1
Vážení příznivci našeho časopisu, začal nám nový školní rok 2015/2016. Pro někoho jen další rok plný povinností, úkolů a zkoušení před tabulí. Pro jiného však ne. Tím někým jiným myslím nás – třídu Oktávu, která se s touto školou koncem května definitivně rozloučí (doufáme, že každý z nás). Nejprve se však vykoná mnoho důležitých událostí – vánoční akademie, stužkovací večírek nebo maturitní ples, na který jste všichni srdečně zváni. Teď ale zpět k časopisu. Jak už bylo výše zmíněno, čeká nás zkouška dospělosti – tím pádem mnoho učení a s tím i spojené zkrácené vydávání našeho časopisu. Avšak k tomu více později. Nyní vám přejeme příjemné čtení. Za časopis Fénix šéfredaktorky Hana Vojtová & Radka Smělá
Šéfredaktorky: Hana Vojtová, Radka Smělá Grafici: Jiří Jaroš, Radka Smělá Korektor: Hana Vojtová, Radka Smělá Redakční rada: Hana Vojtová, Radka Smělá
2
Svátky
Vážení čtenáři, máme tu měsíc říjen, tím pádem i jednu z nových rubrik. Doufám, že se Vám budou líbit.
1. října – Mezinárodní den seniorů, mezinárodní den lékařů, světový den cyklistiky, mezinárodní den hudby, světový den vegetariánství 2. října – Světový den hospodářských zvířat, mezinárodní den nenásilí 4. října – Mezinárodní den zvířat, světový den lidských sídel 5. října – Mezinárodní den úsměvu, světový den učitelů 8. října – Mezinárodní den boje proti popáleninám 9. října – Světový den pošty 10. října – Světový den duševního zdraví, světový den zraku 12 října – Světový den artritídy 13. října – Mezinárodní den za ometení přírodních katastrof 14. října – Světový den standardů 15. října – Mezinárodní den bílé hole, Světový den žen žijících na venkově 16. října – Světový den výživy, světový den páteře 17. října – Mezinárodní den proti chudobě 20. října – Den stromů, mezinárodní den kuchařů 24. října – Světový den OSN, světový den pro rozvoj informací 29. října – Světový den mrtvice 31. října – Den UNICEF, světový den spoření
Hana Vojtová Zdroj: http://svatky.centrum.cz/
3
Jablka, jablka a jablka
Právě se nacházíme v „jablečné sezóně,“ každý, kdo má zahradu otrhává jablka, aby to nemusel dělat za mrazu, uklízejí se zahrady a připravují na další mrazy. Proto jsem se rozhodla podělit se s vámi o pár informací o jablkách, které vás možná překvapí.
Jablka dnes patří mezi nejoblíbenější ovoce. Jsou velmi zdravá, šťavnatá, sladká, někdy i kyselá, existuje velké množství všelijakých odrůd. Dodnes není jistě známo, odkud jablka pocházejí – pravděpodobně z Kavkazu, Íránu nebo Turkmenistánu. Postupně se šířila už 2000 let před naším letopočtem. Zmínku o prvních jablkách najdeme v Řecku, od filosofa Theofrastose. Rozděluje jablka na planá a pěstovaná. V jeho době také byla jablka obětována bohu rozkoše Bakchovi. Na příkaz římského císaře Probuse se jablka nakonec dostala k nám díky římským legiím ve 3. století našeho letopočtu. V Evropě vysazování jabloní podporovali panovníci jako Karel Veliký nebo Karel IV. O úctě k jablku svědčí například tzv. říšské zlaté jablko – panovníci ho drželi spolu se žezlem a mečem. V polovině 18. století děkan Matěj Rossler založil v Poděbradech zahradu Sans pareil – 266 odrůd jabloní, z toho 137 původně českých. Jablka jsou dnes třetí nejrozšířenější ovocný druh. Za rok se na celém světě sklidí přes 50 