suburbanizace.cz Praha 2008 Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta

suburbanizace.cz

Praha 2008 Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta

Univerzita Karlova v Praze Přírodovědecká fakulta katedra sociální geografie a regionálního rozvoje Albertov 6, 128 43 Praha 2-Nové Město tel.: 221 951 389 http://www.natur.cuni.cz/ksgrrsek/socgeo/ e-mail: [email protected] Urbánní a regionální laboratoř (URRlab) Vratislavova 13, 128 00 Praha 2-Vyšehrad tel.: 221 995 500 http://www.natur.cuni.cz/ksgrrsek/urrlab/

Publikace vznikla za podpory Ministerstva životního prostředí České republiky v rámci projektu SP/4i5/212/2007 „Suburbánní rozvoj, suburbanizace a urban sprawl v České republice: omezení negativních důsledků na životní prostředí“ a katedry sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK.

Autorský kolektiv: Martin Ouředníček, Jana Temelová, Marie Macešková, Jakub Novák, Petra Puldová, Dušan Romportl, Tomáš Chuman, Světla Zelendová, Iva Kuncová

V roce 2008 v nákladu 1 000 ks vydala Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze. Ilustrace: Šárka Zahálková Obálka: Martin Křivka Layout, zlom: Karel Kupka (P3K) Tisk: PBtisk, s. r. o., Příbram První vydání

© Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, 2008 ISBN 978-80-86561-72-1

OBSAH PŘEDMLUVA

7

1 SUBURBANIZACE A VÝVOJ MĚST (Martin Ouředníček) Suburbanizace: co to je a jaké má podoby? Prostorový vývoj měst, urbanizace Zázemí města Urban sprawl Satelitní městečko

10 12 14 16 17

2 SUBURBANIZACE A PŘÍRODNÍ PROSTŘEDÍ (Tomáš Chuman, Dušan Romportl) Ovlivnění živé složky krajiny Ovlivnění neživé složky krajiny Konzumace krajiny a změna krajinné matrice Změny krajinného rázu vlivem suburbanizace

20 22 24 26

3 SUBURBANIZACE A FYZICKÉ PROSTŘEDÍ (Jana Temelová) Kde stavět Urbanismus celku a veřejné prostory Architektura Infrastruktura a občanská vybavenost

30 32 34 36

4 SUBURBANIZACE A SOCIÁLNÍ PROSTŘEDÍ (Petra Puldová, Jakub Novák) Kdo přichází do zázemí velkých měst? Sociální infrastruktura a noví obyvatelé Sociální prostředí suburbánních lokalit Každodenní život v suburbiu

40 44 46 50

5 SUBURBANIZACE A DOPRAVA (Jakub Novák) Vliv suburbanizace na dopravu Automobilová doprava Veřejná doprava

56 58 60

6 SUBURBANIZACE A STAROSTA (Marie Macešková) Územní plánování Regulace zástavby Problémy spojené s novou výstavbou Hlášení k trvalému bydlišti a financování obce

