„Protože jsem poznal trýzeň žízně, chtěl bych vykopat studnu, ze které by mohli pít i jiní“ - E.T. Seton
STUDÁNKA Každý, kdo pije tuto vodu, bude opět žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, a stane se v něm pramenem vody tryskající do věčného života - Jan 4,13-15 ▌srpen- 2015 č. 150 ▌
✙ 21. 8. – svatý Pius X.
Vychází od března 2003
Velký reformátor na Petrově stolci
Vatikán. Jedenáct let trvající pontifikát Pia X. byl vskutku reformátorským cyklónem, který hluboce proměnil církev, vybavil ji pro nesnadnou dobu, která následovala po první světové válce, a přinesla nástup totalitních režimů. Odňal např. státům možnost ovlivňovat konkláve politickým vetem, reformoval vatikánskou kurii, pojal a začal uskutečňovat plán vytvořit první ucelený Kodex církevního práva, který vyšel roku 1917, reformoval semináře i liturgickou hudbu, hluboce ovlivnil křesťanskou zbožnost, zejména prosazováním častého eucharistického přijímání, které zpřístupnil dětem již od šesti let, ponechal starý konkordát s Francií jeho osudu a získal si tak přízeň francouzského episkopátu. Definitivně tak potřel galikanismus a umožnil rozkvět francouzského intelektuálního katolicismu, který pak přispěl k Druhému vatikánskému koncilu… Kromě strukturních reforem, které definitivně pohřbily starý církevní režim - píše Gianpaolo Romanato - přistoupil papež Giuseppe Sarto Pius X.- neméně energicky ke změně kurzu v oblasti disciplinární, počínaje špičkami hierarchie. Provedl apoštolské vizitace ve všech italských diecézích a seminářích, sesadil mnohé biskupy, očistil Řím od kněží, kteří zde hledali jen výhodná místa, a vrátil je do jejich diecézí, kardinálské jmenování traktoval jako vyslouženou poctu a nikoliv automatické povýšení pro vykonavatele kuriálních či metropolitních biskupských úřadů, ztenčil a odsunul stranou aparát římské kurie, kterému nedůvěřoval, a spravoval církev prostřednictvím osobního sekretariátu. Pověstná byla také dobromyslnost a anekdoty, které papež Pius X. nezřídka trousil ve svém benátském dialektu, ale za nimiž se skrýval jeho pevný charakter a jistá nezkrotnost, jimiž dovedl držet v patřičných mezích opozici a rezistenci, které byly mnohem silnější, než jak to podávala bohatá hagiografická literatura po jeho smrti - píše v deníku L´Osservatore Romano, Gianpaolo Romanato. Papež Pius X. byl svatořečen roku 1954. Zmíněné rysy jeho pontifikátu, nápadně připomínající některé rysy papeže Františka, pomáhají nahlédnout nejen planost
otřepaných historických či spíše nehistorických klišé, ale poskytují především mírumilovnou jistotu, pokud jde o kontinuitu péče, kterou věnuje své církvi její Zakladatel. mig, radiovaticana, zkráceno
Jsem ve tvém nitru
Autor: P. Gaston Courtois (1897–1970), záznam z Proglasu
▌Jsem
v tobě přítomen tajemně, ale skutečně - svou milostí. Jsem v tobě, jako je míza ve vinném úponku spojeném s vinným keřem Jsem v tobě, blíž tobě, než jsi ty sám sobě. Věř v mou oživující, modlící se a milující přítomnost Jsem v tobě, jako nejživotnější život Jsem v tobě, jako ustavičná modlitba Jsem v tobě, jako horoucí láska Jsem v tobě, jako ten, kdo slouží Jsem v tobě, abych vzal tvůj život na sebe, a dal mu plný rozměr Jsem v tobě, abych tě očistil, obohatil, v pravém slova smyslu tě zhodnotil. ▌To
jsou jediné hodnoty, které trvají, a na kterých jedině záleží. Beze mne nejsi nic, nemůžeš nic, nedokážeš hlouběji zapůsobit. Jsem-li v tobě já, není nic, co bys nemohl dokázat, ne-li ve světě vnějším, tedy v neviditelném společenství svatých. Jsem v tobě, a vroucně si přeji, aby sis to uvědomil, a současně abys vložil vše, co jsem já, do všeho, co jsi ty, abych byl ve všem v tobě celý přítomen: mé myšlení - ve tvém myšlení můj pohled - ve tvém pohledu má modlitba - ve tvé modlitbě má láska - ve tvé lásce má oběť - ve tvé oběti má síla - ve tvé síle můj život - ve tvém životě. ▌Jsem
v tobě mlčenlivý, ale modlící se - neviditelný, ale přítomný tajemný, ale živý nepostižitelný, ale činný nehmatatelný, ale vřelý milující, ale náročný.
▌Jsem
v tobě i tehdy, když na mně nemyslíš, a to pozorný ke všem stavům tvé duše. Zakouším v sobě, co ty cítíš. Nic v tobě mi neujde. Nejen to, co vyjadřuješ na venek, ale ještě více to, co se děje ve tvém nitru. Velmi bych si přál, aby v tobě lidé stále víc a více cítili mou přítomnost. Dovol všem, kteří se ti přibližují, aby z tebe načerpali mne Ježíše
Přátelství mezi Davidem a Jonatanem
1 Sam 20, 1-17
David utekl z Najotu u Ramy a přišel a řekl Jonatanovi: Co jsem udělal? Jaká je má nepravost, jaká je má vina, jíž jsem se dopustil proti tvému otci, že ni ukládá o život? On mu odpověděl: Co tě napadá! Neumřeš! Vždyť můj otec nedělá nic velkého ani malého, aby mi to nepověděl. Proč by mi měl můj otec právě toto zatajit? Nestane se to! A znovu přísahal Davidovi. Ten pak pravil: Tvůj otec jistě ví, že jsem našel milost v tvých očích; a řekne si: O tom nesmí Jonatan vědět, aby se snad nezarmoutil. Ale jako že živ je Bůh, a jako že živa je tvá duše, jediný jen krok mě dělí od smrti. Jonatan řekl Davidovi: Splním každé přání tvé duse, které vyslovíš. Pravil tedy David Jonatanovi: Hle, zítra je novoluní a já mám podle obyčeje sedět s králem u stolu. Propusť mě; schovám se na poli do večera. Bude-li mě tvůj otec postrádat, řekneš: David si vyžádal na mně dovolenou, aby směl rychle jít do svého města Betléma, protože se tam konají slavné oběti pro celou čeleď. Řekne-li: Dobře, pak není tvůj služebník v nebezpečí. Rozhněvá-li se však, věz, že se odhodlal k nejhoršímu. Prokaž
tedy milosrdenství svému služebníku, neboť jsi dovolil, aby tvůj služebník učinil s tebou Pánovu smlouvu. Lpí-li na mně vina, zabij mě ty a neuváděj mě k svému otci! Jonatan odpověděl: Něco takového ať tě ani nenapadne! Dovím-li se, že se můj otec odhodlal k nejhoršímu proti tobě, nemůže ani být, abych ti to neoznámil. David odpověděl Jonatanovi: Kdo mi to však oznámí, odpoví-li snad tvůj otec něco tvrdého o mně? Jonatan řekl Davidovi: Pojďme ven na pole! Když vyšli oba na pole, řekl Jonatan Davidovi: Pán Bůh Izraelův je svědkem, že budu zítra zkoumat svého otce a bude-li dobře s Davidem, jistě ti pošlu za tebou na pole zprávu. Ať učiní Bůh Jonatanovi cokoliv! Bude-li však trvat hněv mého otce proti tobě, tajně ti to oznámím a propustím tě, abys mohl v pokoji odejít, a Pán bude s tebou, jako byl s mým otcem. Dokud budu živ, prokaž mi Pánovu milost. Umřu-li však, nikdy neodepři svou lásku mému rodu. Až vyhladí Bůh ze země Davidovy nepřátele do posledního muže, kéž není zahlazeno Jonatanovo jméno, neboť Pán by je vymáhal z Davidových rukou. A ještě jednou zapřísahal Jonatan Davida při své lásce k němu, neboť ho měl upřímně rád.
