11. Speciální zaøízení pro pobyt TP Bariéru ticha, která oddìluje od lidí, lze prolomit pouze vzdìláním a pìstováním sociálních dovedností...Úspìšná budoucnost, profesní integrace ve slyšící spoleènosti, samostatný plnohodnotný život každého dítìte, které touto školou prošlo, je potvrzením správnosti myšlenky, že dítì se sluchovým postižením se zaèlení do slyšící spoleènosti pøímo úmìrnì úrovni osvojení èeského jazyka – jazyka spoleènosti, ve které žije. Úvodní slovo v brožuøe ke 111. výroèí založení Speciálních škol pro sluchovì postižené v Ivanèicích.
S
peciálních zaøízení, kam patøí nejen ústavy sociální péèe, speciální školy, domovy dùchodcù èi domy s peèovatelskou službou, je u nás bezpoèet. Zarážející je, že i když vnitøní prostøedí budov je témìø vždy co možná nejlépe pøizpùsobeno jeho uživatelùm, úpravy okolní budov èasto pokulhávají, nebo jsou dokonce nevhodné. A pøitom zde je máme možnost pøímo „ušít na míru“ prostor osobám, které dané zaøízení využívají. Speciálních zaøízení pro tìlesnì postižené se dotýká hned nìkolik zákonù a vyhlášek, a to pøedevším Zákon o sociálním zabezpeèení (100/1988), a jeho provádìcí vyhláška è. 182/1991. Ve ètvrté èásti této vyhlášky jsou specifikovány v prvním dílu ústavy sociální péèe. Ty jsou dle § 61 následující: a) b) c) d) e) f) g) h) ch) i) j) k) l)
Èlenìní ústavù
ústavy pro tìlesnì postiženou mládež, ústavy pro tìlesnì postiženou mládež s pøidruženým mentálním postižením, ústavy pro tìlesnì postiženou mládež s více vadami, ústavy pro mentálnì postiženou mládež, ústavy pro tìlesnì postižené dospìlé obèany, ústavy pro tìlesnì postižené dospìlé obèany s pøidruženým mentálním postižením, ústavy pro tìlesnì postižené dospìlé obèany s více vadami, ústavy pro smyslovì postižené dospìlé obèany, ústavy pro mentálnì postižené dospìlé obèany, ústavy pro chronické alkoholiky a toxikomany, ústavy pro chronické psychotiky a psychopaty, domovy dùchodcù, domovy-penzióny pro dùchodce.
Novostavba Domu s peèovatelskou službou v Tøebíèi. V posledním desetiletí jsou nejèastìji zøizovaným speciálním zaøízením.
207
75
Pojïme se tedy podívat, jak jednotlivé ústavy definuje tato vyhláška: Ústavy pro tìlesnì postiženou mládež Ústavy pro tìlesnì postiženou mládež jsou urèeny pro dìti a mládež ve vìku od tøí let do ukonèení povinné školní docházky a v pøípadì potøeby další pøípravy na povolání do ukonèení pøípravy na povolání, u nichž tìžký stupeò tìlesné vady neumožòuje nebo podstatnì ztìžuje normální zpùsob výchovy,vzdìlání a pøípravy na povolání. Ústavy pro tìlesnì postiženou mládež s pøidruženým mentálním postižením Jsou urèeny také pro dìti a mládež ve vìku od tøí let do doby ukonèení školní docházky. Do tìchto ústavù jsou zaøazovány tìlesnì postižené dìti s lehèím mentálním postižením. Ústavy pro tìlesnì postiženou mládež s více vadami Ústavy pro tìlesnì postiženou mládež s více vadami jsou urèeny pro dìti a mládež ve vìku od tøí let do ukonèení povinné školní docházky, jestliže jsou vedle tìlesné vady postiženy též smyslovými vadami a popøípadì mentálním postižením lehèího stupnì. Ústavy pro mentálnì postiženou mládež Ústavy pro mentálnì postiženou mládež jsou urèeny pro dìti a mládež ve vìku od tøí do 26 let, výjimeènì i déle. Pøijímají se i obèané, kteøí jsou postiženi též tìlesnou nebo smyslovou vadou. Komentáø: V praxi se tyto ústavy takto striktnì nerozlišují. Mnohdy se 1. a 2. typ sluèují do jednoho ústavu, typické je i zvláštní vymezování ústavù pro dìti se smyslovým postižením (slepecké ústavy, školy pro dìti s postižením sluchu) Ústavy pro dospìlé obèany tìlesnì postižené Ústavy pro dospìlé obèany tìlesnì postižené jsou urèeny pro obèany s tìžkými tìlesnými vadami, kteøí ukonèili povinnou školní docházku a nemohou se pro své tìžké tìlesné postižení pøipravovat na povolání nebo kteøí ukonèili pøípravu na povolání a potøebují ústavní zaopatøení, protože jim nelze potøebnou péèi zajistit v dosavadním prostøedí. Ústavy pro tìlesnì postižené dospìlé obèany s pøidruženým mentálním postižením Ústavy pro tìlesnì postižené dospìlé obèany s pøidruženým mentálním poškozením jsou urèeny pro obèany, kteøí ukonèili povinnou školní docházku a nemohou se pro své zdravotní postižení pøipravovat na povolání nebo kteøí ukonèili pøípravu na povolání, jestliže jsou vedle tìžké tìlesné vady postiženi též mentálním postižením lehèího stupnì. Ústavy pro tìlesnì postižené dospìlé obèany s více vadami Ústavy pro tìlesnì postižené dospìlé obèany s více vadami jsou urèeny pro obèany, kteøí ukonèili povinnou školní docházku a nemohou se pro své zdravotní postižení pøipravovat na povolání, jestliže jsou vedle tìžké tìlesné vady postiženi též smyslovými vadami a popøípadì mentálním postižením lehèího stupnì. Ústavy pro dospìlé obèany smyslovì postižené Ústavy pro dospìlé obèany smyslovì postižené jsou urèeny pro obèany, kteøí ukonèili povinnou školní docházku a nemohou se pro své zdravotní postižení pøipravovat na povolání, jestliže jsou postiženi úplnou nebo praktickou slepotou,hluchotou nebo hluchonìmostí, jsou-li odkázáni na ústavní péèi, protože jim nelze zajistit potøebnou péèi v dosavadním prostøedí. 76
