Sugestivní moc Vánoc Byly Vánoce roku 1914. Na západní frontě vyšli ze svých zákopů skotští a němečtí vojáci, odložili zbraně, rozdali si navzájem chudé dárky, společně si zazpívali a zahráli fotbal. Připomínka Vánoc na několik hodin převládla nad nelítostnými pravidly války. Vzpomínka na nejšťastnější dny dětství prolomila hradbu nenávisti, a třebaže vojáci byli nepřátelé, uznali, že jsou bratři. Kde se bere tato sugestivní moc Vánoc? Jak to, že Velikonoce, které jsou v křesťanském kalendáři nejvýznamnějším svátkem, takové emoce v lidech nevyvolávají? Proč mají Vánoce tak zásadní význam i pro lidi, kteří neuznávají jejich náboženskou hodnotu? Hodnota Vánoc se totiž nepředává rozumem, ale prostřednictvím gest a symbolů, které mají mimořádnou moc vyvolávat dojmy a vzpomínky – jesličky, stromeček, světla, slavnostní večeře a Ježíšek. Při oslavě tohoto svátku se setkává množství rituálů, symbolů, obyčejů a tradic, které sahají do nejhlubších vrstev podvědomí a mají na děti velmi silný účinek. Dětem věnujeme velké množství péče a pozornosti. Děti chodí do různých jazykových kurzů, navštěvují rozličné kroužky a věnují se sportu. Mnohé mají „svůj“ televizor, počítač nebo videohry. Ale kdy jim věnujeme celý den? Kdy je bereme takové, jaké jsou a ne takové, jaké by měly být a co by měly dělat? A najednou dojde k zázraku. Každý rok nastane ten zvláštní den, kdy všechny děti dostanou dárky. Ne proto, že byly hodné, ale proto, že ten den dostávají dárky všechny děti. Onoho dne je všechno vzhůru nohama: dítě se stává králem, ten nejmenší je středem pozornosti, předmětem úcty a příjemcem darů. Ten den, kdy slavíme narození Krista, dítě vnímá jako znamení, že i jeho narození bylo pro rodiče a pro všechny radostnou událostí. Petr Havlát Petr Havlát se narodil v roce 1965 v Brně. Po absolvování základní školy, gymnázia a Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v Litoměřicích a Olomouci byl v roce 1991 vysvěcen na kněze. Působil ve Vranově u Brna, v Jedovnici a v současné době spravuje farnosti Velké Němčice, Uherčice a Křepice. Žije na faře ve Velkých Němčicích se svými rodiči. Tatínek současně vykonává službu ženatého jáhna. Ve farnosti společně působí sedmnáctý rok.
1
Udělení ceny městyse dne 28. října 2011 Již loni se dostalo tohoto ocenění panu Rudolfu Mahovskému, jenž byl pro Nosislav výjimečným občanem. Nechci, aby to vypadalo, že odteď se z předávání stane každoroční tradice – to bychom tu byli za pár let výjimeční všichni a ocenění by ztratilo svůj význam. Leč přišel návrh ze strany spoluobčanů, který jsme projednali v komisi školské, sociální a kulturní, předali k odsouhlasení radě městyse a zastupitelstvu městyse, a pak už bylo na řadě jen vše připravit. Tentokráte dostal cenu městyse pan Jan Brabec za dlouhodobý přínos k rozvoji a zvelebování obce. Stalo se tak v podvečer výročí vzniku samostatného československého státu v kulturním centru Nosislav. Sešla se zde nejen rodina pana Brabce, ale i zastupitelé Nosislavi a jejích organizací. Také několik „diváků“ si nenechalo tuto událost ujít a přidali se k nám. Troufám si říci, že program splnil svůj účel. Nechyběl projev pana starosty, vystoupení dětí ze základní školy, ani seznámení s životem a prací oceněného v podání Simony Pilátové, členky komise školské, sociální a kulturní. O několik slov se s námi podělili i zástupci Českého zahrádkářského svazu, římskokatolické farnosti a Farního sboru Českobratrské církve evangelické v Nosislavi. Proběhlo samotné předání ocenění, přípitek, a pak se nám naskytl příjemný pohled na celý sál, kdy všichni lidé před odchodem domů sami od sebe utvořili frontu, aby mohli potřást rukou někomu tak významnému, jako je právě pan Jan Brabec. Už jsem tuto větu kdysi jednou napsal, ale i teď je na místě: Když se chce, tak to jde, a Nosislav by měla být ráda, že má lidi, co chtějí! Martin Burian Zprávy z radnice a kanalizace v bodech Vážení spoluobčané Taky míváte ten pocit úzkosti a jste zavaleni převážně katastrofickými scénáři? Ze všech stran se na nás valí zprávy o tom, jak bude hůře, hrozí opětovné utahování opasků, zvyšování daní, dražší léky, dražší nemocnice, seriál na pokračování o přelévání peněz občanů do stranických pokladen, půtkách a dohadování se papalášů se zbohatlíky… A dost! Nežijme proboha jen negacemi a katastrofickými scénáři palcových titulků, připusťme si alespoň na chvíli také myšlenky na věci pozitivní, kladné, férové, „rovinu“, příjemné, na to, co se nám v životě podařilo, podaří, a hlavně těšme se. Nedávno na toto téma dokonce vypracovali odborníci s mudrci studii, ve které tvrdí, že to je právě ten nejdůležitější vnitřní psychologický motor každého z nás. Těšme se na něco dobrého, příjemného, na očekávání, třeba v této době na příchod Vánoc. Určitě si toho všimne i vaše okolí, možná jemu právě uděláte radost.
