SVRAB U JEŽKA BÌLOBØICHÉHO KAZUISTIKA

Studentská práce

VETERINÁRNÍ LÉKAØ  ROÈNÍK 10  2012  ÈÍSLO 2

S podporou spoleènosti

SVRAB U JEŽKA BÌLOBØICHÉHO – KAZUISTIKA MANGE IN A FOUR-TOED HEDGEHOG – A CASE REPORT JANA MÜLLEROVÁ Veterinární a farmaceutická univerzita Brno SOUHRN Dva ježci bìlobøiší byli pøineseni spolu s morèetem do ordinace s anamnézou pruritu. Zvíøata byla chována spoleènì v jedné domácnosti. Klinicky bylo nalezeno množství šupin na kùži, krusty a hypotrichóza. Po vyšetøení kožního seškrabu byla stanovena diagnóza svrab. Diferenciálnì diagnosticky jsme zvažovali a následnì vylouèili další ektoparazitární infestace, dermatofytovou infekci, bakteriální dermatitidu, potravní alergie, autoimunitní onemocnìní. Terapie byla provedena opakovanou aplikací ivermectinu a byla úspìšná. Klíèová slova: ježek bìlobøichý, pruritus, ektoparazité, svrab, ivermectin

SUMMARY A pair of four-toed hedgehogs were brought to our clinic with anamnesis of pruritus along with a guinea pig, which was kept in the same household. We found squamae on the skin, crusts and hypotrichosis during the clinical examination. Based on the deep skin scrapings the final diagnosis of mange was established. Differential diagnoses of other ectoparasite infestation, dermatophyte infection, bacterial dermatitis, food allergy as well as autoimmune disease were ruled out. We used multiple doses of ivermectin for the treatment and this therapy was successful. Key words: four-toed hedgehog, pruritus, ectoparasite, mange, ivermectin

Úvod Onemocnìní oznaèované jako svrab je zpùsobováno roztoèi z èeledi Sarcoptidae. Tito roztoèi z podøádu Astigmata, jak již název napovídá, nemají na svém tìle stigmata a dýchací soustava ústí na povrch porézními políèky, popøípadì dýchají celým povrchem tìla. Jsou charakteristiètí okrouhlým tvarem tìla s krátkými kuželovitými konèetinami. Poslední dva páry navíc obvykle nepøesahují okraj tìla. Velikost parazitù je druhovì rozdílná (200–500 μm), samice však bývají vìtší než samci. Vývojový cyklus trvá 10–21dnù. Samci kopulují s dospìlými samice nebo s deutonymfami na povrchu kùže. Oplodnìné samice pak vyvrtávají chodbièky na rozhraní stratum spinosum a stratum granulosum kùže. Zde kladou vajíèka a živí se bunìènou drtí a tkáòovým mokem. Vajíèka se líhnou za 3–10 dní. Vylíhlé larvy (šestinohé) a pozdìji nymfy (osminohé) i samci se pohybují pouze na povrchu kùže. Všechna stadia se živí sáním tkáòového moku. Dospìlé samice žijí 3–4 týdny. Mimo hostitele pøežívají pouze nìkolik dnù. Vytváøením chodbièek, kladením vajíèek a zanecháváním trusu iritují kùži. Ta reaguje akantózou, hyperkeratózou a zánìtlivou infiltrací (eosinofilie). Zpùsobené dráždìní vyvolává pruritus. Dochází k tvorbì šupin a krust, hypotrichóze až generalizované alopecii. Pøi chronické infekci pak k lichenifikaci a hyperpigmentaci. Mùže dojít k sekundární bakteriální kontaminaci lézí.

