MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta Ústav evropské etnologie Etnologie
Jana Virágová
Sunnitský islám jako způsob života aneb Každodennost muslimských rodin v českém prostředí
Magisterská diplomová práce
Vedoucí práce: doc. PhDr. Martina Pavlicová, CSc. 2009
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
………..……………………. Jana Virágová
2
Poděkování Ráda bych poděkovala především vedoucí své diplomové práce doc. PhDr. Martině Pavlicové, CSc. za užitečné rady, připomínky a čas, který mi věnovala.
Skutečně velký dík patří panu Jalalu Atassimu, který mi byl zdrojem cenných informací. Rovněž mu děkuji za odvahu, s níž se ochotně nabídl pozvednout mou výslovnost arabského jazyka na snesitelnější úroveň.
Poděkování patří také Mgr. Attilovi Kovácsovi, Ph.D. z Katedry porovnávacej religionistiky FiF UK v Bratislavě za konzultace týkající se sunnitského islámu.
Děkuji
též
Lukáši
Větrovcovi
za
pomoc
s výkladem šarí'y, Ing. Muneebovi Hassanovi AlRawimu za rady z oblasti dějin české muslimské obce a RNDr. Vladimírovi Sáňkovi za zprostředkování mého výzkumu v pražské mešitě. Také jim vděčím za poskytnuté rozhovory.
V neposlední řadě děkuji všem informátorům za ochotu podělit se o své životní zkušenosti a za čas, který strávili zodpovídáním mých otázek. Bez Badra, Hajar, Imán, Sadíji, Khalida, Amín, Blanky, Cecílie, Džamíly a Enisy by tato práce nikdy nevznikla.
3
Obsah Úvod ................................................................................................................................. 6 1 Téma a cíl práce ........................................................................................................... 7 1.1 Metody a techniky výzkumu ................................................................................... 8 2 Dějiny muslimské obce .............................................................................................. 13 2.1 Československo..................................................................................................... 13 2.2 Česká republika..................................................................................................... 15 2.3 Počet obyvatel hlásících se k sunnitskému islámu ............................................... 17 3 Vymezení základních termínů v kontextu České republiky .................................. 19 3.1 Místa shromažďování a modliteb ......................................................................... 19 3.1.1 Mešita............................................................................................................. 19 3.1.2 Modlitebna ..................................................................................................... 21 3.2 Pět sloupů víry ...................................................................................................... 21 3.2.1 Vyznání víry - šaháda .................................................................................... 22 3.2.2 Modlitba - salát .............................................................................................. 23 3.2.3 Almužna – zakát ............................................................................................ 28 3.2.4 Půst – sawm ................................................................................................... 29 3.2.5 Pouť - hadždž ................................................................................................. 37 3.3 Povolené versus zakázané - kategorie halál a harám ........................................... 42 3.3.1 Strava ............................................................................................................. 44 3.3.2 Oděv ............................................................................................................... 48 4 Vztahy v rodině i mimo ni ......................................................................................... 54 5 Životní cyklus ............................................................................................................. 59 5.1 Narození ................................................................................................................ 59 5.2 Dětství a dospívání................................................................................................ 63 5.3 Manželství a svatební rituály ................................................................................ 67 5.3.1 Podmínky uzavření manželství ...................................................................... 67 5.3.2 Zásnuby .......................................................................................................... 69 5.3.3 Svatební obřad ............................................................................................... 71 5.3.4 Zánik manželství ............................................................................................ 75 5.4 Smrt a pohřební rituály ......................................................................................... 76 Závěr .............................................................................................................................. 79 Seznam použité a citované literatury .......................................................................... 82
4
Seznam příloh ................................................................................................................ 87 Osnova výzkumných otázek ....................................................................................... 87 Fotografická příloha .................................................................................................... 88 Resumé ........................................................................................................................... 98
5
Úvod Téma této diplomové práce se začalo pozvolna rýsovat v roce 2005, kdy jsem se již jako studentka religionistiky začala věnovat též studiu etnologie. V této době jsem se na přednáškách doc. Miloše Mendla blíže obeznámila s islámem, který mě zaujal především ve své žité podobě. Na podzim téhož roku jsem proto navštívila brněnskou mešitu. Shodou okolností jsem se zde seznámila s předsedou Islámské nadace v Brně Muneebem Hassanem AlRawim a studentem medicíny Badrem, který mě tehdy laskavě pozval jménem svým i své ženy Hajar k sobě domů na večeři. Hajar i Bader se se mnou velmi otevřeně bavili o svém náboženství a o jeho vlivu na běžný život studentů žijících v Čechách. Silné zážitky ve mně nevyvolala pouze arabská káva spolu s výtečnou kuvajtskou večeří, ale především „zdánlivé maličkosti“ – večerní modlitba po západu slunce, na níž si Hajar, do té doby nezahalená, uvázala na hlavu šátek. Ještě před samotnou modlitbou mi v koupelně ukázala způsob provedení předepsané očisty. Další nezvyklý zážitek na mě čekal hned po večeři, kdy jsme si všichni čistili zuby miswákem,1 s nímž si dle tradice čistil zuby také prorok Muhammad. Tehdy mi na mysl vytanula známá pravda, že co jedni považují za neobvyklé a nezvyklé, jiní vnímají (zcela logicky) za běžnou součást svého života. Zároveň jsem též začínala tušit, že se o tomto, pro mě neznámém, způsobu života budu chtít dozvědět mnohem víc. S Hajar a Badrem jsem se poté vídala při různých příležitostech. Byla to také Hajar, jež mě vzala na přerušení půstu - iftár - během ramadánu do brněnské mešity. V průběhu několika let jsem tak měla možnost zúčastnit se několikrát svátku obětování (íd al-adhá) i slavnosti přerušení půstu (íd al-fitr) a poznat tak více brněnských muslimů. Postupně ve mně klíčilo odhodlání provést etnologický výzkum, jehož náplní by by byla každodennost života příslušníků české muslimské obce. Proto jsem se také v roce 2008 začala kvůli významu, který je arabskému jazyku v islámském kontextu věřícími připisován,2 věnovat studiu arabštiny. S lítostí jsem však nucena přiznat, že mé znalosti v této oblasti lze považovat doposud za velmi chatrné. 1
Přírodní „zubní kartáček“ z kořene stromu Salvadora persica, který používali již starověcí Babyloňané a Egypťané. Kořen salvadory působí jako prevence vzniku zubního kazu a má mít i bělicí účinky. 2 Dle tradice Alláh zjevil proroku Muhammadovi verše Koránu v arabském jazyce.
6
1 Téma a cíl práce Tématem mé diplomové práce je sunnitský islám jako způsob života, respektive každodenní život sunnitských muslimů žijících na území České republiky. Zachytit každodennost ale nelze bez vysvětlení základních pojmů, jejichž interpretace se v islámské věrouce začala vyvíjet od počátků tohoto světového monoteistického náboženství. Je nutné si uvědomit, že s vývojem věrouky souvisí též společenské, ekonomické, kulturní a politické vazby, v rámci nichž se islám dlouhou dobu utvářel. V jednotlivých zemích byly tyto vzájemné vazby reflektovány v mnoha různých podobách islámu. Dílčí muslimské společnosti tak mohou mezi sebou vykazovat určitou míru odlišnosti, a to i přes společnou dogmatiku, která tvoří jednotné společenství věřících. Zdeněk Müller v souvislosti se společenskými projevy islámu dokonce navrhuje mluvit spíše o „islámech“ než o islámu jediném.3 Otázkou také je, do jaké míry lze islám chápat pouze jako náboženský systém. Spíše se zdá, že jde stejnou měrou o náboženství, respektive o věrouku s příslušnou soustavou rituálů, kulturu, soubor etických hodnot, politickou teorii a právní systém, který zasahuje do vztahů člověka k Bohu i k druhým lidem, a prostupuje tak každodenní život věřícího. Müller tuto komplexnost shrnuje za pomoci tzv. „formule tří D“ - dín, dunjá a dawla (náboženství, svět a stát). Islám je tedy současně zákon, morálka, životní styl i kultura.4 Tato práce si klade za cíl vystihnout český islám jako ucelený způsob života. Na omezeném prostoru se pokusím přiblížit podobu věrouky a kulturních zvyklostí českých konvertitů k islámu, respektive muslimů z islámských zemí žijících delší dobu či přechodně na území České republiky. Po úvodní stati popisující dějiny české muslimské obce se budu věnovat vysvětlení
několika
základních
termínů
s přihlédnutím
na
některá
specifika
daná českým prostředím. Vymezím zde hlavní náboženské povinnosti a ukáži jejich konkrétní podobu, kterou nabývají především u muslimských společenství v Praze a Brně. Tato města jsou zvolená záměrně z toho důvodu, že zde žijí poměrně početné komunity muslimů, a protože se z celé České republiky nacházejí jediné dvě mešity právě zde. Jde tedy zároveň o jakási duchovní centra sunnitského islámu u nás. 3
Müller, Zdeněk: Islám: historie a současnost [náboženství, civilizace, společnost, ideologie, moderní svět a modernizace, islamismus]. Praha: NS Svoboda, 1997, s. 60-65. 4 Tamtéž, s. 37.
7
V žádném případě však tímto výběrem nemám v úmyslu marginalizovat podoby islámu v menších českých městech a na vesnicích. Předpokládám, že podoba vyznání víry bude na základě jednotné normy u všech muslimů, nehledě na státní hranice, stejná. Pokusím se však zjistit, zda podobu zbývajících čtyř pilířů víry osobitým způsobem neovlivňují čeští muslimové. Budu se snažit nalézt odpověď na otázku, zda je možné setkat se s prvky české invence při oslavách jednotlivých náboženských svátků, ale i svátků z životního a rodinného cyklu. Uvidíme, jak se zdejší muslimové řídí pravidly definovanými jako povolené – halál, a zakázané - harám, formulovanými Koránem, tradicí a právní vědou, a to například v oblasti stravy, oděvu či ve vztazích v rodině a mimo ni. Následně popíši dílčí významné fáze životního cyklu českých muslimů. Přiblížím podobu oslav narození a období dětství a dospívání. Dále se zaměřím na manželství, respektive na rituály spjaté s uzavřením manželského svazku. Na závěr zmíním smrt a pohřební rituály. V průběhu celé práce budu v rámci jednotlivých kapitol konfrontovat kulturní tradice muslimů z islámských zemí a českých konvertitů k islámu.
1.1 Metody a techniky výzkumu Pracuji zde s konkrétními životními zkušenostmi svých informátorů a také s odbornou literaturou. Její prostudování vedlo k postupnému utváření předběžné osnovy otázek, dle nichž jsem později pokračovala při řízených rozhovorech s narátory. Velkou výhodou pro zvolené téma této práce je existence množství kvalitně zpracované literatury pojednávající o islámu, a to nejen od zahraničních autorů (jmenujme například antropologa, odborníka na Blízký východ a islám Michaela Gilsenana5 či historika náboženství a islamologa Fredericka M. Dennyho6), ale především od autorů českých (za mnohé uveďme jen arabistu a islamologa Miloše Mendla,7 arabistu a odborníka na 5
Gilsenan, Michael: Recognizing Islam. Religion and Society in the Modern Arab World. New York: Pantheon Books, 1983. 6 Denny, Frederick M.: Islám a muslimská obec. Praha: Prostor, 1998. 7 Bečka, Jiří – Miloš Mendel: Islám a české země. Praha: Votobia, 1998; Kouřilová, Iveta – Miloš Mendel (eds.): Cesta k prameni: fatwy islámských učenců k otázkám všedního dne. Praha: Orientální ústav
8
dějiny a kulturu islámských zemí Bronislava Ostřanského,8 arabistu a islamologa Luboše Kropáčka9 či filozofa a arabistu Zdeňka Müllera10). Nutno však podotknout, že se v dostupných materiálech pojednává o běžném každodenním životě muslimů jen velmi okrajově a příklady jsou uváděny především z oblasti islámských zemí Blízkého východu. Dílčím tématům z životního cyklu sunnitských muslimů v českém prostředí (konkrétně problematice zápisu orientálních jmen dětí na matrice, halál stravě, vyřízení pohřbu v České republice včetně přiblížení podoby hrobů na hřbitovech a formám džihádu v kontextu publikační činnosti české islámské obce) se omezeně věnuje pouze Miloš Mendel v díle Islám v srdci Evropy. Vlivy islámské civilizace na dějiny a současnost českých zemí.11 S informacemi doplňujícími obrázek běžného života české muslimské komunity se lze setkat také na internetových stránkách www.islamweb.cz, respektive stránkách Islámské nadace v Praze (www.praha.muslim.cz) a Brně (www.brno.muslim.cz nebo na poměrně nedávno vzniklé a pravidelně aktualizované verzi www.mesita.cz). Častěji aktualizované jsou internetové stránky Muslimské unie (www.muslim-inform.cz). Aktuální a praktické informace pro muslimy v České republice lze nalézt také na stránkách www.infomuslim.euweb.cz. Za velmi užitečné pro můj výzkum považuji stránky Islámské komunity českých sester (oficiální název zní Islamic Community of Czech Sisters: http://groups.msn.com/islamiccommunityofczechsisters/vtejteuns.msnw). Tento odkaz však již zhruba od konce února není dostupný. Místo něj dnes funguje na podobném principu fórum Islámské komunity sester na nových internetových stránkách (www.proislam.org/forum/index.php). Za klíčový zdroj informací však považuji vlastní kvalitativní výzkum provedený na základě řízených rozhovorů s informátory a z části též zúčastněné pozorování některých společenských akcí komunity. V mnoha případech jsem musela provádět
Akademie věd České republiky, 2003; Mendel, Miloš: Džihád: islámské koncepce šíření víry. Brno: Atlantis, 1997; Mendel, Miloš: Islámská výzva: z dějin a současnosti politického islámu. Brno: Atlantis, 1994. 8 Mendel, Miloš – Bronislav Ostřanský, Tomáš Rataj: Islám v srdci Evropy. Vlivy islámské civilizace na dějiny a současnost českých zemí. Praha: Academia, 2007. 9 Kropáček, Luboš: Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad 1993; Kropáček, Luboš: Islámský fundamentalismus. Praha: Vyšehrad, 1996; Kropáček, Luboš: Variace na Korán: Islám v diaspoře. Praha: Orientální ústav AV ČR, 1999. 10 Müller, Zdeněk: Islám: historie a současnost, c. d.; Mendel, Miloš – Zdeněk Müller: Svět Arabů. Praha: Svoboda, 1989. V nedávných letech však došlo k zásadnímu názorovému obratu u Müllera. V současnosti publikuje (např. na internetovém portálu Eurábia) neobjektivní, ne-li přímo k nenávisti vůči muslimům vybízející, články o islámu. 11 Mendel, Miloš – Bronislav Ostřanský, Tomáš Rataj: Islám v srdci Evropy, c. d., s. 424-437.
9
opakované rozhovory, neboť při postupném sepisování již získaných poznatků mě napadaly další doplňující otázky. Když opominu neformální styky udržované se členy brněnské muslimské komunity od roku 2005, vlastní terénní výzkum kvůli této práci jsem započala rozhovory s informátory, které jsem vedla od listopadu 2008 do dubna 2009. Rozhovory probíhaly především v prostorách pražské a brněnské mešity, u informátorů doma a ve dvou případech též v restauračním zařízení. Všichni informátoři mi povolili nahrát záznamy rozhovorů na diktafon. Někteří se se mnou otevřeně bavili jen pod příslibem úplné anonymity a v diplomové práci je proto uvádím pod mnou přidělenými křestními jmény danými abecedním pořadím. (Pro české konvertitky k islámu používám jména typická v arabsky mluvících zemích a pro nemuslimky jména česká.) Konkrétně jde o informátorky Amín, Blanku, Cecílii, Džamílu a Enisu. Jiní mi dovolili uvést jen své křestní jméno (Bader, Hajar, Imán, Sadíja, Khalid). K citacím pod svým pravým jménem, vyjma při uvádění citlivých informací o své osobě či své rodině, mi souhlas dali Muneeb Hassan Al-Rawi, Jalal Atassi, Vladimír Sáňka a Lukáš Větrovec. Protože se otázky dané volbou tématu práce zaměřují zejména na osobní život informátorů, rozhodla jsem se přepisy rozhovorů v práci neuvádět. Na závěr této kapitoly bych ještě ráda představila své informátory. Muneeb Hassan Al-Rawi je původem z Iráku. Do tehdejšího Československa přijel po maturitě v roce 1985, a to kvůli studiu elektrotechniky na Vojenské akademii. V roce 1994 se spolupodílel na založení Islámské nadace v Brně a v roce 1999 se stal jejím předsedou. V březnu 2009 byl rovněž zvolen za nového předsedu českého Ústředí muslimských obcí. Žije v Brně, je ženatý a má tři syny. Jalal Atassi pochází ze smíšeného manželství. Jeho matka je Češka a otec Syřan. Dětství prožil v Sýrii, ale již delší dobu žije v České republice. Pan Atassi je místopředsedou Islámské nadace v Brně. Je ženatý, jeho manželka pochází z Bosny a je také muslimkou od narození. Žije v Brně a má malou dceru. Vladimír Sáňka se narodil v roce 1959 v Brně a byl vychováván jako ateista. Vystudoval geochemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. K islámu 10
konvertoval v roce 1994. V roce 1999 se stal ředitelem Islámského centra v Praze. Je také předsedou Islámské nadace v Praze a významnou funkci zastává též v Ústředí muslimských obcí. Žije v Praze, je ženatý a má dvě děti. Lukáš Větrovec se narodil v roce 1987 českému nemuslimskému páru. K islámu konvertoval zhruba před devíti lety. V současnosti studuje na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity religionistiku. Je členem Libertas Independent Agency o. s. a místopředsedou brněnského Svazu muslimských studentů a mládeže. Zajímá se o islámskou právní vědu – fikh, zvláště o věrouku a hadíthy. Žije střídavě v Mikulově a v Brně. Je svobodný, bezdětný. Bader se narodil zhruba před pětatřiceti lety muslimskému manželskému páru v Kuvajtu. V České republice žije přibližně osm let. Je studentem Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Žije i se svou manželkou v Brně, kde také učí ve vlastní jazykové škole arabský jazyk. Má malou dceru. Hajar je asi čtyřiadvacetiletá Češka, která vyrůstala v ateistické rodině. S islámem se setkala poprvé při výuce na gymnáziu, nicméně hlouběji se o něj začala zajímat až v roce 2004. O rok později se stala muslimkou. Při studiích na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity poznala svého budoucího manžela Badra, s nímž má dceru. Imán se narodila v Karviné českým rodičům katolického vyznání. Je jí přibližně pětatřicet let. Vdaná je pět let a k islámu konvertovala zhruba před čtyřmi roky. Žije v Praze a má dceru. V současnosti pracuje. Sadíja se narodila na Zakarpatské Ukrajině, kde také dlouho dobu žila a byla vychovávána v křesťanské víře. Je jí přibližně pětatřicet let. Je vdaná. Její manžel je rodilý muslim z Alžíru, s nímž má dceru a syna. Jedenáct let žila v manželství jako křesťanka. Poté, co jí lékaři diagnostikovali rakovinu a ona absolvovala chemoterapii, konvertovala k islámu. V současnosti je v domácnosti. Khalidovi je přibližně dvaatřicet let. Narodil se v Kábulu v Afghánistánu. Později se s rodinou kvůli Talibanu přestěhoval do Pákistánu, kde vyučoval anglický jazyk.
11
Procestoval Írán, Kyrgyzstán, Tádžikistán a Uzbekistán. V České republice pracuje od roku 2004. Žije v Praze a je ženatý, bezdětný. Amín se narodila v České republice rodičům vyznávajícím křesťanskou víru. Je jí přibližně třicet let. Bydlí asi 100 km od Prahy a je v domácnosti. K islámu konvertovala ještě před svatbou. Manžel pochází ze Saudské Arábie. Blanka je česká křesťanka z Ostravy. Je jí 27 let a studuje Fakultu sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. V minulosti měla vztah s několika muslimskými studenty z Palestiny, Pákistánu a ze Sýrie. Uvažovala také o konverzi k islámu. Je svobodná, bezdětná. Cecílie je šestadvacetiletá Češka z Příbrami. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze, kde se také seznámila se svým, dnes již bývalým, partnerem z Afghánistánu. Je zaměstnaná v Praze. V současnosti je svobodná, bezdětná. Džamíla je třicetiletá konvertitka k islámu, která se narodila v České republice. V současnosti je podruhé vdaná. První manžel byl Čech. Její druhý manžel pochází z Alžíru a je rodilým muslimem. Žije v Brně a má dva syny (jednoho z předchozího manželství), kteří jsou vychováváni v muslimské víře. Enisa je dcerou českého manželského páru. Je jí přibližně třicet let. Byla vychovávaná v katolické víře. Žije v Praze, kde také pracuje. Je vdaná. K islámu konvertovala až po svatbě. Manžel pochází z Alžíru. Má jednoho syna.
12
2 Dějiny muslimské obce 2.1 Československo Považuji za nutné hned v úvodu této kapitoly předestřít, že pokud bychom se vzniku a vývoji muslimské obce v našich zemích chtěli věnovat dopodrobna, musela by vzniknout další, co do obsahu značně rozsáhlejší, dozajista však o nic méně zajímavější diplomová práce, jejíž tvorba by dle objektivních hledisek příslušela více rukám historika. Podrobněji se danou problematikou zabývají publikace Islám a české země12 a Islám v srdci Evropy,13 které budou představovat hlavní opěrný pilíř této kapitoly. Velmi zestručněné dějiny Islámské nadace v Praze lze také najít na jejích webových stránkách pod odkazem O nadaci.14 Následující exkurz do novodobých dějin15 existence muslimské náboženské obce si rovněž klade za cíl popsat pozadí současného fungování obce, jakou má například pravomoc uzavírat sňatky, či jaký má vliv na podobu pohřebních ritů a přiblížit její aktivity co se týče organizace ramadánu, pořadatelské role při „slavnosti přerušení půstu“ či „svátku obětování.“ Následovníci islámu začali na naše území přicházet ve větším počtu až na přelomu 19. a 20. století. V období těsně po vniku Československé republiky to byly převážně balkánští muslimové a záhy také muslimští emigranti ze Sovětského svazu. Zhruba v polovině třicátých let 20. století se muslimové žijící převážně v Praze, v Brně a na Zlínsku začali sdružovat dle náboženské příslušnosti. Rozhodnutí zřídit Moslimskou náboženskou obec pro Československo s ústředím v Praze (MNO) padlo 12
Bečka, Jiří – Miloš Mendel: Islám a české země. Praha: Votobia, 1998. Mendel, Miloš – Břetislav Ostřanský, Tomáš Rataj: Islám v srdci Evropy. Vlivy islámské civilizace na dějiny a současnost českých zemí. Praha: Academia, 2007. V případě vzniku a vývoje muslimské obce v našich zemích jde o takřka totožný text, jaký je v díle Islám a české země, nicméně zde se jedná o aktualizovaný a podrobněji rozpracovaný text, jehož autorem je známý český arabista a islamolog Miloš Mendel. 14 Cíle a činnosti Islámské nadace v Praze [online]. Dostupné z
[25. 10. 2008]. Analogický odkaz na stránkách Islámské nadace v Brně stále ještě (nejméně od roku 2005) nefunguje. 15 Obecně pro české země platí, že se kvůli své zeměpisné poloze a historickému vývoji nikdy nedostaly do trvalého přímého styku s islámskou civilizací. V období středověku se jednalo spíše o okrajové kontakty na obchodních trasách, které procházely naším územím, o nevýraznou účast Přemyslovců na křížových výpravách do Svaté země, či o ojedinělé poznávací cesty českých měšťanů a šlechticů na islámský Východ. Z doby pozdější lze zmínit styky na pozadí politického soupeření habsburské monarchie s Osmanskou říší. Blíže viz Bečka, Jiří – Miloš Mendel: Islám a české země, c. d., s. 63-131. 13
13
v listopadu 1934. Později došlo k jejímu přejmenování na Moslimskou náboženskou obec hanefitského ritu pro Československou republiku v Praze. Proces ustanovení obce a jejích úkolů, tj. řádné registrace a uznání československými úřady spolu s výstavbou mešity v Praze, však provázely značné těžkosti, což bylo zapříčiněno například odlišnými právními normami platnými pro Čechy a pro Slovensko,16 byrokratickým přístupem úředníků, personálními zmatky a soupeřením uvnitř obce samotné.17 Obec hanafijského ritu18 byla tedy slavnostně ustavena 25. dubna 1935. Na zrodu MNO se podíleli jak zahraniční muslimové žijící v ČSR, zahraniční islámské instituce a zastupitelské úřady některých islámských zemí, tak i čeští konvertité.19 Při založení měla MNO dle různých zdrojů přibližně 700 členů v Čechách, přičemž většina členů obce na území Čech žila v Praze. V roce 1937 bylo na Moravě registrováno 26 muslimů (z toho 10 v Brně). Z počátku cílila obec svou činnost na posilování náboženské příslušnosti členů, misijní a organizační činnost (sjednocení muslimů v českých zemích; zřízení „zemského úřadu důvěrníka“ pro Brno (1938) a pro Slovensko v Piešťanech (1938), pobočka v Olomouci (1944).20 Obec se v pozdější době, mezi lety 1948 a 1968, vyvíjela za nepříznivých podmínek režimního ateismu, v nepříznivých mezinárodně politických podmínkách (v islámském světě dominovaly sekulární nacionalistické ideologie viz Egypt, Sýrie, Irák, Turecko, Írán). „Za daných okolností obec přežívala jako neformální sdružení či klub příznivců, kteří o sobě věděli, občas se scházeli a dopisovali si.“21 Pro muslimy v ČSSR představovalo období normalizace sedmdesátých a osmdesátých let pokračující stagnaci. „Teprve uvolnění poměrů po listopadu 1989 vytvořilo předpoklady pro to, aby se staří členové a noví konvertité znovu zamysleli, zda a jak obec obrodit.“22
16
V Čechách byl uznán islám hanafijského ritu, zatímco na Slovensku byl uznán islám. Mendel, Miloš – Bronislav Ostřanský, Tomáš Rataj: Islám v srdci Evropy, c. d., s. 333–346. 18 Jde o školu, ritus islámského práva, tzv. právní mazhab. Sunnitský islám uznává čtyři mazhaby nazvané dle svých zakladatelů – Abú Hanífa, Málik Ibn Anas, Muhammad Ibn Idrís aš-Šafi′í a Ahmad Ibn Hanbal. Hanífovský mazhab se uplatnil na arabském Východě, zejm. v Osmanské říši. 19 Velkou roli v tomto období hrál například Alois Bohdan Brikcius (1903–1959), respektive Mohamed Abdullah Brikcius, o němž se podrobně rozepisuje Mendel v díle Islám v srdci Evropy; viz Mendel, Miloš – Bronislav Ostřanský, Tomáš Rataj: Islám v srdci Evropy, c. d., s. 351–359. 20 Mendel, Miloš – Bronislav Ostřanský, Tomáš Rataj: Islám v srdci Evropy, c. d., s. 359–362. 21 Tamtéž, s. 369. 22 Tamtéž, s. 378. 17
14
2.2 Česká republika Klíčovým úkolem pro Ústředí muslimských náboženských obcí se stalo po listopadu 1989 získat úřední uznání státem. Po odmítnutí požadavku zaslat odboru církví seznam deseti tisíc zletilých stoupenců, kteří mají trvalý pobyt na území ČR, vyrozuměl odbor církví roku 1996 obec o zastavení řízení ve věci registrace. „Ústředí toto rozhodnutí odmítlo a opětovně zdůraznilo, že se vlastně jedná o formální ,znovuregistraci‘, neboť registrace se uskutečnila již za první republiky (mělo na mysli vyjádření MŠANO z roku 1935) a poté za Protektorátu (…). Ústředí opakovaně tvrdilo, že de iure nebyla právní subjektivita obce nikdy žádným dekretem zrušena – dokonce ani po únoru 1948.“23 I kvůli chaosu, který provázel jednání s úřady, nepřesným formulacím a argumentům při prosazování legitimity obce a sklonu k frakcionářství, si státní orgány nemohly být jisté, kdo je legitimním představitelem komunity českých muslimů. V květnu 1991 se v Praze konala ustavující schůze Al-Ittihad Al-Islami – Ústředí muslimských náboženských obcí v ČSFR. Ale protože toto Ústředí nemělo ani v roce 1997 právní subjektivitu jako náboženská společnost, nemohlo vyvíjet všechny své zamýšlené aktivity. Proto vznikly souběžně dvě Nadace pro založení a provoz islámského centra – v Praze a Brně. Byly uznány obě, protože se u ministerstva vnitra registrovaly jako organizace kulturní povahy.24 Bylo stanoveno, že Rada MNO se bude scházet v Brně, kde Nazíh Burhán roku 1992 založil Islámské centrum, později přejmenované na Islámské centrum v ČR. Aktivní činnost vyvíjel také Všeobecný svaz muslimských studentů v ČR, který založil Muhammad Abbás al-Mu´tasim. Jeho členskou základnu tvořili převážně arabští studenti z Prahy a Brna, kteří si mezi sebou pomáhali, debatovali o náboženství, konali společenské akce, přednášky a diskuse s českými orientalisty a studenty.25 Petr Pelikán a Mohamed Alí Šilhavý založili ve snaze postavit činnost obce na legální základ, dokud nedojde ke státnímu uznání islámu, Ligu českých muslimů. Liga měla „oprostit islám v očích české veřejnosti od nánosů romantiky a exotiky a vytvořit tolerantní společenství souvěrců respektující středoevropskou a českou kulturní a
23
Mendel, Miloš – Bronislav Ostřanský, Tomáš Rataj: Islám v srdci Evropy, c. d., s. 385-386. Tamtéž, s. 388. 25 Tamtéž, s. 389. 24
15
historickou identitu.“26 Dle Pelikána u nás může islám v širším měřítku zdomácnět jen za předpokladu, že vytvoří vlastní kulturu. „Islám, jak ho sem přenášejí zahraniční misionáři, bývá bohužel – bez zlého úmyslu – propleten s jejich místními zvyklostmi. To potom vede ke vzniku izolovaného ghetta muslimů-cizinců a naopak k antiislámským postojům těch Čechů, kteří směšují náboženský systém jako takový s etnickými a kulturními specifiky některých jeho nositelů.“27 Tato slova mohou z části ilustrovat také mé zkušenosti ze setkání s brněnskými muslimy při oslavách svátků „přerušení půstu“28 a „svátku obětování.“29 Při těchto společenských událostech se oslavující sdružují do jednotlivých skupinek. Ke společnému stolu zasedají členové rodiny a přátelé, muži a ženy přirozeně navzájem odděleně. Zvlášť však sedí české konvertitky k islámu a zvlášť Arabky muslimky. Po rozhovoru s jednou konvertitkou jsem se dozvěděla, že „tento problém provází zdejší muslimskou komunitu již delší dobu. Arabky prý české konvertitky považují za jakési méněcenné muslimky, jež konvertovaly většinou proto, aby se mohly provdat za muže z bohatých muslimských zemí.“ I přes problematické hledisko tohoto subjektivního názoru je ale jistá míra „segregace“ mezi muslimy z arabsky hovořících států a muslimy českými na první pohled patrná. Položme si však otázku, do jaké míry mohou mít na tuto situaci vliv etnické, nebo snad lépe řečeno kulturní, odlišnosti a specifika a do jaké míry schopnost dorozumění se mezi sebou, respektive jazykové znalosti. Muslimka hovořící arabsky se přeci jen stěží dorozumí s muslimkou hovořící česky,30 pokud ovšem obě nedisponují znalostí společného dalšího jazyka (například jazyka anglického).31 V roce 2004 došlo k uznání Ústředí muslimských obcí vládou České republiky prvním stupněm registrace dle zákona o církvích a náboženských společnostech. Předsedou byl zvolen Muhamed Alí Šilhavý. O dva roky později UMO žádalo o výjimku z výše zmíněného zákona, aby byla umožněna registrace druhého stupně, jež zahrnuje přiznání tzv. zvláštních práv (na církevní sňatek, školy a duchovní služby). Vláda tuto žádost zamítla, což znamená, že dle znění stávajících právních norem další
26
Mendel, Miloš – Bronislav Ostřanský, Tomáš Rataj: Islám v srdci Evropy, c. d., s. 389. Tamtéž, s. 389. 28 Kvůli zájmu a rovněž kvůli své tehdejší bakalářské oborové práci jsem se zúčastnila oslavy svátku íd al-fitr v roce 2007. Blíže viz Virágová, Jana: Ramadán v komunitě brněnských muslimů. [Rukopis bakalářské oborové práce.] Brno: FF MU, 2007. 29 Oslavám svátku íd al-adhá jsem byla přítomna opakovaně v letech 2006 a 2007. 30 Každá muslimka nehledě na národnost by měla hovořit arabským jazykem. O roli arabského jazyka pro muslimy bude pohovořeno v jiné kapitole této práce. 31 Problematika reálných vztahů mezi muslimy, konvertity k islámu a nemuslimy konkrétně v České republice jistě stojí za bližší zkoumání. 27
16
možnost budou mít muslimové až v roce 2014. Regionální Muslimské obce vznikly v roce 2007 v Praze a v Brně.32 Po smrti Muhameda A. Šilhavýho v březnu 2008 vedení UMO přešlo na dva místopředsedy. Do čela MO Brno byl zvolen Muneeb Hassan Al-Rawi a za místopředsedu MO Praha Vladimír Sáňka. Nové předsednictvo bylo zvoleno 28. 3. 2009 členy MO Praha, MO Brno a nově vzniklé MO Teplice. Předsedou byl zvolen Muneeb Hassan Al-Rawi a dvěma místopředsedy Vladimír Sáňka a Ahmed Hamdi.33
2.3 Počet obyvatel hlásících se k sunnitskému islámu Pro představu, o jak velké skupině obyvatel se v kontextu České republiky jedná, lze uvést jen několik více či méně přesných odhadů. „Oficiální statistiky o počtech muslimů v České republice neexistují. Nejčastěji se v této souvislosti objevují dva značně rozdílné údaje: 10 000 a 20 000 osob [přičemž se většina odborníků přiklání spíše k přibližnému počtu 10 000 věřících], (…) avšak nejsou možnosti, jak tento údaj prověřit.“34 Český statistický úřad uvádí na základě Sčítání lidu, domů a bytů z roku 2001 údaj 3 700 osob hlásících se k islámu.35 Tento počet můžeme problematizovat z několika hledisek. Při sčítání lidu z roku 2001 možnosti neodpovědět na otázku týkající se náboženství a víry využil necelý jeden milion občanů. Je tedy pravděpodobné, že určitý počet osob vyznávajících islám nebyl do výsledné analýzy ČSÚ zahrnut.36 Dále můžeme zhodnotit jako problematickou také samotnou kategorii islámu, neboť ČSÚ nerozlišuje mezi sunnity a například ší'ity.37 32
Komuniké Ústředí muslimských obcí ze dne 9. 4. 2009; materiál poskytl předseda UMO Muneeb Hassan Al-Rawi. 33 Tamtéž. 34 Mendel, Miloš – Bronislav Ostřanský, Tomáš Rataj: Islám v srdci Evropy, c. d., s. 408. 35 Obyvatelstvo hlásící se k jednotlivým církvím a náboženským společnostem [online]. Dostupné z [22. 11. 2008]. 36 Kategorie nezjištěno [online]. Dostupné z [22. 11. 2008]. 37 V ČR se jedná většinou o sunnity. Tento závěr lze vyvodit z náboženské situace v zemích, odkud k nám nejčastěji muslimové přišli a stále přicházejí. Viz například Alžírsko, Egypt, Turecko, Sýrie, Kuvajt, Afghánistán, Bosna a Hercegovina.
