Svaz soveˇtsky´ch socialisticky´ch republik 1986 Zaznamenal Petr
OBMEˇN Kazˇdy´, kdo otevrˇe tento sesˇit, ocˇeka´va´, zˇe se dovı´, procˇ ma´ takovy´ podivny´ na´zev: Obmeˇn. Je to proto, zˇe zase jde o cestopis („zase“ proto, zˇe jsem jich uzˇ napsal vı´ce). Obmeˇn charakterizuje u´plneˇ vsˇe: Jedna´ se o vy´meˇnnou praxi do Soveˇtske´ho svazu. Nasˇe katedra posı´la´ 10 lidı´ (8 studentu˚ a dva vedoucı´) do Novosibirska, kde se o neˇ postara´ sbratrˇena´ katedra. Tato posle´ze posˇle 10 lidı´ do Prahy. Jde spı´sˇ o vy´meˇnny´ vy´let. Koho by zajı´maly blizˇsˇ´ı organizacˇnı´ podrobnosti, nebude cˇ´ıst tento cestopis, ale prˇ´ıslusˇne´ u´rˇednı´ za´znamy jednotlivy´ch kateder. Tento cestopis se bude spı´sˇe veˇnovat neobycˇejny´m za´zˇitku˚m z nasˇ´ı cesty po SSSR. Proto se zde nebude ani dlouze rozva´deˇt, jake´ byly trˇeba vyrˇ´ıdit formality a nenı´ zajı´mave´ uzˇ ani to, zˇe tatı´nek uzˇ pu˚l roku prˇedem uvazˇoval o tom, co si ma´m zabalit, a spojil jme´no Novosibirsk se Sibirˇ´ı a uvazˇoval, zda bude dobre´ si prˇibalit teple´ pra´dlo. Slozˇenı´ Myslı´m si, zˇe bude v u´vodu tohoto cestopisu dobre´ napsat slozˇenı´ nasˇ´ı vy´pravy. Tı´m se myslı´ jme´na cˇlenu˚ vy´pravy a jejich zavazadla. U vedoucı´ch uvedu jesˇteˇ funkcˇnı´ zarˇazenı´ a tituly. Doc. RNDr. Alesˇ Pultr, CSc., vedoucı´ vy´pravy, zavazadla, ktera´ pouzˇ´ıva´ mi nejsou zna´ma´, RNDr. Jirˇ´ı Kottas, tajemnı´k vy´pravy, jeho zavazadla jsem takte´zˇ dlouho nestudoval. Nynı´ uvedu studenty 3. rocˇnı´ku: Martin Kola´rˇ – velky´ batoh Frantisˇek Vencl – nevı´m Edita Vargova´ Ivana Radonˇova´ (roz. Zoulova´) – batoh. Studenti 4. rocˇnı´ku: Ondrˇej Zindulka – mensˇ´ı cestovnı´ kabela, Jan Dosta´l – veˇtsˇ´ı kufr, Petr Jirˇ´ıcˇek – velky´ batoh + spousta tasˇek, Petr Olsˇa´k – dveˇ tasˇky. 1. den: sobota 31. kveˇtna 1986 Ne vsˇichni jsme se sesˇli v Praze na Hlavnı´m na´drazˇ´ı. Nasˇteˇstı´ toto bylo prˇedem domluveno, takzˇe veˇtsˇ´ı vzrusˇenı´ na zacˇa´tku nasˇ´ı cesty jesˇteˇ nebylo. Ostatnı´ dva prˇistoupili v Cˇeske´ Trˇebove´ a v Olomouci. Poprve´ jsem jel v lu˚zˇkove´m vlaku a myslı´m, zˇe jsem nebyl sa´m. Tı´mto vlakem bylo trˇeba absolvovat 2 551 kilometru˚, sice cestu z Prahy do Moskvy. Prˇed odjezdem jsme zorganizovali na´kup potravin v menze, abychom meˇli co na cestu. Byli jsme totizˇ poucˇeni kamara´dy, kterˇ´ı uzˇ OBMEˇN absolvovali a kterˇ´ı rˇ´ıkali: „Bude hlad“, respektive: „Bude sracˇka“. Meˇli jsme tedy nynı´ ve vlaku mnoho konzerv a dokonce sy´r a peˇt sˇisˇek sala´mu VYSOCˇINA. Strachovali jsme se, jak to prˇevezeme prˇes hranice, protozˇe i o tom zkusˇenosti jiny´ch lidı´ pravily, zˇe to nenı´ trivia´lnı´. Oba´vali jsme se tzv. hygienika, ktery´ u rusky´ch celnı´ku˚ rozsˇirˇuje jejich rˇady. Proto jsme si jesˇteˇ prˇed spanı´m rozdeˇlili veˇci, ktere´ jsme chteˇli „propasˇovat“ ru˚zneˇ mezi sebe, aby prˇi prˇ´ıpadne´ kontrole na´m nenasˇli vsˇechno, a byli jsme odhodla´ni nalezene´ potraviny prˇed celnı´ky zkonzumovat. V kupe´ jsme byli cˇtyrˇi a ja´ jsem byl prvnı´, ktery´ chteˇl jı´t spa´t. Tı´m jsem obteˇzˇoval sve´ spolucestujı´cı´ sta´le intenzivneˇjsˇ´ı zˇa´dostı´, aby zhasli.
1
2. den: 1. 6. Ra´no na´s probudil „deˇzˇurnyj“ se slovy, zˇe bude cˇetyre cˇasa zakrytyj bufet, takzˇe bychom ho meˇli preventivneˇ pouzˇ´ıt. Bylo to ve cˇtyrˇi hodiny ra´no. Pak prˇisˇly hranice a po delsˇ´ı dobeˇ cˇeka´nı´ prˇisˇli i slovensˇtı´ celnı´ci. Jeden z nich, ktery´ kontroloval pasy byl dost neprˇ´ıjemny´ a prˇika´zal Ondrˇeji, aby se oholil. Kdyzˇ Ondrˇej tento u´kon prova´deˇl, „deˇzˇurnyj“ mu za tı´mto u´cˇelem otevrˇel zakrytyj bufet a meˇl z cizı´ho nesˇteˇstı´ obrovskou radost. Celnı´k Ondrˇejovi slı´bil, zˇe ho prˇijde zkontrolovat, ale samozrˇejmeˇ se tak nestalo. Veˇtsˇ´ı obavu jsme meˇli z rusky´ch celnı´ku˚, hlavneˇ z jejich hygienika. Ten vsˇak s celnı´ky nebyl. Zato pasovy´ celnı´k (rusky´) si na´s dlouze prohlı´zˇel a hledal podobu s fotografiemi v pasech. Nasˇteˇstı´ jsme s celnı´ky nemeˇli zˇa´dne´ dalsˇ´ı za´zˇitky. V Cˇopu jsme cˇekali vı´c nezˇ hodinu na vy´meˇnu podvozku˚. Chteˇl jsem by´t prˇi tom, ale bohuzˇel jsem nebyl, protozˇe jsem vystoupil z vlaku a vago´ny mi ujely. Navı´c jsem nemeˇl u sebe zˇa´dny´ doklad, takzˇe jsem se poprve´ na pu˚deˇ SSSR necı´til prˇ´ılisˇ jisteˇ. Jediny´, kdo byl u vy´meˇny podvozku˚, byl Petr Jirˇ´ıcˇek. Cesta vlakem po SSSR uzˇ neobsahovala mnoho konkre´tnı´ch za´zˇitku˚. Dokonce i vecˇer se opakoval, t.j. byl jsem prvnı´ v kupe´, ktery´ chteˇl jı´t spa´t. Od prvnı´ noci se tento vecˇer lisˇil pouze tı´m, zˇe jsem s Ondrˇejem dospeˇl ke sporu o tom, jak velka´ ma´ Ivana Radonˇova´ prsa. Tento spor jsem vedl s Ondrˇejem uzˇ v polospa´nku. 3. den: 2. 6. Prˇes noc jsme projeli „zamorˇeny´m u´zemı´m“ (kolem Cˇernobylu) a celkem dobrˇe vyspanı´ jsme se ra´no probudili jizˇ podle moskevske´ho cˇasu. Dnes uzˇ ma´me dorazit do Moskvy a to v 13 hodin 32 minut. Ke konci nasˇ´ı dlouhe´ cesty vlakem se ke meˇ dostala sˇokujı´cı´ zpra´va: „Na´sˇ vedoucı´ ztratil vsˇechny doklady!“ Zacˇali jsme uvazˇovat o tom, co budeme v Moskveˇ deˇlat, kdyzˇ uzˇ nema´me letenky do Novosibirska. Navı´c nema´me ani zpa´tecˇnı´ jı´zdenky vlakem do Prahy! Zacˇal jsem odpocˇ´ıta´vat vterˇiny, protozˇe jsem veˇdeˇl, zˇe kazˇdou dalsˇ´ı vterˇinu je jisteˇjsˇ´ı, zˇe se doklady nenajdou. Tuto u´vahu jsem vedl na za´kladeˇ toho, zˇe s plynoucı´m cˇasem se ukazovalo hleda´nı´ dokladu˚ cˇ´ım da´l tı´m vı´c bezvy´sledneˇjsˇ´ı. Nasˇteˇstı´ posle´ze zacˇala prokukovat zpra´va, zˇe se ztratily „jenom“ doklady, tj. pas a celnı´ prohla´sˇenı´, takzˇe letenky i jı´zdenky jsou na sveˇteˇ, nebot’ je meˇl u sebe Kottas. Tı´m se na´m ulevilo, ale nasˇemu vedoucı´mu Pultrovi asi moc do smı´chu nebylo. Prˇesto jsme v nasˇem kupe´ udeˇlali koncert Karla Gotta a za te´to situace jsme dojeli do Moskvy. Veˇtsˇina vy´meˇnny´ch praxı´ prˇijı´zˇdı´ na koncove´ na´drazˇ´ı s obavami, zda tam na neˇ bude neˇkdo cˇekat a zda se na pero´nu najdou. My (prˇedevsˇ´ım ale nasˇi vedoucı´) jsme meˇli obavy daleko veˇtsˇ´ı, takzˇe na tuto obavu na´m nezbylo mı´sto. Taky, jak se uka´zalo, by nebyla opra´vneˇna´, protozˇe jaky´si SERGEJ na´s na na´stupisˇti Kyjevske´ho na´drazˇ´ı v Moskveˇ rychle nasˇel. Taky na´s rychle nasˇla milice (policajti), se ktery´mi si meˇl nejvı´ce co rˇ´ıci Pultr. Vedeni policajtem jsme opousˇteˇli na´stupisˇteˇ. Ve velke´ cˇeka´rneˇ jsme cˇekali, azˇ se vybavı´ potrˇebne´ na´lezˇitosti s milicı´ a potom jsme zaha´jili zajı´mavou cestu na Moskevskou studentskou kolej, kam ovsˇem s na´mi nejeli nasˇi vedoucı´, protozˇe jejich smeˇr byl urcˇen Cˇeskoslovensky´m velvyslanectvı´m. Nasˇe zajı´mava´ cesta na kolej zacˇala vysoky´m vy´skokem Ondrˇeje Zindulky, ktery´ meˇl ohromnou radost z prˇ´ıcˇin, ktere´ na´m zatajil. Ska´kal vysoko, acˇkoli byl obteˇzˇka´n cizı´m batohem a v podchodu byl pomeˇrneˇ nı´zky´ strop. Svy´m pocˇ´ına´nı´m ma´lem zranil kolegu Dosta´la. Cesta pokracˇovala tı´m, zˇe vy´sˇe jmenovane´ho ska´kajı´cı´ho cˇloveˇka skrˇ´ıply dverˇe v metru, protozˇe bylo ma´lo slysˇet upozorneˇnı´ o tom, zˇe se dverˇe zavı´rajı´. Potom prˇisˇel za´zˇitek s autobusem. Jeden autobus jsme nechali ujet a do druhe´ho jsme se nacpali. Jirˇ´ıcˇek se stal podavacˇem jı´zdenek. Lide´ posı´lali penı´ze ke strojku, Jirˇ´ıcˇek soukal lı´stky ze strojku a posı´lal je zpeˇt. Bylo to da´no tı´m, zˇe se k tomu strojku tak blbeˇ postavil. Pak nastala akce s vystupova´nı´m. Ja´ jediny´ jsem sedeˇl a proto jsem se davem proboura´val ke dverˇ´ım velice komplikovaneˇ. Z autobusu jsem vyskakoval uzˇ za jı´zdy za vsˇeobecne´ho veselı´ my´ch spoluzˇa´ku˚. 2
Na koleji na´s ubytovali do velke´ho mnozˇstvı´ prachu a tam jsme cˇekali na nasˇe vedoucı´. ˇ Ceka´nı´ jsme si zpestrˇili kra´tkou vycha´zkou do okolı´ koleje. Koupili jsme si zmrzlinu, kterou ˇ ekl jsem: „Jejkote, mankote“. Vecˇer jsme dostali prˇideˇleny se mi podarˇilo upustit na zem. R konzervy a potom jsme besedovali o budoucı´m programu a nejen o neˇm. Ondrˇej na´m rˇekl, z cˇeho dostal tu ska´kajı´cı´ radost. Z 8 studentu˚, kterˇ´ı na´s budou prova´zet po Novosibirsku a kterˇ´ı pojedou do Prahy je 7 dı´vek! 4. den: 3. 6. Pultr vsta´val v 7 hodin a odesˇel vyrˇizovat dalsˇ´ı za´lezˇitosti kolem ztracene´ho pasu. Vra´til se kolem 10 hodin s radostnou zpra´vou, zˇe jeho pas se nasˇel. To uzˇ jsme byli vyspanı´ a nasnı´danı´ a odcha´zeli jsme do centra poznat Moskvu. Nejdrˇ´ıv jsme meˇli namı´rˇeno na Leninskij prospekt, kde se meˇla nacha´zet prodejna odborne´ literatury. (Pozna´mka: Pod pojmem „my“ si cˇtena´rˇ v te´to kapitole prˇedstavı´: „my cˇtyrˇi, tj. Ondrˇej, Honza a 2x Petr “). Leninskij prospekt je ulice velice sˇiroka´ a mnoho kilometru˚ dlouha´. Proto bylo pro na´s na´rocˇne´ prˇ´ıslusˇny´ obchod najı´t. To se po delsˇ´ım jezˇdeˇnı´ a chozenı´ po zmı´neˇne´ ulici nakonec podarˇilo. Stejneˇ nikdo z na´s nic nekoupil. Chteˇli jsme si koupit take´ hrnı´cˇky na pitı´, ale ani to se na´m nepodarˇilo. Metrem jsme dojeli k Rude´mu na´meˇstı´ a byli jsme drobet prˇekvapeni veliky´m obchodnı´m domem. Trˇi asi 500 m dlouhe´ pasa´zˇe, ve ktery´ch byly prodejny ve dvou patrech. Honza chteˇl koupit fot’a´k, ale nekoupil. Ja´ jsem chteˇl koupit Gotta, ale nekoupil jsem. Oba dva nena´kupy jsou zpu˚sobeny tı´m, zˇe nemeˇli to, co jsme chteˇli. Udeˇlal jsem pa´r snı´mku˚ na Rude´m na´meˇstı´ a uzˇ celkem unaveni jsme zamı´rˇili do Pusˇkinovy galerie. Po cely´ den bylo v Moskveˇ strasˇne´ vedro. V Pusˇkinoveˇ galerii byly moc skveˇle´ veˇci, ale bylo jich mnoho. Jelikozˇ jsme byli (jak jizˇ bylo rˇecˇeno) dost Obchod’a´k na Rude´m na´meˇstı´ znaveni, nebyli jsme schopni vsˇechno umeˇnı´ pohltit a vnı´mat. Honza Dosta´l se odebral kupovat fot’a´k. Ondrˇeje Zindulku nejvı´ce z cele´ vy´stavy zaujala jedna cˇernosˇka. Tento objekt ale nebyl umeˇlecky´, ny´brzˇ zˇivy´. To, co zde pı´sˇu, sa´m prˇiznal, ale po na´vratu na kolej diskutoval s Pultrem pouze o obrazech a umeˇlecky´ch dı´lech. Tyto rˇa´dky pı´sˇu na koleji v Moskveˇ zrovna ve chvı´li, kdy se vra´til Honza, ktery´ konecˇneˇ koupil fot’a´k. Po vecˇerˇi, ktera´ obsahovala sala´m VYSOCˇINA a cˇaj, jsme pomalu opousˇteˇli Moskevskou kolej a chystali se na letisˇteˇ. Je zde na mı´steˇ podotknout, zˇe se zacˇalo schylovat k bourˇce. Cely´ den bylo velike´ vedro a pra´veˇ ted’, kdyzˇ jsme meˇli vyjı´t ven a na letisˇteˇ, se nad Moskvu prˇihnal velky´ mrak a zvedl se vı´tr. Pultr zacˇal uvazˇovat o tom, zˇe si vezmeme taxi, abychom nezmokli. Nasˇteˇstı´ na´s de´sˇt’nezastihl a my jsme s rukama jak orangutani, na jejichzˇ koncı´ch se nale´zala teˇzˇka´ zavazadla, dosˇli peˇsˇky azˇ k metru a pak cestovali metKlasicke´ mı´sto v Moskveˇ rem a expresnı´m autobusem na letisˇteˇ. V autobuse jsem se snazˇil tva´rˇit va´zˇneˇ, cozˇ se mi vu˚bec nedarˇilo. Zato se to velmi dobrˇe darˇilo jedne´ panı´ na letisˇti u zavazadel. Byla prˇ´ımo kouzelna´.