66

Postižená zvíøata jsou neklidná, neustále se škrábou, pøestávají pøijímat potravu. K anorexii se èasem pøidává i apatie. V pøípadì svrabu u ježkù hrozí i vznik generalizovaného erytému až úhyn (Paterson et al., 2012). Citliví k tomuto onemocnìní jsou zejména mladí jedinci. Onemocnìní má zoonotický potenciál. Na èlovìku však pøežívá pouze první generace a pøíznaky spontánnì vymizí do 4 týdnù (Svobodová, Svoboda. 1995). Popis klinického pøípadu Anamnéza Dne 19. 12. 2011 pøinesla majitelka do ordinace dva ježky bìlobøiché (Atelerix albiventris). Samici stáøí 5 mìsícù, zbarvení Tobiano Pinto (Obr. 1) a samce stáøí 3 mìsíce, zbarvení Salt and Pepper (Obr. 2). Uvedla, že se již zhruba týden více drbou, zejména samice. Na té si v oblasti zádi všimla drobných strupù, nalezla také nìkolik vypadnutých bodlin (Obr. 4). Potravu pøijímal samec bez problémù, nebyla v posledních mìsících zmìnìna, pøíjem vody standardní. U samice došlo ke snížení apetitu v dùsledku neustálého pruritu. Moèení bylo u obou beze zmìn. Faeces charakteristické konzistence i odpovídajícího množství. Ve spoleèné domácnosti s ježky mìla majitelka ještì morèe (Cavia porcellus). Jednalo se o samce stáøí 5 let, hnìdì zbarveného. U nìj nepozorovala, že by zvíøe nìco svìdilo, ale uvádìla zvýšené

VETERINÁRNÍ LÉKAØ  ROÈNÍK 10  2012  ÈÍSLO 2

Obr. 1: Samice ježka bìlobøichého, stáøí 5mìsícù.

Obr. 2: Samec ježka bìlobøichého, stáøí 3 mìsíce.

Obr. 3: Samec morèete – hypotrichóza v kaudální èásti høbetu.

vypadávání srsti na høbetì. Pøíjem potravy, vody, stejnì tak moèení a kálení byl normální. Majitelka jej pøinesla do ordinace spolu s ježky. Zvíøata byla chována samostatnì v oddìlených ubikacích. Klinické vyšetøení Vìdomí obou ježkù bylo normální, pohybovali se bez problé-

Studentská práce

Obr. 4: Samice ježka – ložisko suché kùže s hypotrichózou.

mù a projevovali zájem o své okolí. Po uchopení do ruky mìli tendenci sbalit se do klubka, typický obranný reflex. Trias obou jedincù byl v normì (t = 35–37 °C; T = 180–220 tepù/ min; D = 40–50 dechù/min). Samice vážila 310 g, samec 260 g. Výživný stav byl u obou dobrý (váha v dospìlosti 250–500 g; pohlavní dospìlost v 6 mìsících (Exotiètí ježci. MyZoo. [online], 2007). U samice byly pøi klinickém vyšetøení nalezeny na hlavì a nad ocasem krusty a suchá kùže se šupinami. U samce nebyly kožní zmìny nalezeny. Další orgánové systémy byly u obou bez patologického nálezu. Vyšetøením morèete jsme shledali vìdomí normální, pohyb bez obtíží. Trias odpovídal referenèním hodnotám (t = 37–39 °C; T = 300 tepù/min; D = 100–150 dechù/min). Výživný stav byl zhoršený, váha 990 g (prùmìrnì 700–1300 g; avšak jednalo se o samce s mohutnìjší konstitucí, byla zøetelná vystupující páteø). Hypotrichóza, kùže zhoršené kvality s šupinami, zejména na høbetì v oblasti bederní a køížové páteøe (Obr. 4). Jiné patologické zmìny nebyly nalezeny. Diferenciální diagnostika Na pøedním místì jsme uvažovali o ektoparazitární infestaci, která se typicky projevuje pruritem, zhoršenou kvalitou kùže v místì napadení parazity. Dochází k odlupování šupinek kùže, vzniku krust, vypadávání bodlin – hypotrichóze až alopecii. Nejèastìjšími ektoparazity ježkù jsou roztoèi (Acarina). Z nich potom zejména èeleï Sarcoptidae a Psoroptidae. V úvahu bychom mìli vzít i Demodecidae. Z konkrétních druhù se setkáváme z èeledi Sarcoptidae se Sarcoptes scabiei, který je ovšem relativnì málo èastý u pet ježkù. Bìžnìji se s ním setkáváme u volnì žijících, napø. ježka západního (Erinaceus europaeus). S venkovním prostøedím ovšem naši pacienti, vzhledem k vìku a podmínkám chovu, zatím u souèasné majitelky nepøišli do kontaktu. Parazit má kulovitý tvar tìla, velmi krátké, kuželovité konèetiny 3. a 4. pár konèetin obvykle neprominuje pøes okraj tìla. Anus je umístìn na ventrální stranì tìla. Velikost samice je kolem 400 μm (Zajac et al., 2006), samec bývá menší. Dále Notoedres cati, popøípadì N. muris. Morfologická stavba tìla je obdobná jako u S. scabiei avšak anus je umístìn dorzálnì. Velikost jedincù je prùmìrnì 225 μm (Zajac et al., 2006). Léze se objevují nejèastìji na hlavì a v okolí uší. Tyto druhy parazitù