17
Lukáš Větrovec odhaduje počet muslimů v České republice na 2 000 až 3 000 osob, přičemž většinu z nich tvoří cizinci (především bývalí studenti) a pak smíšená manželství. Nejpočetněji zastoupenou skupinou v Brně jsou Arabové a to konkrétně z Iráku, Sýrie a Palestiny. Početnou skupinu tvoří též muslimové z Bosny, méně pak z Jemenu, Egypta a ze severní Afriky.38 V roce 2007 odhadl Muneeb Hassan Al-Rawi počet muslimů jen na jižní Moravě na 2 000 osob, přičemž z nich asi 600 mělo žít konkrétně v Brně.39 Podle Jalala Atassiho se v Brně jedná zhruba o 800 osob.40 I přes nejednoznačné číselné údaje je jisté, že sunnitské muslimy zde tvoří skupina českých konvertitů (dle Sáňky asi 400 osob), cizinci s českým občanstvím, kteří přišli studovat do tehdejšího Československa především v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století, z nichž se tu mnozí usadili, založili rodiny a získali české občanství. Nejpočetnější skupinu představují cizinci bez českého občanství s povolením k trvalému nebo dlouhodobému pobytu.41
38
Z rozhovoru s Lukášem Větrovcem, 13. 11. 2008. Pořad Dobré ráno s ČRo Brno, rozhovor s Muneebem Hassanem Al-Rawim, 16. 9. 2007. 40 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 11. 11. 2008. 41 Mendel, Miloš – Bronislav Ostřanský, Tomáš Rataj: Islám v srdci Evropy, c. d., s. 408-409.
39
18
3 Vymezení základních termínů v kontextu České republiky 3.1 Místa shromažďování a modliteb 3.1.1 Mešita Mešita, arabsky masdžid nebo též džámic,42 je kultovní stavba určená nejen ke shromažďování a k modlitbám, ale též slouží jako společenské i vzdělávací středisko, plní funkci knihovny, ale i místa pro charitativní činnost. Jejím prototypem byla dle islámské tradice Prorokova mešita v Medíně, která měla podobu běžného obytného domu čtvercového či obdélníkovitého půdorysu. Postupem času byla stavba pod perským vlivem doplněna minarety, pod byzantským vlivem kupolemi a vstupními branami.43 S těmito prvky se však u našich mešit nesetkáme, neboť okolnosti budování mešit v Československu, respektive v České republice doprovázelo velké množství problémů a konfliktů.44 V Brně například došlo k povolení postavit mešitu mimo jiné jen pod podmínkou, že „bude v souladu s územním plánem města a dalšími předpisy“45 – tedy, že nebude mít minaret ani jiné orientální architektonické prvky. Hlavní vnitřní vybavení mešity představuje mihráb, což je prázdný výklenek označující qiblu, správný směr k Mekce, který má muslim dodržet při modlitbě. Po jeho straně se nachází minbar, kazatelna pro páteční kázání chutbu. V mešitě mohou být též dřevěné, bohatě vyřezávané stojany a skříně na Korán a další potřebné tisky. Na zdech ji zdobívají kaligraficky malované citace koránských veršů.46 Mužská a ženská část bývá oddělená. Existují proto i dva oddělené vchody, jeden pro muže a jeden pro ženy. Pokud to prostory umožňují, ženy mají vyhrazené celé patro i s výhledem na mihráb. Tak tomu je například v brněnské mešitě. Pokud je stavba menší, mívají ženy vyhrazené místo v zadní části místnosti. V současné době se na území České republiky nacházejí dvě mešity - v Praze a Brně. V Brně byla mešita na ulici Vídeňská 38a slavnostně otevřena v roce 1998. Tato
42
Spíše označení velké mešity určené k pátečním společným modlitbám. Pavlincová, Helena – Břetislav Horyna (eds.): Judaismus, křesťanství, islám. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2003, s. 593. 44 V tomto kontextu se často hovoří o tzv. „boji o mešity.“ 45 Mendel, Miloš – Bronislav Ostřanský, Tomáš Rataj: Islám v srdci Evropy, c. d., s. 396–397. Rovněž také viz Vojtíšek, Zdeněk: Český boj o mešity [online]. Dostupné z [6. 11. 2007]. 46 Kropáček, Luboš: Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad, 2003, s. 224. 43
19
nenápadná stavba obklopená panelovými domy pojme zhruba 150 až 200 lidí.47 Součástí interiéru je kromě hlavní modlitební místnosti a kancelářských prostor také velká umývárna na rituální očistu a malá učebna. Zde se lze učit arabskému jazyku či třeba výkladu Koránu. V patře, kde se nachází část určená na modlení pro ženy, je též dětský koutek. Odtud mají ženy možnost shlédnout na imáma48 v hlavní modlitebně, aniž by byly vystaveny pohledům svých mužských protějšků. Mešita v Praze v Kyjích byla otevřena v roce 1999 na ulici Blatská 1491. Zde má sídlo také Islámská nadace v Praze (do roku 2001 Nadace pro zřízení a provoz islámského centra v Praze). Tato dvoukřídlá budova je určená až pro 500 osob. Má tři podlaží, přičemž v jednom je modlitebna pro ženy, přednášková místnost, jež příležitostně slouží také jako jídelna, kuchyň a přípravna jídel. Do modlitebny pro ženy vede samostatný vchod. Hned za ním se nachází umývárny pro ženy i s přebalovacím pultem pro malé děti. Dále se jde dolů po schodech právě do suterénu, kde je kromě místa vyhrazeného na modlení též jakási odpočinková místnost, kde jsou křesla, pohovka, stoly a koutek pro děti. Právě v této místnosti dlí po čas modlitby například menstruující ženy, které přímo do modlitební místnosti vstoupit nemohou.49 V celé této části se rozléhá z reproduktoru modlitba, která je vedená imámem v hlavní modlitebně. Tato vnitřní struktura mešity není ve světě moc obvyklá a je dána tím, že celá budova na zakoupeném pozemku již stála a byla pouze rekonstruována, zatímco mešita v Brně byla postavena na prázdném pozemku dle žádoucích prostorových kritérií jako novostavba. V dalším podlaží se nachází kancelář nadace a hlavní modlitebna. Právě sem se chodí modlit muži. Ve třetím podlaží se nachází byt imáma mešity, kancelář Svazu muslimských studentů, druhý modlitební sál a knihovna se studovnou.
47
Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 11. 11. 2008 a rovněž viz pořad Dobré ráno s ČRo Brno, rozhovor s Muneebem Hassanem Al-Rawim, 16. 9. 2007. 48 Termín imám označuje v nejobecnějším významu váženého věřícího, jenž stojí v čele při společné modlitbě. 49 Pokud si chce menstruující žena poslechnout přednášku, setkat se s komunitou a zůstat s ní v kontaktu, může si zde posedět, ale nesmí do modlitebny. Po dobu menstruace se nesmí modlit ani doma. Z rozhovoru s Enisou, 23. 1. 2009.
20
3.1.2 Modlitebna
Modlitebna, arab. musallá, je obvykle malá místnost vyhrazená a udržovaná pro modlitbu. V Praze 1 byla v roce 2003 na ulici Politických vězňů 14 otevřena Informační kancelář Islámské nadace v centru Prahy, které slouží i jako modlitebna. Další modlitebny jsou pak na studentské koleji Hvězda (Zvoníčkova 6, Praha 6), na studentské koleji Trója (Pátkova 3, Praha 8) a na Masarykově koleji (Thákurova 1, Praha 6). V Brně v současnosti žádná modlitebna není. V Teplicích k výstavbě mešity především kvůli odporu a zamítavému postoji veřejnosti nedošlo. Funguje zde jen Islámské centrum v Teplicích – pobočka Islámské nadace v Praze (Kollárova 2807/8), kde se konají páteční kázání v arabštině a češtině. V Ústeckém kraji je to pak ještě modlitebna v Tereziných lázních v Dubí (Lázeňská 21), která je však určena jen pro lázeňské hosty. V Plzeňském kraji se nachází modlitebna na studentské koleji Bolevecká (Bolevecká 34, Plzeň). V Královéhradeckém kraji je to jen místnost pronajímaná pro páteční modlitbu a další akce v Kulturním středisku Medium (Jana Masaryka 605/30) v Hradci Králové. V Libereckém kraji je modlitebna na studentské koleji Harcov – blok E (17. listopadu 15) v Liberci. V Moravskoslezském kraji se nachází modlitebna v Lázních Darkov (Čsl. Armády 2954/2, Karviná-Hranice), jež je rovněž určena jen lázeňským hostům. V Olomouckém kraji je modlitebna na studentské koleji B. Václavka v Olomouci (Šmeralova 8).50
3.2 Pět sloupů víry Dle islámské právní vědy jsou vztahy člověka k Bohu založeny především na pěti pilířích islámu, nebo jinými slovy též pěti sloupech víry arkán ad-dín. Tento termín označuje pět hlavních povinností věřícího. Jde o vyznání víry, provádění pěti denních 50
Bližší informace viz Adresář modliteben [online]. Dostupné z [28.10. 2008].
21
modliteb, dodržování půstu v měsíci ramadánu, poskytování předepsané almužny a vykonání pouti do Mekky. Někdy se k těmto sloupům víry počítá ještě džihád, což znamená všestranné úsilí o co nejúspěšnější rozvoj, upevnění a šíření islámu.51 Lze říci, že dodržování těchto povinností představuje jakousi podstatu islámu. Pilíře „dohromady vytvářejí silnou vnitřní strukturu ummy52 a zároveň ji vymezují a brání vůči okolí.“53
3.2.1 Vyznání víry - šaháda
Jde o verbální vyjádření příslušnosti k islámu. Formule šahády přeložená do češtiny zní: „Vyznávám, že není božstva kromě Boha a Muhammad je posel Boží.“54 Toto vyznání je podstatnou součástí života muslimů. Je součástí každodenních modliteb a člověk se jí odevzdává do vůle Boží.55 Pokud člověk uvěří, což je to nejdůležitější, že není božstva kromě Boha a Muhammad je jeho posel, doporučuje se pronést šahádu před dvěma muslimskými svědky. To především proto, aby se o něm dozvědělo širší okolí. Při jejím pronesení není nutné být v mešitě, šaháda může být pronesena kdekoli.56 Vyznání víry může člověk, jenž uvěřil, pronést v jakémkoli věku. Malé děti, které se socializují do daného muslimského prostředí, si zkoušejí vyslovovat slova šahády spolu s nacvičováním modlitby – slova i úkony s ní spojené, přirozeným procesem nápodoby v rodině tak, jak se s nimi denně setkávají. „Jako součást modlitby ji pronášejí chlapci běžně ve věku deseti let, respektive v období po první poluci, a dívky
51
Džihád dodává jako šestý pilíř například hanbalovská právní interpretace. Tento pojem bývá zejména v médiích často užíván zcela nesprávně (!) jako tzv. svatá válka. Šarí′a formulovala čtyři základní typy džihádu. Tzv. velký džihád, nebo-li džihád srdce – soustavná náboženská sebekultivace, konání dobra a přemáhání ďábla v sobě samém. Dále pak menší džihády: džihád rukou – záslužná charitativní a sociální činnost, džihád jazyka – šíření víry misií, výzvou či vlastním příkladem a džihád mečem – šíření víry zbraní a obrana islámu před nástrahami nevěřících. Blíže viz Mendel, Miloš: Džihád: islámské koncepce šíření víry. Brno: Atlantis, 1997, s. 24-27. 52 Obec věřících. 53 Denny, Frederick M.: Islám a muslimská obec. Praha: Prostor, 1998, s. 73. 54 „Ašhadu an lá iláha illá ´lláh wa Muhammadun rasúlu ´lláh.“ 55 Blíže viz Pavlincová, Helena – Břetislav Horyna (eds.): Judaismus, křesťanství, islám, c. d., s. 646-647; Denny, Frederick M.: Islám a muslimská obec, c. d., s. 73-74; Kropáček, Luboš: Duchovní cesty islámu, c. d., s. 92. 56 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 11. 11. 2008; s Lukášem Větrovcem, 13. 11. 2008.
22
kolem dvanáctého roku života, respektive po první menstruaci. Ovšem důležitější než její pronesení před svědky je to, aby děti znaly vnitřní význam šahády.“57
3.2.2 Modlitba - salát
Modlitbu – salát je nutné vykonávat pouze v arabštině, a to nehledě na místo a národnost věřících. Dle víry muslimů Bůh promlouval k proroku Muhammadovi arabsky, a proto tento jazyk nabývá kromě tradiční role prostředku komunikace též náboženského rozměru.58 Dle Mendla se tak lze také setkat s muslimskými věřícími z nearabsky hovořících států (Indonésie, Senegal, Čečensko), jež znají jen několik málo slov či koránských veršů arabsky, které se učí nazpaměť bez toho, aby rozuměli jejich významu.59 Jestliže budeme jen pro tuto chvíli hovořit o českých konvertitech k islámu, můžeme si tuto komunitu rozdělit do několika skupin. Do jedné lze řadit ty, jež arabsky nehovoří a modlí se pouze mechanicky naučené věty. Těchto je však dle mých zkušeností velmi málo.60 Ještě méně je těch, kteří by ovládali koránskou arabštinu dokonale. Zdaleka nejpočetnější skupinu tvoří ti, kteří se obvykle až po své konverzi začínají učit číst i vykládat Korán.61 Využívají možnost výuky v mešitách či případně v jazykových školách. Češky, které mají za manžela cizince z arabsky hovořící země, mohou mít doma další „soukromé“ lekce. Vesměs všichni zde uvedení se mezi sebou zdraví „Sallam alleikum“ (Mír s vámi) či „Maa salama“ (Na shledanou) a v řeči zcela běžně používají slova jako „inšallah“ (bude-li Bůh chtít, dá-li Bůh), „al-hamdu lilláh“ (díky Bohu, všechny díky patří Allahovi) apod.
57
Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 11. 11. 2008; s Lukášem Větrovcem, 13. 11. 2008. Muslimové pokládají obsah, styl i jazyk Koránu jakožto knihy božského původu za něco jedinečného a nenapodobitelného. To je také důvod, proč muslimská ortodoxie odsuzovala snahy přeložit Korán do jiných jazyků vzhledem k nemožnosti převést beze zbytku všechny jeho literární vlastnosti. V případě české verze Koránu tak lze hovořit spíše o „překladu významu Koránu“ do českého jazyka. Blíže viz Korán, překlad Ivan Hrbek, Praha: Academia, 2000, s. 64, resp. 46-65. 59 Z Mendlovy přednášky o islámu na Ústavu religionistiky FF MU v roce 2006. 60 Například Sadíja, která se stala muslimkou až po jedenácti letech manželství s rozeným muslimem z Alžírska, se přiznala, že svou první šahádu opakovala jen foneticky po imámovi. Podobným způsobem se pak delší dobu také modlila. Z rozhovoru se Sadíjou, 23. 1. 2009. 61 I v této skupině lze však objevit několik výjimek. Například Hajar se začala zajímat o islám zhruba od svých dvaceti let (2004). O něco později se stala muslimkou, a až poté potkala svého budoucího muslimského manžela, studenta medicíny původem z Kuvajtu. Z rozhovoru s Hajar, 25. 10. 2007. 58
23
Předpokladem pro samotné provedení modlitby je tahára, neboli čistota tělesná, morální a rituální. Opakem čistoty je poskvrnění, které se dělí na těžké (dochází k němu například pohlavním stykem, menstruací či šestinedělím) a lehké (může přivodit dotyk s nečistou věcí – alkohol, vepři, psí sliny, zdechliny, krev, hnis, zvratky, výkaly). Ve stavu lehkého znečištění není věřícím dovoleno se modlit či se dotýkat Koránu.62 Toto znečištění lze odstranit částečným omytím, zatímco stav těžkého znečištění, v němž se člověk nesmí zdržovat v mešitě, odstraní jen úplné vykoupání nebo omytí celého těla s vypláchnutím úst a nozder.63 Rituální čistotu umožňují umývárny, které jsou v každé mešitě k dispozici zvlášť pro ženy a pro muže. Člověk si umyje ruce, vypláchne ústa, nosní dírky, přetře obličej, omyje ruce až po lokty, otře lehce vlasy a umyje si nohy po kotníky. Očista se však nemá omezovat jen na fyzickou stránku, ale „musí jí předcházet zbožné předsevzetí (níja) a doprovázet ji myšlenky na Boha.“64 Samotná modlitba je chápána jako čistě kultický projev zbožnosti prost snahy vyprosit si cokoli od Boha. Je platná pouze po splnění určitých podmínek. Jak bylo řečeno výše, jednou z podmínek pro její vykonání je rituální čistota těla a zbožné předsevzetí. Další podmínku představuje čistota místa a šatu. „(…) místo platí za čisté, je-li suché a neposkvrněné. Modlitbu není nutné konat v mešitě, (…) ale je možné modlit se i v bytě nebo kdekoliv jinde.“65 Podle hadíthů66 učinil Bůh celou zemi pro muslimy modlitebnou. To znamená, že se může modlit například i na trávníku v parku, „ale musíme si zjistit, zda to není místo, kam si lidé chodí venčit pejsky.“67 Výjimky byly učiněny jen na hřbitovech nebo toaletách. K modlitbám se často užívá též modlitebních koberečků „v ustálené velikosti klečící postavy, na nichž bývá zobrazen modlitební výklenek. K témuž účelu lze také
62
Koránu by se tak správně neměl dotýkat ani nevěřící, a to mimo jiné z toho důvodu, že nebyla z neznalosti provedená tahára. Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 19. 2. 2009. 63 Kropáček, Luboš: Duchovní cesty islámu, c. d., s. 93. Blanka, která měla na vysoké škole po jistou dobu vztah se čtyřmi muslimy, říká, že vždy, když byli s ní, tak se šli pak před modlením všichni zcela umýt. Z rozhovoru s Blankou, 3. 12. 2008. 64 Kropáček, Luboš: Duchovní cesty islámu, c. d., s. 94. 65 Tamtéž, s. 96. 66 V náboženském smyslu jde o výpověď o výrocích, činech a postojích proroka Muhammada, z počátku ústně tradovaná, později sepsaná a kanonizovaná příslušníky a vládci prvních generací muslimů. Vznikaly tak tisíce hadíthů, které byly po očištění od nepravých vyprávění sestaveny na půdě sunny do šesti závazných sbírek prorocké tradice, jež jsou považovány za jeden z posvátných zdrojů práva. Blíže viz Pavlincová, Helena – Břetislav Horyna (eds.): Judaismus, křesťanství, islám, c. d., s. 548. 67 Z rozhovoru s Lukášem Větrovcem, 13. 11. 2008.
24
použít rohože nebo čisté látky.“68 L. Větrovec si v Bosně pořídil jemný tenký kobereček, který se dá lehce srolovat tak, aby nezabíral mnoho místa a mohl si ho tak nosit všude s sebou. Jako student dvou vysokých škol si nestíhá vždy v určitých modlitebních časech dojít do mešity. Proto se mnohdy modlí ve škole, kde si najde tichý kout, zapadlou chodbičku a tam si rozloží svůj kobereček a pomodlí se tak, aby byl co možná nejméně rušen a zároveň aby sám co nejméně rušil své okolí. Když se muslim či muslimka modlí, nikdo by neměl vstupovat do jejich „zóny“, která je při modlitbě kolem nich. To proto, že dle hadíthů „člověk, který projde před modlícím se, bude na sedmdesát, a není řečeno čeho, v pekle.“69 Zabránit této situaci lze například položením nějakého předmětu před hlavu. Tomuto předmětu se pak v daném případě říká sutra. „Za sutru lze použít cokoli – tašku, tužku či penál.“70 Pokud je to možné, je proto lepší modlit se někde v rohu u zdi či u stromu. Dalším nezbytným předpokladem pro vykonání modlitby je náležité ustrojení, čímž se míní zakrytí stydkých míst. Těmi je u mužů rozuměno vše mezi pasem a koleny. Ženy musí mít zahalené celé tělo kromě obličeje a rukou od zápěstí, případně mohou být vidět i chodidla. Předepsanou součástí oděvu je tedy i šátek, který má zabránit, aby nikdo kromě rodiny, respektive manžela nezahlédl její vlasy či krk.71 Na návštěvě u jednoho manželského páru v Brně jsem tak byla svědkem scény, kdy manželka v přítomnosti manžela chodila bez zahalení vlasů, ale na modlitbu konanou v obývacím pokoji si vlasy zakryla šátkem. Posledními podmínkami pro provedení modlitby jsou též znalost správného modlitebního směru a znalost modlitebních časů. Při modlitbě by měl být věřící obrácen tváří směrem k Mekce. V mešitě je tento směr vyznačen výklenkem mihráb. Obecně se však lze na území České republiky při určování správného modlitebního směru řídit pravidlem, že se Mekka nachází na jihovýchod od našeho území. Někteří určují přesněji správný směr kupříkladu za pomoci buzoly. Při vstupu do muslimské domácnosti je možné tento směr vypozorovat z položení modlitebních koberečků, případně může viset na dané stěně též fotografie Mekky s Ka′bou.
68
Kropáček, Luboš: Duchovní cesty islámu, c. d., s. 96-97. Z rozhovoru s Lukášem Větrovcem, 21. 4. 2009. 70 Z rozhovoru s Lukášem Větrovcem, 13. 11. 2008. 71 Vlasy může mít nezahalené také v přítomnosti jiných žen, nicméně podmínkou je, aby v místnosti nebyl žádný muž. 69
25
Podle sunnitských právních škol je věřící povinen se modlit pětkrát denně. První v pořadí je ranní modlitba za svítání salát as-subh. Po této modlitbě je, pokud hovoříme o období ramadánu, nutné dodržovat postní zásady předepsané šarí′ou. Dále následuje modlitba v poledne salát az-zuhr a modlitba v pozdním odpoledni salát al-asr. Modlitba při západu slunce salát al-maghrib v období ramadánu ukončuje každý večer po třicet dnů měsíce celodenní půst. Modlitbou při západu slunce také začíná nový kalendářní den. Poslední je večerní modlitba salát al-išá, která následuje nejdříve dvě hodiny po setmění. Časem modlitby se rozumí doba od chvíle, kdy nastala povinnost pro tuto modlitbu až do chvíle, kdy začíná povinnost pro modlitbu následující. V České republice lze zjistit modlitební časy několikero způsoby. Modlitební časy jsou sestaveny dle astronomických propočtů do kalendářních tabulek, které si například v pražské mešitě mohou věřící odnést domů. V Brně stačí zavolat do mešity, kde jsou tyto časy napsané na tabuli hned u vchodu. Případně lze užít i internet, kde na stránce http://www.islamweb.cz/ lze pod kolonkou časy modliteb najít rozvrh modliteb pro jednotlivá konkrétní města v České republice. Tyto časy se liší od města k městu podle postavení slunce na obloze.72 Modlitba se skládá ze dvou částí: povinného fardu a dobrovolné sunny. Podle hanífovské školy věřící zahajuje modlitbu ve vzpřímeném postoji s palci za ušima takbírem: „Alláhu akbar!“73 Od tohoto okamžiku se ocitá ve stavu zasvěcení – ihrám, kdy se musí plně soustředit na modlitbu a nesmí být nikým rušen. Dále pak se složenýma rukama před tělem pronáší formule chvály Boží a recituje Fátihu.74 Následují další, libovolné recitace z Koránu. Věřící se pokloní po pás, opře se dlaněmi o kolena a chvalořečí Bohu. Při opětovném vzpřímení pronáší: „Bůh slyší toho, kdo ho chválí.“ Poté následuje pozice sudžúd – prostrace, nebo-li padnutí na tvář před Bohem, při níž se věřící dvakrát dotkne čelem země. Při každém sklonění opakuje „Alláhu akbar“ a chvalořečení. Mezi dvěma prostracemi je pozice džulús, kdy věřící sedí s nohama pod
72
V arabských zemích oznamuje počátek modlitebního času muezzin voláním adhánu. V moderní době je však adhán vysílán také například rozhlasem či televizí. 73 „Bůh je převeliký.“ 74 První súra Koránu - „Otvíratelka knihy“ zní: „1. Ve jménu Boha milosrdného, slitovného; 2. Chvála Bohu, Pánu lidstva veškerého; 3. milosrdnému, slitovnému; 4. vládci dne soudného; 5. Tebe uctíváme a Tebe o pomoc žádáme; 6. veď nás stezkou přímou; 7. stezkou těch, jež zahrnuls milostí Svou, ne těch, na něž jsi rozhněván, ani těch, kdo v bludu jsou!“
26
sebou, rozjímá nebo recituje verše Koránu. V této pozici také celá modlitba končí. Modlící se pohlédne na obě strany a pronese „As-salámu alajkum wa rahmatulláhi.“75 Podle hadíthů je pro muže lepší se modlit společně v mešitě. Pro ženu je naopak lepší se modlit doma, neboť hadíthy praví, že: „pro ženu je lepší modlitba v jejím pokoji a ta je lepší než modlitba v její předsíňce a ta je lepší než modlitba v jiné části domu a ta je lepší než modlitba v mešitě.“76 Povinnost modlitby platí za závaznou pro každého muslima, který dosáhl dospělosti a je duševně zdravý. Pokud je někdo vážně nemocný, je mu tato povinnost dočasně prominuta, a to za pozdější náhradu po uzdravení.77 Kupříkladu staršímu nemohoucímu člověku je umožněna snazší varianta pohybů dle zdravotního stavu. V pražské mešitě jsem tak mohla být svědkem toho, že se velmi stará paní posadila na sedačku přímo v modlitebně a prostrace i s úklonami jen v sedě naznačovala. Zvláštní význam má páteční polední modlitba salát al-džuma,78 neboť: „Bůh muslimům tento den označil za den pro kolektivní vyznání víry.“79 Věřící se ji modlí společně v mešitě a mají se jí účastnit povinně všichni dospělí zdraví muži.80 Protože však v České republice platí pátek za běžný pracovní den, není tato povinnost vždy muslimům umožněna. Někteří zase žijí ve velké vzdálenosti od mešity, takže není v jejich silách se do ní každý pátek dostavit. V těchto případech lze modlitbu vykonat na jakémkoliv shromáždění, tedy i doma. Ne všichni se však povinností modlit se pětkrát denně řídí. Někteří se pravidelně modlí, jiní ne. „Toto je individuální.“81 Blanka říká, že se jeden z jejích bývalých partnerů nemodlil ani o ramadánu (Pákistánec žijící ve Velké Británii, v České republice studoval medicínu), další dva se modlili, ale ne pětkrát denně (Palestinec – student medicíny; Syřan – student medicíny), a poslední se snažil modlit pětkrát denně a pokud to nestihl, vždy nahrazoval (Palestinec - student medicíny).82
75
„Mír s vámi a milost Boží.“ O podobě modlitby blíže viz Pavlincová, Helena – Břetislav Horyna (eds.): Judaismus, křesťanství, islám, c. d., s. 596-597; Kropáček, Luboš: Duchovní cesty islámu, c. d., s. 98-100. 76 Z rozhovoru s Lukášem Větrovcem, 13. 11. 2008. 77 Kropáček, Luboš: Duchovní cesty islámu, c. d., s. 96. 78 Časově spadá na tutéž dobu co modlitba polední a nahrazuje ji tak. Blíže viz Watt, William Montgomery – Alford T. Welch: Der Islam I. Mohammed und die Frühzeit-islamisches Recht-religiöses Leben. Stuttgart: W. Kohlhammer, 1980, s. 296-299. 79 Modlitba (salá) [online]. Dostupné z [28. 10. 2008]. 80 Kropáček, Luboš: Duchovní cesty islámu, c. d., s. 101. 81 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 11. 11. 2008. 82 Z rozhovoru s Blankou, 3. 12. 2008.