2
Tentokrát stručně z dění na radnici: Rada městyse rozhodla zrekonstruovat ulici Horní Kroupná. Bude vybudován nový asfaltový povrch s vydlážděným odstavným stáním pro automobily a chodníky v celé délce 300 m. Práce budou provedeny firmou Skanska, a. s., za částku 5 267 082 Kč vč. DPH. Zahájení prací závisí na počasí, pravděpodobně v únoru až dubnu začátkem příštího roku. Nová ulice bude mít charakter obytné zóny s omezenou rychlostí vozidel 20 km/hod. V ul. Horní Kroupná byl v listopadu vybudován nový vodovod včetně nových domovních přípojek v hodnotě přesahující 1 mil. Kč. Z dotace od JMK přes region Židlochovicko získal městys 5 kusů odpadkových košů na psí exkrementy. Budou rozmístěny na nejfrekventovanějších trasách pejskařů. V počtu 4 000 kusů byly dosázeny stromy a keře v nově vznikajícím lesoparku Slatina v rámci v loni dokončené akce „Protierozní a protipovodňová opatření Slatina“. Bohužel už někdo stačil poničit a polámat několik nově vysázených, vzrostlých, třímetrových stromů v místě rybníčka a tůněk. Rada městyse zaslala hejtmanovi JUDr. Michalu Haškovi a Radě JMK dopis s žádostí a výzvou, aby byla ve zrychleném řízení zahájena naplánovaná rekonstrukce krajské silnice II. třídy č. 425, procházející Nosislaví. Přílohou byl dopis s 138 podpisy spoluobčanů o nevyhovujících podmínkách pro normální život v ulici Městečko a v obci Nosislav, a to v důsledku havarijního a neutěšeného stavu jejich krajské vozovky. Otevřený dopis je zveřejněn na webových stránkách městyse www.nosislav.cz. Městys získal přes 100 kusů silničních panelů na zpevnění komunikace v ulici Ke Slatině. Pokládka panelů se uskuteční v 1. polovině roku 2012. V případě příznivého počasí bude ještě v zimě provedena výměna vadných trámů na mostě přes řeku. V současné době probíhá zpracování závěrečných zpráv a vyúčtování finančních dotací, které v letošním roce městys čerpal (na vysázení ovocné aleje ke Slatině, dvakrát pro hasiče, na vinobraní, na úroky z úvěru atd.). Konečné sumární číslo za výdaje na kanalizaci, stav úvěru městyse a předpokládaný rozpočet na r. 2012 apod. budou zveřejněny v dalších číslech zpravodaje. Připomínáme, že veškeré informace hlášené obecním rozhlasem jsou vždy současně zveřejněny i na titulní straně webových obecních stránek www.nosislav.cz. Víte, že již necelá stovka spoluobčanů využívá možnost bezplatně získávat informace o zásadním dění v městečku prostřednictvím SMS? Informace oceníte hlavně v době své nepřítomnosti v obci v případech havarijních stavů, v situacích, kdy neteče voda, hrozí povodňové nebezpečí, dopravní uzávěry v ulici, plánované vypínání elektrické energie, odečty vody, plynu apod. Informace rozesílá starosta městyse prostřednictvím serveru Emoff JMK na zaregistrovaná telefonní čísla. Pro více informací jak se zaregistrovat klikněte http://sms.krjihomoravsky.cz/infoproobcany/nosislav.html nebo také přes www.nosislav.cz. Na webových stránkách www.nosislav.cz jsou k dispozici volně ke stažení kompletní literární díla Nosislavská čítanka a Nosislavská tvrz a její obyvatelé od profesora Blahoslava Španiela. Kanalizace v bodech Zemní práce na stokách jsou dokončeny, čistírna běží poloautomaticky podle průběžně zadávaných údajů řídící jednotkou. Dobíhá odstraňování závad a vad, úklid v ulicích zametacím vozem, začišťování šachet, asfaltování, opravy stavbou poničených chodníků apod. Stará kanalizace je v ulicích Komenského, Pod Kopcem, Městečko a Družstevní průběžně utěsňována a zalévána směsí betonu s popílkem, čímž se tedy stává nefunkční. Kdo se tedy nepřepojí na novou kanalizaci, hrozí mu faktické nebezpečí vyplavením při dešti a v případě neoprávněného napojení odpadů do staré kanalizace pak i obyčejným spláchnutí svého WC. Kdo má před svým domem revizní šachtu, napojte si prosím urychleně splaškové a dešťové vody dle vašeho projektu kanalizační přípojky. Stále jsou ještě pro vás zdarma na úřadě městyse nevyzvednuté zpětné klapky (platí pro ulice Městečko, Kroužek, Pod Kopcem, část Masarykovy, část Komenského, část Dolní Kroupné). Dle platné legislativy a v souladu s ustanovením kanalizačního a provozního řádu jednotné kanalizace v Nosislavi připomínám všem, kteří jsou již napojeni na kanalizaci nebo se napojovat hodlají, že je jejich povinností zajistit si na MěÚ Židlochovice územní souhlas na
3
