název kapitoly
Sumčí revíry Jestlipak žijí v Orlické přehradě sumci nad 100 kg?
■ Česko V naší republice se nachází celá řada krásných sumčích revírů. Některé jsou proslulé, jiné však, hlavně vlivem mediálních show některých exhibicionistů, zcela „zabité“. Největšími revíry s výskytem sumců jsou řeky Labe, Dyje, Morava, Lužnice, Berounka, Sázava apod. Ze stojatých vod jsou to především teplé přehrady na Vltavě (Orlík a Slapy), Nové Mlýny, Mušov, Dalešická přehrada, Seč, Hracholusky, Lipno, různé pískovny po celé ČR atd. Svazových revírů je samozřejmě podstatně více a k tomu jim ještě sekundují revíry soukromé (Tovačovská jezera, jezero Vrbenský, Ostrov nad Oslavou apod.). V „soukromácích“ obvykle nebývá sumců oslnivé množství, ale rozměry mají tyto ryby opravdu impozantní. Lze tedy říci, že sumce můžeme nalézt v každé rozlehlejší vodě, kde byl v minulosti vysazován. A tam, kde je dostatečně teplá voda, dorůstají pěkných rozměrů. Sumci však neobývají pouze velké hluboké řeky a „stojáky“. Často žijí skrytým životem i v poměrně malých říčkách širokých
24
pouze pár metrů nebo v rybnících o několika málo hektarech. Zde tu a tam zaberou na žížalku určenou konzumnímu kapříkovi – a pak se lámou pruty, trhají vlasce a vznikají legendy. Jenže právě takové revíry mohou být slibnou devizou do budoucna a samotné jejich hledání bude pro každého sumcaře zážitkem. Já sám několik takových říček znám, ale neprozradím je a o zážitek při hledání a nalézání vás neochudím. Někteří rybáři se domnívají, že se sumci místně přemnožili, a proto je nutné situaci řešit. Není to zase tak horké, jak to vypadá. Dle mého názoru je tato domněnka, až na výjimky, vyvolána skutečností, že se u nás zhruba od roku 2004 zdvojnásobil celkový počet ulovených sumců (statistika ČRS). To ovšem zapříčinil především sumcařský boom. Oproti minulosti totiž značně vzrostl počet rybářů specializovaných na sumce, navíc se uplatňují nové a efektivní techniky a používá se kvalitnější náčiní. Množství úlovků se tedy logicky zvýšilo. Myslím si, že existuje více revírů, kde klesají stavy sumců přičiněním „masařů“, než lokalit, v nichž je tato ryba přemnožena.
revíry ■ Hořký úplněk
ks | kg 60 000
Velmi rád, současně však i nerad vzpomínám na to, co se před lety odehrálo v jedné z Veselských pískoven. Na nebi zářil obrovský měsíc. Tehdy už jsem necítil odpor ke dnům s úplňkem a s chutí jsem vyrazil k vodě. Můj kolega totiž propásl předešlého měsíce rovněž při úplňku záběr velikého sumce a já se rozhodl, že přece jen pokusím své štěstí. Tohoto večera nás navíc překvapilo množství pěkných ryb žijících v sousední Lužnici. Člověk by neřekl, že se v řece, v těchto místech široké kolem deseti metrů, mohou vyskytovat sumci v takovém počtu a tak velcí. Bylo zrovna po dešti a nám se za zády neustále ozývaly divné zvuky připomínající sumce na lovu. Zvědavost nám nedala, a tak jsme se tím směrem vydali. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že sumci tady hodují doslova na mělčině – ani ne v půlmetrové hloubce. Následující lovy potvrdily, že na sumce můžeme narazit téměř v každé vodě, tedy i v té mělké. Ale zpět k našemu večeru! Pruty jsem odvezl na svá místa. Ta jsem nijak zvlášť na „placatém“ dně nevybíral. Nebylo vlastně podle čeho. S přáteli jsme odpočívali, já si spokojeně vychutnával tradiční cigárko a kochal se zapadajícím sluníčkem. Ač jsem jinak životním optimistou, přepadla mě náhle chmurná nálada. Ta ryba znovu nezabere! To není možné! Těsně před setměním mě z pesimistického přemítání na čas vytrhli projíždějící tolstolobici. Co chvíli se něčeho lekli a na hladině to pak vypadalo, jako kdyby se do vody vysypal kamion cihel. Zešeřilo se. Zaměřil jsem svou pozornost na špičky prutů. Třiceticentimetrový cejnek občas zazvonil, tloušť čtyřicíka jenom plynule pumpoval, aniž by se rolnička ozvala. Prostě pohoda, klid, to mám rád! Natáhl jsem se do trávy, vleže hlídal pruty a nasával do plic voňavý letní vzduch. V půl desáté vykoukl nad lesem měsíc. Dodnes si to pamatuji zcela přesně, protože to, co se odehrálo poté, se zapomenout prostě nedá. Špička prutu s nastraženým tlouštěm se lehce zachvěla a rolnička jemně cinkla. Zpozorněl jsem a s napětím sledoval, jak se prut začal pomalu, pomaloučku narovnávat. A vzápětí se zase vracel stejně pozvolna do původní polohy. Nezastavil se však a po milimetrech se ohýbal dál. Tak berou velké ryby! Vyskočil jsem a popadl prut. Ještě kratičké zaváhání. Jenže ryba táhla dál. Již jsem nepochyboval o tom, že
50 000 40 000 30 000 20 000 10 000
1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007
Graf znázorňuje počty úlovků za posledních 20 let. (www.rybsvaz.cz) Řeka Dyje je původním domovem sumců. Průměrná velikost sumců lovených u nás je 100–150 cm. Tento pochází z Veselských pískoven.