27
Někteří mají umožněno přímo zaměstnavatelem modlit se také v práci, i když v České republice není natolik velký počet muslimů, aby se kvůli nim stavěly speciální modlitebny. Například Imán pracovala jistý čas v obchodě, jehož vlastníky byli muslimové, a proto využívala možnost modlit se na pracovišti přímo v určené časy. V nynější práci to možné není, proto stíhá jen ranní modlitbu a potom až modlitbu odpolední.83 Někteří muslimové, kteří mají vlastní kancelář, mohou v určené časy zavřít dveře, pomodlit se a pak je znovu otevřít.84 Manžel Džamíly má v práci od zaměstnavatele povolené tzv. „náboženské přestávky“. Modlí se v šatně. Někdy se tak stane, že se modlí na svém koberečku a vedle něho proběhne zcela nahý muž.85
3.2.3 Almužna – zakát86
Zákonem ustanovená almužna – zakát představuje třetí pilíř islámu. Jde o jakousi náboženskou daň, jež se povinně odvádí z určitých druhů majetku, pokud překračují přesně stanovené minimum. V islámském právu je chápána jako vrácení části majetku, který Bůh umožnil lidem získat.87 Pokud je někdo zadlužen, je považován za chudého a zakát platí až v případě splacení svého dluhu, pokud mu však zůstane určené minimum – nisab. Pokud člověk zemře dříve než zaplatí zakát, musí být později odebrán z jeho majetku. Zakát platí také rodiče nebo poručník za děti. Zakát se má platit z jakéhokoliv množství peněz, které zůstává po zaplacení všech potřeb, jako jsou jídlo, oděv, obydlí, dopravní prostředky a řemeslné stroje. „Pakliže má někdo statek, úrodu z polností, či je podnikatel, zhodnotí zboží a výnosy za celý rok.“88
83
Z rozhovoru s Imán, 23. 1. 2009. Z rozhovoru s Lukášem Větrovcem, 13. 11. 2008. 85 Z rozhovoru s Džamílou, 2. 2. 2009. 86 Slovo zakát bývá často odvozováno od verbálního kořene vyjadřujícího čistotu – zakát tak má jakýsi punc morálního očištění majetku prostřednictvím sociální solidarity. Pro mnohé české muslimy almužna nepředstavuje adekvátní překlad pro pojem zakát, neboť v českém jazyce slovo almužna navozuje „pocit dobrovolnosti daru“, zatímco v islámu zakát představuje povinnost. 87 Pavlincová, Helena – Břetislav Horyna (eds.): Judaismus, křesťanství, islám, c. d., s. 516-517. 88 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 11. 11. 2008. 84
28
Určené minimum – nisab se přepočítává na zlato. Pokud má někdo více než 84 gramů zlata, odvádí z nadbytku vždy jednou za rok 2,5%. Začátkem roku 2009 tvořil nisab přibližně 46 003 CZK, 1 721 EUR, 1 642 GB a 2 382 USD.89 Korán uvádí za náležité příjemce zakátu chudé muslimy a také ty muslimy, kteří se zadlužili v nouzi. Ne tedy karbaníky, hráče či marnotratníky.90 Zakát dále náleží těm, jenž Bohu slouží vědeckým výzkumem, studiem či šířením islámu. Dává se též na mzdy muslimským zaměstnancům, kteří jsou pověřeni vybíráním zakátu. U nás zakát vybírají mešity, které tento peněžní majetek přerozdělují potřebným, i když je možné ho rovněž odevzdat přímo těm, komu má připadnout. Vesměs všichni informátoři tvrdí, že v České republice není mnoho chudých muslimů. Spíše jde o jednotlivce, a proto se části zakátu dávají na bohulibé věci jako například stavbu nemocnice či školy apod.91 Kromě náboženské daně se platí též dobrovolná almužna – sadaka (někdy se užívá synonymně k zakátu), která se dává potřebným celý rok. Imán říká, že v tomto případě může jít nejen o peníze, ale i o oblečení, které již nenosíte, hračky po dětech či nadbytek jídla.92 Dále se též vybírají částky na provoz mešity a Islámského centra, kvůli čemuž jsou v mešitách i modlitebnách umístěné speciální kasičky. Zvláštní místo zaujímá zcela dobročinný zakát al-fitr poskytovaný chudým formou almužny na závěr ramadánu, o němž však pohovoříme v následující kapitole.
3.2.4 Půst – sawm93
V islámské náboženské tradici existuje několik krátkých účelových půstů. Mezi nejznámější však patří třicetidenní (devětadvacetidenní94) půst v měsíci ramadánu. 89
Z fóra Islámské komunity českých sester, debata o podmínkách zakátu. Čerpáno z [20. 2. 2009]. 90 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 11. 11. 2008. 91 Z rozhovoru s Hajar a Badrem, 14. 10. 2007; s Jalalem Atassim, 11. 11. 2008; s Imán, 23. 1. 2009; s Džamílou, 2. 2. 2009. 92 Z rozhovoru s Imán, 23. 1. 2009. 93 Tomuto tématu jsem se sice podrobně věnovala ve své bakalářské oborové práci Ramadán v komunitě brněnských muslimů z roku 2007, nicméně tuto kapitolu není možné zcela jednoduše vynechat. Místo toho jsem se rozhodla ji rozšířit o poznatky nabyté za dobu od sepsání oborové práce prostřednictvím rozhovorů s novými informátory brněnskými a pražskými. 94 Islámský kalendář vychází z předislámského lunárního kalendáře, k němuž se připočítával tzv. 13. měsíc, který měl sladit lunární rok s křesťanským rokem solárním. Muhammad kalendář zreformoval. Zrušil tento 13. měsíc a způsobil, že islámský kalendář je s gregoriánským kalendářem v rozporu.
29
Půstem islám navazuje spíše na staletou lékařskou praxi semitských civilizací, než na snahy islámských autorit vynucovat si důkaz pravověrnosti cestou tělesného odříkání. Dle islámu Bůh nařídil Muhammadovi zapojit do svého učení nejprve jednodenní půst. Ten mu dopomohl naklonit si v Medíně tamější židovské kmeny. Poté, co posílil své postavení, změnil dle Božího příkazu formu půstu a rozšířil ho na celý měsíc ramadán.95 Ramadán je devátý měsíc islámského lunárního kalendáře. V Koránu je uveden jako měsíc každoročního půstu, který v islámské tradici představuje jeden z pilířů víry: „Vy, kteří věříte, předepsán vám jest půst, tak jako byl již předepsán těm, kdož před vámi byli – snad budete bohabojní!“96 Dle islámské věrouky právě v tomto měsíci začala Muhammadova profecie, když byl poprvé osloven Bohem skrze anděla Gabriela – Muhammadovi byl poprvé zjeven Korán. „Postním měsícem je měsíc ramadán, v němž Korán byl seslán jako vedení správné pro lidi a jako vysvětlení tohoto vedení i jako spásné rozlišení.“97 Tento půst se drží také proto: „Aby i bohatý člověk poznal, jak trpí chudí lidé hladem, a aby si dal pauzu od materialismu. Dle odborníků poskytuje také zdravotní výhody z důvodu regenerace a zbavení se škodlivých látek. Člověk si jeho dodržováním také posiluje vůli – naučí se odolávat pokušením.“98 Povinnost půstu platí pro každého dospělého, duševně a tělesně zdravého. Děti mají být k půstu vedeny zhruba od deseti let, ale mnohdy si zkouší držet půst i před začátkem puberty. Bader vzpomíná, že se v Kuvajtu ještě jako děti na držení půstu moc těšily.99 I pro české děti je příznačné, že si zkouší držet půst dle věku třeba jen na dvě tři hodiny denně. Zproštěni povinnosti držet půst jsou staří lidé, nemocní, menstruující, těhotné a kojící ženy, ti, kdo konají těžkou fyzickou práci, a lidé na cestách. Protože staří a nevyléčitelně nemocní lidé půst nemohou později nahradit, měli by dávat náhradou potravu chudým. Sankce nahrazovaní půstu se netýká ani nemocného, který se bez svých léků neobejde. „Cukrovkář, který si musí každý den píchat inzulín, tedy i během
Islámský kalendář má 12 měsíců po 29 nebo 30 dnech. Každý lunární rok je tak o 11-12 dní kratší, než rok solární. Blíže viz Pavlincová, Helena – Břetislav Horyna (eds.): Judaismus, křesťanství, islám, c. d., s. 577. 95 Pavlincová, Helena – Břetislav Horyna (eds.): Judaismus, křesťanství, islám, c. d., s. 615. 96 Korán 2:179. 97 Korán 2:181. 98 Pořad Dobré ráno s ČRo Brno, rozhovor s Muneebem Hassanem Al-Rawim, 16. 9. 2007. 99 Z rozhovoru s Badrem, 14. 10. 2007.
30
ramadánu, nenahrazuje, ale dává po skončení ramadánu zakát.“100 Ostatní mají povinnost zanedbané postní dny nahradit později. Půst trvá dvacet devět nebo třicet dní podle počtu dní v měsíci ramadánu. „Pokud není při západu slunce dvacátého devátého dne vidět mladý měsíc, vzhledem k tomu, že lunární měsíc nemůže mít více než třicet dní, tak je jasné, že další den je třicátý a po něm začne nový měsíc.“101 Proto muslimové ještě na začátku ramadánu nevědí, kdy přesně bude jeho konec. Například v roce 2007 ramadán začal 13. září a skončil 12. října (v Praze v 18:25 a v Brně v 18:18). V roce 2008 trval od 1. září do 30. září. Novoluním po ukončení předchozího měsíce šacbánu začíná půst. Spatření nového měsíce se v muslimských zemích dle konkrétních místních zvyků ohlašuje ranou z děla, světly na minaretu, rozhlasem, televizí a dalšími sdělovacími prostředky. Stejným způsobem se také v jednotlivých dnech oznamují časy západu slunce směrodatné pro započetí jídla – tzv. iftáru, a časy východu slunce pro zahájení opětovného půstu.102 V Brně i v Praze si muslimové mohou zavolat do mešity, aby zjistili přesný čas konce ramadánu.103 V obou mešitách tyto časy oznamují také nápisy na nástěnkách a tuto informaci lze vyhledat rovněž na webových stránkách http://www.islamweb.cz/. Během ramadánu je od svítání do soumraku zakázáno jíst, pít a požívat léky, které nejsou pro člověka životně důležité. Přes den je také zapovězen pohlavní styk. Pokud zdravý a půstu schopný muslim některý zákaz v den ramadánu vědomě poruší, musí nahrazovat vždy za každý den jeden den a navíc dát jídlo chudému. „Když se ale někdo například napije během dne, omylem a nevědomky, tak pak se to nenahrazuje. Ale pokud poruší zákaz schválně, musí nahrazovat den a navíc dát jídlo pro chudáka.“104 Kojící či menstruující žena si musí nahradit celý měsíc půstu, respektive týden půstu. A dále: „Ten kdo cestuje méně než 80 km, ten bude nahrazovat.“105 V případě, že muslim v tomto měsíci poruší zákaz pohlavního styku, musí po konci ramadánu nahrazovat půst nepřerušovaně dalších šedesát dní, případně musí nakrmit šedesát chudých za každý den takto porušeného půstu.
100
Z rozhovoru s Khalidem, 7. 10. 2007. Pořad Dobré ráno s ČRo Brno, rozhovor s Muneebem Hassanem Al-Rawim, 16. 9. 2007. 102 Kropáček, Luboš: Duchovní cesty islámu, c. d., s. 108. 103 Z rozhovoru s Hajar a Badrem, 14. 10. 2007. 104 Z rozhovoru s Hajar a Badrem, 14. 10. 2007. 105 Z rozhovoru s Hajar a Badrem, 14. 10. 2007.
101
31
Věřící by se měli v tomto měsíci vyvarovat svárů, pomluv a neslušných řečí: „Měli by se také vyhýbat možnostem hádek a čemukoli špatnému.“106 Místo toho by se měli snažit konat dobré skutky: „Když se člověk během ramadánu modlí nebo pomáhá ostatním, mají jeho skutky větší váhu, než když ramadán není.“107 V tomto období se mají věřící snažit pozvednout svůj duchovní a mravní život. Po večerech se proto modlívají a recitují celý Korán. „Pro praktické účely recitace rozdělili muslimové celý Korán (…) na třicet přibližně stejně dlouhých částí (…), což odpovídá třiceti nocím postního měsíce ramadánu, v jehož průběhu má každý muslim přečíst nebo odříkat celý Korán.“108 Také účast věřících v mešitě bývá během ramadánu mnohem vyšší, než je tomu tak v ostatních měsících roku. „Během ramadánu se páteční modlitby v mešitě účastní i třicet čtyřicet žen, zatímco v běžné měsíce je to tak šest.“109 V Afghánistánu se říká, že: „Masdžid je Alláhův dům. A modlit se v Alláhově domě s ostatními během ramadánu je lepší, než se modlit doma sám.“110 To však není vždy možné. Mnoha věřícím toto znemožňují velké vzdálenosti bydliště od mešit a také pracovní povinnosti. „A pokud není zaměstnavatel také muslim, jenž by dával zaměstnancům během ramadánu volno na návštěvu mešity, musí se chodit do práce, pokud si ji chce člověk udržet.“111 Celý měsíc ramadán je svým způsobem zvláštní, ale dvacátá sedmá noc lajlat al-qadr, neboli noc předurčení tohoto měsíce je výjimečná tím, že v ní prý Bůh předurčuje osudy všech na následující rok. Arabové si tuto skutečnost připomínají vážnou zbožností, zatímco např. indičtí muslimové ji spíše oslavují veselím.112 Jde také o jakousi „noc splněných přání“. Říká se, že se některým muslimům, pokud se během této noci vzbudí, splní to, co si budou přát. Khalid vyprávěl následující příběh vztahující se k lajlat al-qadr známý v Afghánistánu. Žena mající dítě spala. Protože však dítě plakalo, vzbudila se. Přála si, aby její dítě přestalo plakat. Dotkla se ho a dítě skutečně plakat přestalo. Jinou variantou je, že se v noci dotkla prstíku dítěte, a když se ráno vzbudila, dítě mělo onen prst zlatý.113 Dle některých muslimů neexistuje přesná datace této zvláštní noci. To znamená, že nemusí být jen dvacátého sedmého dne, ale podle některých k zázrakům může dojít 106
Pořad Dobré ráno s ČRo Brno, rozhovor s Muneebem Hassanem Al-Rawim, 16. 9. 2007. Z rozhovoru s Khalidem, 7. 10. 2007. 108 Korán, překlad Ivan Hrbek, c. d., s. 49. 109 Z rozhovoru s Hajar a Badrem, 14. 10. 2007. 110 Z rozhovoru s Khalidem, 7. 10. 2007. 111 Z rozhovoru s Khalidem, 7. 10. 2007. 112 Kropáček, Luboš: Duchovní cesty islámu, c. d., s. 222. 113 Z rozhovoru s Khalidem, 7. 10. 2007. 107
32
v každou lichou noc posledních deseti dnů měsíce ramadánu - čili 21., 23., 25., 27. nebo 29. dne měsíce ramadánu.114 Pokud se člověk modlí, k zázraku může dojít v kteroukoli noc z těchto dní. A splní se to, co si člověk přeje.115 I v moderní době se v muslimských zemích přizpůsobuje v postním měsíci pracovní doba a veřejný život zvláštnímu rytmu. To proto, aby se postící věřící mohli ve dne prospat. V noci pak městská centra hýří hudbou a rušným životem.116 V mnoha případech zůstávají obchody, restaurace a kavárny značnou část noci v provozu, ale i „mešity praskají ve švech.“117 Dodržovat půst je tak snadnější v muslimských zemích než ve státech, kde muslimové tvoří jen minoritu z celkového počtu obyvatel, což dokládá i následující povzdech: „Teď jsem se dva dny postila a bylo to náročné. Teď by mi bodla ona muslimská nebo rodinná společnost, kde je vždy jedna žena, která se nepostí a tak může zastat spoustu té ,horší práce‘. Skutečně, zvládat jezdit do školy s dětmi, uklízet, vařit, zase pro děti a ještě na tréninky a zápasy se mi už zdá nad lidské síly. Včera jsem málem zkolabovala na ulici, bohužel trpím na migrény, což v ramadánu ještě zesílí.“118 Trávit ramadán v muslimském prostředí je snadnější, protože celé okolí pomáhá už jen tím, že všichni dodržují stejné zásady. „Například téměř nikdo nejí veřejně. Atmosféra je tak celkově jiná. Všichni chápou vás i vaše reakce, což v neislámské společnosti není.“119 V mnoha muslimských zemích dochází i k úpravě pracovní doby. „V Afghánistánu, pokud má někdo pracovní dobu např. do 22:00, tak během ramadánu končí již v 17:00 nebo v 18:00, protože na adhán by měl být již doma a měl by se modlit.“120 Příprava na ramadán probíhá v českých rodinách i několik dní či týdnů dopředu. Mnoho žen dělá velký úklid, aby neměly v ramadánu mnoho domácích prací. Byt či dům se zdobí balónky, světýlky i lampióny, používají se různé papírové dekorace (například ve tvaru lucerniček, půlměsíců nebo arabských nápisů) do oken. Někteří si nechávají dělat sváteční kytice na stůl. Džamíla byt zdobí též papírovými řetězy, které vyrábí se svým starším synem a používá, podobně jako jiné zdejší muslimky, někdejší 114
Tuto dataci uznává podle Badrova odhadu prý asi 20% muslimů. Z rozhovoru s Hajar a Badrem, 14. 10. 2007. 115 K této noci se váže súra 97 Úradek: „1. Vskutku jsme jej seslali v noci Úradku. 2. Víš ty vůbec, co je to noc Úradku? 3. Noc Úradku než tisíc měsíců je lepší, 4. v ní podle Pána svého dovolení andělé a duch sestupují kvůli každému zjevení. 5. A až do východu jitřních červánků je mír v ní.“ 116 Kropáček, Luboš: Duchovní cesty islámu, c. d., s. 108. 117 Z rozhovoru s Muneebem Hassanem Al-Rawim, 21. 4. 2009. 118 Z fóra Islámské komunity českých sester, debata o ramadánu – příspěvek Umm Umar. Čerpáno z [20. 2. 2009]. 119 Pořad Dobré ráno s ČRo Brno, rozhovor s Muneebem Hassanem Al-Rawim, 16. 9. 2007. 120 Z rozhovoru s Khalidem, 7. 10. 2007.
33
„vánoční“ ozdoby.121 Některé ženy také pečou sváteční cukroví (klasické české rohlíčky) či třeba koláčky plněné datlemi. Před svítáním se doporučuje vydatná snídaně, aby měli ti, co půst dodržují, dostatek sil po celý zbytek dne až do iftáru. Snídá se obvykle něco, co člověka zasytí na delší dobu, jako třeba chleba, voda a datle.122 V Čechách to může být také sladké pečivo. Vařit jídlo se může i přes den, jen je ho možné pouze ochutnat a sousto vyplivnout. Někteří pak ústa ještě vyplachují čistou vodou.123 Je také možné si dopředu navařit jídla, která lze zmrazit (např. vinné listy nebo kubbe, což je okořeněné mleté jehněčí nebo hovězí maso smíchané s rozemletou pšenicí). K přerušení půstu iftáru má věřící přistoupit hned po západu slunce. Půst se přerušuje lichým124 počtem datlí a vodou. Večeře se pak často zahajuje polévkou a salátem. Místní české pokrmy se obecně mísí s kuchyní rodné země manžela. Polévka tak může být kuřecí s bylinkami, ale též tradiční arabská shorba frik (jehněčí polévka s rajčaty, koriandrem, petrželí, s výhonky zelené pšenice a s plátky citronu). Na stole ve většině případů nesmí chybět datle, chleba (pita), voda či mléko (mléko prý lépe než voda zahání sladkou chuť datlí). V Kuvajtu se nejčastěji večeří rýže, brambory a kuřecí maso. Typické jídlo je také sambusa – listové těsto plněné nádivkou z masa, brambor, zeleniny a vajíčka smažené na oleji. Tato jídla jsou tak běžně na jídelníčku i brněnské rodiny Badra a Hajar.125 Jiné rodiny však mohou jíst rajskou s knedlíky nebo bramborový salát s kuřecím řízkem. Velmi často se kvůli příležitosti přerušení půstu dochází přímo do mešity. V brněnské mešitě se „schází na společných večeřích studenti či lidé, kteří zde žijí osamoceně, aby neměli pocit, že jsou sami bez rodiny.“126 Po večerní modlitbě mohou po celodenním půstu zasednout k večeři, přičemž jídlo se buď již hotové objednává v některé restauraci, nebo ho věřící připravují sami doma v obrovských hrncích, které pak dopravují do mešity.
121
Z rozhovoru s Džamílou, 2. 2. 2009. Běžná snídaně v Kuvajtu. 123 Z fóra Islámské komunity českých sester, debata o ramadánu – příspěvek Libuš. Čerpáno z [26. 1. 2009]. 124 Jedním z možných vysvětlení lichého počtu je to, že Bůj je jen jeden – tedy lichý počet. Proto muslimové jedí vždy jednu, tři či pět datlí. V tomto případě však nejde o povinnost, ale o tradici sunnu. Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 26. 2. 2009. 125 Z rozhovoru s Hajar a Badrem, 14. 10. 2007. 126 Pořad Dobré ráno s ČRo Brno, rozhovor s Muneebem Hassanem Al-Rawim, 16. 9. 2007. 122
34
V mužské části mešity je během ramadánu na koberci rozprostřena plastová folie, na níž se servíruje jídlo a pití. Nejobvyklejším pokrmem bývá rýže s masem. Jde převážně o kuřecí maso, občas bývá i jehněčí. Dbá se na to, aby maso bylo halál,127 tedy aby pocházelo ze zvířat správným způsobem zabitých. K rýži se podává dle arabského zvyku také bílý jogurt. Dále je zde pita a většinou i nějaký sladký zákusek. K pití se podává buď čistá voda, mléko či sladká limonáda. V části určené ženám bývá plastová folie potažena na dlouhém stole. Ženy tak na rozdíl od mužů nejedí na zemi, ale sedí pohodlně na židlích. I zde se jí z jednorázových papírových či plastových misek polévka a další jídla. Do této části nosívají ženám jídlo po schůdkách mladí chlapci ve věku zhruba do deseti let. V kapitole pojednávající o almužně byl zmíněn dobročinný zakát al-fitr, který se dává na konci ramadánu chudým. Běžně se dává kromě peněz i jídlo (brambory, obilí, rýže, datle). To se má dostat potřebným ještě před sváteční modlitbou, „aby se na íd alfitr mohli také radovat.“128 Nicméně v Brně prý možnost vybírání jídla nebyla vhodná, neosvědčila se, a proto se přistoupilo k vybírání zakátu v peněžní podobě.129 Ten je brán za každou osobu zvlášť. Platí ti, kteří drželi půst, ale také chudí, kteří ho však svým způsobem dostanou nazpět. V Brně jde o částku 70,- Kč za osobu, v Praze 100,- Kč. Peníze se dávají mešitě, která je později rozděluje mezi potřebné. Na závěr půstu přichází slavnost přerušení půstu íd al-fitr, která se slaví po zhruba další tři dny následujícího měsíce šawwálu. Během této doby se navzájem navštěvují rodinní příslušníci i přátelé. „Je to příležitost pro pohoštění, kdy se podává arabský čaj a káva, případně sladké zákusky.“130 Protože tento velký svátek občas připadne kupříkladu na úterý, respektive na den, který v českém kalendáři není svátkem, přesune se velká oslava v mešitě či v nějaké pronajaté velké místnosti na jedno z následujících víkendových odpolední. Děti nechodí do školy, protože jim rodiče píší na tuto dobu omluvenky131 a pracující rodiče se snaží vzít si na svátek v práci dovolenou.
127
Tzn. v souladu s normami šarí’y. K této kategorii se vrátíme v jedné z dalších kapitol. Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 11. 11. 2008. 129 Z rozhovoru s Hajar a Badrem, 14. 10. 2007. 130 Z rozhovoru s Khalidem, 7. 10. 2007. 131 Z rozhovoru s Džamílou, 2. 2. 2009. 128
35
Na íd al-fitr je zvykem si pořídit něco nového na sebe. Pokud je to ve finančních možnostech rodiny, pořizuje se nové oblečení i boty, „vše od hlavy až k patě.“132 Ale „pokud nejsou prostředky na nové věci, je nutné se obléknout aspoň dobře a čistě.“133 Dětem se dávají dárky, hlavně pak peníze. „Děti také obcházejí dům od domu a vybírají peníze.“134 Dárky si však mohou dávat i dospělí sobě navzájem. Píšou si přání – dříve dopisy či pohlednice, v současné době spíše SMS nebo e-maily, v nichž si přejí štěstí, zdraví, lásku a úspěch. Takové typické přání tedy vypadá podobně: „Gratuluji ti k ídu a doufám, že budeš šťastný i v dalším roce. A co budeš chtít, to ať se ti splní.“135 Abychom si přiblížili jednu z konkrétních podob oslavy, vezmeme si za příklad slavnost v Brně, která se konala v neděli 14. října 2007 (oficiálně však svátek začal již v pátek 12. října) v prostorách vysokoškolské menzy Vinařská, nacházející se v areálu vysokoškolských kolejí Vinařská. V roce 2006 byl tento prostor stravovacího zařízení rozdělen jakousi pohyblivou zástěnou, která od sebe oddělovala muže a ženy. Tato zástěna se po hlavním jídle odstranila, aby měly i ženy možnost vidět na „mužskou část“, v níž se odehrávala divadelní vystoupení či se rozdávaly dárky. V roce 2007 se vše odehrávalo společně pro muže i ženy v jedné části menzy. Celá slavnost trvala zhruba čtyři hodiny. Na stolech byly připraveny lahve s vodou a limonádou, brambůrky a arašídy. Z reproduktorů vyhrávala arabská hudba, přičemž se pomalu scházely rodiny s dětmi a jejich přátelé. Malé děti po celou dobu trvání slavnosti pobíhaly po prostoru jídelny i po chodbách. Většinu mladého osazenstva tvořili muži – studenti Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Kolem 14:00 se podával oběd – čočková polévka, rýže s bramborem a kuřecím stehnem a čokoládový a oříškový medovník.136 K tomu byla možnost si připít teplým arabským čajem či kávou. Zhruba o hodinu později byla přednesena modlitba, která započala oslavu íd al-fitr. Program slavnosti se skládal ze čtyř částí, jimiž provázel publikum „hlavní uvaděč“ Bader. Nejdříve vystoupili studenti jazykové školy se svými dovednostmi v arabském jazyce. Chlapci a dívky zpívali písně a přednášeli básničky a říkanky. Dále následovala vědomostní soutěž. Hádaly se hádanky, které se týkaly tří okruhů. Jedním 132
Z rozhovoru s Khalidem, 7. 10. 2007; s Jalalem Atassim, 11. 11. 2008. Z rozhovoru s Hajar a Badrem, 14. 10. 2007. 134 Z rozhovoru s Hajar a Badrem, 14. 10. 2007. 135 Z rozhovoru s Khalidem, 7. 10. 2007. 136 Na svátek vaří menza halál jídlo. Z rozhovoru s Lukášem Větrovcem, 13. 11. 2008. 133
36
byla Česká republika a znalosti Brna (např. ve kterém století byl postaven Špilberk). Druhá část se věnovala znalosti islámu a Asie (kolik států je na Arabském poloostrově; kolik je mešit v ČR; kolik sourozenců má Muhammad na zemi). Třetí část tvořily logické hádanky (které slovo pořád vyslovujeme chybně – na tuto hádanku publikum běžně odpovídalo slovy obsahujícími v češtině písmenko ř jako kuře či třetí, ale správnou odpovědí bylo chybně). Do zodpovídání těchto otázek se zapojovali jak děti, tak i dospělí. Dárkem za správnou odpověď byl malý diář na rok 2008. Třetím bodem programu bylo dětské představení Divadla KUFR s herečkami Adélou Kratochvílovou a Dášou Trávníkovou. Tyto dámy zde žonglovaly s míčky a kuželkami a hrály na harmoniku, přičemž do svého představení zapojovaly děti, jejich rodiče i přítomné studenty. Nakonec se rozdávaly dětem dárky. Nejdříve dětem z jazykové školy – nejmladší skupině od tří do šesti let, pak skupině pro mládež až po zhruba šestnácti – sedmnáctileté. Poté dostaly dárky i ostatní děti. Nejčastějšími dárky pro dívky byla plyšová zvířata a panenky Barbie. Chlapci dostávali autíčka či skládačky. Dále pak bublifuky a panáčky na gumičce.137
3.2.5 Pouť - hadždž
Další povinností muslima je vykonat alespoň jednou v životě pouť hadždž do Mekky ke svatyni Ka′ba.138 Tato povinnost je ale omezena jen na každého dospělého, fyzicky zdatného a duševně zdravého muslima či muslimku, kteří jsou schopni si uhradit náklady na její vykonání. Pouť také neplatí pro ženy bez manžela nebo bez jiného mužského příbuzného, který by je během pouti doprovázel. Hadždž není povinná ani v případě, že cesta do Mekky není, například z důvodu válečného konfliktu, pro poutníka bezpečná.