3
Meˇli jsme leteˇt ve 23 hodin 20 minut moskevske´ho cˇasu. Prˇisˇel ale za na´mi Ondrˇej a sdeˇlil na´m, zˇe ma´ pro na´s neveselou zpra´vu: na´sˇ odlet se odkla´da´ na 3 hodiny ra´no. Tak jsme cˇekali... Kolem trˇ´ı hodin jsme se z mı´stnı´ho rozhlasu dozveˇdeˇli, zˇe se let odkla´da´ na 6 hodin 10 minut. Tak jsme zase cˇekali... Neˇktery´m z na´s se podarˇilo alesponˇ na chvı´li usnout v ru˚zneˇ zkroucene´ poloze na sedadlech. Kolem sˇeste´ hodiny na´m zkontrolovali tasˇky pomocı´ rentgenu a dovezli na´s k letadlu. Vsˇe trvalo strasˇneˇ dlouho a tak jsme byli ra´di, zˇe jsme v 8 hodin 30 minut odstartovali. 5. den: 4. 6. Nutno si uveˇdomit, zˇe prˇ´ıletem do Novosibirsku jsme postrcˇili hodinky o cˇtyrˇi hodiny doprˇedu, takzˇe jsme ztratili nejen noc, ale i cely´ den. Na letisˇti v Novosibirsku jsme byli ve 4 hodiny odpoledne mı´stnı´ho cˇasu a neˇjake´ drobneˇjsˇ´ı cˇeka´nı´ na´s uzˇ ani trochu nevyvedlo z mı´ry. Spra´vnˇa´cky´ byl autobus, ktery´ na´m prˇipravili nasˇi soveˇtsˇtı´ kolegove´ a ktery´ na´s odvezl z letisˇteˇ. Objel Novosobirsk, projel kolem tzv. Obske´ho morˇe po hra´zi, dovezl na´s do tzv. Akadeˇmgorodku a konecˇneˇ ska´kal po silnici z jedne´ dı´ry na druhou. Teˇch bylo na silnici pozˇehnaneˇ, ale autobus byl na to vybaven a meˇl specia´lnı´ konstrukci. V Akadeˇmgorodku na´s ubytovali do pokoju˚ po trˇech a po dvou, takzˇe se nasˇe nerozlucˇna´ cˇtverˇice musela rozpadnout. Byl jsem Ubytova´nı´ pro mı´stnı´ studenty to ja´, kdo se od nı´ odsˇteˇpil a to proto, zˇe z na´s cˇtyrˇ jsem do trˇ´ılu˚zˇkove´ho pokoje vstoupil jako poslednı´. Odpocˇinout na´s nechali nasˇi soveˇtsˇtı´ prˇa´tele´ (spı´sˇ prˇ´ıtelkyneˇ) jenom kra´tce, nebot’jsme meˇli v pu˚l desa´te´ vecˇer seznamovacı´ vecˇerˇi, o ktere´ se tvrdilo, zˇe je ryze neforma´lnı´ho charakteru. Tam jsme teprve meˇli uvideˇt vsˇechny dı´vky, ktere´ budou na´sˇ pobyt nada´le zpestrˇovat svou prˇ´ıtomnostı´. V malinke´ mı´stnu˚stce na na´s z na´steˇnky koukal soudruh Gorbacˇov a dalsˇ´ı cˇlenove´ Nejvysˇsˇ´ıho soveˇtu, z koutu na na´s koukal obraz Lenina a ze zˇidlı´ na na´s koukali nasˇi hostitele´. Nutno poznamenat, zˇe mezi dı´vkami se ktery´mi jsme se tam sezna´mili, si Zindulka zrˇejmeˇ nevybere. Protozˇe jsme dlouho nespali, tak posezenı´ trvalo jen kra´tce. Prˇisˇili jsme si na sebe cedulky se jme´ny a kdyzˇ Ondrˇej zacˇal zpı´vat a hra´t na kytaru, tak jsme to ukoncˇili. Spolecˇenska´ mı´stnost byla v jine´ budoveˇ, nezˇ jsme byli ubytovanı´, a prˇi prˇechodu z budovy do budovy se na na´s vrhly obrovske´ roje koma´ru˚. To jsem jesˇteˇ netusˇil, zˇe tı´m moje utrpenı´ nekoncˇ´ı, ale zˇe se na meˇ chysta´ noc plna´ za´zˇitku˚ Jsem ubytova´n (zatı´m) s Martinem Kola´rˇem a Frantisˇkem Venclem. Martin je velky´ cˇloveˇk (co do velikosti fyzicke´) a velice, prˇ´ımo strasˇneˇ, chra´pe. Jeho chra´pa´nı´ obsahuje mohutne´ basy, z nichzˇ drncˇ´ı i okennı´ tabulky a sı´pave´ vy´sˇky, ktere´ jsou take´ velmi kvalitnı´. Co do kmitocˇtove´ho rozsahu se kdejaka´ HIFI souprava mu˚zˇe jı´t zahrabat prˇed chra´pa´nı´m Martina Kola´rˇe. Navı´c jeho . . . a pro na´s chra´pa´nı´ ma´ tolik obmeˇn a druhu˚, zˇe nezna´m zˇa´dne´ jine´ varhany s tolika rejstrˇ´ıky nezˇ jsou varhany, ktere´ lezˇely v posteli ve stejne´ mı´stnosti, kde jsem se snazˇil usnout. Navı´c obcˇas chrupnul i druhy´ kolega, takzˇe jsem meˇl poslech stereo. To, zˇe nemu˚zˇu usnout je jisteˇ da´no i velkou cˇasovou zmeˇnou, ktera´ vznikla na za´kladeˇ nasˇeho neda´vne´ho cestova´nı´. Navı´c jsem si vzpomneˇl na vypravova´nı´ starsˇ´ıch spoluzˇa´ku˚ (co uzˇ zde 4
byli drˇ´ıve) o sˇva´bech. Videˇl jsem jednoho na tom vecˇernı´m sezenı´, jak vylezl zpoza na´steˇnky. Asi ve trˇi hodiny ra´no jsem zasˇel na za´chod a tam zpozoroval jesˇteˇ veˇtsˇ´ı mnozˇstvı´ sˇva´bu˚. Jsou to odpornı´ brouci. Je prˇirozene´, zˇe toto pozna´nı´ mi na spa´nku moc neprˇidalo. A tak je ted’ peˇt hodin ra´no, ja´ dopisuji na chodbeˇ rˇa´dky tohoto denı´ku a zatı´m jsem neusnul. Jaka´ dalsˇ´ı zvı´rˇa´tka meˇ prˇekvapı´? Koma´rˇi, sˇva´bi, ...? 6. den: 5. 6. Hned ra´no v pu˚l desa´te´ jsme meˇli by´t na univerziteˇ, kde na´s cˇekal bohaty´ program. Ve skutecˇnosti jsme tam dorazili azˇ kolem desa´te´ a bez toho, abychom se prˇedem nasnı´dali. Bylo to da´no tı´m, zˇe jsme vsˇichni vcˇetneˇ Pultra zaspali. Sergej meˇl k tomu nara´zˇky, protozˇe mu cˇasova´ zmeˇna mezi Moskvou a Novosibirskem neprˇisˇla tak velka´, jako na´m. Nynı´ ve strucˇnosti popı´sˇu, jaky´m programem jsme byli zameˇstna´ni. Nejdrˇ´ıve na´s tedy natlacˇili do kancela´rˇe k prorektorovi, ktery´ meˇl mnoho telefonu˚ (cˇtyrˇi), ktery´ na´m neˇco rˇ´ıkal o universiteˇ a ktery´ mluvil rusky. Rozespalı´ a nenasnı´danı´ jsme ho vnı´mali jen steˇzˇ´ı (ale spı´sˇ vu˚bec). Pouze Pultr ha´jil cˇest nasˇ´ı delegace a snazˇil se, aby to vypadalo, zˇe na´s to ohromneˇ zajı´ma´. Meˇl jediny´ na prorektora dotazy. Zajı´mave´ na te´to cˇa´sti programu bylo take´ to, zˇe prorektorovi cˇasto zvonil neˇktery´ z uvedene´ho mnozˇstvı´ telefonu˚, on prˇerusˇil vy´klad, s profesiona´lnı´ zrucˇnostı´ zvedl slucha´tko toho spra´vne´ho telefonu a rˇekl: „DA, DA, DA!“ Potom to vypadalo, zˇe se bude historie opakovat, protozˇe na´s zase natlacˇili do neˇjake´ kancela´rˇe, tentokra´t jine´ho hodnosta´rˇe. Ale nasˇteˇstı´ zjistili, zˇe jsme nesnı´dali a proto mı´sto hodnosta´rˇe se v kancela´rˇi objevil samovar a my jsme dostali cˇaj. Nejen cˇaj, ale dostali jsme i cˇas zajı´t do menzy na obeˇd. Tak jsme hned po Akadeˇmgorodok ra´nu obeˇdvali. Po obeˇdeˇ se podobna´ veˇc jako s prorektorem opakovala. Tentokra´t s deˇkanem Mechaniko mateˇmaticˇeskovo fakulteˇta. Na rozdı´l od prvnı´ho meˇl mı´nˇ telefonu˚ a sezenı´ bylo kratsˇ´ı. Pote´ se na´s chopila jaka´si panı´ s ukazova´tkem a vodila na´s po chodba´ch university. Prˇi tom sta´le neˇco povı´dala (rusky). Odpolednı´ program sesta´val z na´vsˇteˇvy mı´stnosti, ve ktere´ majı´ mikropocˇ´ıtacˇe. Prˇedva´deˇli na´m pouze neˇjake´ hry. Podle me´ho na´zoru patrˇ´ı hry na pocˇ´ıtacˇi k nejstupidneˇjsˇ´ımu vyuzˇitı´ pocˇ´ıtacˇe. Proto se mi to moc nelı´bilo. Byla tam ale nasˇe nova´ spolecˇnice Sveˇtlana a ta se mi lı´bila vı´c. Kamara´dila v Martinem Kola´rˇem (ktery´ tady byl uzˇ loni) a navı´c jsem se pozdeˇji dozveˇdeˇl, zˇe je vdana´. Takzˇe nic. Jina´ osobnı´ auta se na mı´stnı´ch silnicı´ch pouzˇ´ıt nedajı´ Cely´ vecˇer jsem pracoval na tom, aby se mi podarˇilo usnout. Ve vedlejsˇ´ım pokoji bylo neforma´lnı´ sezenı´ a Zindulka tam svy´m charakteristicky´m basem rozda´val rozumy. Byla mezi nimi i Sveˇtlana a prˇisˇla mi zazpı´vat neˇjakou ruskou ukole´bavku. Acˇkoli se mi to lı´bilo, spa´nek pote´ stejneˇ neprˇisˇel. Prˇisˇel azˇ pozdeˇji, to uzˇ da´vno sezenı´ skoncˇilo.