vybudování nebo zlegalizování stávající kanalizační přípojky. Toto ustanovení se vztahuje na všechny bez rozdílu, a to včetně těch vlastníků nemovitostí, kteří se napojili na stoky kanalizací vybudovaných a zkolaudovaných v předchozích letech. Jedná se o stávající přípojky v ulicích Dolní Kroupná (r. 2002), Pod Kopcem (r. 2004) a Pod Baštou (r. 2006). Městys bude v rámci údržby systému provádět také monitoring potrubí kanalizační kamerou a v případě napojení domu bez uvedeného povolení (územní souhlas) bude vždy postupováno, jako by šlo o neoprávněné napojení nemovitosti s možným „krajním řešením“, jinak řečeno: taková přípojka bude utěsněna. Městys právě vyřizuje živnostenské oprávnění na provozování kanalizace a zažádal JMK o vydání povolení na nakládání s odpadními vodami. Tzv. „Smlouvy o odvádění odpadních vod“ budou s vlastníky nemovitostí uzavírány v první polovině příštího roku. VaK Břeclav zveřejnil pro naši obec cenu vodného na r. 2012 ve výši 35,91 Kč/m3, včetně 14% DPH. Městys stále ještě nemá úředně odsouhlasené stočné, ale předpokládáme částku v rozmezí 30 až 34 Kč vč. 14% DPH. Bližší údaje o stočném, způsobu a termínu jeho úhrady a další podrobnosti budou uvedeny v citované „Smlouvě o odvádění odpadních vod“. Pavel Fröhlich
Martinský lampiónový pochod Obdobně jako loni se 11. listopadu vydali rodiče a děti se svými rozsvícenými lampióny na pochod Nosislaví. Tajuplná cesta vedla od mateřské školky k místnímu hřbitovu a dále podle svítících značek až na konec nové ovocné aleje, kde děti objevily vzkaz, který tam zanechal Sv. Martin. Po vyčerpávajícím dobrodružství přišlo vhod občerstvení od maminek v podobě „Martinských rohlíčků“. A potom jsme se rozloučili a spěchali chladným večerem domů. Sejdeme se za rok zase? Libuše Konopíková Vánoční jarmark Již tradiční vánoční jarmark se konal první adventní neděli 27. listopadu 2011 v Husově domě. Nákupní odpoledne zahájil mužský pěvecký sbor Švarcavan a vánočními písněmi navodil sváteční atmosféru. Novinkou letošního ročníku byla dražba tří výrobků, kterou vtipně licitoval evangelický farář Ondřej Macek. Kdo nedražil, mohl nakoupit z rozličného sortimentu rukodělných výrobků a nejrůznějších výpěstků z nosislavských zahrad v mnoha podobách a skupenstvích. Výtěžek celého jarmarku, něco přes třicet pět tisíc korun, bude použit na dobročinné účely. Zaplatí se další rok školní docházky chlapce Dipu Snala z Bangladéše a část prostředků bude sloužit pro přípravu projektu Chráněného bydlení pro seniory v Nosislavi. Všem, kteří něčím přispěli nebo si něco koupili patří velký dík. Už teď můžete přemýšlet, čím originálním přispějete příští rok. Lenka Svobodová Citát Falešný přítel je horší, než nepřítel, protože nepříteli se vyhýbáš, kdežto příteli věříš. Lev Nikolajevič Tolstoj
4
Předvánoční posezení v Nosislavi – 2. ročník
Poprvé se v Nosislavi předvánoční posezení konalo 5. prosince 2010 a připusťme si, že mělo poměrně velký ohlas. Proto se rozhodli pořadatelé „Klub přátel folkloru při KŠSK“, že akci zopakují a přidají i něco navíc. A tak se 4. prosince 2011, v 16 hodin v Kulturním centru konalo v pořadí druhé před-vánoční posezení s krásnou myšlenkou věnovat výtěžek dobrovolného vstupného hospicu sv. Josefa v Rajhradě. (Pozn. red.: 8. prosince 2011 byl tento výtěžek ve výši 2 800,- Kč předán Oblastní charitě Rajhrad.) Organizačně byl program skvěle připraven, občerstvení zajištěno bez jediné chybičky a všichni účinkující chtěli svým vystoupením přispět dobré věci a současně kulturně pobavit své spoluobčany. Dařilo se jim. Děti ze ZŠ měly připravené pásmo písniček a básniček provázené hrou na zobcové flétny. Sklidily silný potlesk nejen za snahu a muzikálnost, ale i za improvizovanou taneční vložku nejmenšího z nich. Po dětech vystoupil domácí mužácký pěvecký sbor – Švarcavan. Počáteční trémy se chlapi rychle zbavili a pod odborným vedením svým výkonem rozezpívali a bouřlivě roztleskali ruce každého z nás. Švarcavan vystřídala cimbálová muzika Eliška z Velkých Němčic a okolí. Eliška se líbila také, hlavně svým nasazením a zápalem pro věc. Po cimbálové muzice vystoupili očekávaní hosté ze Žabčic – mužský pěvecký sbor Šatavan. To, že mužáci ze Žabčic umí a dovedou vzít za srdíčko, to víme, nicméně na pódiu v Nosislavi opět dokázali každého z nás zaujmout svým upřímným pěveckým podáním příběhů o lásce, o přírodě, štěstí a o neskutečné pravdě v lidových písních. Pokud se jim podařil tento dojem přenést i na jejich nedávno vydané hudební CD, určitě nemusí mít obavu, že by se snad neprodávalo. Oba mužské sbory, Švarcavan i Šatavan, vnesly mezi přítomné hlavně vánočními písněmi mír, klid a předvánoční pohodu. Dlouhotrvající potlesk jim byl odměnou. Sál Kulturního centra byl to nedělní odpoledne plně obsazen, všechna vystoupení měla vysokou uměleckou úroveň a myšlenka výtěžkem dobrovolného vstupného přispět na provoz rajhradského hospicu sv. Josefa dokazuje, že nosislavští občané nejsou lhostejní k utrpení druhých. Za to krásné odpoledne patří vřelý dík všem organizátorům a lidem, kteří se na akci nějak podíleli v čele s panem Rostislavem Karpíškem, dále všem účinkujícím a můžeme jen doufat, že předvánoční posezení se bude i v budoucnu opakovat a stane se tak další novodobou tradicí městečka Nosislav. Ludmila Chaloupková