67

Studentská práce

VETERINÁRNÍ LÉKAØ  ROÈNÍK 10  2012  ÈÍSLO 2

jsou bìžnìjší, zvíøe se ale obvykle nakazí kontaktem s koèkou nebo drobnými hlodavci. K tomu v našem pøípadì nedošlo. Další z možných pùvodcù zpùsobujících ektoparazitózu v našem pøípadì mùže být Trixacarus cavie. Jde o pomìrnì bìžnì se vyskytujícího parazita morèat. Je blízce pøíbuzný se S. scabiei, kterému se i stavbou tìla podobá. Má však zhruba polovièní velikost – 200 μm (Zajac et al., 2006). Mùže být pøítomen asymptomaticky a projevit se až pøi oslabení, napø. hypovitaminóze C, stresu nebo ve vyšším vìku. K pøenosu dochází již od samice na novorozená mláïata. Vyvolává intenzivní pruritus, který mùže pøecházet až v automutilaci a køeèe (Bowman et al., 2003). V dùsledku toho mùže u bøezích samic docházet i k fetální odúmrti a abortùm (Paterson et al., 2006). Léze jsou nejèastìji na høbetì, ramenou, krku, stehnech, ve slabinách a dále se rozšiøují. Na kùži vznikají šupiny, krusty a alopetická ložiska. V pøípadì chronických infekcí nastává lichenifikace a hyperpigmentace postižených míst. Psoroptidae jsou ménì invazivní paraziti nalézající se na povrchu kùže, kterou nabodávají a živí se sáním tkáòového moku. Konèetiny jsou delší, uzpùsobené pohybu v srsti. Nevytváøejí chodbièky uvnitø kùže (Volf et al., 2007). Životní cyklus trvá 3 týdny. Zoonotický potenciál je pouze u imunosuprimovaných jedincù. Z této èeledi se mùžeme setkat s rodem Chorioptes, který se u afrických ježkù objevuje. Má oválný tvar tìla s delšími konèetinami oproti zástupcùm z èeledi Sarcoptidae. Dosahuje velikosti 300 μm (Zajac et al., 2006). Vyvolává taktéž odlupování kùže v šupinách, ztrátu bodlin a vznik krust. Nachází se nejèastìji kolem uší a èenichu (u našeho pacienta byly léze naopak na kaudální stranì tìla) a obvykle není zjevný pruritus. Mùže být ovšem pøítomen i asymptomaticky. Dále jsou velmi èasto popisovány infestace Caparinia tripilis (Quesenberry et al., 2004), popøípadì C. erinacei. Tito ektoparaziti mají kulatý tvar tìla, s delšími konèetinami. Mohou zpùsobovat subklinické infekce, které se pøi oslabení organismu projeví. Typickými pøíznaky jsou jako u ostatních ektoparazitóz pruritus (nemusí být markantní, napø. pouze otírání o pøedmìty), ztráta bodlin, srsti, dále seborrhea, vznik krust pøi bázi bodlin a kolem oèí. Èasem letargie, pokles apetitu. Parazit je však makroskopicky pozorovatelný jako bílé drobné kulièky. Což jsme na našich pacientech nezaznamenali. Èastìji jej nalézáme u dospìlých jedincù a o nìco bìžnìjší jsou u samcù než u samic. Z parazitù, u nichž by byl pøenos možný od morèat, je nutné zmínit ještì Chirodiscoides caviae (Quesenberry et al., 2002, Fox et al., 2002). Má typický podlouhlý tvar tìla dobøe odlišitelný od pøedchozích druhù. První dva páry konèetin jsou uzpùsobeny k pøichycení v srsti. Velikost je okolo 500 μm (Zajac et al., 2006). Obvykle vyvolává pouze asymptomatické infekce nebo drobné léze v okolí perinea a pánevních konèetin (Quesenberry et al., 2004). Je patrný jako bílá krupice v srsti, mùžeme pozorovat i pohybující se roztoèe. Dále pøipadá do úvahy ještì Demodex erinacei, který je nalézán u evropských ježkù. Tento parazit má charakteristický doutníkovitý tvar tìla, kraniálnì 4 páry krátkých konèetin. Velikost je druhovì rozdílná 100–200 μm (Zajac et al., 2006). Životní cyklus trvá 20–35 dní. Nachází se v chlupových folikulech a mazových žlázách a jeho projev je obvykle pouze subklinický. V pøípadì oslabení organismu dochází k pro-