milionů tun jablek a existuje přes 35 tisíc odrůd. Roční spotřeba na jednoho člověka je více než 9 kg. Nejvíce jich však spotřebují Holanďané (50 kg na člověka). U Čechů je to 24 kg na člověka. Jablka obsahují: více než 20 minerálních látek – vápník, fosfor, železo, hořčík,… vitamíny – především C enzymy – příznivě působí při zažívání, žaludečních a střevních potížích fruktóza – vstřebává se pomaleji než sacharóza stabilnější hladina cukru v krvi pektin – ve slupce, působí na odvodnění organismu hrubá vláknina – činnost zažívacího ústrojí
Radka Smělá http://www.ireceptar.cz
4
Popularita skupiny Škwor poslední dobou hodně vzrostla. Obzvlášť povedená byla jejich poslední deska Sliby a lži, která vyšla v roce 2013. Nám se z této desky nejvíc líbí song Síla starejch vín. Kapela vznikla na konci roku 1998. Zakládajícími členy byli Petr Hrdlička (kytara a zpěv), Tomáš Kmec (basa), František Vadlejch (bicí) a Leo Holan (kytara). První album Maday (2000) je vydané ve stylu trashmetalu a punku. Kvůli závislosti bubeníka Františka Vadlejcha na alkoholu, byla skupina nucena ho vyhodit a přijmout místo něj Martina Pelce. V březnu 2004 vydává kapela album Vyvolenej, ve kterém najdeme velmi známou písničku i s videoklipem Sraž nás na kolena. Sami si ji z dětství dobře pamatujeme. Další jejich úspěšná alba jsou Amerika (2006), Loutky (2007), Sečteno podtrženo (2009), Drsnej kraj (2011) a už zmiňované Sliby a lži. Tento rok vydávají nové album Hledání identity, které si můžete přijít poslechnout 23. října do Pardubic. Pár koncertů už jsme navštívily i my, a proto vřele doporučujeme.
Top 10: Síla starejch vín Sraž nás na kolena Tak to jsme my Střepy Mý slzy neuvidíš Za barevným sklem Hlídej ten ráj Kámen Sama Vlci v koutě
HanaVentluková a NikolaKošínová
5
Benchpress V tomto díle si povíme něco málo o cviku zvaný benchpress.
Benchpress se řadí mezi královské cviky. Zároveň je nejznámějším, a jistě i nejúčinnějším cvikem pro rozvinutí objemu prsních svalů. Dále je benchpress také nejlepší cvik na absolutní sílu horní části těla, protože dovoluje zdvihat větší váhy rukama více, než kterýkoliv jiný cvik.
Provedení: Cvik se provádí v lehu na zádech na lavici. Činka je držena nadhmatem v napjatých pažích, palce kolem činky. Kontrolovaně se spustí k hrudníku na úroveň prsních bradavek a následuje dynamický zdvih opět do napnutých paží. Pohyb musí být pomalý a plynulý. Stejně jako u ostatních cviků, i u benchpressu je důležité správné držení těla. Pánev má být mírně podsazena a přitlačena k podložce a lokty rozvedeny do stran. Nohy jsou pevně na zemi. Opomenuta nesmí zůstat ani zásada správného dýchání – při spuštění činky nádech, se záběrem výdech. Navíc je při tomto cviku nutná přítomnost spolucvičence.
Nejčastější chyby: Pohyb jen z ramen – ramena se musí hýbat s hrudníkem, jinak cvičíte jen ramena! Poznáte to tak, že vás po tréninku bolí ramena. Zkrucování těla do strany, nerovnoměrné zvedání činky, zvedání nohou, mostování – musíte snížit zátěž, technika procvičení je důležitější než maxima. Odrážení od hrudníku – je potřeba zastavit přesně na hrudníku a plynulým pohybem se rozjet nahoru, jinak si koledujete akorát o zranění. Co když pro mě začne být benchpress příliš lehký? Stačí si pouze přidat závaží.