137
Ti, kteří se těchto společných oslav neúčastní, dávají dětem dárky doma ráno v den svátku. Tuto povinnost nařizuje Korán 2:119. Ka′ba je hlavní kultovní místo islámu nacházející se na nádvoří Velké mešity v Mekce. Podle islámského dogmatu Ka′bu zbudoval Adam po svém vyhnání z Ráje. Před potopou byla uchráněna a vzata na nebe, a poté byla znovu postavena prorokem Ibráhímem a jeho synem Ismá′ílem. Blíže viz Pavlincová, Helena – Břetislav Horyna (eds.): Judaismus, křesťanství, islám, c. d., s. 575-576. 138
37
Pokud se věřící vypravuje na pouť, musí doma nejdříve uspořádat své materiální poměry a zabezpečit rodinu na dobu své nepřítomnosti.139 Když je člověk nemocný, může za sebe poslat náhradníka, kterému uhradí veškeré cestovní náklady. Muslim také může, pro případ své předčasné smrti, v závěti vyhradit určitou částku z dědictví na vyslání svého zástupce.140 Hadždž se koná zhruba od sedmého do třináctého dne měsíce dhú′l-hidždža. Poutník nejdříve dospívá do posvátného okrsku haram,141 což je oblast vymezená „hraničními body“ – míkáty – v rozmezí 5 až 30 km kolem Mekky, kde se dostává do stavu zasvěcení ihrám. Poutník se v něm musí vyvarovat všech činů, které by mohly jeho stav zasvěcení narušit a ukončit. Obleče si poutní šat, který se nazývá rovněž ihrám. Pro muže to jsou dva nesešité, čisté, pokud možno bílé kusy látky.142 Během obcházení Ka'by se jeden kus obtočí kolem boků a druhý se přehodí přes levé rameno. Tento druhý kus látky se po obcházení nosí po zbytek pouti přehozený přes obě ramena jako plášť. Hlavu mají mít poutníci nepokrytou a měli by být bosi, případně mohou obout jen sandály chránící pouze chodidla. Koná-li se pouť v zimních měsících, může si muž přes ihrám přehodit pokrývku, ne však bundu nebo třeba svetr. Žen se povinnost odívání ihrámu netýká. Mohou mít proto oděv typický pro oblast, ze které pocházejí, a mohou se též, pokud je jim zima, přiodít třeba do teplého kabátu.143 Jen musí být náležitě zahalené. Správně nemají mít přes obličej žádný niqáb144 a na rukou žádné rukavice. Během stavu zasvěcení se má člověk vyvarovat stříhání nehtů a vlasů, převlékání se, pohlavního styku, nošení šperků, používání voňavek a make-upu. Je mu zakázáno trhat květiny a zabíjet zvířata vyjma štírů, hadů či jedovatého hmyzu.145 139
Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 26. 2. 2009. Bahbouh, Charif – Jiří Fleissig, Roman Raczyński: Encyklopedie islámu. Brandýs nad Labem: Dar Ibn Rushd, 2008, s. 237. 141 Sunnitský islám označuje jako haram oblast kolem dvou svatých měst - Mekky a Medíny. Do haram je zakázán vstup všem nemuslimům. Proto jsou v době trvání pouti hranice posvátného okrsku přísně střeženy policejními oddíly, které mimo jiné kontrolují, zda mají poutníci v pasech zvláštní poutnické vízum, které lze dostat na ambasádě Saudské Arábie. Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 26. 2. 2009. Podrobněji viz Křikavová, Adéla – Miloš Mendel, Zdeněk Müller, Vladislav Dudák: Islám – ideál a skutečnost. Praha: Nakladatelství Baset, 2002, s. 87-88. 142 Bahbouh, Charif – Jiří Fleissig, Roman Raczyński: Encyklopedie islámu, c. d., s. 238; Khoury, Adel Theodor: Der Islam: Sein Glaube, seine Lebensordnung, sein Anspruch. Freiburg: Herder, 1988, s. 141. 143 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 26. 2. 2009; s Džamílou, 2. 2. 2009. 144 O problematice zahalování a o lišící se terminologii oděvních součástek pojednáme v kapitole o oděvu, nicméně zde je pod slovem niqáb myšlena rouška přes obličej. Během hadždže by tvář měla být odhalená, ale pokud se muslimky zvyklé na zahalený obličej nechtějí vzdát svého niqábu, nosívají pod ním například kšiltovky, aby se rouška nedotýkala tváře. Z rozhovoru s Lukášem Větrovcem, 16. 4. 2009. 145 Khoury, Adel Theodor: Der Islam, c. d., s. 141; Pavlincová, Helena – Břetislav Horyna (eds.): Judaismus, křesťanství, islám, c. d., s. 563. 140
38
Poutníci v ihrámu jdou nejdříve do Velké mešity, kde vykonají sedminásobné obcházení Ka′by.146 Poté následuje běh mezi pahorky al-Marwa a as-Safá, přičemž se recitují koránské verše. Tímto končí tzv. menší pouť umra, kterou může muslim vykonat kdykoli během roku. Hadždž147 dále pokračuje sedmého dne dhú´l-hidždža promluvou ve Velké mešitě hned po polední modlitbě. Nazítří se poutníci přesouvají do údolí Miná, kde by měli trávit celý den v rozjímání a modlitbách. Devátého dne měsíce se vydávají na planinu Arafát, kde od poledne do večera probíhá rituální stání, které symbolizuje pokoru před tváří Boží. Poutníci se pak přemístí do průsmyku Muzdalifa, kde se opět modlí a přenocují zde pod širým nebem.148 Desátého dne po ranní modlitbě poutníci nasbírají kamínky a běží zpět do údolí Miná, kde je házejí na tři sloupy (sedm kamínků na každý sloup) upomínající na trojí zahnání satana Ibráhímem, Ismá′ílem a Hagar.149 Tento den se nazývá „svátkem obětování“ íd al-adhá nebo též „velkým svátkem“ al-íd al-kabír a vrcholí jím celá pouť. V odpoledních hodinách se rituálně obětují ovce, velbloudi či kozy. Oběť se děje v souladu s islámskou interpretací Ibráhímovy oběti syna Ismá′íla.150 Příštího dne pouť končí povinným obcházením Ka′by a během mezi pahorky al-Marwa a as-Safá. Na úplný konec bývá zvykem vykonat tzv. pouť na rozloučenou, kdy se již jen sedmkrát obchází Ka'ba. Poté smí poutník odložit ihrám a oholit hlavu (žena si odstřihává kadeř), čímž vystoupí ze stavu zasvěcení. Někteří pak dále pokračují v individuálních zbožných úkonech nebo případně navštěvují Muhammadův hrob v Medíně.151 146
Žena s menstruací Ka′bu neobchází. Musí počkat, až jí menstruace skončí, a až pak si smí obcházení dokončit. 147 Existují tři způsoby provedení hadždže. Jsou jimi: ifrád - vykoná se pouze hadždž; qiran – vykonání hadždže přímo předchází umra; tamattu – po vykonání umry uplyne do začátku hadždže libovolně dlouhé období, které mnozí poutníci využívají například k návštěvě Medíny. Z rozhovoru s Jalalem Atassim a Lukášem Větrovcem, 16. 4. 2009. V této práci je popsaná tamattu. 148 Zde nejsou postaveny žádné provizorní stany, i když i v těch bývá v zimním období velmi chladno, a spí se tak přímo na zemi či na dece. Muži poutníci si přes sebe mohou přehodit nanejvýš deku. Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 26. 2. 2009. 149 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 26. 2. 2009. 150 Starozákonní příběh vypráví o Abrahamově oběti Izáka. Muhammad a zejména tradice sunna však Izáka zaměnila za Ismá′íla, který je pokládán za praotce Arabů a muslimů. Blíže viz Pavlincová, Helena – Břetislav Horyna (eds.): Judaismus, křesťanství, islám, c. d., s. 607. O problémech spjatých s rituálním zabíjením velkého množství zvířat v důsledku strmého nárůstu počtu poutníků v 70. letech 20. století viz Křikavová, Adéla – Miloš Mendel, Zdeněk Müller, Vladislav Dudák: Islám – ideál a skutečnost, c. d., s. 93-94. V současnosti se dá koupit místo zvířete speciální kartička. Její koupí jako by poutník obětoval ovci. Jednu kartičku za krávu či velblouda si může rozdělit až sedm lidí. Jednotlivec si může pořídit jednu kartičku buď za ovci, nebo kozu. Maso reálně obětovaných zvířat se hned zpracovává a dává se do velkých mrazáků. Poté je distribuováno mezi chudé obyvatele Saudské Arábie a je rovněž posíláno do chudých islámských zemí. Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 26. 2. 2009. 151 Křikavová, Adéla – Miloš Mendel, Zdeněk Müller, Vladislav Dudák: Islám – ideál a skutečnost, c. d., s. 91-92; Pavlincová, Helena – Břetislav Horyna (eds.): Judaismus, křesťanství, islám, c. d., s. 610-611; Lunde, Paul: Islám: víra, kultura, dějiny. Praha: Knižní klub, 2004, s. 42.
39
Během pouti se pokládá za záslužné napít se vody ze studny Zamzam.152 Muslimové věří, že má léčivé účinky, a proto si ji mnohdy buď sami nabírají do plastikových lahví či kanystrů, nebo si ji kupují v patřičně označených lahvích. Tyto pak vozí domů sobě na památku nebo svým příbuzným či známým jako dar.153 Ten, kdo vykonal pouť do Mekky, se těší ve svém okolí úctě. Poutníkovi také přísluší čestný titul hádždží, který pak může běžně používat jako součást svého jména. V muslimských zemích bývá při návratu vítán slavnostní výzdobou domů a mešit. Například v Egyptě je zvykem, že si poutníci namalují na zdi svých domovů zvenčí některé výjevy z hadždže - momenty z cesty jako letadlo, parník a takřka vždy pak kresbu Ka′by a hrobku proroka Muhammada v Medíně.154 Také v Sýrii je zvykem uvítat návrat poutníka z cesty. Dům a zvláště vchod se zdobívají kupříkladu větvičkami ze stromů. V České republice se poutníkův příchod spíše neslaví. Jen pokud si třeba nabral v Mekce vodu Zamzam, tak se o ní pak v mešitě podělí s ostatními.155 V České republice podporují poutníky v rovině zprostředkovatelské a informační Islámské nadace v Praze a v Brně. Každý muslim si tak hradí finanční náklady sám z vlastních zdrojů.156 Poutě organizují konkrétní zprostředkovatelské kanceláře se sídlem v Německu (pro Prahu) a v Rakousku (pro Brno), které zajišťují ubytování, vízum, dopravu tam i zpátky, vnitřní dopravu, stravování a pobyt v rámci pouti. V ceně je též speciální kartička, která se dá koupit místo reálné ovce.157 Saudská Arábie některým státům nabízí určitou kapacitu míst uhradit na své náklady. V letech před 11. zářím 2001 bylo pravidelně pro Českou republiku vyhrazeno ročně pět až sedm míst, přičemž výběrem poutníků byla pověřena mešita. Po 11. září došlo na několik let k pozastavení této podpory. V roce 2008 Saudská Arábie vyhradila pro Českou republiku padesát míst. O poutníky se tehdy starala pověřená turistická kancelář ze Saudské Arábie.158 152
Zamzam je posvátný pramen vyvěrající poblíž Ka´by v Mekce, který byl uctíván již předislámskými Araby. Dle islámského dogmatu anděl Džibríl přivedl k Zamzam Ibráhímovu manželku Hagar, když byla zapuzena a bloudila pouští se synem Ismá′ílem. Ibráhím a Ismá′íl pak vybudovali Ka´bu právě poblíž Zamzam. Blíže viz Pavlincová, Helena – Břetislav Horyna (eds.): Judaismus, křesťanství, islám, c. d., s. 651. 153 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 26. 2. 2009. Malou lahvičku s vodou Zamzam jsem dostala před několika lety jako dar při návštěvě jedné muslimské rodiny v Brně. Její chuť si již nejsem schopna vybavit, ale prý by měla být mírně slaná. 154 Kropáček, Luboš: Duchovní cesty islámu, c. d., s. 113; Denny, Frederick M.: Islám a muslimská obec, c. d., s. 80, 83. 155 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 26. 2. 2009. 156 Mendel, Miloš – Bronislav Ostřanský, Tomáš Rataj: Islám v srdci Evropy, c. d., s. 423-424. 157 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 26. 2. 2009. 158 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 26. 2. 2009.
40
Jak bylo řečeno výše, svátek obětování íd al-adhá připadá na desátý den měsíce dhú′l-hidždža. Této části hadždže se ale účastní muslimové po celém světě, a to prostřednictvím slavnostní modlitby a vlastními oběťmi zvířat. Devátého dne, kdy poutníci chodí na Arafát, muslimové neúčastnící se pouti drží půst. Desátého dne pak také pro muslimy v České republice začíná svátek obětování. V mešitě se koná zhruba hodinu a půl po východu slunce sváteční modlitba. Věřící si poslechnou kázání a pak si začínají gratulovat a blahopřát. Obvykle si navzájem přejí dobrý život, štěstí i zdraví. Občas se v mešitě také nachystá drobné pohoštění. Pokud si někdo může dovolit obětovat ovci, jezdí v ten den po vesnicích, kde lidé chovají ovce a kde mu ji dovolí správným způsobem podřezat159 a upravit. Lze říci, že každý muslim ví o nějaké chudší rodině přímo ze svého okolí. Té pak příslušný díl masa přímo daruje. Je také možné donést maso do mešity, kde ho čisté a zabalené rozdají chudým muslimům nebo například uprchlíkům.160 Pracující muslimové si, pokud je to možné a pokud si dny dovolené nechtějí nechat třeba na léto na návštěvu rodičů v zahraničí, berou na tento den, respektive na více dní, dovolenou. To proto, aby se mohli v mešitě zúčastnit sváteční modlitby. Rodiče také v tyto dny obvykle neposílají své děti do škol.161 Věřící si mohou na tyto sváteční dny ozdobit byt i dům podobně jako na íd alfitr. J. Atassi říká, že v Sýrii se dům při této příležitosti nijak nezdobí. České muslimky tak prý mají ve zvyku zdobit své příbytky hlavně kvůli dětem, aby jim tak „vynahradily“ některé lidové tradice křesťanských Vánoc. Ženy také obvykle vyzdobí na svátek obětování celou mešitu.162 Příbuzní a přátelé se navzájem navštěvují, peče se cukroví a „nakupuje se všechno možné, protože až začnou návštěvy, měly by se štědře pohostit.“163 Dárky převážně v peněžní podobě se dávají většinou jen dětem. Ty si za darované peníze mohou pořídit všechno, co chtějí. Dospělí si dárky nedávají, ale není to žádné předepsané pravidlo. Bývá zvykem pořídit si na svátek nové oblečení. Pokud je někdo nemajetný, má dbát na to, aby byl čistý a upravený.164 159
Předepsaný způsob porážky přiblížíme v následující kapitole o stravě. Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 26. 2. 2009. 161 Z rozhovoru s Džamílou, 1. 3. 2009; s Jalalem Atassim, 26. 2. 2009. 162 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 26. 2. 2009. 163 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 26. 2. 2009. 164 Protože rodiny v muslimských zemích, respektive v zemích, o nichž jsme se v této práci již zmínili, bývají obvykle velmi početné, vzájemné obdarovávání by se příliš nevyplatilo. Místo toho se příbuzní navzájem navštěvují. V České republice jsou spíše menší rodinné jednotky, proto se lze s obdarováváním v úzkém kruhu rodiny setkat mnohem častěji. 160
41
V České republice se íd al-adhá slaví zhruba čtyři dny. V případě, že svátek padne na všední den, tak se velká oslava přesouvá na víkend, většinou na sobotu. V Brně si Islámská nadace pronajímá restauraci či menzu,165 kde mají zpočátku děti, ženy i muži svůj vlastní program, a až později je program společný. Dá se říci, že až na jiný účel, vypadá oslava íd al-adhá velmi podobně slavení íd al-fitru.166 V roce 2008 připadl svátek obětování na pondělí 8. prosince, kdy se v brněnské mešitě sešlo na 150 muslimů ke společné modlitbě.167 Samotná oslava v Brně proběhla v sobotu dne 13. prosince a zúčastnilo se jí přibližně 200 osob. Hrály se zde různé soutěže, hádali se arabští básníci, luštily se hlavolamy, proběhl zde šachový turnaj a promítal se také film.168 Brněnské muslimky se v loňském roce rovněž rozhodly uspořádat pro děti oslavu nově formou vzdělávací soutěže. Zorganizovaly pro ně „hadždž.“ Děti si nejdříve oblékly „ihrám,“ který jim maminky udělaly z prostěradel. Poté již obcházely „Ka′bu,“ chodily mezi pahorky as-Safá a al-Marwa (dvě židle), dělaly duá,169 apod. Za to všechno dostávaly razítka na kartičku.170
3.3 Povolené versus zakázané - kategorie halál a harám Život muslima je neustále ovlivňován dualismem toho, co je povoleno – halál,171 a toho, co je zakázáno – harám.172 Tyto kategorie řídí ortopraxi při posuzování věcí i lidského chování. Základní poučení o tom, co Bůh dovolil a co zakázal, lze nalézt v Koránu, tradicích i právní vědě. Všechny lidské činy je tak dle šarí′y možné zařadit do následujících pěti kategorií. První jsou povinnosti – fard – a patří sem kromě pěti základních povinností, o nichž jsme pojednali výše, také například povinnost vyvarovat 165
Podobně jako na svátek íd al-fitr se lidé scházejí většinou v prostorách vysokoškolské menzy Vinařská. Takřka každý rok se zde vaří halál česká jídla, jako například rýže s kuřetem. Nicméně v roce 2008 si kuchyň i s kuchaři „vzala na povel“ jedna žena z Jordánska a uvařila všem přítomným jordánskou specialitu. Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 26. 2. 2009. 166 Z rozhovoru s Džamílou, 1. 3. 2009; s Jalalem Atassim, 26. 2. 2009. 167 Muslimové slavili svátek eid al adhá [online]. Dostupné z [7. 3. 2009]. 168 Oslava svátku eid al adha v Brně [online]. Dostupné z [7. 3. 2009]. 169 Prosby. 170 Z rozhovoru s Džamílou, 1. 3. 2009. 171 Halál znamená v arabštině povolený, vyňatý ze zákazů. Pokud je něco halál, je to v souladu s normami šarí′y. 172 Skutky, které jsou v rozporu s Božím zjevením.
42
se věcí zakázaných, vykonat pohřební modlitbu za zemřelého, jíst a pít, aby člověk zůstal na živu, povinnost usilovat o upevňování islámu džihád, vyzývat ke konverzi dawa, a také se neustále vzdělávat v záležitostech islámu. „Povinnosti jsou zcela běžnou součástí života a člověk by měl znát natolik dobře islám, aby rozeznal, co smí a co nesmí, co je správné a co je špatné. Pokud nezná odpověď, tak aby zdravě uvažoval nad řešením, a pokud se chce obrátit na někoho, kdo mu má dát odpověď, tak aby věděl, na jaký zdroj se má obrátit.“173 Další kategorií jsou činy bohulibé – mustahabb, mezi než patří třeba dobrovolné posty a almužny pro chudé. Činy Bohu indiferentní – mubáh, jsou činy nezakázané ani nepřikázané. Může jít třeba o skládání poezie neobsahující nic zakázaného, která nesvádí ke špatnostem, ale ani nevybízí k vykonání něčeho dobrého či přínosného.174 Činů zavrženíhodných a Bohu odporných – makrúh, je třeba se vystříhat, i když nejsou explicitně zakázané či trestné. Sem lze řadit zanedbávání nepovinných modliteb nebo pojídání bonbónů s příchutí likéru. Poslední kategorií jsou činy zakázané – harám, tedy skutky hříšné a trestné, které překračují hranice Boha. Právní věda – fikh stanovila sedm základních kategorií trestných činů: rebelie proti autoritě vládce, odpadlictví od víry, krádež nad určené minimum, loupež ve smyslu násilného přivlastnění, cizoložství, falešné obvinění z cizoložství, pití alkoholu a hazardní hry. Nicméně zakázané může být též například nestřídmé přejídání, které vede k nemocem a k plýtvání majetku.175 V následující kapitole se zaměříme zejména na pravidla týkající se stravy, s nimiž se věřící potýká ve svém životě dennodenně. Nicméně kategorie halál a harám se týkají též manželství, rozvodu, sexuálního života, oblékání, nošení šperků, užívání voňavek, bohoslužby, etikety a mezilidských vztahů, správného používání toalet, sportování a zábavy, obchodních záležitostí či vztahů s nemuslimy.176 S dichotomií povolené – zakázané jsme se mohli setkat v několika předchozích tématech a narazíme na ni rovněž v dalších kapitolách pojednávajících o odívání, vztazích v rodině a mimo ni a o životním cyklu člověka. 173
Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 5. 3. 2009. Korán také rozpracovává jakési základní desatero, jehož zásadami by se měl věřící řídit. Jsou jimi: nepřidružovat nikoho k Bohu, ctít rodiče, být laskavý k rodině a příbuzným, nezabíjet děti z obavy před zchudnutím, nedopouštět se cizoložství, nezabíjet neoprávněně, dávat správné míry a váhy, nedotýkat se jmění sirotků, dodržovat smlouvy, nenásledovat něco, o čem nemáš vědění, nechodit pyšně a domýšlivě po zemi. Blíže viz Korán, překlad Ivan Hrbek, c. d., s. 103; Korán 17:23-41. 174 Islámská gnozeologie [online]. Dostupné z [8. 3. 2009]. 175 Kropáček, Luboš: Duchovní cesty islámu, c. d., s. 124-126; Korán, překlad Ivan Hrbek, c. d., s. 102104; Křikavová, Adéla – Miloš Mendel, Zdeněk Müller, Vladislav Dudák: Islám – ideál a skutečnost, c. d., s. 99. 176 Denny, Frederick M.: Islám a muslimská obec, c. d., s. 139.
43
3.3.1 Strava
Šarí′a v rámci termínu harám stanovuje pravidla zákazu požívání masa zvířat zabitých nesprávným způsobem nebo zvířat, která již ze zákona způsobují rituální znečištění. Za nečisté se tak považují vepř – chinzír, pes – kalb (respektive jeho sliny) a zdechlina. „Jíst maso domácího osla je také harám, ale maso domácího koně je považováno za makrúh, neboť kůň se dá využít lépe než k jídlu.“177 Porážku zvířete předepsaným způsobem smí provádět muž i žena, a to tak, že uchopí zvíře za temeno hlavy nebo za rohy, postaví se v předpokládaném směru Mekky, pronesou předepsanou formuli „Bismilláh Alláhu akbar!“ a poté zvířeti ve jménu Boha proříznou krční tepnu a nechají je vykrvácet.178 Protože islám velí úctu ke zvířatům, „člověk musí zacházet s němými zvířaty s laskavostí a se soucitem.“179 Zvíře tak má být před rituální porážkou pokud možno v klidném prostředí a dál od ostatních zvířat.180 Zákaz vepřového masa181 má prastarý semitský základ. Vychází ze zkušenosti, že v klimatických podmínkách Předního východu platil vepř za nositele cizopasníků a dalších látek zapřičiňujících onemocnění a v širším měřítku též epidemie. Negativní vztah k psům, respektive jejich slinám, se opírá o Korán i o prorockou tradici. Psí sliny jsou z hlediska šarí′y považovány za zdroj lehkého znečištění. „Pokud se pes dotkne svým čumákem muslima, je tato část oblečení znečištěná a oděv nelze použít při modlitbě. Proto mívá pes vyhrazené místo mimo obytný dům.“182 Ještě donedávna bylo označení za psa považováno za jednu z nejhrubších možných urážek, ale „dnes je tolik nadávek, že pes už z toho asi zmizel.“183 Další zákaz se vztahuje na zdechlinu,184 za níž je považováno zvíře, které nebylo usmrceno předepsaným způsobem. Tento zákaz se však nevztahuje na ryby či zvířata zabitá na lovu. Harám je též maso zvířat živících se zdechlinami, krev, výměšky žláz a výkaly, hnis, všechny druhy žláz a blan, mléko nepoživatelných zvířat a šlachy. Nedoporučuje se proto jíst syrové či polosyrové maso, jako tatarský či krvavý biftek.
177
Z rozhovoru s Lukášem Větrovcem a Jalalem Atassim, 21. 4. 2009. Křikavová, Adéla – Miloš Mendel, Zdeněk Müller, Vladislav Dudák: Islám – ideál a skutečnost, c. d., s. 607; Denny, Frederick M.: Islám a muslimská obec, c. d., s. 82. 179 „(…) man must treat dumb animals with kindness and compassion.“ In: Gear, Joseph: What the Great Religions Believe. New York: New American Library, 1964, s. 154. 180 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 5. 3. 2009. 181 Např. Korán 2:167. Šarí′a zakazuje i prodej vepřového masa. 182 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 5. 3. 2009. 183 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 5. 3. 2009. 184 Korán 16:116. 178
44
Podle mnohých výkladů je harám též většina vnitřností.185 Podle jiných platí to, že: „Když se poráží ovce, všechno se sní – střeva, žaludek, játra, mozek i oči.“186 Zákaz také platí na užívání narkotik a pití alkoholických nápojů. To se týká též pojídání bonbonů plněných likérem. Dokonce i když jde pouze o aroma, jde o věc zavrženíhodnou. „Jednou kdosi donesl na oslavu ramadánu cukroví s příchutí likéru a lidé si pak stěžovali, že i když je to příchuť, oni to nechtějí.“187 Mezi znalci práva panují rozpory rovněž v tom, zda jsou např. zvířata se špičáky, ptáci s pařáty (dravci) a hmyz zakázaní, nebo platí pouze za odporné – makrúh.188 Mořští živočichové, kteří nejsou schopni přežít na suchu, jsou povolení (velryby). Obojživelníci jsou zakázaní.189 Právní věda však pamatuje též na případy, kdy halál maso a strava nejsou k dispozici. Je tomu tak například na cestách či při návštěvě země, kde není halál maso k dostání. V těchto případech je povoleno v omezené míře jíst stravu rituálně neupravenou. Také neúmyslné porušení zákazů se nepokládá za hřích.190 Muslimům žijícím v nemuslimské zemi, za kterou lze považovat také Českou republiku, tak mohou tyto zákazy a povolení ve stravování způsobovat určité komplikace, protože zde ve většině případů není zaručený původ masa a tím i jeho čistota. Také z tohoto důvodu vznikají nábožensko-právní doporučení – fatwy, které za jistých podmínek dovolují muslimům nakupovat maso poživatelných zvířat od křesťanských či židovských řezníků, ne však od polyteistů a ateistů. I v této otázce však nepanuje mezi jednotlivými odborníky na islámské právo shoda a tak „opravdu obezřetný věřící, když chce mít jistotu o původu masa, měl by ho nakupovat nejlépe od muslimského řezníka.“191 Záleží tedy především na jednotlivcích, zda budou pokládat Českou republiku za křesťanskou zemi – v tomto případě lze české maso kupovat a jíst, nebo ji za křesťanskou zemi považovat nebudou. Je to věc čistě individuální.192 Imán říká, že: „Pokud je možnost koupit si halál maso, měl by si člověk koupit halál maso. Ale pokud to není možné, i třeba z finančních důvodů, protože halál je nesporně 185
Pavlincová, Helena – Břetislav Horyna (eds.): Judaismus, křesťanství, islám, c. d., s. 650; Křikavová, Adéla – Miloš Mendel, Zdeněk Müller, Vladislav Dudák: Islám – ideál a skutečnost, c. d., s. 111. 186 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 5. 3. 2009. 187 Z rozhovoru s Blankou, 3. 12. 2008; s Jalalem Atassim, 5. 3. 2009. 188 V těchto případech šari'a bere v potaz stravovací zvyklosti dané země. „Zatímco Jemenci považují sarančata za halál, na Západě je jejich pojídání lidem odporné.“ Z rozhovoru s Lukášem Větrovcem, 21. 4. 2009. 189 Denny, Frederick M.: Islám a muslimská obec, c. d., s. 139. 190 Korán 6:119. 191 Mendel, Miloš – Bronislav Ostřanský, Tomáš Rataj: Islám v srdci Evropy, c. d., s. 427. 192 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 11. 11. 2008.