jevùm v podobì odlupování šupin kùže a tvorbì papul. Na povrchu kùže nacházíme v kožním seškrabu kromì dospìlcù vìtší poèet jedincù ve stadiu larvy a nymfy. V rámci diferenciální diagnostiky jsme dále zvažovali dermatofytózu. Èastým u ježkù bývá Trichophyton erinacei, blízce pøíbuzný T.mentagrophytes a dále Microsporum. V poèáteèním stadiu se objevují drobné šupiny a krusty, dochází k vypadávání srsti, èasem se tvoøí krusty s mokvající spodinou. Léze se objevují v okolí oèí, ostnù. Zdrojem infekce bývají asymptomatiètí nosièi. V našem pøípadì by takovým asymptomatickým nosièem mohl být samec zaøazený do chovu jako poslední, u kterého se neprojevovaly žádné pøíznaky. Bakteriální dermatitida obvykle probíhá u imunitnì oslabených jedincù, pøípadnì jako sekundární kontaminace již døíve vzniklých lézí. Ke vzniku primárních poranìní, která by mohla být sekundárnì infikována bakteriemi, nebo která by se projevovala hojením v podobì nalezených strupù, u postiženého ježka dle anamnézy nedošlo. Nelze však vylouèit infekci lézí vzniklých automutilací pøi pruritu. V úvahu pøicházela také alergická reakce na nové vybavení terária nebo potravu a další látky, se kterými zvíøe pøišlo do kontaktu, (Quesenberry et al., 2004). Majitelka však v poslední dobì krmivo nijak nemìnila, nezaøazovala nové ani nemìnila zaøízení ubikace, s výjimkou pravidelného èištìní. U ježka byl zaznamenán i pemphigus foliaceus (Quesenberry et al., 2004). Jednalo se, ovšem spíše o ojedinìlý pøípad projevující se generalizovanou ztrátou bodlin, suchou odlupující se kùží a erytémem zejména na konèetinách, v okolí anu a uší. V pøípadì velmi mladých jedincù se svìdìním projevuje i samotný fyziologický rùst bodlin.