5
7. den: 6. 6. Pultr na´s prˇisˇel ra´no vzbudit s tı´m, abychom pry´ zase neprˇisˇli pozdeˇ. V 9 hodin zacˇ´ınaly obhajoby diplomovy´ch pracı´ a na ty jsme se sˇli podı´vat. Taky jsme byli v matematicke´ knihovneˇ zdejsˇ´ıho institutu. V tomte´zˇ institutu jsme meˇli mı´t odpoledne neˇjakou besedu s neˇjaky´m profesorem. Sraz byl ve 13 hodin 55 minut prˇed budovou institutu. Protozˇe se vsˇichni uzˇ naobeˇdvali neˇjak jinak, sˇel jsem sa´m do menzy na nemozˇny´ obeˇd. (O kvaliteˇ zdejsˇ´ı stravy pohovorˇ´ım neˇkdy jindy, protozˇe si myslı´m, zˇe to vyzˇaduje te´meˇrˇ celou kapitolu). Porˇa´d jsem koukal na hodinky a byl jsem odhodla´n opustit frontu na obeˇd a bez jı´dla jı´t na sraz, jen abych tam prˇisˇel vcˇas. Veˇdeˇl jsem totizˇ, zˇe Pultr a prˇesny´ cˇas, to jsou dva pojmy, mezi nimizˇ je u´zka´ souvislost, na za´kladeˇ nı´zˇ jsou mnozı´ studenti podrˇizova´ni jiste´mu vy´chovne´mu procesu prˇi pozdnı´m prˇ´ıchodu na prˇedna´sˇky. Protozˇe jsem na tuto skutecˇnost sta´le myslel, v duchu jsem popoha´neˇl frontu v menze kuprˇedu. Konecˇneˇ jsem se docˇkal jı´dla, ktere´ jsem do sebe rychle naha´zel. Pohledem na hodinky jsem zjistil, zˇe ma´m nakonec dost cˇasu, zˇe to stihnu jesˇteˇ s peˇtiminutovou rezervou. To jsem jesˇteˇ netusˇil, zˇe v tak male´m meˇstecˇku jako je Akadeˇmgorodok, zabloudı´m. Kdyzˇ jsem to zacˇal tusˇit, zacˇal jsem se pohybovat rovnomeˇrneˇ zrychleny´m pohybem. Dosˇlo to tak daleko, zˇe jsem dokonce utı´kal s zˇaludkem plny´m blivajzu. Utı´kal jsem, ale neveˇdeˇl jsem kam. Tak jsem se chvı´li prodı´ral lesy, chvı´li utı´kal mezi domy a azˇ uzˇ jsem nemohl, konecˇneˇ jsem narazil na ulici, kterou jsem znal. To uzˇ meˇ notneˇ pı´chalo v zˇaludku. Na mı´sto srazu jsem dorazil ve 14 hodin 5 minut, to je 10 minut po srazu. Samozrˇejmeˇ, zˇe tam nikdo nebyl. Vra´tna´ institutu meˇ oslovila „Molodoj cˇeloveˇk“ a ptala se meˇ, co chci. Chteˇl jsem veˇdeˇt, kde je cˇesˇskaja grupa. Ona pravila, zˇe jesˇteˇ tady zˇa´dna´ nebyla a at’na neˇ pocˇka´m. Tak jsem cˇekal. Po deseti minuta´ch vra´tna´ mluvila s jinou panı´ a na za´kladeˇ toho mi sdeˇlila, zˇe uzˇ jsou uvnitrˇ. Jenzˇe neveˇdeˇla kde a ja´ jsem to take´ neveˇdeˇl. Tak jsem to prˇihlouply´m vy´razem dal najevo. V ten okamzˇik se kolem meˇ nakupilo neˇkolik ochotny´ch Rusu˚ a jali se prohleda´vat jednotlive´ kancela´rˇe. Chteˇl jsem jim rˇ´ıct, zˇe je to zbytecˇne´, zˇe teda pu˚jdu prycˇ a besedu ozˇelı´m ale neveˇdeˇl jsem jak. Byli nezadrzˇitelnı´ a tak se stalo, zˇe cˇesˇskuju grupu konecˇneˇ nasˇli. Kdyzˇ jsem se pozdeˇji dozveˇdeˇl, zˇe Pultr rˇ´ıkal, zˇe na Olsˇa´ka cˇekat nebudeme, protozˇe na neˇj nenı´ spoleh, velice meˇ to mrzelo. O co vı´c jsem se snazˇil, abych neprˇisˇel pozdeˇ, o to mı´nˇ se mi to povedlo. Taky se mi nelı´bilo, jak hrubeˇ odsoudil Pultr prˇede vsˇemi mou osobnost. Asi mu uzˇ nikdy nepu˚jcˇ´ım hodinky. To je zatı´m jedina´ mozˇnost jak se mu˚zˇu proti neˇmu seberealizovat. Beseda nebyla s jednı´m profesorem, ale bylo jich prˇ´ımo neˇkolik. Nejdrˇ´ıve hovorˇil neˇkdo o teorii katastrof a potom jsme zasˇli do jine´ mı´stnosti a tam se na´m prˇedstavila veˇdcu˚ cela´ rˇada. Kazˇdy´ chvı´li mluvil o tom, co je prˇedmeˇtem jeho zkouma´nı´. Nejdrˇ´ıve hovorˇil profesor Godunov a jeho mluva se vyznacˇovala tı´m, zˇe po kazˇde´ veˇteˇ dal u´sta do u´smeˇvu, takzˇe vypadal sympaticky. (Dozveˇdeˇli jsme se od studentu˚, zˇe u ekzamenov je velice prˇ´ısny´). Po prˇedstavenı´ vsˇech veˇdcu˚ jsme mohli individua´lneˇ zajı´t za ky´mkoli z nich a podiskutovat o veˇdeˇ. Odpoledne jsme nad vonˇavy´mi a jesˇteˇ teply´mi koblizˇky vypravovali o dnesˇnı´ch za´zˇitcı´ch. Samozrˇejmeˇ, zˇe Zindulka mluvil zase s Pultrem velmi zasveˇceneˇ. Kluci byli uzˇ vcˇera vecˇer hra´t fotbal a dneska hra´li zase. Rozdı´l byl jen v tom, zˇe jsem dneska s nimi hra´l i ja´. Vecˇer jsme se domluvili s neˇktery´mi Ruskami, zˇe pu˚jdeme do kina na 22 hodinu. Kdyzˇ jsme tam prˇisˇli, meˇli uzˇ vyproda´no. Podarˇilo se koupit jen cˇtyrˇi lı´stky a protozˇe jsem prohra´l ve strˇ´ıha´nı´, sˇel jsem domu˚ a ted’ zrovna pı´sˇi svu˚j denı´k. Pultr meˇl na to, zˇe jsem se nedostal do kina, nara´zˇku typu: Kdo pozdeˇ chodı´... Asi mu uzˇ nikdy nepu˚jcˇ´ım hodinky. Honzu Dosta´la sˇtve, zˇe Zindulka sbalil Sveˇtlanu a ted’ se s nı´ neˇkde coura´. Meˇ to taky sˇtve. ´ DAJE NADCˇASOVE´ U V te´to kapitole jsem se rozhodl popsat jevy, ktere´ nejsou charakteristicke´ pro jednotlivy´ den, ale jsou charakteristicke´ pro Soveˇtsky´ svaz (zemi neomezeny´ch mozˇnostı´), respektive pro nasˇi cestu.
6
Ubytova´nı´ V Akadeˇmgordku jsme ubytova´ni na koleji blok 10. A sice v pokojı´ch, ktere´ se dajı´ charakterizovat jako u na´s bunˇky. To proto, zˇe umyvadlo a za´chod je soucˇa´stı´ dvou pokoju˚, jeden obsahuje dveˇ postele a jeden trˇi. Takove´ „bunˇky“ obsadila nasˇe vy´prava dveˇ. V prvnı´: Dvojka = nasˇi vedoucı´ Trojka = Ondrˇej, Honza, Petr Jirˇ´ıcˇek V druhe´: Dvojka = deˇvcˇata Trojka = zbytek, tedy i ja´. Je pravda, zˇe jsme pla´novali s Ondrˇejem, zˇe se k nim nasteˇhuji, ale Pultr dal lehce najevo, zˇe by se mu to nelı´bilo. Postele jsou charakteristicke´ tı´m, zˇe obsahujı´ neˇco jako trampolı´nu, takzˇe to spra´vnˇa´cky houpe. Jinak to ubytova´nı´ nenı´ nejhorsˇ´ı, Zvı´rˇa´tka Tı´mto pojmem nynı´ myslı´m sˇva´by a koma´ry. To proto, zˇe se nale´za´m momenta´lneˇ v Novosibirsku. (Kdybych byl naprˇ. v Antarktideˇ, myslel bych asi tucˇnˇa´ky). O sˇva´bech jsme se dozveˇdeˇli uzˇ od kamara´du˚, kterˇ´ı tu byli loni. Byl jsem prvnı´, ktery´ si jich v nasˇ´ı vy´praveˇ vsˇiml. Jsou odpornı´ a velcı´, ale zatı´m jich nenı´ mnoho. Oni nekousˇou, jen lezou a to zejme´na v noci. Zajı´mava´ by byla souteˇzˇ: kdo uvidı´ nejveˇtsˇ´ıho sˇva´ba - vyhra´va´. Musı´ ho ovsˇem vylisovat a prˇedlozˇit ke zmeˇrˇenı´. Mnohem vı´ce sˇva´bu˚ bude v jizˇnı´ch meˇstech, kam se chysta´me. Pry´ tam hojneˇ lezou po nocˇnı´ch spa´cˇ´ıch a to asi nenı´ zrovna prˇ´ıjemne´. Proto si Petr Jirˇ´ıcˇek schova´va´ svu˚j „Biolit Sˇ“ (Biolit T 81) pro pozdeˇjsˇ´ı pouzˇitı´, acˇkoli uzˇ se deˇlil s jednı´m sˇva´bem o spolecˇny´ polsˇta´rˇ. Mnozˇstvı´ koma´ru˚ za´visı´ na pocˇası´, sı´le veˇtru, rychlosti pohybu cˇloveˇka, dennı´ dobeˇ a mnoha dalsˇ´ıch faktorech. Na rozdı´l od sˇva´bu˚ nejsou tak odpornı´, ale zato kousˇou. Ale i to se da´ prˇezˇ´ıt. Ono se jich totizˇ kolem cˇloveˇka tocˇ´ı mnoho, ale jen ma´loktery´ si dovolı´ kousnout. Navı´c se mi kousance od koma´ru˚ nezdajı´ tak moc sveˇdive´ a v mı´stnostech se nasˇteˇstı´ vu˚bec nevyskytujı´. Jesˇteˇ jsem si vzpomneˇl, zˇe byla zmı´nka o klı´sˇt’atech. Pry´ jich je tu dost a kazˇde´ klı´sˇteˇ je „pry´“ infikovane´. Takzˇe se ma´me cˇeho ba´t a se zdejsˇ´ımi zvı´rˇa´tky tu je veselo. Cˇas Na za´kladeˇ posunutı´ cˇasu jsme my cˇipernı´ vecˇer a dlouho do noci a Rusove´ ra´no. Navı´c astronomicka´ pu˚lnoc je zde asi ve dveˇ azˇ o pu˚l trˇetı´ mı´stnı´ho cˇasu. To na´m take´ neprˇida´va´ na rannı´ cˇipernosti. Pro ilustraci: Mezi Prahou a Novosibirskem se nale´za´ asi 60 polednı´ku˚ a letnı´ cˇas mı´stnı´ se lisˇ´ı od letnı´ho cˇasu v Praze o sˇest hodin. Tak naprˇ´ıklad, kdyzˇ je pu˚l hodiny po pu˚lnoci mı´stnı´ho cˇasu, tak je vlastneˇ 10 hodin vecˇer astronomicke´ho cˇasu a v Praze majı´ pu˚l sedme´ vecˇer. Se spa´nkem to rˇesˇ´ıme tak, zˇe dospa´va´me prˇes den, kdy se da´. Vecˇer jsme ovsˇem vsˇichni velice cˇilı´. Titulova´nı´ Je zajı´mave´ si vsˇ´ımat, jak na´s Rusove´ v nejru˚zneˇjsˇ´ıch situacı´ch oslovujı´. Dozveˇdeˇli jsme se, zˇe oslovenı´ „molodoj cˇeloveˇk“ je jı´zlive´ azˇ ura´zˇlive´. Proto si kazˇdy´ vede v evidenci, kolikra´t kdo byl takto osloven. Ja´ jsem byl zatı´m dvakra´t: poprve´ viz vy´sˇe a podruhe´ dnes v prˇeplneˇne´m autobuse, kdyzˇ jsem prˇeka´zˇel panı´ ve vy´stupu. Ondrˇej byl taky dvakra´t a Petr Jirˇ´ıcˇek jednou. Kdyzˇ sˇli kluci hra´t fotbal, byli neˇky´m osloveni „Muzˇiky“. Citoslovce V nasˇ´ı vy´praveˇ se ujala neˇktera´ citoslovce, ktera´ jsem uzˇ drˇ´ıve vymyslel. Nejvı´ce se pouzˇ´ıva´ ˇ BDA a B. Zindulka by ra´d pouzˇil PSˇE, ale zatı´m nema´ moc mozˇnostı´. Seznam a vy´znam citoslovcı´ uva´dı´m na konci tohoto sesˇitu.
7
Jı´dlo Jı´dlo tu majı´ pod psa. Zatı´m jsem vyzkousˇel zdejsˇ´ı menzy, kde je jı´dlo levneˇjsˇ´ı. Vyda´va´nı´ jı´del v menze se deˇje jako v samoobsluzˇne´m bufetu, tj. na konci pultu je Kassa, kde se zaplatı´ za to, co si cˇloveˇk postavil na ta´cek. Rozdı´l mezi skutecˇny´m bufetem a menzou je asi pouze v tom, zˇe ceny jsou mensˇ´ı, ale kvalita jı´del je horsˇ´ı. Jedine´, co se da´ jı´st, je pole´vka (borsˇcˇ). Jako druhe´ jı´dlo jsem uzˇ trˇetı´ den videˇl jedine´ a sta´le tote´zˇ: mlete´ maso a varˇene´ nudle. Tot’ vsˇe. Da´le je zajı´mave´, zˇe se v menza´ch nevyskytujı´ nozˇe. Pouze vidlicˇky a lzˇ´ıce. Je dobrˇe, zˇe jsme si sem prˇivezli konzervy. Asponˇ mu˚zˇeme zpestrˇit svu˚j jı´delnı´cˇek a nejı´st porˇa´d varˇene´ nudle s mlety´m masem. 8. den: 7. 6. Dnes je prvnı´ den, kdy nema´me zˇa´dny´ akademicky´ program. Bude to asi tı´m, zˇe se v sobotu a v nedeˇli na akademicke´ pu˚deˇ nepracuje. (Nutno poznamenat, zˇe v SSSR se beˇzˇneˇ v sobotu pracuje, obchody majı´ otevrˇeno jako v pracovnı´ den, pouze na universiteˇ majı´ volno). Zu˚staly tedy jenom programy druzˇebnı´ho charakteru. To znamena´, zˇe jsme se poprve´ dopoledne vyspali. Teprve kolem jedena´cti hodin se dobrovolnı´ci odebrali do sauny. Mezi teˇmito dobrovolnı´ky ˇ A a nenı´ to prava´ sauna). jsem byl i ja´. (Mı´stnı´ sauna se jmenuje BAN Banˇa byla celkem daleko a tak jsme si uzˇili meˇstske´ hromadne´ dopravy. Stojı´ za zmı´nku, zˇe vstupne´ do sauny je mnohem levneˇjsˇ´ı. Pro cizince to bylo zajı´mave´ i uvnitrˇ sauny. Sˇatna byla komunisticke´ho charakteru: byla spolecˇna´ a nikoho ani nenapadlo, zˇe by mohlo dojı´t ke kra´dezˇi. V dalsˇ´ı mı´stnosti byly dveˇ sprchy, ale vsˇichni lidi mı´sto sprch pouzˇ´ıvali sˇkopky, do ktery´ch si napousˇteˇli vodu a potom ji na sebe lili. V teple´ mı´stnosti byla vlhkost vzduchu neˇkde mezi nasˇ´ı pa´rou a nasˇ´ı saunou. Vzduch byl provoneˇny´ prˇ´ıtomnostı´ olisteˇny´ch veˇtvicˇek, ktery´mi se lide´ ve zdejsˇ´ı sauneˇ pla´cali. Kdyzˇ jsem se ptal deˇvcˇat jako to vypadalo u nich, dozveˇdeˇl jsem se, zˇe stejneˇ, rozdı´l byl jen v tom, zˇe obeˇ tam ztratila na chvı´li veˇdomı´. Byl to asi pro neˇ prˇ´ılisˇ silny´ za´zˇitek. Po na´vratu ze sauny bylo chvı´li volno a pak byla vecˇerka. Nenı´ trˇeba se domnı´vati, zˇe byl u na´s zaveden rezˇim piony´rsky´ch ta´boru˚, nebo vojensky´ch kasa´ren. Zde je trˇeba bra´t slovo vecˇerka v jine´m vy´znamu. Velmi neprˇesneˇ by se to dalo prˇelozˇit jako vecˇ´ırek. Prˇesneˇji se o tomto pojmu cˇtena´rˇ dozvı´ jedineˇ tehdy, kdyzˇ bude cˇ´ıst da´l. Byli jsme pozva´ni soveˇtsky´mi kolegyneˇmi na vecˇerku. Nasˇi vedoucı´ s na´mi nesˇli. (O nich se zmı´nı´m pozdeˇji). Ve vestibulu jake´hosi kulturnı´ho domu jsme chvı´li cˇekali, ale neveˇdeˇli na co. Najednou prˇisˇli neˇjacı´ lide´ v lidovy´ch krojı´ch a zacˇali velmi hlasiteˇ a intenzivneˇ zpı´vat a sice v kvinta´ch. To meˇlo za na´sledek, zˇe po delsˇ´ım pobytu s nimi a jejich zpeˇvem v jedne´ mı´stnosti meˇ z toho zacˇala bolet hlava. Navı´c zacˇali zpı´vajı´cı´ lide´ provozovat prˇi pı´snicˇka´ch ru˚zne´ hra´tky, ktere´ se trochu podobaly tanecˇnı´m. Vtahovali do toho i okolnı´ lidi, takzˇe i na´s. Zindulka a Martin Kola´rˇ toto mı´sto velmi rychle evakuovali. Ostatnı´ tam zu˚stali azˇ do konce, protozˇe je zajı´malo, co bude da´l. Bylo to totizˇ pro na´s velmi nezvykle´. Mnohe´ hry se podobaly one´ oblı´bene´ hrˇe piony´rsky´ch ta´boru˚, prˇi nı´zˇ se zpı´va´: „Jede vla´cˇek prˇa´telstvı´, kdo ma´ sˇa´tecˇek, ten lı´bat smı´ ...“ Po vecˇerce jsme se prosˇli se svy´mi kolegyneˇmi k „Obske´mu morˇi“ a po na´vratu na kolej byl kratsˇ´ı cˇajovy´ dy´cha´nek, jaky´ ovsˇem by´va´ ted’ kazˇdy´ vecˇer. Myslı´m, zˇe uzˇ netrˇeba poznamena´vat, zˇe hlavnı´ slovo na neˇm mı´va´ Zindulka (pokud se ho zu´cˇastnı´). Nasˇi vedoucı´ se vra´tili ze soukrome´ na´vsˇteˇvy azˇ ve 3 hodiny ra´no. Tato na´vsˇteˇva pry´ byla bohaty´rske´ho charakteru, tj. pijatyka 9. den: 8. 6. Dnes jsme meˇli mozˇnost se dobrˇe vyspat. Vsta´vali jsme v pu˚l dvana´cte´ mı´stnı´ho cˇasu (tj. deveˇt hodin astronomicke´ho cˇasu a pu˚l sˇeste´ strˇedoevropske´ho letnı´ho cˇasu). Na za´kladeˇ zde uvedeny´ch cˇasovy´ch u´daju˚ je cˇtena´rˇovi jasne´, zˇe jsme sˇli zase hned po ra´nu na obeˇd.