25
rok
revíry zabral pěkný sumec. Zásek! Krok zpět a druhý zásek. Dovinout volnou šňůru a třetí přiseknutí! Je tam! Zásek sedl a došlo k souboji. Soupeř si nepočínal vůbec zbrkle, prostě chlapík, který místo zběsilých otoček využíval ohromné síly svého ocasu. A když si najednou usmyslel, otočil se a odjel bez problému i dvacet metrů, přestože jsem měl utaženou brzdu. Já se ale nedal: „A teď zase já, kamaráde!“ A takhle jsme se přetahovali asi deset minut. Už jsem se celý blažený těšil, kterak se s tímto více než dvoumetrovým mackem vyfotím. Sumec byl zhruba dvacet metrů od břehu a snažil se couvat. Náhle tah povolil. Honem jsem začal odvíjet, jelikož se občas stane, že sumec vyrazí směrem k rybáři. Splávek na hladině, za nímž se táhla zřetelná brázda od velkého olova, a karabina však hovořily za vše. „Proč?“ zařval jsem. Pak mi padl pohled pod karabinu a rázem jsem měl jasno. Nevypnul se. Přebrousil kartáči návazcovku na 120 kg. Chtělo se mi brečet. Zklamán jsem se posadil na celtu do trávy, vedle sebe složil „zbraně“ a oddal se smutným myšlenkám. Jak já si nadával! Já, který všude propaguji návazce s bužírkou, jsem lovil na nechráněný návazec. Taková fatální chyba! A co bude s tím sumcem?! Snad se mu trojháčky nezasekly hluboko! Jinak by s ním byl amen. Jak jsem jen na ten návazec s bužírkou mohl zapomenout?! Zapálil jsem si cigaretu… Cink! Nevěřícně jsem pohlédl na druhý prut. Pomalu se vzpřimoval. Další „rovnák“ od velké ryby?! Bleskově jsem vyskočil a bez váhání zasekl. Sumce jsem ale jen „škrtnul“. Návazec byl bez ryby, obalený sumčím slizem. Jindy bych znovu zavezl, vždyť bylo teprve třičtvrtě na deset, byl jsem však natolik psychicky zdeptán, že se mi nedostávalo sil. Sbalil jsem se a sledován úplňkem zamířil k domovu. V rybařině stejně jako v životě to zkrátka nedopadne vždy podle našich představ. Tak už to chodí. Druhého dne jsem měl nutkání zkusit to znovu. Měsíc pořád jako „rybí oko“, co kdyby mi tentokrát přálo štěstí! Nakonec jsme se vypravili s manželkou na jazzový koncert na náměstí. Bylo půl jedenácté, měsíc zaléval svým studeným světlem střechy domů, když tu telefon. Kamarád, prý mu zabrala na témže místě velká ryba. Zásek ale nesedl… Zhruba za týden jsem dostal velmi smutnou zprávu. Na hladině pískovny plaval sumec. Prsní ploutve měl jako dvě chlapské dlaně. Prý ale již „ohnilé“. Bylo mi
26
z toho hořko u srdce, znovu se mi chtělo brečet. Tahle kapitální ryba, odhadem 220–230 cm, zaplatila mou školáckou chybu životem!
