulu zaměřeného na kariérové rozhodování, aby byl dospívající člověk schopen uskutečnit zodpovědnou volbu povolání, musí posoudit nejen své osobní předpoklady pro výkon zvoleného povolání, ale také poznat aktuální situaci na trhu práce a atributy jednotlivých povolání. Obě oblasti je nutné mezi sebou pečlivě porovnávat a hledat, kde jsou ve vzájemném souladu. Nepřetrţitý vědecko-technický rozvoj se projevuje v prudkém nárůstu odborné terminologie. Musíme si proto ujednotit základní pojmy, které budeme pouţívat. Nelze tedy začít jinak, neţ jejich definicí.

Definice pojmů ke studiu modulu Základní orientace ve světě práce, proměny trhu práce a nezaměstnanost absolventů škol Svět práce Hřebíček (2001) charakterizuje jako ekonomicky, sociálně a historicky strukturovaný a podmíněný prostor pro lidskou cílenou, hodnoty přinášející pracovní činnost. Je tvořen mnohými dílčími okolnostmi, které velmi váţně podmiňují a modifikují způsoby, jimiţ jednotlivci vstupují do pracovních činností a v jejichţ duchu také tyto činnost vykonávají. Za nejzávaţnější komponenty zde musíme povaţovat: charakter práce a výrobní techniky, nabídku pracovních příleţitostí, organizaci trhu práce, charakter profesních vzdělávacích systémů, demografickou situaci, rovnost či nerovnost příleţitostí pro realizování pracovních kariér atd.

75 Práce ve svých konkrétních podobách a projevech zasahuje do různých oblastí ţivota a věd, které jí věnují svoji pozornost. Jak říká Koščo (1971, s. 34–37) na práci můţeme pohlíţet z různých hledisek: antropogenetického a historického, ekonomického, z hlediska fyziky (mechaniky), biologicko-fyziologického, sociologického, psychologického a dalších. Např. z ekonomického hlediska je prací chápána účelná lidské činnost, ve které člověk pro uspokojování svých materiálních, sociálních a duchovních potřeb a potřeb jiných lidí dokáţe vytvářet a měnit předměty, podmínky ţivota nebo jiné hodnoty. Sociologický pohled prací rozumí skupinovou instituci, určitý systém dělby pracovních aktivit, do kterých se člověk dobrovolně nebo z donucení začleňuje. Psychologické definice práce hovoří, ţe v ní jde o specifické formy zřetězených a motivovaných činností, konání, které ovlivňuje určitý cíl, bezprostřední nebo perspektivní společenskoekonomické, kulturně-poznávací a etické cíle.

Povolání představuje soubor schopností, dovedností, vědomostí a osobnostních rysů, potřebných k vykonávání určitého okruhu prací, který získává člověk odbornou přípravou a praxí. Umoţňuje jednotlivci získat lepší profesní postavení a společenskou pozici. Podle Havlové (1996, s. 7) je povolání subjektivně chápáno jako specifická aktivita, jíţ se zajišťuje ţivobytí a která zároveň můţe uspokojovat individuální potřebu seberealizace. Objektivně vymezuje povolání místo jednotlivce v komplexu činností, z kterých se skládá moderní ekonomika společnosti.

Pojem zaměstnání znamená okruh prací, které člověk vykonává za odměnu, mzdu nebo plat, tzn. ţe je zdrojem jeho obţivy. Člověk můţe vykonávat zaměstnání v souladu se svým povoláním získaným odbornou přípravou, ale není to podmínkou.

Trh práce a jeho podstata

Trh práce bychom mohli definovat jako „pomyslný prostor, v němţ zaměstnavatelé hledají pracovní sílu a pracující ji nabízejí ve snaze obstarat si prostředky k obţivě. Vzájemný poměr obou sloţek působí na cenu práce a souvisí i s mírou nezaměstnanosti“ (Buriánek, 1996, s. 92).

Mluvíme-li podle Festové (2007, s. 3) o trhu práce, musíme mít na paměti, ţe nejde o izolovaný trh, ale o oblast ekonomiky úzce propojenou s ostatními národními i světovými trhy. Trh práce je nedílnou součástí trţního hospodářství a je zaloţen na ekonomickém principu nabídky a poptávky.

76 Na straně nabídky stojí nositel práce, pracovník, uchazeč o zaměstnání, který nabízí svoji kvalifikaci (tj. své vzdělání, znalosti a dovednosti, svou dosavadní praxi). Na straně poptávky stojí zaměstnavatel, který hledá zaměstnance na určité pracovní místo. Uchazeč o zaměstnání přichází na trh práce a nabízí práci, kterou je schopen vykonávat, zaměstnavatel si mezi nabídkami vybírá. Ekonomickou terminologií lze tento princip vyjádřit následovně: „Nabídkou práce se rozumí nabídka ze strany pracovních sil 4 , poptávkou po práci poptávka ze strany podniků po pracovních silách“ (Fialová, Jelen, 1993, s. 118). Na trhu práce se utváří také cena práce - mzda. Rovnováţný stav na trhu práce podle Chromé (1992, s. 61) nastává tehdy, jsou-li nabídka a poptávka po práci vyrovnány. Jestliţe poptávka po práci ze strany podnikatelů roste, pracovníci snadno nacházejí uplatnění. Mzdy rostou. Jestliţe poptávka po práci ze strany podnikatelů klesá, pracovníci nacházejí obtíţně uplatnění. Vzniká reálná moţnost nezaměstnanosti.

Nezaměstnanost Nezaměstnanost představuje spolu s inflací největší problém trţního hospodářství. Nezaměstnanost značí jistou nerovnováhu ekonomiky a stupňuje napětí v sociální oblasti. Vedle ekonomicky počitatelných ztrát nezaměstnanost přináší negativní sociální důsledky v podobě „poklesu ţivotní úrovně nezaměstnaného a jeho rodiny, stresů, zdravotních důsledků, alkoholizmu, rostoucí kriminality apod. Míra těchto nákladů je do značné míry závislá i na délce trvání nezaměstnanosti. Čím je nezaměstnanost delší, tím jsou důsledky závaţnější. Zvláště nepříjemnou stránkou dlouhodobé nezaměstnanosti je ztráta kvalifikace a tím moţnosti opětovně najít zaměstnání“ (Sojka, Pudlák, 1994, s. 136).

4

Pracovní síly tvoří osoby zaměstnané, tj. lidé, kteří pracují nebo mají zaměstnání a nepracují z důvodu nemoci, stávky nebo prázdnin a osoby nezaměstnané, tj. ti, kteří nepracují, ale aktivně práci hledají. Mezi pracovní síly se nepočítají děti a školáci, ţeny v domácnosti, důchodci, dlouhodobě nemocní a invalidní občané.

77 Jako negativní faktory, které znesnadňují psychické vyrovnání se s nezaměstnaností, jsou podle Fürstové (1997, s. 152) povaţovány:        

Podstatně omezené peněţní prostředky. Nenaměstnaný ztrácí ţivotní perspektivu, která je zpravidla spojována s profesní drahou. Nezaměstnaný ztrácí pevný denní a časový plán, který je silně poznamenán denní rutinní prací. Nezaměstnanost vede k sociální izolaci a osamocení. Nezaměstnaný můţe jen obtíţně nově vybudovat kontakty, současně zpravidla ztrácí sociální vztahy ke kolegům na pracovišti. U nezaměstnaného se ztrácí pocit vlastní důleţitosti ve společnosti, který velmi silně zprostředkovává práce. Zvláště u muţů vzrůstá v nezaměstnanosti na základě tradičního chápání rolí – ţivitel rodiny – další zatíţení ztrátou role. K nezaměstnanému se přistupuje obvykle se sociální diskriminací. Vůči nezaměstnanému lze jen velmi těţce odbourávat předsudky a ty jen zvyšují jeho izolaci. Ţivot rodiny je vystaven napětí a je dokonce ohroţen, byl-li jiţ před nezaměstnaností nestabilní. V době nezaměstnanosti jednoho z manţelů vystupují zvláště zřetelně manţelské neshody.

Ukazatele trhu práce Nezaměstnanost můţe být dobrovolná a nedobrovolná. Dobrovolně nezaměstnaní o pracovní místo vědomě neusilují. Důvodem můţe být to, ţe jsou dostatečně ekonomicky zajištění nebo dávají dočasně přednost volnému času. Mohou to být i lidé, kteří jiţ ztratili naději, ţe budou schopni zaměstnání nalézt. Skutečným problémem se stává nedobrovolná nezaměstnanost. Jde o takový typ nezaměstnanosti, při němţ nezaměstnaný aktivně usiluje o získání zaměstnání nebo se připravuje na návrat či vstup do práce. Za nezaměstnané se povaţují osoby, které nepracují, ale aktivně se o práci ucházejí. Aby občané byli zahrnuti mezi nezaměstnané, musí se zaregistrovat na úřadu práce a podávat pravidelnou zprávu o svém úsilí při hledání zaměstnání. Vývoj nezaměstnanosti se měří pomocí míry nezaměstnanosti, která představuje podíl nezaměstnaných na ekonomicky aktivním obyvatelstvu (celkovému počtu pracovních sil), vyjádřená v procentech. Pro kariérové rozhodování je důleţitý také poměr počtu nezaměstnaných uchazečů k počtu volných pracovních míst.

Úloha státu na trhu práce Jedním z cílů makroekonomické politiky kaţdého stát je redukce nezaměstnanosti, zejména nedobrovolné a napomáhat k dosaţení a udrţení plné, produktivní a svobodně zvolené zaměstnanosti. O zabezpečení práva občana na zaměstnání a dosaţení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou po pracovní síle usiluje státní politika zaměstnanosti, která je v kompetenci MPSV a úřadů práce.

78 Mezi opatření státu, která mají přispět ke sníţení nezaměstnanosti, patří podle Klímy (1996) zlepšení sluţeb spojených s trhem práce, hlavně poskytování dostatečných informací a přehledů o volných pracovních místech, vládní rekvalifikační programy a vytváření veřejných pracovních příleţitostí.

Na trhu práce stát významně zasahuje tím, ţe vydává zákony, které upravují práva a povinnosti zaměstnavatelů a pracovníků (zákoník práce) a další právní normy regulující trh práce (např. zákon o minimální mzdě), vyplácí podpory v nezaměstnanosti a podílí se finančně na rekvalifikaci pracovníků, zřizuje a financuje úřady práce, které zprostředkovávají pracovní příleţitosti, rekvalifikaci a poskytují bezplatné kariérové poradenství.

Informace o trhu práce Situace na trhu práce je státem soustavně sledována a vyhodnocována. Základními oficiálními a pravidelnými výstupy o stavu trhu práce jsou statistiky trhu práce zpracovávané jednotlivými úřady práce a poté celostátně Správou sluţeb zaměstnanosti MPSV a statistiky Českého statistického úřadu.

Internetové adresy na stránky s informacemi o trhu práce: 

Statistiky trhu práce zpracované úřady práce: http://portal.mpsv.cz/sz/stat



Statistiky Správy sluţeb zaměstnanosti MPSV: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/zamestnanost_nezamestnanost_pra ce

Skutečně obsáhlé a podrobné výzkumy trhu práce, které se snaţí zkoumat nejen jednotlivé ukazatele trhu práce, ale i jejich příčiny a souvislosti a které jsou zaměřeny především na uplatňování čerstvých absolventů škol, jsou řešeny ve spolupráci několika výzkumných ústavů: Ústavu pro informace ve vzdělávání, Národního ústavu pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků a Centra

79 pro studium vysokého školství, přičemţ jsou vyuţívány i informace zpracovávané výše zmíněnou Správou sluţeb zaměstnanosti MPSV. Informace o potřebách trhu práce lze získávat i z jiných zdrojů. Jsou to zejména informace o volných místech na trhu práce a o potřebách zaměstnavatelů.

Vývoj trhu práce Vývoj trhu práce, tj. jaká povolání, jaké obory a jaké pracovní činnosti jsou zaměstnavateli v dané době ţádané, je státem pečlivě sledován a vyhodnocován. Výsledkem jsou různé ukazatele, které o vývoji trhu práce vypovídají. Mezi základní ukazatele vývoje trhu práce můţeme zařadit:       

celkový vývoj nezaměstnanosti; vývoj profesní a vzdělávací struktury nezaměstnaných uchazečů o práci; vývoj struktury nezaměstnaných z hlediska věku, pohlaví, délky evidence na úřadu práce a dalších hledisek; vývoj oborové struktury nezaměstnaných absolventů škol; vývoj struktury zaměstnanosti v jednotlivých odvětvích a pododvětvích; vývoj fluktuace absolventů a pracovníků do jiných profesí neţ původní; vývoj profesní a vzdělávací struktury nabídky volných pracovních míst.

Obecné vývojové trendy trhu práce Mezi základní obecné trendy vývoje trhu práce v současné době patří (zdroj: Obecné, 2011):        

Nahrazování mnoţství lidí kvalitou. Zvyšující se potřeba přizpůsobivosti na měnící se práci a z toho plynoucí potřeba schopnosti a chuti k celoţivotnímu vzdělávání. Stále vyšší stupeň automatizace ve všech oblastech práce. Pokles podílu rutinních stereotypních činností a naopak nárůst podílů řešení různých problémových situací. Postupné propojování činností, uplatňování komplexního přístupu k řízení, zejména díky narůstající komplexnosti informačních systémů. Nárůst podílu mezilidské komunikace v pracovních činnostech. Nárůst významu i podílu cizojazyčné komunikace. Nárůst významu i podílu týmové práce.

80    

Nárůst významu i podílu práce s informacemi a s tím související vyuţívání výpočetní techniky. Nárůst podílu řídicích, obchodních, plánovacích a kontrolních činností na úkor činností výrobních. Uplatňování moderních vědeckých metod v řízení (logistika, matematické metody). Nárůst významu ekologické stránky výrobních i nevýrobních činností.

Světové trendy trhu práce Mezi nejdůleţitější celosvětové trendy patří globalizace, prudký technologický rozvoj, rozvoj a expanze vyuţívání informačních a komunikačních technologií, otevírání a propojování národních ekonomik včetně národních trhů práce Evropské unie, vznik tzv. nové ekonomiky, zaloţené na informacích, vědě a výzkumu, preference technologicky náročných činností s vysokou přidanou hodnotou, ale i odsouvání některých odvětví náročných na pracovní sílu do zemí s levnou pracovní silou. Ţádný z těchto jevů není natolik abstraktní ani vzdálený, aby nemohl ovlivnit trh práce v České republice. Pro úspěšnost české ekonomiky je proto nezbytné, abychom vzali tyto trendy v úvahu jiţ v počátečním vzdělávání a abychom připravili mladé lidi na důsledky, s nimiţ se ve svém profesním ţivotě setkají. Pouze dostatečně připravení jedinci mohou tyto trendy vnímat jako příleţitost a budou jich schopni vyuţít. V opačném případě je tento vývoj bude ohroţovat a stále silněji znevýhodňovat na evropském i na národním trhu práce zejména v době, kdy se stane atraktivní pro pracovníky z jiných zemí (Festová, 2007, s. 5– 6).

Co lze do budoucna na globálním trhu práce očekávat? Pracovní kariéra stovek milionů lidí na celém světě bude ovlivněna volným obchodem a rozvojem informačních technologií. Spíše neţ v průmyslu se v budoucnu lidé uplatní jako vzdělaní profesionálové obchodující s nápady a informacemi. Stárnoucí populace bude vyţadovat více odborníků, kteří budou pečovat o seniory. Perspektivními obory se stanou i ty, které budou vyplňovat volný čas, tedy obory z oblasti kultury a umění. Do roku 2012 podle Statistického úřadu USA (Zlámalová, 2005) ve vyspělých zemích a zemích se stárnoucí populací nejvíce přibude pracovních míst v těchto profesích:

81 zdravotnický asistent, systémový a komunikační analytik, asistent fyzioterapeuta, sociální pracovník, soukromý poradce pro zdraví, softwarový inţenýr, trenér ve fitnesscentru, cvičitel aerobiku, zubař, soukromý učitel a finanční poradce. Nejvíce pozic ubude v profesích farmář, účetní, sekretářka a asistentka, pracovník v call centru, pracovník v poštovních sluţbách, agent v prodeji po telefonu, opravář textilních strojů a pracovník cestovní kanceláře.

Potřeby trhu práce Jednou z moţností zachycení potřeb trhu práce je monitorování inzerce týkající se nabídky zaměstnání, prostřednictvím které vyjadřují zaměstnavatelé konkrétní nároky, představy a poţadavky kladené na své budoucí zaměstnance. Poptávka po specifických profesích můţe pomoci identifikovat budoucí poptávku trhu práce a kvalifikační potřeby. V analýze inzertní nabídky v denním tisku a na internetu, kterou realizoval v roce 2011 Národní ústav odborného vzdělávání (dnes Národní ústav pro vzdělávání), bylo zachyceno celkem 14 584 inzerátů. Mimo struktury nabízených profesí výzkum sledoval i další faktory, např. poţadavky na vzdělání, věk, pohlaví a praxi pracovníků, dovednosti práce s počítačem, jazykové schopnosti, osobnostní vlastnosti hledaného zaměstnance aj.

Prostudujte si studii Národního ústavu odborného vzdělávání Analýza inzertní nabídky zaměstnání v denním tisku a na internetu – 2010, která je dostupná ve studijním systému Moodle. Zjistěte: 1. která povolání jsou nejvíce poptávaná v denním tisku a která na internetu; 2. jaké jsou poţadavky zaměstnavatelů na kvalifikaci uchazečů; 3. k jakým změnám došlo ve srovnání s předchozími lety.

Mnohem obtíţnější neţ sledování stavu a dosavadního vývoje trhu práce je odhadování jeho dalšího vývoje. Podle Strádala (2006) to, ţe určité obory či profese jsou v současnosti ţádané, ještě neznamená, ţe budou ţádané i za několik let. Budoucí vývoj totiţ závisí na mnoha faktorech, jako jsou vývoj ekonomiky, vývoj vědy a techniky, zahraniční investice, příliv imigrantů apod., z nichţ většina se dá dopředu jen stěţí odhadnout. Na regionální úrovni pak můţe poměry na trhu práce v krátké době zcela převrátit např. krach či odchod jedné velké továrny.

S vyuţitím dostupných zdrojů nalezněte informace o předpokládaném vývoji potřeb trhu práce v České republice. Pozornost zaměřte i na populaci absolventů středních škol.

82

Rizikové skupiny na trhu práce Mezi nejrizikovější skupiny na trhu práce bez ohledu na regionální rozdílnosti a momentální situaci podle Kofroňové et al. (2003, s. 67) jsou:       

zdravotně postiţení; Romové; nekvalifikovaní uchazeči a uchazeči s nízkou kvalifikací; ţeny, zejména pak ty, které pečují o dítě (děti) ve věku do 15 let; věkově starší osoby; mladí lidé, zejména pak absolventi a mladiství; uchazeči společensky nepřizpůsobiví, často měnící zaměstnání, se špatnou morálkou.