8
Byl pro na´s prˇichysta´n stejny´ autobus, jaky´m jsme jeli z letisˇteˇ. Tı´mto autobusem jsme ted’ doska´kali do Novosibirska. Tam jsme chvı´li cˇekali na pru˚vodkyni, ktera´ na´s povodila po meˇsteˇ. Byla to autobusova´ projı´zˇd’ka po Novosibirsku, prˇi nı´zˇ pru˚vodkyneˇ rˇ´ıkala velice srozumitelnou rusˇtinou: „napravo vidı´te ..., nalevo vidı´te ...“. Z pocˇa´tku jsme meˇli dojem, zˇe vsˇechny ulice meˇsta nesou jme´no Lenina. To ovsˇem samozrˇejmeˇ nenı´ pravda. Z autobusu jsme vystoupili na trˇech mı´stech, abychom si du˚kladneˇ prohlı´dli prˇ´ıslusˇny´ pama´tnı´k, ktery´ na´m pru˚vodkyneˇ chteˇla uka´zat. Obcˇas jsme se od nı´ dozveˇdeˇli i zajı´mave´ veˇci, naprˇ. to, zˇe se Novosibirsk pu˚vodneˇ jmenoval po ruske´m carovi: Novonikolajevsk. V roce 1924 dosˇlo k prˇejmenova´nı´. Nakonec jsme se rozloucˇili s pru˚vodkynı´ a odjeli zpeˇt do Akadeˇmgorodku. V 7 hodin vecˇer bude ohy´nek na brˇehu Obske´ho morˇe. Ma´me ted’ chvı´li cˇas, ktery´ ja´ vyuzˇ´ıva´m ke psanı´ pohledu˚ a psanı´ denı´ku. Na tomto mı´steˇ bych se chteˇl zmı´nit o cˇtena´rˇ´ıch me´ho denı´ku. Jsou to v podstateˇ vsˇichni cˇlenove´ nasˇ´ı vy´pravy, kromeˇ nasˇich vedoucı´ch (zatı´m). Kdyzˇ se totizˇ Ondrˇej dozveˇdeˇl, zˇe pı´sˇu denı´k, meˇl z toho velkou radost a tuto zpra´vu rozsˇ´ırˇil da´l. Vsˇichni zacˇali mı´t o denı´k za´jem a kazˇdy´ den se ptajı´, zda v neˇm neprˇibyl novy´ rˇa´dek. Kdyzˇ si denı´k cˇtou, pozoruji jejich oblicˇej, abych prˇisˇel na to, jestli se jim to lı´bı´, cˇi nikoli. Je zajı´mave´, zˇe projevy radosti se zde u kazˇde´ho cˇtena´rˇe projevujı´ ru˚zneˇ. Naprˇ. Ondrˇej to da´ najevo hlasity´m smı´chem, kdezˇto jinı´ se jen tak neznatelneˇ culı´. Protozˇe jsem jim vysveˇtlil, zˇe denı´k si pı´sˇu pro sebe, takzˇe popisuji vsˇechny uda´losti ze sve´ho stanoviska a ne ze stanoviska cele´ vy´pravy, nevadı´ jim to. A zda´ se mi, zˇe se jim denı´k lı´bı´. Dnes vecˇer jsme znovu byli na brˇehu Obske´ho morˇe. Byli jsme tam v dobeˇ, kdy se velmi dobrˇe darˇilo koma´ru˚m a na za´kladeˇ toho se mizerneˇ darˇilo na´m. Ani ohenˇ, jezˇ jsme rozdeˇlali na pla´zˇi, koma´ry nezahnal. Pouze, kdyzˇ jsme se pohybovali bosy´ma nohama po pı´sku a honili se za kulaty´m nesmyslem, koma´rˇi si nestacˇili sedat. Hra´li jsme fotbal, ktery´ spojiteˇ prˇeru˚stal v ragby - ovsˇem bez rˇa´dny´ch pravidel. Ondrˇej, Petr J. a Honza se vzda´lili drˇ´ıv, protozˇe sˇli na jaky´si mejdan. My zbylı´ jsme jedli ope´kane´ brambory a prˇinesene´ chlebı´cˇky. Kottas jako jediny´ vyzkousˇel vodu Obske´ho morˇe, ale neplaval, pouze se cely´ umyl. Kdyzˇ jsem zacˇal hra´t na kytaru a zpı´vat, prˇila´kalo to skupinku Rusu˚ a ja´ jsem musel hra´t da´l. Tak jsme radsˇi sezenı´ u ohneˇ rozpustili. Prˇi cesteˇ zpeˇt na´s nasˇe hostitelky jesˇteˇ pozvaly k sobeˇ na na´vsˇteˇvu (v gosti). Octli jsme se na dı´vcˇ´ı koleji, kde byl pro na´s uvarˇen cˇaj a na stole lezˇely chlebı´cˇky a bonbo´ny. V jedine´m pokoji se sesˇlo spoustu deˇvcˇat a mnohe´ dı´vky jen tak prˇicha´zely a zase odcha´zely. Prˇisˇli se jen tak podı´vat na na´s - na exoty. Ty dı´vky, ktere´ tam zu˚sta´valy sta´le, patrˇily do jednoho kruhu a bylo jich asi deveˇt. Mezi nimi byly i nasˇe hostitelky, ktere´ pojedou zanedlouho do Prahy. Zajı´mave´ ovsˇem je, zˇe mnohem hovorneˇjsˇ´ı a taky mozˇna´ hezcˇ´ı byly ty, ktere´ do Prahy nepojedou. Vedoucı´ jejich katedry zrˇejmeˇ sˇpatneˇ vybı´ral. 10. den: 9. 6. Tak jako prˇed tı´m – cele´ dopoledne – jsme spali. Po obeˇdeˇ pro na´s byla prˇipravena exkurze do VC (nemysli za´chod, ale mysli Vy´pocˇetnı´ centrum). Exkurze do VC se deˇlila na neˇkolik podexkurzı´, ktere´ beˇzˇely chronologicky za sebou. Prvnı´ podexkurze byla na´vsˇteˇva kancela´rˇe jake´hosi pa´na, ktery´ hovorˇil o zalozˇenı´ centra a vsˇeobecny´ch za´lezˇitostech. Druhou podexkurzi vedl pa´n v bı´le´m a povodil na´s po mı´stnostech, kde se nacha´zely pocˇ´ıtacˇe. Tyto se pro na´s vyznacˇovaly tı´m, zˇe obsahovaly sveˇte´lka, ktera´ blikala. Na za´veˇr druhe´ podexkurze na´m bylo prˇedvedeno kreslı´cı´ zarˇ´ızenı´ v cˇinnosti. V pru˚beˇhu trˇetı´ podexkurze jsme toho uzˇ zacˇ´ınali mı´t plne´ zuby a chteˇli jsme uzˇ VC opustit. To jsem ovsˇem neveˇdeˇl, zˇe se na na´s chystajı´ jesˇteˇ dalsˇ´ı trˇi podexkurze. Navı´c jsme zacˇali mı´t hlad. Na za´kladeˇ toho bylo asi ovlivneˇno i me´ chova´nı´ k Zindulkovi, ktery´ prohla´sil, zˇe jsem protivny´ jak teply´ sifon. Konec trˇetı´ podexkurze se opeˇt odehra´val v kancela´rˇi. Neˇjacı´ lide´ prˇedna´sˇeli o tomografech. Pak si vzpomneˇli na Kopa´cˇka a nechali ho pozdravovat. Cˇtvrta´ podexkurze probı´hala v jake´si laboratorˇi, kde byla spousta obrazovek a zpracova´val se tam kosmicky´ vy´zkum tere´nu. Pa´ta´ podexkurze probı´hala opeˇt v kancela´rˇi. Sˇesta´ podexkurze zacˇala v jedne´ mı´stnosti s mikropocˇ´ıtacˇem a skoncˇila ve druhe´ 9
mı´stnosti s mikropocˇ´ıtacˇem. Ukazovali na´m na teˇchto mikropocˇ´ıtacˇ´ıch neˇjake´ stupidnı´ hry a neˇjakou grafiku. Ta grafika jim moc nesˇla a cˇloveˇk, ktery´ se snazˇil ji vyvolat, volal spı´sˇ telefonem neˇkomu jine´mu, aby se poradil. Konecˇneˇ sˇestou podexkurzı´ na´vsˇteˇva VC skoncˇila. To uzˇ bylo 6 hodin vecˇer. Po vecˇerˇi jsme byli pozva´ni na stejnou kolej jako vcˇera (cˇ. 402). Uvedu jen rozdı´lne´ rysy tohoto sezenı´ od vcˇerejsˇ´ıho, protozˇe se mi nezda´ rozumne´ opakovat, co se shoduje. Prˇedevsˇ´ım dnes s na´mi nebyli vedoucı´, ti prˇisˇli na cˇ. 402 azˇ pozdeˇji a to v celkem dobre´ na´ladeˇ, nebot’prˇedtı´m uzˇ byli na jedne´ na´vsˇteˇveˇ, na ktere´ se zrˇejmeˇ zcela nedodrzˇoval suchy´ za´kon. Dalsˇ´ı odlisˇnostı´ bylo to, zˇe mı´sto devı´ti deˇvcˇat jich tam bylo dvacet. Poslednı´ odlisˇnostı´ byla skutecˇnost, zˇe jsem poneˇkud vı´ce konverzoval se soveˇtsky´mi kolegyneˇmi, ktere´ se meˇ ptaly na vsˇechno mozˇne´. Taky se meˇ nena´padneˇ zeptaly, jestli u meˇ je padruga. Odpoveˇdeˇl jsem: DA. V jednu hodinu v noci se v Akadeˇmgorodku zavı´rajı´ vsˇechny koleje, takzˇe jsme to jistili na poslednı´ chvı´li a na´vsˇteˇvu ukoncˇili ve 12 hodin 55 minut. Na nasˇ´ı koleji zase pokracˇoval cˇajovy´ dy´cha´nek. Vedly se ucˇene´ rˇecˇi tentokra´t o filmech. Zda´lo se mi, zˇe veˇtsˇina spolusedı´cı´ch se vu˚bec nechyta´, co se ty´cˇe na´zvu˚ filmu˚, jmen rezˇise´ru˚ a hercu˚. Meˇl jsem ovsˇem jistotu, zˇe se nechyta´m ja´. Znal jsem asi kazˇdy´ trˇetı´ film, sice jen podle na´zvu a mlhaveˇ jsem si vzpomı´nal, zˇe jsem jej videˇl asi prˇed sˇesti lety v klubu. Samozrˇejmeˇ, zˇe jsem na podrobnosti u´plneˇ zapomneˇl, a proto jsem se nechytal. Tak jsem jako prvnı´ z tohoto sezenı´ odesˇel. Jesˇteˇ prˇed spanı´m jsem se bavil se sˇva´by a pozoroval jejich trajektorie. Jednoho z nich jsem mucˇil ve sˇkvı´rˇe mezi okny. Trajektorie jine´ho z nich procha´zela mou postelı´, ale drˇ´ıve, nezˇ jsem ho mohl za to potrestat, zmizel mi prˇed ocˇima. 11. den: 10. 6. Tento den byl ve znamenı´ botanicke´ zahrady. Tı´m chci rˇ´ıci, zˇe na programu byl „Botanicˇeskij sad“. Bylo dobrˇe, zˇe tento program byl azˇ odpoledne, takzˇe jsme dopoledne spali. Ma´m dojem, zˇe takove´ spanı´ nenı´ zdrave´, ale je trˇeba podotknout, zˇe zatı´m nikdo z na´s nema´ zˇa´dne´ za´sadnı´ zdravotnı´ potı´zˇe. Prˇi cesteˇ do botanicke´ zahrady (je na opacˇne´ straneˇ Akadeˇmgorodku) na´s zase hrozneˇ sˇtı´pali (spra´vneˇ kousali) koma´rˇi. Chteˇl bych na tomto mı´steˇ zdu˚raznit, zˇe meˇ uzˇ ti koma´rˇi porˇa´dneˇ pijou krev. Nicme´neˇ oni ji potrˇebujı´, nebot’potrˇebujı´ bı´lkoviny ke sve´mu rozmnozˇova´nı´. Nejvı´ce se jejich potrˇeba projevı´ prˇed desˇteˇm a je pravda, zˇe na cesteˇ do botanicke´ zahrady zacˇalo prsˇet. Proto jsme byli ra´di, zˇe prohlı´dka rostlinne´ho bohatstvı´ probeˇhla uvnitrˇ, tj. ve sklenı´cı´ch. O rostlinka´ch na´m vypra´veˇla celkem hezky jaka´si panı´. Na´vsˇteˇva botanicke´ho sadu se mi velmi lı´bila. Vecˇer jsem byl v kineˇ, kde se hra´l film s na´zvem „I. I. Oblomov“. Bohuzˇel jsem te´meˇrˇ nerozumeˇl textu. Dnes poprve´ jsme necˇajovali dlouho do noci a nebyli na zˇa´dne´ na´vsˇteˇveˇ. Zı´tra totizˇ „brzo“ ra´no vsta´va´me, uzˇ v 9 hodin. 12. den: 11. 6. Dnes dopoledne jsme byli v troubeˇ. Tuto veˇtu nelze bra´t prˇ´ılisˇ doslova, k du˚kladneˇjsˇ´ımu vysveˇtlenı´ se na cˇtena´rˇe chysta´ na´sledujı´cı´ odstavec. TRUBA je tunel ve Vy´zkumne´m u´stavu aerodynamiky. Tento tunel je urcˇen k vy´zkumu obte´ka´nı´ modelu˚ nadzvukovou rychlostı´. Jako obvykle exkurze zacˇala v kancela´rˇi, ale na rozdı´l od jiny´ch, se mi prˇedna´sˇka, ktera´ tam byla pronesena´, celkem lı´bila. Pote´ jsme dostali dokonce cˇaj a susˇenky. Susˇenky spa´sl Jirˇ´ıcˇek. Take´ aerodynamicky´ tunel, ktery´ na´m uka´zali, se mi velmi lı´bil. Take´ na´m uka´zali obsluhujı´cı´ pocˇ´ıtacˇe a grafiku, ktera´ je vy´sledkem pokusu. Prˇes poledne jsem coural po obchodnı´m domeˇ a nasˇel jsem zajı´mavou bystu Lenina za 2 ruble. Zatı´m ale nevı´m, komu bych ji koupil. Odpoledne jsme byli se svy´mi soveˇtsky´mi hostiteli (a hlavneˇ hostitelkami) znovu na pla´zˇi na brˇehu Obske´ho morˇe. Dnes jsme tam sˇli obteˇzˇka´ni nejru˚zneˇjsˇ´ımi veˇcmi. Naprˇ. docent Novosibirˇske´ho sta´tnı´ho univerziteˇtu meˇl v ruce lopatu. Ja´ jsem nesl s Martinem velky´ hrnec plny´ masa. Neˇkdo jiny´ vlekl ky´bl s vodou. Ondrˇej nesl 10