Papež František: Víra dělá zázraky Autentická víra, která je otevřená, odpouští, koná zázraky. Bůh nám pomáhej, abychom neupadli do egoistické a prospěchářské religiozity. Evangelium Mk 11,11-25 znázorňuje tři způsoby života v obrazech neplodného fíkovníku, kšeftařů v chrámě a věřícího člověka. ▌Fíkovník
– řekl papež František – představuje neplodnost, tedy sterilní život neschopný něco dát; život, který nenese plody a není schopen konat dobro: Žije pro sebe; je klidný, sobecký a nechce problémy. Ježíš proklel fíkovník, protože byl neplodný, protože nebyl sebou, nenesl plody. Představuje člověka, který nic nedělá a nepomáhá, žije vždycky sám pro sebe, aby mu nic nescházelo. Z takových jsou nakonec neurotici. Ježíš odsuzuje duchovní neplodnost, duchovní sobectví, které si říká: Žiju pro sebe, aby mi nic nechybělo, ostatní ať se starají o sebe… ▌Další
způsob života je ten, který vedou kořistníci a kšeftaři v chrámu. Vykořisťují i posvátný Boží prostor ke svým obchodům: směňují peníze, prodávají zvířata k obětem a mají mezi sebou i jakési odbory na svou obranu. To nebylo chrámovými kněžími pouze tolerováno, nýbrž povoleno. Takoví dělají z náboženství kšeft. Bible – připomíná papež – podává příběh synů jednoho kněze vymáhajících od lidí dary. Vydělávali hodně, i od chudých. A Ježíš nešetřil slovy: Můj dům je domem modlitby pro všechny národy, ale vy jste z něho udělali lupičské doupě! Mk 11,17. Lidé, kteří tam putovali, aby prosili o Pánovo požehnání a přinesli oběť, tito lidé tam byli vykořisťováni! Kněží tam neučili modlitbě, nedávali katecheze… Bylo to lupičské doupě. Zaplaťte, vstupte… Konali obřady, prázdně a bez zbožnosti. Nevím, jestli nám neprospěje přemýšlet o tom, zda k něčemu takovému nedochází někde u nás? Nevím. To je využívání Božích věcí k vlastnímu prospěchu. ▌Třetí
životní způsob je život víry, jak jej doporučuje Ježíš: Mějte víru v Boha… Kdo řekne této hoře: Zdvihni se a vrhni do moře!, a nebude ve svém srdci pochybovat, ale věřit, že se stane, co říká, bude to mít. Věřte, že všechno, oč v modlitbě prosíte, jste už
dostali, a budete to mít Mk 11,22-24. Stane se právě to, oč vírou prosíme. To je životní styl víry. Občas se někdo zeptá: Otče, co mám v této věci dělat? - Prosit Pána, aby ti pomáhal konat dobro, ale prosit s vírou. Je pouze jediná podmínka: Kdykoliv se postavíte k modlitbě, odpouštějte, máte-li co proti komu - Mk 11,25a. To je jediná podmínka, aby i vám odpustil váš nebeský Otec vaše poklesky Mk 11,25b. Takový je třetí životní styl: víra. Víra pomáhající druhým přiblížit se Bohu. Tato víra koná zázraky. Papež František uzavřel promluvu slovy: Prosme Pána, aby nás naučil tomuto stylu, životu víry, a pomáhal každému z nás – církvi - abychom nikdy neupadli do neplodnosti a prospěchářství.
Sv. František z Assisi -21
-
Františkův Bůh
Ježíš, jak ho František objevuje, je jedním z Trojice - člověk, který přichází z říše, kde jedinou realitou je láska. Od samé věčnosti se Otec dává Synovi celý a Syn se celý od Otce přijímá. Jejich láska je tak silná, záření tak mohutné, že chtějí přitáhnout miliardy stvoření do přívalu své radosti. ▌Františkův
Bůh není bohem-samotářem. Samotářství vytváří skrblíky a hamižníky. Františkův Bůh je společenství, sdílení, výměna, dar a přijímání daru. Na naši Zemi přichází věčný Syn proto, aby nás pozval do plnosti této radosti. Zve nás, abychom do ní vstoupili a dali se Otcem milovat jako On.