68

Diagnostické testy Hluboký kožní seškrab – odbìr vzorku provedeme seškrábnutím vrstvy kùže skalpelem do prvního kapilárního krvácení. Odebíráme vzorek z pøechodu zdravé a zmìnìné tkánì z více rùzných míst. Vzorek vložíme na podložní sklíèko, mùžeme pøímo mikroskopovat nebo v pøípadì vìtšího množství materiálu (krusty) zakápneme 10% hydroxidem draselným, který je nutný k dobré vizualizaci parazitù a prohlížíme až po 2–3 hodinách macerace. Diagnosticky pozitivní je nález parazita, jeho èástí nebo vajíèek. V našem pøípadì byl mikroskopický nález u samce ježka a u morèete negativní. U samice ježka pozitivní – podaøilo se nám nalézt dospìlého jedince parazita. Na základì mikroskopického vyšetøení jsme jej identifikovali jako Sarcoptes scabiei. Koprologické vyšetøení – vzhledem k ošetøování a péèi o srst je možný záchyt ektoparazitù i prostøednictvím trusu. Odbìr vzorku se provádí sbíráním trusu v období tøí dnù. Z tohoto vzorku je posléze vytvoøen smìsný vzorek, který je vyšetøen flotaènì. V pøípadì pozitivního nálezu pozorujeme dospìlé parazity nebo vajíèka. Koprologické vyšetøení bylo u všech tøech pacientù negativní. DTM test (dermaphyte test medium) – odbìr vzorku na tento komerènì používaný test provedeme vytržením èásti srsti v oblasti pøechodu léze a zdravé tkánì, a to z více míst. Srst s èástí vytržené povrchové vrstvy kùže vložíme

VETERINÁRNÍ LÉKAØ  ROÈNÍK 10  2012  ÈÍSLO 2

Studentská práce

do média. V pøípadì pozitivního testu dochází ke zmìnì barvy media a nárùstu plísnì. V našem pøípadì byl test u všech jedincù negativní.

Diskuse S ohledem na to, že byl pøi poèáteèním vyšetøením hlubokým kožním seškrabem diagnostikován svrab, nebyla další vyšetøení již nezbytnì nutná. K tìm bychom pøistoupili v pøípadì, že by nedošlo k pozitivní odezvì na terapii, pøíznaky by se zhoršovaly nebo se objevily nové, nebo by došlo v brzké dobì po ukonèení léèby k recidivì. V takovém pøípadì by bylo vhodné zopakovat i již provedená vyšetøení, zejména kožní seškrab. Jako další vyšetøení bychom mohli provést odbìr krve k hematologickému a biochemickému vyšetøení. Hematologie – v pøípadì parazitóz dochází k leuko-cytóze s monocytózou, eosinofilií a bazofilií. Biochemické vyšetøení mùžeme použít k vylouèení jiných patologických procesù v organismu (napø. porucha funkce jater). K vylouèení bakteriální kontaminace porušené kùže by bylo vhodné odebrat vzorky k mikrobiologické kultivaci. Ty bychom zaslali v transportní pùdì, napø. AMIES, a ve vyšetøení nechali stanovit v pøípadì pozitivního nálezu i citlivost konkrétních mikroorganismù na antibiotika. To je dùležité nejen vzhledem ke správné praxi používání antibiotických látek, ale i vzhledem k omezenému výbìru antibiotik použitelných pro ježky (nelze použít chloramphenicol (Dvorská Z., 2012)) a pro morèata (nepoužívat peniciliny, makrolidy, aminoglykosidy a nìkterá další). Dalším vyšetøením indikovaným v pøípadech dermatologických onemocnìní, zejména však chronických nebo nereagujících na terapii, je provedení biopsie kùže. Zde je v našem pøípadì nevýhodou malá velikost pacientù a zákrok by pro nì byl pomìrnì invazivní. Tímto vyšetøení bychom mohli vylouèit napø. autoimunitní pemphigus foliaceus.