45
mnohem dražší, lze koupit i nehalál.“193 Pak je tu též možnost, zcela se nehalál masu vyhýbat, tedy jíst pouze ryby a vegetariánská jídla. Ústředí muslimských obcí získalo v roce 2004 výjimku z veterinárních předpisů Ministerstva zemědělství České republiky, která umožňuje uskutečnění rituální porážky na stanovených jatkách a stanovenou osobou.194 Tuto možnost využívá například firma Halalko, která má jeden obchod hned v areálu pražské mešity v Kyjích. Dá se zde pořídit halál jídlo, ale též mnohé orientální speciality. Obchod je však otevřen jen ve dnech, kdy se v mešitě konají nějaké společenské akce, a z toho důvodu je tam větší koncentrace lidí. Zpravidla tak jde o pátek, sobotu a neděli.195 Další Halalko obchod se nachází na Praze-Žižkov (ul. Bořivojova 743/76). Halál produkty – většinou kuřata, prodává přímo také brněnská mešita. Když zde ještě tato možnost neexistovala, jezdívalo se pro maso do Vídně.196 V plzeňské modlitebně jsou dostupná halál kuřata a maso každý pátek. Halál maso se dá koupit také ve velkých obchodních řetězcích, jako například v Bille, Intersparu či Kauflandu. Většinou je však k dostání pouze v některé dny, a to většinou od čtvrtka do neděle. K dostání jsou nejčastěji kuřata, a pak také konzervy s halál produkty. Všechny tyto potraviny mají na obalu náležité označení, že jde o výrobek halál.197 V Praze i v Brně lze zajít do několika halál restaurací či bister. V Praze 1 jde například o restauraci Istanbul Kebab (Politických vězňů 933/17), rychlé občerstvení Picadilly Gyros (Opletalova 20), Hallal Fast food (Růžová 10), indickou restauraci Himalaya (Soukenická 2). V Praze 2 je to třeba indická restaurace Taj Mahal (Škrétova 70/10). V Brně nejsou žádné halál restaurace, pouze rychlá občerstvení, a to například turecká bistra Döner Kebab (Štefánikova 95/24) a Mňam Mňam Kebab (Panská 386/3).198 V neposlední řadě existuje pro každého možnost sehnat si maso přímo na venkovských statcích u lidí ochotných prodat svá zvířata na rituální porážku. „Pokud
193
Z rozhovoru s Imán, 23. 1. 2009. Mendel, Miloš – Bronislav Ostřanský, Tomáš Rataj: Islám v srdci Evropy, c. d., s. 427. 195 Z rozhovoru s Vladimírem Sáňkou, 23. 1. 2009. 196 Z rozhovoru s Džamílou, 2. 2. 2009. 197 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 11. 11. 2008; s Lukášem Větrovcem a Muneebem Hassanem AlRawim, 13. 11. 2008. 198 Typy na halál stravovací podniky si doporučují muslimové a muslimky na různých webových stránkách, jejichž administrátory jsou sami muslimové viz např. fórum Islámské komunity českých sester (od února nedostupné) nebo web pro praktické informace pro muslimy v ČR . 194
46
někdo třeba ví o ovci, řekne to ostatním. Ti se složí, dají dohromady peníze a maso si pak rozdělí.“199 Islámské právo také podrobně zasahuje do pravidel stolování. Před jídlem se má pronést basmala „Ve jménu Boha, milosrdného, slitovného – Bismi ´lláhi ´r-rahmáni ´rrahím“ a po jídle se opět sluší pronést slova díkůvzdání „al-hamdu lilláh.“200 Nicméně muslimové mají říkat „bismilláh“ s příslušnou modlitbou před každou činností – než vstoupí do auta, než vstoupí do domu, než se začnou učit, když jdou na toaletu, při vstupu do koupelny, před očistou nebo než si začnou čistit zuby201 apod. Není nutné při tom promlouvat nahlas, jen je důležité, aby se u toho pohybovaly rty.202 Při jídle se používá pravá ruka, neboť dle tradice sunny by si měl člověk vyhradit pravou ruku na čisté věci a levou ruku na věci špinavé. Pravou rukou se tedy nejen jí, ale se jí také listuje v Koránu.203 Rodilému muslimovi tyto předpisy jistě nečiní žádné problémy. Jinak tomu však může být u konvertity či konvertitky, kteří si již stihli zažít odlišné návyky. „Samozřejmě začátky byly trošku náročnější. A i teď se člověk, i po tolika letech, ještě někdy utne, protože zapomene. Například klasika stolování - nůž v pravé, vidlička v levé. Takže jsme si doma udělali metodu - nakrájet jídlo normálně, a pak odložit nůž a vidličku šup do pravé.“204 S obtížemi se však mohou potýkat i v jiných běžných záležitostech. „Samozřejmě, že se člověk snaží otáčet stránky v Koránu pravou, ale někdy to s dětmi prostě nevyjde. Na WC se zase při očistě používá levá ruka, což je taky o zvyku, který trošku trvá, než si to člověk uvědomí.“205 Pokud se někdo narodí jako levák, je pro něj lepší změnit ruku za pravou, nicméně není to povinnost. Pokud se kupříkladu nemůže naučit psát pravou rukou, může tak zůstat u ruky levé.206
199
Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 11. 11. 2009. Křikavová, Adéla – Miloš Mendel, Zdeněk Müller, Vladislav Dudák: Islám – ideál a skutečnost, c. d., s. 111-112. 201 Člověk má dokonce povinnost čistit si zuby, na což jsou vyhrazené i předepsané časy. Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 5. 3. 2009. 202 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 5. 3. 2009. 203 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 5. 3. 2009. 204 Z rozhovoru s Džamílou, 8. 3. 2009. 205 Z rozhovoru s Džamílou, 8. 3. 2009. 206 Z rozhovoru s Džamílou, 8. 3. 2009; s Jalalem Atassim, 5. 3. 2009. 200
47
3.3.2 Oděv
Kategorie halál a harám rozhodují také o každodenním odění muslimů a muslimek. Nicméně hned na úvod této kapitoly je nutné zdůraznit, že co země, to jiné zvyklosti v odívání, což platí zejména pro v dnešní době značně populární problematiku zahalování žen. My na tomto místě jen krátce pohovoříme o tom, jak se staví Korán a hadíthy k odívání mužů a žen, a dále nastíníme různé výklady koránských veršů a tradic právní vědou. Seznámíme se rovněž s názvoslovím jednotlivých specifických oděvních součástek, s nimiž se můžeme u českých muslimek běžně setkat. V Koránu je jen několik veršů, které se týkají pravidel zahalování mužů a žen. V souvislosti s ženským zahalováním207 bývají často citovány následující dva verše. Verš 33:59208 nevyjadřuje zcela jasně, které části těla si má žena na veřejnosti zahalovat. Dále jde též o verš 24:30-31,209 z něhož dle právní vědy vyplývá, že žena nemá ukazovat krásu kromě té, která se ukáže při nekontrolovaných faktorech, jakým je kupříkladu vítr vanoucí do oblečení, a že pokrývka hlavy má ženě zahalovat nejen vlasy, ale také krk a ňadra.210 Zdá se, že v Evropě se největší pozornosti těší problematika zahalování a nošení šátků přes vlasy, respektive pokrývky zakrývající celý obličej. Zahalování je tak vnímáno nejen jako vyjádření příslušnosti k islámu navenek, ale „na Západě bývá zahalování muslimských žen [také] často chápáno jako symbol útlaku nebo vyjádření jejich politicko-náboženského postoje.“211 Nicméně rozmanitost v zahalování je uvnitř 207
K otázce zahalování se vyjadřuje Lajlá Ahmad v knize Women and Gender in Islam. Tvrdí, že zahalování je spíše kulturním než náboženským zvykem, který existoval již v předislámské Arábii a který byl spojován s vyššími společenskými vrstvami. Blíže viz Ahmad, Leila: Women and Gender in Islam, London 1992, s. 144-146, citováno dle Kouřilová, Iveta – Miloš Mendel (eds.): Cesta k prameni, c. d., s. 59. 208 „Proroku, řekni manželkám svým, dcerám svým i věřícím ženám, aby přitahovaly k sobě své závoje! A toto bude nejvhodnější k tomu, aby byly poznány a nebyly uráženy. A Bůh je odpouštějící, slitovný.“ Korán 33:59. 209 „Řekni věřícím, aby cudně klopili zrak a střežili svá pohlaví - a to je pro ně čistší, vždyť Bůh dobře je zpraven o všem, co konají. A řekni věřícím ženám, aby cudně klopily zrak a střežily svá pohlaví a nedávaly na odiv své ozdoby kromě těch, jež jsou viditelné. A nechť spustí závoje své na ňadra svá. A nechť ukazují své ozdoby jedině svým manželům nebo otcům nebo tchánům nebo synům nebo synům svých manželů nebo bratřím nebo synům svých bratří či sester anebo jejich ženám anebo těm, jimž vládne jejich pravice, nebo služebníkům, kteří nemají chtíče, anebo chlapcům, kteří nemají pojem o nahotě žen. A nechť nedupou nohama, aby lidé postřehli ozdoby, které skrývají. A konejte všichni pokání před Bohem, ó věřící, snad budete blažení!” Korán 24:30-31. 210 Ali, Mary: The Question of Hijab. Why do Muslim women cover their head? [online]. Dostupné z [16. 3. 2009]. 211 Kouřilová, Iveta – Miloš Mendel (eds.): Cesta k prameni, s. 55-56; zde Kouřilová problematiku zahalování podrobněji zpracovává bez jakýchkoli nevědeckých předsudků v kapitole Žena a sexualita – fatální téma, s. 33-65.
48
islámského světa naprosto běžná a provází ji logicky též pojmová rozmanitost vztahující se na termíny užívané pro jednotlivé oděvní součástky. Terminologie se odlišuje nejen v různých arabských zemích, respektive v muslimských zemích, ale rovněž i v rámci území jedné země. Například v Jordánsku někteří rozumějí pod pojmem hidžáb212 šátek na hlavu a jiní dlouhý plášť. Závoji přes tvář se zde obvykle říká niqáb nebo chimár. Tradiční oděvy pak mívají své lokální názvy. V Alžírsku znamená hidžáb islámský oděv, aniž by se blíže specifikovalo, co má být zahaleno. Bílý splývavý plášť se v Tunisku nazývá safsárí. Stejný plášť se v Egyptě řekne millája, přičemž je lokální zvyklostí, zda jeho cípy zahalují ženě jen jedno oko, spodní polovinu obličeje nebo obličej celý. Niqáb zase označuje část oděvu, který zahaluje jen spodní část obličeje, takže oči jsou odhalené. Stejná oděvní součástka se zejména na Arabském poloostrově nazývá lithám. V Alžírsku termín džilbáb dříve znamenal dlouhý oděv obecně a s příchodem salafijské ideologie začal být užíván konkrétně k označení zahalení od hlavy až k patě jednodílným oděvem. V Saudské Arábii je nejběžnějším slovem pro šátek chimár nebo tarha. Také se zde rozlišuje mezi termíny niqáb, respektive lithám, pro zahalení spodní části obličeje s odhalenýma očima, a ghatá´, který se užívá pro závoj zakrývající celý obličej. Hidžáb zde zase označuje dlouhý kabát spolu se šátkem. V centrálním Íránu se nosí šátek čádor, zatímco v paštunských oblastech Afghánistánu se nejčastěji nosívá bleděmodrá burka s „mřížkou“ přes obličej.213 Takto bychom ale mohli v našem výčtu pokračovat velmi dlouho. Pro tuto práci je však podstatné to, že mezi českými muslimkami se lze nejběžněji setkat s následujícími termíny převzatými z arabštiny: hidžáb (české muslimky tím míní buď obecně zahalení, nebo šátek zakrývající vlasy i krk), niqáb (oděvní součástka zahalující spodní část obličeje s odhalenýma očima) a abája (svrchní volný oděv v podobě pláště různé délky), a také s českými výrazy šátek a zahalení. Muslimky tedy používají místní české názvy nebo případně terminologii převzatou z rodných zemí muslimů, kteří se do České republiky přistěhovali a žijí zde. Islám nepředepsal ženě přesný styl oblečení, klade však určité požadavky, jež je nutné splnit. Jsou jimi části těla, které musí být zahaleny (viz kapitola Modlitba – salát), volnost oblečení, tloušťka oblečení (oblečení musí být natolik silné, aby neukazovalo 212
V moderní arabštině se termínu hidžáb asi nejčastěji užívá pro označení ženského závoje. Nicméně v jazyce Koránu hidžáb znamená závěs, který měl být umístěn mezi Prorokovy ženy a medínské muže. Koránský termín označující závoj, kterým se ženy zahalují, je chimár. Blíže viz Kouřilová, Iveta – Miloš Mendel (eds.): Cesta k prameni, c. d., s. 59. 213 Kouřilová, Iveta – Miloš Mendel (eds.): Cesta k prameni, c. d., s. 59-60.
49
barvu kůže nebo křivky) a doporučuje skromnost vzhledu oděvu (nemá přitahovat pohledy mužů). Dle hadíthů se ženy také nesmí oblékat tak, aby vypadaly jako muži.214 Z výše uvedeného implicitně vyplývá například také skutečnost, že muslimky nebývají časté návštěvnice bazénů, protože „do bazénu vás oblečené nepustí.“215 Muslimky v České republice řeší koupání na veřejných místech tak, že se chodí koupat v dlouhých kalhotách, tričku či tunice. „Já zkusila plavání v Brně na přehradě. Plátěné kalhoty a bavlněné tričko s dlouhým rukávem a šátek. Sice mě to v první chvíli tahalo, ale pak už to šlo.“216 Existuje mnoho důvodů, proč se konkrétně české muslimky zahalují. Některé se podřizují tlaku svého okolí, respektive tlaku ze strany manžela či jeho rodiny.217 Jiné se pro nošení šátku rozhodnou na základě osobního přesvědčení. „Nošení hidžábu může být výrazem solidarity nebo může naznačovat příslušnost ke komunitě muslimů sdílejících společný kulturní odkaz. Může znamenat odmítnutí moderního nebo západního světa pro jeho morální zkaženost.“218 Imán, která k islámu konvertovala před čtyřmi lety, nosí šátek jen poslední dva roky. „Manžel mi po svatbě řekl: ,Tak a teď budeš nosit šátek.‘ Ani se mě nezeptal! Řekla jsem mu, že šátek nosit nebudu, dokud nebudu přesvědčená, že to chci. Rok jsem nosila dlouhý rukáv, ale šátek ne. Až když manžela zavřeli, začala jsem asi po šesti měsících nosit šátek. Když jsem šla manžela navštívit o ramadánu do vězení, tak byl překvapený.“219 Sadíja říká, že byla po dobu jedenácti let v manželství křesťanka. Pak dostala rakovinu. „Vypadala jsem špatně. Po chemoterapii jsem měla vyrážky a puchýře. Šátek byl najednou na mně to jediné krásné. Začala jsem se modlit k Alláhovi a místo předpovídaných tří měsíců života jsem teď al-hamdu lilláh zdravá.“220
214
„Prorok proklel muže, kteří napodobují ženy, a ženy, které napodobují muže.“ (Sbírka al-Buchárího.) Blíže viz též Ibn Taymyah, Taqi ad-Din Ahmad: Fatwas of Muslim Women. Mansoura: Al-Manarah 2000, s. 43. 215 Z fóra Islámské komunity českých sester, debata o odívání – příspěvek Fátimy. Čerpáno z [20. 2. 2009]. 216 Z fóra Islámské komunity českých sester, debata o odívání – příspěvek Lejly. Čerpáno z [20. 2. 2009]. 217 Pokud se budeme bavit o typické české muslimské rodině vzoru česká konvertitka a muž cizinec z tradiční muslimské země. Tímto však v žádném případě nechceme marginalizovat rodinu, kde jsou oba čeští konvertité, případně kde jsou oba rození muslimové. Pro zjednodušení budeme pro tuto chvíli brát v potaz jen složení muslimské rodiny nejtypičtější pro Českou republiku. 218 Kouřilová, Iveta – Miloš Mendel (eds.): Cesta k prameni, c. d., s. 56. 219 Z rozhovoru s Imán, 23. 1. 2009. 220 Z rozhovoru se Sadíjou, 23. 1. 2009.
50
Často má na rozhodnutí, zda nosit šátek či ne, rozhodující vliv okolí: „Výmluva dívek, proč nenosit šátek, je taková, že se budou všichni dívat.“221 Ve velkém městě je rozhodnutí zahalit se pro ženy mnohem snazší, než tomu tak je pro ženy z malých obcí. „Lidé se na mě s šátkem na hlavě dívají v metru. Je to nepříjemné, ale v Praze to ještě jde. Tady je mnoho skupin – pomalovaní, skini.“222 Záleží na sociálním prostředí, v němž se muslimky denně pohybují, a na jeho otevřenosti pro přijímání netradičních novot a zvyklostí. Na vesnicích proto bývají lidé k zahalování muslimek méně vstřícní, paradoxně i přes skutečnost, že právě ve venkovském prostředí se lze stále ještě setkat se staršími ženami, jimž šátek běžně pokrývá hlavu. Na rozhodnutí nosit šátek může mít vliv i mínění přátel či spolužáků ve škole. „Ve škole jsem se opravdu nesetkala s nějakým negativním ohlasem. Jen v prvním ročníku jsem to řekla jedné spolužačce, že jsem muslimka a že bych chtěla nosit šátek, a zajímalo mě, co si o tom myslí. Ona mi odpověděla, že si myslí, že ostatní by se na mě blbě dívali, a to mě trochu ovlivnilo. Říkala jsem si, že má asi pravdu. Ale po těch prázdninách v září jsem přišla první den do školy v šátku a oni teda koukali.“223 Nejčastěji mají české konvertitky obavu z toho, jak přijmou jejich šátek 224
rodiny.
„V té době už jsem věděla, že chci být muslimka, ale matce jsem to přímo
tehdy ještě neřekla. Ona mi pak řekla: ,A proč sis nemohla vybrat něco jiného? A to je stejně jenom proto, že se chceš někam zařadit. Proč sis nemohla vybrat něco jiného? Proč se chceš zařadit zrovna mezi ty, co si dávají na hlavu nějakou hadru.‘ Takhle mi to řekla. O něco později, když se třeba ve Francii řešily ty šátky, tak se mě ptala, co já si o tom myslím. Tak jsme si takhle vyměnily nějaké názory a dá se říct, že už se nikdy nestalo, že by se kvůli tomu třeba naštvala. To ne. Začala to vnitřně respektovat. Pro tatínka, zarytého ateistu, to bylo také těžké pochopit, ale taky to začal respektovat, a pak mě i překvapilo, že ten šátek celkem přijal. Měl jako spíš jenom takovou poznámku, jestli je mi zima na uši.“225 U mužů nebývá jejich muslimské vyznání dle odění většinou na první pohled zjevné, nicméně u žen je tomu kvůli šátku přesně naopak. V České republice lidé na ženy nosící hidžáb často pohlížejí s nedůvěrou. „Nejde ale přitom o pouhý výsledek
221
Z rozhovoru s Imán, 23. 1. 2009. Z rozhovoru se Sadíjou, 23. 1. 2009. 223 Záznam rozhovoru s H., 25. 10. 2007; nepublikované interview, které mi laskavě poskytla pro účel mé magisterské diplomové práce někdejší studentka žurnalistiky a politologie Petra Kuklová. 224 Z rozhovoru se Sadíjou, 23. 1. 2009. 225 Záznam rozhovoru s H., 25. 10. 2007. 222
51
skutečnosti, že islám tady nemá právě nejlepší reputaci, avšak možná mnohem podstatnější fakt, že Češi nejsou na takto otevřený projev religiozity připraveni.“226 Někdy se tak zdejší muslimky mohou setkat s různými projevy nesnášenlivosti. „Jedna žena měla na ulici na sobě hidžáb a starší pán jí ho strhnul z hlavy. Řekl, ať táhne, odkud přišla. Tak odpověděla, že teda pojede zpět do Bystrce.“227 Jindy mohou narazit na pocity nepochopení. „Jednou v létě jsem šla do Makra a jeden člen ostrahy mi říkal: ,Prosím vás, sundejte si ten šátek z hlavy, jste v tom zamotaná. Já se na vás nemůžu koukat, na to, co máte namotané kolem hlavy.“228 Mnoho žen proto i ve městě chodí bez šátku a uvazují si ho až třeba v mešitě.229 H. si den, kdy začala nosit hidžáb, vybavuje naprosto přesně. Předtím chodila cestou do mešity bez šátku. Ten si nasadila až v mešitě. „A pak se to vyvíjelo tak, že když jsem šla z mešity, tak jsem šla v šátku, byla jsem plná energie a síly. A potom, když jsem šla zase příště, tak jsem si zase netroufla. A pak jsem začala tak, že když jsem byla ve městě, tak jsem ho měla, a když jsem šla domů, tak jsem si ho sundala, protože jsem měla strach, co mi na to řeknou rodiče.“230 Základní požadavky na odívání jsou však kladeny nejen na ženy, ale rovněž na muže. „Cudnost vyžaduje, aby oblast mezi pupíkem a koleny byla zahalena přede všemi lidmi, kromě manželky. Mužské oblečení by se nemělo podobat ženskému, a také by nemělo být upnuté či provokativní.“231 Ale třeba v mešitě je u nás zcela nemyslitelné potkat muslima, který by se modlil do pasu vysvlečený. Většinou na sobě mají alespoň košili s krátkými rukávy. Muži také nesmí nosit zlato a hedvábí.232 To vše je vyhrazeno a náleží jen ženám. Muži by tak dokonce neměli ani spát v hedvábném ložním povlečení. Nošení dlouhých plnovousů není povinnost, ale sunna. „A když už vousy mám, tak je harám si je oholit.“233 Muslim má správně používat voňavku doma i mimo dům. Ženy mohou naopak parfém používat výhradně jen doma.234 Většina hadíthů zmiňujících ženy také
226
Mendel, Miloš – Bronislav Ostřanský, Tomáš Rataj: Islám v srdci Evropy, c. d., s. 428. Z rozhovoru s Džamílou, 2. 2. 2009. 228 Z rozhovoru se Sadíjou, 23. 1. 2009. 229 Z rozhovoru s Imán, 23. 1. 2009. 230 Záznam rozhovoru s H., 25. 10. 2007. 231 Ali, Mary: The Question of Hijab. Why do Muslim women cover their head? [online]. Dostupné z [16. 3. 2009]. Hadíthy týkající se oblečení pojednávají především o mužském oděvu, přičemž největší důraz je kladen na to, jak se oblékal Prorok a jeho druhové. Blíže viz Kouřilová, Iveta – Miloš Mendel (eds.): Cesta k prameni, c. d., s. 60. 232 Ibn Taymyah, Taqi ad-Din Ahmad: Fatwas of Muslim Women, c. d., s. 42-43. 233 Z rozhovoru s Lukášem Větrovcem, 16. 4. 2009. 234 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 5. 3. 2009. 227
52
zakazuje umělé prodlužování vlasů a tetování. Nošení šperků mimo domov platí pro ženy za harám.235 Také vytrhávání si obočí je pro ženu harám. Nicméně mnohé ženy tento zákaz nerespektují. V České republice není pro muslimky příliš velký výběr hezkého halál oblečení. V Praze je takový obchod sice hned u mešity, nicméně je zde jen omezený sortiment a „brože jsou v obchodě pořád stejné.“236 Dále je v Praze například ještě obchod Ganga (Koněvova 51) a v Brně obchody HI-ISIS (Lidická ulice 38; Náměstí svobody 17), kde lze sehnat zboží (šátky, niqáby) dovezené z Egypta. Vhodné oděvy lze sehnat též v indických obchodech, ale ty jsou hodně drahé.237 České muslimky mají ještě možnost oděv si ušít. Často také využívají svých návštěv v muslimských zemích za účelem nákupu vhodného oblečení a doplňků, případně o své chystané cestě dají dopředu vědět svým „sestrám,“ kterým pak jejich objednané oblečení ze zahraničí dovezou. Domlouvají se osobně nebo přes fórum komunity.238 V brněnské mešitě dávají nové muslimce tzv. otvírací balíček, který obsahuje kromě modlitebního koberečku a základního návodu, jak dělat modlitbu, též šátek a abáju, „protože se zde tyto věci velmi špatně shánějí.“239
235
Kouřilová, Iveta – Miloš Mendel (eds.): Cesta k prameni, c. d., s. 60. Z rozhovoru se Sadíjou, 23. 1. 2009. 237 Z rozhovoru s Džamílou, 2. 2. 2009. 238 Z rozhovoru s Enisou, 23. 1. 2009; s Džamílou, 2. 2. 2009. 239 Z rozhovoru s Džamílou, 2. 2. 2009. 236
53
4 Vztahy v rodině i mimo ni Ještě než se začneme zabývat zvyky a rituály, které doprovázejí životní cyklus každého muslima, je třeba si přinejmenším letmo přiblížit pravidla, která upravují vztahy v muslimské rodině i mimo ni. Islámský zákon obsahuje přesná nařízení, která se týkají vztahů mezi muži a ženami. Určující význam má stav mahram, což je pojem označující přípustný stupeň pokrevní příbuznosti, v němž spolu muži a ženy nesmí uzavírat sňatky, a mohou se tak stýkat mezi sebou. „Řádná muslimská žena se nikdy společensky nestýká s mužem, který nepatří do mahramu.“240 Pokud se nelze vyhnout kontaktu s nemahram muži, jako třeba při návštěvě lékaře, měl by být přítomen ještě nějaký blízký příbuzný ženy. České muslimky si však přístup zdejších lékařů do velké míry chválí. Je totiž možné se u českých lékařů nezřídka setkat se znalostí těchto základních společenských pravidel. „Nedávno byl doprovodit jeden muslim svou manželku na hematologii. Měli jít k lékařce, ale přišel také doktor, který však automaticky pozval manžela ženy do ordinace a sám se k ní při vyšetření otočil zády.“ Pokud tedy pro muslimky existuje možnost výběru, zvolí si za své ošetřující lékaře ženy.241 V běžném životě se žena nevyhne situacím, kdy musí vyjednávat či být v kontaktu s jinými muži, například na úřadech nebo v hromadné městské dopravě. Protože jde o nevyhnutelné a neovlivnitelné situace, tento kontakt je povolen.242 Ženě je dovoleno mluvit s mužskými příbuznými, učiteli, sousedy, vedoucími v práci a dalšími lidmi a to až do té doby, dokud existuje důvěra a „pokušení je omezené.“ Ženy i muži ale mají zachovávat plachost a stydlivost při styku a rozhovoru s druhým pohlavím. „Islám nezakazuje ženám mluvit s muži ani mužům se ženami, pokud to vyžaduje situace a konverzace bude v hranicích islámské šarí´yi. (…) Nicméně této záležitosti vládnou tradice a zvyky, které se mění od země k zemi, s časem i podle situace.“243 Dobrovolně vyhledávat místa, kde jsou ženy a muži nemahram, se ale v žádném případě nedoporučuje. „Ja jezdím do práce v buse s muži. Ale rozdíl je ten, že do práce musím, do kina nemusím. Muslimská žena by měla trávit svůj volný čas islámsky, v 240
Denny, Frederick M.: Islám a muslimská obec, c. d., s. 143. Mahram je rovněž označení pro osobu v příbuzenské linii. 241 Z rozhovoru s Enisou, 23. 1. 2009; s Amín, 23. 1. 2009; s Jalalem Atassim, 11. 11. 2008. 242 Z rozhovoru s Amín, 23. 1. 2009. 243 Fatwy – mluvení s příslušníky opačného pohlaví. [online]. Dostupné z [17. 3. 2009].
54
souladu s islámem: ,A zůstaňte ve svých domech.‘ Naprosto souhlasím s Adamkos mum2005, ve filmech je hudba (haram), awrah244 cizích mužů a žen (haram), milostné scény (haram), romantické příběhy, kde figuruje nemanželský vztah, sex, nevěra, střídání partnerů, zbytečné mixování v kině mužů s ženami ve tmě…No co je tedy na tom halal?“245 Neexistují však žádné zákazy, které by upravovaly společenský styk žen s ženami a mužů s muži. „Když se například muslimové z různých rodin sejdou k jídlu, je zvykem, že ženy setrvávají v oddělených místnostech a jedí společně a muži se také stýkají jen mezi sebou.“246 To jsme viděli při oslavě ramadánu, ale setkáme se s tím též třeba při svatební hostině. Vztah cizího muže a cizí ženy se tak ve společnosti řídí čtyřmi následujícími pravidly. Když vyjdou z domu, mají povinnost zakrývat to, co musí zakrývat ze svého těla. Když jsou na veřejnosti, nesmí se dotýkat (až po svatbě) - žena se může dotýkat otce, bratra, syna, vnoučat, ale ne cizího muže. Když spolu komunikují, nesmí se urážet a ubližovat si. Když jsou v uzavřené místnosti, nikdy tam nesmí být o samotě.247 Pokud se spolu scházejí muž a žena, je nutný dohled třetí osoby. Tou by měl být muž od slečny či paní. Hadíthy totiž praví, že: „Je-li cizí muž s cizí ženou o samotě, tak třetí mezi nimi je šajtán.“248 Těmito pravidly by se tedy měli muslimové a muslimky v běžném životě řídit. „My s manželem jsme se nejdřív vzali, a až potom jsme někam chodili. Manžel je Arab.“249 H. vzpomíná, že byla v kontaktu se svým budoucím manželem čtyři měsíce jen v rámci školy a mešity. Nedošlo mezi nimi v této době k žádnému fyzickému kontaktu. Vzájemně si vykali. Změna v tomto ohledu nastala až po uzavření sňatku.250 Avšak ne všichni tato pravidla striktně dodržují. „Na rande by měla být třetí osoba. To
244
Termín, který označuje části těla, které nemají být odkryté před zraky veřejnosti. Z fóra Islámské komunity českých sester, debata o mahram. Čerpáno z [20. 2. 2009]. 246 Denny, Frederick M.: Islám a muslimská obec, c. d., s. 143. 247 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 11. 11. 2008. 248 Z rozhovoru s Lukášem Větrovcem, 13. 11. 2008. Šajtán znamená v překladu ďábel, satan. Podle Koránu jde o padlého džina Iblíse, který se odmítl klanět Adamovi, a za to ho Bůh proklel. Od Boha žádal odklad do dne vzkříšení, který mu byl udělen, a tím dostal možnost vystavovat pokušení ty, kteří nejsou věrní Bohu. Podle tradičních představ dává světským věcem přitažlivost a svým našeptáváním nabádá ke konání zavrženíhodného, harám a svádí lidi k bloudění. Blíže viz Pavlincová, Helena – Břetislav Horyna (eds.): Judaismus, křesťanství, islám, c. d., s. 531. 249 Z rozhovoru s Amín, 23. 1. 2009. 250 Záznam rozhovoru s H., 25. 10. 2007.