Radek Netolický
6
Několik podnětů k uprchlické krizi
Česko je nezajímavou destinací pro uprchlíky. Je zde nepříliš příznivý azylový systém a poměrně vysoká nevraživost lidí vůči běžencům. Řečí čísel: V ČR žádalo v 1. kvartálu 2015 o azyl 360, ve druhém 275 lidí. Celkem se podíl na žádostech o azyl pohyboval v rozmezí 0,1 až 0,2 % celé EU. Počet žádostí o azyl v EU za celé 1. pololetí 2015 je 398 895. Pro srovnání, v Německu bylo za toto období přijato 154 055. V Maďarsku 65 837, což je 3317 na milion obyvatel. A to jsou pouze čísla žadatelů o azyl, číslo nelegálních imigrantů je daleko vyšší. Nikoliv však v ČR, kde přes 50% žádostí o azyl zabírají Ukrajinci. Server w2eu.com, radící imigrantům, jak co nejlépe využít všech možností, či dokonce obelstít úřady, dokonce Českou republiku nezařadil do mapy zemí, která by měla být alespoň tranzitní zemí. Byla tak zařazena mezi země jako Portugalsko, Litva, Bělorusko či Rusko. Dokonce mezi pro uprchlíky možnou destinaci byla umístěna Ukrajina. Tyto servery a sociální sítě jsou velkým důvodem, proč imigranti přichází do Evropy, kdy zejména v Německu vidí ráj. Uprchlíci vážně ohrožení válkou jsou pouze částí všech imigrantů, kteří do Evropy přichází. Nazývat je proto takto je poněkud zkreslující, čehož však využívají mnohé prouprchlické iniciativy. Ve druhém čtvrtletí 2015 činil podíl Syřanů 21%, Afghánců 13%, Albánců 8%, Iráčanů 6% a Kosovanů (Albánců) 5%. Mnozí Balkánci se vydali na cestu spolu s přívaly uprchlíků, a snaží se také zkusit štěstí v Evropě. Tyto data nicméně nezahrnují nelegální imigranty, mezi kterými je množství Libyanů, Eritrejců či Somálců. Mnozí imigranti se vydávají za Syřany, protože ti mají díky válce větší šanci na získání azylu. V uprchlických táborech proto s běženci pracují odborníci, aby rozpoznali pravý původ. Bohužel ekonomičtí imigranti by měli být Plavba po moři do Evropy je zcela ovládnuta uprchlickou mafií, která si účtuje velmi vysoké peníze za převoz. Někdy tato částka dosahuje až v přepočtu 200 000 Kč za osobu. Dovolit si cestu tak mohou pouze ti zámožnější, zatímco uprchlíci, kteří potřebují pomoc nejvíce, zůstávají v táborech v zemích jako Libanon či Jordánsko. vráceni pro zachování bezpečnosti zemí.