▌Stal
se člověkem, aby se člověk stal Bohem, - řekl svatý Irenej. Nad touto myšlenkou František přímo jásá: Milujme Ho z celého srdce, z celé duše a z celého ducha, ze všech svých schopností a sil, celou svou inteligencí, všemi svými energiemi, celou svou něhou, svými vnitřnostmi, touhami, celou svou vůlí! 1 Reg. 23,8. ▌ Františkova
řeč, oheň sám! Slova plynoucí jako slzy radosti! Poslouchejte: Jak šťastní jsou ti, kdo milují Boha a kdo milují své bratry tak, jak je miluje Bůh! Jsou syny Synovými, dovršují jeho dílo. Jsou manželi, otci, matkami našeho Pána. Manželi jsme, jsme-li s Ježíšem Kristem sjednoceni Duchem Svatým. Jsme jeho bratry, plníme-li Otcovu touhu. Jeho matkami, když ho nosíme ve svém srdci a ve svém těle a rodíme ho velkomyslnými dobrými skutky. Jak je to nádherné, jak úžasné mít za manžela Ducha Obránce! Jaké okouzlení! Jaký mír! Jaká lahoda! Jaká strhující radost nadevšecko žádoucí mít takového bratra a takového syna, který se vydal za nás. Přečteme-li si text takové síly, chápeme, co kdysi kdosi o Františkovi napsal: František se nemodlí, František je modlitbou, která se stala člověkem. Stan Rougier
Zranění při početí. ▌Největší
Autor: P. Elias Vella, exorcista
odmítnutí, které člověk může zažít. Další velmi významná otázka, kterou si musíme položit, zní: Pokoušela se moje matka vědomě o potrat, když byla těhotná? Pokud se matka pokouší o potrat, zanechává to v srdci dítěte jednu z největších ran. Během modliteb za vnitřní uzdravení často docházíme k závěru, že kořenem všech problémů
člověka je právě matčino rozhodnutí pro potrat. Tyto rány potřebují k uzdravení velmi dlouhý čas, pokud se vůbec uzdraví. Tato situace mne vyzývá, abych odpustil matce to, že chtěla, abych při potratu zemřel. Uvědomme si, že matka během těhotenství přenáší na dítě všechen vlastní strach, hněv, všechny události, které prožívá ve vztahu k manželovi. Na charakter a temperament dítěte se přenášejí všechny rodinné problémy, když muž svou ženu bije, stejně tak i všechny šoky, které během těhotenství matka prožívá. Většinou si myslíme, že až do doby narození nebo dokonce během prvních let existence, ze kterých si nic nepamatujeme, do sebe nic nepřijímáme. Ale teď vidíme, že už od úplných počátků naší existence vstřebáváme lásku nebo nepřijetí. ▌Jsem
z toho zdrcený, mohl by někdo říct! Vůbec se nemusíš hroutit, a to z velmi jednoduchého důvodu: můžeš mít špinavé šaty, ale když je vypereš, budou čisté, můžeš mít hlad, ale když se najíš, už nehladovíš. Vědomě nebo nevědomě ti matka odevzdala svůj strach, možná svůj hněv a zřejmě i nevyrovnané emoce. Ale také ti dala lásku. Láska, kterou tě zahrnula, vyvážila negativní věci, které na tebe nějakým způsobem přenesla. I když se ti stalo něco negativního, neznamená to, že negativita musí v tobě být neustále. Negativní věci byly po určitém čase kompenzovány, vyrovnány něčím dobrým, pozitivním. Když ti matka dala pohlavek, byl jsi zraněn, ale když tě objala, ránu uzdravila. Nesmíme si myslet, že všechna zranění a bolesti, které na tebe matka vědomě nebo nevědomě přenesla, v tobě stále zůstávají. Mnohé z nich už neexistují, protože byly kompenzovány láskou. Ale něco v nás z dětství mohlo zůstat. To je důvod, proč voláme Ježíše, aby přišel a položil svou ruku na naše rány. Musíme být uzdraveni úplně. ▌Betlémská
modlitba: Jedna americká psycholožka mluvila o své modlitební zkušenosti, kterou nazvala modlitbou betlémskou. Rozhodla se promodlit všechny měsíce svého života a přitom si představovala, že se nachází v náručí své matky. Snažila se vnímat radost z toho, že ji matka drží v náručí. Takto se modlila měsíc po měsíci, až dospěla k šestému měsíci. Když se ho snažila radostně prožít, cítila se velmi nepříjemně a nedokázala pochopit, odkud nepokoj a nepříjemný pocit pramení. Rozhodla se zeptat se své matky, co se tehdy stalo. Matka, která svou dceru skutečně milovala a velmi se o ni starala, si nemohla na nic vzpomenout. Po dlouhém uvažování si však situaci vybavila. Když bylo dceři šest měsíců, matka vážně onemocněla a nemohla ji brát do náručí. Měla silné bolesti a nemoc jí nedovolovala držet dítě na rukou. To byl důvod, proč se dcera během modlitby cítila špatně, nepříjemně. Další zkušenost je ze dvou nemocnic, jedné americké a druhé německé. ▌Dvě
nemocnice. V obou nemocnicích se léčily děti se stejnou chorobou. V obou byly pro jejich léčbu vytvořeny stejné podmínky. Dostávalo se jim stejné lékařské péče, v místnosti byla udržována stejná teplota a dostávaly stejné jídlo. Stalo se však, že děti v americké nemocnici zemřely, ale děti v německé nemocnici zůstaly naživu. Lékaři se snažili vypátrat důvod. Mezi oběma nemocnicemi byl jediný rozdíl. V německé nemocnici zdravotní sestry děti dlouho nosily na rukou. A k tomu, aby děti přežily, stačil mateřský dotek, kterým sestřičky přenášely na děti svou lásku. I tento příběh ukazuje, jak je důležité nejen lásku mít, ale dokázat ji i projevit. Kdo je v Ježíši, zakusí ve své slabosti Boží moc; kdo naopak není v Ježíši, nejen zakusí svou slabost, nýbrž upadne i do malomyslnosti a dokonce do zoufalství Není horší zlo než se nemít rádi Jako přijímáš noc, aby sis odpočinul, tak musíš být ve střehu v hodině temnoty, abys bojoval. Servi della Sofferenza – Služebníci utrpení
Jeden člověk měl dva syny - Lk 15,11.
Máme proč se radovat - Charism. konference
Angelo Scarano, S.S.L.Th.D.- katedra biblických věd ▌Starší
syn. Je docela pochopitelné, že tento starší syn zakouší velký hněv, když vidí, jak otec, naprosto rozmařile rozdává. Důvodem toho hněvu není ani to, že otec je milosrdný, dobrý, ale spíš to, že je takový nevypočitatelný a dává bez počítání, bez míry, bez zásluh. Ten mladší syn opravdu nemá žádné zásluhy, je to čistě zásluha otce, že je tu najednou hostina. Starší syn naprosto pochopitelně propadne hněvu a vzteku: jak to, čím si to tento syn zasloužil, a kde je nějaká spravedlnost, a proč já ne? Já, ten věrný, který tolik let sloužím, proč já ne a tam ten ano? Otec přichází jako ten, kdo chce tohoto staršího resocializovat - děj, při kterém si dítě osvojuje pravidla života ve společnosti. Ten starší nezná vztahy, na rozdíl od otce. Otec mu chce dát i ten zvláštní dar: objevení rodinných vztahů, objevení svého bratra, objevení i sebe, coby otce. Všimněme si, že ten starší syn nikdy nemluví o tom mladším jako o svém bratrovi: je to támhle ten, ten tvůj syn. Starší syn nezná ani vztah k otci. Nikdy ho neoslovuje otče. Je to člověk uzavřený do sebe, do svých výkonů, do svého života, do své práce. Zaměřený egocentricky a ostatní jako by neexistovali. ▌Syndrom