Vánoční čas Sotva jsme se vrátili z prázdnin a zasedli do školních lavic, sotva jsme stačili zopakovat a naučit se něco málo nového, sotva jsme si zvykli na ranní vstávání, už se na nás valí vidina Vánoc a Nového roku. Ve škole jsme už začali důkladně pracovat, aby nás Ježíšek nezastihl nepřipravené. Nejenže se učíme, doháníme a vylepšujeme známky, ale také si najdeme čas na to ostatní. 5
Nacvičujeme zimní písničky a básničky k slavnosti rozsvícení vánočního stromu, vyrábíme přáníčka a malá překvapení pod stromeček, pilujeme vánoční obyčeje. Jako každý rok začínají Vánoce příchodem Mikuláše. Letos nás překvapil hned po svačině. Se skupinkou zastánců nebe i pekla obešel všechny děti, zeptal se na jejich „hříchy“ a ty hodné odměnil balíčkem sladkostí. Nyní nás už čeká jen výlet na vánoční trhy do Brna, kde se nám snad podaří dokoupit poslední dárečky pro naše blízké. Poslední den školy ozdobíme stromek zvířátkům v lese a na vánoční besídce si zazpíváme, navzájem ochutnáme maminčino cukroví a rozdáme si dárečky. A pak si teprve užijeme ten nejoblíbenější, nejkouzelnější, nejtajuplnější svátek v roce. Vám všem přejeme klidné, pohodové Vánoce a v novém roce hlavně hodně zdraví a spokojenosti. děti a zaměstnanci ZŠMŠ Nosislav
Nosislaváci sázeli s Nosislávkem Chtěla bych touto cestou poděkovat organizátorům akce Sázení aleje. To se jim zase něco povedlo! Teď jen, aby to nadšení nepolevilo, aby stromy rostly a vyrostly. Bylo to úžasné přijít v pátek 28. října za hřbitov a uvidět tam čilý ruch jako v mraveništi. Z počátečního nadšení mě tedy probral hned první pokus zabrat rýčem. Očekávala jsem, že naberu hromádku země, jak jsem zvyklá ze zahrady. Ale ouha, narazila jsem na obrovský kámen hned po pěti centimetrech hlíny. Ostatní na tom byli podobně. Ale nikdo to nevzdával. Bylo zajímavé poslouchat lidi kolem: "Proč tady není bagr. Ta jáma se dá vykopat jen bagříkem." "Původně jsme chtěli stromy čtyři, ale teď jsme rádi, že už nezbyly a máme jen dva." "To víš, že strejdovi půjčíme palici.
On nám zase pomůže vykopat jámu. Každý nemá všechno, musíme si pomáhat. Někdo má palici, někdo zase tatínka, který vykope jámu." Ano, tatínek, který vykope jámu, byl opravdu nejlepší pomůcka, kterou bylo vhodné si vzít s sebou. To jsem také pochopila velice rychle, a proto jsem poslala dceru pro krumpáč se slovy, ať se s ním netahá a řekne tatínkovi, aby ho donesl. Když jsme dokončovali sázení a kolem stromku umísťovali ochrannou síťku, vzpomněli jsme si na pana Rudu Mahovského. Kdyby žil, určitě by tam nechyběl. Byl by tam se svým traktůrkem, pomáhal by a užíval by si to. I když si myslím, že tam nakonec s námi byl. Díval se na nově vznikající alej a usmíval se... Jitka Ondryhalová
Výsadba ovocné aleje O tom, že máme v Nosislavi novou alej už mnozí z vás jistě ví, ale jak to všechno začalo? Iva Květonová a Lenka Svobodová reagovaly na grantovou výzvu Nadace Partnerství a zpracovaly projekt, který obsahoval rozpočet na 20 000,- Kč. Štěstí nám přálo a Městys Nosislav obdržel od Nadace Partnerství 19 000,- Kč. Za tyto prostředky bylo nakoupeno 80 ovocných stromů (třešně rané i pozdní, ryngle a švestky), kůly ke stromům, bužírka a rašelina. Celá akce se obešla bez peněz z obecního rozpočtu. Práce kolem sázení bylo hodně a ještě nás pár let starání se o stromy čeká, ale ovoce bude sladké. Velký dík patří panu Janu Brabcovi, který nechal navozit několik tatrovek hlíny. Lenka Svobodová 6
Pojmenování ulic – Ševcovská (článek věnuji památce svého dědečka Emila Janouška a pradědečka Josefa Janouška) Tato ulice byla pojmenována podle obuvnický mistr, dále jeho bratr František Rýlich, povolání svých obyvatel – obuvníků neboli švec a domkař (1830-1917), který ševcoval na domě č.p.211 zhruba po jeho oddělení (1856) od ševců. Ti tehdy nebyli jen opraváři bot, ale běžně zhotovovali na míru nové. Ševcovská ul. č.p.187. Roku 1862 dům ale prodal dalšímu je jednosměrná poloulice. Proti jedné řadě bratru, Janovi (1837-1918), který zde ševcoval domů je jen dům č.p.6 patřící do Městečka. 1862-1890. Nejstarší bratr František (se ženou) si Bl.