64 66 68 72

7 SUBURBANIZACE – PROBLÉMY A DOPORUČENÍ (kolektiv) Praktické rady pro starosty i obyvatele

76

SLOVNÍČEK POJMŮ

87

LITERATURA O PROJEKTU A O AUTORECH

94 96

5

PŘEDMLUVA Tato publikace je určena především těm, kteří mohou rozhodovat o budoucím rozvoji sídel a krajiny v metropolitních územích českých měst. Zodpovědných aktérů je v současnosti velké množství – od těch, kteří rozhodují o umístění nových staveb, přes pracovníky všech úrovní státní správy a samosprávy, až po výzkumné a pedagogické instituce, které vštěpují zásady správného nakládání s prostředím budoucím odborníkům. Studium suburbánního rozvoje a suburbanizace je v České republice relativně mladé, sám suburbanizační proces se projevuje ve větší intenzitě až od poloviny 90. let 20. století. Přesto bylo doposud uskutečněno množství výzkumů, které přinesly zajímavé výsledky, především při srovnání specifik české suburbanizace s americkým a západoevropským vývojem. Snahou předkládané publikace je předat nejdůležitější výsledky výzkumu širší odborné veřejnosti, rozhodujícím hráčům na suburbánním poli, občanům satelitních městeček a lidem uvažujícím o koupi domku v suburbiu, ale i dalším zájemcům o tento nový proces ve vývoji českých měst. Předešlý výzkum byl zaměřen především na velká česká města, rozsáhlé poznatky jsou shromážděny zejména z obcí Pražského metropolitního regionu. Suburbánní rozvoj se postupně rozšiřuje i do menších měst České republiky. Nová výstavba s sebou přináší řadu důsledků pro prostředí, život a plánování v rozvíjejících se územích. Pozitivní i negativní příklady z obcí v zázemí některých měst mohou sloužit při rozhodování developerů, obecních samospráv i plánovacích institucí o správném budoucím využití nových rozvojových ploch a krajiny v okolí ostatních českých měst. Pokud následující text pomůže při rozhodování o alternativách územního rozvoje správným směrem, naplní se cíl autorů této publikace.

Publikace byla vytvořena s podporou Resortního programu výzkumu Ministerstva životního prostředí České republiky SP/4i5/212/07 „Suburbánní rozvoj, suburbanizace a urban sprawl v České republice: omezení negativních důsledků na životní prostředí“. Za finanční podporu děkujeme katedře sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V textu bylo využito také výsledků práce podpořené následujícími projekty: Národní program výzkumu II Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky 2D06012 „Sociálně prostorová diferenciace obyvatelstva a její vliv na kvalitu života ve městech a obcích České republiky“. Grantový projekt Grantové agentury ČR 403/04/P129 „Urbanizační procesy v Pražském městském regionu“. Za spolupráci při přípravě publikace děkujeme Šárce Zahálkové, Karlu Kupkovi a Radimu Perlínovi. autorský kolektiv Praha, duben 2008

7

SUBURBANIZACE A VÝVOJ MĚST Co chápeme pod pojmy urbanizace, suburbanizace a urban sprawl, jaké jsou druhy suburbánního rozvoje? Následující kapitola podává teoretický vstup do problematiky suburbanizace, který je srozumitelnou formou a na příkladech rozebrán v následujících pěti tématech: Suburbanizace: co to je a jaké má podoby? Prostorový vývoj měst, urbanizace Zázemí města Urban sprawl Satelitní městečko

1

Suburbanizace: co to je a jaké má podoby? Proces suburbanizace znamená přesun obyvatel, jejich aktivit a některých funkcí z jádrového města do zázemí. Jedná se o typický proces rozšiřování území města, který můžeme zaznamenat jak u většiny měst vyspělých zemí, tak v historickém vývoji našich měst. Termín suburbanizace je odvozen z anglického slova suburb, tedy předměstí, které vzniklo jako složenina z latinského základu urbs znamenající město a předpony sub, která označuje umístění vedle, za nebo pod městem. Kromě suburbanizace se v obcích v blízkosti větších měst odehrává i další suburbánní rozvoj – tedy procesy, aktivity a jejich změny, které probíhají v zázemí měst, nejsou ovšem primárně způsobeny a nesouvisí s odlivem lidí, kapitálu, daní nebo funkcí z jádrových měst. K nejviditelnějším projevům suburbánního rozvoje patří stavební aktivita či oživení ekonomických funkcí a společenských aktivit v příměstských obcích. Můžeme také říci, že suburbanizace představuje jeden z procesů suburbánního rozvoje, jehož zdrojovou oblastí je jádrové město. Suburbanizací vznikají oblasti nové výstavby označované jako satelitní městečka ( Satelitní městečko), nákupní nebo průmyslové zóny. Tyto lokality můžeme zjednodušeně rozčlenit podle převládající funkce na

Komerční suburbanizace u dálnice D1 v Říčanech u Prahy. Foto: M. Ouředníček.