zahořklosti. U tohoto staršího syna vidíme zvláštní syndrom zahořklosti, který vidíme asi u všech horlivých, angažovaných, dobrých a poctivých křesťanů. Pokud nemáme tu zkušenost jako ten starší syn, že bychom vedli nebo usilovali o ten poctivý život naplno spořádaný, tak asi sotva porozumíme tomuto syndromu. Je to syndrom, který postihne vlastně ty snaživé, horlivé, angažované, pracovité, ty, kteří se snaží zachovávat desatero, evangelium, církevní přikázání, snaží se dávat ve farnosti, všude tam, kde se pohybují, kde žijí… Kdysi před časem běžela zajímavá reklama: život je hořký, Bohu díky! Byla to reklama na pivo. My můžeme zvolat stejně tak, když ochutnáváme a vychutnáváme ten zlatový mok, nebo ženy hořkou čokoládu, bohudíky vděčnost, spokojenost. ▌Jiná
podoba hořkosti. Pokud tato hořkost má ale jinou podobu, že třeba jiný člověk je před námi, že dostává většího uznání než my; má lehčí život než my, i ve farnosti; má větší dary; modlitba se mu daří; je pokaždé rozjásaný; a já oproti tomu mám všecko upocené, těžkopádné, sotva udržím ty myšlenky; v kostele to jen nějak přežiji, a přitom – tolik let se snažím; tolik let chodím do kostela a dokonce pomáhám i faráři; dělám něco i pro charitu, a najednou přijde tamten člověk, který v životě v kostele nebyl, přijme křest a je celý rozjásaný; modlí se hodiny a ještě k tomu povídá o svých zkušenostech s Bohem… Koho z nás by toto nedeptalo? Kde je ta Boží spravedlnost? A proč si pan farář váží více tohoto člověka než mně? Tam ten člověk zdaleka nemá takové zkušenosti než já! Zdaleka není tak sečtělý, a jak to, že ho bere vážněji? Že ho znovu a znovu vychvaluje před druhými, oceňuje, vyzdvihuje a mně ne? Tady jsme u toho našeho podobenství: Jak to, že tamhle ten mladší syn ano, a já ne? A tolik let se snažím. Proč? ▌I
toto je zahořklost. U staršího syna vidíme několik projevů syndromu zahořklosti. Drží se stranou, nechce ani dovnitř, nechce s nimi mít nic společného. Je tu i vypočítavost. Ten starší syn pracoval, to se nedá popřít, ale proč? Aby dostal, jinak by se nedala vysvětlit ta jeho zahořklá replika: mně jsi nedal ani kůzle! On vlastně horlivě a snaživě pracoval, ale kvůli sobě. To nebyla nezištná služba. Je tu hamižnost, sebe
ospravedlňování: tolik let ti sloužím, já jsem vlastně v právu, otče, a ne ty. Sebelítost, nedostatek empatie, nechápe, nemá soucit vůči tomu mladšímu. Pak určitá slepota a zákonictví. Reakce staršího syna nám může připadat velice pochopitelná a přirozená. I já vlastně často tak reaguji, i u mně se projevují stejné věci jako u něj. Jsme vlastně na tom stejně. Ten starší syn žije občas ve mně, skrze mně promlouvá, skrze mně se drží stranou, nechce mít nic společného s těmi obyčejnými průměrnými nebo podprůměrnými farníky.
Dopis sestry Pavly .
Dopis nemocným.
Převzato z Proglasu, vložila Magda H.
Protože středem měsíce srpna je svátek Nanebevzetí Panny Marie, opět jsem vzala do rukou Úvahy o Panně Marii od kardinála Meisnera. Jsou velice krásné a povzbudivé: Drazí nemocní! Maria je plná radosti, a proto zpívá. Od ní máme tu nejkrásnější píseň: Magnificat. A sotva vstoupí Maria do domu Alžběty, začne i tato stará žena zpívat první mariánskou antifonu: Požehnaná jsi, Maria, protože jsi uvěřila. O něco později zpívá i Zachariáš, který pro svou nevěru oněměl… Každému křesťanu je uloženo mluvit před tváří Boží. Kdo zůstává němý při Boží chvále, ztratil Božího ducha… Sedmero bolestí Panny Marie je relativizováno Mariinými sedmi radostmi. Neměli bychom zapomínat, že bolestná Panna Maria se původně jmenovala přešťastná Matka. V jedné mariánské písni se zpívá: Raduj se, vždyť všechna bolest zmizela, aleluja. Radostnost Mariina nespočívá v jejím osobním šťastném duševním rozpoložení a stejně tak ani v příznivých poměrech kolem ní, nýbrž v její blízkosti Pánu… Žila v situacích stálého přetížení, blízkost Pána ji však nenechala podlehnout, nýbrž vše překonat. Právě tato radostnost je ozvěnou na Boží blízkost, zatímco úzkost je odrazem vzdálenosti od Boha. Proto vlastně neexistuje žádná křesťanská úzkost; úzkost je vlastností pohanům… Kristovu blízkost vnímala Maria denním setkáváním se s Kristovým křížem. Nikdo z lidí nestál ve stínu kříže tak jako Maria, proto neexistuje nikdo jiný, kdo by tak viditelně ukázal, co to je být věřící, věrný a radostný. Ani žádný svatý není bez kříže a žádný svatý není smutný. Maria je naší Matkou i naší sestrou právě tím, že je v těsné blízkosti kříže. Ráda by nám byla co nejblíže, vždyť i my stále žijeme v jeho stínu. Chtěla by nás opojit svou věrností kříži, aby i naše srdce bylo plné víry, věrnosti a radosti. Jednou mne velice zaujal jeden příběh z oné knížky: Před mnoha lety jsem objevil v jednom starém, už vymodleném breviáři lístek, který napsal vlastnoručně ten, kdo se jej modlíval. Stála tam tato slova: „Z mého boku teče krev. Srdce se probouzí, když je zasaženo bolestí. Došlo k proměně, jsem knězem. Napsáno ve 30. roce mého kněžství. Snad je přípustná otázka, jak je možné napsat po třicetiletém kněžství, v hodině, kdy se pisatel cítil tváří v tvář Bohu, taková slova: Došlo k proměně, jsem knězem. Cožpak se tak nestalo v hodině, kdy biskup vložil své ruce na kandidáta kněžství? Jistě, ale pro kněze zůstává celoživotním úkolem obětovat celou svou existenci nové kněžské moci. Člověk může zestárnout, a přesto se stále ještě učit. To platí nejen pro kněžství, ale pro křesťanství vůbec. I svátek Nanebevzetí Panny Marie nám ukazuje, co všechno znamená být křesťanem. Moc Vás zdravím Sestra Pavla
Proč je v ČR málo exorcistů?
◩ Ráda bych věděla, proč je u nás v republice tak
málo exorcistů, když v jiných zemích se budují přímo centra, kde jsou k pomoci exorcisté, psychologové. Proč u nás ne? Správně by každá diecéze měla mít svého exorcistu.
V současné praxi katolické církve může slavný exorcismus vykonávat pouze biskup nebo jím pověřený kněz. Správně by každá diecéze měla mít svého exorcistu. Jeden z důvodů, proč tomu tak u nás není, je ten, že je to služba poměrně náročná a nikdo se do ní sám o sobě nehrne. Druhým důvodem může být to, že biskupové neshledávají tuto službu pravděpodobně tak důležitou. Je pravda, že vážných případů posedlosti, které by potřebovaly službu exorcisty, není tolik, ale o to více by bylo potřeba zkušených kněží, kteří by se modlili s lidmi spoutanými zlem za jejich osvobození. K tomu nemusí být exorcisté. Jistě je třeba se na tento úmysl modlit. Vira.cz
❉ Na každé negativum - Bůh odpovídá pozitivně.