Z pedagogického hlediska má zvláštní význam nezaměstnanost mládeţe, která vychází ze škol a učilišť. Pokud mladí lidé včas nezískají potřebné pracovní návyky a průpravu, tím hůře si na pracovní návyky a disciplínu zvykají, jsou méně adaptabilní, a jak „ukazují statistické průzkumy v západních zemích, tím hůře jsou zaměstnatelní“ (Sojka, Pudlák, 1994, s. 136). Mladí lidé, kteří nemají práci, daleko více trpí úzkostmi a depresemi neţ ti, kteří pracují. Také snadněji podléhají různým onemocněním, mají niţší sebevědomí a častěji se u nich projevuje antisociální chování. Fenwicková a Smith (1994, s. 182) doporučují k dospívajícím bez práce následující přístup: 

  

Pomáhejte jim vést normální ţivot. Potřebují vědomí, ţe mají určitou kontrolu nad svým ţivotem a ţe se nenechávají jen tak unášet proudem. Moţná je bude lákat nedělat vůbec nic, dokonce celý den proleţet v posteli. Vnesete-li do jejich ţivota určitý řád, budou mít pocit, ţe si přeci jen trochu řídí vlastní ţivot. Dohlédněte, aby zůstali ve styku se svými kamarády. Navrhněte jim, aby vyuţili čas a naučili se něco nového, nejlépe něco, co jim zlepší vyhlídky na moţné zaměstnání (třeba kurz psaní na stroji, počítačový nebo jazykový kurz). Doporučte jim, aby si den vyplnili konstruktivní činností, aby si našli něco, co jim nahradí práci. Poskytne jim to moţnost setkávat se s lidmi a navázat nová přátelství. Jednou z moţností je dobrovolná práce. Další moţností je začít pravidelně provozovat nějaký sport.

Jedním z klíčových úkolů školské sféry v oblasti podpory uplatnitelnosti absolventů by podle Bubíkové (2006) měla být systematická příprava a podpora ţáků v oblasti orientace ve světě práce a kariérového rozhodování. Její neodmyslitelnou součástí by podle názorů pracovníků úřadů práce měla být i výchova k celoţivotnímu učení, jako významnému faktoru flexibility, mobility a tedy i uplatnitelnosti na trhu práce.

Příčiny nezaměstnanosti absolventů Mladí lidé jsou ve vztahu k trhu práce celosvětově rizikovou skupinou. Po absolvování školy mají větší problémy s hledáním zaměstnání a jsou ohroţeni nezaměstnaností daleko více neţ ostatní uchazeči o zaměstnání, neboť nemohou vzhledem k nedostatečným

83 pracovním zkušenostem uplatnit výhodu v podobě praxe. Tuto situaci potvrzují statistiky nezaměstnanosti jak v České republice, tak i v rámci Evropské unie. Pucová et al. (2003, s. 12) vyjmenovávají faktory, které ztěţují uplatnění absolventů na trhu práce:    

nemají potřebou praxi a zkušenosti, jeţ zaměstnavatelé poţadují; podle výzkumů jsou mladí lidé poměrně pasivní při hledání zaměstnání a očekávají pomoc úřadů práce, případně rodičů; často hledají práci pouze v místě bydliště, dojíţdění do vzdálenějších míst nepřijímají; neorientují se na trhu práce, nejsou připraveni na sebeprezentaci při přijímacím pohovoru či konkurzním řízení, často neumějí pracovat s písemnostmi potřebnými pro trh práce, jako je profesní ţivotopis, práce s inzeráty, vyplňování osobních dotazníků apod.

Poţadavky zaměstnavatelů na absolventy škol Úspěšnost vstupu absolventů na trh práce je podle Úlovcové et al. (2007, s. 28) do značné míry ovlivněna tím, zda přicházejí ze škol dostatečně vybaveni potřebními kompetencemi. S ohledem na tuto rozhodující roli školní přípravy se z pohledu odborného vzdělávání jeví jako nezbytné, aby kromě potřebných odborných znalostí v dostatečné míře umoţňovalo získat i klíčové kompetence, kterým přísluší prioritní význam z hlediska úspěšného začlenění absolventů do světa práce, ale velice důleţité jsou i pro uplatnění v běţném ţivotě. Pro plynulý přechod absolventů ze školy na trh práce je nezbytné, aby profesní a klíčové kompetence získané v průběhu vzdělávání byly v souladu s poţadavky a potřebami zaměstnavatelů.

Národní ústav odborného vzdělávání realizoval několik výzkumů, v nichţ se zaměřil na potřeby zaměstnavatelů na absolventy škol a jejich připravenost v různých odvětvích ekonomiky. Přehled výsledků podává studie Potřeby zaměstnavatelů a připravenost absolventů škol – souhrnný pohled (Kalousková, Vojtěch, 2008). Zde jsou některé poznatky výše uvedených autorů (přehledová data viz tab. 1): 

Z hlediska jednotlivých vzdělanostních skupin kladou zaměstnavatelé nejniţší poţadavky na vyučené pracovníky. Vyplývá to uţ ze samotného charakteru pozic, které tito pracovníci nejčastěji zastávají, a z toho vyplývajících potřebných kompetencí; jedná se zejména o manuální a odborné dělnické profese či provozní pracovníky. Vyţadovány jsou tak především schopnost nést zodpovědnost, čtení a porozumění pracovním instrukcím, schopnost týmové práce, ochota učit se,

84







schopnost řešit problém a adaptabilita a flexibilita. Naopak v průměru za nejméně důleţité pokládají zaměstnavatelé zběhlost v cizích jazycích a schopnost vést. Zaměstnavatelé kladou na tuto skupinu pracovníků se středním odborným vzděláním s maturitou v porovnání s vyučenými celkově vyšší nároky. Opět je zde zřejmá souvislost s charakterem pracovních pozic, které bývají obsazovány těmito pracovníky a jsou spojeny s poţadavky na větší samostatnost, zodpovědnost, schopnost se rozhodovat a řešit problém. Za nejdůleţitější je pokládána schopnost nést zodpovědnost, čtení a porozumění pracovním instrukcím, ochota učit se, schopnost řešit problém a dále i schopnost rozhodovat se a schopnost týmové práce. Na základě hodnot aritmetického průměru je moţné označit za nejméně důleţitou zběhlost v cizích jazycích, nicméně je třeba upozornit na poměrně výrazný rozdíl průměrného hodnocení ve srovnání s kategorií vyučených – přestoţe uvedená kompetence se jeví jako nejméně ţádaná i v případě absolventů středního vzdělání s výučním listem, je zřejmé, ţe v případě pracovníků se středním odborným vzděláním s maturitou je jí přikládán větší význam. U pracovníků s vyšším odborným vzděláním přikládají zaměstnavatelé všem uvedeným kompetencím větší důleţitost, neţ tomu bylo v případě skupiny pracovníků se středním odborným vzděláním s maturitou. Největší důraz je kladen na schopnost nést zodpovědnost, čtení a porozumění pracovním instrukcím, schopnost řešit problém, ale také na ochotu učit se, komunikační schopnosti (ústní a písemný projev) a schopnost rozhodovat se. Za nejméně důleţitou je – obdobně jako v předchozích případech – povaţována zběhlost v cizích jazycích. Celkově nejvyšší nároky jsou kladeny na pracovníky s vysokoškolským vzděláním, u kterých se předpokládá vybavenost zmíněnými kompetencemi na nejvyšší úrovni. Jednoznačně nejvíce jsou zdůrazňovány schopnost nést zodpovědnost, řešit problém, komunikační schopnosti a dále také schopnost rozhodovat se, vést a čtení a porozumění pracovním instrukcím. Naopak relativně nejméně důleţitá je zběhlost v cizích jazycích (s. 7–8).

Tabulka 1: Význam klíčových kompetencí pro jednotlivé vzdělanostní skupiny zaměstnanců

Legenda: Čím niţší hodnota aritmetického průměru, tím je daná znalost, schopnost či dovednost důleţitější. Šedou barvou jsou zvýrazněny nejdůleţitější kompetence při porovnání ve sloupcích

Zdroj: Kalousková a Vojtěch (2008, s. 8)

85 Prostudujte si studii Národního ústavu odborného vzdělávání Potřeby zaměstnavatelů a připravenost absolventů škol – souhrnný pohled, která je dostupná ve studijním systému Moodle. Zjistěte: 1. kompetence, u kterých zaměstnavatelé předpokládají, ţe jejich význam v budoucnosti poroste; 2. jaké pracovníky zaměstnavatelé přijímají; 3. jaký je rozdíl poţadavků zaměstnavatelé na absolventy a na pracovníky s praxí; 4. jaké jsou důvody zaměstnavatelů pro přijímání absolventů; 5. jaké jsou důvody zaměstnavatelů pro nepřijímání absolventů; 6. které profese podle tohoto dokumentu zaměstnavatelé potřebují a pokuste se zjištěné informace porovnat s aktuálními informacemi na internetu.

Informace o nezaměstnanosti absolventů Počty nezaměstnaných absolventů mají v průběhu roku cyklický vývoj. S přílivem čerstvých absolventů na trh práce v letních a podzimních měsících narůstá jejich nezaměstnanost, v zimě a na jaře trh práce vlnu absolventů postupně absorbuje a nezaměstnanost opět klesá. Národní ústav pro vzdělávání jiţ mnoho let připravuje zprávy o situaci v nezaměstnanosti absolventů středních škol se snahou podávat co nejpřesnější informace o jejím stavu a vývoji. Z důvodu cyklického vývoje nezaměstnanosti absolventů vycházejí studie z dubnových statistik. V následujícím textu jsou shrnuty hlavní poznatky studie Burdové a Chamoutové (2011). Srovnáme-li vyhlídky absolventů na uplatnění na trhu práce podle úrovně vzdělání, je zřejmé, ţe existuje přímá závislost mezi úrovní vzdělání a uplatnitelností na trhu práce, naopak nepřímá závislost se ukazuje mezi úrovní vzdělání a mírou nezaměstnanosti. Nejvyšší míru nezaměstnanosti vykazovali v dubnu 2011 čerství absolventi (tj. absolventi do jednoho roku od ukončení studia) středního vzdělání s výučním listem, a to 18,7 %. Nepatrně niţší byla míra nezaměstnanosti čerstvých absolventů středního odborného vzdělání s maturitní zkouškou a odborným výcvikem, v dubnu 2011 dosahovala 18,2 %. Pozitivním zjištěním, vycházejícím z posledních statistických údajů, je fakt, ţe se růst míry nezaměstnanosti absolventů výše uvedených skupin, patrný od nástupu ekonomické krize, pravděpodobně zastavil a dokonce lze sledovat mírný pokles. Přesto však zůstává téměř kaţdý pátý vyučený absolvent bez pracovního uplatnění. Míra nezaměstnanosti absolventů středního odborného vzdělání s maturitou meziročně mírně vzrostla na 11,4 %, oproti dubnu loňského roku se mírně zvýšila i míra nezaměstnanosti absolventů gymnázií (3,2 %). Meziročně došlo také k mírnému nárůstu míry nezaměstnanosti absolventů vyššího odborného vzdělání (9,4 %). Niţší míra nezaměstnanosti absolventů středního odborného vzdělání s maturitou ve srovnání s vyučenými absolventy je však dána nejen jejich vyšší šancí na uplatnění, ale také tím, ţe zdaleka ne všichni přicházejí ihned po škole na trh práce. Značná část absolventů odborného vzdělávání po maturitě pokračuje ve studiu, z gymnazistů téměř všichni, ať uţ na veřejné či soukromé vysoké škole nebo na VOŠ.

86

Nižší střední vzdělání s výučním listem - E Střední vzdělání s výučním listem - H Střední odborné vzdělání s MZ a odborným výcvikem, nástavbové vzdělání - L/0, L/5 Střední odborné vzdělání s maturitní zkouškou - M duben duben duben duben

Gymnaziální vzdělání - K Vyšší odborné vzdělání - N

2011 2010 2009 2008

Vysokoškolské magisterské vzdělání - T 0%

5%

10%

15%

20%

25%

30%

35%

Obrázek 1: Míra nezaměstnanosti absolventů v ČR podle kategorií vzdělání, duben 2008, 2009, 2010 a 2011 Zdroj: Burdová a Chamoutová (2011, s. 21) Z porovnání údajů z dubna 2011 vyplývá: 

 

 

Nejsnáze nalézají uplatnění čerství absolventi zdravotnických oborů. Podíl na této skutečnosti má kromě vysoké poptávky po pracovnících ve zdravotnictví také fakt, ţe převáţná většina absolventů těchto oborů nevstupuje ihned po ukončení studia do pracovního procesu, ale pokračuje v dalším vzdělávání. Velmi dobré postavení na trhu práce mají také absolventi elektrotechnických oborů středních škol, a to zejména vyučení, maturanti s odborným výcvikem a absolventi nástavbového studia. V důsledku postupného oţivování průmyslové výroby došlo k významnému meziročnímu poklesu míry nezaměstnanosti absolventů strojírenských oborů. Firmy mají zájem hlavně o strojaře s maturitní zkouškou, ať uţ z oborů s odborným výcvikem, či z klasických maturitních oborů. Významný zájem je i o vyučené a absolventy vyšších odborných škol. Propad stavební výroby, k němuţ došlo s určitým zpoţděním po nástupu ekonomické recese, se projevil na nezaměstnanosti absolventů stavebních oborů, a to především vyučených. Vysokou mírou nezaměstnanosti jsou tradičně postiţeni také absolventi zemědělských oborů. Obtíţně nacházejí uplatnění především absolventi VOŠ a maturanti s tímto zaměřením, příznivější situace výjimečně nastala u vyučených.

Prostudujte si studii Národního ústavu odborného vzdělávání Uplatnění absolventů škol na trhu práce – 2010, která je dostupná ve studijním systému Moodle. Zjistěte: 1. míru nezaměstnanosti mladých lidí ve věku 19–24 let v Evropské unii a České republice a vzájemně ji porovnejte; 2. jak by bylo moţné zabránit nárůstu nezaměstnanosti mladých lidí; 3. zdali absolventi vykonávají zaměstnání ve shodě se získaným vzděláním.

87

Otázky a úkoly ke studiu 1. 2. 3. 4. 5. 6.

Co je to trh práce a na jakém ekonomickém principu je zaloţen? Popište situaci při které dochází na trhu práce k růstu mzdy? Jaký je rozdíl mezi dobrovolnou a nedobrovolnou zaměstnaností? Uveďte příklady negativních důsledků nezaměstnanosti pro člověka. V čem spočívá úloha státu na trhu práce? S vyuţitím dostupných informačních zdrojů zjistěte aktuální ukazatele vývoje trhu práce v České republice (míra nezaměstnanosti, profesní a vzdělávací struktura nezaměstnaných uchazečů o práci, vývoj struktury nezaměstnanosti z hlediska věku, pohlaví apod.).

Pouţitá literatura BUBÍKOVÁ, M. Poţadavky světa práce a kariérové poradenství [online]. c2006, poslední revize neuvedena [cit. 2007-07-30]. Dostupný z WWW: http://ekariera.nuov.cz. BURDOVÁ, J., CHAMOUTOVÁ, D. Nezaměstnanost absolventů škol se středním a vyšším odborným vzděláním – 2011. Praha : Národní ústav pro vzdělávání, 2011. 64 s. Dostupný z WWW: http://www.nuov.cz/uploads/Vzdelavani_a_TP/NZabs_duben2011_pro_www.pdf. BURIÁNEK, J. Sociologie pro střední školy a vyšší odborné školy. Praha: Fortuna, 1996. ISBN 80-7168-304-3. FENWICKOVÁ, E., SMITH, T. Kniha o dospívání pro rodiče a děti: návod jak toto období přeţít. Bratislava: INA, 1994. 286 s. ISBN 80-85680-52-1. FESTOVÁ, J. Orientace ve vývojových trendech na trhu práce. In BERNÝ, L., CIPROVÁ, J., MERTIN, V. Poradce k volbě povolání: pro výchovné poradce a učitele ZŠ. Praha: Josef Raabe, 2007. A 1.1. s. 1–16. ISSN 1801-8440. FIALOVÁ, H., JELEN, J. Malý ekonomický slovník. Karviná: ECOMIX-OK, 1993. 132 s. ISBN 80-901546-1-1. FÜRST, M. Psychologie. Olomouc: Votobia, 1997. 263 s. ISBN 80-7198-199-0. HAVLOVÁ, J. Profesní dráha ve 20. století. Úvod do sociologie povolání. Praha: Karolinum, 1996. 148 s. ISBN 80-7184-220-6. HŘEBÍČEK, L. Teorie kariérního vývoje a kariérního poradenství [online]. c2001, poslední revize23. 8. 2009 [cit. 2007-04-25]. Dostupný z WWW: http://vychovavzdelavani.cz/download/teorie-kariera.pdf. CHROMÁ, D., et al. Podniková ekonomika pro 2. ročník obchodních akademií. Praha: Fortuna, 1992. 122 s. ISBN 80-85298-47-3. KALOUSKOVÁ, P., VOJTĚCH, J. Potřeby zaměstnavatelů a připravenost absolventů škol – souhrnný pohled. Praha: Národní ústav odborného vzdělávání, 2008. 46 s. KLÍMA, J. Makroekonomie I. Brno: MZLU, 1996. 117 s. ISBN 80-7157-112-1. KOFROŇOVÁ, O., et al. Problémy trhu práce a politiky zaměstnanosti: Souhrnná zpráva z výzkumné studie provedené v rámci programu „Moderní společnost [online]. c2003, poslední revize 23. 1. 2004 [cit. 2007-08-01]. Dostupný z WWW: http://portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/vyzkumnestudie/zprava.pdf.

88 KOŠČO, J. Psychologické poradenstvo v školskom a profesionálnom vývine : teoretické a spoločenské predpoklady. Bratislava: SPN, 1971. 284 s. Obecné celosvětové trendy vývoje trhu práce [online]. c2011, poslední revize neuvedena [cit. 2011-12-16]. Dostupný z WWW: http://www.vstupnatrhprace.cz/vyuka/poavp/tp_21.htm. PUCOVÁ, V., et al. Orientace ve světě práce : metodická příručka. Most: Hněvín 2003. ISBN 80-86654-02-8. SOJKA, M., PUDLÁK, J. Ekonomie pro střední školy. Praha: Fortuna, 1994. 167 s. ISBN 80-7168-115-6. STRÁDAL, J. Orientace ve světě práce [online]. E-learningový kurz eKariéra, NÚOV, 2006 [cit. 2007-07-30]. Dostupný z WWW: http://ekariera.nuov.cz. ÚLOVCOVÁ, H., et. al. Uplatnění absolventů na trhu práce – 2006. Praha: NÚOV, 2007. ISBN 978-80-85118-00-1. ZLÁMALOVÁ, L. Práce budoucnosti : Vymýšlej, pečuj, bav. In iHned.cz [online]. c 2005, poslední revize 20. 6. 2005 [cit. 2007-07-30]. Dostupný z WWW: http://ihned.cz/316355670-perspektivn%ED+profese-000000_d-75.

89

KAPITOLA 7 Vzdělávací systém v České republice

Klíčové pojmy: vzdělávací systém, listina základních práv a svobod, školský zákon, střední škola, střední odborné učiliště, gymnázium, střední odborná škola, konzervatoř, speciální střední škola, učiliště, odborné učiliště, praktická škola, vyšší odborná škola, vysoká škola, rekvalifikace, profesní vzdělávání, celoţivotní vzdělávání Po prostudování modulu budete schopni: 1. 2. 3. 4. 5. 6.

samostatné orientace ve školském zákoně; popsat vzdělávací soustavu v České republice; rozlišovat mezi jednotlivými druhy škol; charakterizovat vyšší odborné a vysokoškolské vzdělávání; definovat pojem rekvalifikace; objasnit význam dalšího profesního vzdělávání.