7
Množí se také hlasy, které říkají, že nejlepší formou řešení krize je intervence v problémových zemích. Koneckonců zbraně pocházejí z našich zemí, a my tak máme nepřímý morální podíl na tamější katastrofě. Arabské jaro se nakonec ukázalo jako jeden z největších omylů Západu, kdy podpořil demokratizační snahy, které však vedly k rozvrácení Libye a Sýrie. Navíc přicházejí většinou mladí silní muži, kteří by mohli bojovat za klidnou svobodnou zem. Migranti také rozkládají jednotu EU lépe, než Rusko. Zejména nově schválené kvóty jsou velmi bolestivým problémem EU. Země Visegrádské čtyřky se postavily proti tomuto návrhu, protože by znamenal naprosto nemístné zasahování do vnitřních záležitostí členských států. Polsko nakonec pod nátlakem upustilo, a tak se ukázalo, že V4 bohužel nemá žádnou reálnou sílu. Maďarsko je kvůli občas nešťastnému příliš radikálnímu řešení nezvladatelného přílivu uprchlíků považován za polofašistickou polodiktaturu. A ČR se Slovenskem nemá žádný velký počet uprchlíků. Postoj české vlády nicméně byl, že přijmou ročně klidně i několik tisíc uprchlíků, když si je však budou moci vybrat. Bohužel vyhrál návrh Evropské komise, který k nám bude posílat sice menší počet imigrantů, nicméně počet může narůstat a navíc nebudeme mít možnost výběru. Uprchlíci tak budou nuceni žít v zemi, ve které žít nechtějí, většina států na tom nevydělá, protože dostanou imigranty ze zemí, které mají štědrý azylový systém lákající uprchlíky. Povede to pouze k posílení euroskeptiků a extrémistických skupin a stran. Fotograf Jan Šibík, který podporuje uprchlíky a jezdí po různých místech jejich koncentrace, na maďarsko - srbských hranicích vyfotil plýtvání jídla a nepořádek po uprchlících. Zatímco dříve dostával nenávistné zprávy a e-maily od fanatických odpůrců imigrace, nyní dostává tyto e-maily od fanatických příznivců imigrace.
Jiří Šplíchal Zdroj: Eurostat http://ec.europa.eu/eurostat/documents/ Foto: w2eu.com
8
Zajímavosti Vážení čtenáři, pevně věřím, že jste už podle názvu rubriky poznali, čeho se bude týkat. Naleznete tu vždy zajímavé informace, které vás budou možná i šokovat. Víte například, kolik procent lidí píše levou rukou? Pokud ne, neváhejte pokračovat ve čtení! A jako bonus vám vždy přidám citáty slavných osobností. Zkrátka, máte se na co těšit!
1 minuta polibku spálí 26 kalorií 11% lidí jsou leváci 42% mužů a 25% žen si nemyjí ruce po použití veřejné toalety 7 z 10 lidí věří v posmrtný život 70% chudých lidí na světě jsou ženy celer obsahuje méně kalorií než kolik ho spotřebujete při jedení 85% rostlin se nachází v mořích a oceánech blesk udeří do země 6000x za minutu
Obrázky k zamyšlení...
CITÁTY: Kdo má peníze, koupí si auto. Kdo je nemá, zemře jinak. (Fernandel) Smrt lakomce je jeho první dobrý čin. (Syrus Publilius ) Chudí myslí na peníze ještě více než bohatí, v tom je jejich největší bída. (Wilde Oscar)
Hana Vojtová
Zdroje: http://chi.cz/ OBRÁZKY:http://www.reflex.cz; http://www.parlamentnilisty.cz; vasevec.parlamentnilisty.cz CITÁTY: http://cituj.cz/
9
Když jsem vyšel z kina, po zhlédnutí prvního dílu Labyrintu, byl jsem nadšený a nemohl jsem se dočkat, až do kin dorazí další. Rok se s rokem sešel a já opět vyrazil, plný očekávání, na další část.