- z Tridua Modliteb Matek
Na mnohé negativní věty, které si v životě říkáme, má Bůh kladnou odpověď. Říkáš: Je to pro mě nemožné.
Bůh říká: Co je nemožné lidem, je možné Bohu - Lk 18,27. Říkáš: Jsem příliš unavený. Bůh říká: U mě najdeš odpočinek - srov. Mt 11,28-30. Říkáš: Nikdo mě skutečně nemiluje. Bůh říká: Miluji tě. - srov. Jan 3,16 a Jan 13,34 Říkáš: Nemůžu dál.
Bůh říká: Moje milost stačí, aby se projevila tvá síla - srov. Kor 12,9 a Ž 91,15. Říkáš: Nedokážu vyřešit tolik věcí. Bůh říká: Povedu tvé kroky - srov. Př 3,5-6. Říkáš: Nezvládnu to. Bůh říká: Dokážeš všechno, když tě posiluji - srov. Flp 4,13. Říkáš: Nemá to cenu.
Bůh říká: Jestli mě miluješ, vše ti poslouží k dobrému - srov. Řím 8,28. Říkáš: Nedokážu odpustit. Bůh říká: Odpouštím ti - srov. 1Jan 1,9 a Řím 8,1. Říkáš: Bojím se. Bůh říká: Nedal jsem ti ducha strachu - srov. 2Tim 1,7. Říkáš: Stále jsem znepokojený, znechucený a zklamaný.
Bůh říká: Slož na mě všechny starosti - srov. Petr 5,7. Říkáš: Cítím se tak sám.
Bůh říká: Nikdy tě nezanechám samotného, nikdy tě neopustím - Žid 13,5 a Dt 31,8.
❁ Milosrdenství - lék pro naši dobu.
- P. Petr Havlát
Velkou zásluhu na tom, že se o Božím milosrdenství začalo víc mluvit, má svatá Terezie z Lisieux. V komunitě umírala sestra Febronie, a ta se svěřila Terezce, že má strach ze smrti. Bála se Boží spravedlnosti. Terezka jí řekla: Proč se bojíte Boha? Vždyť jste vedla hezký život. Denně jste se modlila, pravidelně jste chodila ke svátostem… To ale sestru Febronii vůbec nepřesvědčilo. Proto jí Terezka řekla dál: Sestro, copak si neuvědomujete, že když očekáváte od Boha pouze spravedlnost, tak od něho dostanete
pouze spravedlnost? Že když budeme spoléhat pouze na Boha spravedlivého, tak budeme muset spoléhat pouze na své dobré skutky? Ale pro tu sestru to bylo těžké pochopit, protože ona po celý život žila pod dohledem Boží spravedlnosti. ▌ Podobenství
podle svaté Terezie. Terezce to bylo líto, a tak se rozhodla, že napíše takové podobenství, aby mu všichni rozuměli: Byl jeden šťastný a spokojený zajíček. Jednoho dne ale uslyšel hlas trubky. Král se vydal na lov. Všichni jeli na koních a před nimi smečka psů. Chtěli chytit zajíčka. Ten se moc bál a běžel, jak jen mohl, aby se zachránil. Nakonec mu ale došly síly. Psi ho dostihli a utvořili kolem něho kruh. Měli vyceněné zuby a čekali, až přijde král a zvířátko zapíchne. Král sestoupil z koně. Pravou ruku měl na meči. A zajíček v zoufalství udělal takovou bláznivou věc – vyskočil do náruče toho krále a podíval se do jeho očí. Král uviděl tu hrůzu v očích zajíčka a zároveň i velkou prosbu. Nakonec panovník řekl: Rozhodl jsem se, že ho ušetřím. Odneste ho na můj dvůr a tam si bude hrát s dětmi. ▌Terezka
vysvětluje toto podobenství. Zajíček je naše duše, psi jsou hříchy, král je Bůh a meč je spravedlnost. On má právo použít tento meč. Ale v srdci tohoto krále je jedna obrovská „chyba“, totiž milosrdenství. Terezka tak geniálně vyřešila toto napětí mezi spravedlností a milosrdenstvím. Ona nepopírá Boží spravedlnost. Pokud ale budeme spoléhat na své zásluhy, potom se dovoláváme Boží spravedlnosti. Jestli se ale obrátíme k Božímu milosrdenství, nemáme se čeho bát. Když jsme slabí a tuto slabost s pokorou vyznáme, on na nás vyleje své milosrdenství.
❉ Máme strach před Boží něhou. Často si říkám, že máme strach před Boží něhou a protože máme strach z Boží něhy, nemůžeme ji zakusit sami na sobě. Proto jsme často tvrdí, přísní, mstiví… Jsme pastýři bez něhy. Co nám říká Ježíš v 15. kapitole u Lukáše? Mluví o pastýři, který měl 99 ovcí, a jedna mu chyběla. Zanechal je dobře zaopatřené, zavřené na klíč, a vyšel hledat tu ztracenou, která uvízla v křoví… Nebil ji, nevyčítal jí, nýbrž vzal ji do náruče, objal a postaral se oni, protože byla raněná. Jednáte tak se svými věřícími, když zjistíte, že se někdo vytratil z vašeho stádce? Anebo jsme si zvykli být církví, která má v ovčinci jenom jednu ovci, a ostatních devětadevadesát necháme bloudit v horách? Dojímá tě tato něha? Jsi pastýř ovcí anebo jsi se stal někým, kdo češe jedinou zbylou ovečku? Protože hledáš jenom sebe sama, zapomněl jsi na něhu, kterou ti prokázal tvůj Otec a o níž čteš tady v jedenácté kapitole proroka Ozeáše. A zapomněl jsi, jak se prokazuje něha? Kristovo Srdce je Boží něha. Jak bych o tebe mohl přijít? Opustit tě? Jsi-li sám, dezorientován a ztracen, přijď za mnou a já tě zachráním a potěším. Papež František ❉ Modlitba papeže Františka k Panně Marii rozvazující uzly Novéna je modlitba, kterou se modlíme devět po sobě jdoucích dnů. Tuto novénu tvoří každý den kající modlitba, modlitba růžence nebo alespoň desátku, rozjímání na příslušný 1. - 9.den a závěrečná modlitba k Panně Marii, rozvazující uzly. Objevme v této novéně velikost naší Nebeské Matky, která chce rozvázat uzly našich pozemských životů.