245
55
znamená žádné ťuťu muťu, protože pokud ke svatbě nedojde, neměl by tam být vybudovaný cit. Sice se dotýkají, líbají, ale ve skutečnosti se nesmí držet ani za ruku.“251 Tělesný styk má být proto až po svatbě. Nicméně na veřejnosti nebývá ani již u sezdaných muslimských párů zvykem procházet se na ulici a držet se při tom za ruce. „Většinou se to nepraktikuje v konzervativnějších společnostech. Ale v Čechách jak kdy, jak kdo, ale není to považováno za vhodné.“252 Nelze však zapomínat ani na ty, kteří se dle předepsaných společenských norem nechovají, či je přinejmenším obcházejí. Blanka, jejímiž čtyřmi partnery byli muslimové, říká, že se k ní všichni na veřejnosti chovali velmi odměřeně. Nechtěli s ní být viděni. „Přestože jsme byli venku spolu, tak kolem recepce na kolejích jsme šli každý zvlášť.“ Musíme zdůraznit, že Blanka byla v té době panna a s nikým z nich neměla nikdy sexuální styk. Důležité je také to, že vyznává křesťanství. Když svým partnerům tyto informace svěřila, zdálo se jí, že u všech stoupla v ceně, protože: „Češky nemuslimky berou jako coury – jsou k tomu vedeni rodinou, svými předsudky, že když vidí filmy, jak se ženy svlékají, tak že to je tady úplně normální.“ I tak jsou její osobní zkušenosti takové, že na veřejnosti ji nikdo za ruku nevzal, ale jakmile se zabouchly dveře na pokoji, tak se jejich odměřené chování proměnilo ve velmi „vášnivé.“ S jedním ze svých partnerů, s nímž spolu později také uvažovali o svatbě, respektive o tzv. dočasném sňatku, se prý krátce po seznámení domluvili, že pro ně on objedná na večer pokoj na koleji. „Nechtěl, aby to jeho spolubydlící věděli, a tak si vzal čepici, že jde do CPS,253 batoh plný knih a šel jen o několik pokojů dál, kde jsme spolu strávili noc.“254 Bývalému partnerovi Cecílie (muslim z Afghánistánu) nevadilo, že není křesťanka ani židovka. Když se potkali, byla panna, a taky cítila, že to pro něj mělo velký význam. „Myslel si, že jsem jiná než ostatní holky tady. Byla jsem považována za lepší než ostatní, čistě proto, že jsem byla panna, bez ohledu na to proč.“ Na veřejnosti se vodili za ruku a chodili spolu do kina. Choval se prý tak, jako většina kluků tady. „Říkal, že jsme ,Sex Republic.‘ Jenom já jsem byla ta jiná. Podle mě to strašně paušalizoval, byl přesvědčený, že lidi tu nejsou dobří, špatně žijí, nechovají se k sobě dobře. Z pohledu islámu to samozřejmě je pravda, že se nechovají lidi správně, to 251
Z rozhovoru s Džamílou, 2. 2. 2009. Z rozhovoru s Muneebem Hassanem Al-Rawim, 13. 11. 2008; s Lukášem Větrovcem, 13. 11. 2008. 253 Centrální počítačová studovna v budově Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně, která je otevřená 24 hodin denně. 254 Z rozhovoru s Blankou, 3. 12. 2008. 252
56
celkem chápu. Ale co nechápu, je, proč tedy, když jsou tu všichni tak špatní, žije jako my? Ve skutečnosti si myslím, že se mu líbila ta volnost a svoboda. To, že můžeš s někým chodit a nemusíš si ho vzít. Tady jsem právě viděla rozpor mezi tím, co považoval za správné a tím, jak se choval. Protože když je přesvědčený, že je správné mít sex jenom se zákonitou manželkou, tak se podle toho má chovat.“ Choval se v rozporu s pravidly islámu, protože zde necítil tlak sociálního okolí, jak by tomu jinak bylo v tradiční islámské zemi. Podobně se prý chovali i jeho přátelé, kteří se zde nemodlili, pili alkohol a rovněž udržovali i mimomanželské vztahy.255 V České republice je zvykem si při představení či při pozdravu podávat ruce. V islámu je však takový dotek cizí ženy s cizím mužem hodnocen jako harám. Pokud se muž dotkne ženy a pocítí při tom touhu, dojde již k rituálnímu znečištění.256 Ovšem není to tak, že když v Čechách žena nemuslimka podá ruku muslimovi, bude její ruka odmítnuta. Zdejší muslimové si uvědomují, že jde o místní tradici, které se ve většině případů přizpůsobí. Blanka má takové zkušenosti, že si s britskými muslimy normálně podávala ruce. „Méně věřící, ti si podávali ruce. Ale ortodoxnímu věřícímu tě nikdo nepředstaví. Nikdy mi nepodali ruku, nikdy se se mnou nebavili.“257 Záleží tedy na konkrétních jedincích, zda jsou ochotni podvolit se odlišným kulturním zvyklostem. Pokud se blíže zaměříme na to, jak islám hledí na ženu, zjistíme, že v ní spatřuje zejména matku. Matka má v islámu úctu a postavení trojnásobně otce. „Matka má tři díly úcty a čtvrtý díl je otce.“ Matce se nemá odporovat, ani se na ni nesmí zvedat hlas, protože syn ani dcera nikdy matce nevrátí to, co jim matka dala. „Muhammad řekl, že zatímco ona se starala, abys žil, tak ty se staráš, aby umřela.“258 Například než si muž vezme za manželku určitou ženu, tak se musí nejdříve zeptat maminky, jestli ona s tím souhlasí. Také v tradiční muslimské velkorodině je dítě předmětem zájmu nejen matky, ale též tchyně, která má právo do výchovy potomka svého syna zasahovat. Vztah mezi matkou a snachou tak nabývá zvláštní povahy a má pevně stanovená pravidla. Synova matka má právo dané Koránem i hadíthy zasahovat do citového stavu svého syna a snachy, může proto zasahovat kdykoli do jejich soukromí, což se často stává kamenem
255
Z rozhovoru s Cecílií, 18. 3. 2009. Pohledy na rituální znečištění se i v tomto bodě mohou různit. Viz například Ibn Taymyah, Taqi adDin Ahmad: Fatwas of Muslim Women, c. d., s. 26-28. 257 Z rozhovoru s Blankou, 3. 12. 2008. 258 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 11. 11. 2008. 256
57
úrazu při adaptaci evropských dívek, jež se provdají do arabských a jiných islámských zemí.259 „Manžel mi nikdy nedá přednost před maminkou - to je jeho maminka.“260 Dle Proroka je na prvním místě matka, na druhém místě matka, na třetím místě matka, a pak až otec.261 Blanka říká, že všichni její muslimští partneři zbožňovali svou matku. Často jí volali a hovořili o ní s velkou úctou.262 Partner Cecílie často říkal, že matka pro něj má zvláštní významné postavení. Že se musí poslouchat, „což moc nedělal, protože kdyby věděla, co tu dělal, tak by jí asi trefil šlak. Ale vycítila jsem, že maminku bere trochu jinak, že je pro něj hodně důležitá.“263 Ovšem nejen matka, ale rovněž otec je jako živitel rodiny svými dětmi uznávaný a respektovaný. Muž je v islámu povinen pracovat a zajistit tak živobytí celé rodině. To znamená, že se musí postarat o bydlení, stravování i odívání celé, v mnoha zemích dosti početné, rodiny. Naproti tomu žena není povinna pracovat, ale může. A co si vydělá, může, ale nemusí, dávat na chod společné domácnosti.264 Mezi muslimy se rodiče těší velké úctě. Nebývá zvykem jim odmlouvat. Děti ke svým rodičům chovají hluboký respekt. Platí pro ně také povinnost postarat se o rodiče, než dožijí. „Můj manžel [z Alžírska] tu byl překvapený, že jsou zde domovy důchodců, protože rodiče se o tebe starali celý život.“265 S nadsázkou mnozí tvrdí, že v arabském islámském světě „neexistují“ domovy důchodců.266 Děti se musí o své rodiče postarat. V České republice si na tento kritický moment musíme počkat, protože čeští muslimové k tomuto období svého života ještě generačně nedospěli. Zda se o současnou generaci českých muslimů a muslimek postarají jejich děti, se tak uvidí až v několika příštích desetiletích.267
259
Křikavová, Adéla – Miloš Mendel, Zdeněk Müller, Vladislav Dudák: Islám – ideál a skutečnost, c. d., s. 149. 260 Z rozhovoru se Sadíjou, 23. 1. 2009. 261 Z rozhovoru s Džamílou, 2. 2. 2009. 262 Z rozhovoru s Blankou, 3. 12. 2008. 263 Z rozhovoru s Cecílií, 18. 3. 2009. 264 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 11. 11. 2008. 265 Z rozhovoru s Imán, 23. 1. 2009. 266 Plní funkci především pro lidi, kteří jsou osamělí a o něž se nemá kdo postarat. Pak také existují mnozí muslimové, kteří nemají možnosti se o rodiče sami postarat, a také ti, kteří se o rodiče zkrátka nezajímají. 267 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 11. 11. 2008; s Lukášem Větrovcem, 13. 11. 2008; se Sadíjou, 23. 1. 2009; s Džamílou, 2. 2. 2009.
58
5 Životní cyklus 5.1 Narození Ještě než se začneme podrobněji věnovat zvykům a rituálům vážícím se na narození dítěte, je třeba se krátce seznámit s vírou rodičů budoucího novorozence. Muslim se může oženit pouze s muslimkou, židovkou či křesťankou, respektive s příslušnicí lidu knihy.268 Muslimce je povoleno z mnoha příčin vzít si za manžela pouze muslima. Jedním z důvodů je ten, že: „Muslim je povinen tolerovat víru příslušnice lidu knihy. Na rozdíl od něj ale židé a křesťané neuznávají proroka Muhammada ani islám.“269 Pro muže i ženu platí společný zákaz pojmout za manžela či manželku nevěřící, protože ti nesdílí stejné poselství od Boha „a mohli by je svádět k přejímání prvků nevíry.“270 Pokud manželský pár tvoří muslim a muslimka, dítě je považováno rovněž za muslima. V případě, že žena vyznává židovství či křesťanství, je jednou z podmínek uzavření sňatku dohoda, že děti narozené z manželství budou muslimové. Dítěti se proto také hned po narození předříkává do pravého ucha výzva k modlitbě adhán271 a do levého ucha iqáma.272 „A tak zcela první slovo, které dítě uslyší je Bůh, a tak začíná svůj život muslima s dvojnásobnou výzvou, aby ho uctívalo.“273 Volání k modlitbě pronáší nejčastěji manžel, pokud asistuje u porodu, nebo případně jiný mužský člen rodiny či blízký přítel. Může to být ale též lékař, pokud je to muslim. Výzva se novorozenci šeptá zpravidla hned po porodu, ale lze ji říci i později.
268
Arabsky ahl al-kitáb. Autentické slovo Boží bylo nejprve vyjeveno Izraelitům skrze biblického proroka Ibrahíma (Abrahama). V něm Korán vidí prvního muslima. Je též otcem Isháka (Izáka) a Ismá′íla (Izmaela), přičemž v něm muslimové vidí svého praotce. Uctivý vztah mají také k dalším prorokům, mezi něž patří Jan Křtitel i Ježíš. Přes stálou dezinterpretaci Božího slova jsou židé i křesťané v islámu chápáni jako ahl al-kitáb a jako takoví mají v obci věřících i interpretacích právní vědy jiné postavení než pohané. Blíže viz Pavlincová, Helena – Břetislav Horyna (eds.): Judaismus, křesťanství, islám, c. d., s. 526-527. 269 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 11. 11. 2008. 270 Z rozhovoru s Lukášem Větrovcem, 16. 4. 2009. 271 Adhán je první volání k modlitbě, po němž začíná modlitební čas, a zní: „Bůh je převeliký“ (opakuje se 4x), „Vyznávám, že není boha kromě Boha“ (2x), „Vyznávám, že Muhammad je Posel Boží“ (2x), „Vzhůru k modlitbě“ (2x), „Vzhůru k blahodárnému činu“ (2x), „Bůh je převeliký“ (2x), „Není boha kromě Boha.“ 272 Iqáma je druhé volání k modlitbě, které se pronáší již těsně před započetím modlitby. Iqáma je podobná adhánu, jen je kratší a liší se v jednom verši. Její znění je: „Bůh je převeliký“ (2x), „Vyznávám, že není boha kromě Boha“ (1x), „Vyznávám, že Muhammad je Posel Boží“ (1x), „Vzhůru k modlitbě“ (1x), „Vzhůru k blahodárnému činu“ (1x), „Modlitba začíná“ (2x), „Bůh je převeliký“ (2x), „Není boha kromě Boha.“ 273 Robinson, Francis: Svět islámu. Kulturní atlas. Praha: Knižní klub, 1996, s. 188.
59
„Já jsem rodila narychlo císařským řezem, čili manžel to nestihl a pošeptal to až později.“274 O sedm dní později, zejména v arabských zemích, se dítě pojmenovává během obřadu, který se nazývá aqíqa. V České republice se dítě tradičně pojmenovává většinou přímo u příjmu v porodnici. Nicméně aqíqa probíhá i u nás zhruba sedm dní od narození. Zvou se na ni příbuzní a přátelé rodiny. Kromě toho, že se zde v některých případech dává dítěti jméno, uvádí aqíqa též nového muslima či muslimku do společenství ummy, v níž bude nadále vyrůstat. Rodiče by měli v tento den, pokud na to mají dostatek financí, obětovat za chlapečka dvě ovce a za holčičku jednu ovci. O toto maso se pak na oslavě rozdělí se svými hosty a část oběti se dává také chudým souvěrcům. Obvyklým pokrmem pro tento den je tak pro účastníky oslavy rýže s jehněčím.275 K oslavě se váže zvyk ostříhat dětem všechny vlásky. Jedná se o tradici sunnu, kdy Fátima276 ostříhala svým dvěma synům všechny vlasy, zvážila je a dala tolik gramů stříbra, kolik vážily, chudým. Dnes se dává jako almužna buď stejné množství stříbra, zlata nebo častěji jejich hodnota v penězích.277 Někteří rodiče stříhají vlásky, ale například Džamíla nestříhala, protože jejich syn byl tak malý, že žádné neměl. „Chuděry maminky, které mají děti, které mají hodně vlásků.“278 Mnozí rodiče též vlasy nestříhají vůbec, jen jejich přibližnou váhu odhadují. Volba jmen dětí narozených smíšené rodičovské dvojici (u nás nejčastěji otec dítěte pochází z oblasti Předního východu či severní Afriky) se řeší obvykle dvojím způsobem. Buď mají rodiče na paměti, že dítě bude trvale žít v České republice, a pojmenují ho jménem u nás běžným, respektive jménem mezinárodním, nebo se s ohledem k rodinným, případně náboženským důvodům rozhodnou pro výběr jména orientálního.279 Oblíbená jména pro děti jsou jména proroků (Muhammad, Šuajb) či významných historických postav (Hassan, Fátima, Aiša, Abdulláh). Rodiče v České republice však vybírají schůdnější jména. „Nejčastěji se dávají jména Aiša, Fátima,
274
Z rozhovoru s Džamílou, 2. 2. 2009. Také u porodu v nemocnicích obvykle vycházejí ženám vstříc a pokud je to možné, asistují jen lékařky a ženský personál. 275 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 5. 3. 2009; s Džamílou, 2. 2. 2009. 276 Fátima byla dcerou proroka Muhammada a jeho první ženy Chadídži. Za manžela měla prorokova bratrance a čtvrtého chalífu Alího Ibn Abí Táliba, s nímž měla syny Hasana a Husajna. 277 Lze se setkat se zvykem, že někteří dávají za holčičku stříbro a za chlapečka zlato, nicméně Fátima měla samé syny a za každého dala dle tradice stříbro. 278 Z rozhovoru s Džamílou, 2. 2. 2009. 279 Knappová, Miloslava: Jak se bude Vaše dítě jmenovat? Praha: Academia, 1996, s. 315. Tomu, jak by měl muslim správným způsobem pojmenovat své dítě, se také věnuje řada exegetické literatury a hadíthů.
60
Marjam, Mirjam a Jasmína pro holčičky a pro chlapce Adam, Jakub, Josef. Aby to nedělalo problémy ve škole, když to děcka vysloví.“280 Jeden muslimský pár dal zase naopak své dceři pro Čecha obtížně vyslovitelné jméno Ghazwa,281 protože oba mladí rodiče mají v plánu se po dokončení studií odstěhovat do rodné země manžela. Někdy se lze také setkat s tím, že se dítě oficiálně jmenuje Adam, ale otec mu říká jinak (třeba Omare nebo Abdu – zkrácenina Abdulláha). Příjmení dítě dostává automaticky po otci. V České republice je potřeba zapsat jméno dítěte na matrice do knihy narození. Až pak může být vydán rodný list a jméno se objeví v dalších dokladech. Tuto záležitost řeší zákon č. 301/2000 Sb. o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů. Pokud se jedná o cizojazyčné jméno, řídí se matriky knihou Miloslavy Knappové282 Jak se bude vaše dítě jmenovat?. Tato kniha obsahuje mimo jiné seznam cizojazyčných (arabských, íránských a indických) jmen. Pokud vybrané jméno v seznamu není, vyžadují matriky odborné vyjádření kompetentního pracoviště (např. Ústav pro jazyk český Akademie věd) či posudek vyhotovený Knappovou o tom, zda se vybrané jméno v dané zemi skutečně používá. Jinou možností je, že se rodiče obrátí na velvyslanectví země, odkud jeden z nich pochází, s žádostí o vystavení potvrzení pro matriku, že vybrané jméno existuje a běžně se užívá.283 Cena takového posudku se odvíjí dle obtížnosti dohledávání jednotlivých jmen. Dle zkušenosti jedné muslimky, která si nechala posudek vypracovat, se za jeho vypracování platí zhruba 800-850,- Kč. Jiná muslimka zase popisuje své zkušenosti z matriky následovně: „Volala jsem na matriku, řekla jsem paní úřednici druhé jméno egyptské. A jelikož není v seznamu, tak mi dala telefon na paní Dr. Knappovou. Ta mi do týdne vyrobila a poslala znalecký posudek na jméno, že ho můžu v ČR užívat. Dopis je s kulatým razítkem a byl poslán na dobírku za 770,- Kč. Bez tohoto dopisu bych to jméno dát nemohla!!!! Na matrikách mají seznam a pokud tam příslušné jméno není, musíte kontaktovat Dr. Knappovou. Pokud jméno uzná, pošle vám posudek. Pokud neuzná, nic se neposílá (neplatí).“284
280
Z rozhovoru s Muneebem Hassanem Alrawim a Lukášem Větrovcem, 13. 11. 2008. Ve jménu ةopq se počáteční písmenko غ- gh čte jako chrčivé R. 282 Soudní znalkyně v oblasti jazykovědy. Byla jmenována ministrem spravedlnosti a posudky na neobvyklá jména píše již více než dvanáct let. 283 Mendel, Miloš – Bronislav Ostřanský, Tomáš Rataj: Islám v srdci Evropy, c. d., s. 427. 284 Z fóra Islámské komunity českých sester, debata o jménech. Čerpáno z [20. 2. 2009]. 281
61
Problematický může být též přepis orientálních jmen do češtiny. Mnoho těchto zemí totiž používá přepisu francouzského, anglického (Aiša – Aisha) či jiného, často v návaznosti na někdejší koloniální správu. České zákonné směrnice nevylučují ani zápis cizojazyčné podoby orientálního jména. Například Džamíla lze zapsat i Jameela (anglický přepis).285 Jalal Atassi byl v Čechách původně zapsán jako Džalal, ale jméno si nechal přepsat, protože v zahraničí lze jméno v této podobě lépe vyslovit. Také pokud se stejné jméno píše jinak v angličtině i češtině, ale vyslovuje se stejně, je potřeba potvrzení odborníka, že jde o jedno a též jméno.286 V České republice je u nemuslimů zvykem slavit každý rok narozeniny i jmeniny. Jinak je tomu však u sunnitů v tradičně islámských zemích, kde si rodina tyto svátky nepřipomíná. To proto, že: „(…) slavení narozenin není ze Zákona Božího, který přinesl Muhammad, nechť mu Bůh žehná.“287 V Čechách záleží na konkrétní rodině, zda se rozhodne tyto svátky slavit či ne. Roli hraje především to, zda se rodina skládá z rodilých muslimů nebo zda je jeden z rodičů (případně oba) českým konvertitou. V tom případě někteří rodiče slaví první roky života svého dítěte narozeniny i jmeniny. „Některé ženy pečou dort jako almužnu pro ty, co se modlí v mešitě. Jeden chlapeček měl šest měsíců, tak jeho tatínek donesl polévku, jídlo, sladkosti. To záleží na osobě. Můj manžel je proti slavení narozenin. Když byl naší holčičce rok, tak jsme to slavili, ale potom už ne. A vůbec mi to nechybí.“288 J. Atassi je ze smíšeného manželství (matka Češka, otec Syřan). Vzpomíná si, že když mu bylo ještě pět šest let, tak slavili narozeniny i svátek, protože to matka chtěla oslavit. Ale pak to slavit přestali, protože ho to přestalo zajímat, neboť islám nepředepisuje slavit narozeniny a jmeniny. A dodává, že: „Když děti vidí, že ostatní to slaví, tak rodiče kvůli nim slaví něco jiného – že se dobře učí ve škole, nebo že se dobře učí Korán.“289 Obvykle týden po narození se u chlapců provádí obřízka, která v islámu náleží k přirozené čistotě těla – fitra. Dle hadíthů k ní patří kromě obřízky ještě odstraňování ochlupení na intimních místech, odstraňování ochlupení v podpaží, zastřihování vousů a
285
Knappová, Miloslava: Jak se bude Vaše dítě jmenovat?, c. d., s. 316. Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 11. 11. 2008. 287 Z fóra Islámské komunity českých sester, debata o slavení svátků. Čerpáno z [25. 1. 2009]. 288 Z rozhovoru se Sadíjou, 23. 1. 2009. Sadíja pochází z katolické rodiny ze Zakarpatské Ukrajiny. K islámu konvertovala až po jedenácti letech manželství. 289 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 11. 11. 2008. 286
62
stříhání nehtů.290 Provádí se obvykle od sedmého dne po narození dítěte až do čtyřicátého dne po narození dítěte, případně do věku sedmi až dvanácti let. Pokud muž konvertuje k islámu v dospělosti, nechá se obřezat také. V České republice se obřízka dělá jen v celkové narkóze, což představuje pro mnohé rodiče velký problém: „U nás obřízku nikdo v sedmi dnech věku dítěte neudělá. Jen pod narkózou, ale my chtěli lokální umrtvení. Počkali jsme, až než jsme jeli do Alžíru, kde to dělali pod lokální narkózou.“291 V Čechách na chirurgii obřízku většinou odkládají až na pozdější věk, „proto to mnozí nechávají na návštěvu své rodné země.“292 Také Amín na urologii řekli, že obřízku jejímu synovi bez problémů udělají, ale až v jeho šesti letech.293 Obřezání se stává rovněž důvodem k oslavě, na kterou se pozvou rodinní příslušníci, přátelé a známí. V Alžírsku se den před obřízkou slaví pozdě večer za rachotu rachejtlí, pojídání dortů a jiných pochutin, neboť se pro chlapce a jeho rodinu jedná o velkou událost. V České republice se však obřízka takto velkolepým způsobem neslaví. Spíše se za to dá dětem malý dáreček. Některé maminky také po obřízce udělají chlapci na ruku hennou kolečko.294
5.2 Dětství a dospívání V muslimských rodinách provází děti od samého jejich narození Korán. Někdy z něj dokonce těhotné ženy předčítají ještě svým nenarozeným dětem. Když pak batolata začínají mluvit, učí se nejdříve, kromě obvyklých slov máma – máma a táta – bába, základní islámská slova a věty a také číst a recitovat Korán. Mezi nejvýznamnější promluvy patří basmala („Ve jménu Boha milosrdného, slitovného“), případně první slova zjevená prorokovi Muhammadovi („Přednášej ve jménu Pána svého, který stvořil, 290
Hanafijský mazhab obřízku řadí k činům velmi doporučeným, zatímco třeba hanbalovský mazhab za čin povinný. Blíže viz Raising Positive Children: Part 6: The Seventh Day – Male circumcision [online]. Dostupné z [20. 3. 2009]. 291 Z rozhovoru s Džamílou, 2. 2. 2009. 292 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 11. 11. 2008. 293 Z rozhovoru s Amín, 23. 1. 2009. 294 Z rozhovoru s Džamílou, 2. 2. 2009.
63
člověka z kapky přilnavé stvořil! Přednášej, vždyť Pán tvůj je nadmíru štědrý, ten, jenž naučil perem, naučil člověka, co ještě neznal.“).295 Když je dítě schopné toto přednést, rodiče mu mohou uspořádat malou oslavu, kde dostává dárky.296 V muslimských zemích se běžně koná velkolepá oslava tehdy, když malý potomek dočte poprvé celý Korán. Například v Iráku se tento okamžik slaví velkým pochodem a hostinou, protože jde o významnou událost v životě muslima.297 V Čechách se tento životní mezník slaví drobnější oslavou v rodinném kruhu, na níž se zvou též blízcí přátelé rodiny. S obdarováváním souvisí i jistá nepsaná pravidla týkající se hraček, které se dětem dávají jako dárky po obřízce, po přečtení Koránu, za dobré výsledky ve škole, při příležitosti svátku obětování či svátku ukončení půstu. Mohou to být plyšoví pejsci (a v mešitách často také potkáte děti žmoulající v rukách plyšové psy nejrůznějších velikostí), a to i přes ne příliš pozitivní vztah muslimů k psům. Na rozdíl od psa se např. plyšové prasátko obvykle nepovažuje za vhodnou hračku pro muslimské dítě. „Ale záleží na jednotlivých rodičích, jak budou plyšové prasátko vnímat.“298 Pokud je manželský pár smíšený, například otec je z arabsky mluvícího státu a matka je Češka, mluví na dítě od narození bilingválně – otec většinou spisovnou arabštinou (tedy ne například syrským, iráckým či egyptským dialektem) a matka česky.299 Děti se učí již od malička (ve věku dvou tří let) říkat basmalu před započetím určených činností. Rodiče své potomky rovněž vedou k tomu, aby pravou ruku používaly pro věci a činnosti čisté a levou ruku pro věci a činnosti nečisté. „Učíme naše děti, aby jedly pravou rukou. Pokud je někdo levák, nevadí to, ale pokud zvládne změnit ruku, bude lepší, když ji změní.“300 Chlapci a dívky se učí od malička také šahádu, nicméně dobré a špatné skutky se jim začínají počítat až od dosažení puberty. Prorok Muhammad dle tradice řekl, že by rodiče měli vést děti k modlitbě od jejich sedmi let, a trestat je (udeřit je), pokud se ještě v deseti letech nemodlí.301 V muslimských rodinách je však běžné, že si děti zkouší modlit se již od malička spolu se svými rodiči, a to jak doma, tak také v mešitě, kde přirozeným způsobem napodobují jejich konání. „Malej je šestiletej a říká všechny 295
Korán 96:1-5. Z rozhovoru s Džamílou, 2. 2. 2009. 297 Z rozhovoru s Muneebem Hassanem Al-Rawim, 13. 11. 2008. 298 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 5. 3. 2009. 299 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 11. 11. 2008. 300 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 5. 3. 2009. 301 Ibn Taymyah, Taqi ad-Din Ahmad: Fatwas of Muslim Women, c. d., s. 35. 296
64
modlitby, samozřejmě bez očisty. Takže si tam stoupne a odříká si to.“302 Podobně děti zkouší v měsíci ramadánu držet půst, i když třeba jen na pár hodin denně, či se postí jen obden. Délka půstu se odvíjí od jejich věku. Dívky by se měly povinně zahalovat od první menstruace, nicméně podobně jako je tomu při modlení, také ony si zkouší nosit šátek již v ranějším věku. V mešitách se pak lze setkat s malými holčičkami, které se samy dožadují toho, aby jim maminky patřičným způsobem šátek sepnuly za pomoci špendlíků na hlavě. Například v pražské mešitě je k účelu úpravy šátků na okně k dispozici jehelníček. Také na dospívající mladé muslimy a muslimky se vztahuje stav mahram. To znamená, že malí chlapci a malé dívky si spolu mohou hrát, ale jakmile se přiblíží věku puberty, začínají pro nepříbuzné chlapce a dívky platit pravidla o patřičném zahalování, zákazu dotýkání se navzájem a pravidla o dohledu třetí osoby - tedy dívka a chlapec by spolu již neměli zůstávat o samotě. Islámská pravidla mohou způsobovat potíže dětem v českých nemuslimských školkách či na prvních stupních základních škol, kde se mnohdy dodnes, například kvůli tělocviku, chlapci a dívky převlékají společně v jedné místnosti. Nepatří se totiž, aby byli nazí chlapci a dívky, byť jde o děti ve velmi nízkém věku, spolu. Řešením této situace může být třeba to, že děti nosí pod oblečením oděv na tělocvik, „takže se nevysvlékají, a jsou vedeni k tomu nedívat se při převlékání na druhé.“303 Muslimské děti se musí na českých školách „vyrovnávat“ také s Vánocemi a Velikonocemi. Rodiče svým potomkům proto vysvětlují, že: „Muslimové Vánoce a Velikonoce neslaví, ale křesťané ano. Vyrábějí s ostatními dětmi všechny ty drobnosti, ale není v tom nic náboženského. Ve školce mají postavený Betlém, tak jsem dětem řekla, že Ježíš, mír s ním, je prorok, který se skutečně narodil v Palestině, a byl to moc dobrý člověk a musíme o něm mluvit hezky, ale že nezemřel, jak si křesťané myslí, ale Alláh si ho vzal k sobě do nebe.304 Hlavně ale dětem nenosí dárky Ježíšek, ale kupují jim je rodiče a příbuzní.“305 Také malá Fátimka, která navštěvuje první stupeň základní školy, „dělá s dětmi všechny ty ,dárečky‘ a zpívá písničky. Doma jí to prostě vysvětlíme 302
Z rozhovoru s Džamílou, 2. 2. 2009. Z fóra Islámské komunity českých sester, debata o dětech. Čerpáno z [20. 2. 2009]. 304 Ježíš byl dle muslimů prorok, který oznámil příchod Muhammada pod jménem Ahmad (arab. nejchválihodnější). Muslimové odmítají Ježíšovo božství jako křesťanskou falzifikaci a odmítají též jeho ukřižování. Prorok Ježíš spolu s ostatními proroky zabije Antikrista a bude dle slámu také přítomen poslednímu soudu jako svědek, co sestoupí z nebe. 305 Z fóra Islámské komunity českých sester, debata o dětech – příspěvek Karimy. Čerpáno z [20. 2. 2009]. 303
65
a je to. Před Vánocemi se mě paní učitelka ptala, jestli může Fátimka hrát s dětmi divadlo ,Co se stalo v Betlémě.‘ Nechala jsem ji a vysvětlila jí, jak to vidíme my, kdo je Ježíš atd. Ale řekla bych, že jí to bylo jedno, hlavně že mohla s dětmi hrát divadlo.“306 Ve škole se děti potýkají též s volbou mezi halál a nehalál stravou. Nicméně rodiče si většinou chválí vstřícný přístup českých školek a škol k zvláštnostem ve stravovacích návycích muslimských dětí. Běžně je možné se se školkou či školou domluvit, aby se dětem nepodávalo žádné vepřové maso. Sice tak jedí maso ze zvířat, která nebyla poražena správným rituálním způsobem, ale pokud nejde o vepřové, je možné nad tím u dětí v primárně nemuslimském prostředí zavřít oči.307 Dětem se tedy nedává vepřové maso, ale třeba polévce z hovězího vývaru či masové pomazánce se velmi často nevyhnou. Vždy ale záleží na domluvě mezi rodiči a daným učitelem, respektive kuchařským personálem. „Občas, když si učitelka vzpomněla, tak dali mé dceři místo salámové pomazánky třeba jen máslo. [Ale v nynější nové školce] na vesnici mají málo dětí a více se jim věnují. Vůbec je moje žádost nepřekvapila, berou to úplně v pohodě a dokonce se mě sami ptali, jak je to třeba s polívkama a tak. Takže když je něco s vepřovým, vaří pro dceru drůbeží. Na vývar kupují speciálně pro dceru hovězí kosti atd.“308 Rodiče také mohou děti dopředu odhlásit z oběda, pokud zjistí, že se bude podávat „špatný“ oběd. Starší děti už vědí, co smějí jíst a co ne, takže si pak místo nehalál oběda koupí třeba jen bagetu s máslem a zeleninou. Navíc mnohé jídelny dnes již nabízejí vegetariánská jídla a tak mohou místo nehalál stravy využívat tuto alternativu.