Předpokládané časové nároky na studium: 4 hodiny

Kaţdý člověk má právo na vzdělání. Právo na vzdělání je garantováno Listinou základních práv a svobod. Z toho vyplývá, ţe právo na vzdělání se zaručuje všem bez ohledu na národnost, majetek, sociální postavení, náboţenské vyznání atd. Podle Hlavy čtvrté, článku 33 Listiny základních práv a svobod mají občané právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a moţností společnosti téţ na vysokých školách. Právo na vzdělání se dále realizuje zákonem č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje právo občanů na bezplatné vzdělání pouze ve školách, které jsou součástí soustavy základních a středních škol zřízených státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí. V soukromých školách a v církevních školách se můţe právo na vzdělání zajišťovat za úplatu.

Prostudujte si zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), který je ke staţení v kurzu Svět práce.

Problematika školního vzdělávání a jeho koncepce jsou dlouhou dobu diskutovány. Za koncepci, stav a rozvoj výchovně-vzdělávací soustavy nese odpovědnost Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy ČR.

90 Volba školy je významným krokem v ţivotě kaţdého člověka. Je to rozhodnutí, ve kterém se setkávají, někdy i střetávají zájmy společnosti se zájmy dospívajících a jejich rodičů. Vzdělávání by nemělo slouţit pouze potřebám společnosti (tj. sociálním, ekonomickým a politickým potřebám), ale i intelektuálním, citovým, mravním a tělesným potřebám a poţadavkům jedince. Pro současné školské systémy vyspělých zemí jsou charakteristické určité společné rysy, které nejčastěji vedou k prodluţování povinné školní docházky, zvyšuje se úloha středního a vysokého školství, dochází k masové profesionalizaci mladé generace, co nejvíce dochází k zevšeobecnění přípravy na budoucí povolání. S tím souvisí také zabezpečování vyššího podílu základních vědomostí a všeobecného vzdělání, pronikání informatiky a výpočetní techniky do obsahu všeobecného vzdělávání. Dochází také ke zkvalitňování pedagogického procesu uplatňováním prvků tvořivosti a problémového vyučování, aktivních forem a metod výuky, uplatňování rovných šancí na vzdělávání.

Vzdělání je hodnotou jak individuální, tak společenskou. Jednotlivci dává kvalifikaci pro povolání, které by chtěl vykonávat, které ho baví, přináší mu uspokojení a uznání druhých lidí, které mu také umoţňuje vydělávat peníze a jejich prostřednictvím dále zpříjemňovat ţivot. Vzdělání, na rozdíl od hmotného majetku, člověku nemůţe nikdo vzít. Můţe pouze s časem zastarávat, proto je třeba ho stále doplňovat. Z tohoto ohledu lze vzdělání pojímat jako prostředek k dosahování vlastních ţivotních cílů, jako investici, kterou je moţné v budoucnu zhodnotit. Ačkoliv získané vzdělání člověka do značné míry omezuje, svůj profesní profil je moţné měnit dalším vzděláváním, rekvalifikací atd. Například absolventi učebních oborů mohou pokračovat ve studiu v nástavbových studijních oborech s maturitou. Absolventi studijních oborů s maturitou mohou pokračovat ve studiu na vyšších odborných školách nebo na vysokých školách. Absolventi středních škol mohou ve své vzdělávací dráze pokračovat jak v rámci školské soustavy, tak v rámci tzv. dalšího profesního vzdělávání. Pro všechny pak existuje moţnost – nebo spíše nutnost – dalšího profesního vzdělávání. Vzdělání, získané ve škole, je pouze základem, který je třeba stále rozvíjet a prohlubovat. Vzdělávání je nikdy nekončící proces, který po absolvování školního vzdělávání představuje především prohlubování odborných znalostí a dovedností vyuţitelných v praxi.

91

Druhy škol       

mateřská škola; základní škola; střední škola (gymnázium, střední odborná škola a střední odborné učiliště); konzervatoř; vyšší odborná škola; základní umělecká škola; jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky

Středoškolské vzdělávání v České republice Středoškolské vzdělávání probíhá ve středních školách. Střední školy poskytují ţákům střední odborné vzdělání, úplné střední vzdělání, úplné střední odborné vzdělání a vyšší odborné vzdělání, připravují je k výkonu povolání a činnostem v ostatních oblastech ţivota. Střední školy připravují ţáky také ke studiu na vysokých školách a usilují o všestranný harmonický rozvoj osobnosti mladého člověka.

Stupně středního vzdělání Podle zákona č. 49/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělání (školský zákon) je moţné úspěšným absolvováním příslušného vzdělávacího programu (oboru) získat následující stupně vzdělání:   

střední vzdělání – po úspěšném ukončení vzdělávacího programu v délce 1 roku nebo 2 let denní formy vzdělávání; střední vzdělání s výučním listem – po úspěšném ukončení vzdělávacího programu v délce 2 nebo 3 let denní formy vzdělávání nebo vzdělávacího programu zkráceného studia pro získání středního vzdělání s výučním listem; střední vzdělání s maturitní zkouškou – po úspěšném ukončení vzdělávacích programů šestiletého nebo osmiletého gymnázia, vzdělávacího programu v délce 4 let denní formy vzdělávání, vzdělávacího programu nástavbového studia v délce 2 let denní formy vzdělávání nebo vzdělávacího programu zkráceného studia pro získání středního vzdělání s maturitní zkouškou.

Druhy středních škol Střední školy se člení na tyto druhy: střední odborné učiliště, gymnázium a střední odbornou školu:  

Střední odborné vzdělání zahrnuje všeobecné vzdělání a odbornou přípravu, ukončuje se úspěšným vykonáním závěrečné zkoušky ve studijních nebo učebních oborech. Úplné střední vzdělání a úplné střední odborné vzdělání zahrnuje obsahově širší a hlubší všeobecné vzdělání a odbornou přípravu diferencovanou podle druhu středních škol. Úplné střední vzdělání se ukončuje úspěšným vykonáním maturitní zkoušky v gymnáziu, úplné střední odborné vzdělání se ukončuje úspěšným vykonáním maturitní zkoušky ve střední odborné škole, nebo konzervatoři, nebo ve středním odborném učilišti.

92 

Vyšší odborné vzdělání poskytované v konzervatořích zahrnuje všeobecné vzdělání, uměleckou nebo pedagogicko-uměleckou přípravu a ukončuje se vykonáním absolutoria.

Právo studovat ve středních školách mají ţáci podle svých schopností, vědomostí, zájmů a zdravotní způsobilosti. Ke studiu ve středních školách se přijímají ţáci, kteří ukončili základní školu a úspěšně sloţili přijímací zkoušky. Přijímací zkoušky na středních školách se konají nejdříve v posledním úplném kalendářním týdnu měsíce dubna.

Střední odborné učiliště Střední odborné učiliště (SOU) připravuje pro výkon dělnických povolání a odborných činností odpovídajících příslušnému učebnímu oboru. Výuka učebních oborů se zaměřuje především na odborné předměty. Všeobecným předmětům je věnováno minimálně 30 % učiva. Tříleté učební obory SOU jsou zakončeny závěrečnou zkouškou. Absolvent obdrţí výuční list a dosáhne středního odborného vzdělání. Úspěšní ţáci mohou pokračovat nástavbovým studiem a získat k výučnímu listu ještě maturitu. Střední odborné učiliště připravuje dále ve čtyřletých studijních oborech pro výkon některých náročných dělnických povolání a některých technickohospodářských činností provozního charakteru. Toto studium se ukončuje maturitní zkouškou. Absolventi dosáhnou úplného středního odborného vzdělání. Od učebních oborů se liší délkou a náročnějším obsahem studia. Střední odborná učiliště organizují tzv. nástavbové studium. Podmínkou k přijetí je vyučení v tříletém učebním oboru stejného nebo příbuzného zaměření. Dvouleté studium je zakončeno maturitní zkouškou a absolventi získají úplné střední odborné vzdělání. Nástavbové studium organizují i některé střední odborné školy.

Gymnázium Gymnázium je všeobecně vzdělávací vnitřně diferencovaná škola, která připravuje především pro studium na vysokých školách. Dále připravuje i pro výkon některých činností ve správě, kultuře a dalších oblastech, které vyţadují především všeobecné vzdělání. Gymnázium má čtyři nebo šest anebo osm ročníků.

93 Čtyřleté, šestileté i osmileté vzdělávací programy jsou ukončeny maturitní zkouškou. Absolventi získávají úplné střední všeobecné vzdělání.

Střední odborná škola Střední odborná škola (SOŠ) připravuje především pro výkon odborných činností, zejména technickohospodářských, ekonomických, pedagogických, zdravotnických, sociálně právních, správních, uměleckých a kulturních; připravuje i pro studium na vysoké škole. Denní studium trvá obvykle čtyři roky a je ukončeno maturitní zkouškou, která dokládá úplné střední odborné vzdělání. Studium na SOŠ zahrnuje kromě odborného vzdělávání také všeobecně-vzdělávací sloţku, která vyplňuje minimálně 45 % výuky. Její součástí je i praktické vyučování. Maturita je srovnatelná s maturitou na gymnáziích a umoţňuje absolventům pokračovat ve studiu na vyšších odborných a vysokých školách. Mezi střední odborné školy patří: průmyslové školy, obchodní akademie, zdravotnické školy, zemědělské školy, pedagogické školy, hotelové školy a uměleckoprůmyslové školy. Typy středních odborných škol:            

střední průmyslová škola; střední zemědělská škola; střední zahradnická škola; střední vinařská škola; střední lesnická škola; střední rybářská škola; střední zdravotnická škola; hotelová škola; střední pedagogická škola; střední uměleckoprůmyslová škola; střední umělecká škola; obchodní akademie aj.

Konzervatoř Konzervatoř je specifický typ střední odborné školy. Připravuje pro obor zpěv, hudba, tanec nebo dramatické umění. Připravuje i pro studium na vysoké škole. Konzervatoř má šest ročníků, v oboru tanec osm ročníků.

94 Studium na konzervatoři se ukončuje zpravidla absolutoriem. Ţáci mohou ukončit studium také maturitou, nejdříve však po čtvrtém ročníku, v oboru tanec po osmém ročníku. Absolventi konzervatoří získají vyšší odborné vzdělání.

Speciální střední školy Ţákům s tělesným či smyslovým postiţením nabízejí studium speciální gymnázia, střední odborné školy a střední odborná učiliště. Studijní a učební obory jsou prakticky totoţné jako v běţných školách, liší se ale prodlouţenou délkou studia. Získané vzdělání je rovnocenné se vzděláním v běţných školách. Kromě speciálních škol integrují handicapované ţáky i některé běţné školy. Do skupiny speciálních středních škol patří učiliště, odborná učiliště a praktické školy. Zahrnují upravené učební obory především pro ţáky s mentálním postiţením různých stupňů. Tyto školy jsou obvykle soustředěny v jednom školním zařízení nebo jsou zřízeny při SOU.

Učiliště Učiliště poskytují profesní přípravu pro výkon dělnických povolání ţákům, kteří ukončili povinnou školní docházku v základní škole v niţším neţ devátém ročníku nebo devátý ročník neukončili úspěšně. Dvouleté učební obory mají upravené učební plány. Příprava v učilišti se ukončuje úspěšným vykonáním závěrečné zkoušky a ţáci získávají výuční list. Absolventi dosáhnou niţšího středního odborného vzdělání.

Odborná učiliště Odborná učiliště připravují absolventy zvláštních škol na výkon jednoduchých prací pomocného charakteru v rámci dělnických povolání. Dvouleté a tříleté studium učebních oborů je ukončeno závěrečnou zkouškou. Absolventi získají výuční list a dosáhnou niţšího středního odborného vzdělání.

Praktické školy Praktické školy nabízejí moţnosti studia absolventům i neúspěšným ţákům zvláštních a pomocných škol, ale i neúspěšným ţákům základních škol, kteří ukončili školní docházku v niţším neţ 9. ročníku. Ţáci jsou připravováni pro výkon jednoduchých pomocných činností v oblasti sluţeb nebo výroby. Tříleté učební obory zprostředkovávají nenáročnou přípravu k získání teoretických vědomostí, praktických dovedností a návyků v omezeném rozsahu. Absolventi získají osvědčení o závěrečné zkoušce a dosáhnou niţšího středního vzdělání. Jednoleté a dvouleté učební obory jsou zaměřeny na velmi jednoduché manuální dovednosti. Absolventi většinou s těţším mentálním postiţením, získají vysvědčení a dosáhnou základního vzdělání.

95

Vyšší odborné školy Studium na vyšších odborných školách trvá zpravidla 2–3 roky a má podobu studia denního nebo studia při zaměstnání. Vyšší odborné školy studenty připravují na náročnější odborné činnosti neţ studium na středních školách. Ve srovnání se školami vysokými, které vybavují své studenty hlubokými teoretickými znalostmi, poskytuje vyšší odborné školství studentům spíše v praxi upotřebitelné znalosti a dovednosti. Vyšší odborné vzdělávání bývá většinou realizováno při školách středních, na jejichţ studijní obory také navazuje.

Vzdělávací nabídka vysokých škol Studium na vysoké škole je většinou realizováno jako bakalářské (trvající zpravidla 3 roky) nebo magisterské (trvající zpravidla 4–6 let). Bakalářské studium je prvním stupněm vysokoškolského studia a je zaměřeno spíše na teoretické znalosti a dovednosti, které tvoří přípravný základ pro pozdější speciální odborné znalosti a dovednosti závěru magisterského studia. Absolventi magisterského studia na technicky zaměřených fakultách získávají titul inţenýr, na lékařských fakultách doktor medicíny, na ostatních titul magistr, na který mohou navázat studiem doktorského studijního programu, který je přípravou k vědecké práci.

Informace o vysokých školách lze získat v publikacích prodávaných v knihkupectvích. Informace o výuce lze získat také přímo na jednotlivých fakultách, příp. na jejich internetových stránkách. Další údaje jsou zveřejňovány v odborných časopisech (např. Učitelské noviny). Na úřadech práce je k dispozici program "B-KOV" poskytující informace o příslušných fakultách a na nich vyučovaných studijních programech.

Rekvalifikace Součástí práva na zaměstnání je právo na rekvalifikaci nezbytnou k pracovnímu uplatnění. Rekvalifikací se rozumí změna dosavadní kvalifikace, která vyţaduje získání nových znalostí a dovedností teoretickou nebo praktickou přípravou, umoţňující následné

96 pracovní uplatnění ve vhodném zaměstnání. Její způsob a doba se určuje s přihlédnutím k tomu, aby byla co nejúčelněji vyuţita i dosavadní kvalifikace uchazeče o zaměstnání. Rekvalifikace se uskutečňuje na základě písemné dohody uzavřené mezi uchazečem a úřadem práce. Obdobné dohody o rekvalifikaci uzavírají také zaměstnavatelé se svými zaměstnanci v zájmu jejich nového pracovního uplatnění. Po dobu rekvalifikace jsou všichni uchazeči hmotně zabezpečeni, úřad práce platí kurzovné v plné výši a eventuálně další náklady.

O rekvalifikaci mohou poţádat uchazeči o zaměstnání evidovaní úřadem práce v případě, ţe jim úřad práce nemůţe z různých důvodů zprostředkovat zaměstnání v daném oboru. Uchazeč o rekvalifikaci musí dále splňovat kvalifikační předpoklady pro danou rekvalifikaci (některé kurzy jsou jen pro vyučené nebo maturanty apod.), spolupracovat aktivně s úřadem práce a plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání. O moţnostech vhodné rekvalifikace mohou s úřadem práce a zaměstnavatelem jednat také zaměstnanci, kterým hrozí propuštění. Základní informace o rekvalifikaci poskytují zprostředkovatelny práce, nabídky na rekvalifikací jsou vyvěšeny na nástěnkách úřadů práce. Podrobnější údaje lze získat na oddělení poradenství u příslušného poradce.

Další profesní vzdělávání Absolvované vzdělání je rozhodujícím faktorem dobrého uplatnění na trhu práce. Kvalifikační poţadavky trhu práce se neustále mění. Absolvování školního vzdělávání neznamená ukončení vzdělávání, ale naopak počátek jeho další fáze, tzv. celoţivotního vzdělávání. Důvodů, proč se dospělí po ukončení školní edukace a po nástupu do zaměstnání musí dále učit, je celá řada. Hlavními příčinami jsou proměny poptávky trhu práce, vědeckotechnický pokrok, modernizace pracovních prostředků, zavádění nových technologií, nová legislativa, postup na vyšší funkci, změna nebo ztráta zaměstnání, relokace, zahájení soukromého podnikání aj.

97 Významnou roli při dalším profesním vzdělávání hraje distanční vzdělávání, kde student získává učební podklady k samostudiu a se svými školiteli komunikuje z velké části zprostředkovaně, např. prostřednictvím elektronické pošty. Vzdělávání v kurzech celoţivotního organizovaných vzdělávacími institucemi však je, a určitě i nadále bude, hlavní formu dalšího profesního vzdělávání.

Prostudujte si studijní texty Schéma vzdělávacího systému v České republice a jeho stručný popis a Organizace vzdělávací soustavy České republiky (Eurydice), které jsou ke staţení v kurzu Svět práce.

Prostudujte si internetové stránky Informačního systému o uplatnění absolventů škol na trhu práce (ISA), jejichţ odkaz naleznete v kurzu Svět práce. Pozornost zaměřte na jednotlivé kroky při výběru školy.

Otázky a úkoly ke studiu 1. Jaké rozlišujeme podle školského zákona druhy škol? 2. V jakých případech můţe ředitel střední školy ţákovi povolit individuální vzdělávací plán? 3. Jaké rozlišujeme formy vzdělávání? 4. Vyjmenujte stupně středního vzdělání a uveďte, kterým zákonem jsou upraveny. 5. Do které skupiny podle Mezinárodní klasifikace vzdělávání ISCED patří střední vzdělávání? 6. Popište rozdíly mezi středním odborným učilištěm a střední odbornou školou. 7. Kolik ročníků má konzervatoř? 8. Co je hlavními příčinami nutnosti dalšího profesního vzdělávání? 9. Nalezněte na internetu informace o přijímání do středních škol a vlastními slovy tento systém popište.

98

KAPITOLA 8 Vstup na trh práce, zaměstnání, podnikání

Klíčové pojmy: vstup na trh práce, hledání zaměstnání, personální agentura, úřad práce, ţádost o zaměstnání, průvodní dopis, motivační dopis, strukturovaný ţivotopis, pohovor u zaměstnavatele, konkurz, assessment centrum, výchova k podnikání, podnikání, podnikatel, podnikatelský plán, podpora v nezaměstnanosti Po prostudování modulu budete schopni: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

vyjmenovat a charakterizovat způsoby hledání zaměstnání; nalézt na internetu nabídku zaměstnání v poţadované profesi; vloţit profesní ţivotopis na vybraný personální server; napsat motivační dopis a strukturovaný ţivotopis; uvést nejčastější chyby při psaní ţivotopisu; charakterizovat, připravit se a absolvovat pohovor u zaměstnavatele; objasnit podstatu a význam výchovy k podnikání na středních odborných školách; vysvětlit pojmy podnikání, samostatná činnost, podnikatel, podnikatelský plán aj.; vymezit podmínky pro poskytování podpory v nezaměstnanosti u různých skupin ţadatelů o zaměstnání.

