Svatá Kateřina
Říkává se, že svatá Kateřina pověsila housle do komína. Skončil čas zábav, nastala doba očekávání příchodu Spasitele – advent. Lehký poprašek sněhu už sem tam leží na zmrzlé půdě, jako by ji pocukroval. Mrazík vysušil blátivé cesty, a než se kdo naděje, je po prvních předvánočních ranních mších. 1 Už se nám sníh všude rojí, zima se do krásy strojí Vše se třpytí, všude sníh, budem jezdit na saních
My tu zimu máme rádi a zima má ráda nás. Budem stavět sněhuláky, sáňkovat a bruslit taky
Snížek padat nepřestane, kdo má sáně rozlámané, ať to zkusí po botách nebo i po kalhotách.
Nic lepšího nad mráz není zima to je potěšení. 2
Pojďte, pojďte, přadleny, budou nové haleny. bude bílé plátno na ně, na rukávy vyšívané.
Leden je měsíc plný ledu, únor zavolá skřivánka, březen dá první lžičku medu, v dubnu se čistí studánka,
Někde jako vlásek, někde jako klásek, někde jak myší ocásek.
květen se říká podle kvítí, červen si na svět sluncem svítí, červenec po jahodách voní, srpen si bleskem zakřeše,
Jeden tejden, dvě neděle, naše Káča tuze přede, tuze přede, tuze motá, je to Káča pracovitá. 3
v září se sejdem pod jabloní, v říjnu déšť pleská po střeše, listopad svléká stromům šaty, v prosinci zrajou hvězdy zlatý. 5
Rok po roce střídá se to: přejde zima, přijde léto, přejde léto, přijde zima, vánice, sníh, led a rýma, přejde rýma, přijde tání, přijde voda z horských strání, přijde horko, bouřka s blesky, přijde déšť a po něm hezky, skřivan kdesi v nebi lítá, přijdou lidé sklízet žita, česat jablka a hrušky, v lese začnou bouchat pušky, přijde vítr po strništi, led, který se v louži blyští, přijde mráz, až dech se tají, v kamnech součky zapraskají, z komínů se začne kouřit, slunce začne oči mhouřit, v nebi duchna roztrhne se, sníh se shůry na zem snese…
Neseme vám radostnou novinu, že leží v Betlémě, ve chlívku na seně děťátko malé, hezoučké, boubelaté, krásné, heboučké. Z Panny Marie je zrozený, pro všechny lidi k spasení. Jen honem běžte, honem pospěšte k potěšení tohoto děťátka. Kdo nám dá koledu plnou štědrosti, ten se dožije mnohé radosti. Na tomto světě, v zimě i v létě. Maličký Ježíšek je naším pánem, s ním se chcem těšiti – ámen. 6
Tak to chodí neustále, loni, letos a tak dále. 4
Zelená se louka
Vstávají ze sna pastýři a diví se a žasnou. A bez váhání zamíří, kde vidí hvězdu jasnou.
Rolničky slyším, slyším hlasy, myslím si: Kdo to přijel asi? Dlouho už neviděl jsem sáně, a proto toužím dychtivě podívat se zas jednou na ně, pohladit koně po hřívě.
Nad holým chlévem z kamení, co hledí dolů k městu, hoří to Boží znamení a osvětluje cestu.
Však venku nikdo. Jenom vrána zpola sněhem zasypána. A slyším hudbu. Nechám všeho, jdu přivítati neznámého. Kdo je to? Slyším, někdo troubí, housle se ozvou k tomu naráz i basa, která zpívá z hloubi.