Svatá Maria, ty jsi byla po celý život plná Boží přítomnosti, s pokorou jsi přijímala Otcovu vůli a ďábel tě nikdy nedokázal zaplést do svého zmatku. U svého Syna ses přimlouvala za naše těžkosti a svou prostotou a trpělivostí jsi nám dala příklad, jak rozplétat zádrhele svého života. Navždy zůstáváš naší Matkou, a tím napřimuješ a vyjasňuješ pouta, která nás pojí s naším Pánem. Svatá Maria, Matko Boží a Matko naše, která s mateřským srdcem rozplétáš uzly našich životů, prosíme tě, ujmi se mně /ho, jí pojmenuj osobu - a osvoboď mně /ho, ji/ ode všech pout a zmatků, jimiž na mně /na něj, na ni/ útočí náš nepřítel. Panno Maria, svou milostí, svou přímluvou u Boha i příkladem nás osvoboď ode všeho zla a rozvaž pouta, která nám brání ve sjednocení s Bohem. Dej nám, abychom vysvobozeni od každého zmatku a omylu nacházeli Pána ve všech věcech, abychom v něm ukotvili svá srdce a stále mu sloužili ve svých bratřích a sestrách. Amen. Kdo by měl o tuto Novénu zájem, ať se u mne přihlásí. Malá brožurka této Novény o 24 stránkách stojí 29Kč. Fr. Chromčák
❉ Argentina – první farnost zasvěcená Juanu Diegovi První farní kostel mimo Mexiko zasvěcený svatému Juanu Diegovi, mladému Aztékovi, kterému se roku 1531 zjevila Panna Maria Guadalupská, byl před několika týdny slavnostně otevřen ve Vila Lugano, chudinské čtvrti v jižní části Buenos Aires. Mši svatou sloužil kardinál Norberto Rivera Carrera, arcibiskup z Mexico City. Po mši velké množství věřících uspořádalo velikou slavnost. Přicházím z daleka, z místa, kde Juan Diego řekl Panně Marii, aby si našla vhodnějšího posla, neboť on byl jen prostý dělník, řekl kardinál Rivera v kázání. Stavbu farního kostela zasvěceného svatému Juanu Diegovi připravoval tehdejší kardinál Jorge Mario Bergoglio - dnes papež František - když byl současný římský biskup ještě arcibiskupem v Buenos Aires. V Argentině stejně jako v ostatních zemích Latinské Ameriky úcta k Juanu Diegovi Cuauhtlatoatzinovi, kterého svatý Jan Pavel II. kanonizoval 22.7. 2002, nadále roste. 09. 06. 2015, Fides
Pocházel z indiánského kmene v Mexiku. Vychován v pohanství, žil podle svědomí a po příchodu františkánů přijal se svou manželkou víru. Stal se horlivým křesťanem a ve dnech 9. až 12. prosince 1531 prožil čtyři setkání s Pannou Marií, která na návrší Tepeyac požadovala postavení kostela. Pro biskupa po něm poslala jako znamení květiny a na jeho plášti dala vznik mimořádnému, úchvatnému obrazu. Po splnění úkolu se v novém kostele stal kostelníkem, svědkem víry a vzorem mariánského ctitele.
1.8.- památka sv. Alfonsa Marie z Liguori, biskupa a učitele církve * 4.8.- památka sv. Jana Marie Vianneye * 6.8.- svátek Proměnění Páně * 7.8.- první pátek * 8.8.- památka sv. Dominika, kněze * 10.8.- svátek sv. Vavřince, mučedníka * 11.8.- památka sv. Kláry, panny * 14.8.- památka sv. Maxmiliána Marie Kolbeho, kněze a mučedníka * 15.8.- Slavnost Nanebevzetí Panny Marie, doporučený svátek * 20.8.- památka sv. Bernarda, opata a učitele církve * 21.8.- památka sv. Pia X., papeže * 22.8.- památka Panny Marie Královny * 24.8.- svátek sv. Bartoloměje, apoštola * 27.8.- památka sv. Moniky * 28.8.- památka sv. Augustina, biskupa a učitele církve * 29.8. památka umučení sv. Jana Křtitele. Mše svaté . ▍z Liturgického kalendáře ▍
**
**
**
P. Ing. Mgr. Jindřich Peřina náš duchovní správce oslaví 9. srpna 40 let svého života. K tomu životnímu jubileu Vám, otče Jindřichu přejeme pevné zdraví duše i těla, a do dalších let život pod ochranou P. Marie.
Poděkování od vedoucí tábora z Rousínova a okolí: Dnes už jsme doma, děti s nadšením vzpomínají a já sháním místo na další tábor. Prosím, všechny tam u vás pozdravujte a panu jáhnovi ještě jednou poděkujte za důvěru a půjčení klíčů od kostela, protože táborové soužití s Ježíšem v kostele je moc hezky a někdy zase na viděnou.
Ne/2.8.- na poděkování P. Bohu za dožité roky, ochranu a Boží požehnání St/5.8.- na poděkování P. Bohu za léta života, za rodiče a sourozence Pá/7.8.- za† Františka Courala, jeho rodiče a za živou rodinu Couralovu Ne/9.8.- za živé a† farníky St/12.8.- za† Cyrila Krčka, rodiče a sourozence, a duše v očistci Ne/16.8.- za† Josefa Baroně, †rodiče a sourozence z obou stran, živou rodinu a duše v očistci St/19.8.- za† rodinu Čížovu a Olejníkovu a duše v očistci Ne/23.8.- za† Josefa Polomíka, †rodiče, živou rodinu a duše v očistci St/26.8.- za rodinu Polomíkovu Ne/30.8.- za dary Ducha Svatého pro mládež, studenty, učitele a vychovatele
✙ Pořad bohoslužeb: Neděle: 10:30 hStředa: 18 h. První pátek v měsíci: 18:00 hod. 1/2 hod. přede mší sv. je příležitost ke svátosti smíření (zpověď).
pro děti nenahraditelné. A nejen pro děti. Mějte se
Mgr. Jana Zehnalová, katechetka a diecézní ředitelka PMD pro brněnskou diecézi. Další zprávy můžete zhlédnout na stránkách PMD
http://www.missio.cz/probehle/beseda-v-bratrejove/ **
**
**
USA: Obama proti církvím. Na Vrcholné katolicko-evangelikální konferenci, pořádané na Georgetownské univerzitě, řekl prezident Obama, že by církve měly věnovat méně času potratům a homosexuálním manželstvím. Kritizoval jejich politické angažmá a důraz na rozdělující témata, jako je ochrana života a manželství. Prezident prohlásil, že církve by získaly více příznivců, kdyby se více soustředily na pomoc chudým. Řekl také, že náboženské organizace by měly výrazněji hovořit o chudobě; přerozdělování bohatství je důležité a Ježíš Kristus, náš Spasitel, o něm hovořil. Stan Guthrie, redaktor listu Christianity Today, odmítl prezidentovo tvrzení a poznamenal: Věřící lidé dělají pro chudé mnohem více než sekulární levičáci. Je neobvyklé, aby prezident ve funkci kritizoval církve za to, že kladou důraz na své tradiční učení. Jeho poznámky zazněly krátce poté, co Hillary Clintonová prohlásila, že náboženské přesvědčení odmítající potraty musí být změněno. 21. 05. 2015, LifeSite News
Děkanátní pouť ve Štípě, v chrámu Narození Panny Marie - 20. června 2015 Pouť začala v 15:00 u kaple sv. Marie Magdalény v Kostelci u lázní. Kapli požehnal Mons. Jan Graubner za účasti mnoha poutníků z děkanátů Vizovice a Zlín ❉ Poté se průvod vydal pěšky za modlitby Růžence světla, do Štípy. Po cestě, která trvala asi 35 min., dostal každý poutník pozvání ke krátké zastávce na několik doušků vína vlevo ❉ Po celé pěší trase měla nad poutníky dozor a ochranu policie ČR.