Diagnóza a prognóza Na základì klinického vyšetøení a mikroskopického nálezu byla stanovena diagnóza – sarkoptový svrab. Vzhledem k záchytu onemocnìní v èasném stadiu, bez pokroèilých lézí a bez sekundární infekce kožních zmìn, a vzhledem k obecnì úspìšnì provádìné terapii tohoto onemocnìní, byla prognóza pøíznivá. Terapie K terapii je doporuèován na prvním místì ivermectin. Toto širokospektrální antiparazitikum je vhodné pøi infestaci roztoèi obecnì. Dávkování je uvádìno v rozmezí 0,2–0,8 mg/kg (nejèastìji 0,5 mg/kg) s.c., p.o. nebo formou spot on (perkutánnì). U morèat ovšem nedochází k p.o. vstøebání (Paterson et al., 2006). Mìlo by být podáno 3–5 dávek v odstupu po 7–14 dnech. Obvykle jsou dostaèující 3 dávky. Popøípadì selamectin v dávce 9 mg/libru hmotnosti, to odpovídá 20 mg/kg topicky s reaplikací za 3 týdny (Corriveau L. A et al., 2010). Lze použít také amitraz 0,03% topicky opakovat po 7–14 dnech. U psù se používá ve formì koupelí, to však nelze u afrických ježkù doporuèit. Dále je možné použít permethrin 1% také topicky (Fowler, M. E. et al., 2003). Nutné je pøeléèení všech zvíøat, která mohla pøijít do kontaktu s nakaženým a dále pak zejména dezinfekce prostøedí a výmìna nedezinfikovatelných souèástí terária, pøípadnì jejich odstranìní. Dùsledné vymìòování podestýlky dennì (vhodný je novinový papír). V pøípadì výrazného pruritu je možné aplikovat prednison (Fowler, M. E. et al., 2003) v dávce 2,5 mg/kg každých 12 hodin. Uvádí se, že v nìkterých pøípadech byl po podání ivermectinu zaznamenán úhyn ježka (Ivermectin injection goes bad. Hedgehog Central Forums, 2008). Zatím však nebyly provedeny studie, které by toto potvrzovaly (Healthy Hedgehogs. Pawprint 1996–2005) a úhyny jsou pøièítány pøedávkování léèivem. Kontraindikovaným antiparazitikem pro ježky je fipronil (Dvorská Z., 2012). V našem pøípadì jsme jako terapii zvolili ivermectin v pøípravku Biomectin 1%. V dávce 0,01 ml pro toto jako spot on pro samici ježka, aplikováno 2x v rozestupu 10 dní a pak ještì 1x za 14 dní. V dávce 0,01 ml pro toto jako spot on pro samce ježka, aplikováno 2x v rozestupu 10 dní. A v dávce 0,03 ml s.c. pro toto pro samce morèete, aplikováno 3x v rozestupu 14 dní. Majitelce byla doporuèena dùsledná dezinfekce všech ubikací. Výsledky Pøi následné kontrole za 10 dní po aplikaci ivermectinu došlo u samice k výraznému zlepšení, ustoupil pruritus, stav kùže se zlepšil. Samec ježka beze zmìn stavu – samec byl již pøi prvním klinickém vyšetøení bez pøíznakù, byl pøeléèen preventivnì vzhledem k výskytu onemocnìní v chovu. Proto byl ošetøen pouze dvìma dávkami pøípravku. U morèete taktéž došlo ke zlepšení – kùže bez šupin, pøetrvává hypotrichóza. Pøi poslední kontrole za dalších 14 dní nebyly nalezeny u ježkù patologické zmìny. Majitelka uvádìla normální chování u všech pacientù, pouze u morèete pøetrvávala hypotrichóza. Byl proveden kontrolní kožní seškrab, který byl negativní.

Závìr V pøípadì parazitóz, jako v našem pøípadì, mùže dojít k zavleèení infekce do chovu prostøednictvím novì pøidaných jedincù, kteøí nebyli umístìni do karantény (doporuèená doba je obvykle 30 dní). Dále prostøednictvím pøedmìtù jako hobliny, hraèky a podobné obsahujících vajíèka nebo dospìlce roztoèù. Pravdìpodobný je i projev døíve subklinické infekce u nìkterého z jedincù. Spouštìèem je nejèastìji stres, pøípadnì vyšší vìk – stárnutí pacienta, se kterým je spojeno zhoršení imunitních funkcí organismu. Také mùže dojít k pøenesení parazitù z asymptomatického pøenašeèe na citlivé jedince prostøednictvím používání stejného vybavení, napø. k èištìní ubikací nebo prostøednictvím majitele. Podìkování: Za pomoc velmi dìkuji paní doktorce MVDr. Ivanì Langové, která mi poskytla anamnestické údaje a umožnila mi úèastnit se vyšetøení a terapie ježkù. Ráda bych také podìkovala všem z Veterinární kliniky Jesenice MVDr. Babíèka za jejich pomoc a ochotu a paní Nìmcové, majitelce léèených ježkù, za spolupráci.