Ústavy pro dospìlé obèany mentálnì postižené,Ústavy pro chronické alkoholiky a toxikomany,Ústavy pro chronické psychotiky a psychopaty (tìmito osobami a úpravou prostøedí pro nì se tato diplomová práce nezabývá) Domovy dùchodcù Domovy dùchodcù jsou urèeny pøedevším pro staré obèany, kteøí dosáhli vìku rozhodného pro pøiznání starobního dùchodu a kteøí pro trvalé zmìny zdravotního stavu potøebují komplexní péèi, jež jim nemùže být zajištìna èleny jejich rodiny ani peèovatelskou službou nebo jinými službami sociální péèe, a dále pro staré obèany, kteøí toto umístìní nezbytnì potøebují z jiných vážných dùvodù. Nemohou však být pøijati obèané, jejichž zdravotní stav vyžaduje léèení a ošetøování v lùžkovém zdravotnickém zaøízení. Domovy-penzióny pro dùchodce Domovy-penzióny pro dùchodce jsou urèeny pro staré obèany, kteøí dosáhli vìku rozhodného pro pøiznání starobního dùchodu a pro obèany, kteøí jsou plnì invalidní a jejichž celkový zdravotní stav je takový, že nepotøebují komplexní péèi, za pøedpokladu, že jim budou poskytnuty služby potøebné vzhledem k jejich vìku a zdravotnímu stavu. Do domovù-penziónù pro dùchodce se pøijímají obèané, jejichž zdravotní stav a vìk umožòuje vést pomìrnì samostatný život ve vhodných podmínkách. V domovech-penzionech pro dùchodce se poskytuje ubytování a základní péèe; podle možností ústavu a požadavku obyvatel domovù-penzionù pro dùchodce lze obyvatelùm poskytovat i další placené služby. Souèasnì jsou ústavem vytváøeny podmínky pro rozvoj kulturního a spoleèenského života a zájmové èinnosti obyvatel ústavu.
208
Zámek Mysliboøice - Domov dùchodcù.
77
11. 2 Stavby speciálních zaøízení
S
tavby a pøestavby budov urèených pro tyto ústavy podléhají stavebnímu zákonu a musí splòovat vyhlášku èíslo 369/2001 obecných technických požadavcích zabezpeèujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace. Stavební dokumentace budov podléhá pøísné kontrole pøi vydávání stavebního povolení. Díky tomu se uvnitø nových staveb nevyskytují výraznìjší nedostatky. Problémy však èasto nastávají hned za dveømi ústavù. Okolí domu nepodléhá žádné státní kontrole pøi schvalování stavby, èasto se tak chybou èi neosvíceností projektantù a stavitelù ústavu vzniká prostor, který èiní obyvatelùm ústavu potíže popø. nevyhovuje jejich psychickému i fyzickému stavu. Pozemky v okolí novì vznikajících ústavù jsou vìtšinou malé, vzrostlá zeleò je výjimkou, èasto dochází k nevhodnému umístìní budovy, atd. Velké množství sociálních ústavù vzniklo pøizpùsobením starších budov, vìtšinou zámkù a pod. novému úèelu. Adaptace vnitøních prostor je mnohdy pomìrnì složitá a nemusí být obyvatelùm pøesnì „ušita na míru“. Základní bezbariérovost je však vždy zajištìna. Tyto prostory mají vìtšinou výhodu, že se v jejich bezprostøedním okolí nachází bývalá zámecká zahrada. Venkovního prostoru mají tedy obyvatelé k dispozici dost, výhodou je vzrostlá zeleò tìchto zahrad. Dané prostøedí je však nutné bezbariérovì upravit a pøi tom nepoškodit jeho historickou hodnotu.
Adaptace starých budov
Tøetí možností jsou ústavy speciálnì postavené pro péèi o tìlesnì postižené v minulosti. Setkáváme se s budovami od konce 19. století. Tyto budovy byly již stavìny s tím, že se v nich budou pohybovat tìlesnì postižení. Proto jsou vìtšinou bezbariérové, nìkdy je nutné provést nìkteré adaptace, aby prostory splòovaly nové požadavky. Okolí tìchto ústavù je vìtšinou potøebám tìlesnì postižených víceménì pøizpùsobeno. I zde však mùžeme mnohé zlepšit. Prostøedí je sice bezbariérovì upraveno, ale lze je obohatit o nové prvky, jako je napø. zahrada smyslù nebo rehabilitaèní prvky.
Historické ústavy
K zahradám navrženým již v minulosti bychom mìli pøistupovat podobnì jako k zahradám historickým, tedy respektovat pùvodní charakter zahrady. Zahrady tìchto starších ústavù jsou velmi cenným dokumentem toho, jak se bìhem posledního staletí vyvíjela bezbariérová zahradní architektura
Jedním z pøíkladù historické zahrady pro tìlesnì postižené je park brnìnské Kociánky. Na obrázku je øešení vstupu do jedné z budov, kdy pøímá cesta jde po schodišti, ale vede sem ještì bezbariérová cesta do oblouku.