Předpokládané časové nároky na studium: 6 hodin

V posledních letech vznikla v souvislosti s problematickou zaměstnatelností absolventů potřeba zařadit do kurikula základních škol a středních škol vzdělávací strategie, které by pomohly ţáky připravit na vstup na trh práce. Úspěšnému pracovnímu uplatnění absolventů základních škol se v rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání systematicky věnuje vzdělávací oblast Člověk a svět práce. Ve výuce tematického okruhu Svět práce se ţáci seznamují se zaměstnáním, konkrétně s pracovními příleţitostmi v obci a regionu, se způsoby hledání zaměstnání, s psaním ţivotopisu a motivačního dopisu, pohovorem u zaměstnavatele, problémy nezaměstnanosti, úřady práce a jejich sluţbami, ale i právy a povinnostmi zaměstnanců a zaměstnavatelů. Ţáci středních odborných škol jsou na vstup a úspěšné prosazení na trhu práce připravováni ve výuce průřezového tématu Člověk a svět práce. Jedním z výstupů průřezového tématu je schopnost písemné a ústní sebeprezentace ţáků při vstupu na trh práce, sestavování ţádostí o zaměstnání a odpovědí na inzeráty, psaní profesních ţivotopisů, průvodních (motivačních) dopisů, jednání s potenciálními zaměstnavateli, přijímací pohovory a výběrová řízení. K tomu, aby byli ţáci schopni nalézt adekvátní zaměstnání, musí získat teoretické znalosti, ale i praktické dovednosti v technikách ucházení se o zaměstnání. Teoretické poznatky, které si ţáci osvojí ve vyučování, se musí naučit prakticky aplikovat v konkrétních situacích, aby je byli schopni individuálně vyuţít při hledání zaměstnání.

99

Způsoby hledání zaměstnání K hledání nového zaměstnání mohou vést různé důvody. Příčinou můţe být ukončení školy, nedostačující plat, špatné pracovní ovzduší v podniku, málo kvalifikovaná práce, změna bydliště, zkrácená pracovní doba, hrozící propuštění, rekvalifikace apod. Při hledání zaměstnání mohou uchazeči vyuţít různých prostředků. Mezi hlavní moţnosti patří tištěné inzeráty v novinách a časopisech, personální agentury, úřady práce, osobní známosti a vazby nebo vlastní iniciativa při kontaktování potenciálních zaměstnavatelů. Rozšířeným způsobem je hledání zaměstnání prostřednictvím internetu. Největší šanci nalézt rychle perspektivní a dobře placené zaměstnání mají ti, kteří je hledají za současného pouţití několika výše uvedených způsobů.

On-line personální služby na internetu V současné době existuje na internetu široká nabídka specializovaných serverů zaměřených na inzerci pracovních příleţitostí a poskytování dalších personálních sluţeb. Příčiny expanze těchto sluţeb jsou jednoznačné. Hledání v počítačových databázích je pro uţivatele rychlé, jednoduché a efektivní. Neopomenutelnou výhodou je citelná časová i finanční úspora. Navíc personální servery umoţňují uchazečům o zaměstnání aktivní i pasivní cesty, jak oslovit co moţná největší počet potenciálních zaměstnavatelů.

Na většině takto specializovaných serverů lze umístit svůj profesní ţivotopis (obvykle zdarma). Další moţnosti skýtají různé on-line testy jazykových znalostí a celkové profesní způsobilosti pro výkon určitého povolání. Nesporným kladem internetové inzerce je dále její rozsah, aktuálnost a moţnost odpovědět na nabídku volného pracovního místa takřka ihned prostřednictvím elektronické pošty. Internet zvyšuje rychlost komunikace a sniţuje náklady při hledání nového zaměstnání na minimum. Aktivní přístup k hledání práce prostřednictvím internetu působí na zaměstnavatele dobrým dojmem. Uchazeč tímto způsobem projevuje schopnosti efektivně pracovat s výpočetní technikou a informacemi, které jsou zaměstnavateli kladně hodnoceny při rozhodování o přijetí nejvhodnějšího kandidáta.

100 Výhodou internetových serverů poskytujících personální sluţby je rovněţ záběr sluţeb daleko přesahující pouhou inzerci volných míst. Mezi hlavní sluţby těchto portálů patří:      

on-line poradny vedené odborníky v personalistice; diskuzní fóra; novinky a články z oblasti lidských zdrojů a personalistiky; rady a tipy pro profesní kariéru; odkazy na další internetové stránky (úřady práce, personální agentury, sluţby pro studenty, školení apod.); další informace.

Tipy na internetové servery s personálními sluţbami:             

http://jobdnes.idnes.cz http://portal.mpsv.cz/sz/obcane/vmjedno http://www.atraktivni-prace.cz http://www.careerjet.cz http://www.dzob.cz http://www.hledampraci.cz http://www.hyperprace.cz http://www.joblist.cz http://www.jobmaster.cz http://www.jobpilot.cz http://www.jobs.cz http://www.prace.cz http://www.zamestnani.cz

Tištěné inzeráty v novinách a časopisech Tištěné inzeráty v novinách a časopisech patří mezi stále vyuţívanou metodu náboru nových zaměstnanců. Hledání zaměstnání tímto způsobem je poměrně efektivní, ale   

časově náročné (uchazeč o práci musí systematicky pročítat přílohy několika deníků či pracovních rubrik v inzertních časopisech, na kaţdou z nabídek je třeba zaslat originální průvodní dopis); relativně drahé (pravidelný nákup novin a časopisů, poštovné, ověřování platnosti nabídek po telefonu); mnohdy i neaktuální (řada pozic inzerovaných tímto způsobem bývá ve chvíli, kdy se o nich uchazeč dozví, jiţ obsazena).

Čas a peníze je moţné uspořit tím, ţe někteří zaměstnavatelé dávají přednost zasílání průvodních dopisů a ţivotopisů e-mailem.

101

Obr. 1: Ukázka tištěného inzerátu v novinách

Personální agentury Personální agentury působí jako zprostředkovatel práce mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Personální agentury poskytují své sluţby osobám hledajícím si zaměstnání většinou zdarma. Nový uchazeč o práci se musí nejprve v personální agentuře zaregistrovat. Součástí registrace je vyplnění základních osobních informací, tj. specifikace pracovních pozic, o které by měl uchazeč zájem, uvedení údajů o dosaţeném vzdělání, absolvovaných kurzech a školeních, praxi, jazykových znalostech, schopnostech pracovat s výpočetní technikou, ostatních vědomostech a dovednostech, zálibách, poţadavcích na platové ohodnocení atd. Některé personální agentury po ţadatelích o práci poţadují kontakt na referenční osoby, vyplnění odborných, psychologických a jazykových testů aj. Informace, které uchazeč zpravidla zaznamenává do typizovaných formulářů popř. je vyplňuje přímo do databáze počítače, jsou následně upřesněny při rozhovoru s personálním konzultantem (personalistou), který můţe být částečně veden i v cizím jazyce, pokud se uchazeč hlásí o zaměstnání, kde je podmínkou znalost cizího jazyka. Personální agentura následně sleduje nabídku pracovních míst a v případě, ţe uchazeč o práci splňuje poţadovaná kritéria (pracovní profil), je nabídnut personální agenturou potenciálnímu zaměstnavateli. Konečné rozhodnutí o přijetí či nepřijetí uchazeče závisí na zaměstnavateli, v jehoţ kompetenci je i samotné výběrové řízení. Vyuţití sluţeb personálních agentur je efektivní, nemělo by být podle mých zkušeností jediným způsobem při hledání práce.

102

Úřady práce Hlavním posláním úřadů práce je zprostředkování zaměstnání lidem bez práce, čerstvým absolventům škol a lidem, kteří díky své obtíţné zdravotní nebo sociální situaci práci nemohou najít. Registrace na úřadu práce je doporučována všem lidem, kteří jsou krátkodobě bez zaměstnání. Pokud se uchazeč v tomto mezidobí zaregistruje, bude mu zdravotní a sociální pojištění hrazeno státem a při splnění stanovených podmínek získá podporu v nezaměstnanosti.

Osobní kontakty a vazby Při hledání zaměstnání bychom se neměli ostýchat zeptat svých kamarádů a známých. Na trhu práce existuje nezanedbatelný počet převáţně menších firem, které přijímají nové zaměstnance na základě osobních vazeb a doporučení. Získat tímto způsobem dobrou práci je sice otázkou štěstí a náhody. Osobní přímluva dělá své a ţadatel tak můţe přímo nastoupit na lepší místo a za lepších podmínek, neţ kdyby odpověděl na inzerát.

Vlastní iniciativa při kontaktování potenciálních zaměstnavatelů Vlastní iniciativu při hledání zaměstnání je moţné vyvinout podáním vlastního inzerátu. Pozornost je třeba věnovat náleţité formulaci inzerátu, který by měl být stylizován úsporně a výstiţně. Účinný inzerát by měl obsahovat informace o vzdělání, praxi v oboru a zvláštních znalostech. Uveden by měl být také věk ţadatele, nejdříve moţný nástupní termín, oblast, kde by inzerent rád pracoval. Vyhnout bychom se naopak měli obzvlášť originálním formulacím a všeobecným, nic neříkajícím formulacím. Druhou moţností vlastní iniciativy je hledání práce tzv. „naslepo“. Tento způsob hraje rozhodující roli v případě, kdyţ uţ se vyčerpají všechny ostatní moţnosti. Kontakty na firmy, pro které by uchazeč o zaměstnání rád pracoval, je moţné získat ve Zlatých stránkách, z odborných časopisů, ze seznamu podniků určitého odvětví, z veletrţních a výstavních katalogů nebo na internetu. Firmy můţe uchazeč obvolat, příp. zaslat průvodní dopis s ţivotopisem klasickou, příp. elektronickou poštou. Je určitá pravděpodobnost, ţe některá z firem hledá nového zaměstnance, nebo o příjmu nového zaměstnance uvaţuje a pozve si uchazeče k osobnímu pohovoru. Tento způsob můţe být ovšem některými zaměstnavateli vnímán jako impertinentní. Existuje daleko schůdnější cesta, jak převzít iniciativu. Personální servery umoţňují sestavení a zveřejnění ţivotopisu uchazeče na internetu. Ţivotopis je moţné u některých sluţeb zaslat e-mailem přímo zaměstnavatelům, o které má klient zájem. Firmy si takové ţivotopisy pozorně prohlíţejí a aktivita ze strany zájemce bývá kladně hodnocena.

Ţádost o zaměstnání Zaměstnavatel o přijetí určitého pracovníka definitivně rozhodne zpravidla aţ po osobním pohovoru, příp. po konkurzním či výběrovém řízení. Svůj obrázek o jednotlivých kandidátech si však utváří jiţ na základě písemných materiálů, které o nich má k dispozici před osobním setkáním.

103 Správná ţádost o zaměstnání obsahuje následující podklady:       

průvodní dopis (napsaný na počítači na kancelářském papíru formátu A4); strukturovaný ţivotopis (napsaný na počítači na kancelářském papíru formátu A4); aktuální fotografie (připevní se na ţivotopis vpravo nahoru, je-li poţadována); vysvědčení (odesílají se pouze fotokopie, jsou-li poţadovány); reference, posudky, doporučení (jsou-li vyţadovány); ukázky práce (jsou-li poţadovány); ukázka rukopisu (pokud je poţadována ke grafologickému rozboru).

Motivační dopis Účelem motivačního dopisu je zaujmout potenciálního zaměstnavatele natolik, aby si přečetl zaslaný ţivotopis. Průvodní dopis není některými firmami striktně vyţadován, je však lepší odeslat jej spolu se ţivotopisem. Příprava tohoto dokumentu dělá uchazečům o zaměstnání zpravidla největší potíţe, protoţe pro jeho podobu neexistuje ţádná ustálená forma. Měl by mít všechny náleţitosti úředního dopisu, úhlednou úpravu a přehlednou strukturu. Neměly by v něm být gramatické chyby nebo nevhodné slovní obraty. Při psaní motivačního dopisu se lze drţet následujících zásad:       

Stejně jako běţný dopis by měl být i průvodní dopis adresován konkrétní osobě nebo společnosti. Pokud odpovídá ţadatel na konkrétní inzerát, je dobré přesně specifikovat pozici, o kterou se uchází (referenční číslo nebo název pozice), stejně jako zdroj inzerátu (např. Hospodářské noviny ze dne 20. 2. 2011). Dopis by neměl být příliš dlouhý (ideální rozsah je jedna stránka A4). Měl by obsahovat základní osobní údaje (detailní informace jsou uvedeny v CV) spolu s vysvětlením, proč se ţadatel uchází o toto konkrétní místo. V dopise je třeba uvést plné jméno a titul(y), bydliště a další kontaktní údaje (telefon, mobilní telefon, e-mail) i přesto, ţe jsou obsaţeny v ţivotopise. Dopis musí být vlastnoručně podepsán (v případě, ţe je zasílán písemnou formou). Dopis by měl být napsán dle platných norem pro obchodní korespondenci (viz . Důleţitá je také jeho stylistika. K hlavním chybám patří prázdné fráze, dlouhé věty, nevhodná stylistika apod.

Ţivotopis V rámci průřezového tématu Člověk a svět práce by se ţáci měli naučit správně psát ţivotopis. Kvalitně zpracovaný ţivotopis je společně s průvodním dopisem prvním krokem k získání zaměstnání a dovednosti vypracovat tyto dokumenty by měly patřit k základnímu vzdělání. Přesný návod, jak napsat dobrý ţivotopis, neexistuje. Nejdůleţitějším pravidlem psaní ţivotopisu je autenticita, tzn. jeho vlastní sestavení uchazečem. V případě, ţe si ţadatel o místo nechá sestavit placený ţivotopis profesionálem, bude sice po formální i obsahové stránce dokonalý, zato mu bude chybět jedinečnost, dotek osobnosti uchazeče. Takto

104 zpracovaný ţivotopis nebude navíc přesně zacílen na poţadovanou pozici. Je moţné si nechat poradit v otázkách uspořádání nebo grafické úpravy. Konečnou podobu ţivotopisu by měl dát kaţdý člověk sám. Pozornost zaměstnavatele upoutá ţivotopis, který něčím vyniká nad ostatními. I originální ţivotopis by měl respektovat některá základní pravidla:    



Měl by být napsán přehledně a stručně s rozsahem maximálně 1–2 strany velikosti A4. Všechny klíčové osobní údaje by měly být vypsány na první straně ţivotopisu. Ţivotopis musí především reprezentovat, měl by být vizuálně přitaţlivý a přehledný. Neměl by být psaný rukou, obsahovat pravopisné chyby ani překlepy. Papír by měl být čistý a rovný. Pokud je třeba k ţivotopisu připojit fotografii, pak je moţno pouţít výhradně snímky pořízené na doklady (nikoliv fotografie z rodinného alba). U lidí s dlouholetou praxí je třeba největší prostor věnovat popisu posledního zaměstnání. Lidé, kteří si hledají první zaměstnání, by se měli zaměřit spíše na popsání toho, co umí, čemu se ve volném čase věnují atd. Zdůrazněny by měly být všechny schopnosti a zájmy, které něčím odlišují uchazeče od ostatních. Údaje obsaţené v ţivotopise by měly být seřazeny chronologicky podle času a zpětně. Co to znamená? Na prvním místě by mělo být uvedeno poslední zaměstnání, pak předposlední a tak dál. Stejné je to i s dosaţeným vzděláním. Začíná se psát to nejvyšší (poslední dokončená škola) a jako poslední je uvedeno to nejniţší (základní škola se do správně napsaného ţivotopisu nepíše).

Údaje obsaţené v ţivotopise by měly být rozděleny do několika oblastí: 

     

Osobní údaje (jméno, příjmení, adresa, datum narození a kontakt). Tyto informace slouţí personalistovi pro lepší orientaci v mnoţství ţivotopisů, které se mu dostanou do rukou. Pozor: Údaje o rodinných příslušnících do správného ţivotopisu nepatří! Absolvované školní vzdělání (časové údaje studia, název a adresa školy, obor studia, forma zakončení) je přehledem vystudovaných škol. Absolvované kurzy, zkoušky a stáţe. Mohou to být například jazykové kurzy, sloţené zkoušky z jazyka, řidičský průkaz, kurz práce s počítačem, stáţ v zahraničí apod. Údaje by měly být také seřazeny podle času zpětně. Dosavadní praxe a pracovní úspěchy. Zde by měli být uvedeni všichni zaměstnavatelé, u kterých uchazeč pracoval. Jako první se uvádí poslední práce. O té by jsi mělo být do ţivotopisu napsáno nejvíce Jazykové znalosti. Uvádí se znalosti cizích jazyků a úroveň pokročilosti. Další znalosti, dovednosti a schopnosti. Reference je kontakt na osobu, která tě můţe jakkoliv pochválit (ve spojitosti s prací či studiem) personalistovi.

Chyby při psaní životopisu Ţivotopis by neměl být nikdy psaný rukou. Při psaní ţivotopisu se nedoporučuje pouţívat výstřední grafickou úpravu dokumentu, umělecké styly písma, barevný nebo hlavičkový papír a jiný formát neţ A4. Pokud je třeba k ţivotopisu připojit fotografii, radí se zasílat výhradně snímky pořízené na doklady. Do profesionálně zpracovaného ţivotopisu nepatří údaje, které nemají přímý vztah k profesním cílům, stejně jako osobní údaje o rodičích a rodinných příslušnících.

105

 

Prostudujte si didaktický materiál Ţivotopis: známý – neznámý?, který je ke staţení v kurzu Svět práce a vypracujte všechny praktické listy pro ţáky. Prohlédněte si animaci Ţivotopis, která je dostupná v kurzu Svět práce.

Pohovor u zaměstnavatele Pracovní místa nezískávají vţdy ti s nejlepší kvalifikací. Získávají je spíše lidé, kteří umějí nejšikovněji přesvědčit druhé, ţe právě oni jsou na volné pracovní místo ti praví.

Základní informace o pohovoru u zaměstnavatele:   





Vzhled člověka a jeho verbální a neverbální komunikace hrají při přijímacím pohovoru prvořadou roli. Osobní pohovor zpravidla trvá 30–45 minut. Obvykle začíná tím, ţe osoba, která pohovor vede, krátce představí sebe i společnost, kterou zastupuje. Ona také určuje směr pohovoru. Součástí pohovoru je diskuse nad vzděláním a dosavadní profesní kariérou uchazeče. Tazatel se zajímá, proč se kandidát uchází právě o toto konkrétní místo, příp. o předpoklady pro jeho výkon. Součástí pohovoru je rozhovor nad různými tématy. Jeho cílem je blíţe specifikovat postoj uchazeče k práci, lidem a ţivotu vůbec. Závěr pohovoru je obvykle vyhrazen pro vysvětlení případných nejasností a pro vlastní otázky ţadatele. Účelem přijímacího pohovoru je ověřit znalosti, schopnosti, profesní zkušenosti a charakterové vlastnosti pozvaného uchazeče o zaměstnání a určit, zdali on je tím nejlepším moţným kandidátem na danou pozici. Cílem pohovoru je také bliţší seznámení s firmou a náplní práce. Podnik i uchazeč během přijímacího pohovoru zjistí, zda si navzájem vyhovují a jestli bude moţná jejich pracovní spolupráce. Podmínkou úspěchu je udělat v relativně krátkém čase co nejlepší dojem na zcela cizího člověka, který vidí uchazeče poprvé v ţivotě. Všechny formální aspekty mezilidské komunikace jsou mimořádně důleţité.