Svolává k chlévu ze všech stran i anděle i lidi. A kdo má srdce dokořán, každý to světlo vidí… 7
Nic, jenom tma a ticho v domě opírají se silou o mě. 8
A v koši u psacího stolu hryže si myška. My dva spolu známe se dávno. Tiše vklouzla tak jednou ke mně. Od těch dob je pokoj stále plný kouzla. Jen, prosím, neplaš, nerozzlob tu přítelkyni malých dětí, umí tak krásně vyprávěti. Vždyť je to ona, myška malá, jež s Kristem Pánem v seně spala a viděla, jak Marie Panna už dlouhou cestou umdlévá a klesá k zemi uplakaná na trochu slámy do chléva. A viděla, jak z nebe rázem andělé slétali se na zem. A teď je u mne. Pode dveřmi tou škvírou chodí ke mně, věř mi. A od těch dob mi takhle hrají, rolničky slýchám v tento čas, okna mi květy rozkvétají a z nebe slýchám krásný hlas. 9 Každý rok chtěly se děti postit, aby viděly zlaté prasátko, ale nikdy k tomu nedošlo, vůle byla dobrá, ale tělo slabé. Na Štědrý den štědře podělen byl kdekdo, drůbež a dobytek dostaly vánočky, a po večeři vzala babička ode všeho, co k večeři bylo, po kousku, hodila polovičku do potoka, polovic zahrabala do sadu pod strom, aby voda čista a zdráva zůstala a země úrodná byla, všecky pak drobty sesbírajíc hodila "ohni", aby "neškodil". 10 Za chlívem třásla Bětka bezem, volajíc: "Třesu, třesu bez, pověz ty mi, pes, kde můj milý dnes;" a v světnici slívala děvčata olovo a vosk a děti pouštěly svíčičky v ořechových skořepinách na vodu. Jan tajně postrkoval mísu, v níž voda byla, aby se hnula, a skořápky, představujíce loďky života, od kraje ku středu se houpaly. Pak volal radostně: "Dívejte se, já se daleko, daleko dostanu do světa!" 11 „Ach milý hochu, až se dostaneš do proudu života, mezi víry a úskaliny, až budou vlnky loďkou tvého života smejkat, pak budeš vzpomínat toužebně na tichý přístav, z něhož jsi vyplul,“ řekla si tiše matka, rozkrajujíc jablko chlapcovo na štěstí ve příční polovice. 12
Byl to zvyk jak ve mlýně, tak i na Starém bělidle, že kdokoli přišel na Štědrý den a Boží hod, jíst a pít dostal do sytosti, a kdyby nikdo nepřišel, babička byla by šla hledat hosta na rozcestí. 13 „Přinese nám Jezulátko něco?“ ptaly se děti babičky potají, když se začalo uklízet ze stolu. „To já nemohu vědět, jestli uslyšíte zazvonění,“ řekla babička. Děti menší postavily se k oknu míníce, že Jezulátko musí jít okolo oken a že je uslyší. „Což nevíte, že není Jezulátko vidět ani slyšet?“ pravila babička. „Jezulátko sedí v nebi na světlém trůnu a posílá dárky hodným dětem po andělích, kteří je přinášejí na zlatých oblacích. Neslyšíte nic, než zvonku hraní.“ 14
Radostí dětí ohřejí si ruce budou se usmívat a říkat jsou tady Vánoce a bílou nití zaobroubí mráz to roztřepené co se v nich obnosilo za tak dlouhá léta. A budou trošku veselí a trošku smutní a trošku pobavení sami sebou a ticho roztáhne svých deset prstů před jejich tváře a zamrzne do opuštěných ulic.
A teplá ramena stromečků vtlačí se do oken až bezdětní půjdou si po večeři na procházku a budou se držet za ruce a budou si dětmi a každý z těch dvou bude se snažit být ten dospělejší pečovat o toho druhého protože venku je kluzko a uvnitř Vánoce.
15
Nesu, nesu vodu o vánočním hodu před vrata na hrníček, na zelený trávníček. Vodo, vodičko studeničká, nese se ti večeřička. Pověz ty mně pravdu, co se tě ptát budu: kam se dostanu, na kterou stranu, kde můj milý dnes, ozvi se mi pes! Jestli na mne myslí a jak o mně smejšlí, vezme-li mně nebo ne, na které straně je? Ať bouchá neb seká, troubí neb píská, střílí nebo práská, řeže nebo jede, ve mlejně-li mele, odpověz mi směle! 16
Koledníci v beranici, copak já vám dám – mandarínku ze skříně, lunu spící v komíně, dám vám knížku plnou snížku, plnou jeřabin, chocholoušků, lyží, not, co letí o překot – a nad tou nedopsanou knížkou vyfoukanou, širou oblohu, víc toho pobrat nemohu! 17
Sem pospěšte ptáčátka, zvířátka, zpívejte u děťátka, spi, spi, spi, náš Ježíšku, spi! Sem, sem jarní slavíčku, čížečku, zpívej libou písničku, spi, spi, spi, náš miláčku, spi!