209
78
11. 2.1 Novì vznikající ústavy
D
íky grantové politice EU i Èeské Republiky nastalo bìhem posledních deseti let k pøekotnému vzniku mnoha ústavù sociální péèe, a to zvláštì tzv. Domù s peèovatelskou službou (ve vyhlášce jako Penziony pro dùchodce). Pøekotná výstavba tìchto domù s sebou pøinesla mnohá pozitiva, ale došlo i k mnoha chybám, ze kterých je tøeba se pouèit. Navštívila jsem nìkolik domù s peèovatelskou službou a získané poznatky jsem utøídila do nìkolika následujících bodù. Na co je tedy dùležité a èeho se vyvarovat pøi stavbì a vùbec pøi plánování Domu s peèovatelskou službou? Následující zásady platí pro stavby všech typù ústavù pro osoby tìlesnì postižené. 1. Volba správného místa Již pøi plánování vzniku zaøízení bychom mìli dùkladnì vybírat umístìní budovy. Místo by mìlo být dostupné mìstskou dopravou èi místní autobusovou dopravou. Zastávka by se mìla nacházet v nejlepším pøípadì do 200 m od zaøízení. V bezprostøední blízkosti by mìlo být parkovištì vyhrazené pro obyvatele domu a jejich návštìvy. Toto parkovištì má mít dostateènou kapacitu. Také parkovací stání pøizpùsobíme tomu, kdo bude stavbu využívat. Poèítáme tedy se zvýšeným poètem parkovacích míst pro vozíèkáøe.
Volba místa
Ideální je, když je v dostupné vzdálenosti i obchod s potravinami, restaurace apod. Místo by mìlo být klidné. Dùm by nemìl stát v blízkosti rušné komunikace, noèních zábavních podnikù apod. Už vùbec by se nemìl nacházet v blízkosti prùmyslových objektù apod. Místo by mìlo být bezpeèné. V žádném pøípadì by se zaøízení nemìlo umisovat do ètvrtí s vysokou kriminalitou (lehká zranitelnost postižených i starších obèanù, jejich vyšší dùvìøivost k okolí). Dùm by nemìl být v blízkosti komunikace se zvýšeným provozem, pokud je možné omezit nutnost pøecházet vozovku. V pøípadì nutnosti pøecházet komunikaci (napø. od zastávky MHD) by mìl být pøechod umístìn na pøehledném místì, co nejblíže vchodu do budovy, co nejlépe oznaèen jak pro pøecházející, tak pro projíždìjící øidièe. Jeho bezbariérovost je samozøejmostí. Pozemek by mìl být dostateènì velký, a to nejen pro samotnou budovu. Mìlo by být dost místa i pro zeleò a pøípadné aktivity obyvatel. Pokud není možné místo pro zeleò vytvoøit pøímo u budovy, je vhodné, aby byl v dostupné vzdálenosti (do 200 m) park nebo podobný objekt veøejné zelenì. Terén by mìl být pokud možno co nejrovnìjší, tedy s pøedpokladem jednouše vytvoøit bezbariérové a pohodlné prostøedí
Nevhodnì umístìný Dùm s peèovatelskou službou. Dùm je v polovinì kopce, navíc u silnice a cesta od hlavního vchodu ústí pøímo v nepøehledné zatáèce.
210
79
2.
Tvar a umístìní budovy
Budova by mìla mít tvar takový, aby zbyteènì netøíštila a nerozdìlovala pozemek. Nadmìrné množství rùzných výklenkù, výstupkù a sloupù zbyteènì tvoøí pøekážku v pøímé trase pohybu.
Tvar a umístìní budovy
Je vhodné, když navazuje na okolní výstavbu, samostatnì stojící budovu si mùžeme dovolit pouze tehdy, pokud je okolní pozemek dostateènì velký. Vhodné je umístit budovu tak, aby kolem vzniklo co nejvíce využitelného prostoru, tedy prostoru v dostateèné velikosti. Je vhodné budovu umístit co nejblíže k hranici pozemku, kdy pak za ní vzniká dostateèný prostor pro pobyt obyvatel venku, pro jejich relaxaci. 3. Uspoøádání vnitøního prostoru pozemku. Pozemek by mìl být uspoøádán logicky, jednoduše, pøehlednì. Mìla by být vytvoøena slunná místa, ale i dostatek stínu pro odpoèinek v horkém létì a pod. Uvnitø pozemku by nemìly vznikat zbyteèné bariéry. Je nebezpeèné do volného prostoru nenadále umisovat objekty, které tvoøí pøekážku v pøímé linii provozu. Popelnice musí být umístìny tak, aby nerušily svým vzhledem ani zápachem, musí být pøístupné zvenèí (pro odvoz), ale zároveò bezpeènì dosažitelné pro obyvatele, tedy ne moc vzdálené od vstupu do budovy.
Vnitøní pozemek
11.3 Základní zásady tvorby zahrad ústavù pro TP 11.3.1 Zahrady ústavù a speciálních škol pro TP dìti a mládež
P
øi tvorbì zahrady vycházíme pøedevším z charakteru postižení dìtí, pro které je dané zaøízení urèeno. Zcela jinak tedy postupujeme pøi tvorbì zahrad škol pro zrakovì postižené, jinak u stacionáøe pro vozíèkáøe. Nesmíme ale zapomínat, že tvoøíme prostøedí pro dìti, tedy prostor pro jejich uèení, rozvíjení, ale i hry. Pro dìti zrakovì postižené a nevidomé musíme vytvoøit takové prostøedí, které pro nì bude snadno èitelné. Zahrada by v tomto pøípadì nemìla být pøíliš rozsáhlá. Výborným øešením je také rozdìlení areálu do jakýchsi menších samostatných celkù s vlastním vnitøním uspoøádáním. Tyto „zahrady“ mohou být vìnovány rùzným vìkovým skupinám, rozdìleny podle aktivit apod. Rozdìlení prostoru do pøimìøenì velkých èástí s vlastním, snadno srozumitelným vnitøním èlenìním je pøedpokladem pro to, aby se dìti mohly v zahradì snadno orientovat, tedy ji plnì využívat. Pùdorys, daný èlenìním cest, by mìl být snadno zapamatovatelný, tedy co nejjednodušší. Osvìdèilo se uspoøádání tìchto zahrad do kruhù nebo oválù. Kruh nebo ovál je tvar, který v podstatì nikdy nekonèí. Dìti mohou v takto uspoøádané zahradì bez problémù bìhat, na rozdíl od pravoúhlého uspoøádání, kdy je cesta náhle „ukonèena“ a pokraèuje v pravém úhlu. I když je na tuto zmìnu upozornìno varovnými pruhy v dlažbì èi její zmìnou. V tomto pøípadì se dítì musí Geologická zahrada slepecké školy Filatow, Lipsko