pomeˇrneˇ lehkou kytaru. Z lesa na pla´zˇ jsme sestupovali azˇ zbytecˇneˇ slozˇiteˇ. Prˇipravili jsme ohy´nek a na specia´lnı´m zarˇ´ızenı´, do ktere´ho se sypaly zˇhave´ uhlı´ky, se zacˇaly ope´kat kousky ˇ ´ıka´ se tomu sˇasˇlik a bylo to velmi dobre´. K pitı´ byl masa, napı´chane´ho na kovovy´ch tycˇ´ıch. R ky´bl cˇaje a pomeˇrneˇ ma´lo vı´na. Acˇkoli jsme se chystali neˇco koupit, nekoupili jsme nic, nebot’ na alkohol byla velka´ fronta. Vecˇer jsme zase byli pozva´ni v gosti. Zajı´mave´ na tom bylo pouze to, zˇe dosˇlo k nedorozumeˇnı´ a my jsme prˇisˇli na pokoj, do ktere´ho jsme nebyli pozva´ni. Dı´vka, ktera´ na tomto pokoji prˇeby´vala, byla z toho dost vydivocˇena´. Nasˇteˇstı´ se rychle vsˇe vysveˇtlilo a my jsme se prˇesteˇhovali o patro vy´sˇe. 13. den: 12. 6. Ra´no (cˇtena´rˇ necht’ si pod tı´mto pojmem prˇedstavı´ 11 hodin dopoledne, respektive pu˚l dvana´cte´) jsem se vydal na posˇtu objednat telefonnı´ hovor do Ostravy. Dost meˇ vydivocˇilo, zˇe prˇestozˇe jsem zˇa´dal 11 hodin vecˇer, dostal jsem na lı´stecˇku napsa´no 19 hodin. Proto jsem se na posˇtu vra´til a reklamoval jsem to. Zkusil jsem pro zmeˇnu zˇa´dat 21 hodin. Ona panı´ za prˇepa´zˇkou neˇkam telefonovala, pak se zeptala, jestli mi stacˇ´ı 22 hodin. Kdyzˇ jsem souhlasil, prˇepsala mi na lı´stecˇku devatena´ctku na osmna´ctku. Teprve nynı´ jsem pochopil, zˇe jde o moskevsky´ cˇas a proto jsem uzˇ do trˇetice nic nereklamoval. Oficia´lnı´ program tohoto dne byl veˇnova´n geologicke´mu muzeu. Zasˇli jsme na prˇ´ıslusˇny´ institut a koukali jsme na sˇutrˇ´ıcˇky. Kouka´nı´ na´m zpestrˇila jaka´si pru˚vodkyneˇ s ukazova´tkem, ktera´ na´m k tomu rˇekla neˇjake´ zajı´mave´ veˇci. Odpoledne jsem veˇnoval na´kupu v mı´stnı´m obchodnı´m domeˇ. Koupil jsem skla´dacı´ panenky a jine´ blbosti. Samovar, ktery´ tam jesˇteˇ vcˇera meˇli, byl vyproda´n. Neˇkdo se prˇicˇinil o to, zˇe na vecˇer se prˇipravila na´vsˇteˇva deˇvcˇat, ktera´ patrˇila k lonˇske´ vy´meˇnne´ skupineˇ a tudı´zˇ to jsou zna´me´ Mirka Englisˇe, Burdy, Hovorky, Velebila a spol. Z na´vsˇteˇvy jsem si odskocˇil na posˇtu volat domu˚. Chteˇl jsem pozˇa´dat tatı´nka, aby uskutecˇnil akci se zavazadly o den drˇ´ıve. Spojenı´ se uskutecˇnilo a ja´ jsem mohl dı´ky soucˇasne´ technice mluvit s maminkou na vzda´lenost 6.000 km. Byl to pro meˇ celkem silny´ za´zˇitek. Pote´ jsem jesˇteˇ s ostatnı´mi besedoval o vsˇem mozˇne´m. To se nasˇe nove´ zna´me´ prˇesteˇhovaly k na´m. Je mezi nimi dı´vka, ktera´ umı´ celkem solidneˇ cˇesky a cˇetla si mu˚j denı´k. 14. den: pa´tek 13. 6. Byl to volny´ den. Asi z bezpecˇnostnı´ch du˚vodu˚ (pa´tek trˇina´cte´ho). Ja´ jsem se chystal do Novosibirska podı´vat se do obchodu˚. Veˇtsˇina z na´s tam byla uzˇ vcˇera. Ivana Radonˇova´ mi rˇekla, zˇe se mu˚zˇu domluvit s neˇjakou Tat’a´nou, ktera´ taky jede do Novosibirska. Tı´m by mi odpadla starost o to, jakou pouzˇ´ıt dopravu a zda tam zabloudı´m, cˇi ne. Se mnou do Novosibirska se chystal i Frantisˇek. Kdyzˇ jsme byli uzˇ prˇipraveni, Ivana svy´m typicky kunˇkavy´m hlasem rˇekla: „Jako zrovna jsem videˇla Tat’a´nu. Takzˇe uzˇ jako nema´ vy´znam za nı´ chodit na kolej, vid’. Asi tak, zˇe?“ Protozˇe jsem z te´to veˇty slysˇel jen ta slova, ktera´ nenesou vy´znam, pozˇa´dal jsem o zopakova´nı´. Kdyzˇ jsem konecˇneˇ pochopil o co jde, prˇisˇlo mi to velice neprˇ´ıjemne´ a zacˇal jsem se oba´vat, zˇe sa´m v Novosibirsku zabloudı´m. Polozˇil jsem proto jesˇteˇ pa´r nejapny´ch dotazu˚ a pote´ vyrazil s Frantou na cestu. Ta zacˇala tı´m, zˇe jsme zjistili, zˇe majı´ v menze uzˇ zavrˇeno. Pak jsme zabloudili v lese, prˇes ktery´ jsme se chteˇli dostat na autobusovou zasta´vku. Sˇlo o to, zˇe Frantisˇek byl prˇesveˇdcˇen o spra´vnosti cesty a nedal si to vymluvit. Kdybychom sˇli podle me´ho, nebloudili bychom. V autobuse byl zajı´mavy´ vy´stup a na´kupem lı´stku˚. Lide´ prˇeda´vali drobne´ doprˇedu smeˇrem k rˇidicˇi a dosta´vali zpeˇt lı´stky, ktere´ si znehodnotili v prˇ´ıslusˇne´m znehodnocovacˇi. Na´m to neprˇipadlo rozumne´, posı´lat po neˇkom cizı´m drobne´ a proto jsme nedeˇlali nic. Teprve po delsˇ´ı dobeˇ jsem ze sebe vysoukal na jednoho pa´na veˇtu: „Kakaja zdeˇs systeˇma s biljetami?“ Od pa´na jsem se dozveˇdeˇl pouze tolik, kolik jsem uzˇ videˇl a tudı´zˇ veˇdeˇl. Nedozveˇdeˇl jsem se kolik to 11
stojı´. Tak jsme zase nedeˇlali nic. Jiny´ pa´n se nade mnou slitoval a veˇnoval mi uzˇ znehodnoceny´ lı´stek. To proto, zˇe v vza´peˇtı´ vystupoval. Cesta autobusem (velmi nacpany´m) trvala hodinu. V Novosibirsku jsme nejdrˇ´ıve hledali restauraci, abychom se konecˇneˇ najedli. Nasˇli jsme ji azˇ po notneˇ dlouhe´ dobeˇ. To uzˇ jsme stacˇili projı´t cely´ du˚m knihy. V restauraci jsme dostali jı´dlo drˇ´ıv nezˇ jı´delnı´ lı´stek. To bylo velmi nezvykle´ a azˇ posle´ze jsme pochopili, zˇe jsme si sedli ke stolu, kde se da´va´ jedine´ a konkre´tnı´ jı´dlo bez mozˇnosti vy´beˇru z jı´delnı´ho lı´stku. Protozˇe se na´m to nelı´bilo, museli jsme si prˇesednout k vedlejsˇ´ımu stolu. Tato restaurace byla 1. cenove´ skupiny a prˇipadali jsme si jako v lepsˇ´ı trojce v CˇSSR. Je trˇeba zdu˚raznit, zˇe tam meˇli nozˇe a celistve´ maso. Ceny jı´del odpovı´daly spı´sˇ te´ trojce. Pote´ jsme prosˇli velky´ obchodnı´ du˚m, kde nemeˇli samovar a kde jsem koupil varˇicˇ a odznak Lenina. Cesta autobusem zpeˇt byla podobny´m utrpenı´m jako cesta tam. Vecˇer jsme meˇli schu˚zku s komunistou. Petr Jirˇ´ıcˇek uzˇ prˇedem prˇipravil dotazy. Mnohe´ z nich vznikly po konzultaci se Zindulkou. Znamena´ to, zˇe lehce nara´zˇely na socialisticky´ syste´m. Na vlastnı´ besedu se ovsˇem Zindulka nedostavil. Zbabeˇlec. Vymlouval se na kaka´nı´ a cˇu˚ra´nı´. Beseda trvala dveˇ a pu˚l hodiny. Samozrˇejmeˇ, zˇe prˇedseda partkomu na prˇ´ıslusˇne´ dotazy odpovı´dal ocˇeka´vany´m zpu˚sobem. Prˇesto jsme se dozveˇdeˇli i zajı´mave´ veˇci. V pru˚beˇhu besedy se mi hrozneˇ chteˇlo na za´chod, ale bylo mi trapneˇ se zvedat a odcha´zet, Tak jsem se vlastneˇ dveˇ hodiny vnitrˇneˇ mucˇil. Vecˇer jsou zase pozvanı´ nasˇi soveˇtsˇtı´ zna´mı´ k na´m na na´vsˇteˇvu a da´ se prˇedpokla´dat, zˇe probeˇhne podobneˇ jako ostatnı´ vecˇery. 15. den: 14. 6. Je to poslednı´ den nasˇ´ı vy´pravy v Akadeˇmgorodku. Zı´tra ra´no odle´ta´me na jih. Vzpomneˇl jsem si na to, zˇe jsem v tomto sesˇiteˇ zapomneˇl odu˚vodnit, procˇ z matematicke´ho zameˇrˇenı´ byla ze soveˇtsky´ch kolegu˚ vybra´na naprosta´ veˇtsˇina dı´vek. Dosˇlo totizˇ ke zmeˇneˇ vojensky´ch za´konu˚ vztahujı´cı´ch se na vysokosˇkola´ky. Drˇ´ıve vypadaly podobneˇ jako za´kony u na´s. Nynı´ musı´ kazˇdy´ student po druhe´m rocˇnı´ku prˇerusˇit studium a jı´t na dva roky na vojnu. Protozˇe narˇ´ızenı´ vzniklo neda´vno, byli odvedeni kluci trˇetı´ch a cˇtvrty´ch rocˇnı´ku˚, tedy rocˇnı´ku, ze ktere´ho jsou nasˇi kolegove´ (spı´sˇ kolegyneˇ). Tyto dı´vky uzˇ dostudujı´ bez kluku˚. Chuda´ci. Ondrˇej pravil, zˇe na za´kladeˇ zde uvedene´ skutecˇnosti, jsou v Akadeˇmgorodku dı´vky nadrzˇene´ jak pola´rnı´ moty´l. Pry´ stacˇ´ı si sednout na vra´tnici koleje a po pu˚l hodineˇ si takove´ho kluka neˇktera´ dı´vka odta´hne na pokoj. Tento experiment jsem nezkousˇel, takzˇe to nemohu potvrdit, ani vyvra´tit. Po teˇchto u´vaha´ch jsem se probudil. Bylo pu˚l jedne´ odpoledne, a proto jsem se se svy´mi spolubydlı´cı´mi vypravil na obeˇd. Mamince jsem koupil vietnamky, ale male´ cˇ´ıslo. Proto jsem se dnes odpoledne snazˇil tyto boty vymeˇnit za veˇtsˇ´ı. Taky jsem chteˇl vra´tit pra´zdne´ la´hve od pepsikol. K obchodnı´mu domu jsem se blı´zˇil s obavami, zˇe se mi zˇa´dna´ veˇc nepovede vyrˇ´ıdit. Od obchodnı´ho domu jsem se vzdaloval s radostı´, zˇe se mi obojı´ podarˇilo. U zˇabek se mi to podarˇilo po mensˇ´ım vy´stupu s prodavacˇkou, ktera´ meˇ titulovala „Molodoj cˇeloveˇk“. Odpoledne se hra´l fotbal, ktere´ho jsem se zu´cˇastnil jako fotoreporte´r. Za nasˇe barvy hra´l Kottas. Me´neˇ hra´li Petr Jirˇ´ıcˇek a Honza Dosta´l. Jako obrana tam byly Ivana a Edita. Znamena´ to, zˇe se od nich mı´cˇ odra´zˇel zcela nevyzpytatelneˇ. Protivnı´ci se skla´dali ze trˇ´ı muzˇu˚ a dvou okras. Byli lepsˇ´ı a vyhra´li. Vecˇer jsme byli pozva´ni na vecˇerˇi do restaurace. Ta se vyznacˇovala tı´m, zˇe tam meˇli nozˇe, nemeˇli alkohol a meˇli hodneˇ basu˚. (Hra´la tam muzika zcela hrozneˇ reprodukovana´.) To meˇ velice deptalo, takzˇe se mi to vecˇernı´ posezenı´ moc nelı´bilo. V noci byly soveˇtske´ kolegyneˇ zase pozva´ny k na´m na kolej. Sezenı´ se protahuje pozdeˇ do noci, acˇkoli zı´tra ra´no vsta´va´me uzˇ v 6 hodin. Za uda´lost tohoto poslednı´ho cˇajove´ho dy´cha´nku v Akadeˇmgorodku je mozˇno povazˇovat rozsypa´nı´ postele, na ktere´ sedeˇlo mnoho hostu˚ a ktera´ patrˇila Ivaneˇ.