■ Španělsko Zřejmě nejznámějším zahraničním revírem s hojností úlovků je dolní úsek řeky Ebro a její přehrady. Deltu Ebra začínají rybáři objevovat až v posledních letech a počet ulovených sumců tu narůstá. Rybolov je zde však možný pouze na několika místech a rozhodně to není procházka růžovou zahradou už jen kvůli velkému počtu zlodějů, kteří vám ukradnou i peněženku z bivaku, v němž právě spíte. Zato druhá a třetí přehrada jsou pravými rybářskými ráji. Na té, jež se nachází nejníže, se lovit nesmí. Spousta kempů, rybářských průvodců a pochopitelně i ryb vyvolává značný zájem a přitahuje sem veliké množství návštěvníků. Rybáři tady navíc mohou lovit i krásné kapry, candáty a blackbassy (okounky pstruhové). V šedesátých letech dvacátého století tu bylo vysazeno asi 40 kusů sumců a po jejich doslova populační explozi jsou nyní přehrady mimořádně zarybněné. V horní přehradě Lake Caspe (zvané též Mequinenza) se vyskytují menší jedinci, neboť tady byli sumci vysazeni přibližně o 10 let později. Přesto lze chytit exempláře přesahující hmotnost 60–80 kg. Dolní přehrada, kam sumce vysadili němečtí rybáři ze všeho nejdříve, se jmenuje Riba Roja (čti ribarocha).
A stokilogramové kusy zde nejsou žádnou výjimkou. Jaké sumce tu asi najdeme za dalších deset let?! Na to se můžeme jen těšit. Na horní přehradě je povolen lov jenom s vábničkou, přívlačí a na položenou, na dolní je možné i bójkování, avšak na vyhrazených místech nikoli. A pravidla se stále mění. Co přinesou následující roky, je ve hvězdách. Lov na pelety je dle mého názoru velkým byznysem, tudíž bych se ani nedivil, kdyby byl postupem času povolen lov pouze na ně. Bližší informace o aktuální situaci a platných předpisech vám poskytne například Pavel Tomi, jenž náleží k největším znalcům této přehrady a provozuje tady i rybářský kemp.
27
Horní přehrada na Ebru zvaná Mequinenza. Tato dvoumetrovka byla ulovena na vábničku na dolní přehradě, přestože zde již nebývá příliš účinná.
revíry V dolní části řeky, asi tak 20 km od pobřeží, se smí chytat až na pět rybářských prutů. Sumci by se tu měli lovit na jednoháčkové montáže, což ovšem málokdo dodržuje. Na horním toku platí různé předpisy, a proto vám doporučuji, abyste se informovali třeba v místních prodejnách rybářských potřeb, kde obvykle zakoupíte i povolenku (dle oblasti cca 40 EUR/ rok či tři měsíce). Jestliže pojedete k Pádu poprvé a nemáte s lovem v řece podobného typu zkušenosti, využijte raději služeb průvodce s odpovídajícím vybavením a znalostmi, například Ládi Vidršperka, který přispěl do této knihy informacemi o lodích. Výbornou lokalitou k lovu velkých sumců je rovněž sousední řeka Fiume Mincio, v níž byl roku 2008 zdolán sumec o hmotnosti 117 kg.
■ Zlatá éra na Pádu
Na Pádu se rozhodně neobejdete bez kvalitní lodi, s jejíž pomocí si pořádně zachytáte a zdoláte i obří sumce.
Zkušenými průvodci a znalci Ebra jsou také Jarda Hrdlička, Renda Plzák a další. Kontakty najdete bez problému na internetu.
■ Itálie Jiným významným světovým revírem je v Itálii proslulá a zrádná řeka Pád se svými kanály. Stejně jako si zde nejeden zkušený sumcař vylámal zuby, tak absolutní zelenáč zase ulovil ohromnou rybu. Tato řeka s neuvěřitelným rybím potenciálem má totiž obrovský spád a stav vody v korytě je ovlivněn množstvím srážek a táním sněhu v Alpách. Ze dne na den se může změnit ve stoku s miliardou litrů bahnité vody, odpadky, s tisíci stromy, větvemi a dalšími nečistotami, které nejenže znepříjemní, neřkuli úplně znemožní rybolov, ale jsou životu nebezpečné. Přesto mi tato řeka poskytla nejkrásnější zážitky i ryby, o nichž jsem před lety dokonce ani nesnil. A vím jistě, že její potenciál je doposud naprosto nevyužitý. Ty největší ryby zatím rozhodně nevydala. S moderní technikou a kvalitním náčiním je pouze otázkou času, kdy bude vyloven skutečný „mobydick“. Můj kamarád již jednoho na prutu měl, nápor však bohužel nevydržela použitá montáž.
28
Před lety jsem se odhodlal k výpravě na málo navštěvovanou část Pádu a zde jsme následně s přáteli ulovili značné množství ohromných ryb. Ačkoliv se nám podařily doslova husarské kousky, přesto nejraději vzpomínám na tu úplně první výpravu… Chytali jsme na vnitřní straně ohybu řeky, kde se nacházela i přes zvýšený průtok přece jen trochu tišina. Hloubka od šesti do dvanácti metrů. Některé bóje se nám nepodařilo vhodně Odvrácená tvář řeky. Během noci stoupla voda o 2 metry a Mírův tábor byl v okamžení pod vodou.