Zahrady pro slepé dìti
Pùdorysné èlenìní
211
80
stále soustøedit na okolní prostøedí a nemùže se plnì vìnovat høe. Jednotlivé kruhy by však mìly být propojeny pøímými cestami. Nepravidelnì zvlnìným cestám bychom se mìli v areálech urèených pro slepé vyvaro va t. Jakákoliv nepravidelnost se hùøe zapamatovává, tím se stìžuje vytváøení jakési „vnitøní mapy“ prostoru, kterou si dítì tvoøí v hlavì. I to, že dítì o nepravidelnosti dlouhodobì ví, jen ji není schopno pøesnì „umístit ve své mapì“, pùsobí zbyteènì stres a dítì si tak nemùže pøirozenì hrát v takovém prostoru stejným zpùsobem jako dítì zdravé. 212
V centru zahrady by mìl být umístìn prvek pro echolokaci. To pomùže dítìti, které se náhodu v zahradì „ztratí“ Jednoduchá døevìná zvonkohra v nalézt cestu do anglickém Chatsworthu bodu, odkud se umí orientovat. Prvkem pro echolokaci bývá nejèastìji fontánka, kdy se mùžeme orientovat podle zvuku vody. Použití vody však není nejspolehlivìjší, zcela nám vypadá funkènost prvku v období zimy (na druhou stranu v tomto období není zahrada tak èasto využívána) nebo výpadku elektrické energie apod. Pro echolokaci je 213 možné použít i rùzné zvonkohry založené na pùsobení vìtru. Právì tyto zvonkohry lze pomìrnì dobøe použít ve slepeckých zahradách pro dìti. Pro echolokaci jsou nejèastìjší
Echolokace
jednoduché fontánky
Zahrada by mìla mít dostatek trávníkové slunné plochy. Trávník, který je v podstatì základem každé obytné zahrady, však nesmí tvoøit velkou jednolitou plochu. Na velké ploše totiž zrakovì postižený ztrácí rychle orientaci. Trávníková plocha má tedy být pøimìøenì rozdìlena napø. cestami.
Trávník
Cesty
Cesty jsou velmi dùležité v zahradách pro slepé. Jsou totiž jedním z prvkù, dle nichž se postižený nejèastìji orientuje. Dùležité je pøedevším logické a srozumitelné vedení cest (viz výše). Vhodné je také usnadnit orientaci zmìnou materiálù pro povrch cesty. Nejde pouze o to varovným pruhem upozornit, že pøicházíme na køížení cest, kde mùžeme odboèit. Pokud dítì bude vìdìt, že po cihlové cestì dojde k rùžovému záhonu a po cestì s mlatovým povrchem tøeba ke koupacímu bazénku. Dítì si tak snadno zapamatuje kombinace rùzných po vrchù, což zrychluje utvoøení si „vnitøní mapy“. Povrch cest také usnadní „znovunalezení Støídání povrchù je dùležité pro vytvoøení si vnitøní mapy. Slepecká zahrada Budapeš
214
81
Vyvýšené záhony
Vyvýšené záhony mohou sloužit hned k nìkolika úèelùm. Nejznámìjší je osázení záhonù aromatickými a tvarovì zajímavými rostlinami a jejich oznaèení jmenovkami v brailovì písmu. Tím se vytvoøí jakýsi studijní záhon, nauèná zahrádka. Pøedevším pro dìti je vhodné na záhony umístit i bìžné rostliny, napø. zeleninu. Také se jmenovkami. I slepé dìti tak mohou „pozorovat“ jak roste hrášek nebo jak vypadá mrkev, když ještì není na talíøi.
215
Oznaèení v Brailovì písmu i hmatovì
èitelné latince. Dìti mohou pìstovat a Možné je však zapojit zrakovì postižené i do poznávat bylinky a pak se i uèit, k èemu a pìstování rostlin. Je vhodné vytvoøit takto jak kterou použít. vyvýšené malé zahrádky pro skupinky dìtí, které se zde budou, samozøejmì pod dohledem, starat napø. o zeleninu. I slepé dìti jsou schopny rostlinky vysít a peèovat o nì. Pokud si „prohlédnou“ jak v urèitém stádiu vypadá daná rostlina, jsou schopny záhonek i samostatnì vyplet. Tato aktivita nejen že dále rozvíjí smysly i vìdomosti dìtí, ale pøináší i velmi dùležitý psychický aspekt. To, že se dítì mùže pochlubit vlastnoruènì vypìstovanou zeleninou, že ji samo mùže ochutnat, výraznì zvyšuje jeho sebevìdomí, pocit, že nìco dokáže vytvoøit. Nìco, co má pøímý a jednoznaèný užitek.
Staèí však, když je v nìkterých záhonech pouze vyseta smìs barevných letnièek èi vysázeny vonné rùže. Záhony slouží jen pro odpoèinek v jejich vùni. Dùležitá je i barevnost. Velká èást zrakovì postižených dìtí není zcela slepá a mùže vnímat barvy, pokud jsou ve vìtších plochách. Na psychiku dítìte velmi pozitivnì pùsobí teplé èisté barvy, jako je žlutá, oranžová nebo èervená. Mùžeme se tedy zamìøit na výsadbu letnièek kvetoucích v jedné barvì. Avšak barev nesmí být v zahradì pøespøíliš, postižené oèi jsou náchylné a rychle se unaví. Rostliny vybíráme tak, aby byly pro dìti zajímavé, a to vùní nebo svým tvarem, strukturou apod. Striktnì se vyhýbáme rostlinám jedovatým, by sebezajímavìjším. Také trnité rostliny zde nemají co pohledávat. V zahradách pro slepé dìti se vyhýbáme i vìtšinì okrasných trav, jejichž listy jsou ostré. Je vhodné do zahrady umístit i bìžné rostliny, aby se je dìti nauèily poznávat. Zajímavá je i myšlenka na umístìní zajímavých rostlin v samostatných kvìtináèích s jmenovkou. To je vhodné pro vzácnìjší rostliny, na které chceme výraznì upozornit. Vhodné je i vysypávání prostoru mezi rostlinami inertními materiály. Dìti se tak nauèí rozeznat øíèní oblázky od zvìtrávajícího pískovce, kusù bøidlice, travertinu nebo vápence.