Děj se odehrává v budoucnosti, po té, co byla planeta zničena sluneční explozí a v souvislosti s ní se po zemi začala šířit podivná nákaza, decimující přeživší. Této nemoci jsou z nějakého důvodu imunní děti a teenageři. Světu vládne pochybná organizace ZLOSIN, která se snaží vynalézt lék a z toho důvodu strká mladé lidi, kterým vymazala paměť, do obrovského labyrintu plného příšer. Hlavní postava, Thomas, se snaží celý první díl se svými přáteli najít cestu ven, což se mu nakonec podaří. Venku naleznou rozstřílenou laboratoř ZLOSINu a partu ozbrojenců, kteří tvrdí že je zachránili a odvezou je vrtulníkem pryč. Tam, kde skončil první díl, začal i druhý a já s napětím čekal, jak to bude pokračovat a doufal jsem, že nám vysvětlí, proč je strkali do labyrintu a mnoho jiných věcí. Parta hlavních hrdinů se dostane na základnu jejich zachránců a ti je podrobí mnoha lékařským vyšetřením. To přijde Thomasovi podezřelé a začne pátrat. Zjistí, že jsou stále v rukou ZLOSINu a co nejrychleji společně s ostatními uprchne. Tím pro mě zábava skončila, protože děj dále probíhal jako u milionu filmů předtím. Hrdinové, bez jakéhokoli vybavení, prchají apokalypsou zničeným světem před profesionálně vybavenou armádou. Po tomto světě kromě ZLOSINu pobíhají i Raplové, což jsou lidé nakažení onou nemocí, chovající se podobně jako zombie. Jedinou nadějí na záchranu je povstalecká armáda Pravá ruka, o níž ani lidé přežívající v rozpadlých městech neví, zda vůbec existuje. My už samozřejmě tušíme, že to dobře dopadne a děj tak ztrácí tempo. Místo zodpovězení otázek z prvního dílu, přibudou nové a nová fakta začínají popírat ta stará. Například se od Raplů nakazí i teenageři, jenž měli být imunní. Z filmu se tak začne pomalu, ale jistě stávat paskvil.
10
Kulisou filmu je zničená planeta. Města s rozpadlými mrakodrapy, ulice zasypané sutí, mezi níž se válí zdemolovaná auta. Všude se rozšířila obrovská poušť, na které se válejí vraky zrezlých lodí. Poslední zbytky lidí, jejichž morálka značně upadla, přežívají v troskách domů a bojují o holý život. Zkáza světa je opravdu poctivě zpracovaná a nabízí tak úchvatné záběry. Divák se až diví, jak mohla získat organizace ZLOSIN tak luxusní základny, s plně vybavenými laboratořemi a vojenskou technikou. To je taky další vada na kráse v logice filmu. Herecké výkony jsou velmi průměrné, ale scénář hercům ani nenabízí mnoho scén, kde by mohli svůj talent nechat vyniknout. Nejlépe zahraná mi přišla zvrácená a podlézavá postava Morrise, šéfa postapokaliptického nočního klubu a nevěstince v jednom. To je ale bohužel jen vedlejší role a Morris se na promítacím plátně ani neohřeje. Zvláštností, která se mi líbí, je dosti časté a nečekané umírání hlavních postav. U Thomase ale žádnou smrt neočekávejte, z toho se nám totiž vyklubal vyvolený spasitel světa. Jak překvapivé. Labyrint: Zkoušky ohněm mě tedy velmi zklamal. Tvůrci filmu nedokázali pokračovat v originalitě prvního dílu. Je zde sice pěkné prostředí a pořád se něco děje, jsou to ale vesměs předvídatelná filmová klišé. Musím se ale přiznat, že až vyjde další díl, zase na něj půjdu, protože nemám rád rozkoukané filmy. Doufám však, že to už bude poslední díl.