Po příchodu do chrámu začala v 16:00 hod. adorace. O hodinu později zahájil otec arcibiskup mši svatou, která byla obětována za obnovu rodin a nová kněžská a řeholní povolání.
Ježíši, Synu Boží, v němž přebývá plnost božství, ty voláš všechny pokřtěné, aby zajeli na hlubinu, a šli cestou svatosti, dokonalosti a lásky. Vyvolej v našich mladých lidech touhu být v dnešním světě svědky moci lásky. Naplň je svým duchem, odvahy a rozvážnosti, aby byli schopni odhalit plnou pravdu o sobě, a svém povolání. Amen. Sv. Jan Pavel II.
Pane Bože, původce života a všech povolání, buď nám milosrdný. Amen.
❉
28. června 2015 rozdala po mši svaté katechetka Hana Radoňová vysvědčení z výuky náboženství čtyřem dětem..
28. června 2015 požehnal otec Jindřich po mši svaté osobní automobily. Bylo to poprvé v naší farnosti. ✙
✙
✙
29. června slavil v Březnici svou primiční mši svatou novokněz P. Josef Slezák. ✙
✙
✙
Na pouť 5. 7. 2015 pozval o. Jindřich P. Josefa Červenku z Lidečka. Po dlouhé době byla naše Valašská katedrála, jak nazval celebrant Josef náš chrám, naplněna poutníky do posledního místa k sezení. ❁ Díky všem, především těm, kteří ustáli mši svatou. K dodatku chybí připsat připomínku venkovních hostů na chybějící venkovní repro.
Osoby na snímku vpravo, shodně vyjádřily poděkování rod. Starustkové a Jandekové za bohatý a chutný poutní oběd.
❁
✙
✙
✙
P. Michael Macek z farnosti Rousínov – na snímku vpravo, byl rovněž účasten přednášky.
Sr. salesiánka Olga Landrová zaujala posluchače misijní přednáškou o Kubě, prokládanou obrázky.
.Misericordiae Vultus.
Pokračování -
7. Jeho milosrdenství trvá na věky -
tento refrén se vrací po každém verši 136. Žalmu, který líčí dějiny Božího zjevení. Moc milosrdenství dává veškerému starozákonnímu dění hluboce spásonosnou hodnotu. Milosrdenstvím se dějiny Boha s Izraelem stávají dějinami spásy. Neustálé opakování Jeho milosrdenství trvá na věky, jako v tomto Žalmu, jako by chtělo prolomit kruh prostoru a času a všechno zasadit do věčného tajemství lásky. Jako by se chtělo říci, že nejenom v dějinách, ale navěky bude člověk pod ustavičně milosrdným pohledem Otce. Ne náhodou zařadil izraelský lid tento Žalm do Velkého hallelu, jak je nazýván v nejvýznamnějších liturgických svátcích. Bula vyhlašující Mimořádný Svatý rok Milosrdenství - 25 bodů
Ježíš se tento Žalm o milosrdenství modlil před Umučením. Dosvědčuje to evangelista Matouš, když říká, že potom, co zazpívali chvalozpěv 26,30, vyšel Ježíš se svými učedníky na Olivovou horu. Když ustanovil eucharistii jako trvalou památku na Sebe a Svoji Paschu, položil symbolicky toto svrchované gesto Zjevení do světla milosrdenství. V témže horizontu milosrdenství prožíval Ježíš svoje umučení a svoji smrt, vědom si obrovského tajemství lásky, které se naplnilo na kříži. Vědomí, že sám Ježíš se tento Žalm modlil, jej pro nás křesťany činí ještě důležitějším, a zavazuje nás k přijetí tohoto refrénu do naší každodenní modlitby chval: Jeho milosrdenství trvá na věky. 8. S pohledem upřeným na Ježíše a na Jeho milosrdnou tvář můžeme zachytit lásku Nejsvětější Trojice. Posláním, které Ježíš obdržel od Otce, bylo zjevit tajemství božské lásky v jeho plnosti. Bůh je láska 1Jan 4,8.16, prohlašuje evangelista Jan poprvé a jako jediný v celém Písmu svatém. Tato láska je nyní viditelná a hmatatelná v celém Ježíšově životě. Jeho osoba není nic než láska, nezištně se dávající láska. Jeho vztahy k lidem, kteří jej obklopují, vyjevují něco jedinečného a neopakovatelného. Znamení, která činí, zejména vůči hříšníkům, chudým, vyloučeným, nemocným a trpícím lidem, jsou znamením milosrdenství. Všechno v Něm mluví o milosrdenství. Nic v Něm nepostrádá soucit. Ježíš před množstvím lidí, kteří jej následovali, a když pozoroval jejich únavu a vysílení, skleslost a dezorientaci, zakoušel k nim v hloubi srdce silný soucit srov. Mt 9,36. Silou této soucitné lásky uzdravoval nemocné, kteří mu byli přinášeni srov. Mt 14,14, a několika chleby a rybami sytil velké zástupy srov. Mt 15,37. Ve všech těchto okolnostech bylo Ježíšovo srdce pohnuto právě milosrdenstvím, kterým četl v srdci těch, s nimiž mluvil, a odpovídal na jejich nejopravdovější potřeby. Když potkal vdovu z Naim, která provázela svého jediného zesnulého syna ke hrobu, zakusil obrovský soucit s nezměrnou bolestí této plačící matky a jejího syna vzkřísil, aby jí ho vrátil srov. Lk 7,15. Poté co vysvobodil posedlého v Geraze, pověřil jej posláním: Jdi domů ke své rodině a vypravuj jim, jak veliké dobrodiní ti Pán prokázal a jak se nad tebou smiloval Mk 5,19. Také Matoušovo povolání zapadá do perspektivy milosrdenství. Když Ježíš procházel kolem Matoušovy celnice, jejich zraky se střetly. Pohledem plným milosrdenství odpustil Ježíš tomuto muži hříchy, překonal odpor ostatních učedníků a vybral si jeho, hříšníka a celníka, za jednoho z Dvanácti. Svatý Beda Ctihodný, když tuto evangelní scénu komentoval, napsal, že Ježíš pohlédl na Matouše se slitováním a vyvolil jej: miserando atque eligendo. Tato slova mne vždycky oslovovala, takže jsem si je vzal za své motto.
Chystaný film o životě Benedikta XVI.