Inertni materiály
Mùžeme však použít i sklenìné oblázky, sklenìné kamínky apod. Pokud máme k dispozici dostatek prostoru, mùžeme jednu zahradu utvoøit jako zahradu geologickou, kde budou umístìny rùzné horniny, které se dìti takto mohou uèit.
216
Sklenìné oblázky a kamínky jsou zajímavým zpestøením zahrad pro zrakovì postižené.
82
Do zahrady mohou být umístìna i umìlecká díla, která jsou v dosahu dìtí. Ty je mohou prohlédnout svým hmatem, vnímat rozdíly v materiálu a jeho zpracování rùznými technikami umìlcù.
Umìlecká díla
Zajímavé je i použití tzv. feeling wall - zdi s reliéfním vyobrazením napø. zvíøat, se støídáním rùzných struktur povrchu atd. Na rozdíl od dìtí s postižením zraku 217 mohou dìti s postižením pohybového ústrojí prostor vnímat komplexnì, do všech detailù. Ale ani v dokonale známém Hmatová stìna, kde jsou rùzné materiály a pøizpùsobeném prostøedí se tyto dìti rozpoznatelné hmatem a reliéfní zvíøátka. Je nemohou chovat neomezenì a zcela pìkným zpestøením zahrad pro postižené dìti. bezprostøednì. Jejich aktivní úèast v prostøedí je pomìrnì silnì omezena, zvláš pokud mají postiženy horní i dolní konèetiny.
Dìti s postižením pohybového ústrojí
Bezbariérové vytvoøení komunikací je zde samozøejmostí. Témìø rovné cesty s co nejkompaktnìjším povrchem (asfalt, beton) jsou nejvhodnìjší. Vhodné je opìt použít vyvýšených záhonù, a to nejen pro nauèné úèely a bezprostøední poznání rostliny, ale pøedevším pro pracovní terapii. Zahradnièení a pìstování rostlinek na vlastním „políèku“ má stejný pozitivní psychický vliv jako u zrakovì postižených. Zaøízení pro dìti s postižením sluchu si na první pohled nevyžadují žádná zvláštní opatøení. Musí však být zcela bezbariérové (v pøípadì možné kombinace nìkolika vad). Prostøedí pro sluchovì postižené dìti má být pøehledné, jednoduše èlenìné, pøedvídatelné. U atrakcí se vyhýbáme tìm, které kladou vysoké nároky na rovnováhu (mnohdy bývá postiženo i rovnovážné ústrojí). Pozitiva zahradní pracovní terapie jsou velká i u této skupiny dìtí, navíc nevyžaduje vyvýšené záhony. Vhodné je však na vyvýšené záhony umístit nauènou zahrádku, pro jednodušší pøístup k rostlinám. V areálech pro sluchovì postižené musíme být opatrní s používáním a kombinacemi barev. Pøíliš výrazné barvy, pøedevším v kontrastních kombinacích mohou vyvolat velmi negativní reakce. Barevnost však patøí i do tìchto zahrad. Je ale lepší používat spíše tlumenìjší barvy, jako rùžovou, modrou, bílou, svìtle žlutou, nebo nevytváøet kontrastní kombinace.
218
Paøeništì Ústavu Kociánka v Brnì, kde se nìkteré postižené dìti pøipravují na budoucí povolání zahradníkù.
Specifika sluchovì postižených
83
T
11. 3.2 Ústavy a denní stacionáøe pro dospìlé a jejich zahrady
ìlesnì postižení dospìlí jsou pokud možno co nejvíce integrováni do spoleènosti, proto není ústavù tolik. Spíše se setkáváme s denními stacionáøi, kam dospìlí pøichází napø. na cvièení èi si pouze popovídat. V klasických ústavech jsou spíše lidé s pøidruženou mentální vadou. Výjimkou jsou domovy dùchodcù, jimž bude vìnována samostatná kapitola. Venkovní prostory denních stacionáøù bývají vìtšinou omezené. Je vhodné, pokud se najde místo na nìkolik lavièek èi venkovní plochu pro cvièení. U jednotlivých typù postižení postupujeme podobnì, jako pøi tvorbì prostøedí pro postižené dìti, samozøejmì s tím, že nepoužíváme stejné tvarosloví, dìtské atrakce apod. Pokud nám to velikost zahrady alespoò trochu umožòuje, mùžeme uvažovat o vytvoøení vyvýšeného nauèného záhonu s aromatickými rostlinami, vìtšinou jednoduchého obdélníkového tvaru. V pøípadì vìtší zahrady vytváøíme i záhony pro zahradní terapii, èi nástroje venkovní tìlocvièny k protažení a rehabilitaci.
Z
219
Zahrada ústavu pro slepé a tìžce zrakovì postižené Budapeš. Zahrada je z poloviny 70tých let 20. století (typické tvarosloví mobiliáøe). Na okraj chodníku navazuje štìrkové pole, kvìtináèe jsou na vyvýšeném soklu, lavièky v nikách.