Veterinární klinika Jesenice MVDr. Karel Babíèek, PhD. Budìjovická 81 252 42 Jesenice Jana Müllerová Fakulta veterinárního lékaøství (studentka 5. roèníku) Veterinární a farmaceutická univerzita Brno e-mail: [email protected]

69

Studentská práce

VETERINÁRNÍ LÉKAØ  ROÈNÍK 10  2012  ÈÍSLO 2

Literatura Bowman, D. D. Georgis‘ Parasitology for Veterinarians: Eighth Edition. Elsevier Science 2003; 66.

Ivermectin injection goes bad. Hedgehog Central Forums [online]. ©2008 [cit. 2012-03-17]. Dostupné z: http://hedgehogcentral.com/ forums/viewtopic.php?f=5&t=6&p=1953.

Corriveau L. A. Hedgehog wellness (Proceedings) [online]. ©2010 [cit. 2012-03-25]. Dostupné z :http://veterinarycalendar.dvm360.com/ avhc/article/articleDetail.jsp?id=737148&sk=&date=&pageID=5.

Paterson, S. Skin diseases of Exotic Pets: Firsth published. Blackwell Science Ltd. 2006; 237, 238, 268.

Dvorská Z. První pomoc ježkùm – péèe o ježèí mláïata. Jikl Service [online]. ©2012 [cit. 2012-03- Dostupné z: http://www.jiklservice.cz/ pomoc_jezkum.php.

Quesenberry, K.E., Carpenter, J. W. Ferrets, Rabbits and Rodents Clinical Medicine and Surgery: Second Edition. Elsevier 2004; 349–350, 249–250.

Exotiètí ježci. MyZoo. [online]. ©2007 [cit. 2012-03-21]. Dostupné z: http://www.myzoo.estranky.cz/clanky/savci/jezci-usati_hemiechinusauritus_.html.

Sarcoptic Mange (with special reference to Hedgehogs, Bears, Lagomorphs and Ferrets). Wildpro – the electronic encyclopaedia and library for wildlife [online]. ©2012 [cit. 2012-03-17].

Fox, J. G., Anderson, L. C., Loew, F. M., Quimby, F. W. Laboratory Animal Medicine: Second edition. Elsevier 2002; 225–228.

Dostupné z: http://wildpro.twycrosszoo.org/s/00dis/Parasitic/Sarcoptic_ mange.htm.

Fowler, M. E., Miller, E.R. Zoo and Wild Animal Medicine: Fifth edition. Elsevier Science 2003; 310- 311, 434–435.

Svobodová, V., Svoboda, M. Klinická parazitologie psa a koèky. Èeská asociace veterinárních lékaøù malých zvíøat. Brno 1995; 188–190

Healthy Hedgehogs. Pawprint: Your Information Source for Small Exotic Pets [online]. ©1996-2005 [cit. 2012-03-18]. Dostupné z: http:// www.pawprintonline.com/central-hedgehog-health.html.

Volf, P., Horák, P. a kol. Paraziti a jejich biologie. Triron 2007; 268–270 Zajac, A. M., Conboy, G. A. Veterinary Clinical Parasitology: Seventh edition. Blackwell Publishing 2006;186–202.

Práce studentky 5. roèníku FVL VFU Jany Müllerové vznikla v rámci Stipendijního programu MEVET, který je urèen na podporu pregraduálního vzdìlávání, s cílem iniciovat rozvoj samostatných odborných aktivit u studentù veterinární medicíny.

70