Španiel píše (NZ, prosinec 2000, s.5-6): „na postavili hned vedle dům č.p.213 (oddělen od dolní straně Ševcovské uličky stával až do č.p.5). Nevíme ale s určitostí, zda František prvních let třicetileté války mezi dnešní poštou nadále ševcoval, uvádí se a domem č.6 dům s dvorem a zahradou v letech 1863-1898 jen jako sahající až k Nové ulici, v šířce celé dnešní domkař. Není to ale uličky…“ Je tedy prostorem, který se neobydlel vyloučeno. Na č.p.5 ševcoval po velkém zpustnutí následkem třicetileté války. Druhým faktorem jejího vzniku je postupné v letech 1805-1836 Martin dělení domu č.p. 5 stojícího v místě dnešní Mahovský (1785-1858), a pošty. pak další z řady majitelů Nejdříve vznikl půlpreshaus č.p. 187 Alois Unger (1863-1929) v letech 1892-1929. odloučením od původního domu č.p.5 (1792V letech 1919-1920 byl u něj tovaryšem Štěpán 1798). Pak na zahradě tohoto domu č.p.187 byl Horák (1898-1972). Na č.p.293 byl 1892-1918 obuvnickým postaven další dům č.p.211 (asi 1856). Dalším dělením č.p.5 vznikl dům č.p.213 (vedle mistrem Josef Janoušek (1857-1918). Vyučili se č.p.211) v roce 1863. Roku 1889 byl rozdělen u něj všichni synové: František (1883-zemřel ? zbytek domu č.p.5 na č.p.5 (v Ševcovské ul., v Anglii), Josef (1890-1969), pozdější poštovní druhý zdola) a č.p.293 (spodní část s vchodem doručovatel a Emil (1901-1951), který pokračoval z Městečka, po jeho zbourání zde byla v řemesle otce na č.p. 293 a později na č.p.227. postavena budova záložny - dnešní pošta). U obuvnického mistra Emila Janouška se zde Dům č.p. 5 zanikl, když domy č.p.5 a 293 uvádí kolem roku 1925 tovaryš Josef Opletal koupila „První rolnická záložna v Nosislavi“ ve (1902-1985) a učeň Kubíček. 30. letech minulého století a postavila novou Později byli učni Vítek Krišpín budovu (s č.p. 293). Číslo 5 pak bylo a švagr Jaroslav Žíla. Pan přeneseno jinam (dům ze stodoly č.p. 36 – mistr Janoušek byl dnešní Masarykova ul.). Navíc se dům č.p.213 vyhledávaným odborníkem otisk razítka firmy později rozšířil k poště. na vysoké dámské boty. Ševcovský mistr Jan Rylich - psáno i V této ulici od konce Rillich - (asi 1750-1827) měl svou živnost 18. století do období první republiky bylo mnoho v domě č.p.187 v letech 1792-1827 a založil ševců. Srovnáním letopočtů nám vyjde, že tak tradici ševců z rodu Rýlichů. dokonce v posledních letech 19. stol. byli rovnou Pokračovatelem byl v letech 1827-1861 syn tři, nepočítaje tovaryše a učně. Práce bylo dost, František (1805-1863) titulující se jako protože ještě nenastalo období strojové výroby obuvnický mistr. Ševcoval na tomtéž domě. bot (firma Baťa). Proto její pojmenování V letech 1828-1939 zde byl ševcem i jeho Ševcovská je oprávněné. Už v dobách svého švagr Jakub Bedřich-Filípek (1804-1880). zlatého věku ševců se objevuje tento její název I v další generaci byli Rýlichové ševci: jako neoficiální pojmenování. na rodném domě č.p.187 v letech 1861-1901 (pokračování příště) vnuk Jakub Rylich (Rillich či Relich 1832-1901), Vladimír Svoboda Evangelická škola v Nosislavi V roce 2011 uplyne 230 let od založení evangelického sboru v Nosislavi a 135 let od postavení zdejšího evangelického kostela, Nosislavský zpravodaj proto přináší malou sérii článků připomínajících nejdůležitější momenty ze života této skupiny obyvatel. V tomto čísle chceme povědět něco o evangelické škole.
Evangelická škola byla nikoli bez potíží založena roku 1785. Nejprve se vyučovalo v soukromém domě č. p. 138 (stával v místě dnešní části Husova domu). Vlastní budovu škola získala až v roce 1788 (chodit do ní mělo osm desítek žáků). Jednalo se o přízemní stavbu. Byla však zřejmě dosti chatrná, se šindelovou střechou, a již po padesáti letech byla nutná výstavba budovy nové.
7
Na novou patrovou budovu poskytli z prštických lesů dříví Habsburkové, kterým v této době již patřilo židlochovické panství; jinak si ji ovšem hradili sami evangelíci. Každý domkář musel přispět 2,20 zlatými, chalupník 3,30 a půlláník 6,60. Slavnostní otevření školy se konalo v roce 1840. Děti při této příležitosti ochutnaly víno a dostaly několik symbolických šlehů přes zadek. Učitelé Prvním nosislavským evangelickým učitelem byl Maďar István (někdy chybně uváděn jako János, Jan) Kulifai, rodák z hornouherského Lučence. Do nosislavské paměti se však více zapsal až jeho nástupce Jan Španiel starší, který studoval v Těšíně a vedle služby ve škole hrál v modlitebně na varhany, a jelikož byl všestranně hudebně nadaný, vedl či snad i založil také nejspíše žesťovou kapelu, která hrála na pohřbech. Při stavbě nové školní budovy se učitel nachladil a na následky nemoci zemřel. Asi nejvýznamnějším nosislavským učitelem byl Čeněk Váša, který se narodil roku 1842 v Bílém Podolí, vystudoval učitelský ústav v Praze a do Nosislavi přišel roku 1862, začal tedy učit ve svých dvaceti letech. Podle svědectví to byl člověk citlivý a mírný, člověk charakteru a hluboké víry... Také se projevil jako vynikající řečník. Hrál samozřejmě na varhany, vedl kapelu a dirigoval pěvecký sbor. V nepřítomnosti faráře Daniela Nešpora rovněž učil náboženství a měl čtená kázání. Díky zachované povolací listině dalšího evangelického učitele Josefa Kořisty si můžeme udělat představu o příjmech i náplni práce nosislavských učitelů: za své služby dostával učitel ročně 300 zlatých rakouského čísla a deset měr obilí (šest žita a čtyři pšenice), šest sáhů dříví k vytápění bytu a místnosti pro učení a polovinu odměny faráře na štole. Měl