11. 3.3 Zahrady domovù dùchodcù
ahrady u souèasných domovù dùchodcù vznikly vìtšinou z bývalých zámeckých parkù. Pøi úpravì tìchto historických objektù zahradní architektury musíme respektovat historickou hodnotu místa, kterou bychom nemìli poškodit pøizpùsobením nové funkci. U starších obèanù, kteøí byli døíve zdraví, dochází postupnì k zhoršování smyslù i chùze, tedy ke kombinaci tìlesných postižení. Zásadní je tedy bezbariérovost objektù. Na téma bezbariérových úprav historických objektù vydala v roce 2005 nadace English Heritage brožuru Easy Access to historical Landscapes. Z textù vyplývá jedna velmi dùležitá myšlenka, a to zpøístupnit historické objekty co možná nejvíce tìlesnì postiženým, ale zachovat jejich hodnotu a nepoškodit jejich celkový charakter. Pro to se v interiéru používají spíše prosklené výtahy zabudované do volné mezery ve schodišti, pojízdné plošiny apod. Pøíjemné je i vyøešení nájezdových ramp místo nìkolika kamenných schodù døevìným nájezdem. Døevìná konstrukce je dostateènì stabilní a zároveò nijak nepoškozuje kamenné schody. Povrch musí být samozøejmì protiskluzovì ošetøen a na bocích rampy musí být zarážky proti sjetí vozíku.
220
Odpoèinek na jarním sluníèku, Mysliboøice
221
Zahradnièení je velmi oblíbeným koníèkem, pøedevším u dùchodcù. Je vhodné tedy udìlat tomuto aktivnímu koníèku prostor.
84
Terén historických zahrad byl již pøi jejich vzniku velmi vhodnì upraven, vìtšinou do nìkolika teras (baroko), na nichž je pohyb vozíèkáøe bezproblémový. Pøekonávání výškového rozdílu mezi terasami mùžeme vyøešit boèním vedením delší rampy (zcela mimo kompozièní osy zahrady) nebo schodišovou plošinou (pokud možno ne na hlavním schodišti). Vhodné je také využít hydraulickou vertikální plošinu, která minimálnì ovlivní vzhled zahrady.
Adaptace historických zahrad
Pro slabozraké osoby je dostateèný tradièní kontrast zeleného trávníku a svìtlých mlatových cest. Pozdìjší anglické krajináøské parky nekladou vozíèkáøùm vìtší pøekážky. Základní požadavky si nyní specifikujeme na pøíkladu novì utváøených zahrad pro domovy dùchodcù. Prvním dùležitým požadavkem je potøeba proslunìného místa s lavièkami popø. lehátky pro odpoèinek na sluníèku, pøedevším v jarním a podzimním období. Slunce je velmi dùležité pro revmatiky a pobyt na nìm výraznì zlepšuje psychický stav obyvatel. Stinná místa jsou naopak nezbytností v horkém létì a pro kardiaky. Pro dosažení brzkého efektu bychom se nemìli bát v tomto pøípadì vysazovat vzrostlé stromy. Také pergola s popínavou rostlinou èi altán mùže pøinést stín v letním období. V takovéto zahradì by nemìl chybìt vodní prvek, alespoò v podobì malé fontánky. Pøítomnost vody totiž zvyšuje vlhkost vzduchu, což je velmi pøíznivé pro astmatiky apod. Voda také pomáhá ochlazovat prostøedí v letním horku.
Základní požadavky
Altán v zahradì domova dùchodcù v Mysliboøicích je pohodlnì pøístupný i obyvatelùm na vozíku 222
V parku zahradì by mìl být dostatek lavièek, køesílek i lehátek, a to jak ve stínu, tak na slunci. Mobiliáø by mìl být tvarován tak, aby se z nìj starším lidem lépe vstávalo, tedy i ponìkud vyšší sedací výšky 50 cm. V rámci možností, alespoò v nejfrekventovanìjší èásti zahrady by mìly mít své místo kvìtinové záhony. Kvetoucí rostliny pùsobí psychicky velice pozitivnì. Vyhýbat bychom se mìli strnulým tvarùm nìkterých stále zelených keøù (napø. tùje v mnoha lidech vyvolává dojem høbitova), lepší je používat keøe kvetoucí, zajímavì barvící apod. Kvetoucí keøe dodávají optimismus a dobrou náladu. Rozkvetlá jarní zahrada v Domovì dùchodcù Libina.
223
85
11. 3.4 Penziony, domy s peèovatelskou službou a jejich okolí
T
ato zaøízení stojí nìkde na pomezí mezi klasickým a ústa vním bydlením. V penzionech dominují dùchodci, kteøí jsou však sobìstaèní. Dále tu jsou vozíèkáøi a další lidé s vadami pohybového ústrojí. Podmínkou je opìt plná samostatnost a sobìstaènost obyvatel. V neposlední øadì tu mohou bydlet rodièe s postiženým dítìtem, a již s tìlesným èi kombinovaným postižením. Okolí domu tvoøíme, samozøejmì, zcela bez bariér. Je vhodné již pøi výbìru místa budoucího penzionu upøednostòovat rovinatý terén, kde se bezbariérová zahrada i vstup do objektu tvoøí mnohem snadnìji.
224
Každý byt v pøízemí má svou terasu ohranièenou živým plo tem, DPS Hrotovice.
Dùležitým venkovním prostorem je místo setkávání, jakýsi venkovní obývací pokoj, kde si lidé mohou popovídat na èerstvém vzduchu. Tento prosto dimenzujeme vždy podle poètu obyvatel daného objektu. Pokud máme dostatek prostoru, mùžeme tato místa vytvoøit i dvì, v každé komunitì se vždy tvoøí více skupin, pro které je lepší si povídat oddìlenì. Samozøejmostí v tomto venkovním obývacím pokoji jsou lavièky a místa pro vozík, vhodné je i umístìní stolù èi prostor pro jejich doèasné umístìní. Posezení by mìlo být èásteènì stínìno, popøípadì vybudujeme jedno posezení stinné a druhé více ménì slunné, podle zásad pro tvorbu zahrad domovù dùchodcù.