Rudolf Požár
11
Přibližně před rokem jsme vás informovali o tom, že má na světlo světa přijít, v té době velmi očekávaný, nový díl ze série Assassin’sCreed s podtitulem Unity. Následně, co se AC Unity dostalo do rukou hráčů, spustila se vlna kritiky na to, že se ve hře objevuje velké množství bugů, umělá inteligence postav je mizerná a celkově se hra lidem zdála tak nějak nedotažená (podle našeho názoru se ale AC Unity povedla a tak si takové hodnocení nezasloužila). A aby si herní série získala zpět své místo na herním výsluní, přišlo studio Ubisoft s dalším dílem, který nese podtitul Syndicate (ještě před pár měsíci, byl díl označován jako AC Victory). Dějištěm hry je Londýn za dob průmyslové revoluce. Hlavními postavami jsou dvojčata Jacob Fry a Evie Fry. O příběhu zatím není moc zpráv, ale podle studia by mezi postavami mělo jít libovolně přepínat, tak jako v GTA V a z celého herního času by mělo zabrat hraní za Jacoba asi 75% a za Evie asi 25%. Z traileru je možné vypozorovat, jaké zbraně budou sourozenci používat. Mělo by jít o boxera, vrhací nože, různé druhy revolverů a jednu velmi zajímavou zbraň v podobě vycházkové hole, která v sobě ukrývá čepel. Dále je zřejmé, že sourozenci jsou členy gangu, který se jmenuje Rooks. Jako v minulých dílech budou mít hlavní hrdinové spor s členy z templářského řádu a od toho se bude odvíjet i děj hry. Hra by měla vyjít 23. října 2015 pro konzole PS4 a XBOX One. PC hráči si musí počkat do 19. listopadu. A podle toho, co jsme se o hře dozvěděli, budeme jedni z mnoha lidí, kteří si hru na 100% koupí. Oficiální trailer hry: www.youtube.com/watch?v=WTBbwgsyxvg
David a Martin Kmochovi
12
Drazí čtenáři, letní prázdniny skončily a zde je opět pokračování mé povídky. Doufám, že jste se těšili na pokračování, neboť tady je.
„Sestro Elisabeth, mohla byste se mnou na moment?“ žádala Elis sestra Clarisa, žena staršího věku, starající se o nemocné. Elis měla tu samou povinnost. Nebylo to však nic jednoduchého. Pacienti většinou bývali nemocní mniši či sestry. To, co zde Elis viděla, by zřejmě každý neunesl. Jejich těla byla často zohavena - ruce extrémně ochlupené, na obličeji puchýře a na nohou drápy. Každý večer dostávali dávku krve. Krev, zda-li to vůbec byla krev, byla černě zbarvená a mnohem hustší než normální krev. „Ano, sestro Clariso. Hned jdu! Jen odnesu tu polévku k nemocným.“ odpověděla Elis. „To je v pořádku. Předejte ji tady sestře Aghatě. Ona se o to už postará.“ nesouhlasila sestra Clarisa. Elis tedy předala hrnec sestře Aghatě a následovala sestru Clarisu. Vedla ji do sklepení kláštera. Prošly dlouhou chodbou, na jejímž konci byly mohutné kované dveře, vedle nichž byla jakási zářivá krabička. Sestra Clarisa se jí dotkla a dveře cvakly. Potom vstoupily do obrovské místnosti, kde byla spousta kovových lůžek se spoustou drátů a krabiček podobných té u dveří. Podél stěn bylo spousta skleněných dveří, za kterými stály postavy bizardního vzhledu. Vypadaly hůře než ti nemocní, o které se Elis starala. Jejich tvář byla v oblasti nosu protažená a po stranách šedě ochlupená. Zbytek těl „naštěstí“ nebyl vidět, protože těla byla omotaná v zářivém kusu látky. „Sestro Clariso? Co to... ?“ zarazila se Elis, když to všechno uviděla. „Do toho vám nic není! My jsme tu kvůli něčemu jinému.“ odcekla sestra Clarisa a pokračovala v cestě. Prošly místností a ocitly se v další, kde byla stejná lůžka jako v předešlé místnosti. Jenomže s tím rozdílem, že na lůžkách leželi „lidé“. Byl to hrozný pohled. Ti „lidé“ byli zohaveni stejně jako „lidé“ za skleněnými dveřmi. Ale nejhorší byla ta atmosféra. „Lidé“ skuhrali, řvali, dokonce i vyli.