106 Kdyţ tento pohovor ţadatel o práci úspěšně sloţí, následuje často další pohovor, cíleněji zaměřený na přezkoumání přínosu pro zaměstnavatele. Ke konci druhého pohovoru se obvykle podrobně probírají podmínky budoucího zaměstnání. Hovoří se o mzdě, sociálních výhodách apod. Na závěr přijímacího řízení by měl být uchazeč informován o dalších krocích zaměstnavatele, především jak a kdy bude vyrozuměn, zda místo získal.

Příprava na pohovor Pokud chce kandidát u pohovoru uspět, musí splnit tři podmínky: mít poţadovanou kvalifikaci, praxi a musí dobře zvládnout přijímací pohovor. Ten lze úspěšně absolvovat po důkladné přípravě. Uchazeč o zaměstnání se musí naučit pohotově odpovědět na otázky zaměstnavatele. Zaměstnavatelé u přijímacího pohovoru pokládají stejné či podobné otázky. Např. povězte mi něco o vás a vaší praxi, proč jste odešel od posledního zaměstnavatele, co se vám líbilo (nelíbilo) na vaší předchozí práci, co byste chtěl dělat za 5 let, co povaţujete za váš největší úspěch v ţivotě, jaký je podle vás ideální nadřízený, jaké jsou vaše silné (slabé) stránky, proč si myslíte, ţe bychom měli na danou pozici přijmout právě vás atd. Přijímací pohovor není jednostranný výslech. Je to především dialog mezi dvěma osobami, náborovým pracovníkem a uchazečem o zaměstnání. Je tedy stejně důleţité klást otázky jako na ně odpovídat. Úspěch kandidáta závisí do jisté míry na tom, jak správně poloţí otázky během pohovoru a jak správně vyhodnotí odpovědi, kterých se mu na tyto otázky dostane. Podle dobře připravených otázek se pozná motivovaný uchazeč. Přijímací pohovor lze úspěšně absolvovat po důkladné přípravě! 



  



Uchazeč o zaměstnání by měl zjistit co nejvíce informací o společnosti a pracovní pozici, na kterou se hlásí. Informace můţe vyhledat například na internetu, v denním tisku, reklamních a propagačních materiálech dané společnosti, v obchodním rejstříku, katalozích firem apod. Pokud je to moţné, lze oslovit zaměstnance, kteří v dané společnosti pracují nebo pracovali. Uchazeč by se měl na pohovor důkladně připravit po stránce obsahové. Zaměstnavatelé u přijímacího pohovoru většinou pokládají stejné či podobné otázky (týkají se např. vzdělání, pracovních zkušeností, jazykových schopností, práce s výpočetní technikou, představ o budoucnosti, motivace a zájmu o další profesní růst, úspěchů, neúspěchů, silných a slabých stránek uchazeče, zájmů, koníčků apod.). Uchazeč o zaměstnání se můţe naučit na případné otázky zaměstnavatele pohotově odpovídat. Doporučuje se moţné otázky sepsat na papír a nalézt na ně stručné a jasné odpovědi. Na pracovní pohovor by se měl uchazeč obléknout čistě, formálně a reprezentativně. Uchazeč by měl na pohovor dorazit včas. Proto by si měl dopředu zjistit místo konání pohovoru, dopravní spojení a čas potřebný k cestování. Doporučuje se být na místě alespoň 5–10 minut před sjednaným termínem pohovoru. Důleţitá je rovněţ neverbální komunikace. Ruku podává uchazeči jako první personalista, stisk ruky by měl být přiměřeně pevný, uchazeč by měl zachovat přátelský oční kontakt s osobou vedoucí pracovní pohovor, sedět v otevřené a napřímené poloze. Uchazeč by měl být během pohovoru pozitivní, měl by se vyhýbat negativním poznámkám a komentářům o svých předešlých zaměstnavatelích.

107  

Uchazeč by se neměl snaţit být za kaţdou cenu vtipný. Uchazeč by se měl snaţit během přijímacího pohovoru odpovědět na otázky personalisty co nejrealističtěji. Současně by se měl od něj snaţit získat co nejvíce informací, které potřebuje pro své rozhodování. Neměl by však pohovor zbytečnými otázkami protahovat.

Odborníci z oblasti personalistiky radí, aby uchazeči o zaměstnání vyuţili několika méně významných pohovorů jako generální zkoušky na ten nejdůleţitější.

Další způsoby výběru zaměstnanců Konkurz – konkurz má přísnější pravidla neţ přijímací pohovor. Bývá pouţíván při obsazování vyšších řídicích funkcí nebo u některých vysoce kvalifikovaných profesí. Konkurzy probíhají podle vnitřních předpisů dané organizace, které upravují podmínky vyhlášení konkurzu, sloţení komise, vlastní průběh řízení a zveřejnění výsledků. Assessment center – tento anglický termín lze do českého jazyka přeloţit jako „hodnotící centrum“. Je to metoda, která se pouţívá pro výběr zaměstnanců z většího počtu uchazečů. Účastníci procházejí řadou modelových situací, s nimiţ se mohou setkat při výkonu nabízené práce – rozhodují se, vytvářejí tým a vzájemně komunikují. To umoţňuje poznat uchazeče o zaměstnání z mnoha úhlů a vytvořit si o něm komplexní představu.

 

Prostudujte si didaktický materiál Příprava na přijímací pohovo, který je ke staţení v kurzu Svět práce a vypracujte všechny praktické listy pro ţáky. Prohlédněte si animace Jak se prezentovat na pohovoru u zaměstnavatele a Příprava ţáka na assessment centrum, které jsou dostupné v kurzu Svět práce.

Příčiny neúspěchu při hledání zaměstnání

108 Hořánková (1997) vyjmenovává následující příčiny neúspěchu uchazečů o zaměstnání:              

povaha práce nabízené zaměstnavatelem neodpovídá osobnostním nebo vzdělanostním moţnostem uchazeče; uchazeč nemá potřebnou praxi nutnou pro výkon práce; neovládá na potřebné úrovni cizí jazyk nebo výpočetní techniku; je příliš mladý nebo naopak starý; uchazeč shání místo, na které se hlásí příliš mnoho uchazečů; nemá dobrý zdravotní stav; vystřídal za krátký čas příliš mnoho zaměstnání; nezaujal svým profesním ţivotopisem, a nebyl tedy následně pozván k pohovorům; stanovil si nereálné poţadavky na zaměstnání; má příliš vysoké poţadavky na mzdu; přihlásil se do konkurzu na konkrétní místo, aniţ by splňoval většinu stanovených poţadavků; neměl pozitivní reference od předchozího zaměstnavatele; někdy stačí i vzájemná nesympatie mezi uchazečem a zaměstnavatelem; a mnoho dalších.

Výchova k podnikání Zaměstnanecký poměr představuje pouze jednu z moţností pracovního uplatnění jedince. Druhou moţností je podnikání. Ţáci by si jiţ na základní škole měli uvědomit, co tvoří podstatu podnikání, jaký je jeho cíl, jaká jsou rizika podnikání, rozdíly mezi podnikáním a zaměstnaneckým poměrem, jaké existují základní formy podnikání, povinnosti podnikatele aj. Aby byli ţáci připraveni k podnikání, je u nich potřeba kromě znalostí rozvíjet podnikatelské myšlení, podnikatelského ducha, k čemuţ by měla vést výchova k podnikání. Výchova k podnikání by měla napomoci zejména (srov. Pávišová, 2006):     

zvýšení samostatnosti ţáků, která je nezbytná v počátku i průběhu podnikání; rozvoji schopnosti komunikace, spolupráce a prezentace, jakoţto základních schopností nebytných k úspěšnému podnikání; aplikaci teoretických vědomostí při řešení praktických úloh souvisejících s podnikáním; získání schopnosti orientovat se v hospodářské praxi; získání pocitu zodpovědnosti za vlastní práci.

Výstupem takového vzdělávání budou pracovní kompetence, přičemţ se ţáci budou orientovat v základních aktivitách potřebných k uskutečnění podnikatelského záměru a k jeho realizaci, budou chápat podstatu, cíl a riziko podnikání a budou schopni dále rozvíjet své podnikatelské myšlení (srov. Jeřábek, Tupý, 2005). Kromě uvedených pracovních kompetencí výchova k podnikání vede k sebepoznávání, učí ţáky plánování, spolupráci, schopnosti sebeprezentace, vyhledávání a třídění informací, prohlubuje jejich znalosti informačních technologií aj. Ve svém důsledku by měla takto koncipovaná výchova přispět ke sniţování nezaměstnanosti a růstu konkurenceschopnosti jedince na trhu práce.

109

Základní informace k tématu podnikání Právní dokumenty Základními právními dokumenty, které upravují podnikání, jsou zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník a zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání, jenţ je zkráceně uváděn jako ţivnostenský zákon.

Definice podnikání, samostatné činnosti a podnikatele Obchodní zákoník definuje podnikání jako soustavnou činnost prováděnou samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosaţení zisku. Samostatná činnost spočívá ve skutečnosti, ţe podnikatel samostatně rozhoduje o tom, jaké výrobky či sluţby bude na trhu poskytovat, jakým způsobem a kde bude své produkty vytvářet, s kým bude spolupracovat, jakým způsobem budou podnikatelské aktivity financovány, jaká bude právní forma podnikání, jakým způsobem se budou tvořit ceny zboţí a sluţeb a jakého zisku se má dosahovat. Podnikatelem je nejčastěji osoba zapsaná v obchodním rejstříku, nebo osoba, která podniká na základě ţivnostenského oprávnění. Obchodní zákoník mezi podnikatele řadí i osoby, které podnikají na základě jiného neţ ţivnostenského oprávnění (např. samostatně výdělečně činní umělci) a ty, které provozují zemědělskou výrobu a jsou zapsáni do evidence podle zvláštního předpisu.

Základní formy podnikání V České republice můţe mít podnikání dvě právní formy:  

podnikání fyzických osob a podnikání právnických osob.

Kaţdá forma podnikání má svá specifika, výhody a nevýhody. Fyzickou osobou je občan, který činí právní úkony související s podnikatelskou činností pod svým jménem a příjmením. Nejčastěji se jedná o ţivnostníka, který musí splnit

110 podmínky vyplývající z ţivnostenského zákona a dalších zákonů. Aby mohla fyzická osoba provozovat ţivnost, musí:   

dosáhnout věku 18 let; mít způsobilost k právním úkonům; být bezúhonná.

U některých druhů ţivností, které jsou specifikovány v ţivnostenském zákoně, musí mít ţadatel o ţivnostenské oprávnění odbornou nebo jinou způsobilost. Dále nesmí mít daňové nedoplatky vůči finančnímu úřadu, správě sociálního zabezpečení nebo nedoplatky na pojistném veřejného zdravotního pojištění. Právnickou osobou je kaţdý subjekt, který má práva a povinnosti a není přitom fyzickou osobou. Musí však být zaloţen společenskou smlouvou, zakladatelskou smlouvou nebo zakladatelskou listinou a být zapsán v obchodním rejstříku. Právnická osoba činí právní úkony pod svým obchodním názvem zapsaným v obchodním rejstříku. Podnikatelské činnosti se věnují obchodní společnosti, tj. právnické osoby zaloţené za účelem podnikání. Člení se na:  

osobní, pro které je charakteristické neomezené ručení za své závazky (veřejná obchodní společnost a komanditní společnosti); kapitálové, které za závazky ručí jen v omezené míře (akciová společnost a společnost s ručením omezeným).

Podrobné informace o jednotlivých typech obchodních společností jsou uvedeny v obchodním zákoníku. Kromě obchodních společností existují i jiné právní formy podnikání. Mohou jimi být např. druţstvo, státní podnik, evropské hospodářské zájmové sdruţení, evropská společnost, evropská druţstevní společnost a další.

Podnikatelský plán Důleţitým krokem před zahájením podnikání je zpracování podnikatelského plánu. Podnikatelský plán slouţí především samotnému podnikateli jako dokument pro veškeré plánování podnikatelských aktivit a kontrolu jejich dosahování. Popisuje podnikatelskou myšlenku, cíle a strategie podnikání, jedinečnost plánovaného výrobku nebo sluţby, postavení podnikatele v konkurenčním prostředí, cílový segment trhu (zákazníky) a jeho velikost, personální zajištění podnikání, výši potřebných finančních prostředků, plánované finanční cíle, potenciální zisk aj.

Povinnosti podnikatele S provozováním podnikatelské činnosti je spojena celá řada povinností. Vztahují se k ţivnostenskému úřadu, finančnímu úřadu, správě sociálního zabezpečení, úřadu práce, zdravotní pojišťovně atd. 

Ve vztahu k ţivnostenskému úřadu musí podnikatel provést ohlášení ţivnosti, v níţ uvádí osobní údaje (jméno a příjmení, státní občanství, bydliště, rodné číslo aj.), místo podnikání, předmět podnikání s přesným vymezením podle ţivnostenského zákona, identifikační číslo, provozovnu nebo provozovny, ve kterých bude podnikání provozováno, datum zahájení provozování ţivnosti a další

111





 

poţadované informace. Problematika je upravena zákonem č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání. Ve vztahu k finančnímu úřadu musí podnikatel splnit ohlašovací povinnost a podat přihlášku k daňové registraci (např. přihláška k registraci k dani z příjmů fyzických osob, k dani z přidané hodnoty, k dani z nemovitostí, k dani silniční aj.). V příslušných termínech musí podávat příslušná daňová přiznání a odvádět vyměřenou daň. Problematika je upravena zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků a příslušnými daňovými zákony.

Ve vztahu ke správě sociálního zabezpečení musí podnikatel (osoba samostatně výdělečně činná) při zahájení podnikání provést oznámení o zahájení samostatně výdělečné činnosti, podat přihlášku k důchodovému a nemocenskému pojištění a platit pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Problematika je upravena zákonem č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Ve vztahu k úřadu práce je podnikatel povinen oznámit volná pracovní místa, a to pouze v případě, ţe hodlá někoho přijmout do pracovního nebo obdobného poměru. Problematika je upravena zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Ve vztahu ke zdravotní pojišťovně provádí podnikatel oznámení pojištěnce o zahájení, nebo ukončení samostatné výdělečné činnosti. Problematika je upravena zákonem č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění.

V minulosti bylo při zahájení podnikání nezbytné navštívit hned několik úřadů a institucí (ţivnostenský úřad, finanční úřad, správu sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovnu aj.). Dnes je moţné pro splnění většiny povinností vyuţít tzv. jednotný registrační formulář (viz Pracovní list pro učitele č. 1), který lze podat na obecních ţivnostenských úřadech, kde jsou pro tento účel zřízena takzvaná Centrální registrační místa.

Prostudujte si didaktický materiál Výchova k podnikání a rozvoj podnikatelského myšlení ţáků, který je ke staţení v kurzu Svět práce a vypracujte všechny praktické listy pro ţáky.

112

Registrace na úřadu práce a podpora v nezaměstnanosti Práva a povinnosti uchazeče a zájemce o zaměstnání stanoví zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Uchazečem o zaměstnání se můţe stát fyzická osoba, která osobně poţádá úřad práce o zprostředkování zaměstnání v jehoţ obvodu má trvalé bydliště a splňuje zákonem stanovené podmínky pro zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání.

Práva a povinnosti uchazeče o zaměstnání Uchazeč o zaměstnání má celou řadu práv a povinností. Uchazeč má právo na:    

zprostředkování zaměstnání, tj. na vyhledávání vhodného zaměstnání, poradenství a poskytování informací o pracovních příleţitostech; podporu v nezaměstnanosti při splnění zákonem stanovených podmínek; zvýšenou péči při zprostředkování zaměstnání, pokud ji potřebuje; pracovní rehabilitaci, pokud je osobou se zdravotním postiţením.

Uchazeč je povinen:  







poskytovat úřadu práce potřebnou součinnost při zprostředkování zaměstnání a řídit se jeho pokyny sdělit úřadu práce údaje o svých zdravotních omezeních v rozsahu potřebném pro vyhledání vhodného zaměstnání, rekvalifikaci a pro stanovení vhodné formy pracovní rehabilitace, a dále sdělit, zda je osobou se zdravotním postiţením; uplatňuje-li pracovní omezení ze zdravotních důvodů, je povinen je doloţit lékařským posudkem registrujícího praktického lékaře podrobit se na ţádost úřadu práce vyšetření za účelem posouzení svého zdravotního stavu a vydání lékařského posudku, pokud ţádá o zabezpečení pracovní rehabilitace, poskytnutí příspěvku na vytvoření chráněného pracovního místa, uvádí zdravotní důvody, které mu brání v plnění povinností uchazeče o zaměstnání nebo v nástupu na rekvalifikaci, nebo pokud jde o posouzení vhodnosti doporučeného zaměstnání z hlediska jeho zdravotní způsobilosti oznámit úřadu práce nástup do zaměstnání nejpozději v pracovní den předcházející dni, který byl sjednán jako den nástupu do zaměstnání, včetně nástupu do zaměstnání, které nebrání zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání (tzv. nekolidující zaměstnání) a do 8 kalendářních dnů doloţit vznik pracovněprávního vztahu (např. pracovní smlouvou, dohodou o pracovní činnosti) oznámit úřadu práce nejpozději do osmi kalendářních dnů změny skutečností rozhodných pro vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, které osvědčil v ţádosti o zprostředkování zaměstnání, důvody, pro které se nedostavil na úřad práce ve stanoveném termínu, a změnu bydliště v průběhu vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání.

Podpora v nezaměstnanosti Nezaměstnaný občan, který poţádá o pomoc při zprostředkování zaměstnání úřad práce, má při splnění zákonem stanovených podmínek nárok na podporu v nezaměstnanosti. Ta slouţí k finančnímu překlenutí nezbytné doby nezaměstnanosti a náleţí uchazeči o zaměstnání ode dne podání ţádosti o podporu v nezaměstnanosti. Podpůrčí doba pro poskytování podpory v nezaměstnanosti činí u uchazeče o zaměstnání:

113   

lidé do 50 let věku mohou pobírat podporu po dobu 5 měsíců; lidé od 50–55 let mohou pobírat podporu po dobu 8 měsíců; lidé nad 55 let mohou pobírat podporu po dobu 11 měsíců.

Další důleţité informace k podpoře v nezaměstnanosti: 

  

 

Podpora v nezaměstnanosti se stanoví v prvních dvou měsících ve výši 65 % průměrného měsíčního čistého výdělku, kterého uchazeč o zaměstnání dosáhl ve svém posledním ukončeném zaměstnání, nebo posledního vyměřovacího základu přepočteného na 1 kalendářní měsíc, pokud uchazeč o zaměstnání naposledy vykonával samostatnou výdělečnou činnost. Další dva měsíce klesne podpora na 50 % průměrného čistého měsíčního výdělku. Zbytek podpůrčí doby uchazeč dostane 45 % průměrného čistého měsíčního výdělku. Po celou podpůrčí dobu dostane podporu v nezaměstnanosti ve výši 45 % uchazeč o zaměstnání, pokud před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání bez váţného důvodu ukončil poslední zaměstnání sám nebo dohodou se zaměstnavatelem (toto ustanovení se nevztahuje na ukončení samostatné výdělečné činnosti a na ukončení více zaměstnání ve stejný den, z nichţ alespoň jedno bylo ukončeno z váţných důvodů). Po skončení podpůrčí doby (pět, osm nebo jedenáct měsíců) uţ nezaměstnaný získá jen sociální dávku ve výši ţivotního minima. Nevykazuje-li poţadovanou aktivitu, dostane jen existenční minimum.