306
Z fóra Islámské komunity českých sester, debata o dětech. Čerpáno z [20. 2. 2009]. 307 Z rozhovoru s Imán, 23. 1. 2009; s Džamílou, 2. 2. 2009; s Jalalem Atassim, 11. 11. 2008; s Muneebem Hassanem Al-Rawim, 13. 11. 2008. 308 Z fóra Islámské komunity českých sester, debata o dětech. Čerpáno z [20. 2. 2009].
66
5.3 Manželství a svatební rituály 5.3.1 Podmínky uzavření manželství
V kapitole pojednávající o narození jsme se zmínili, že manželství mezi sebou mohou uzavřít pouze muslim s muslimkou, křesťankou či židovkou, respektive muslimka s muslimem. Žena vstupující do manželství by měla být také počestná – panna, případně vdova. „Pokud se žena rozhodla přijmout islám až v pozdějším věku, je považována rovněž za počestnou, protože přijetí islámu maže všechny špatné skutky.“309 Děti z těchto manželství jsou pokládány za muslimy. Pokud si muslim vezme rozvedenou ženu nebo svobodnou matku s dětmi, pak by měly být i tyto děti vychovávány jako muslimové. V České republice je zvykem, že si mnohé muslimské ženy mění příjmení po manželovi. V řadě muslimských zemí (např. Sýrie, Saudská Arábie) však žena příjmení po manželovi nepřijímá. „Někteří říkají, že všichni budou v soudný den voláni jmény svých otců, takže by si měly svá jména nechávat. Ale rozhodnutí je čistě individuální.“310 Svobodný muž se může oženit až se čtyřmi ženami, nicméně podmínkou je jeho rovný vztah ke všem svým manželkám.311 To v podstatě znamená, že musí každé své manželce pořídit stejně velký dům, stejné auto, stejně bohaté ošacení či množství šperků, musí každé věnovat stejné množství času a musí k nim chovat stejnou míru lásky. Právě splnění této podmínky mnozí shledávají za nemožné: „To si myslí můj manžel, že to nikdo nedokáže milovat dvě ženy stejně. On jim musí dát stejný čas. Ani jedna nesmí mít pocit, že ji má míň rád. To každý nedokáže.“312 V dnešní době se proto upřednostňuje svazek jednoho muže s jednou ženou. Uzákoněná polygamie je v současnosti jen okrajovou záležitostí a v mnoha islámských zemích je zákonem dokonce zakázána. Podobně je tomu tak i v České republice, kde zákon umožňuje muži uzavřít sňatek pouze s jednou ženou. 309
Z rozhovoru s Lukášem Větrovcem, 13. 11. 2008. Z rozhovoru s Džamílou, 2. 2. 2009. 311 Korán 4:3 „Bojíte-li se, že nebudete spravedliví k sirotkům... berte si za manželky ženy takové, které jsou vám příjemné, dvě, tři a čtyři; avšak bojíte-li se, že nebudete spravedliví, tedy si vezměte jen jednu nebo ty, jimiž vládnou pravice vaše. A tak se nejlépe vyhnete odchýlení.“ Někteří soudobí reformisté vykládají tyto verše jako faktický zákaz polygamie, protože muž objektivně nemůže splnit podmínky absolutní rovnosti v materiálním i citovém životě. Blíže viz Pavlincová, Helena – Břetislav Horyna (eds.): Judaismus, křesťanství, islám, c. d., s. 589. 312 Záznam rozhovoru s H., 25. 10. 2007. 310
67
Někteří muslimové v této souvislosti využívají instituci tzv. dočasného sňatku mut′a.313 Bývalý partner Blanky požadoval tento sňatek, „aby mohl ukázat své komunitě glejt, že jsme spolu oddáni, a že spolu můžeme spát.“314 Partner Cecílie se v České republice oženil s jinou ženou za úplatu, aby zde získal trvalý pobyt.315 „O rok později nebo tak nějak se zmínil o tom, že bychom mohli udělat islámskou svatbu, která nemá v České republice žádné právní důsledky. To znamená zajít do mešity nebo pozvat domů imáma, aby zarecitoval pár veršů, a byli bychom oddáni ve jménu Alláha. Tím pádem by se posvětil nás vztah a pro mého partnera by to nebyl hřích, což mi přišlo naprosto pokrytecké. Takže na to jsem samozřejmě taky nepřistoupila. Bylo to v už době, kdy jsem uvažovala o rozchodu.“316 Mnohé muslimské ženy odsuzují tyto dočasně uzavřené sňatky, protože je považují pro ženy za nedůstojné, neboť „nezachovávají jejich cudnost, která je v islámu tolik zdůrazňována.“317 Někteří na dočasné sňatky nahlížejí jako na legalizovanou formu prostituce. V pražské a brněnské mešitě proto odmítají uspořádat svatební obřad, dokud jim mladý pár nedonese oddací list z radnice. Vzhledem k tomu, že islámský sňatek může být uzavřen kdekoli, nejen v mešitě, se však dá tento požadavek poměrně snadno obejít: „Před Bohem to lze. Pár se může vzít u kohokoli doma, v restauraci… Vezme si svědky a zástupce ženy. Pro Čechy je to milenka, ale před Bohem manželka, ke které se chovám jako k manželce.“318 Protože v České republice sunnitský islám nepatří mezi registrované církve a náboženské společnosti se zvláštními právy,319 k právoplatnému uzavření sňatku je potřeba oficiálně uzavřít sňatek před státním orgánem. Tento civilní sňatek ale dle islámského práva nepostačuje k tomu, „aby pár spolu měl pohlavní styk. Je třeba uzavřít ještě sňatek podle islámských pravidel.“320 Civilní sňatek totiž není uzavřen a postaven na Koránu a sunně, nezmiňuje věno – mahr, což je jeden z pilířů islámské
313
Mut′á se uzavírá na základě smlouvy obsahující délku trvání a výšku finanční kompenzace za rozvázání dočasného sňatku. Zpočátku bylo praktikování mut′á povolené, nicméně ještě za proroka Muhammada došlo k reinterpretaci dočasného sňatku a byl prohlášen za harám. Do své právní nauky ho zahrnula ší′a. 314 Z rozhovoru s Blankou, 3. 12. 2008. 315 Uzavřít sňatek z tohoto důvodu je dle právní vědy zakázané. 316 Z rozhovoru s Cecílií, 18. 3. 2009. 317 Z fóra Islámské komunity českých sester, debata o sňatcích – příspěvek Badriji. Čerpáno z [20. 2. 2009]. 318 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 11. 11. 2008. 319 Jejich postavení upravuje zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech). 320 Badawy, Karam: Manželství a jeho statut (2. díl) – zásnuby [online]. Dostupné z [3. 4. 2009].
68
svatby, není zde přítomen zástupce nevěsty,321 a u civilního sňatku jsou uvedeni vždy jen dva svědci, přičemž to mohou být také pouze ženy. Dle islámu za plnoprávné svědky mohou jít jen dva muži, nebo třeba jeden muž a dvě ženy.322 Podle hadíthů je pro muže manželský stav mnohem záslužnější, než když zůstává svobodný či vyznává celibát, který je považován za harám. Také dobrovolné staropanenství se chápe jako harám, protože „žádná muslimská žena nemá právo zříci se svého základního poslání – stát se matkou.“323 Pro věřící je manželství doporučovaným činem, v některých případech též činem povinným.324 Je to zároveň jediný zákonný a halál způsob oddávání se intimnímu styku mezi mužem a ženou. Manželství však nelze uzavřít, pokud mu brání překážky vyplývající z příbuzenství po krvi či po mléce. Stupně příbuzenství, které činí ženu trvale zakázanou mahram, vypočítává Korán.325 Dle některých učenců by muž neměl uzavírat sňatek, pokud ví, že nedokáže zabezpečit manželku ani svou budoucí rodinu, případně pokud nemá rád děti či cítí, že by manželství mělo negativní vliv na jeho náboženské povinnosti.326
5.3.2 Zásnuby
V islámu jsou zásnuby pouze činem doporučeným, nikoliv přikázaným. Slouží především k tomu, aby se budoucí manželé blíže navzájem poznali. Jde o jakýsi morální závazek, že se v blízké budoucnosti vezmou. „Zásnuby jsou proto, že se muž a žena můžou více setkávat, aby je nikdo nepomlouval.“327 Zásnuby však může zrušit jak muž,
321
Dle tradice prorok Muhammad několikrát opakoval, že pokud se bude žena vdávat bez svého zástupce, bude její sňatek neplatný. 322 Badawy, Karam: Manželství a jeho statut (2. díl) – zásnuby [online]. Dostupné z [3. 4. 2009]. V tomto případě platí žena za polovinu muže. 323 Křikavová, Adéla – Miloš Mendel, Zdeněk Müller, Vladislav Dudák: Islám – ideál a skutečnost, c. d., s. 142-143. 324 Například, když se muž či žena obávají, že se jinak poddají smilstvu, nebo pokud cítí silné sexuální potřeby. Blíže viz Manželstvo v islame [online]. Dostupné z [3. 4. 2009]. 325 Korán 4:23. 326 Manželstvo v islame [online]. Dostupné z [3. 4. 2009]. 327 Z rozhovoru s Enisou, 23. 1. 2009. Enisa zásnuby neměla, rovnou se za svého tehdy budoucího manžela provdala.
69
tak i žena, a to bez udání důvodu. „Zásnuby mohou být i dva roky před svatbou, pak se můžou ti dva i rozejít.“328 Muž žádá o zasnoubení ženu, kterou si vyvolil sám nebo kterou mu pomohla vybrat jeho rodina,329 respektive požádá o zasnoubení zástupce vyvolené ženy. Jeho rozhodnutí by měli respektovat ostatní členové ummy, a proto by snoubenku v období zásnub neměl požádat o zasnoubení někdo jiný. „Muž prohlásí v mešitě, že si chce vzít tu a tu ženu, čili je pro ostatní muže zakázaná.“330 Pokud by ji v tomto období přesto požádal o ruku jiný muž a ona by souhlasila, jedná se dle islámské etiky sice o hřích a nemravnost, ale případně uzavřené manželství by bylo přesto platné, neboť zásnuby nemají právní charakter.331 Snoubenci by také neměli být spolu o samotě. Vždy s nimi má být přítomen ještě blízký příbuzný ženy, neboť prorok Muhammad dle tradice řekl, že pokud zůstane muž s cizí ženou o samotě, bude s nimi satan jako jejich třetí společník. Během zásnub se zpravidla hojně navštěvují rodiny obou snoubenců. Určující proto bývá národnost snoubenců a to, zda je rodina ženy či muže muslimská či nemuslimská. Tyto skutečnosti rozhodují, zda a jak často se rodiny navštěvují – rodina jednoho z páru může být v jiném státě, takže mezi rodinami navzájem nemusí vzniknout příliš blízké vazby. Případně se může stát, že například rodina nevěsty nesouhlasí s výběrem partnera, a pak se neúčastní ani drobné zásnubní oslavy, ani samotné svatby. V období zásnub snoubenec nesmí vidět ze snoubenky nic, kromě toho, co je mu dovoleno vidět u jakékoli jiné nemahram ženy.332 Snoubenka má být tedy v jeho přítomnosti správným způsobem zahalená. V tomto období se „navzájem navštěvují, povídají si, aby poznali své vzdělání, názory a mínění toho druhého. Žena může něco uvařit, nabídnout mu něco, aby se pochlubila. Vztah mezi mužem a ženou je založen na povaze, morálce a víře, ne na tělesném vztahu.“333 Některé páry si v Čechách vyměňují zásnubní prstýnky, ale jiní to odmítají, protože to pokládají za napodobování nevěřících. Mnozí muslimové proto nosí prsten na
328
Z rozhovoru s Imán, 23. 1. 2009. V tradičních muslimských oblastech se lze stále setkat s tím, že sňatky zprostředkovávají svým potomkům rodiče, nicméně muž i žena mají právo volbu rodičů odmítnout. 330 Z rozhovoru s Džamílou, 2. 2. 2009. 331 Al-Sbenaty, Abdulwahab: Manželstvo v Islame. Bratislava: Alja, 1998, resumé čerpáno z fóra Islámské komunity českých sester, debata o sňatku. Čerpáno z [20. 2. 2009]. 332 V těch zemích, kde má mít žena zahalený obličej, může při zásnubách svému snoubenci ukázat tvář. Z rozhovoru s Lukášem Větrovcem, 21. 4. 2009. 333 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 11. 11. 2008. 329
70
prsteníčku, aby se vyhnuli podezření z napodobování křesťanů. Nicméně „pravdou je, že prstýnek není specifickým symbolem pro jedno určité náboženství, a proto ho lze nosit. V mnoha kulturách v sobě prsten nenese čistě náboženský aspekt. To však nelze tvrdit například o křížku na krku, což už za napodobování považováno je.“334
5.3.3 Svatební obřad
Manželství se uzavírá zpravidla písemnou smlouvou mezi mužem a zákonným zástupcem nevěsty – walím, a to v přítomnosti dvou plnoprávných svědků (například jednoho muže a dvou žen). Walí je nejčastěji nevěstin otec či některý mužský příbuzný z otcovy strany, případně soudce či někdo z muslimských přátel. Smlouva stanoví výši svatebního daru – mahr, který ženich vyplácí nevěstě ve dvou částech. Jednu část tvoří předběžný svatební dar a druhou část – tzv. dodatečný mahr, muž vyplácí v případě porušení svatební smlouvy a při rozvodu. Právo na mahr má rovněž nemuslimská manželka. Dle šarí'i je mahr výlučně ženiným majetkem: „Je to její právo na něm.“335 Nicméně mahr nemusí být jen v penězích či ve zlatě, ale též může nabýt nehmotného charakteru v podobě podmínek kladených na budoucí soužití páru. Svatební obřad se může konat kdykoli v roce. To znamená i v ramadánu, ale během tohoto měsíce se lidé berou spíše jen ojediněle.336 Slavnostní hostina se pak odehrává až večer po přerušení půstu. „Jeden pár - oba Češi, se vzali během ramadánu, a pak udělali společně lidem iftár – řízky s bramborovým salátem.“337 Svatební obřad se zpravidla koná v mešitě, ale může to být též v domě nevěsty či ženicha, případně na jakémkoli jiném místě. Obvykle je jako oddávající přítomen imám z místní mešity, nicméně svatební obřad může vést kterýkoli muslim, který je k tomu oprávněn svými znalostmi z rodinného práva. „V muslimských zemích, aby svatební smlouva byla skutečně seriózní, jsou k tomu úředně oprávněny některé osoby, které mají právo provést obřad a zaznamenat ho do matriky. Těmto osobám se říká (…) qádí
334
Z rozhovoru s Lukášem Větrovcem, 13. 11. 2008. Z rozhovoru s Lukášem Větrovcem, 13. 11. 2008. 336 Zákaz platí jen pro muslimy, kteří jsou na pouti v Mekce. Z rozhovoru s Lukášem Větrovcem a Jalalem Atassim, 16. 4. 2009. 337 Z rozhovoru s Lukášem Větrovcem, 13. 11. 2008. 335
71
[soudce].“338 V pražské mešitě a modlitebně vede svatební obřady nejčastěji imám Emir Omič, v Brně Muneeb Hassan Al-Rawi. Doporučuje se, aby se svatebního obřadu zúčastnilo více lidí, tedy nejen oddávající, zástupce ženy, snoubenci a dva svědci, a to z toho důvodu, aby se co nejvíce lidí dozvědělo, že jsou ti dva spojeni zákonným sňatkem. Samotný svatební obřad a s ním spojené lidové zvyky a tradice se mohou lišit dle jednotlivých zemí či dle etnických a kulturních oblastní v rámci jednoho státu. Zároveň svou roli hraje též sociální postavení dané rodiny, na jehož základě se odvíjí podoba svatební hostiny, počet pozvaných hostů, výše mahru apod. Oddávající na začátku obřadu obvykle recituje úryvek z Koránu či pronese krátkou řeč. Svatební slib může znít například takto: „Já, Muhammad, si beru tebe, A´išo, dcero Abdulláha, za svou zákonnou manželku, před Bohem a před touto společností, v souladu s učením Koránu. Slibuji, že udělám všechno, co činí z této svatby akt poslušnosti k Bohu, aby se stala vztahem lásky, míru, věrnosti a spolupráce. Ať je Bůh mým svědkem, protože Bůh je nejlepší ze všech svědků. Amen.“339 Zástupce ženy na to může odpovědět následně uvedeným, ale i jiným, způsobem: „Dávám ti svoji, když je to otec, dceru – může ji jmenovat, třeba Marii za manželku dle knihy Boží a tradice proroka Muhammada, mír s ním, a na základě dohodnutého věna – uvádí se věno, a pokud byly nějaké podmínky, tak dle uvedených podmínek. On řekne: ,Ano, přijímám Marii za manželku dle knihy Boží a tradic proroka Muhammada a dohodnutého věna a tak tak tak.“340 Předpokladem sňatku je dále souhlas ženy. Je buď slovně vyjádřen, nebo „implicitně obsažen přítomností ženy na svatebním obřadu. Mlčení dívky je chápáno jako souhlas.“341 Svatební smlouvu podepisuje ženich a zástupce nevěsty. V České republice se často stává, že otec nevěsty není muslim, a proto se zástupce ženy vybírá z řad muslimů, ale „neměl by to být kamarád manžela, protože až bude nějaký problém, tak aby na něj uměl být tvrdý.“342 Tato podmínka je důležitá také z toho důvodu, aby zástupce vyjednal nevěstě do svatební smlouvy pro ni co nejlepší podmínky. „Žena si může říci o 338
Siddiqi, Muzammil: Fatwy: Sňatek dle islámských pravidel [online]. Dostupné z [4. 4. 2009]. 339 Robinson, Francis: Svět islámu, c. d., s. 189. 340 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 11. 11. 2008. 341 Křikavová, Adéla – Miloš Mendel, Zdeněk Müller, Vladislav Dudák: Islám – ideál a skutečnost, c. d., s. 143. 342 Z rozhovoru s Džamílou, 2. 2. 2009.
72
cokoliv. Třeba že si muž nesmí vzít druhou manželku, dokud s ní je. Nebo si žena uvádí hlavní slovo v rodině. Některé chtějí, aby je manžel vzal na pouť, aby ji manžel naučil Korán, aby jí něco koupil. Říká se: ,Nejpožehnanější žena, která má nejnižší věno.“343 Muž si může ve smlouvě vymínit, že si přeje, aby jeho žena zůstala doma, nebo ona může vyjádřit přání, že chce pokračovat ve své práci. To záleží na vyjednávání a vzájemné domluvě. Sadíja si v Alžírsku povšimla, že „ženy si u nich říkají o dům, šperky, velké peníze.“344 České konvertitky jsou prý podle Džamíly jiné: „Češky si říkají za věno peníze, za něž pak pořizují praktické věci do domácnosti, nebo si říkají symbolicky o jednu korunu, ale lepší je říct si více, protože se pak ukáže, že muž má na uživení rodiny.“345 Během obřadu mohou sedět snoubenci, zástupce ženy, oddávající a svědci vedle sebe, případně sedí muži a ženy odděleni zvlášť od sebe. „Stala jsem se svědkem situace, kdy muži seděli dole v mešitě a ženy stály nahoře. Dojednají se podmínky věna, podepíše se papír a on přísahá při Koránu, že bude podmínky dodržovat. A oni mu začnou gratulovat, takže nahoře nevěstě řeknou ostatní ženy: ,A už jsi vdaná.‘ Takže ona svrchu kouká na svoji vlastní svatbu.“346 Tuto podobu ale umožňuje svým stavebním půdorysem pouze brněnská mešita. V Praze (ale i kdekoli jinde v zemi) sedí všichni přítomní před oddávajícím, nevěsta a ženich vedle sebe, případně nevěsta sedí vedle walího. „Není v tom žádný zasedací pořádek.“347 V Praze se vdávala také Imán, která: „Odříkala přísahu a on pak jen řekl: ,Souhlasím.‘ V tu chvíli si má nevěsta říci o dar, ale já na to nebyla připravená, prsten mi přišel malicherný, tak jsem mu řekla požadavek, ať mě naučí číst Korán, takže se tam pak rozplýval.“348 Po vyjádření vzájemného souhlasu se sňatkem probíhá oslava spojená se svatební hostinou buď přímo v mešitě, nebo se jde slavit třeba do nějaké zamluvené restaurace. Velikost oslavy pro příbuzné a další hosty záleží na finančních prostředcích rodin. „Může to být velká oslava nebo rodinná oslava, ale měla by být, protože Prorok to chtěl.“349 Muži a ženy slaví obvykle zvlášť. Pokud se tančí, pak muži s muži a ženy s ženami.350 V případě, že ve vyhrazené místnosti není přítomen žádný muž, ženy 343
Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 11. 11. 2008. Z rozhovoru se Sadíjou, 23. 1. 2009. 345 Z rozhovoru s Džamílou, 2. 2. 2009. 346 Z rozhovoru s Džamílou, 2. 2. 2009. Takto vypadala i Džamílina svatba. 347 Z rozhovoru s Lukášem Větrovcem, 13. 11. 2009. 348 Z rozhovoru s Imán, 23. 1. 2009. 349 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 11. 11. 2008. 350 Dle islámu je hudba považovaná za harám, proto se místo hudby častěji pouštějí tzv. anašídy. Jde o charakteristický způsob recitování veršů básní, při němž se člověk má vyvarovat způsobu recitace, který 344
73
nemusí být zahalené a vzájemně si tak předvádí své krásné oblečení, pořízené pro tuto příležitost. Nevěsta si může obléknout šaty dle své vlastní volby. Záleží na konkrétní kultuře odívání běžné pro danou zemi. Jedinými pravidly, kterými by se měla nevěsta řídit, nehledě na zemi původu, jsou tak požadavky na patřičné zahalení a na volnost oblečení dané šarí′ou. V České republice je proto možné potkat nevěstu v bílých neobepnutých šatech s dlouhým rukávem, nevelkým výstřihem a šátkem na vlasech. Také Imán měla bílé dlouhé šaty s vysokým límcem a šátkem a tvrdí, že v Alžírsku, rodné zemi jejího manžela, se ženy rovněž vdávají v šatech evropského stylu.351 V České republice si ženy oblékají nejčastěji šaty bílé barvy, ale mohou se vdávat též v různobarevných abájkách. Často také mívají svatební kytici, kterou islám nezakazuje. Ženich může mít na sobě džíny a košili, ale nejčastěji se zde nosí společenský oblek. Někteří oblékají tradiční oblek své rodné země – např. dišdaš352 nebo kaftan.353 Opět záleží na volbě jednotlivce. Některé páry si vyměňují snubní prsteny a některé ne. V tradičních islámských zemích to není zvykem. V případě, že se rozhodnou nosit prsteny, by muži měli nosit pouze prsteny stříbrné, protože zlato je vyhrazeno ženám. Místo prstenů si dnes někteří vyměňují také řetízky.354 V tradičně islámských zemích není příliš obvyklé, aby se novomanželé vydávali na svatební cestu. „Líbánky jsou takový český nadstandard. V Alžíru na to nemají peníze, protože se dává velké věno. U nás je to tak maximálně prodloužený víkend.“355 Pokud je však dostatek financí, české páry si svatební cestu dopřávají. „Ale svatební cesta není z islámu, je to místní zvyk.“356
by ji přibližoval hudbě. Při recitaci je zakázané používat nepovolené hudební nástroje a nevhodný slovník. Blíže viz Rozhodnutí nad islámskými anašídy [online]. Dostupné z fóra Islámské komunity českých sester, debata o anašídech. Čerpáno z [20. 2. 2009]. 351 Z rozhovoru s Imán, 23. 1. 2009. V případě Alžírska můžeme tvrdit, že jde nepochybně o vliv vazeb bývalé kolonie na tehdejší Francii. 352 Dlouhá bílá košile sahající po kotníky. Nosí ji například muži v Kuvajtu či Spojených arabských emirátech. 353 Mužský kaftan je dlouhý bavlněný nebo hedvábný plášť. Nosí se v Tunisku či Turecku. 354 Z rozhovoru s Imán, 23. 1. 2009. 355 Z rozhovoru s Džamílou, 2. 2. 2009. 356 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 11. 11. 2009. V arabštině se svatební cestě říká šahr 'asal - medový měsíc.