Život papeže Benedikta XVI. by se měl objevit na plátnech kin. Studio Pantaleon Entertainment AG oznámilo, že získalo práva na papežův životopis od Petera Seewalda. V knižní podobě, která obsahuje dosud neznámé podrobnosti o životě Josepha Ratzinge- ra, by jej roku 2016 mělo vydat nakladatelství Pattloch. Za filmovým pro- jektem stojí producenti studia Pantaleon Dan Maag, Marco Beckmann a Matthias Schweighöfer.
Film by chtěli vytvořit společně s bývalým šéfem filmové a seriálové produkce televize RTL Peterem Alexandrem Weckertem. V tiskovém sdělení dále uvedli, že jako autor scénáře byl angažován renomovaný spisovatel Johannes Betz, který již napsal knihy „Die Spiegel-Affäre“ a „Hindenburg. „Život německého papeže Benedikta XVI. až do jeho rezignace nabízí jeden z nejzajímavějších současných námětů na film,“ řekl Maag. Pouze samotná katolická církev s více než 1,2 miliardy členů představuje „obrovské publikum“. Producenti si kladou za cíl představit „vzrušující a vícevrstvý příběh“, jenž osloví i lidi, kteří nejsou blízcí Církvi, uvedl dále Maag. Arcibiskup Georg Gänswein, prefekt Papežského domu a osobní tajemník emeritního papeže, nazval tento projekt „odvážným podnikem“. V tiskové zprávě je uvedeno jeho přání, které sdělil studiu Pantaleon: „Chopte se tohoto tématu směle a věrně!“ Weckert produkoval ve společnosti Constantin dokumentární film z roku 2011 „Francesco a papež“. Vypráví příběh jedenáctiletého Francesca z Říma, který jako člen chlapeckého sboru „Pueri Cantores“ doprovázel papežskou liturgii. Splní se jeho největší přání, když je vybrán, aby jako sopranista zpíval sólo pro Svatého otce. Chlapcovýma očima divák poznává svět za zdmi Vatikánu v době pontifikátu Benedikta XVI. 20. 06. 2015, Kathnet
Můj život ve službě Slova
-
Raniero Cantalamessa, Aldo Maria Valli
Rozhovor s papežským kazatelem Ranierem Cantalamessou poodkrývá to nejdůležitější, o co se tato světoznámá osobnost opírá, na čem staví a čím umí oslovit široký okruh posluchačů v Itálii, v dalších evropských zemích i v Americe, katolíky, židy, evangelikály i nevěřící. On sám říká, že svůj život staví na oddanosti Božímu slovu a Ježíšově lásce. V interview se dozvídáme mnohé nejen o jeho mládí, studiu, řeholním životě a celkovém zrání, ale také mnohé o umění komunikovat či o spiritualitě papeže Františka. Karmelitánské nakladatelství, 136 str. cena: 229.00 Kč včetně DPH.
* Ježíš je skutečně Boží Syn, který se stal člověkem. Nebeský Otec zjevuje Šimonu Petrovi, že Ježíš je Jeho Syn. Satan chce naproti tomu, abychom věřili, že Ježíš je pouze člověk. Věříš-li, že Ježíš je Boží Syn, spasíš se. Věříš-li, že Ježíš je pouze člověk, zatratíš se. Pouze Ježíš může změnit utrpení v radost, protože jedině on může dát do utrpení dobro, které v něm schází a které je příčinou radosti. Bez Ježíše je utrpení příčinou nepřekonatelného smutku. Servi della Sofferenza
Dobré rady na každý den
Rybí zápach. Když pečete rybu, zabránit nepříjemnému zápachu můžete tím, že do pekáče přidáte rozkrojené jablko. To při pečení zápach pohltí. Kromě toho, že ryba nebude cítit, bude její maso jemnější a bude skvěle chutnat. Sůl pročistí olej. Jestliže se vám zakalil olej a vy ho právě potřebujete postavit na stůl a nevíte, jak se kalu zbavit, použijte sůl. Špetku nasypte do lahve a za malou chvíli bude olej krásně čirý. Struhadlo jako nové. Pokud máte struhadlo tupé, není problém ho nabrousit. Stačí k tomu jen kladívko a hřebík. Velikost hřebíku vyberete podle velikosti dírek na struhadle. Postup je jednoduchý. Do každého otvoru postupně vložte špičku hřebíku a trochu na ni klepněte kladívkem. Až je proklepnete všechny, struhadlo bude zase ostré. Budete se divit, jak dobře zase funguje. Chlebem na střepy. V kuchyni se občas něco skleněného rozbije a zamést střepy většinou nestačí. Abyste se nevystavovali nebezpečí, že se o nějaký zatoulaný střípek zraníte, použijte chlebovou střídku. Vyrobte z ní kouli a tu pak válejte po podlaze. Veškeré střepy i ty mikroskopické se na ni přichytí. Popáleniny od kopřiv. Aby byl co nejrychleji pryč nepříjemný palčivý pocit na kůži, rozhlédněte se kolem sebe a utrhněte list jitrocele nebo šťovíku. Stačí, když některým z nich neprodleně postižené místo potřete a bolest okamžitě zmizí. Přelité rostliny. Když svou péči o pokojové rostliny přeženete a zjistíte, že vám vadnou v důsledku přemokření, zachráníte je usušením kořenů. U přemokření postupujte tak, že rostlinu vyjmete i s hlínou z květináče. Kořeny zabalte do několika vrstev dobře savého papíru. Odneste jí na teplé místo, kam ale nesvítí slunce. Papír, ve kterém je květina zabalena kontrolujte a měňte vždy, když je vlhký. Jakmile papír vlhnout přestane, rostlinu přesaďte do umytého a vysušeného květináče. Zalévejte dále jen velice opatrně.
V polepšovně: Synci, jestli budete dnes hodní, zítra si půjdete zaskákat do bazénu, a jestli budete ještě hodnější, nechám vám do něho napustit i vodu Paní, vy jste hezká žena, ale my vás můžeme ještě víc omladit - Kdepak, pane doktore, můj starý si to nezaslouží Nadání mi nechybí. Nadává mi skoro každý Ondro, nech si už konečně spravit ty zuby - Proč? Vždyť se směju jen na tebe, miláčku Tady máš prášky proti kašli - Já přece nekašlu – Kašleš na vše a hlavně na mně Když sem si tě Juro brala, byla jsem hluchá, slepá a hloupá – No vidíš, z kolika nemocí jsem tě dostal Prý jsem včera přišel domů opilý. Je to pravda? – Ne, včera tě přinesli Opilec se vrací z hospody a najde sedět na schodech opilého souseda: copak, ztratils klíče? – Ne, ztratil jsem odvahu Dva běžci se za běhu míjí: já jsem Novák a trénuji maratón – Já jsem Veselý a mám průjem Fero, ty, takový vášnivý vegetarián, jíš zajíce? – Jenom z pomsty. Jinak by nám spásli všechno zelí.