Maximální výše podpory v nezaměstnanosti činí nejvýše 0,58 násobek průměrné mzdy v národním hospodářství.

Poněvadţ dochází k průběţným legislativním změnám, aktuální informace o podpoře v nezaměstnanosti lze nalézt na internetových stránkách Portálu veřejné správy České republiky na internetové adrese:

http://portal.gov.cz Otázky a úkoly ke studiu 1. Uveďte a stručně charakterizujte všechny dostupné moţnosti hledání zaměstnání a popište jejich výhody a nevýhody. 2. Nalezněte na vybraném personálním serveru nabídku zaměstnání, v regionu v němţ máte trvalé bydliště, pro pracovní pozici, kterou byste chtěl(a) zastávat. 3. Vyjmenujte povinné a nepovinné podklady ţádosti o zaměstnání. 4. Napište na počítači motivační dopis, jako odpověď na inzerát, který jste nalezl(a) na internetu (viz úkol č. 2). 5. Které údaje by měl obsahovat správně sestavený strukturovaný ţivotopis? 6. Vyjmenujte nejčastější chyby při psaní ţivotopisu. 7. Sestrojte svůj strukturovaný ţivotopis. 8. Popište, jak probíhá pohovor u zaměstnavatele a jak se na něj nejlépe připravit.

114 9. Uveďte příklady otázek, které by mohly být poloţeny uchazeči o zaměstnání při přijímacím pohovoru. Na tyto otázky se pokuste stručně odpovědět. 10. Jaké jsou příčiny neúspěchu uchazečů o zaměstnání? 11. Objasněte podstatu a význam výchovy k podnikání na středních odborných školách. 12. Kdo se můţe zaregistrovat jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce? 13. Jak vysoká bude podpora v nezaměstnanosti uchazeče o zaměstnání v prvních čtyřech měsících, o němţ víte ţe je mu 52 let, před ztrátou zaměstnání dva roky pracoval a jeho průměrná čistá mzda činila 18.000 Kč? Jaká bude podpůrčí doba pro poskytování podpory v nezaměstnanosti u tohoto uchazeče?

Pouţitá literatura HLAĎO, P. Svět práce a volba povolání : učební text pro učitele [on-line]. c2008. Dostupné z WWW: http://www.ped.muni.cz/wtech/elearning/Uvod_do_problematiky_volby_povolani.pdf. HLAĎO, P. Vstup na trh práce – přijímací pohovor. In FRIEDMANN, Z. (ed.). Člověk a svět práce na 2. stupni ZŠ. Praha : Josef Raabe, 2011, B 1.5, s. 1–20. ISSN 18024513. HLAĎO, P. Výchova k podnikání a rozvoj podnikavosti ţáků. In FRIEDMANN, Z. (ed.). Člověk a svět práce na 2. stupni ZŠ. Praha : Josef Raabe, 2011, B 6.1, s. 1–34. ISSN 1802-4513. HLAĎO, P. Ţivotopis: známý – neznámý? In KOSOVÁ, J. (ed.). Člověk a svět práce na 2. stupni ZŠ : volba povolání. Praha : Josef Raabe, 2011, s. 31–40. ISBN 978-80-8630736-7. HOŘÁNKOVÁ, V. (ed.) Dodatek k metodické příručce. Praha : Sociologické nakladatelství, 1997. ISBN 80-85850-21-4. JEŘÁBEK, J., TUPÝ, J. Rámcový vzdělávací program s přílohou upravující vzdělávání ţáků s lehkým mentálním postiţením. Praha : VÚP, 2005. 126 s. ISBN 80-87000-02-1. PÁVIŠOVÁ, Z. Ţákovské fiktivní firmy v České republice [on-line]. c2006, poslední revize neuvedena [cit. 2011-12-06]. Dostupný z www: http://clanky.rvp.cz/clanek/s/z/962/zakovskefiktivni-firmy-v-ceske-republice.html.

115

KAPITOLA 9 Informační základna pro učitele průřezového tématu Člověk a svět práce

Klíčové pojmy: zdroje informací, tištěné produkty (učebnice, pracovní listy, metodické příručky, publikace s přehledy středních škol), počítačové programy, databáze, COMDI, Schuhfriedův zájmový test, internetové zdroje (Informační systém ISA, Průvodce světem povolání, Národní soustava povolání, Atlas školství), audiovizuální a multimediální materiály Po prostudování modulu budete schopni: 1. kategorizovat, vymezit a uvést výhody a nevýhody dostupných druhů informačních zdrojů pro výuku průřezového tématu Člověk a svět práce a samostatnou práci ţáků při rozhodování o volbě povolání; 2. uvést dostupné tištěné materiály pro ţáky a učitele, dostupné počítačové programy, databáze, multimediální a audiovizuální materiály; 3. specifikovat vyuţití internetových zdrojů pro volbu povolání a vstup na trh práce; 4. uvést příklady dostupných internetových zdrojů pro ţáky a učitele; 5. vyhledávat informace v různých informačních zdrojích pro volbu povolání a vyhledávat nové informační zdroje; 6. rozvíjet u ţáků dovednosti pracovat s informačními zdroji k volbě povolání. Předpokládané časové nároky na studium: 7 hodin

Pro podporu volby povolání jsou vyuţívána různá informační média a materiály. Jejich počet, kvalita a dostupnost v poslední době neustále stoupají. Svou podobou mohou být určeny ţákům, pedagogům, poradenským pracovníkům, rodičům a dalším zainteresovaným subjektům. Dostupné prameny jsou vyuţitelné jak pro samostatnou přípravu ţáků, tak jako prostředek výuky a zdroj informací ve vyučování průřezového tématu Člověk a svět práce nebo při individuálním a skupinovém kariérovém poradenství na středních školách. Většinou mají podobu tištěných produktů (učebnice, pracovní listy pro ţáky, metodické materiály pro učitele, informační broţury, katalogy a letáky o vzdělávací nabídce škol, příručky o sluţbách zaměstnanosti, psaní ţivotopisu a přípravě na přijímací pohovor, statistiky trhu práce, zájmové testy, profesiogramy aj.), počítačových programů (programy obsahující testy zájmů a osobnostních předpokladů, informace o povoláních, vzdělávací nabídce škol aj.) a internetových zdrojů (např. servery s celostátními databázemi škol, volných pracovních míst, webové stránky s informacemi o volbě povolání a světě práce aj.). Opomenout nelze ani audiovizuální a multimediální materiály (filmy a multimédia o povoláních nebo skupinách povolání, oborech vzdělání, sluţbách úřadů práce, o tom, jak se ucházet o zaměstnání apod.).

116

Tištěné materiály V současné době je pro ţáky, pedagogy a rodiče k dispozici řada knih, učebnic a pracovních listů podporujících profesní orientaci, broţur a katalogů o vzdělávací nabídce středních škol, příruček o sluţbách zaměstnanosti, přípravě na přijímací zkoušky či přijímací pohovor u zaměstnavatele, statistik trhu práce, zájmových testů, letáků s charakteristikami povolání atd. Výhoda tištěných produktů spočívá v tom, ţe k práci s nimi není potřeba ţádná technika a mohou být vyuţívány takřka kdykoliv a kdekoliv. Nevýhodou je omezený rozsah a rychlé zastarávání informací bez moţnosti jejich pravidelného aktualizování.

Učebnice, pracovní listy pro žáky a metodické příručky pro učitele Základním tištěným pramenem, určeným pro přípravu ţáků základních škol na profesní orientaci v rámci formálního kurikula, je interaktivní pracovní sešit Volba povolání (Horská, Zemánková, 2002). Pracovní sešit přináší ţákům a učitelům řadu inovativních námětů na samostatnou i skupinovou práci a přehled praktických podnětů pro vyučování. Pracovní listy byly původně připraveny pro výuku tematického okruhu Výchova k volbě povolání, zařazeného na základě metodického pokynu Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy od roku 2002 do všech vzdělávacích programů pro základní vzdělávání (srov. Metodický, 2003), lze je však aplikovat i pro tematický okruh RVP Svět práce. Nevýhodou je, ţe pracovní sešit neobsahuje výkladový text pro ţáky a nemá všechny atributy klasické učebnice.

K pracovnímu sešitu je vydána metodická příručka pro učitele (Blaţková et al., 2003), která definuje pojetí a charakteristiku školní přípravy ţáků na volbu povolání, obsahuje poţadavky na výstupní kvality ţáků, soubor uţitečných námětů pro výuku tematického okruhu Svět práce a přehled vhodných metod a forem výuky. V roce 2006 vydalo nakladatelství Hněvín pracovní učebnici pro ţáky 8. a 9. ročníků základních škol Moje volba (Blaţková, 2006). Jde o netradiční pracovní učebnici pro ţáky, jeţ vychází z Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Obsahově je určena pro výuku tematického okruhu Svět práce a filozoficky vychází z principů cíleného budování a rozvíjení kompetencí pro trh práce a profesní ţivot. V sedmi oddílech (Poznám se, Rozhoduji se, Spolupracuji, Pomohou mi, Vyuţiji, Prosadím se) získávají ţáci nejen teoretické znalosti, ale jsou systematicky vedeni k vypracovávání praktických úkolů, jejichţ prostřednictvím si osvojí dovednosti pro racionální volbu povolání. Autorka zajímavě vyuţívá literární ukázky pro uvedení do tématu a motivaci ţáků, poté následuje teoretická část a nakonec konkrétní úkoly pro ţáky. Součástí učebnice je index, do něhoţ si

117 ţáci nechávají učitelem potvrdit osvojení stanovených kompetencí, coţ poskytuje pravidelnou zpětnou vazbu jak pro ţáka, tak učitele.

Učitelům vzdělávací oblasti Člověk a svět práce, kteří hledají kvalitní a praxí ověřené návody do výuky, je určena publikace Člověk a svět práce na 2. stupni ZŠ (Friedmann, 2007). Zpracovány jsou následující tematické okruhy: praktické informace pro výuku vzdělávací oblasti Člověk a svět práce na základních školách, svět práce, práce s technickými materiály, design a konstruování, pěstitelské práce a chovatelství, práce s laboratorní technikou a vyuţití digitálních technologií. Tato publikace představuje pro učitele potřebné informační zázemí k realizaci jednotlivých tematických okruhů ve školním vzdělávacím programu. Nedílnou součástí publikace jsou praktické pracovní listy pro ţáky a učitele, doplněné metodickými materiály. Pro profesní orientaci ţáků jsou vyuţitelné didaktické materiály tematického okruhu Svět práce (např. praktická cvičení pro plánování profesní dráhy, sebepoznávání, hledání zaměstnání, psaní ţivotopisu, přípravu na přijímací pohovor, rozvoj podnikatelského myšlení apod.). Publikace má nezastupitelnou úlohu rovněţ při profesní orientaci ţáků ve výuce technicky orientovaných předmětů, které dávají ţákům moţnost poznat své vlohy, schopnosti, zájmy a další atributy ve vazbě na technická povolání, seznámit se s obsahem a podstatou řady technických profesí, a to nejenom po stránce teoretické, ale i prostřednictvím praktických činností s technikou (srov. Friedmann, 2005; Dostál, 2008).

118 Orientace ve světě práce (Pucová et al., 2003a) je systematicky sestavená příručka pro učitele, zpracovaná s hlubokou znalostí problematiky a vybavená celou řadou příkladových a vzorových materiálů. Příručka je určena zejména pro učitele středních škol. Publikace je rozdělena do devíti kapitol. První kapitola tvoří úvod do profesní orientace a dalších osm kapitol se systematicky věnuje sebepoznávání, komunikaci, ţivotnímu úspěchu, akčnímu plánování, moţnostem absolventa střední školy, vstupu na trh práce, zdrojům informací a základním ekonomickým a právním pojmům. Orientace ve světě práce je metodickou příručkou pro všechny učitele, kteří připravují ţáky na volbu dalšího vzdělávání a vstup na trh práce. Příručka pro učitele je doplněna pracovními listy pro ţáky (Pucová et al., 2003b). V úvodu kaţdého modulu jsou uvedena teoretická východiska, následují záznamové archy. Teoretická východiska mohou ţáci vyuţívat samostatně, techniky by měli provádět za vedení učitele. Listy v učebnici jsou perforovány, proto je ţák jednoduše vytrhne a můţe s nimi dále manipulovat. Součástí učebnice je kapsa, do níţ si mohou ţáci zakládat některé vypracované techniky a dokumenty, které budou v budoucnu potřebovat při rozhodování a další práci na osobnostním rozvoji. Prostudujte si internetové stránky nakladatelství Dr. Josef Raabe, které se zaměřuje na vydávání odborných publikací a metodických materiálů k volbě povolání. Začít můţete například edicí Dobrá škola. Materiály obsahují hotové pracovní listy pro ţáky a přílohy pro učitele: http://www.raabe.cz/dobraskola

Publikace s přehledy středních škol Ročenka Atlas školství je souborem 14 sešitových publikací, který poskytuje kompletní přehledy středních škol od gymnázií po učiliště a jejich aktuální vzdělávací nabídku v jednotlivých krajích České republiky. Uvedeny jsou kontaktní údaje škol, seznam nabízených oborů vzdělání, délka studia, počty přihlášených a přijímaných ţáků, informace o přijímacích zkouškách a o moţnostech ubytování a stravování. Tyto údaje jsou čerpány z databáze Správy sluţeb zaměstnanosti MPSV, která je zpracována a aktualizována úřady práce. Publikace obsahuje navíc magazínovou část, v níţ se střední školy představují vlastními příspěvky, a doplňují tak údaje popsané v rejstříkové části. Atlasy školství jsou na podzim kaţdého roku distribuovány zdarma do všech základních škol v příslušném kraji (srov. Vysoké, 2010).

119

Další publikace pro žáky a rodiče Publikace Pro jaké povolání se hodím? (Mezera, 2008) je určena primárně pro ţáky končící základní školu, kteří se rozhodují o volbě povolání. Pomůţe jim vytvořit si svůj osobnostní profil, poznat sebe sama a zjistit předpoklady a vlohy pro různá povolání. Kniha dále radí, jak si vybírat povolání, jak se správně rozhodovat, co všechno je moţné vyčíst z informací o trhu práce, kde hledat informace o školách a jak se správně připravit na přijímací zkoušky a úspěšně je zvládnout. Pro rodiče je určena speciální kapitola, která doporučuje, jak mají se svými potomky při výběru povolání pracovat.

Na kniţním trhu jsou dále dostupné publikace:    

Co kdo dělá?: charakteristika pracovních pozic (Sokolovská, Šímová, 2004); Advokát nebo zedník?: povolání pro ţivot (Ţelezný, 2006); Motivační a osobnostní testy pro výběr povolání (Barrett, 2004); Víš kdo jsi? (Rottenfußer, 2000) aj.

Další publikace pro pedagogické pracovníky a kariérové poradce Publikace Poradce k volbě povolání (Berný, Ciprová, Mertin, 2002) se podrobně zabývá problematikou profesní orientace na úrovni vzdělávací i poradenské a je určena výchovným poradcům, školním psychologům a učitelům 2. stupně základních škol a středních škol. Poradce k volbě povolání je v současnosti jedinou tištěnou publikací, která obsahuje informace o profesní orientaci a kariérovém poradenství v ucelené podobě. Svým

120 rozsahem a úrovní zpracování se řadí mezi nejvýznamnější zdroje informací pro výše jmenovanou cílovou skupinu. V publikací jsou podrobně rozebrána následující témata: role školy v procesu volby povolání, spolupráce školy s ostatními institucemi, orientace v české vzdělávací soustavě, přijímací řízení na střední školy, trh práce, profesní oblasti a povolání, praktické tipy pro výchovné poradce, diagnostika, přístup k ţákům se speciálními vzdělávacími potřebami, konkrétní modely výuky volby povolání a zkušenosti z praxe, přípravy na hodiny, informační servis aj. Teoretickými a praktickými otázkami volby povolání ţáků se zabývá publikace Profesionální orientace (Pugnerová, 2006). Hledány jsou v ní odpovědi na otázky, jak probíhá volba povolání, jaký je profesionální vývoj člověka, jaké jsou moţnosti pomoci adolescentům při profesní orientaci, jakou formu by měla mít poradenská podpora a školní příprava na volbu povolání a jaké metody by měly být při školní přípravě na volbu povolání uplatňovány. Na teoretickou část navazuje část praktická s návrhem aktivit do vyučování. Z aktuálních publikací pro učitele je nezbytné uvést titul Metodika motivace k řemeslům ve volbě povolání ţáků ZŠ (Wedlichová, Henzl, 2010). Autoři se zabývají otázkou, proč propagovat řemesla, jaká je situace na školském trhu s ohledem na řemesla, kariérovým poradenstvím ve školní legislativě, moţnostmi ovlivňování kariérového rozhodování ţáků ve škole, problematikou genderu ve volbě povolání, psychologickou diagnostikou, předpoklady pro výkon řemeslných profesí, metodami a formami práce při kariérovém poradenství a moţnostmi motivace ţáků v tematickém okruhu Svět práce. Na kniţním trhu je dále dostupná metodická příručka pro učitele základních škol Pomáháme ţákům s výběrem povolání a profesní dráhy (Šikulová, Mrázová, Wedlichová, 2007) a ze starších titulů Příprava ţáků pro profesní orientaci (Strádal, 1995).

Počítačové programy a databáze Další uţitečný zdroj informací představují počítačové programy a databáze s testy zájmů, osobnostních předpokladů, údaji o povoláních, vzdělávací nabídce škol či informacemi z úřadů práce. Z počítačových programů, které jsou dostupné základním školám, můţeme zmínit např. komerční program pro pracovní diagnostiku COMDI, jehoţ cílem je vlastní sebehodnocení ţáka a zmapování celé osobnosti se zaměřením na moţnou budoucí profesní orientaci. Program zjišťuje zájmy, schopnosti, dovednosti, vědomosti, profesní a studijní předpoklady. Výstupem je přehledně zpracovaný, komplexní popis osobnosti s komentářem (srov. Nejedlo, Svoboda, 2006). V Informačních a poradenských střediscích při úřadech práce je k dispozici počítačový program s označením Schuhfriedův zájmový test (AIST), který vychází z Hollandovy typologie (srov. Balcar, Havlena, Hlaďo, 2011). Program umoţňuje zjistit zájmy ţáka a doporučuje mu vhodná povolání. Výstupem počítačového dotazníku zájmů je zobrazení zájmového typu. Následuje stručný popis tří nejvýše hodnocených zájmů (jaké činnosti lidé s těmito zájmy preferují, která povolání u lidí s převahou tohoto zájmu převaţují). Na závěr celého dotazníku dostane klient k dispozici seznam doporučených povolání podle

121 zájmů. Jsou rozděleny do tří celků – povolání po absolvování učebního oboru, střední školy a vysoké školy (srov. Hořánková et al., 1997). Úřady práce dále provozují interní informační systém OKpráce. Pro poradenské sluţby ţákům je určen modul Volba povolání, který obsahuje podrobné informace o moţnostech dalšího vzdělávání na středních školách, vyučovaných a nově otevíraných oborech, formách studia, placení školného, poţadavcích na prospěch, zdravotní stav uchazeče o studium a podrobné statistiky. Výstupy z databáze slouţí jako podklady pro zpracování a tisk publikace Atlas školství.