13
Do rukou jim vedly průhledné hadičky tlusté jako malíček. Protékala jimi odporná černá tekutina. Elis měla co dělat, aby to vydržela. „Tak jsme tady!“ prohlásila sestra Clarisa. Přistoupila k jednomu z lůžek a znovu se dotkla zářivé krabičky a pacient na lůžku se probudil. Vytáhla zpod lůžka knihu. Nalistovala v ní prázdnou stránku a i s tužkou ji podala Elis. „Jak se cítíte?“ zeptala se sestra Clarisa probouzejícího se „člověka“, jež se od ostatních lišil trochu více. Na obličeji už neměl žádné puchýře, zato jeho kůže vypadala silnější a mnohem tmavší. Oči měl žluté a výrazné. Jeho tvář byla protáhlá, na jejímž konci byl nos. Jeho hruď nebyla zahalená, a tak byla vidět tmavá kůže s výraznou srstí. Sestře Clarise však neodpověděl. Pouze zavrčel a něco zamumlal. „Pane bože, to je vlkodlak!“ zděsila se Elis a upustila knihu i tužku na zem. Až teď si pacient všiml, že je tu i někdo jiný. „Nerouhejte se, sestro Elisabeth!“ rozčílila se sestra Clarisa. „Tohle není žádný vlkodlak. Vlkodlaci jsou pouze nevydařené experimenty, které by našemu pánovi k ničemu nebyly.“ Elis se zděsila: „Cože? Experimenty? Vy tu děláte experimenty na lidech?“. Sestra Clarisa však Elis nevnímala a věnovala se dál vlčímu člověku. Elis chtěla ještě něco říci, ale setře Clarise došla trpělivost. „Už toho mám dost! Mohla byste mě tu nechat pracovat?“. „Ale to přece nemůžete. To je proti vaší víře! Já to tak nemohu nechat!“ Sestra Clarisa se už opravdu dopálila. Vstala a postavila se před Elis. I když se jí nemohla vyrovnat výškou, její zuřivost jí převyšovala. Chytla Elis za zápěstí a téměř na ní zařvala: „Tak a dost, slečinko! To, co se tady děje, nikomu neřekneš! Je ti to jasné?“ Elis však jenom stála a zírala na ni. Snažila se jí vyškubnout z jejího pevného sevření, ale nepodařilo se jí to. Teď už sestra Clarisa opravdu začala křičet, přičemž se jí začaly zvýrazňovat oči, protahovat tvář a z rukou ji vyrostly drápy. Elis zaúpěla bolestí, protože se jí drápy zaryly do ruky. Když Elis pohlédla na sestru Clarisu, vypadala stejně jako ten „člověk“ na lůžku. Elis omdlela... Charliemu pořád vrtalo hlavou, co se to s Elis děje. Měl o ni velký strach. Rozhodoval se mezi tím, zda-li to má někomu říct, nebo si to nechat pro sebe. Byl ztracený. Nemohl jí nijak pomoct, ledaže by se přidal k mnichům. Tato myšlenka ho dost děsila. Odříznutý od světa. Sice se o mniších mluví jako o jedněch z nejvzdělanějších, ale stejně je to hrozná myšlenka. Ta izolovanost by Charlieho asi zabila. Ráno bylo jako každé jiné. Až na to, že Eduard se měl za tři dny vrátit z Německa a Elis se neozývala. Charlie na to musel celé dopoledne myslet. Učitelé ho dokonce museli několikrát napomenout, protože nedával pozor.