dva druhy: rezidenční (obytné) a komerční (pracovní a obslužné). V případě rezidenční suburbanizace sledujeme především výstavbu nového bydlení v zázemí města a postupný odliv lidí z jádrového města do nových rodinných (v poslední době i bytových) domů v okolních obcích. Rezidenční suburbanizace má mnoho forem, které se liší podle rozsahu nové výstavby, charakteru bydlení, lokalizace zástavby, architektury i ceny domů. V zázemí českých měst můžeme v současnosti objevit jak levné domy na velmi malých pozemcích umístěné na volných plochách uvnitř obce, tak izolované „přepychové zámky“ daleko od vesnické zástavby. Za nejmé-

Rezidenční suburbanizace v obci Jesenice u Prahy na okraji Průhonického parku. Foto: M. Ouředníček.

10

Počet obyvatel nových domů v obci Hlušovice severně od Olomouce převyšuje původní populaci. Zdroj: www.obechlusovice.cz.

ně udržitelnou formu prostorového růstu měst je obecně považován tzv. urban sprawl ( Urban sprawl). Pouze zřídka můžeme v české krajině objevit zcela nová izolovaná sídla vzniklá suburbanizací na „zelené louce“. Tím se významně liší vývoj osídlení v České republice zejména od amerických měst, kde většina suburbánních sídel vznikla bez jakékoli návaznosti na starší osídlení. Také komerční suburbanizace má zřetelné projevy, zejména ve výhodně lokalizovaných místech podél hlavních dopravních tahů. Některé funkce se pomalu přelévají z centrálních částí měst do perifernějších lokalit nebo zcela mimo území města. Většina nových areálů komerční výstavby je budována na místě původních polí tzv. „na zelené louce“ (greenfield). Typickými funkcemi, které se od počátku 90. let 20. století stěhují

z měst do jejich zázemí, jsou logistické areály, hypermarkety a další obchody, částečně i výroba a zábava. Chci vědět více… Létal, A., Smolová, I, Szczyrba, Z.: Transformace příměstské krajiny. Ouedníek, M.: Suburbanizace v kontextu urbanizačního procesu. Sýkora, L. (ed.): Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky.

Informace na www… Cílek, V., Baše, M. (2005): Suburbanizace pražského okolí: dopady na sociální prostředí a krajinu. http://www.kr-stredocesky.cz/portal/odbory/zivotni-prostredi/suburbanizace-prazskeho-okoli. htm. Suburbanizace.cz: www.suburbanizace.cz Wikipedia, heslo „Suburbanization“: http://en.wikipedia.org/wiki/Suburbanization

11

Prostorový vývoj měst, urbanizace Česká republika má poměrně hustou sídelní síť s mnoha menšími městečky a vesnicemi, která je téměř neměnná již od středověku. Zakládání nových sídel je v posledních staletích spíše výjimečné. Klasická urbanizace s masivním přílivem lidí do měst probíhala zejména na přelomu 19. a 20. století. V současnosti dochází k další přeměně venkovské krajiny, společnosti a osídlení na městské. I tento proces poměšťování můžeme považovat za urbanizaci. Typické pro růst českých měst je spojování menších sídel v jeden celek, nebo postupné pohlcování okolních obcí a městeček rostoucím městem. Procesy urbanizace a metropolizace nabraly na síle především v období průmyslové revoluce, kdy města rostla mimo jiné také výstavbou v těsném zázemí. Výsledkem bylo utváření aglomerací a metropolitních regionů. Obecně můžeme přirovnat mechanismus růstu měst k nafukování míče. Zvýšený příliv obyvatelstva, investic, pracovních příležitostí nebo informací vyvolává rozpínaní (de-