pak dítky řádně vyučovat, na varhany v neděli dopoledne i odpoledne hrát a od první neděle adventní až do začátku jarní práce každý den. Má církevní písařství vésti a čtené bohoslužby za nepřítomnosti duchovního správce míti. Třetí budova Třetí budova evangelické školy byla slavnostně otevřena ve čtvrtek 8. září 1892. Ta byla jako dvoutřídní stavěna od roku 1891 na místě domu č. p. 127. Slavnostní den měl proběhnout takto: O deváté hodině ranní shromáždí se presbyterstvo, zastupitelstvo, obecní výbor, jakož i všickni ostatní oudové sboru Páně a veškerá školní mládež v staré školní budově; zde se vykoná zpěv, modlitba a řeč na rozloučenou se starou školní budovou. Potom příjde průvod se školní mládeží v čele za zpěvu žalmu 81 k nové školní budově a zástup postaví se v polokruhu kolem školní budovy; stavitelský mistr odevzdá klíč od školní budovy předsedovy místní školní rady a tento s přiměřeným oslovením podá jej místnímu faráři, načež tento otevře a veškeré shromáždění vstoupí do připravené místnosti. Zde započne nábožnost se zpěvem žalmu 122. Potom následuje modlitba, čtení oddělení Písma, opět zpěv, čtení textu a slavnostní řeč. Po řeči modlitba a zpěv císařské hymny a požehnání. V témže roce si starou evangelickou školu na čas půjčili pro své vyučování římští katolíci, kteří si také stavěli novou budovu. V roce 1896 koupil budovu bývalé školy (č. p. 303, před tím měla s farou společné č. p. 156) Václav Bartušek, mistr kovářský se svou ženou Eleonorou za 1625 zlatých, které uhradili ve splátkách. O rok později přednesl Václav Bartušek na představenstvu obce žádost, aby si směl na tomto domě zařídit kovárnu. Dvě třídy a sloučení Od roku 1894 měla evangelická škola dvě třídy a jako první podučitel nastoupil v Nosislavi devatenáctiletý Jan Ježek. Mezi jeho další povinnosti patřila i výuka nedělní školy a nácvik zpěvu s mládeží. Podle vizitačního protokolu z roku 1908 měla škola 98 žáků. V roce 1919 měly být katolická a evangelická škola sloučeny v jednu čtyřtřídku se sídlem v č. p. 127. Proti sloučení se však ohradila školní rada římskokatolické školy, která následně podala i několik žalob. V červnu 1923 byl spor ukončen výrokem Nejvyššího správního soudu v Praze: Stížnost Katolické místní školní rady v Nosislavi se zamítá. Náklady celého sporu – 18 000 korun – musela uhradit obec. Ondřej Macek a Jiří Lukl
8
Židlochovický čtenář o nosislavské knize Hned tři výročí slaví v roce 2011 nosislavský evangelický sbor: 230 let od svého založení, 135 let od postavení kostela a 40 let od otevření modlitebny v Přibicích. K této příležitosti vydal obsáhlou dvou set stránkovou publikaci, která je vlastně stručnou kronikou zachycující vyprávění o silách a času, který lidé věnovali nejen své víře, ale také připomínání a, jak se uvádí v předmluvě, možná i zpytování vděčnosti Kristu a jeho apoštolskému učení. Nezasvěcenému čtenáři asi nic neřekne název publikace „I zůstávali v učení apoštolském“. Avšak podtitul knihy ujasní obsah čtenáři už zcela zřetelně: „Snažení a rozpomínání evangelíků na Nosislavsku“. Co může být záslužnějšího, než zmapování staletého života jedné náboženské komunity, která je spolubytím lidí ve víře v Boha. Zároveň je tato kniha i svědectvím, které odráží dějiny Moravy. Jako židlochovického kronikáře mne zaujala pasáž týkající se náboženské tolerance Žerotínů, kteří sami byli českobratrského vyznání. Tuto významnou žerotínskou epochu jsem několikrát zpracoval i pro Židlochovický zpravodaj. Vždyť Židlochovice, jak se také
knížka zmiňuje, byly jedním z moravských středisek Jednoty bratrské. Však také nejvýznamnější postavou židlochovického sboru byl Jiří Strejc, který přeložil z francouzských a německých předloh do češtiny žalmy. Docela jiná situace však nastala po bitvě na Bílé hoře. Protireformace zasáhla docela tvrdě všechny evangelíky, ale nakonec přenesla jejich náboženské přesvědčení i přes toto nevlídné období. V publikaci mě také zaujala pasáž o stavbě evangelického kostela, k němuž byl položen základní kámen v říjnu roku 1872. Stavbu prováděl židlochovický stavitel Karel Reim. Během stavby se řešilo několik sporů a po dokončení kostela zmizel stavitel v Americe. 8 října 1876 se v nově postaveném kostele konala první bohoslužba. Dále mne jako bývalého Miroslaváka zaujala pasáž, jak miroslavští evangelíci chodili pěšky na bohoslužby do Nosislavi a pro rozvodněnou Svratku se jim to mnohdy nepodařilo. A tak můžeme být vděčni autorům Jiřímu Luklovi, Ondřeji Mackovi a Vladimíru Svobodovi za obsáhlé zpracování, které není jen rozpomínáním, ale živou a čtivou kronikou. Karel Vavřík šéfredaktor Židlochovického zpravodaje
Knihu lze zakoupit za 150 Kč v evangelickém sboru, např. na faře. Publikaci podpořilo Ministerstvo kultury ČR, Městys Nosislav a další četní sponzoři.