14
Cestou ze školy šel přes náměstí, jako každý den. Dnes tam však byla spousta lidí a hluk. Nějaký muž tam pokřikoval něco o velezradě a o tom, že královna stojí za tím vším. Ale za čím? To už se Charlie nedozvěděl, protože tam přiběhli strážníci a zatkli ho za urážku jejího veličenstva. Charlie se rozhodl, že nepůjde rovnou domu, ale že se cestou staví za Elis. Zprvu se sice scházeli potají, aby nikdo nevěděl proč tam je, ale snad by jí mohli dovolit rodinnou návštěvu. Když Charlie dorazil ke klášteru, řekli mu, že je Elis nemocná a proto ji nemůže navštívit. Charliemu se to zdálo divné. Sestra, která mu to říkala, nevypadala zrovna dvakrát přesvědčivě. Charlieho matka přímo nesnášela, když se u večeře hovořilo o práci. Člověk by si měl popovídat o tom, jak se celý den měl, ale určitě ne o práci. Dnes to však bylo úplně jiné. Charlieho otec se doslechl něco o nějaké invazi. Někdo mluví o tajném útoku Francouzů, jiní zase o sedlácích nespokojených s vládou. Nejzajímavější ze všech verzí však byla ta, která informovala o invazi z jiného světa. „To je absurdní. Naprostá pitomost. Blbost.“ rozčiloval se otec, když o tom mluvil. Nebyl však jediný, koho to pobouřilo. Velká spousta biskupů a farářů toto tvrzení odsuzovala. Nikdo si nedokázal představit invazi z jiného světa. Tedy až na Elis. I když ještě nevěděla co se přesně děje. Když Elis přišla k sobě, cítila, jak ji škube v pravém zápěstí. Podívala se na ni a uvědomila si, že jí to udělala sestra Clarisa. Byla to docela hluboká rána, naštěstí z ní už netekla krev. Rozhlédla se kolem sebe a všimla si, že leží na jednom z kovových lůžek. Na ostatních však nikdo nebyl. Byla v celé místnosti úplně sama. „Haló. Je tady někdo?!“ zavolala Elis a lomcovala sebou. Snažila se dostat z pout přidělaných k lůžku, ale nešlo to. Měla přidělané dokonce i nohy. Uslyšela kroky, ale nikoho neviděla. Nemohla otočit hlavu. Kdosi přišel k její hlavě. Když se pokusila podívat nahoru, tak viděla jen světlo svítící do jejího obličeje. Něco zarachotilo. Pouta na Elisiných rukou povolila. Potom i na nohou. Elis se posadila a otočila hlavu, aby viděla svého „zachránce“. Otočila se a uviděla vlčího člověka. Elis už už zakřičela, ale ihned ji přiložil ruku, či spíše tlapu, na ústa. Chytil ji za ruku a ukazoval paží směrem ke kovovým dveřím. Elis se podvolila a následovala ho. Došli ke dveřím a Elis si všimla, že jsou otevřené.
15
Elis vlčího člověka předběhla a zmizela ve dveřích. Za dveřmi byla úzká temná ulička po stranách se spoustou dveří. Znejistila a opatrně našlapovala, aby na sebe náhodou neupoutala pozornost. Uslyšela kroky a úplně zkoprněla. Přitiskla se ke zdi a ohlédla se směrem, odkud uslyšela ty zvuky. Byl to ten vlčí člověk, co jí osvobodil. „Proč jsi mě pustil?“ zeptala se Elis nejistě a podívala se mu do očí, které ve tmě doslova žhnuly. Neodpověděl však, jenom zavrčel a popostrkoval ji před sebou. Prošli chodbou, na jejímž konci nic nebylo. Vlčí člověk se opřel o zeď, ozvalo se cvaknutí a zeď se odsunula stranou. Objevilo se schodiště vedoucí ještě hlouběji pod zem. Sešli dolu a ocitli se před dalšími dveřmi. Za chvíli se otevřely a objevil se v nich muž v tmavě modré kápi. „Vítejte, sestro. Koukám, že jste asi další obětí sestry Claris. Nestůjte tu a pojďte dál.“ řekl Elis muž milým hlasem. „Děkuji vám.“ řekla Elis a vešla dovnitř. Byla to stará mnišská pracovna. Podél zdí byly rozmístěny knihovny a různé police se spoustou svitků a starých knih. Elis si ihned vzpomněla na Charlieho - to by bylo něco pro něj. Uprostřed stál velký dřevěný stůl. Na konci místnosti ústil vchod do místnůstky s postelemi. „Myslím si, že tu asi budete chtít nějaký čas zůstat, sestro?“ usmál se mnich a nabídl ji židli.
Jiří Jaroš
16