Západ slunce nad italským veletokem.
revíry umístit. Kvůli zvýšené hladině Pádu se v našem obřím vracáku tvořily silné víry. Víc se dělat nedalo, jinak bychom se museli rozdělit, což jsme rozhodně nechtěli. Na pruty jsme nastražili karasy a líny, to musí stačit. Už jsme se ani nesnažili nachytat další nástražní ryby. Znaveni jsme se usadili a hlídali své pruty. Večer kolem desáté jsem zaslechl, jak na hladinu vyskakují ryby. A PRÁSK! Rána jako z děla a v řece rázem o jednoho cípala méně. Takový koncert jsem snad ještě nezažil! Trval asi dvě hodiny. Řeka rybami jen vřela, frekvence zálovů byla přímo ďábelská. K půlnoci se řeka zklidnila. Probrali jsme se z transu. Uvědomil jsem si, že bychom mohli s baterkou a podběrákem nějaké cípaly ulovit. Půl hodiny jsme se s Pepíkem mořili, žádného jsme však nedostali. Po návratu jsem sdělil klukům u cigárka pesimistické vyhlídky: „Tak a teď se sumci nažrali k prasknutí a my tady už chytneme pěkný houby. Leda tak nějakýho, co se nestihl nabagrovat.“ O tom jsem byl na sto procent přesvědčen, jen ve skrytu duše jsem doufal, že se mýlím. Do rána žádný záběr, teplota vody okolo 12 °C. Pasivita ryb mě příliš nepřekvapovala. Celý den jsme se věnovali lovu nástražních ryb. Nebyl moc zábavný. Ryby nebraly a navíc jsme museli stále přehazovat. V řece plavala spousta nečistot. Pár cejnů jsme přesto chytili. Odpoledne jsme se s Evženem vydali zkusit štěstí s vábničkou. Na nástrahy jsme použili pouze jednohák, aby nedošlo k nehodě. Uprostřed řeky bychom asi měli s trojhákem vraženým do gumového člunu velké starosti. Na echolotu jsem občas spatřil rybu, ale proud nás unášel příliš rychle na to, abych s ní mohl trochu pracovat. Po dvou hodinách jsme to vzdali a vraceli se na základnu. Když jsme na zpáteční cestě míjeli bóje, dostal jsem nápad. Na okraji naší tišiny se nacházela hned u břehu naprosto klidná hladina. Zajel jsem se tam podívat. Asi pět metrů od břehu byla třímetrová hloubka, která pak klesala až na sedm metrů. Místo mě okamžitě nadchlo, jen Štěpánovi se můj nápad vůbec nezdál, neboť šňůra povede přes křoví a na splávek neuvidíme. Po chvíli dohadování jsem si přece jenom prosadil svou. Ve vodě překážel suchý keř. Ten musel pryč, aby šla bójka natáhnout. Asi půl hodiny jsem se trápil s větvemi sám. Štěpán se nakonec oblomil a pomohl mi. Práce nám šla od ruky a brzy na to jsem již k bóji připevňoval trhacím vlascem splávek. Na všech prutech jsme měli ryby umístěné blíže k hladině, aby se sumci o našich
¥Korytem Pádu unáší prudký proud mnohdy i celé stromy.
nástrahách také dozvěděli, v případě, že by opět najeli cípalové. Do tří do rána byla hladina zcela klidná. Co se dělo pak, nevím. Usnul jsem. Kolem sedmé ráno jsem se na chvíli probral, když jsem ale zjistil, že záběr nepřišel, upadl jsem znovu do „kómatu“. Zdál se mi krásný sen. Zcela jasně jsem v něm slyšel křičet Evžena: „Je tam! Dělej, vstávej!“ Ne, to nebyl sen! Rychle jsem otevřel oči! Viděl jsem, jak Evžen zasekával můj prut. Rozespalý jsem se k němu vrávoravě rozběhl, abych si přebral svého „Kaldu“. Evžen mi oznámil, že byl prut před zásekem ohnutý víc než do pravého úhlu a sumec si klidně ujížděl pryč. Brzda byla poměrně dost utažena. Ještě jsem ji dotáhl a pustil se do nezapomenutelného souboje. Plynulý silný tah napovídal, že to bude ryba s velkým R. Chvíli se mi ji dařilo přitahovat, ale pak jako kdyby vjela do vázky. Opřel jsem se do ryby. Prut se ohýbal jako tráva ve vichřici. S rybou jsem však téměř nepohnul. Přesto jsem ji kousek po kousku popotahoval po dně. Jakmile jsem polevil, kluci mě hned povzbuzovali, abych nepřestával. Získal
29
Liborův sedmdesátikilový sumec ulovený v romantickém rameni Pádu v dubnu 2008.