Mistryně světa v psaní na počítači zatím své ruce pojištěné nemá Petra Vintrlíková, jednadvacetiletá rodačka z Křepic získala v roce 2011 titul na mistrovství světa v psaní na počítači. Absolventka Gymnázia v Hustopečích nyní studuje obor zubní lékařství. V kolika letech jsi se naučila psát na počítači? Psát jsem se naučila asi v 15 letech, když jsem chodila do nepovinného předmětu na Gymnáziu v Hustopečích. Tehdy si mě všimla učitelka Ing. Alena Damborská, která předmět vyučovala a která mě taky vzala na první soutěž asi po roce psaní. Jaká byla tvoje první soutěž a jak jsi se tehdy umístila? Byla to celostátní soutěž s mezinárodní účastí v Hodoníně. A ve všech soutěžních disciplínách jsem tehdy skončila asi v polovině výsledkové listiny, v kombinaci se mi dokonce podařilo těsně protlačit do první poloviny. S výsledkem jsem moc spokojená nebyla, ale paní učitelka byla naopak z umístění velmi nadšená, a možná právě to mě motivovalo do dalšího tréninku a dalších soutěží. Jak trénuješ? Na gymnáziu jsem trénovala poctivě skoro každý den. Teď už na to ale bohužel není tolik času, takže trénuju intenzivněji asi měsíc před soutěží a během roku se dá považovat za trénink leda chatování na internetu nebo příprava skrytých titulků pro ČT. Co považuješ za největší úspěch? Za největší úspěch považuju letošní titul mistryně světa v korektuře textu z MS v Paříži. Zlatou medaili a tři bronzové jsem získala už na MS v Pekingu před dvěma lety, ale tehdy jsem ještě soutěžila v juniorské kategorii. Letos už jsem své síly měřila s nejzkušenějšími závodníky z celého 9
světa v kategorii praktiků (dospělých), a proto si úspěchu vážím daleko víc. Kolik států soutěží na mistrovství světa? Letošního MS v Paříži se zúčastnilo asi 600 lidi z 35 zemí světa a různých kontinentů, asi 350 z toho bylo soutěžících, ostatní byli účastníci kongresu INTERSTENO, při kterém se každé dva roky MS pořádá. Dá se tím živit a chtěla bys u toho zůstat? Živit by se tím asi dalo, ale raději se budu v budoucnu věnovat oboru, který studuju. V současné době si ale psaním přivydělávám - připravuji skryté titulky v ČT nebo se zúčastňuji přepisů pro neslyšící na různých akcích. A co se soutěží týče, zatím nevím, účastnit se jich budu, dokud bude čas a chuť. Pokud to vyjde, tak bych se ráda zúčastnila dalšího MS, které se bude konat za dva roky v belgickém Gentu. Kolik úderů za minutu napíšeš? Záleží na délce opisu. Při minutovkách dosahuju rychlosti i kolem 750 úhozů za minutu. Při půlhodinovém opisu je rychlost o něco nižší, třeba na letošním MS v Paříži jsem měla asi 590 čistých úhozů za minutu. Jak se koncentruješ před soutěží? Před soutěží se vždycky jen chvilku rozepisuju, abych protáhla ztuhlé prsty, ale nesmím to přehnat a naopak se moc unavit. A samozřejmostí už se stala při psaní příjemná hudba ve sluchátkách, která mi udržuje správné tempo . Kdo platí výdaje za cesty na soutěže? Placení letenek, startovného, kongresových poplatků, ubytování a dalších výdajů spojených se soutěží je na každém soutěžícím. S financováním posledního MS mi pomohlo několik sponzorů a hlavně obec, ale nebývá to samozřejmostí a většinou si veškeré náklady platí účastník sám. Slyšel jsem, že máš nějakou roli ve filmu. Prozradíš k tomu něco víc? Zároveň se soustředěním na letošní MS proběhl také konkurz do francouzského filmu Populaire. Hlavní hrdinka tohoto filmu se kvůli nabídce práce a hlavně kvůli lásce k budoucímu šéfovi učí psát na stroji a postupně prochází krajskou soutěží, mistrovstvím Francie, až se dostane na mistrovství světa. Byla jsem vybrána jako komparzistka, účastnice jedné ze soutěží. Film se odehrává v roce 1959 a natáčelo se na konci října v Paříži. Byla to zajímavá zkušenost. Děkuji za rozhovor a za sebe i za naše čtenáře přeji mnoho úspěchů jak v osobním životě, tak i v soutěžích kdekoliv na světě! Martin Burian Židlochovické gymnázium Budovu gymnázia v Židlochovicích jsem viděla pokaždé, když jsem stála na autobusovém nádraží. To jsem ještě nevěděla, že ji poznám i zevnitř. Budova je po rekonstrukci. Třídy jsou vybaveny interaktivními tabulemi, na kterých nám učitelé promítají probírané učivo. Pomocí doteku na tabuli můžeme vyznačovat různé texty, tabulky nebo obrázky. Oblíbená je jazyková učebna 1, se sluchátky pro nerušenou konverzaci v jiném jazyce. Pro zpestření hodin chodíme na kulturní akce, jako jsou divadla, muzea a výstavy. Na škole je mnoho zájmových kroužků, jako je výtvarný, šachový a jiné. Ve škole máme florbalovou ligu. Také se zúčastňujeme různých i mezinárodních soutěží jako jsou chemické, přírodovědné, výtvarné, dějepisné a matematické. Učitelé nám poradí, když máme nějaký problém v hodině i mimo vyučování. Jsem ráda, že jsem si vybrala tuto školu. Veronika Brychtová prima, Gymnázium Židlochovice 10