Umìlecká díla
U penzionù je nutné poèítat také s volnoèasovými aktivitami obyvatel. Velmi oblíbenou aktivitou je zahrádkaøení, kdy èasto spontánnì vznikají na volných plochách trávníku políèka pro pìstování zeleniny èi kvìtin. Je proto vhodné s touto aktivitou poèítat a vytvoøit pro ni vhodné podmínky. Asi nejlepší je vytvoøení vyvýšených záhonù, které jsou dostupné i pro vozíèkáøe. Pro starší obyvatele jsou navíc velmi pohodlné, protože se záhonùm nemusí ohýbat. Výška záhonù by mìla být kolem 80 cm, šíøka cca 1m. Vzhledem k pøedpokládané vysoké zátìži zahrady, zvláš pokud je pomìrnì malá, je tøeba zvýšit podíl vydláždìných ploch. Musíme totiž brát v potaz to, že trávník zde nemùže plnì sloužit jako rekreaèní plocha, protože je pro vìtšinu obyvatel tìžce pøístupný a témìø nevyužitelný. Proto tu pøebírá pøedevším funkci okrasnou. Z rostlin vybíráme opìt kvetoucí listnaté keøe a stromy, upøednostòujeme pøíjemnì aromatické druhy. Stálezelené listnáèe a jehliènany používáme pouze pro doplnìní a oživení celku. Vzhledem k aktivitì obyvatel je možné uplatnit i trvalkové výsadby. Již pøi navrhování zahrady si musíme ujasnit, kdo a jak bude o zeleò peèovat. Èasto je to problémem, protože zeleò není ani soukromá ani mìstská. Penziony jsou vìtšinou zaøízeními mìsta, ale jejich zahrady nespadají pod objekty veøejné zelenì, tedy ani pod jejich správu. I když jsou obyvatelé tìchto penzionù sobìstaèní a pomìrnì aktivní, zahrada by mìla být spíše plochou pro relaxaci a pasivní rekreaci. Zvláštì je nutné vylouèit veškeré hluèné aktivity, aby nebyli rušeni obyvatelé penzionu.
86
pozemky v okolí penzionu (pùvodnì urèeny pro parèík pro obyvatele domu, na nìž bylo uvaleno vìcné bøemeno pro pøístup do DPS komunikací 2 m od zdi budovy penzionu. Vstupní prostor byl vybudován ve svahu, ten zaèíná tìsnì za vstupními dveømi. Tento svah nemá žádné logické zdùvodnìní, protože k pøístupu na ulici se tato "rampa" po 8 metrech zatáèí v pravém úhlu a mìní se v opìt "rampu" o pøibližnì stejném sklonu, ale nahoru. Používám výraz rampa, i když se jedná o komunikaci, která má však sklon pøíslušící již rampám. Paradox? Tato komunikace, sloužící pouze pro pìší vstup a pøípadný pøíjezd sanitky èi stìhovacího vozu k hlavnímu vchodu je zcela nelogicky rozdìlena na komunikaci a chodník, a to schodem - chodníkovým obrubníkem o výšce 10 cm. Sjezd z tohoto chodníku je dobetonován nekvalitním betonem. Bìhem posledních dvou let vznikla pøístavba hotelu, která je vzdálena 3 - 7 metrù od levé a zadní stìny budovy. Dochází tedy k zastínìní i zbytkové plochy kolem budovy a také ke stínìní oken. Tato pøístavba obsahuje i podzemní garáže hotelu, které mají spoleèný vjezd se vstupem do DPS. Garáže zatím nejsou v provozu, ale pøi jeho zahájení se stane bìžný pohyb ve vstupním prostoru do DPS pomìrnì nebezpeèným. V tìsném sousedství domu je parkovištì, které však nemá žádné stání pro vozíèkáøe. Navíc není ani vyhrazeno pro obyvatele DPS, stává se tedy hojnì využívanou parkovací plochou pro zákazníky obchodù v centru mìsta. Již od poèátku nebylo vyøešeno umístìní popelnic. Pùvodní umístìní nedaleko vchodu nevyhovovalo hygienicky ani esteticky provozu restaurace v pøízemí penzionu. Souèasné umístìní popelnic témìø 100 m od vchodu, navíc s pøekonáním nìkolika terénních nerovností je pøíèinou toho, že se k nim vozíèkáø svépomocí nemùže dostat. V sousedství domu není jediný strom, 4 pøízemní byty mají vyhrazeny venkovní terasu obehnanou živým plotem, z ulièní strany domu jsou vysazeny záhony rùží. Vnitøní prostor je dnes zcela nevyužitelný. Mobiliáøem je jediná lavièka pøed vstupem do budovy
Vstup do DPS bude co nevidìt spoleèný s vjezdem do podzemních garáží hotelu
227
Vchod do DPS. Za dveømi není potøebné volné místo a hned zaèíná svah smìrem dolù...
228
A za rohem zase nahoru, k hlavnímu chodníku Rozum zùstává stát...
229
88
11.4 Chyby pøi tvorbì okolí speciálních zaøízení
I
když zákonné prostøedí pro tvorbu bezbariérových prostor tu existuje pomìrnì dlouho, stále se vyskytují pøípady novì vybudovaných domù s byty zvláštního urèení, kde nejen, že nevyhovuje okolí domu, ale mnohdy potøebám postižených nevyhovují ani byty pro nì pøímo urèené. Mùžeme jen hádat, zda nesou vinu architekti, kteøí projektují domy, v nichž se nedá plnohodnotnì bydlet, èi stavební úøady, které tyto záležitosti dùslednì nekontrolují. Mnohé zkolaudované objekty zdaleka nesplòují podmínky vyhlášky è. 369/2001 Sb., ale ani døívìjší pøedpisy, na které se dotèené stavební úøady tak rády odvolávají. Nejhorším faktem je, že se nìkteré chyby objevují stále dokola. Mnohdy tak oèividné a zarážející i pro samotné laiky, natož pro projektanty a odborníky z úøadù. Výsledkem bohužel je, že tìlesnì postižení nemohou plnohodnotnì žít ani v místech, která nesou nálepku domù bez bariér. Chtìla bych upozornit na to, že objekty, které zde pøedkládám jsem si vybrala proto, že je dobøe znám a že tím pádem mohu postihnout všechny souvislosti a nejedná se tedy o kritiku pouze na první pohled a bez ovìøení. Na druhou stranu je podobných objektù mnohem víc. Bohužel, spíše pokud jsem chtìla od odborníkù vìnujících se této tématice doporuèit nìjaký opravdu bezbariérový objekt v Èeské republice, ani jeden z nich nevìdìl. Je to smutné, ale je to souèasná realita. Alibismus. Zázemí slepecké školy v Budapešti. Jediná stání škola a ústav Maïarsku. Ve dvoøe školy jsou pouze skladištì, zdevastované plochy a toto fotbalové høištì, kde si prý hrají pouze zamìstnanci. Dìti na dvùr vìtšinou vùbec nesmí, protože je to pro nì nebezpeèné. Každý den chodí do 300 m vzdálené speciální zahrady. Tato zahrada se tak bohužel stala zbraní pro státní úøedníky pøi žádostech o pøidìlení financí na úpravu bezprostøedního okolí ústavu. Dìtem prý staèí zahrada v parku. Vzdálená a bez moderního vybavení èi s minimem herních prvkù... Praktiky dálného východu?