74
5.3.4 Zánik manželství
Manželství může zaniknout několika způsoby – rozvodem, úmrtím nebo prohlášením soudce o neplatnosti sňatku. Rozvod, který je považován za čin zavrženíhodný – makrúh, má v České republice kvůli daným právním předpisům jen jednu podobu, na rozdíl od islámských zemí, kde se může vyskytovat ještě v podobě zapuzení357 či vzájemné dohody bez finančních nároků. Manželství se ruší také po odpadnutí jednoho z manželů od islámu. Rozvodem muž ztrácí mahr, respektive musí ženě vyplatit druhou část mahru ujednanou ve svatební smlouvě. Například Džamíla má ve své smlouvě uvedeno, že v případě rozvodu v České republice musí dostat od manžela 1000 dolarů a v případě rozvodu v Alžírsku jí musí zaplatit 1000 dolarů a letenky pro ni i pro všechny jejich děti zpět do České republiky.358 Ovšem mahr je v České republice právně nevymahatelný. V islámských zemích se rozvedená žena nesmí po dobu čekací lhůty – tři měsíce, u těhotné ženy do porodu, znovu provdat. To proto: „Aby se poznalo, jestli má plod nebo ne. Tak lze určit otce. Děti z tohoto manželství pak připadnou otci.“359 Tento automatický nárok otce na děti v Čechách rovněž není právně ošetřen. „Dítě má správně zůstat u toho, kdo je bohabojnější. Ale kdo posoudí bohabojnost? A navíc český zákon nahrává v této záležitosti matkám.“360 Ve většině islámských zemí má matka právo péče o děti až do sedmi let u mužského potomka a do puberty, případně do osmnácti let, u dívky.361 Někdy tak mohou vzájemně kolidovat práva a požadavky islámu kladená na manželství s právním řádem dané země. Jako příklad takového propletení může sloužit i následují příběh Imán, která se se svým budoucím manželem nejdříve zasnoubila, ale otěhotněla ještě před uzavřením sňatku, což v naší zemi není žádný právní přestupek. Jako těhotná, již vdaná žena, pak na tuto situaci dostala tři různá vyrozumění. „V brněnské mešitě mi řekli, že by se se mnou měl manžel rozvést, a vzít si mě znovu, aby to bylo čisté manželství. Z Prahy mi řekli, že by se se mnou měl rozejít úplně. Já tehdy ještě nebyla muslimka, až po svatbě, proto v tom nemám hřích, ale manžel hřích měl, protože
357
Z pohledu práva pozbývá v současnosti v mnoha zemích způsob zapuzení platnosti. Z rozhovoru s Džamílou, 2. 2. 2009. 359 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 11. 11. 2008. 360 Z rozhovoru s Džamílou, 2. 2. 2009. 361 Kropáček, Luboš: Duchovní cesty islámu, c. d., s. 128. Blíže viz též Křikavová, Adéla – Miloš Mendel, Zdeněk Müller, Vladislav Dudák: Islám – ideál a skutečnost, c. d., s. 147. 358
75
se mnou žil, i když jsme nebyli manželé. Ale ptali jsme se také v Alžírsku, a ti nám řekli, že pokud manžel se mnou zůstane, tak je to správné. Nemá se rozvést s manželkou, se kterou má dítě.“362
5.4 Smrt a pohřební rituály Když se muslim přiblíží k hodině smrti, měl by v ideálním případě obrátit hlavu k Mekce a pronést šahádu: „Není božstva kromě Boha a Muhammad je posel Boží.“363 Podobně jako když v okamžiku narození uslyšel jako první slovo Bůh, mělo by být slovo Bůh tím posledním, které pronese. Po smrti mu někdo z bližních může šahádu rovněž pošeptat do ucha. Po smrti má být tělo okamžitě umyto. Provádí se větší rituální očista – ghusl, a to osobami stejného pohlaví. „Žena omývá ženu, muž muže, ale žena omývá i vlastního manžela a vlastní dítě.“364 Poté se zesnulý zahalí do pohřebního roucha z bezešvého plátna – kafan. Tělo se může též navonět. Zesnulý se pak přenáší do mešity, kde se vykoná pohřební obřad. Někdy se provádí pohřební modlitba v mešitě, ale lze se setkat též s jejím pronesením až na hřbitově.365 Modlitba za zemřelého je společnou kolektivní povinností – fard kifaja. „Někteří muslimové by měli tuto službu vykonat, a jestliže ji někteří přítomní muslimové vykonají, plně to dostačuje, ostatní jsou od této služby osvobozeni.“366 V České republice věřící vykonávají pohřební modlitbu na hřbitově vždy těsně před spuštěním rakve do země. V Čechách se také tělo nevozí do mešity, ale pohřební služba ho doveze k bráně hřbitova, kde si rakev vyzvednou věřící muži a donesou ji k určenému hrobu.367
362
Z rozhovoru s Imán, 23. 1. 2009. Jde o přípravu na výslech dvou andělů smrti, který se uskutečňuje v hrobě. 364 Z rozhovoru s Imán, 23. 1. 2009. 365 Mezi právníky panují v tomto bodě rozpory, neboť dle tradice Muhammad prohlásil, že je celá země mešitou kromě hřbitova a koupelny. Jiní se řídí odlišnou tradicí, podle níž sám Prorok vykonával pohřební modlitbu nad zemřelým. 366 Modlitba (salá) [online]. Dostupné z [5. 4. 2009]. 367 Z rozhovoru s Lukášem Větrovcem, 13. 11. 2008. 363
76
Tělo se pochovává na pravý bok, tváří obrácenou k Mekce. Při zasypávání hrobu přítomní recitují verše z Koránu. Při pohřební modlitbě se výjimečně po celou dobu stojí zpříma. To znamená, že se věřící nepředklání ani se nedotýkají hlavou země. Správně by se měly všechny tyto úkony odehrát během jediného dne, respektive před západem slunce v den úmrtí. V tradičně islámských zemích se pohřbívá často nejpozději do druhého dne, protože dle tradice prorok Muhammad řekl, že je správné, aby spravedlivý dospěl k Bohu co nejdříve.368 Nicméně v České republice se kvůli právním nařízením nedá pohřeb uspěchat a pohřbívá se proto zhruba do týdne. U nás zajišťuje v případě potřeby rituální omývání zesnulých Islámská nadace v Praze nebo v Brně. Tělo se neomývá na místech speciálně pro to určených, ale třeba v prostorách nemocnic či v prostorách strašnického krematoria.369 V současné době existují na území naší republiky tři muslimské hřbitovy – pozemek na hřbitově v Třebíči, na Olšanských hřbitovech v Praze a na Ústředním hřbitově v Brně. Tyto prostory leží mírně odděleny (například za pomoci tújí) od ostatních hrobových míst. „Kvůli omezenému počtu hřbitovů je ten pohřeb docela drahý. Odvoz pohřební službou je drahý. Ale třeba díru a správnou hloubku si sami vykopou podle pravidel.“370 Lze se setkat též s přáním zesnulých o repatriaci do své rodné země – např. do Alžírska, Bosny a Hercegoviny a Tuniska, ale: „Když člověk zemře třeba v Itálii, tak se má pohřbít rovnou tam. Nemá být repatriace, protože správně nemá po smrti dělat finanční zátěž pro rodinu.“371 Někdy také rodina zakoupí pozemek mezi nemuslimy. V souladu se zdejšími právními normami není dovoleno ukládat do hrobu tělo pouze v pohřebním rouchu, tak jak se správně pohřbívá v muslimských zemích. Místo toho se pohřbívá v rakvi, do níž se tělo pokládá na pravý bok, „tváří k Mekce, ale ne úplně vždycky to tak vyjde.“372 Víra, dle níž smrt není koncem života, nabádá sunnitské muslimy, aby jejich smutek netrval déle než sedm dnů, neboť smrt nepředstavuje konec života a muslimové jsou odloučeni od těch, kdo zemřeli, jen na krátký čas. Dle tradice navíc přílišný smutek a hlasité projevy smutku působí zesnulému v hrobě utrpení. „U pohřbu je zakázaný hysterický pláč. Může být smutný, ale Bůh si ho vzal, a tak to mělo být. Z tohoto důvodu
368
Robinson, Francis: Svět islámu, c. d., s. 189. Dle islámského práva je zakázáno pohřbívat po západu slunce. 369 Mendel, Miloš – Bronislav Ostřanský, Tomáš Rataj: Islám v srdci Evropy, c. d., s. 424. 370 Z rozhovoru s Džamílou, 2. 2. 2009. Správný hrob by měl být hluboký asi 1,5 až 2 metry. 371 Z rozhovoru s Džamílou, 2. 2. 2009. 372 Z rozhovoru s Džamílou, 2. 2. 2009.
77
ženy nemají na pohřby chodit.“373 Dle islámu by žena neměla chodit na hřbitov, i když je to povolené. „Ale nemá tam chodit, pokud se neudrží s nervy.“374 Na vyjádření smutku a úcty k zemřelému se proto doporučuje recitace Koránu, protože zásluhy z ní plynoucí se připočítávají zemřelému k dobru.375 Dle muslimské víry, pokud někdo zemře, sám za sebe už nezískává dobré skutky, ale existují jiné skutky, které mu „pořád přispívají na jeho konto. Je to dobrý syn, dobrá dcera, kteří se za něho modlí. Pokud zanechal vědu, znalost, která lidem slouží, tak za to taky dostává nějaké skutky. Nebo nechal nějaký majetek, věc, která slouží lidem – strom, který dává lidem stín, dává ovoce lidu, nemocnici, školu, studnu.“376 V islámských zemích se hrob označuje jen kamenem, aby se dalo poznat, že je tam někdo pochovaný. Případně se může na část dřeva napsat jméno zesnulého. „Nesmí se stavět na hrobech. Člověku to nijak nepřispívá. Nemají se uctívat mrtví.“377 Hrob má být však vyvýšen jen na výšku dlaně, ale: „Tady se dělají mramorové náhrobky s půlměsícem, jménem, úryvkem z Koránu.“378 Na náhrobku správně nemá být nic napsané, nemá tu být umístěna fotografie zesnulého a nemají zde být ani květiny a svíčky. „To je u nás [v České republice] rozšířené. Květiny se ale na hřbitov moc nenosí, jen při pohřbu se dávají věnce.“379 Na brněnském hřbitově bylo dokonce možné v letošním roce po Velikonocích spatřit před náhrobkem s arabským nápisem květináč, v němž bylo zapíchnuté velikonoční vajíčko. Po pohřbu probíhá tzv. přijetí na paměť úmrtí, kdy „lidé přicházejí vyjádřit soustrast, zapíšou se do knihy hostů a chvíli se zdrží, aby mohli naslouchat recitaci Koránu (…).“380 Uspořádat kar pro nejbližší příbuzné je zvykem také mezi českými muslimy.381
373
Z rozhovoru s Džamílou, 2. 2. 2009. Z rozhovoru s Imán, 23. 1. 2009. 375 Robinson, Francis: Svět islámu, c. d., s. 189; Denny, Frederick M.: Islám a muslimská obec, c. d., s. 146. 376 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 11. 11. 2008. 377 Z rozhovoru s Jalalem Atassim, 11. 11. 2008. 378 Z rozhovoru s Džamílou, 2. 2. 2009. 379 Z rozhovoru s Lukášem Větrovcem, 13. 11. 2008. 380 Denny, Frederick M.: Islám a muslimská obec, c. d., s. 146. 381 Z rozhovoru s Džamílou, 2. 2. 2009. 374
78
Závěr Ve své práci jsem se zabývala každodenním životem sunnitských muslimů žijících na území České republiky. Pro ucelenější zpracování jednotlivých fází životního cyklu bylo nezbytné vysvětlit základní terminologii islámu, jež se utvářela pod vlivem jednotné dogmatiky a v rámci kulturního, geografického, hospodářského, právního a sociálního kontextu zemí Blízkého východu. Zaměřila jsme se především na způsob, jakým islám ovlivňuje způsob života českých konvertitů, případně muslimů pocházejících z islámských zemí, kteří v České republice přechodně pobývají či zde trvale žijí. Cílem bylo zaznamenat možné konfrontační prvky odrážející se v každodennosti věřících, které se projevují v rovině kulturně-společenské. Výsledky uskutečněného výzkumu lze velmi stručně shrnout do následujících vět. Způsob provedení povinných modliteb je jednotný pro všechny muslimy nehledě na státní hranice. Mezi českými konvertity se však můžeme setkat s jedinci, kteří text modlitby odříkávají pouze mechanicky z důvodu neznalosti arabského jazyka. Na rozdíl od muslimských zemí není věřícím v Čechách vždy umožněno zúčastnit se velké páteční modlitby v mešitě či modlitebně, a to jak kvůli omezené dostupnosti mešit a modliteben, což je dáno jejich limitovaným počtem, tak také proto, že je u nás pátek běžným pracovním dnem. Almužna se v České republice nevyplácí ve zlatě, ale její předepsaná výše se přepočítává z praktických důvodů do peněžité podoby. Zdejší muslimské komunity také nemají k dispozici placené úředníky, kteří by byli pověřeni výběrem zakátu, ale místo toho zde vybírají zakát přímo mešity, které peněžní majetek přerozdělují mezi chudé a potřebné. Z výpovědí informátorů také vyplývá, že držet půst v délce jednoho měsíce je v porovnání s islámskými zeměmi pro muslimy žijící v Čechách obtížnější, neboť zde nemají ani upravenou pracovní dobu, ani uzpůsobený veřejný život (například noční provoz obchodů a restaurací). Během ramadánu a zvláště na svátek ukončení půstu se byty a domovy věřících běžně zdobí, k čemuž české muslimky používají jak „vánoční“ ozdoby, tak i půlměsíce či arabské nápisy vystřihované z papíru. V muslimských zemích mají děti na svátek prázdniny a rodiče pracovní volno, ale v České republice si dospělí musí vzít v práci dovolenou a dětem píší omluvenky ze školy.
79
Samotné oslavy velkých náboženských svátků podléhají zvyklostem konkrétních zemí. V práci jsem proto popsala především ty konkrétní podoby, které nabývají v České republice. Zatímco v muslimských zemích se velké oslavy konají bezprostředně po ukončení ramadánu, respektive v den svátku obětování, zde se větší organizované oslavy přesouvají na sobotu či neděli. Řekli jsme si, že život muslima je neustále ovlivňován dualismem povoleného a zakázaného, a to jak při posuzování věcí (strava, šperky, oděv), tak i lidského chování (předmanželský život, manželství, vztahy s nemuslimy). Zvláště českým konvertitům z počátku připadá obtížnější používat pravou ruku k věcem a činnostem čistým a levou ruku k věcem a činnostem nečistým, protože si již stihli zažít určité návyky. Muslimky v Čechách se v souvislosti se zahalováním potýkají s negativními reakcemi svého okolí, které jsou dány mnohdy stereotypním pohledem na tzv. problematiku „ženy v islámu.“ V práci jsem přiblížila rovněž potíže zdejší komunity s nevelkou dostupností halál stravy, kterou lze sehnat jen ve vybraných obchodech či u vybraných českých chovatelů hospodářských zvířat. Také však záleží na pohledu jednotlivce – zda bude pohlížet na Českou republiku jako na křesťanskou zemi. V tomto případě by se pro něj české maso stalo právně přípustné. Viděli jsme, že se zvláště ve smíšených manželstvích připravují
tradiční pokrmy ze zemí obou partnerů. Také v českých
domácnostech se dbá na to, aby jídla byla z halál surovin. Ve školních jídelnách se lze ve většině případů dle zkušeností informátorů domluvit s personálem, aby se alespoň malým dětem nedávalo vepřové maso. Pravidla daná islámem mají vliv i na běžný styk mezi chlapci a dívkami, respektive muži a ženami a zasahují též do období před uzavřením sňatku i do manželského života. Na rozdíl od muslimských zemí, kde stačí uzavřít sňatek dle islámských pravidel, je nutné v České republice navíc uzavřít sňatek civilní. Popsali jsme si podobu svatebního obřadu i rozdíly v oděvní kultuře českých muslimských nevěst, které mnohdy nosí klasické bílé šaty, ovšem volnějšího střihu, s dlouhým rukávem a šátkem, ale někdy se vdávají též v abáji. České muslimky také přebírají příjmení svého manžela, zatímco v tradičně islámských zemích si ponechávají své vlastní rodné jméno. Kvůli českému právnímu systému zde má rozvod jen jednu podobu. Avšak v muslimských státech jich má obvykle více.
80
V práci byl věnován prostor rovněž události narození dítěte. Čeští rodiče někdy svým potomkům uspořádávají oslavu narozenin a svátku, ale v tradičně islámských zemích se narozeniny ani jmeniny neslaví. Přiblížili jsme si také potíže zdejších rodičů s úředním uznáváním orientálních jmen pro své děti. Samostatná kapitola byla věnována období dětství a dospívání. V poslední kapitole jsem popsala podobu a specifika islámského pohřebního rituálu. Pohřeb se dle právních nařízení České republiky nemůže konat přímo v den úmrtí, ani se nepohřbívá přímo v pohřebním rouchu do země. Zesnulý musí být pochován v rakvi, do níž je položen na pravý bok tváří k Mekce. Zatímco v tradičně islámských zemích hrob označuje pouze kámen, který se dává k hlavě zesnulého, případně též k jeho nohám, v Čechách má většina zesnulých muslimů mramorové náhrobky popsané jménem, úryvky z Koránu a leží na něm květiny či svíčky. Na závěr mohu přiznat, že jsem si vědoma velmi širokého záběru zvoleného tématu, a proto se má práce nemohla vyhnou určité míře zobecnění. Pro tuto výtku však lze nalézt též omluvu, neboť diplomová práce tak lákavě vybízí k dalšímu a podrobnějšímu rozpracování jednotlivých témat.
81
Seznam použité a citované literatury Ahmad, Leila: Women and Gender in Islam. Historical Roots of Modern Debate. London: Yale University Press, 1992. Al-Sbenaty, Abdulwahab: Manželstvo v islame. Bratislava: Alja, 1998. Azeem, Sherif Abdel: Women in Islam Versus Women in the Judaeo-Christian Tradition: The Myth And The Reality. Alex: World Assembly of Muslim Youth, 1995. Bahbouh, Charif – Jiří Fleissig, Roman Raczyński: Encyklopedie islámu. Brandýs nad Labem: Dar Ibn Rushd, 2008. Bečka, Jiří – Miloš Mendel: Islám a české země. Praha: Votobia, 1998. Bělka, Luboš – Milan Kováč (eds.): Normativní a žité náboženství. Brno: Masarykova univerzita, 1999. Denny, Frederick M.: Islám a muslimská obec. Praha: Prostor, 1998. Disman, Miroslav: Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum, 1993. Gear, Joseph: What the Great Religions Believe. New York: New American Library, 1964. Gellner, Ernest: Muslim society. Cambridge: Cambridge University Press, 1981. Gilsenan, Michael: Recognizing Islam. Religion and Society in the Modern Arab World. New York: Pantheon Books, 1983. Hattstein, Markus – Peter Delius: Islám. Umění a architektura. Praha: Slovart, 2006. Kahf, Mohja: Western Representations of the Muslim Woman: from termagant to odalisque. Austin: University od Texas Press, 2002. Khoury, Adel Theodor: Der Islam: Sein Glaube, seine Lebensordnung, sein Anspruch. Freiburg: Herder, 1988.
82
Knappová, Miloslava: Jak se bude Vaše dítě jmenovat? Praha: Academia, 1996. Kouřilová, Iveta – Miloš Mendel (eds.): Cesta k prameni: fatwy islámských učenců k otázkám všedního dne. Praha: Orientální ústav Akademie věd České republiky, 2003. Kropáček, Luboš: Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad, 1993. Kropáček, Luboš: Islámský fundamentalismus. Praha: Vyšehrad 1996. Kropáček, Luboš: Variace na Korán: Islám v diaspoře. Praha: Orientální ústav Akademie věd České republiky, 1999. Korán, překlad Ivan Hrbek, Praha: Academia, 2000. Křikavová, Adéla – Miloš Mendel, Zdeněk Müller, Vladislav Dudák: Islám – ideál a skutečnost. Praha: Nakladatelství Baset, 2002. Letavajová, Silvia: Zmiešané slovensko-moslimská manželstvá ako príklad etnokultúrnych aspektov migrácie cudzincov na Slovensku. Etnologické rozpravy 14/2/2007, s. 25-43. Lunde, Paul: Islám: víra, kultura, dějiny. Praha: Knižní klub, 2004. Mendel, Miloš: Džihád: islámské koncepce šíření víry. Brno: Atlantis, 1997. Mendel, Miloš: Islámská výzva: z dějin a současnosti politického islámu. Brno: Atlantis, 1994. Mendel, Miloš – Zdeněk Müller: Svět Arabů. Praha: Svoboda,1989. Mendel, Miloš – Bronislav Ostřanský, Tomáš Rataj: Islám v srdci Evropy. Vlivy islámské civilizace na dějiny a současnost českých zemí. Praha: Academia, 2007. Müller, Zdeněk: Islám: historie a současnost: [náboženství, civilizace, společnost, ideologie, moderní svět a modernizace, islamismus]. Praha: NS Svoboda, 1997. Pavlincová, Helena – Břetislav Horyna (eds.): Judaismus, křesťanství, islám. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2003.
83
Petráček, Karel: Islám a obraty času. Praha: Svoboda, 1969. Pilařová, Markéta: Cizinci v české společnosti – sondy do problematiky. [Rukopis diplomové práce.] Brno: FF MU, 2002. Robinson, Francis: Svět islámu. Kulturní atlas. Praha: Knižní klub, 1996. Said, Edward W.: Covering Islam: How the media and the experts determine how we see the rest of the world. London: Vintage, 1997. Ibn Taymyah, Taqi ad-Din Ahmad: Fatwas of Muslim Women. Mansoura: Al-Manarah, 2000. Virágová, Jana: Ramadán v komunitě brněnských muslimů. [Rukopis bakalářské oborové práce.] Brno: FF MU, 2007. Watt, William Montgomery – Alford T. Welch: Der Islam I. Mohammed und die Frühzeit-islamisches Recht-religiöses Leben. Stuttgart: W. Kohlhammer, 1980.
Internetové zdroje
Ali, Mary: The Question of Hijab. Why do Muslim women cover their head? [online]. Dostupné z [16. 3. 2009]. Badawy, Karam: Manželství a jeho statut (2. díl) – zásnuby [online]. Dostupné z [3. 4. 2009]. Siddiqi, Muzammil: Fatwy: Sňatek dle islámských pravidel [online]. Dostupné z [4. 4. 2009]. Vojtíšek, Zdeněk: Český boj o mešity [online]. Dostupné z [6.11. 2007].
84
Adresář modliteben [online]. Dostupné z [28.10. 2008]. Cíle a činnosti Islámské nadace v Praze [online]. Dostupné z [25. 10. 2008]. Fatwy – mluvení s příslušníky opačného pohlaví [online]. Dostupné z [17. 3. 2009]. Fórum Islámské komunity českých sester [online]. Do února 2009 dostupné z . Islámská gnozeologie [online]. Dostupné z [8. 3. 2009]. Kategorie nezjištěno [online]. Dostupné z [22. 11. 2008]. Manželstvo v islame [online]. Dostupné z [3. 4. 2009]. Modlitba (salá) [online]. Dostupné z [28. 10. 2008]. Muslimové slavili svátek eid al adhá [online]. Dostupné z [7. 3. 2009]. Obyvatelstvo hlásící se k jednotlivým církvím a náboženským společnostem [online]. Dostupné z [22. 11. 2008]. Oslava svátku eid al adha v Brně [online]. Dostupné z [7. 3. 2009]. Raising Positive Children: Part 6: The Seventh Day – Male circumcision [online]. Dostupné z [20. 3. 2009].
85
Sunnah and Hadith [online]. Dostupné z [20. 3. 2009].
Jiné zdroje
Záznam rozhovoru s H., 25. 10. 2007; nepublikované interview vedené někdejší studentkou žurnalistiky a politologie Petrou Kuklovou. Pořad Dobré ráno s ČRo Brno, rozhovor s Muneebem Hassanem Al-Rawim, Čro Brno, 16. 9. 2007.
Komuniké Ústředí muslimských obcí ze dne 9. 4. 2009; materiál poskytl předseda UMO Muneeb Hassan Al-Rawi.
86
Seznam příloh Osnova výzkumných otázek Etnologický výzkum: „Každodennost života“ Vymezení základních termínů v kontextu ČR Místa shromažďování a modliteb • mešity, modlitebny Pět sloupů víry • Šaháda - pronesení první šahády, kdekoli či v mešitě • Salát - podoba modlitby - modifikace dle státu, zaměstnání, školy, … kde se lze modlit, možný vliv nemuslimského prostředí na provádění povinných modliteb • Zakát - formy, kdy, konkrétní charitativní činnost • Sawm - formy, omezení v českém prostředí, tolerance okolí, těžkosti při dodržování dané nemuslimským prostředím; íd al-fitr; lajlat al-qadr; kde, jak vypadá, typická strava, … • Hadždž - podmínky pro vykonání, pomoc obce, obtíže spojené s organizací; íd al-adhá, kde, jak vypadá, typická strava… Povolené v. zakázané – čeho se týká, výjimky, halál strava - obchody, restaurace, pravidla týkající se odívání, varianty, obchody v ČR, dovoz ze zahraničí, vztahy ve společenství a stav mahr Životní cyklus Narození • Narozeniny - oslava narozenin, jmenin, pojmenování a proces schvalování cizojazyčných jmen, oslava Dětství a dospívání • Obřízka - provádí se v ČR, důvody, věk, oslava • Vzdělávání – oslava 1. dne školy, halál stravování v jídelnách, ramadán – slaví děti, příp. od jakého věku, výjimky v českých školách (osvobození od tělocviku,…), výuka arabštiny a četba Koránu, kde, od jakého věku • Šaháda - věk pronesení, první modlitby • Práce - upravené podmínky pro zaměstnance (jen v cizině nebo též v ČR), speciální halál stravovací zaměstnanecká zařízení, přestávky na modlení, modlitební místa, vliv ramadánu • Vzájemné vztahy a styky mezi muži a ženami - schůzky, projevy sympatií na veřejnosti a v soukromí, výběr partnera, podmínky, mahram Svatba a manželství • kde, podmínky, platnost, modifikace v českém prostředí, změna příjmení po manželovi, sepsání a uzavření smlouvy, oslava, délka trvání, hostina, recitace Koránu, prsten, kytice, šaty, svatební cesta, dárky, rozlučka se svobodou, podmínky uzavření nového manželství • Rozvod - za jakých okolností, podmínky v ČR, péče o děti Stáří, smrt a pohřeb • Úcta ke stáří - zvláštní projevy, výchova úcty k rodičům, péče o staré lidi, domovy důchodců • Smrt – podoba pohřbu, obřady, hřbitovy, návštěvy příbuzných, květiny na hroby, repatriace 87
Fotografická příloha Foto č. 1: Mešita v Praze Kyjích, listopad 2008.
Foto autorka.
Foto č. 2: Mešita v Brně ve Štýřicích; vpravo hlavní vchod, vlevo vchod pro ženy, leden 2009.
Foto autorka.
88
Foto č. 3: Umývárna pražské mešity určená pro ženy, listopad 2008.
Foto autorka.
Foto č. 4: Modlitebna žen v pražské mešitě; na zemi koberec se vzorem výklenku označujícího správný směr k Mekce, který má muslim dodržet při modlitbě, listopad 2008.
Foto autorka.
89
Foto č. 5: Odpočinková místnost pro ženy v suterénu pražské mešity; vpravo se nachází modlitebna žen; vpředu vchod do přednáškové místnosti, jež příležitostně slouží také jako jídelna, kuchyň a přípravna jídel, listopad 2008.
Foto autorka.
Foto č. 6: Obchod firmy Halalko v areálu pražské mešity; dá se zde pořídit halál jídlo, ale též mnohé orientální speciality, listopad 2008.
Foto autorka.
90
Foto č. 7: Rychlé občerstvení s halál masem; turecké bistro Döner Kebab, Brno Štefánikova 95/24, březen 2009.
Foto autorka.
Foto č. 8: Rychlé občerstvení s halál masem; detail; Brno, březen 2009.
Foto autorka.
91
Foto č. 9: Oslava svátku obětování (íd al-adhá); jídelna vysokoškolské menzy Vinařská, nacházející se v areálu vysokoškolských kolejí Vinařská v Brně, leden 2006.
Foto autorka.
Foto č. 10: Ženy oblečené v hidžábu; v pozadí je vidět zástěna oddělující část pro muže a ženy; oslava svátku obětování; Brno, leden 2006.
Foto autorka.
92
Foto č. 11: Studenti Lékařské fakulty Masarykovy univerzity si připravili divadelní scénku; oslava svátku obětování; Brno, leden 2006.
Foto autorka.
Foto č. 12: Rozdávání dárků při příležitosti svátku obětování; Brno, leden 2006.
Foto autorka.
93
Foto č. 13: Svátek ukončení půstu (íd al-fitr); jídelna vysokoškolské menzy Vinařská; Brno, říjen 2007.
Foto autorka.
Foto č. 14: Svátek ukončení půstu; prostor vysokoškolské menzy Vinařská; uprostřed zástěna oddělující část pro ženy a muže; Brno, říjen 2007.
Foto autorka.
94
Foto č. 15: Dívky přednáší arabskou říkanku na oslavě svátku ukončení půstu; Brno, říjen 2007.
Foto autorka.
Foto č. 16: V průběhu oslavy ukončení půstu publikum hádalo hádanky na témata týkající se Asie, České republiky, Brna, znalostí islámu a také logické hádanky; Brno, říjen 2007.
Foto autorka.
95
Foto č. 17: Dětské představení Divadla KUFR s herečkami Adélou Kratochvílovou a Dášou Trávníkovou; oslava ukončení půstu; Brno, říjen 2007.
Foto autorka.
Foto č. 18: Rozdávání dárků na oslavě ukončení půstu; Brno, říjen 2007.
Foto autorka.
96
Foto č. 19: Muslimský hrob, v popředí květináč s velikonočním vajíčkem; Ústřední hřbitov v Brně, duben 2009.
Foto autorka.
Foto č. 20: Muslimský hrob; Ústřední hřbitov v Brně, duben 2009.
Foto autorka.
97
Resumé Diplomová práce zachycuje sunnitský islám jako způsob života, v užším smyslu pak každodenní způsob života muslimských rodin žijících na území České republiky. Islám v obecné rovině není chápán pouze jako náboženský systém, ale stejnou měrou též jako kultura, soubor etických hodnot, politická teorie, právní systém a životní styl. V práci je věnován prostor především podobě věrouky a kulturním zvyklostem českých konvertitů k islámu, respektive muslimů z islámských zemí žijících delší dobu či přechodně na území České republiky. Cílem bylo zaznamenat možné konfrontační prvky odrážející se v každodennosti věřících, které se projevují v rovině kulturněspolečenské. Rozhovory s informátory se dotýkají pro české prostředí specifických podob pěti pilířů víry, kategorií halál a harám, a to zejména na příkladech stravy, odívání, či mezilidských vztahů, a v neposlední řadě též životního cyklu členů české muslimské komunity. Především jde o rituály a zvyklosti týkající se narození, období dětství a dospívání, podmínky vstupu do manželství, popis konkrétních svatebních rituálů a o rituály spjaté se smrtí a s pohřbem.
Resumé The thesis analyzes Sunni Islam as a way of life, in the narrow sense of a word it depicts everyday life of Muslim families, who are living in the Czech Republic. Islam, on a general level, can not be thought of only as a religious system but as well as culture, complex of ethical values, political theory, legal system and a way of life as such. The thesis deals with form of belief and cultural traditions of Czech converts to Islam – of Muslims from Islamic countries who have been living in the Czech Republic for a long time or are staying temporarily. The main focus of this thesis is to look at potential confrontational components that are reflected by everyday life of believers and can be seen on a culturally-social level. Interviews with informants cover specific forms of the Five Pillars of the Faith, categories of what is halal and haram – particularly in realms of food, clothes and interpersonal relationships, and last but not least, the cycle of life of Czech Muslim community members. Specifically, the thesis focuses on birthrituals and customs, childhood-period and juvenescence, conditions of entrance to marriage, description of concrete wedding rituals and also rituals bound to death and funeral. 98