Multimediální a audiovizuální materiály Další významnou skupinu tvoří multimediální a audiovizuální materiály, dostupné na videokazetách, nosičích CD-ROM, DVD nebo on-line. Tyto produkty obsahují velký objem zvukových, obrazových a textových informací, které je moţné jednoduše prohlíţet a mnohdy i rychle a efektivně vyhledávat. U audiovizuálních materiálů lze navíc poznávat skutečnou podobu toho, co nikdy není vidět z textových nebo statických obrazových informací a udělat si tak poměrně dokonalou představu o realitě. Na CD-ROM je kaţdoročně vydávána publikace Kam na školu - střední školy v České republice (Kam, 2008), která obsahuje aktuální informace o studiu na všech typech středních škol a vzdělávací nabídce pro první ročníky, včetně nástavbového studia. Uţivatel můţe vyhledávat buď konkrétní střední školy a podívat se, jaké obory nabízejí nebo u zvoleného oboru nalézt všechny školy, které jej budou otevírat. S pouţitím filtru lze vyhledat studium pro ţáky se zdravotním i jiným znevýhodněním a vzdělávání při zaměstnání. Úřady práce disponují videoklipy o povoláních a filmy o skupinách povolání, které nejsou běţně dostupné na internetu. Školy si mohou vybrané videoklipy a filmy objednat na internetu. Z audiovizuálních materiálů dostupných on-line můţeme uvést dvanáctiminutový film Kam po škole (Proequality, 2011), který se zaměřuje na rozhodování ţáků před samotným vstupem na trh práce s cílem podpořit genderově nestereotypní volbu další vzdělávací a pracovní dráhy na konci základní školy. K motivaci ţáků je dostupná komedie Správná volba (Šaroun, 2008). Námět filmu je jednoduchý. Hlavní hrdina dostane za úkol vybrat si povolání. A to je úkol nelehký. Bujná fantazie při představě jednotlivých povolání udělá své a nastává problém, jak úkol splnit. Film zobrazuje příběhy elektrikáře, instalatéra, doktora, zpěváka, chemika, maséra a barmana. Ve studijním prostředí e-learningového kurzu eKariéra (Kariérové, 2011) jsou dostupné animované kurzy pro ţáky s tématy Volba studijního oboru, Jak se prezentovat na pohovoru u zaměstnavatele, Nástup do zaměstnání, Ţivotopis, Práce s ISA, Poradenský rozhovor a Jak vybrat školu. Pro samostatnou práci ţáků nebo jako učební pomůcku lze dále vyuţít filmové ukázky pracovních prostředí a druhů práce v Informačním systému ISA (Informační, 2007). Rozsah uvedených audiovizuálních materiálů umoţňuje jejich zařazení do výuky a navázání na ně dalšími učebními aktivitami.

122

Vyuţití internetových zdrojů pro volbu povolání a vstup na trh práce Internet patří k nejčastěji pouţívanému informačnímu prameni při samostatné přípravě ţáků na volbu povolání (srov. Hlaďo, 2009a). Jeho význam vzrůstá i ve školní přípravě. Ve vyučování tematického okruhu Svět práce jsou internetové zdroje pro ţáky vhodné zejména k prohlubování jiţ osvojených znalostí. Mohou být efektivně vyuţívány k vyhledávání informací o moţnostech vzdělávání, jednotlivých profesích a uplatnění na trhu práce, rad pro psaní ţivotopisu a přijímací pohovor, k přípravě na přijímací zkoušky na střední školu a pro získávání praktických dovedností (např. nácvik vyhledávání pracovních míst). Vyuţití internetu v hodinách zaměřených na volbu povolání do jisté míry předpokládá u ţáků znalosti práce s výpočetní technikou a internetem a základní orientaci v této problematice z jiných vyučovacích předmětů. Poněvadţ internet umoţňuje nalezení mnoţství informací prakticky z celého světa, problém nastává s obtíţným posouzením důvěryhodnosti, kvalifikovanosti, pravdivosti, objektivity a aktuálnosti internetových stránek. První iniciativa by proto měla vţdy vycházet ze strany učitele, který ve vyučování ţákům zprostředkuje ověřené internetové zdroje (srov. Hlaďo, 2008). Cílem je, aby ţáci získali přehled o moţnostech, které internet pro profesní orientaci nabízí, naučili se získané informace kriticky hodnotit a samostatně s nimi pracovat. Vzhledem k rozsahu dostupných informačních materiálů z oblasti volby povolání a světa práce na internetu se dále zaměříme na zdroje určené v primárně pro ţáky. Práce s doporučenými internetovými zdroji jim pomůţe nejen k získávání informací a osvojování kompetencí důleţitých pro volbu povolání, ale i postupnému rozvíjení informační gramotnosti.

Internetové zdroje pro ţáky Informační systém ISA http://www.infoabsolvent.cz Informační systém o uplatnění absolventů škol na trhu práce (Informační, 2008) se díky rozsahu a kvalitě poskytovaných informací stává výchozím internetovým zdrojem nejenom pro ţáky, ale i rodiče, učitele a poradenské pracovníky. Jeho hlavním cílem je všestranná

123 podpora při rozhodování o volbě povolání. Informační systém ISA poskytuje uţitečnou pomoc především při hledání vzdělávací a profesní dráhy. Informační systém je tvořen čtyřmi hlavními sekcemi:   



Volba škol a oboru vzdělání – informace o oborech, obsahu vzdělávání, školách a podmínkách pro přijetí s moţností vyhledávání informací podle oboru, povolání a školy. Absolventi škol a trh práce – profesionálně zpracované informace o aktuálním stavu a potřebách trhu práce. Průvodce volbou povolání – multimediální průvodce, který ţákům pomáhá s jednotlivými kroky volby povolání. Základem jsou filmové scény z reálného pracovního prostředí, kterými prolínají dialogy dívky s chlapcem, zaměřené na typické znaky a poţadavky vykonávaných činností, povolání a pracovišť. Na ně navazují doplňující kvízy a odkazy na vzdělávací nabídku. Problémy při studiu – tato část přináší uţitečné informace, rady a doporučení odborníků, co dělat v různých problémových situacích při studiu a nabízí příručku s desaterem správného učení, autentické příběhy a další uţitečné odkazy.

Nespornou výhodou Informačního systému ISA je přehlednost, moderní grafický design a moţnost vyhledávání informací podle různých kritérií. Obsahová stránka je garantována Národním ústavem odborného vzdělávání.

Start: úspěšný start absolventů na trhu práce http://www.startnatrhprace.cz Internetové stránky Start: úspěšný start absolventů na trhu práce (Start, 2009) jsou komplexním informačním průvodcem volbou povolání. Svojí podobou jsou určeny

124 především pro ţáky základních škol, cenné rady zde naleznou také jejich rodiče a učitelé. Zpracována jsou následující témata: profesní orientace a volba povolání, vzdělání a výběr ze vzdělávací nabídky, výběr zaměstnání, ucházení se o zaměstnání, práva a povinnosti zaměstnanců, kariérový růst a soukromé podnikání. Internetové stránky dále obsahují přehledně zpracované zdroje informací, dostupná je také metodika pro výchovné poradce. Obsah je spravován Národním ústavem odborného vzdělávání.

Průvodce světem povolání http://www.occupationsguide.cz/cz Interaktivní internetové stránky Průvodce světem povolání (Průvodce, 1997) poskytují podrobné informace o více neţ 600 povoláních v podobě textu, fotografií a zvukových nahrávek. Průvodce světem povolání uţivatelům nabízí např. dotazníky zájmů, dovedností a databázi povolání s výběrem podle oblíbených vyučovacích předmětů, oblečení pouţívaného při práci, charakteru pracovní činnosti, předmětu práce, pracoviště a stupně vzdělání. Průvodce světem povolání nabízí i sekci s moţnostmi povolání pro klienty se zdravotním postiţením. Uţivatelskou nadstavbu k databázi povolání tvoří moduly Volba povolání a Vstup na trh práce. Modul Volba povolání obsahuje osm různých postupů volby povolání, aby si kaţdý ţák mohl vybrat právě ten, který mu nejvíce vyhovuje. Modul Vstup na trh práce nabízí pomoc při získávání zaměstnání (návody jak se ucházet o zaměstnání, psát ţádost o zaměstnání a ţivotopis). Průvodce světem povolání je určený především ţákům základních škol. Tomu odpovídá forma, grafika i jednodušší a stručnější podání informací.

125

Národní soustava povolání http://www.nsp.cz Podrobné informace o jednotlivých povoláních je moţné nalézt v Národní soustavě povolání (Národní, 2011), kterou je moţné povaţovat za nejkomplexnější a nejpodrobnější informační systém o povoláních. Databáze obsahuje kolem 1900 profilů pracovních pozic, jejich obecnou charakteristiku, informace o pracovních činnostech, charakteru a předmětu práce, pracovních prostředcích a podmínkách, zdravotních, osobnostních a kvalifikačních poţadavcích. Nechybí ani informace o poptávce na trhu práce a průměrném výdělku v regionálním členění. Národní soustava povolání je aktuálním, podrobným a přehledným průvodcem světem práce a důleţitým pramenem informací, který mohou vyuţít nejenom učitelé a rodiče, ale i ţáci rozhodující se o budoucím profesním zaměření, výchovní poradci, zájemci o práci, zaměstnavatelé a další. Vzhledem ke způsobu zpracování informací je tento zdroj určen spíše pro učitele. Při vyuţití ve vyučování na základních školách je nutné počítat s vysvětlením a komentářem učitele. Výhodou je, ţe lze vybrané pozice exportovat do souboru, uloţit v počítači a vytisknout. Garantem je Ministerstvo práce a sociálních věcí, přičemţ tento portál vznikl z původní Kartotéky typových pozic.

126

IS BraillNet http://is.braillnet.cz/skoly.php Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých v České republice provozuje informační systém BraillNet. K dispozici je databáze speciálních mateřských, základních a středních škol pro zdravotně postiţené a databáze SPC (Speciální, 1996). Informace lze vyhledávat podle názvu školy, adresy, typu postiţení, typu školy a dalších kritérií.

Atlas školství http://www.atlasskolstvi.cz V internetovém Atlase školství (Vysoké, 2010) jsou k dispozici aktuální přehledy škol a jejich studijní nabídka. Pro ţáky jsou z mnoţství dostupných informací důleţité především podrobné informace o středních školách. Ty lze interaktivně vyhledávat podle názvu školy, oboru, ale i regionů a jiných kritérií. Vedle této databáze Atlas školství obsahuje vyčerpávající informace o přijímacích zkouškách, včetně instrukcí a ukázky jak správně vyplnit přihlášku na střední školu. Stránky jsou provozovány soukromou společností za spolupráce s Ministerstvem práce a sociálních věcí.

Rejstřík škol a školských zařízení http://rejskol.msmt.cz Ministerstvo školství mládeţe a tělovýchovy spravuje Interaktivní rejstřík škol a školských zařízení působících na území České republiky (Rejstřík, 2011). Internetová databáze umoţňuje vyhledávání podle názvu školy, adresy, IČO, IZO, druhu školy, kraje, zřizovatele a dalších kritérií.

127

Pro školy: server pro podporu žáků základních a středních škol http://www.proskoly.cz

Internetové stránky Pro školy (Proškoly.cz, 2007) nabízejí širokou paletu testových úloh zaměřených na základní rozumové schopnosti ţáků (logika, paměť, prostorová představivost, vnímání, koncentrace apod.). Pro ţáky závěrečných ročníků je určen test volby povolání, který má své uplatnění ve fázi rozhodování ţáků při přechodu mezi niţším a vyšším sekundárním vzděláváním. Jeho prostřednictvím ţáci získají informace o preferovaných oblastech světa lidské práce, zjistí svůj pracovní typ osobnosti a předpoklady pro práci ve zvolených profesích. Test vznikl ve spolupráci mnoha renomovaných odborníků z řad pedagogů a psychologů a je inspirován Hollandovým modelem, který dobře postihuje oblasti profesních zájmů (srov. Balcar, Havlena, Hlaďo, 2011).

128

Testy pro volbu povolání Pro sebepoznávání ţáků jsou na internetu dostupné portály s psychologickými testy. Na metodě J. L. Hollanda je postaven např. test osobnosti (Test, 2009), který zjišťuje profesní zájmy člověka. Výsledkem vyhodnocení testu je seznam vhodných povolání, které odpovídají zjištěnému typu osobnosti ţáka. Internetové stránky Integrovaného systému typových pozic (Jobtip, 2001) nabízejí ţákům základních škol analýzu individuálního potenciálu. Ke zjištění, která povolání jsou pro ţáka nejvhodnější, je moţné zvolit cestu volby povolání na základě zájmů, oblíbených činností, charakteru práce a zdravotního stavu nebo oblíbených vyučovacích předmětů, oblečení při práci, charakteru pracovních činností, předmětu práce a pracoviště. Osobnostní profil lze dále vyuţít jako základ pro vyhledávání konkrétních pracovních pozic a volných míst na trhu práce. Mezi další portály s testy pro volbu povolání se řadí Psychotesty on-line, který hodnotí preference, schopnosti a osobnostní zaměření. Zjišťuje i úroveň zralosti ţáků pro rozhodování. Zcela novým a ve své podstatě na internetu ojedinělým standardizovaným psychologickým testem určeným ţákům posledních ročníků základních škol při volbě povolání je Profi test, který testuje na jedné straně kognitivní dispozice, na druhé straně zjišťuje osobnostní charakteristiky, motivační charakteristiky a zájmovou orientaci. Vyhodnocení testu v podobě zhodnocení silných stránek a doporučení pro volbu povolání bere zároveň v úvahu hodnocení školního výkonu ţáka.

Internetové adresy na stránky s psychologickými testy:     

Test osobnosti: http://www.vyber-povolani.cz Analýza individuálního potenciálu: http://www.job-tip.cz Psychotesty on-line: http://psychotesty-online.cz Profi test: http://www.profesnivolba.cz Test profesně-zájmové orientace: http://www.psychotesty.psyx.cz

Internetové zdroje pro učitele VIP Kariéra: vzdělávání, informace, poradenství http://www.vip.nuov.cz Na internetových stránkách VIP kariéra (VIP, 2005) Národního ústavu odborného vzdělávání jsou prezentovány informace o projektu VIP kariéra a e-learningovém kurzu kariérového poradenství eKariéra (Kariérové, 2011), který připravuje pedagogické pracovníky pro výuku a poradenské sluţby v oblasti kariérového vzdělávání a poradenství. Vzdělávací obsah kurzu je rozdělen do deseti navazujících studijních modulů s následujícími tématy: Úvod do kariérového poradenství, Kariérová dráha a kariérové rozhodování, Orientace ve vzdělávací soustavě a ve vzdělávací nabídce, Orientace ve světě práce, Poţadavky světa práce, Vstup na trh práce, Pracovně právní problematika, Sociální

129 souvislosti kariérového poradenství, Komunikace v kariérovém poradenství a Informační zdroje pro kariérové poradenství a moţnosti jejich vyuţívání. Na internetových stránkách je dále moţné získat přehled o relevantních informačních zdrojích a řadu publikací o trhu práce.

Volba povolání http://www.vychova-vzdelavani.cz Portál Volba povolání (Volba, 2008) obsahuje aktuální a přehledné informace z oblasti světa práce a volby povolání. Kromě pravidelně aktualizovaných zdrojů informací zahrnuje teoretické zázemí pro pedagogy (systém přípravy na volbu povolání, role školy, poradenské sluţby a jejich vyuţívání, dospívání a kariérové poradenství, vstup na trh práce, pracovně právní problematika aj.), praktické rady a metodické materiály do vyučování, přehled výzkumů z oblasti volby povolání v ČR i zahraničí a další odborné studie. Internetové stránky vznikly z grantu Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity.

Integrovaný portál Ministerstva práce a sociálních věcí http://portal.mpsv.cz Integrovaný portál Ministerstva práce a sociálních věcí (Integrovaný, 2002) nabízí podrobně zpracované informace pro nezaměstnané občany, hledání volných pracovních míst, informace z úřadů práce, statistiky, údaje o školách a oborech a jejich vyhledávání podle různých kritérií (název, druh a typ školy, okres, obec, název a kód oboru atd.), informace o nezaměstnaných absolventech škol, vysokých školách, studiu v zahraničí a další.

130

Oficiální internetové stránky Národního ústavu pro vzdělávání školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků Internetové stránky Národního ústavu odborného vzdělávání (Národní, 2011) zpřístupňují základní informace o kariérovém poradenství, projektech a fulltextové publikace k bezplatnému staţení. Pro učitele jsou uţitečné informace o trhu práce (struktura ţáků ve středním vzdělávání, informace o uplatnění absolventů, nezaměstnanost absolventů škol, přechod absolventů na trh práce, potřeby trhu práce aj.).

10. Prostudujte si didaktický materiál Příprava na volbu další vzdělávací dráhy – vyhledávání a práce s informacemi na internetu, který je ke staţení v kurzu Svět práce a vypracujte všechny praktické listy pro ţáky. 11. U internetových zdrojů, jejichţ odkazy jiţ nejsou funkční, se pokuste nalézt aktuální internetové adresy.

Závěr Dostatek informací, jejich relevantnost, dostupnost a srozumitelnost jsou klíčovými předpoklady úspěšné profesní orientace. Poněvadţ dochází u ţáků na konci povinné školní docházky k přechodu k informační autonomii, samostatnému a aktivnímu vyhledávání informací důleţitých pro racionální rozhodování o volbě povolání (Hlaďo, 2009a), ţáci by ve škole měli získat ucelený přehled o dostupných informačních zdrojích, naučit se získané informace hodnotit a vhodně s nimi pracovat. Cílem je, aby mohli znalosti a dovednosti získané ve škole dále vyuţít při samostatném vyhledávání informací a následném rozhodování v různých fázích profesního ţivota. Dnešní doba však umoţňuje takřka neomezené produkování a šíření informací. Pozitivním důsledkem je jejich snadná dostupnost, ale na druhou stranu i riziko nízké kvality a nebezpečí z přehlcení. Poněvadţ se tento fakt úzce dotýká i informačních zdrojů určených

131 k profesní orientaci ţáků základních škol a vyučování tematického okruhu Svět práce, hlavním záměrem příspěvku bylo poskytnout přehled kvalitních pramenů v této oblasti pro ţáky, pedagogy, výchovné a kariérové poradce. Je etické upozornit na rychlé zastarávání prezentovaných informací a skutečnost, ţe nebylo moţné zmapovat všechny existující zdroje. Ze strany odborníků pracujících se ţáky při profesní orientaci je proto zcela nezbytné systematické sledování odborných časopisů a vybraných internetových zdrojů, které přinášejí aktuální informace k předmětné problematice.