225
11. 4. 1 Dùm s peèovatelskou službou Hrotovice
D
ùm s peèovatelskou službou v Hrotovicích byl postaven v roce 1996. Projektantem byly Vojenské stavby Brno, zhotovitelem V-stav Hrotovice. Již místo pro dùm bylo zvoleno nevhodnì, a to ve svahu u rušné komunikace II. tøídy na trase Moravské Budìjovice - Brno. Navíc v tìsném sousedství øeznictví s vlastními jatky, pùvodnì nezastøešenými. Z druhé strany domu se nachází perspektivní a rozrùstající se hotel, kterému byly pozdìji odprodány veškeré
226
Prostor kolem domu je minimalizován díky pøístavbì hotelu. Díky tomu nezbývá místo na zeleò ani pro odpoèinek.
87
11. 4.2 Dùm s peèovatelskou službou Vltavínská, Tøebíè
D
ùm mnohem mladšího data, avšak opìt s mnoha až zarážejícími chybami. Postaven 2005, projektovala Ing. Alena Strnadová
Zaènìme od jádra, tedy od budovy. Tvar písmene L je na daném poemku velmi vhodný a vytváøí pomìrnì velkou uzavøenou zahradu. Chybí zde však nìjaké celkové propojení domu s touto zahradou. Pøízemní byty mají sice pøedpoklad pro propojení s vnìjším prostorem napø. formou terasy, v projektu se však objevuje pouze pùlkruhový prostor o maximální šíøce 1,5 m, který nevyhovuje ani pro otoèení vozíku, natož pro jakékoliv využití tohoto minimálního prostoru. Vstupy na zahradu pro vìtšinu obyvatel jsou dle projektu ètyøi. A to po dvou vždy na konci køídla budovy. Ve skuteènosti jsou však funkèní pouze vstupy z pøízemí, protože chùze po otevøeném kovovém toèitém schodišti je pro osoby s omezenou hybností, tedy pro osoby, jimž je stavba urèena, nemožná. Jedná se tu tedy o dvoje zbyteèné dveøe a dvì pomìrnì nákladné a zbyteèné ozdoby ve formì nepoužitelných schodiš.
230
Kovové toèité schodištì je sice prvek velmi zajímavý, avšak v budovì urèené pro tìlesnì postižené zcela nefunkèní až nebezpeèný.
231
Návrh budovy a areálu
89
Vstupy na zahradu z domu jsou tedy dva. Pokaždé v šíøce jednostranných dveøí. Pøi výstupu jednoznaènì pøekáží nepoužitelné schodištì. Dláždìné plochy uvnitø zahrady jsou minimalizovány na 2 chodníky a odpoèívadlo. Chodníky jsou šíøky 1050 mm. Pøitom šíøka vozíku je 900 mm, šíøka chodníku potøebná pro vozíèkáøe je 1200 mm. Prostor, který zabírá osoba chodící o dvou holích je taktéž 1200 mm. A to pouze pro jednosmìrný provoz! Takto nadimenzované chodníky zcela nevyhovují nejen požadavkùm pro osoby tìlesnì postižené, ale i pro pøedpokládanou frekvenci pohybu v zahradì. Vzdálenost odpoèivné plochy od dveøí je 22 nebo 31 metrù. Vzdálenost, kterou musí ujít bez místa odpoèinku osoba z bytu k nejbližší lavièce mùže èinit až 85 metrù! Návrh vytvoøení multifunkèního høištì v centrálním prostoru je zcela absurdní. A hned z nìkolika dùvodù. Nejen to, že tato rušná aktivita by omezovala samotné obyvatele domu a že je v blízkosti dostatek veøejných høiš napø. na tenis. Ale hlavní absurditou je samotné urèení objektu. U osob z omezenou hybností nelze pøedpokládat tak vysokou fyzickou aktivitu, že by bylo tøeba vytváøet takto rozsáhlou sportovní plochu pøímo v objektu penzionu. 15 m široký pruh trávníku byl ponechán na neorganizovaný vznik zahrádek pro pìstování zeleniny. Bez jakéhokoliv zázemí v komunikacích, bez jakékoliv organizace. Samotný vstup do objektu byl znehodnocen vytvoøením 2 schodù, a to prvním schodem z vozovky na chodník a druhým schodem blíže k budovì. Rampa pro vozíèkáøe byla vytvoøena z boèní strany. Proè nemùže vozíèkáø ani do domu pro nìj postaveném vstupovat pøímo?
232
Terasy u pøízemních bytù tvarovì a rozmìrovì kopírují balkony. Nejen, že je pøístupný zbyteènì malý prostor, ale výškový rozdíl mezi dlažbou a trávníkem je pøímo nebezpeèný.
Parkovací místa a chodník jsou také zbyteènì oddìleny obrubníkem a schodem, na než chybí nájezdy. Navíc i zde je šíøka chodníkù poddimenzována. Vyvstává jen otázka proè? A jak je to vùbec možné? Proè? Je nutné, aby byl pøed vstupem do bezbariérového domu jeden 10 cm schod, který je pøekážkou pro všechny, i když to terén nevyžaduje?
233
90