Tříkrálová sbírka Ve dnech 1.- 14. ledna 2012 bude probíhat již dvanáctý ročník Tříkrálové sbírky a v těchto dnech můžete v našich městech a obcích potkat koledníky se zapečetěnými pokladničkami označenými logem Charity České republiky. Získané prostředky slouží pro potřeby nemocných, sociálně slabých a znevýhodněných, mládeže a rodin v nouzi. V loňském ročníku Tříkrálové sbírky přispěli dárci na území modřického a rosického děkanátu na pomoc lidem v nouzi rekordních 2 457 250 Kč. Vámi věnované peníze byly využity na projekty: - pořízení elektrických polohovacích lůžek a antidekubitních matrací pro klienty Domu léčby bolesti s hospicem sv. Josefa v Rajhradě - finanční podpora činnosti Dobrovolnického centra hospice sv. Josefa v Rajhradě - zajištění provozu Mobilního hospice sv. Jana v Rajhradě - zkvalitnění a rozšíření služeb Charitní pečovatelské a ošetřovatelské služby Rajhrad - zajištění provozu Nízkoprahového centra pro mládež v Židlochovicích - podpora rozšíření aktivit farní charity v Blučině - humanitární pomoc lidem postiženým zemětřesením v Japonsku v březnu 2011 Kromě příspěvku do pokladniček koledníků lze Tříkrálovou sbírku podpořit rovněž převodem na sbírkový účet číslo 66008822 /0800 nebo odesláním dárcovské sms zprávy ve tvaru DMS KOLEDA na číslo 87777. Výhodou příspěvku do pokladničky je fakt, že na charitní účet jde celá částka, kterou přispějete. Cílem koledování však je nejen vybrat peníze, ale také pozdravit pokud možno všechny občany naší obce, popřát všechno nejlepší do nového roku, předat radostnou zprávu o narození Ježíše Krista, potěšit písničkou. Proto bych chtěla říci, že není třeba se před koledníky schovávat nebo utíkat. Nikdo se na nikoho nebude zlobit ani mračit, pokud přispět nechce nebo nemůže. A taky slibuji, že budeme křídou psát jen se souhlasem a tam, kde to bude majitelům domků milé. V Nosislavi proběhne tentokrát Tříkrálová sbírka v sobotu 7. ledna 2012 odpoledne. Bohužel počátkem ledna většinou venku není takové počasí, které by lákalo k dlouhým procházkám venku. Ale koledování je taky velká zábava. Člověk kolikrát najde spoustu radosti tam, kde by ji nikdy nečekal. Odměnou dětem jsou i dobroty, které leckde dostanou. Každá skupina dále musí mít vedoucího, který má alespoň 15 roků. Prosím tedy ty, kdo by měli zájem se zúčastnit Tříkrálové sbírky, aby se přihlásili a to buď mailem
[email protected], nebo na mobil 608 849 438. Těšíme se na Vás. Jitka Ondryhalová
Oddíl stolního tenisu Oddíl stolního tenisu vstoupil začátkem října do své druhé sezony. Počet členů se rozrostl a do letošní sezony jsme přihlásili dvě družstva. Obě družstva, A i B, byla zařazena do stejné skupiny okresní soutěže. Po odehrání první poloviny soutěže se družstvo A umístilo na 2. místě a zajistilo si, stejně jako vloni, účast v bojích o postupová místa do vyšší soutěže. (Uvidíme, zdali se jim letos bude dařit lépe než vloni). Družstvo B se umístilo na sedmém, předposledním místě a bude bojovat o umístění na druhém konci tabulky. Dále bychom rádi pozvali všechny příznivce stolního tenisu na tradiční Vánoční turnaj pro dospělé a žáky, který se uskuteční 26. prosince od 13 hodin v hale Za mostem. Podrobnosti budou vyvěšeny na tradičních místech (vývěska TJ Sokol, obchody a pohostinství). Richard Skála 11
Malá fotogalerie
Předvánoční posezení 4. prosince 2011
Výsadba aleje 28. října 2011
Přání do nového roku 2012 Jménem Zastupitelstva městyse Nosislav a zaměstnanců úřadu přeji všem spoluobčanům příjemné prožití vánočních svátků, mnoho štěstí, zdraví a úspěchů v novém roce 2012. Pavel Fröhlich Redakční rada Nosislavského zpravodaje děkuje všem věrným dopisovatelům i čtenářům za celoroční přízeň a přeje jim krásné Vánoce a dobrý rok 2012.
Společenská kronika Jakub Mokrý, nar. 29. 07. 2011, rodiče Monika Kotrbová, Masarykova 205, Nosislav, Martin Mokrý, Krefty 437, Nosislav. Blahopřejí spoluobčané Nosislavi
Prosba spoluobčanům Prosíme případné vlastníky fotek z doby, kdy naším katastrem procházela úzkorozchodná železniční trať vedoucí z cukrovaru v Židlochovicích do Měnína přes Boudky, aby je zapůjčili starostovi městyse Nosislav k ofocení. Fotografie a další dokumenty o historii této zajímavé železniční trati budou pravděpodobně v nejbližší době publikovány. Komiks – práce žáků ZŠ Nosislav
Nosislavský zpravodaj. Vydává Úřad městyse Nosislav. Vychází jednou za dva měsíce, uzávěrka příštího čísla bude 10. února 2012. Náklad 450 výtisků je neprodejný a je bezplatně dodáván občanům do domácností. Nevyžádané rukopisy nevracíme, články nehonorujeme. Inzerci přijímá Úřad městyse. Aktuální informace se nachází na www.nosislav.cz. Redakční rada pracuje ve složení: Lenka Svobodová, Libuše Konopíková, Vladimír Svoboda. Grafická úprava: Lenka Svobodová. Jazyková úprava: Lenka Dobrovolná, Radka Raflová. Tiskla firma Karla Vodáka www.color-press.cz. Děkujeme všem, kteří se podíleli na obsahu a zpracování tohoto vydání. Příspěvky a podněty zasílejte na:
[email protected]. Vydávání povoleno Ministerstvem kultury ČR pod evidenčním číslem E 10126.
12