Otázky a úkoly ke studiu 1. Zrekapitulujte, jakou podobu mohou mít informační prameny k volbě povolání a jaké jsou jejich výhody a nevýhody. 2. Navrhněte, které tištěné publikace by byly vhodné pro vyučování průřezového tématu Člověk a svět práce na středních školách. 3. Seznamte se s moţnosti diagnostického programu COMDI na internetové stránce http://www.rcv.cz. Jaké moţnosti testování pro ţáky středních škol nabízí? 4. Nalezněte internetové zdroje, kde je moţné získat aktuální informace o vzdělávací nabídce vysokých škol. 5. Uveďte internetové servery, které byste při volbě povolání nebo vstupu na trh práce doporučil(a): ţákovi, rodičům a pedagogům. 6. Vyhledejte nejméně ve třech různých internetových databázích školu (školy), které nabízejí učební obor pekař ve městě Brně. K tomuto oboru dále nalezněte vzdělávací program, charakteristiku oboru, profil absolventa a učební plán. Svůj postup popište a získané informace srovnejte. 7. S pomocí vyhledavače nalezněte internetové databáze s nabídkou terciárního vzdělávání.

Literatura BALCAR, J., HAVLENA, J., HLAĎO, P. Zvolil jsem si techniku. Proč? : faktory výběru studijního oboru a střední školy ţáky základních škol v Moravskoslezském kraji. Brno : Mendelova univerzita v Brně, 2011. 113 s. ISBN 978-80-7375-484-6. BARRETT, J. Motivační a osobnostní testy pro výběr povolání. Brno : Computer Press, 2004. 169 s. ISBN 80-251-0352-8. BERNÝ, L., CIPROVÁ, J., MERTIN, V. Poradce k volbě povolání : pro výchovné poradce a učitele ZŠ. Praha : Josef Raabe, 2002–. ISSN 1801-8440. BLAŢKOVÁ, J. Moje volba : pracovní učebnice pro ţáky 8. a 9. tříd ZŠ : rámcově vzdělávací program – Svět práce. Most : Hněvín, 2006. 128 s. ISBN 80-86654-16-8. BLAŢKOVÁ, J., et al. Volba : příručka pro učitele. Most : Hněvín, 2003. 254 s. ISBN 8090265-13-8. DOSTÁL, J. Výchova k volbě povolání. In Trendy ve vzdělávání. Olomouc : Votobia, 2008, s. 50–53. ISBN 978-80-7220-311-6. FRIEDMANN, Z. (ed.). Člověk a svět práce na 2. stupni ZŠ. Praha : Josef Raabe, 2007-. ISSN 1802-4513. FRIEDMANN, Z. Profesní orientace ţáků. In STŘELEC, S. (ed.). Studie z teorie a metodiky výchovy II. Brno : Masarykova univerzita, 2005, s. 165–177. ISBN 80-2103687-7.

132 HLAĎO, P. Projekt – „Hledám si své první zaměstnání“. In FRIEDMANN, Z. (ed.). Člověk a svět práce na 2. stupni ZŠ, Praha : Josef Raabe, 2007, B 1.1, s. 1–26. ISSN 1802-4513. HLAĎO, P. Volba další vzdělávací dráhy ţáků základních škol v kontextu rodiny : disertační práce. Brno : Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra pedagogiky, 2009a. 138 s. Školitel Zdeněk Friedmann. HLAĎO, P. Volba povolání (2. část) : internetové zdroje informací pro ţáky a učitele. Moderní vyučování, 2008, roč. 12, č. 6, s. 9–10. ISSN 1211-6858. 2008. HLAĎO, P. Zpracování videopořadu s námětem ze světa práce a volby povolání. In FRIEDMANN, Z. (ed.). Člověk a svět práce na 2. stupni ZŠ, Praha : Josef Raabe, 2009b, B 1.4, 1–32 s. ISSN 1802-4513. HORSKÁ, V., ZEMÁNKOVÁ, H. Volba povolání : pracovní sešit. Most : Hněvín, 2002. ISBN 80-902651-0-3. HOŘÁNKOVÁ, V. aj. Dodatek k metodické příručce. Praha : Sociologické nakladatelství, 1997. ISBN 80-85850-21-4. Informační systém o uplatnění absolventů škol na trhu práce [online]. c2007, poslední revize (neuvedeno) [cit. 2011-04-23]. Dostupný z WWW: http://www.infoabsolvent.cz. Integrovaný portál MPSV [online]. c2002, poslední revize (neuvedeno) [cit. 2011-04-23]. Dostupný z WWW: http://portal.mpsv.cz. Jobtip : analýza individuálního potenciálu [online]. c2001, poslední revize 20. 4. 2011 [cit. 2011-04-23]. Dostupný z WWW: http://www.job-tip.cz/charlie/istp-aip/act/form_index.act. Kam na školu [online]. c2008, poslední revize (neuvedeno) [cit. 2011-04-23]. Dostupný z WWW: http://www.nuov.cz/kam-na-skolu-cd. Kariérové poradenství : eKariéra – studium po internetu [online]. c2011, poslední revize (neuvedeno) [cit. 2011-04-23]. Dostupný z WWW: http://ekariera.nuov.cz. Kartotéka typových pozic [online]. c1998, poslední revize 20. 4. 2011 [cit. 2011-04-23]. Dostupný z WWW: http://ktp.istp.cz. Metodický pokyn k zařazení vzdělávací oblasti Výchova k volbě povolání do vzdělávacích programů pro základní vzdělávání [online]. c2003, poslední revize 23. 4. 2007 [cit. 2011-02-02]. Dostupný z WWW: http://www.msmt.cz/vzdelavani/ucebni-dokumenty. MEZERA, A. Pro jaké povolání se hodím? : jak si vybrat střední a vyšší odbornou školu a snad i budoucí povolání. Praha : Computer Press, 2008. 2. vyd. 296 s. ISBN 978-80251-2395-9. Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků [online]. c2011, poslední revize (neuvedeno) [cit. 2011-11-23]. Dostupný z WWW: http://www.nuv.cz. NEJEDLO, P., SVOBODA, L. COMDI : volba povolání trochu jinak. Liberec : ICM, 2006. 10 s. Proequality : krátké filmy [online]. c2011, poslední revize 7. 1. 2011 [cit. 2011-04-23]. Dostupný z WWW: http://www.proequality.cz/kratke-filmy.html. Profesní orientace [online]. c2006, poslední revize (neuvedeno) [cit. 2011-04-23]. Dostupný z WWW: http://www.jacr.cz/programy/zakladni-skoly/profesni-orientace.

133 Proškoly.cz : server pro podporu ţáků základních a středních škol [online]. c2007, poslední revize (neuvedeno) [cit. 2011-04-23]. Dostupný z WWW: http://www.proskoly.cz. Průvodce světem povolání (PSP) [online]. c1997, poslední revize (neuvedeno) [cit. 201104-23]. Dostupný z WWW: http://www.occupationsguide.cz. PUCOVÁ, V., et al. Orientace ve světě práce : metodická příručka. Most : Hněvín, 2003a. 207 s. ISBN 80-86654-02-8. PUCOVÁ, V., et al. Orientace ve světě práce : pracovní listy. Most : Hněvín, 2003b. 222 s. ISBN 80-86654-03-6. PUGNEROVÁ, M. Profesionální orientace. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. 57 s. ISBN 80-244-1198-9. Rejstřík škol [online]. c2011, poslední revize (neuvedeno) [cit. 2011-04-23]. Dostupný z WWW: http://rejskol.msmt.cz. ROTTENFUßER, R. Víš kdo jsi? Praha : Portál, 2000. 182 s. ISBN 80-7178-342-0. SOKOLOVSKÁ, M., ŠÍMOVÁ, Z. Co kdo dělá? : charakteristika pracovních pozic. Praha : Dashöfer, 2004. 51 s. ISBN 80-86229-82-3. Speciální mateřské, základní a střední školy pro zdravotně postiţené, speciálně pedagogická centra [online]. c1996, poslední revize (neuvedeno) [cit. 2011-04-23]. Dostupný z WWW: http://is.braillnet.cz/skoly.php. Start : úspěšný start absolventů na trhu práce [online]. c2009, poslední revize 11. 7. 2009 [cit. 2011-04-23. Dostupný z WWW: http://www.vstupnatrhprace.cz. STRÁDAL, J. Praktické činnosti pro 6.–9. ročník základních škol. Člověk a svět práce : příprava na volbu povolání. Praha : Fortuna, 2007. 80 s. ISBN 978-80-7168-931-7. STRÁDAL, J. Příprava ţáků pro profesní orientaci : metodická příručka pro učitele základních škol. Praha : Sociologické nakladatelství, 1995. 39 s. ISBN 80-85850-20-6. ŠIKULOVÁ, R., MRÁZOVÁ, E., WEDLICHOVÁ, I. Pomáháme ţákům s výběrem povolání a profesní dráhy : metodická příručka pro učitele základních škol. Most : Hněvín, 2007. 142 s. ISBN 978-80-86654-20-1. Test osobnosti : vyberte si správné povolání [online]. c2009, poslední revize (neuvedeno) [cit. 2011-04-23. Dostupný z WWW: http://www.vyber-povolani.cz. VIP kariéra : vzdělávání – informace – poradenství [online]. c2005, poslední revize 21. 7. 2009 [cit. 2011-04-23]. Dostupný z WWW: http://www.vip.nuov.cz. Volba povolání [online]. c2008, poslední revize 23. 1. 2011 [cit. 2011-04-23]. Dostupný z WWW: http://www.vychova-vzdelavani.cz. Vysoké školy, střední školy, ZŠ a jazykové školy v celé ČR – AltasŠkolství.cz [online]. c2010, poslední revize 22. 2. 2011 [cit. 2011-04-23]. Dostupný z WWW: http://www.atlasskolstvi.cz. WEDLICHOVÁ, I., HENZL, J. Metodika motivace k řemeslům ve volbě povolání ţáků ZŠ. Olomouc : Asistenční centrum, 2010. 196 s. ISBN 978-80-254-6983-5. ŢELEZNÝ, D. Advokát nebo zedník? : povolání pro ţivot. Praha : Albatros, 2006. 349 s. ISBN 80-00-01561-7.

134

KAPITOLA 10 Exkurze do Informačního a poradenského střediska při úřadu práce

Klíčové pojmy: exkurze, Informační a poradenské středisko (IPS), poradenské sluţby, individuální poradenství, skupinové poradenství, informační materiály Po prostudování modulu budete schopni: 1. Vlastními slovy popsat sluţby poskytované IPS a charakterizovat jejich cílovou skupinu. 2. Vyjmenovat informační materiály dostupné v IPS. 3. Naplánovat a realizovat exkurzi se ţáky do IPS. Předpokládané časové nároky na studium: 4 hodiny

Význam exkurze, jakoţto jedné z organizačních forem vyučování, vzrůstá v souvislosti s modernizací vyučování. Jednou z moţných exkurzí ve výuce průřezového tématu Člověk a svět práce na středních odborných školách je návštěva Informačního a poradenského střediska při úřadu práce (IPS). Nespornou výhodou této instituce je úzké sepětí s prostředím trhu práce v nejrůznějších souvislostech. Studenti středních odborných škol na exkurzi do IPS ocení především kvalitní, aktualizovanou informační základnu tohoto pracoviště, vztahující se k moţnostem dalšího vzdělávání na vyšších odborných a vysokých školách. Ţáci učebních oborů přivítají zejména informace o vývoji na trhu práce v regionu i celé České republice, o nabídce volných pracovních míst, o podmínkách uzavření pracovního poměru, o postupech, jak hledat zaměstnání, o problematice nezaměstnanosti apod.

Exkurze je skupinová návštěva významného nebo zajímavého místa či zařízení, která má poznávací cíl. Je jednou z organizačních forem výuky konaných v mimoškolním prostředí, má přímý vztah k obsahu vyučování: ilustruje, doplňuje, rozšiřuje ţákovu zkušenost (Průcha, Walterová, Mareš, 2003).

Sluţby Informačních a poradenských středisek Zkušenosti z pedagogické a pedagogicko-psychologické praxe potvrzují, ţe se vzrůstající dostupností a efektivností sluţeb kariérového poradenství jsou významně redukovány zbytečné ztráty vznikající chybným rozhodováním ţáků o volbě povolání, vyvolané

135 nedostatečnými nebo chybnými informacemi či nedostatečným sebepoznáním. Jedním z hlavních partnerů základních škol při přípravě ţáků na volbu povolání představují IPS. Úřady práce v IPS poskytují ţákům základních škol a jejich rodičům komplexní informační a poradenské sluţby nezbytné k prvotní volbě povolání, resp. volbě další vzdělávací a profesní dráhy po ukončení povinné školní docházky. Kromě zmíněné cílové skupiny jsou bezplatné sluţby IPS určeny studentům a absolventům středních a vysokých škol, nezaměstnaným absolventům, školským zařízením, uchazečům o zaměstnání, kteří mají zájem o novou profesní orientaci anebo se chtějí dále vzdělávat, občanům se změněnou pracovní schopností, ale také všem dalším občanům, bez ohledu na to, zdali jsou evidováni na úřadu práce či nikoliv.

Poradenská a informační činnost IPS můţe mít podobu individuální (rady, konzultace, vedení, diagnostický rozhovor aj.), můţe být také skupinová (přednášky, besedy, diskuze, promítání, exkurze, sociální výcvik aj.).

Služby IPS pro žáky a jejich rodiče       

Vyhledávání středních škol a studijních a učebních oborů v daném regionu, ale i v celé České republice, včetně informací o nástavbovém, vyšším odborném a vysokoškolském studiu, a to prostřednictvím počítačového programu. Zhlédnutí krátkých informativních videofilmů, které dokumentují obrazem i slovem základní pracovní činnosti jednotlivých profesí, včetně ukázek konkrétního pracovního prostředí. Podrobné popisy jednotlivých profesí, obsahující výčet pracovních činností, pouţívaných pracovních prostředků a popis pracovního prostředí. Samoobsluţné testování profesních zájmů prostřednictvím počítačového programu ve vazbě na povolání a příslušné vzdělání. Individuální a skupinové poradenství související s volbou povolání. Poradenství k problematice vstupu do zaměstnání, trhu práce, seznámení s činností úřadu práce a moţnostmi dalšího studia po absolvování základní školy. V podzimních měsících ve spolupráci se školami organizují IPS burzy či veletrhy škol, jejichţ smyslem je poskytnutí co nejširšího mnoţství informací od zástupců středních škol, středních odborných učilišť a dalších vzdělávacích institucí v regionu.

136

Informační materiály dostupné v IPS            

Databáze škol s komplexním přehledem moţností středoškolského, vyššího odborného a vysokoškolského vzdělávání v daném regionu, ale i v rámci celé České republiky. Celorepublikové přehledy studijních a učebních oborů. Informační letáky o jednotlivých středních školách v regionu. Informační letáky o jednotlivých povoláních (profesiogramy), které mj. obsahují popis pracovních činností, pracovních prostředků a pracovního prostředí, poţadavky na uchazeče, potřebné vzdělání a zdravotní nároky. Počítačový program představující jednotlivá povolání prostřednictvím barevných fotografií. Videoklipy nejvíce frekventovaných povolání. Informace o perspektivách uplatnění po ukončení vzdělávání v daném oboru či povolání. Počítačový program pro samoobsluţné testování profesních zájmů. Informace o moţnostech, způsobech a technikách hledání zaměstnání. Videoklipy s návody, jak postupovat během přijímacího řízení na novou pracovní pozici. Informace o moţnostech hledání zaměstnání prostřednictvím inzerátu v hromadných sdělovacích prostředcích, včetně internetu. Informace o úřadech práce, situaci na trhu práce, o podmínkách zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, právech a povinnostech nezaměstnaného.

IPS se „soustřeďují na předávání kvalitních informací o moţnostech studia a zejména o náplních a perspektivách jednotlivých profesí. Mívají zpravidla informace nejenom celostátního charakteru, ale zejména kvalifikované aktuální informace z regionu, které jsou základním předpokladem pro samostatné rozhodování mladých lidí. Informují o studijních a učebních oborech, o podmínkách a průběhu přijímacího řízení, o nárocích a poţadavcích na studium jednotlivých oborů i výkon profesí a o moţnostech uplatnění absolventů jednotlivých oborů na trhu práce“ (Friedmann, 2005, s. 175–176). Poněvadţ mají IPS schopnost poskytovat aktuální informace o vývojových trendech na trhu práce v nejširších souvislostech, jejich úloha je při přípravě ţáků na volbu povolání nezastupitelná.

137 Prostudujte si didaktický materiál Exkurze do Informačního a poradenského střediska pro volbu povolání, který je ke staţení v kurzu Svět práce a vypracujte všechny praktické listy pro ţáky. V případě, ţe některé internetové odkazy jiţ nejsou funkční, zjistěte, zdali je moţné je na internetu dohledat pod novou adresou.

Prostudujte si aktuální seznam IPS s kontaktními údaji, na něţ lze po domluvě absolvovat exkurzi se ţáky středních odborných škol. Seznam je ke staţení ve studijním systému Moodle v modulu Exkurze do Informačního a poradenského střediska při úřadu práce nebo v didaktickém materiálu Exkurze do IPS ÚP.

Navštivte Informační a poradenské středisko ve svém bydlišti, zjistěte, jaké sluţby nabízí pro studenty středních odborných škol, jejich zákonné zástupce a středoškolské učitele, kterými informačními materiály disponuje a jaké způsoby poradenské práce vyuţívá.

Otázky a úkoly ke studiu 1. Definujte vlastními slovy pojem exkurze. 2. Které sluţby poskytují Informační a poradenská střediska při úřadu práce pro ţáky, rodiče a učitele? 3. Vyjmenujte a popište informační materiály dostupné v informačních střediscích. 4. Připravte podrobný plán exkurze do Informačního a poradenského střediska, úkoly pro ţáky a popište, jak bude exkurze z didaktického hlediska probíhat.

Pouţitá literatura Budoucnost profesí [online]. c2010, poslední revize 17. 2. 2010 [cit. 2010-08-23]. Dostupný z WWW: http://www.budoucnostprofesi.cz. Formulář pro besedy s ţáky ZŠ k volbě povolání na ÚP [online]. c2009, poslední revize 27. 5. 2010 [cit. 2010-08-23]. Dostupný z WWW: http://portal.mpsv.cz/sz/local/ot_info/ips#Sekce. FRIEDMANN, Z. Exkurze jako specifická forma výuky. In FRIEDMANN, Z. (ed.). Člověk a svět práce na 2. stupni ZŠ. Praha : Josef Raabe, 2007–, s. 1–6. ISSN 1802-4513. FRIEDMANN, Z. Profesní orientace ţáků. In STŘELEC, S. (ed.). Studie z teorie a metodiky výchovy II. Brno: Masarykova univerzita, 2005, s. 165–176. ISBN 80-2103687-7. Informační a poradenská střediska při ÚP [online]. c2005, poslední revize 2. 6. 2006 [cit. 2010-08-23]. Dostupný z WWW: http://portal.mpsv.cz/sz/obcane/poradstrediska.

138 Informační a poradenské středisko [online]. c2010 [cit. 2010-08-23]. Dostupný z WWW: http://portal.mpsv.cz/sz/local/rk_info/uprkips. Informační systém o uplatnění absolventů na trhu práce [online]. c2007, poslední revize 23. 8. 2010 [cit. 2010-08-23]. Dostupný z WWW: http://www.infoabsolvent.cz. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 2003. 322 s. ISBN 80-7178-722-8. SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. Praha: Grada Publishing, 2007. 322 s. ISBN 978-80-247-1821-7. VALENTA, J. Učit se být : témata a praktické metody pro osobnostní a sociální výchovu na ZŠ a SŠ. Praha: Agentura Strom & Aisis, 2000. 95 s. ISBN 80-86106-08-X.