12
Dnes se chvı´li ucˇeneˇ mluvilo o zvukove´ technice. Je to oblast, kterou ma´m daleko du˚kladneˇji prostudova´nu nezˇ ti, kterˇ´ı ucˇeneˇ hovorˇili. Poprve´ jsem videˇl jak jsou ty rˇecˇi plane´ a ta ucˇenost je jenom povrchova´ za´lezˇitost. Radsˇi jsem ale moc do toho rozhovoru nezasahoval. 16. den = den prˇesunu: 15. 6. Dnes ra´no jsme vsta´vali prˇekvapiveˇ brzo. Uzˇ v 6 hodin! Protozˇe jsme se prˇirozeneˇ moc nevyspali, zı´rali jsme tupeˇ do prostoru a balili veˇci do kufru˚ a batohu˚. Na´m du˚veˇrneˇ zna´my´m autobusem jsme se prˇesunuli k letisˇti. Ja´ jsem si teprve ted’ vsˇiml, zˇe s na´mi nejsou nasˇe soveˇtske´ kolegyneˇ a zˇe na´s po jizˇnı´ch krajı´ch budou prova´zet pouze jejich vedoucı´. Tito vedoucı´ si s sebou vzali jistou cˇa´st svy´ch rodin (jeden manzˇelku, jeden dceru). Prˇi startu letadla do Tasˇkentu se prudce zvedlo do vy´sˇe. Ondrˇej rˇ´ıkal, zˇe jedeme do kopce a da´le dodal, zˇe je to maso. Velmi dlouho jsme cˇekali na letisˇti v Tasˇkentu azˇ se zarˇ´ıdı´ let do Buchary. To uzˇ jsme meˇli velky´ hlad. Snı´dali jsme totizˇ narychlo na koleji v Akadeˇmgorodku a moc toho nebylo. Ted’ byly dveˇ hodiny odpoledne, teplota 25 gradusu˚ a my jsme byli hladovı´. Za´jezdovy´ autobus na´s provezl meˇstem, aby na´s vysadil u kolejı´, kde jsme se ubytovali. Co do u´tulnosti na´m tyto koleje prˇipadaly u´plneˇ nemozˇne´. Navı´c na´m hrozila jaka´si schu˚zka s deˇkanem mı´stnı´ fakulty, cozˇ jesˇteˇ vı´c podra´zˇdilo nasˇe hladove´ zˇaludky a unavena´ teˇla. Nasˇteˇstı´ program s deˇkanem odpadl. Mı´sto toho jsme zajeli hromadnou dopravou do strˇedu meˇsta, kde jsme se konecˇneˇ najedli. Samozrˇejmeˇ, zˇe jı´dlo nebylo nic moc, ale du˚lezˇite´ je, zˇe bylo. Nelı´bilo se mi, zˇe jsme se dlouho nemohli z jı´delny vyprdelkovat, zˇe se tam prˇ´ılisˇ dlouho sedeˇlo zcela bez du˚vodu. Zacˇala procha´zka meˇstem. Je zajı´mave´, zˇe nasˇe u´nava malinko opadla, takzˇe jsme byli schopni projı´t celkem dlouhy´ kus cesty. Tento kus cesty vedl kolem koupajı´cı´ch se lidı´, da´le procha´zel ulicı´ s netradicˇnı´m (pro na´s) trhem, na ktere´m hra´la orienta´lnı´ hudba. Kus cesty se dotkl take´ mnoha vodotrysku˚ a fonta´n, na ktery´ch jsme pozorovali duhu, tvorˇ´ıcı´ se v polednı´m slunci. Kus cesty procha´zel mı´stnı´m metrem (popojeli jsme jednu stanici) a koncˇil v parku se sochou Karla Marxe. Tam jsme meˇli rozchod, to znamena´, zˇe kazˇdy´ povecˇerˇel individua´lneˇ a kazˇdy´ si dal poneˇkud jiny´ humus. Na koleji, kde ted’ prova´dı´me tzv. zavazadlove´ akce, budeme zatı´m spa´t jedinou noc. Pak odle´ta´me do Buchary, kde pa´r dnı´ pobudeme a zase se do Tasˇkentu vra´tı´me na stejnou kolej. Zavazadlove´ akce spocˇ´ıvajı´ v tom, zˇe prˇebalujeme a necha´va´me zde na koleji v u´schovneˇ veˇci, ktere´ nebudeme v Bucharˇe potrˇebovat. Je zajı´mave´, zˇe vecˇer vsˇichni ozˇili. Acˇkoli jsme spali kra´tce, nema´ se zatı´m nikdo k tomu, aby sˇel spa´t. Prˇitom je dvana´ct hodin (mı´stnı´ cˇas = cˇas Moskvy plus 3 hodiny). Asi budu prvnı´m, kdo se pokusı´ jı´t spa´t. Takzˇe dobrou noc! 17. den: 16. 6. Bylo to poprve´ po dlouhe´m cˇase, kdy jsem sˇel ve spra´vnou dobu spa´t a kdy jsem ve spra´vnou dobu vsta´val. Z toho by meˇlo implikovat, zˇe jsem meˇl cely´ den dobrou na´ladu. Toto je ovsˇem hruby´ omyl. Cely´ den mi (na´m) nebyly totizˇ poskytnuty prostrˇedky k realizaci za´kladnı´ch lidsky´ch potrˇeb, jaky´mi je naprˇ´ıklad jı´dlo. Proto se zde o teˇchto strastech dost podrobneˇ zmı´nı´m. Budu se snazˇit to vylı´cˇit barviteˇ a moc by meˇ mrzelo, kdyby cˇtena´rˇ tyto rˇa´dky jen s u´smeˇvem prˇeleteˇl a vu˚bec si neuveˇdomil hloubku nasˇich cestovatelsky´ch stra´da´nı´. Zacˇalo to snı´danı´. Tam na´m chvı´li trvalo, nezˇ jsme se dozˇa´dali cˇaje. Prvnı´ obsluha na´s poslala ke druhe´ obsluze. Druha´ obsluha na´s poslala o patro vy´sˇ ke trˇetı´ obsluze. Trˇetı´ obsluha meˇla jen studeny´ cˇaj, a proto jsme se vra´tili ke druhe´ obsluze. Ta na´m teprve prodala horky´ cˇaj. Pote´ jsme se rozveˇtvili. Nasˇi vedoucı´ se sˇli pozdravit s deˇkanem a my jsme popojeli hromadny´m dopravnı´m prostrˇedkem do centra. To jsme jesˇteˇ netusˇili, zˇe tento den na´s cˇeka´ mnoho zbytecˇny´ch a hlavneˇ velmi u´navny´ch cˇeka´nı´. V pru˚beˇhu teˇchto cˇeka´nı´ jsem stacˇil docˇ´ıst knihu Na´vsˇteˇvnı´ci, kterou koupil Franta sve´ mladsˇ´ı sestrˇe v Novosibirsku. Po pu˚l hodineˇ se vra´tili nasˇi vedoucı´ a my jsme pokracˇovali autobusem na letisˇteˇ. Tam bylo zase cˇeka´nı´.
13
Kdyzˇ na´m prohle´dli zavazadla, dostali jsme se k vrtulove´mu letadlu. Sˇel jsem si prohle´dnout z blı´zka vrtule, cozˇ se hrubeˇ nelı´bilo ostatnı´m. Prˇitom ja´ si myslı´m, zˇe kdyzˇ deˇla´m diplomovou pra´ci z proudeˇnı´, tak je mu˚j za´jem o tvar a profily vrtulı´ opodstatneˇny´. Letadlem jsme leteˇli prˇes hodinu a prˇi prˇista´va´nı´ to s na´mi velmi lomcovalo. Po vy´stupu z letadla v Bucharˇe bylo na programu zase cˇeka´nı´. (Mı´stnı´ cˇas = cˇas Moskvy plus 2 hodiny). Za´jezdovy´ autobus na´s prˇevezl z letisˇteˇ do mı´stnı´ho area´lu kolejı´. Tam jsme cˇekali ze vsˇeho nejde´le. Navı´c jsme zacˇali mı´t hlad. Byly uzˇ cˇtyrˇi hodiny odpoledne a my jsme zatı´m skromneˇ snı´dali. Ondrˇej se na meˇ oborˇil, kdyzˇ jsem mu rˇekl, zˇe ma´m hlad. Asi meˇl taky. Prˇi cˇeka´nı´ jsme meˇli pocit, zˇe se pro na´s to ubytova´nı´ teprve vyra´bı´. Nakonec se uka´zalo, zˇe k pravdeˇ nenı´ zas tak daleko. Pokoje, na ktere´ na´s ubytovali, byly v remonteˇ a navı´c jesˇteˇ v horsˇ´ım stavu, nezˇ v Tasˇkentu. Podle oznacˇenı´ my´ch spolucestovatelu˚ tam byl smrad. Uzbek na Ukrajineˇ Meˇ se zda´lo, zˇe to tam prˇipomı´na´ vu˚ni, jaka´ je v tatı´nkoveˇ vcˇelı´nu. Je pravda, zˇe v takove´ „vu˚ni“ bydlet nenı´ zrovna prˇ´ıjemne´. Prˇ´ısˇerneˇ hladovı´ jsme zacˇali hledat menzu. Vsˇechny byly zavrˇene´. Pouze v jedne´ z nich na´m prodali u´plneˇ nemozˇne´ pirohy, takzˇe jsme se zase moc nenajedli. Na´sledoval organizovany´ program, ve ktere´m na´m bylo slı´beno, zˇe se pu˚jdeme vykoupat. Koupil jsem si cestou cˇokola´du, abych zahnal hlad. To jsem jesˇteˇ netusˇil, zˇe se mi zcela roztecˇe v tasˇce a zamazˇe rucˇnı´k. Cˇtena´rˇ podle teˇchto slov jisteˇ sa´m logicky usoudı´, zˇe je v Bucharˇe hrozne´ vedro. Netrˇeba mu to tudı´zˇ zvla´sˇt’prˇipomı´nat. Cesta na koupalisˇteˇ trvala prˇ´ısˇerneˇ dlouho a byla zpestrˇena orienta´lnı´m trhem a mnozˇstvı´m kratsˇ´ıch, ale velmi u´navny´ch cˇeka´nı´. Navı´c se na´m sta´le v nasˇich zˇaludcı´ch zveˇtsˇoval hlad. Byli jsme ra´di, zˇe se asponˇ mu˚zˇeme vykoupat na pla´zˇi mı´stnı´ho jezı´rka. Cˇas jsme na to meˇli stroze vymezen, protozˇe da´le se na na´s chystala prohlı´dka meˇsta. My jsme se bla´hoveˇ domnı´vali, zˇe na na´s cˇeka´ vecˇerˇe. Tak na´m to bylo slı´beno. Byla by pro na´s jediny´m vysvobozenı´m z hladu, ktery´ v nasˇ´ı vy´praveˇ panoval. Kdyzˇ na´s nasˇi kolegove´ zacˇali prova´zet po pama´tka´ch, velmi se na´m to lı´bilo, protozˇe to bylo pro na´s exoticke´. Kdyzˇ ale uzˇ druhou hodinu jsme courali po meˇsteˇ, zacˇalo meˇ mrzet, zˇe neumı´me teˇm soveˇtsky´m kolegu˚m du˚razneˇ vysveˇtlit, zˇe je trˇeba nejdrˇ´ıv zahnat hlad a teprve pote´ prohlı´zˇet pama´tky. Navı´c jsme museli by´t v dlouhy´ch kalhota´ch! Teprve po deva´te´ hodineˇ jsme dorazili do restaurace, kde byly nozˇe a mlete´ maso. Zcela vycˇerpa´ni po dnesˇnı´ cesteˇ jsme sˇli rovnou spa´t. 18. den: 17. 6. Zase jsem se dobrˇe nevyspal. Na sˇpatne´ spanı´ na meˇ pu˚sobily 4 faktory: 1. vysoka´ teplota, 2. Jirˇ´ıcˇkovo zcela maxima´lnı´ chra´pa´nı´, 3. bzucˇenı´ Bucharsky´ch koma´ru˚ kolem my´ch usˇ´ı, 4. nesoucitnost my´ch spolubydlı´cı´ch, kterˇ´ı vu˚bec nebrali ohled na to, zˇe nemu˚zˇu spa´t, a spali. Je ovsˇem pravda, zˇe dnesˇnı´ den mi vynahradı´ vesˇkere´ stra´da´nı´ vcˇerejsˇka, protozˇe se mi jeho program velice lı´bil. Ra´no jsem vypil svou cˇokola´du, protozˇe jsem si rˇ´ıkal: „Jistota je jistota . Nemu˚zˇu veˇdeˇt, kdy zase dostaneme najı´st.“ Na snı´dani jsme byli v cˇajove´ restauraci. Je charakteristicka´ tı´m, zˇe se u nı´zky´ch stolecˇku˚ sedı´ turecky´m sedem na takovy´ch sˇiroky´ch lavicı´ch. Dopoledne jsme se veˇnovali pama´tka´m. Je pravda, zˇe by se o tom dalo psa´t vı´ce, ale nema´m moc cˇasu, protozˇe ted’ je vecˇer a mı´ spolubydlı´cı´ uzˇ chteˇjı´ zhasnout. Takzˇe strucˇneˇji. Meˇli 14