Jedou, jedou šumaři na zeleném trakaři. Jeden veze harmoniku, druhý veze kolo fíků, třetí tluče poklice, všichni mají čepice.
Hrdlička se raduje, cukruje, čížečka okřikuje, spi, spi, spi, náš holečku, spi! Sýkorka ho vítá k nám, vítá k nám, ty jsi všeho světa pán, spi, spi, spi, náš panáčku, spi!
Za nimi jdou psi a děti, čarodějky na koštěti, samý neobvyklý střih, na městečko padá sníh. Silnice je velmi pestrá jako vždycky na Silvestra, holub vrká na báni, myslí, že jdou cikáni.
I ten malý střízlíček, stehlíček, vrzají u jesliček, spi, spi, spi, králi věčný, spi! Žežulka na něj kuká, naň kuká, holoubek na něj vrká, spi, spi, spi, náš holoušku, spi!
Divíš se té pestré kráse, za rok sejdeme se zase tisíc mužů, tisíc žen, vypadne však z kola ven! 18
19
Stojí vrba košatá
Všude voní cukroví, co dnes bude, kdo to ví? Přilepšíme zvířátkům, dáme chleba jehňátkům.
Na Vánoce kapr zpívá, kapr zpívá v potoce: Přeje rybám šťastné svátky a veselé Vánoce.
Slepičkám i kohoutkovi, drobím koláč jablkový. Pejsek dostal novou kost, kočka hračku pro radost.
Zpívá okounům a pstruhům, karasům a bělicím, štikám, úhořům i sumcům, rakům, čolkům, ústřicím.
Maminka nám kapra smaží, polévku z ryb v hrnci vaří. Každý touží drobátko, vidět zlaté prasátko.
Zpívá žábám, škeblím, krabům, aby byli veselí. Ti, co byli nejhodnější, Ježíšek jim nadělí.
Oblečem se svátečně, kdy už přijde, konečně? Dneska večer zajde k nám, je moc hodný, já ho znám!
Nadělí jim čistou vodu v rybníku i v potoce. Aby měli i ti kapři letos pěkné Vánoce.
Svítí do tmy stromeček, když zazvoní zvoneček. Vánoce jsou krásné svátky, vracejí nás v čase zpátky!
21
20
Doma všechno krásně voní a ta vůně napoví, že Vánoce přicházejí a peče se cukroví.
My tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví vinšovat vám, štěstí, zdraví, dlouhá léta, my jsme k vám přišli zdaleka.
Všichni při tom pomáhají, voní cukrem vanilkou, dětem se pak večer snáší zvláštní sen nad postýlkou:
Ó vy dva slavný králové, z kterýpak země jedete? Od východu je příchod náš, jak řekl prorok Jeremiáš. Ale co ty, černý, co ty vzadu, vystrkuješ na nás bradu?
Na nebi, kde jindy svítí měsíček, visí bílý vanilkový rohlíček, hvězdičky jsou ze zázvorek, Večernice z marcipánu, vítr vozí cukroví v oříškovém eroplánu... 22
Já se k tomu znám, že jsem mouřenínský král, že jsem z mouřenínský země, nemusíte mít strach ze mě.
Betlémská světýlka nesou se tmou, na stromech září s oblohou, šedý mráz přírodě korunu strojí, na oknech ledové obrazce zdobí.
Proč jsi ty, králi, tak černý, jako jsou lesy večerní? Slunce je toho příčina, že je má tvář opálená.
Pokoj se jehličím s purpurou provoní, Děda Mráz možná i přijede na saních, cukroví na míse a světla svíce, vánoční koledy a salát v míse.
Kdybys na slunce nechodil, nebyl by ses opálil. Slunce je drahý koření, od Pána Boha stvořený, slunce je drahý kamení, z něho nám život pramení, slunce je naše znamení od božího narození.
V červeném jablíčku uvidíš hvězdičku, po vodě pustíš z oříšku lodičku, popluje daleko, popluje v dál, sváteční nálada zahalí kraj.
24
Nám třem se hvězda zjevila, která jakživa nebyla. Jak jsme tu hvězdu viděli, hned jsme si koně sedlali a do Betléma se brali.