jsme velice dobry´ obeˇd na ba´zi rizota v jine´, ale stylem podobne´ restauraci jako ta, v ktere´ jsme snı´dali. Bylo to moc dobre´. Byli jsme z teˇch restauracı´ velice prˇecˇajovanı´. Kottas zacˇal konverzovat s mı´stnı´mi. Kdyzˇ se dozveˇdeˇli, zˇe jsme z Cˇeskoslovenska, vzpomneˇli si na Gotta. To meˇ trochu poteˇsˇilo. Navı´c jsme meˇli mozˇnost se vykoupat. Hned vedle restaurace byla totizˇ vodnı´ plocha, do nı´zˇ mı´stnı´ kluci jezdili na kolech. K vecˇeru jsme byli na letnı´ rezidenci. Je to pama´tka, ke ktere´ jsme se dostali podlezenı´m plotu. Zpeˇt jsme byli vyhna´ni oficia´lnı´m vchodem. Pak bylo zase koupalisˇteˇ Vecˇer jsme byli na drahe´ vecˇerˇi v hotelove´ restauraci. Vzhledem k tomu, zˇe jsem meˇl zabublinkovany´ tra´vı´cı´ trakt, moc jsem Stı´n a cˇaj byly nezbytne´ prostrˇedky k prˇezˇitı´ te´ vecˇerˇi nedal. Ma´m pocit prˇejedenı´. Ve srovna´nı´ se vcˇerejsˇkem je videˇt, zˇe s jı´dlem jdu z extre´mu do extre´mu. Je 12 hodin v noci a hosˇi vybı´jejı´ koma´ry, kterˇ´ı by na´s v noci svy´m bzukotem obteˇzˇovali. Oni ale prˇesto obteˇzˇovali. 19. den = velky´ prˇesun: 18. 6. Ra´no zacˇalo celkem nevinneˇ. To jsme ovsˇem neveˇdeˇli, zˇe ta nevinnost brzy vymizı´. Pouze jsme to tusˇili. Meˇli jsme totizˇ uzˇ potrˇetı´ dopla´cet rubly, u´dajneˇ urcˇene´ pro nasˇe cestova´nı´. Dohromady toto dopla´cenı´ dosahovalo v prˇepocˇtu 200 Kcˇs a to se na´m pomalu prˇestalo lı´bit. Zacˇali jsme se divit, zda autobus z Buchary do Samarkandu mu˚zˇe vu˚bec tolik sta´t. Take´ jsme veˇdeˇli tuto informaci o dnesˇnı´m dni: Dopoledne volno, kazˇdy´ se mu˚zˇe pohybovat individua´lneˇ. Sraz ve 13 hodin na koleji. Odjezd bud’ v 15 hodin linkovy´m autobusem do Samarkandu nebo v 18 hodin specia´lneˇ pro na´s urcˇeny´m autobusem. Kdyzˇ nastane druha´ varianta, bude trˇeba dopla´cet penı´ze. Ktera´ varianta nastane se dozvı´me pozdeˇji. Zajı´mavy´ byl trˇeba Ondrˇeju˚v pesimisticky´ na´zor: „Kdo vı´, jestli dneska odjedem z Buchary a kdo vı´, zda nebudeme muset dopla´cet dalsˇ´ıch 15 rublu˚“. Ve volne´m dopoledni jsem ucˇinil klı´cˇove´ na´kupy z cele´ho sve´ho pobytu v SSSR. Nejdrˇ´ıve jsem koupil cˇajove´ misticˇky, v nichzˇ se ve zdejsˇ´ıch krajı´ch pije cˇaj. Pote´ jsem objevil levnou tubeteˇjku za 1 rubl 85 kopeˇjek a jako suveny´r jsem ji koupil Martinovi. Nejveˇtsˇ´ı na´kup jsem ucˇinil v zˇeleza´rˇstvı´. Byl to samovar za 5 rublu˚, na 220 V a s prˇ´ıkonem 1,0 kWh a maxima´lnı´m objemem 3 litry. Toto je suveny´r, ktery´ jsem si koupil Pama´tky z exoticky´ch zemı´ pro sebe jako pama´tku na tuto cestu. Hned jsme ho na koleji vyzkousˇeli a celkem se osveˇdcˇil. Byl mi zna´rodneˇn ve prospeˇch cele´ vy´pravy, ale ja´ veˇrˇ´ım, zˇe toto zna´rodneˇnı´ bude pouze docˇasne´. Ani v jednu hodinu jsme jesˇteˇ neveˇdeˇli na cˇem jsme. Rusove´ tvrdili, zˇe protozˇe neprˇisˇel Uzbecky´ pru˚vodce, je vsˇechno v porˇa´dku. Da´le pry´ platı´ implikace: Je-li vsˇechno v porˇa´dku, nasta´va´ druha´ varianta. Na za´kladeˇ te´to informace se neˇkterˇ´ı z na´s (i ja´) odebrali na koupalisˇteˇ. 15
Pultrovi jsme slı´bili na´vrat o pu˚l pa´te´ a zpozdili jsme se o 15 minut. To byl ohenˇ na strˇesˇe! ˇ ´ıkal, zˇe museli za na´s prove´st jiste´ pracovnı´ u´kony (jako je Pultrovi se to nelı´bilo a zlobil se. R zrusˇenı´ prostı´ra´nı´ na postelı´ch). Nasˇtvaneˇ se take´ tva´rˇil RNDr. Jirˇ´ı Kottas (V denı´ku pouzˇ´ıva´m zkra´cene´ oznacˇenı´: Kottas). Jizˇ dlouhy´ cˇas varˇil pomocı´ samovaru kvanta cˇaje a lil jej do sodovkovy´ch lahvı´ (v Cˇeskoslovensku by se oznacˇily jako la´hve od piva). Jirˇ´ıcˇek sˇel koupit dalsˇ´ı la´hve a sehnat sˇpunty. Druhe´ se mu nepodarˇilo a navı´c prˇisˇel s velky´m zpozˇdeˇnı´m, takzˇe vedenı´ o neˇj zacˇalo mı´t strach. Cˇajem se naplnilo 16 lahvı´ a meˇ zu˚stalo utajeno, cˇ´ı to byl na´pad. Kdo byl vybaven takovou prozrˇetelnostı´ a vybavil nasˇi vy´pravu, smeˇrˇujı´cı´ do pousˇteˇ, 16 lahvemi cˇaje? Ja´ jsem uvolnil jednu tasˇku a vzal jsem veˇtsˇinu 9 lahvı´. Martin Kola´rˇ mi vzal zase samovar a tak jsme spolupracovali. V sˇest hodin vecˇer jsme byli na stanovene´m srazu a v sˇest deset tam byl i autobus. Cesta do Samarkandu byla dlouha´ 300 km a trvala i s prˇesta´vkami 6 hodin. Nutno poznamenat, zˇe Kottasovi se po celou dobu jı´zdy na´lada nezlepsˇila. V jednu hodinu v noci zacˇalo bloudeˇnı´ po Samarkandu. Nasˇi pru˚vodci hledali kolej a prˇi tom na´sˇ autobus mnohokra´t projı´zˇdeˇl ru˚zny´mi kruhovy´mi objezdy a bylo vı´c nezˇ pravdeˇpodobne´, zˇe na neˇktery´ch se ocitnul vı´cekra´t. Poznamenali jsme, zˇe jsme si nikdy prˇed tı´m nemysleli, co vsˇechno v Soveˇtske´m svazu vytrpı´me a prˇezˇijeme. Zacˇali jsme totizˇ tusˇit, zˇe asi po organizacˇnı´ stra´nce nebude nasˇe ubytova´nı´ na koleji nijak snadne´, zda vu˚bec bude neˇjake´. A tusˇenı´ na´s nezklamalo. Po delsˇ´ım bloudeˇnı´ jsme konecˇneˇ prˇirazili k jake´si budoveˇ. Z neˇktery´ch oken na na´s pokukovali Uzbeci a Uzbecˇky. Zacˇalo jedna´nı´ s mı´stnı´ kolejı´. Je prˇirozene´, zˇe nemohlo by´t u´speˇsˇne´, kdyzˇ se tato kolej o nasˇ´ı existenci dozveˇdeˇla teprve ted’ o pu˚l druhe´ v noci. Organizacˇneˇ to tedy nebylo vu˚bec zajisˇteˇne´. Krˇivky pama´tek ladı´ s krˇivkami spoluzˇacˇky Ru˚zneˇ jsme posta´vali prˇed autobusem, eventua´lneˇ pospa´vali na lavicı´ch v autobuse. O pu˚l cˇtvrte´ v noci se objevilo neˇco, jako rˇesˇenı´. Byl to kruty´ kompromis. Studenti, ubytovanı´ na te´to koleji vysteˇhovali dva pokoje a umozˇnili na´m prˇespat. Nedovedu si prˇedstavit, zˇe by mi neˇkdo ve trˇi hodiny v noci na koleji Veˇtrnı´k rˇekl, at’ vysteˇhuji pokoj, protozˇe prˇijela skupina Uzbeku˚ a nema´ kde spa´t. Vu˚bec si nedovedu prˇedstavit, zˇe bych te´to zˇa´dosti vyhoveˇl. Ne na Veˇtrnı´ku, ale v Samarkandu se tak stalo. Dostali jsme se do zabydlene´ho pokoje, kde ze steˇny u´plneˇ nahorˇe na vsˇe hledeˇl soudruh Gorbacˇov. Gramofonove´ desky lezˇely bez obalu˚ na nocˇnı´m stolku dra´zˇka nedra´zˇka. Na postelı´ch bylo pouzˇite´ povlecˇenı´, takzˇe do my´ch chlupu˚ na noha´ch nalezly blechy. 20. den: 19. 6. Ra´no jsme meˇli potı´zˇe s nalezenı´m za´chodu. On tu snad byl jediny´ za´chod pro celou kolej! A podle toho taky vypadal. Vsta´vali jsme v 11 hodin, ale z prˇedchozı´ kapitoly je cˇtena´rˇovi zrˇejme´, zˇe jsme se vyspali nedostatecˇneˇ. Po snı´dani mi zacˇalo by´t sˇpatneˇ, tj. bolelo meˇ brˇicho a sta´le se zvysˇovala celkova´ u´nava. Meˇl jsem mı´sty dojem, zˇe tato u´nava dospı´va´ vrcholu. Chodili jsme po jaky´chsi stavebnı´ch pama´tka´ch. Prˇesneˇji to popsat nemohu, protozˇe jsem nebyl schopen moc vnı´mat vneˇjsˇ´ı podneˇty. Dokonce jsem prˇestal rozlisˇovat cˇeka´nı´ a necˇeka´nı´, dva za´kladnı´ stavy, v ktery´ch se nasˇe vy´prava nacha´zela. Tyto stavy se pru˚beˇzˇneˇ strˇ´ıdaly celou dobu pobytu 16
v SSSR. Jedine´, co jsem du˚kladneˇ vnı´mal, byla jı´zda meˇstsky´mi prostrˇedky. To proto, zˇe jsem se plnou svou vu˚lı´ soustrˇedil na to, abych nepoblil spolucestujı´cı´. Dalo mi to trochu pra´ce, ale podarˇilo se to. Vu˚bec se mi nelı´bilo, zˇe jsme v Samarkandu nemeˇli ani minutku sami pro sebe. Porˇa´d jsme se pohybovali organizovaneˇ a veˇtsˇina z na´s dokonce neveˇdeˇla kam. Po vı´ce nezˇ hodinove´m cˇeka´nı´ na nasˇe ruske´ pru˚vodce jsme vyrazili na letisˇteˇ. Ten fakt, zˇe letadlo meˇlo dvou a pu˚l hodinove´ zpozˇdeˇnı´ na´s uzˇ ani trochu nevyvedl z mı´ry. Byli jsme tre´novanı´. Ja´ jsem byl ra´d, zˇe jsem nemeˇl zatı´m zˇa´dne´ zvracenı´ ani kakacı´ potı´zˇe a zˇe konecˇneˇ (ve dveˇ hodiny v noci) mohu zalehnout na prˇideˇlene´ lozˇe v Tasˇkentu. Sˇpatneˇ mi bylo cely´ den a proto jsou me´ pozna´mky velmi strucˇne´. Nebudu prˇece cˇtena´rˇe zateˇzˇovat svy´mi subjektivnı´mi pocity. 21. den: 20. 6. Probudili jsme se kolem poledne. Jesˇteˇ jsem lezˇel v posteli, kdyzˇ jsem si chteˇl ulevit prdem. K me´mu prˇekvapenı´ byl pru˚jmoveˇ vlhky´ a ja´ jsem si takto zasral cele´ pyzˇamo a postel. Na za´kladeˇ uvedene´ uda´losti jsem zjistil, zˇe ma´m pru˚Zapadla´ ulicˇka jem. Nebyl jsem sa´m. Zatı´m vı´m o trˇech lidech. Nejhu˚rˇ je na tom Honza Dosta´l, ktery´ asi ma´ neˇjakou nemoc. Le´karˇ vy´pravy – Ondrˇej Zindulka – ma´ co ordinovat. Meˇ je uzˇ trochu le´pe nezˇ vcˇera. Dostal jsem dietu a tak popı´jı´m cˇaj a prˇikusuji suchary. Byli jsme v Tasˇkentu nakupovat. Koupil jsem cˇajnı´k (konvici k samovaru) a orienta´lnı´ zvuk (gramofonove´ desky). Vecˇer v 9 hodin meˇla by´t schu˚zka s cˇesky´mi (zahranicˇnı´mi) studenty, kterˇ´ı studujı´ v Tasˇkentu. Nakonec ale vu˚bec neprˇisˇli, cozˇ bylo dobrˇe. Nemeˇli jsme uzˇ totizˇ vu˚bec na´ladu s neˇky´m besedovat. Ja´ s Martinem Kola´rˇem jsme byli na na´vsˇteˇveˇ u Tatarek, ktere´ oslavovaly za´sˇcˇitu diplomnı´ raboty. Bylo prˇ´ıjemne´, zˇe umı´ rusky stejneˇ dobrˇe jako my, tj. mizerneˇ. Takzˇe kdyzˇ k na´m mluvily, tak jsme se chytali. 22. den = evakuace: 21. 6. De´lku pobytu v zemi Uzbeku˚ jsme meˇli cˇasoveˇ prˇesneˇ vymezenu. Je to vlastneˇ dobrˇe. Kdybychom zde jesˇteˇ zu˚stali, asi bychom pochytili jesˇteˇ vı´ce nemocı´. Mozˇna´ by se neˇkdo z na´s skamara´dil s neˇjakou Uzbecˇkou a mohli by z toho by´t malı´ polouzbecˇkove´. Takzˇe jsme vlastneˇ z te´to zemeˇ odjı´zˇdeˇli z bezpecˇnostnı´ch du˚vodu˚. Ra´no Pultr budil nasˇe ruske´ pru˚vodce a kdyzˇ tuto cˇinnost opakoval, tak dokonce zacˇal krˇicˇet. My jsme uzˇ byli nacvicˇenı´ a vstali jsme na prvnı´ pokus. Na letisˇti zase krˇicˇeli na na´s, zˇe jsme prˇisˇli pozdeˇ. Pultr meˇl pra´vem na nasˇe pru˚vodce vztek. Letadlo vy´jimecˇneˇ nemeˇlo zpozˇdeˇnı´. Startovali jsme v 9 hodin 40 minut a v Moskveˇ jsme prˇista´li v 10 hodin 45 minut a urazili jsme vzda´lenost skoro 3.000 kilometru˚. Prˇi tom jsme neprˇekrocˇili rychlost zvuku. Pta´te se, jak je to mozˇne´? Bystre´mu cˇtena´rˇovi to urcˇiteˇ hned dojde a natvrdle´mu nemı´nı´m nic vysveˇtlovat. V Moskveˇ jsme potrˇebovali potvrdit koupi jı´zdenek a mı´stenek a proto jsme speˇchali. V tom speˇchu se na´m ztratil Franta. By´t ztracen v osmimilionove´m meˇsteˇ nenı´ zrovna prˇ´ıjemne´ ani pro ty zbyle´, kterˇ´ı se neztratili. Ru˚zneˇ jsme jezdili v metru a hledali. Prˇitom se nasˇe skupina zacˇala rozpadat na sta´le vı´ce podskupin. Kottas zjistil, zˇe speˇch byl neopodstatneˇny´, protozˇe v prˇ´ıslusˇne´ kancela´rˇi meˇli polednı´ prˇesta´vku. Frantu jsme nasˇli na na´drazˇ´ı a zavazadla jsme dali do u´schovny. Chteˇl jsem si da´t sve´ veˇci do schra´nky na heslo, ale musel jsem se podrˇ´ıdit veˇtsˇineˇ, takzˇe jsem si je tam nedal.
17
Sraz jsme meˇli vecˇer v 18 hodin 45 minut na na´drazˇ´ı a do te´ doby jsme mohli kazˇdy´ jı´t kam chteˇl. Byl jsem v domu knihy a potom ve stolove´ na jı´dlo. Nejlepsˇ´ı, co tam meˇli, byl cˇaj. Sta´l jednu kopeˇjku. Na na´drazˇ´ı prˇed odjezdem jsme sha´neˇli limona´dy, ale nic jsme nesehnali. Poslednı´ zdrcujı´cı´ prˇekvapenı´ dnesˇnı´ho dne na´s cˇekalo prˇi na´stupu do vlaku. Meˇli jsme koupene´ drazˇsˇ´ı jı´zdenky do luxusneˇjsˇ´ıho vago´nu, nezˇ kam smeˇrˇovaly nasˇe mı´stenky. Byl to organizacˇnı´ omyl, ktery´ sta´l nasˇi skupinu 50 rublu˚. ´ VEˇRECˇNA ´ POZOROVA ´ NI´ ZA Uzˇ asi trˇi stra´nky tohoto denı´ku pı´sˇi ted’ mezi Kijevem a Vinnicou ve vlaku. Podle toho taky vypada´ to pı´smo. Vlak se kodrca´ a mneˇ utı´kajı´ mysˇlenky a potrˇebuji vynalozˇit hrozneˇ moc energie, nezˇ napı´sˇu trˇeba jen jedinou veˇtu. Za´veˇrecˇna´ pozorova´nı´, ktera´ se vztahujı´ k cele´mu pobytu v SSSR, jsem rozdeˇlil (podobneˇ jako „Nadcˇasove´ u´daje“) do neˇkolika kapitol. Ubytova´nı´ Nejlepsˇ´ı postele byly ve vlaku. Vsˇude jinde byly zcela nemozˇne´ dra´teˇnky. Navı´c mozˇnost umytı´ byla na vsˇech kolejı´ch zcela minima´lnı´, ne-li zˇa´dna´. Znamena´ to, zˇe nynı´ ma´me na sobeˇ lepkavy´ obal, na´nos sˇpı´ny, blechy a teprve potom pra´dlo a oblecˇenı´. Znovu po delsˇ´ı dobeˇ se na´m zda´ nejcˇistsˇ´ı prostrˇedı´ ve vlaku. Teplou vodu jsme nevideˇli, ani nepamatujeme. Vzpomı´na´m si, zˇe jsem si jednou myl vlasy na za´chodeˇ u cˇeka´rny letisˇteˇ. Bylo tam totizˇ solidnı´ umyvadlo. Stravova´nı´ Za´kladem vsˇeho bylo mlete´ maso. V Uzbekista´nu to byly pirohy, v jejich nitru se nale´zalo mlete´ maso. Tyto pirohy jsme jedli jen do te´ doby, nezˇ jsme dostali pru˚jem. Pak nastoupily suchary. K pitı´ bylo vsˇude velke´ mnozˇstvı´ cˇaje. Ten na´s drzˇel na nohou, takzˇe jsme se nezhroutili u´plneˇ. Strava byla taky velmi nepravidelna´. Prˇipadal jsem si jako mezi lovci mamutu˚. Ti totizˇ jedli pra´veˇ tehdy, kdyzˇ meˇli co. Za´chody To je kapitola sama pro sebe. Na´vsˇteˇva teˇchto mı´stnostı´ je trivia´lnı´m du˚sledkem toho, zˇe jsme se stravovali (a blbeˇ jsme se stravovali). Prˇ´ısˇernost teˇchto mı´stnostı´ se neda´ popsat. Kdyzˇ jsme na neˇktere´m za´chodeˇ byli, rˇ´ıkali jsme, zˇe to horsˇ´ı nemu˚zˇe by´t, Teprve po na´vsˇteˇveˇ dalsˇ´ıho za´chodu se uka´zalo, zˇe nema´me pravdu. To se neda´ popsat, to chce videˇt na vlastnı´ ocˇi. Zvı´rˇata Tı´m se myslı´ sˇva´bi, koma´rˇi, blechy. Blechy se s na´mi sezna´mily v Samarkandu. Na sˇva´by jsme cˇekali ve vsˇech kolejı´ch na jihu. Prˇekvapilo na´s, zˇe tam zˇa´dny´ nebyl, acˇkoli sˇly hla´sˇky, zˇe jich tam jsou hejna. Jirˇ´ıcˇka velmi mrzı´, zˇe neuplatnil svu˚j Biolit Sˇ. Zato koma´ry jsme v Bucharˇe necˇekali, ale byli tam. Bylo jich me´neˇ nezˇ v Novosibirsku, ale zato to nebyli zˇa´dna´ be´cˇka. Novosibirsky´ koma´r je proti Bucharske´mu u´plny´ blbec. V Samarkandu jsme kromeˇ blech na zˇa´dna´ dalsˇ´ı zvı´rˇata nenarazili. Pouze Martin Kola´rˇ si v noci steˇzˇoval, zˇe po neˇm cosi velke´ho ska´cˇe. Dodnes nevı´me co to bylo a zu˚stane to asi velky´m tajemstvı´m. Na´kupy O tom, co jsem koupil ja´, jsem uzˇ napsal. Nynı´ se chci zmı´nit o tom, co koupili jinı´. Prˇedevsˇ´ım knihy. Jejich za´jem o odborne´ knihy jsem jim ze zacˇa´tku trochu za´videˇl. Pozdeˇji jsem ovsˇem zjistil zˇe neˇkterˇ´ı trpı´ chronicky´m za´jmem o knihy a prosˇli kdejake´ knihkupectvı´. Je pravda, zˇe knihy jsou v SSSR levneˇjsˇ´ı, ale take´ je pravda, zˇe jsem lidi postizˇene´ tı´mto chronicky´m za´jmem trochu litoval. Vsˇichni asi koupili neˇjake´ suveny´ry. Mnoho lidı´ koupilo tubeteˇjky. Pultr byl 18
charakteristicky´ tı´m, zˇe se snazˇil koupit pravou ruskou vodku a konˇak. Meˇl s tı´m ovsˇem velke´ potı´zˇe, protozˇe je suchy´ za´kon. Meˇstska´ doprava V autobusech a trolejbusech jsou strojky, ze ktery´ch je mozˇno vysoukat lı´stek. Pokud se nikdo nedı´va´, je mozˇno tam nedat zˇa´dnou minci. Da´le existujı´ jine´ lı´stky zvane´ talo´nky, ktere´ se sˇtı´pajı´ v jiny´ch strojcı´ch. Takzˇe je to velmi slozˇite´. Prˇ´ıpadne´mu za´jemci vysveˇtlı´m podrobnosti, zde bych chteˇl pouze podotknout, zˇe nenı´ radno se k teˇmto strojku˚m staveˇt. Lide´ posı´lajı´ drobne´ mince nebo talo´nky a cˇloveˇk stojı´cı´ u strojku je velmi zameˇstna´n. Jinak je doprava podobna´ nasˇ´ı. Dokonce jezdı´ i stejne´ tramvaje. Pouze jı´zdnı´ rˇa´dy jsou me´neˇ podrobne´. Letadlova´ doprava 50 % letadel, se ktery´mi jsme leteˇli, meˇlo zpozˇdeˇnı´. Toto zpozˇdeˇnı´ se neda´ pocˇ´ıtat na minuty, ale na hodiny. Charakteristicke´ pro letadla je to, zˇe se v nich vyskytujı´ letusˇky. Tyto by´vajı´ hrozneˇ zmalovane´ a zapudrovane´, ale ma´lokdy hezke´. O letusˇka´ch si myslı´m, zˇe jsou urcˇene´ te´zˇ k prvnı´ pomoci. Nechteˇl bych ale, aby mi poskytovaly umeˇle´ dy´cha´nı´ z u´st do u´st, protozˇe bych z toho byl potom cely´ ufifrany´ od rteˇnky. Inturist Je to slovo, ktere´ ma´ za´zracˇnou moc. Prˇi cestova´nı´ letadlem se i nasˇe vy´prava schovala pod ochranna´ krˇ´ıdla tohoto slova. Prˇedneˇ jsou pro cestujı´cı´ Inturistu vymezeny zvla´sˇtnı´ mı´stnosti (cˇeka´rny, bufety, socia´lnı´ zarˇ´ızenı´ a pod.). Jsme tam tedy odrˇ´ıznutı´ od obycˇejny´ch Rusu˚, kterˇ´ı cˇekajı´ na stejne´ letadlo, ale v horsˇ´ıch podmı´nka´ch. Kdyzˇ si deˇlala jedna Ruska v letadle na´rok na sedadlo, kde sedeˇl neˇkdo z nasˇ´ı vy´pravy, a dozveˇdeˇla se, zˇe je to Inturist, tak sklapla. Myslı´m, zˇe ted’ uzˇ nenı´ trˇeba doda´vat, zˇe jsme meˇli specia´lnı´ letisˇtnı´ autobus a zˇe jsme meˇli prˇednost ve vsˇech fronta´ch. Cˇeka´nı´
Cˇeka´nı´
Uzˇ jsem napsal, zˇe nasˇe vy´prava se nacha´zela pru˚beˇzˇneˇ ve dvou stavech. Cˇeka´nı´ a necˇeka´nı´. Psychicky se na´m zda´lo, zˇe prvnı´ stav prˇevla´da´. Je pravda, zˇe de´lka cˇeka´nı´ by se po secˇtenı´ dala spocˇ´ıtat na dny! Kdyzˇ se nakonec neˇkam sˇlo, tak stejneˇ nikdo neveˇdeˇl, kam a procˇ. To bylo velmi u´navne´. Navrhl bych rˇesˇenı´: Kazˇdy´ den vecˇer se sejı´t s pru˚vodci a vypracovat prˇesny´ pla´n na prˇ´ısˇtı´ den, do ktere´ho by meˇli co mluvit vsˇichni. Tento pla´n by obsahoval cˇasy prohlı´dek pama´tek a bylo by uzˇ doprˇedu patrne´ o jake´ pama´tky jde. Taky by byl doprˇedu jasny´ pla´n volna a vsˇe v konkre´tnı´m cˇase. Pak by se nikomu nestalo, zˇe by neveˇdeˇl, co zrovna bude. Taky by kazˇde´mu zbylo vı´ce volne´ho cˇasu. Bylo by ovsˇem potrˇeba tento pla´n prˇesneˇ dodrzˇovat! To by platilo i pro ruske´ kolegy!!! Za nedodrzˇova´nı´ bychom trˇeba vymysleli neˇjake´ tresty.
Odvetne´ na´vrhy Chceme za vsˇechno to utrpenı´, ktere´ jsme zde zazˇili, nasˇe ruske´ kolegy v Cˇeskoslovensku neˇjak potrestat. Hlavneˇ nena´padneˇ. Prˇedevsˇ´ım si myslı´me, zˇe je velmi zdrtı´ komfort do ktere´ho je ubytujeme a v ktere´m je budeme hostit. Ne snad proto, zˇe by se jim komfort nelı´bil, ale proto, 19
zˇe se budou muset vra´tit do SSSR! Na´sˇ trˇ´ıty´dennı´ pobyt v mı´stech, kde se nedajı´ uskutecˇnit za´kladnı´ zˇivotnı´ potrˇeby, byl pouze docˇasny´. Jejich pobyt v SSSR je ale trvaly´ a pozna´nı´ komfortu je zdrtı´ vı´c. Dalsˇ´ı na´vrh je zave´st je na Sˇebera´k. Bude to odplata za to, zˇe jsme museli i v teˇch nejveˇtsˇ´ıch vedrech chodit v dlouhy´ch kalhota´ch. Take´ navrhuji bra´t s sebou vzˇdy a vsˇude sve´ manzˇelky, snoubenky, deˇti. Oni taky s sebou tahali kus svy´ch rodin a vznikalo mnohdy na za´kladeˇ toho dalsˇ´ı zdrzˇenı´. (Dvana´ctileta´ dcera se neusta´le prˇevle´kala. Meˇla v Uzbekista´nu asi sˇestero sˇatu˚). Rusˇtı´ vedoucı´ nechteˇjı´ prˇed studenty pı´t alkohol, ale jinak pijı´ jak duhy. Nevadı´ jim, zda je za´kon suchy´ nebo mokry´. Chteˇli bychom zvla´sˇt’ opı´t vedoucı´ a zvla´sˇt’ studenty a pak je da´t dohromady. Nebo jina´ varianta. Prˇinutit vedoucı´ k abstinenci. To by je asi u´plneˇ zhroutilo. Bohuzˇel se toto neda´ tak snadno v Cˇeskoslovensku realizovat. 23. den: 22. 6. Tento den pro nasˇi vy´pravu probı´ha´ cely´ ve vlaku. Neˇkdy kolem pu˚lnoci budeme prˇejı´zˇdeˇt hranice a budeme procleni. 22.6. je take´ vy´znacˇny´ tı´m, zˇe Edita ma´ narozeniny. Pojedli jsme dort a trochu jsme popili. Ted’ budeme nahlas prˇedcˇ´ıtat cely´ sesˇit s teˇmito pozna´mkami. Potom ho pecˇliveˇ uschova´m, aby mne o neˇj celnı´ci neprˇipravili. Foneticke´ zneˇnı´ a vy´znam neˇktery´ch citoslovcı´ Zneˇnı´
Vy´znam
ˇA BD ˇA HABD B ˇ AM MN AU GRE PSˇE HAF ˇ AU MN KVAK PACIFIK JEJKOTE MANKOTE A? BRM
Citoslovce spokojenosti ˇA Souhlasna´ odpoveˇd’ na BD Citoslovce tra´venı´ Spokojenost nad dobry´m jı´dlem (v SSSR asi nema´ cˇaste´ uplatneˇnı´) Citoslovce bolesti Citoslovce nespokojenosti Citoslovce touhy Pozdravenı´ psa Pozdravenı´ kocˇky Citoslovce spatrˇenı´ rybnı´ka Citoslovce vyslovene´ prˇi amputaci ruky Citoslovce upadnutı´ zmrzliny na zem Vyja´drˇenı´ Rusu˚, kdyzˇ nerozumı´ Citoslovce u´levy
20