V srdeční krajině teplo se rozvlní, duše se obalí vánoční nadějí, do očí dětiček vloudí se těšení, tisíce lidiček ukončí běsnění. Podání rukou od srdce jdou, pohledy očí zasněné jsou, lidé se scházejí a šťastní jsou, užij si pohodu Vánoce jdou. 23
Herodes král z okna kouká, vidí tři krále zdaleka. „Daleká je cesta vaše?“ Narodil se nám spasitel, Všeho světa vykupitel. „To já musím taky jít to malý dítě pozdravit.“ 25
Koleda
Vzbudil se Josef ze spaní, vzal to děťátko s Marií. Odešel s nima do Egypta, tam přebýval po tři léta, až umřel král Herodes, tak je zase zpátky odvez.
Jako jsou nahoře hory a dole důlky, sníh rozdělil svět na dvě půlky. Tam dole spí jezevci, ježci a šneci a s nimi všechny v létě poztrácené věci. Nahoře po sněhu děti běží a kočky se boří do závějí a na všech kopcích vánoční zvony vyzvánějí.
Teď už pusťte tři krále, aby mohli jít o dům dále. Za ten dar vám děkujeme, nový rok vám vinšujeme, abychom přes rok zas k vám přišli, vás ve zdraví tu našli.
Tam dole ticho a bílo panuje po všech lesích, zatímco nahoře andělé pějí na nebesích.
28 Nesu vám, lidičky, nesu vám novinu! Starý rok překročil osudnou hodinu! Nesu vám, lidičky, nesu vám vzkaz, že ten rok letošní začíná včas.
A mezi hvězdami svítí veliká betlémská hvězda, abychom věděli, že se nám to jen nezdá. 26 Každej má asi občas život těžkej a kapr ho má nejtěžší, každej se těší na Vánoce, kapr se netěší.
Kráká vrána s havranem, že prý dneska nad ránem, co se stane? Kdopak to ví? Začne rok a celý Nový! Leden, leden, přikryl vodu ledem, a kde včera byly louže, tam to dneska pěkně klouže.
Kapr se totiž nemá na co těšit, jen doufá, že snad po roce odletí odsud třeba na Mars, kde nemaj Vánoce.
Ledne, ledne, ledne, proč je tma i ve dne? Černo, bílo, jo a ne – proč máš slunce schované? Jestli ho pustíš z ledničky, dostaneš hned dvě jedničky. první měsíc v roce je jen jeden LEDEN.
Já taky doufám, i když nemám ploutve, že jednou někam doplavu, tak proč by kapr nemoh vzlítnou nad zimní Vltavu? Zkrátka se vznese a poletí k Marsu, jak velí jeho kapří pud. A těžko ňákej rybář najde takovej dlouhej prut.
29
27
Začíná všude shon, slon z marmelády natáhl gramofon. Už je to tady! Sláva a vítání! Kdo si ví rady, přemýšlí o přání.
Skončil rok a nový začal, sněží a já sedím na Michalské věži. Vyfoukl mě vítr na vrcholek. Dřepím na kupoli jako vdolek. Podíval se na věž kdosi zdola, Slyším ho, jak vyděšeně volá: Utíkejte, z věže visí kapka Velikánská jako sloní tlapka!
Už je to tady! Uprostřed sněžení gumové hady přivezlo spřežení.
Jestli na vás tahle kapka sletí, Osiří vám všechny vaše děti! Každý, kdo má nohy, skrýt se běží. Sněží a já sedím na té věži.
Už je to tady! Myší král z Jičína má čtyři brady. Karneval začíná! Už je to tady! Všech dvanáct měsíců snědl čas hlady jak dvanáct krajíců. Už je to tady!
Ráno mě tam našel švagr Oleg, Který vede hasičský spolek. A hned, jak mě spatřil, v cuku letu Začal vytrubovat na trumpetu. Vyfoukl mi vzhůru čisté áčko, Chytit se ho bylo pro mě hračkou. Snesl jsem se dolů na tom áčku Pohodlně jako na padáčku.
Vyběhnem poschodí, k nám bez nálady ať nikdo nechodí! V paměti loví ten, kdo z vás prohloupí a kdo si nový kalendář nekoupí.
31
Už je to tady! Za dveřmi nový rok bez vší parády čeká teď na náš krok! 30