koncentraci) těch městských funkcí, které nejsou schopny platit nejvyšší cenu za umístění v blízkosti centra. V období průmyslové revoluce a urbanizace byl typickým rysem růst obytných i průmyslových předměstí. Za předměstí byla v 19. století označována taková města jako Smíchov, Karlín nebo Královské Vinohrady, která jsou dnes součástí vnitřního města Prahy. Později se rozvíjela i vzdálenější sídla především v dosahu železnice (např. Černošice nebo Klánovice u Prahy). Města jsou v současnosti tvořena několika historickými slupkami vzniklými v různých etapách jejich vývoje. Většina českých měst má hodnotné rezidenční oblasti v historickém centru. Vnitřní město plní v současnosti především obytnou funkci. V mnoha našich městech se ale uplatňuje nahrazování obytné funkce nerezidenčními aktivitami (tzv. komercializace). Vnější město představuje slupku vzniklou v období socialismu a je tvořené převážně panelovými sídlišti. Vnitřní i vnější město jsou nejvýznamnějšími zdroji

Zjednodušená prostorová struktura metropolitních regionů českých měst. Největší rozvoj v současnosti zaznamenává suburbánní zóna na okraji nebo za administrativní hranicí města.

12

Odlišná forma výstavby v Praze-Satalicích (vlevo) a v obci Zlatá (vpravo). Zatímco v Satalicích jsou dostupné veškeré služby a nová zástavba vhodně doplňuje původní sídlo, noví obyvatelé Zlatého bydlení nebudou mít k dispozici téměř žádnou sociální infrastrukturu ani služby. Zdroj: www.uniga.cz, www.zlatebydleni.cz.

obyvatelstva přicházejícího do zázemí města. Zlepšování obytného standardu a kvality života na sídlištích může tento odliv částečně zmírnit a udržet ve městě sociálně silnější a mladší obyvatelstvo. Existenci předměstí (suburbií) lze doložit již u starověkých mezopotamských měst. Počátky suburbanizačních procesů jsou však spojovány s přesunem londýnské buržoazie do zázemí města v průběhu 18. století. V dnešní době slouží jako extrémní případ suburbanizovaného prostředí metropolitní oblasti USA, např. Los Angeles. Suburbanizace není ani v naší zemi zcela novým procesem, boom zažívala kolem velkých českých měst již na začátku 20. století. Rozvoj nových oblastí v zázemí měst se významným způsobem objevuje od druhé poloviny 90. let 20. století až do současnosti. Charakter české a například americké suburbanizace se však do značné míry liší. Současná česká suburbanizace je charakteristická prostorovým obrůstáním příměstských sídel (vesnic a městeček), většinou v podobě desítek nových domů. Na rozdíl od západní suburbanizace lze kolem českých měst najít pouze velmi málo tzv. greenfield developments, tj. nových autonomních sídel bez návaznosti na stávající sídelní síť. Mezi největší současná česká suburbia můžeme řadit např. Hostivici nebo Jesenici u Prahy, kde počet nových domů dosahuje stovek.

Koncentrovaná forma výstavby i její malý rozsah v českých podmínkách znamená ve srovnání se západní suburbanizací mnohem menší zátěž kladenou na krajinu i společnost v zázemí našich měst. Chci vědět více… Fishman, R.: Bourgeois Utopias: the Rise and Fall of Suburbia. Horská, P., Maur, E., Musil, J.: Zrod velkoměsta. Ouedníek, M. : Suburbanizace v kontextu urbanizačního procesu. Ryšavý, Z., Link, J., Velíšková, L.: Proces suburbanizace v souvislostech procesu proměny osídlení v letech 1869–1991: Česko, Pražská aglomerace.

Deset obcí v České republice s nejvyšší intenzitou výstavby v letech 1997–2006. Všechny obce leží v zázemí Prahy, pouze Dolní Třebonín mezi Českými Budějovicemi a Českým Krumlovem. Název obce

Počet dokončených bytů 1997–2006 celkem

na 10 000 obyvatel ročně

Květnice

244

Vestec

433

559,43

1 193

482,02

Jesenice

2 033,33

Dolní Třebonín

311

472,64

Sulice

259

365,82

Šestajovice

434

339,06

Chýně

204

320,25

Hovorčovice Hostivice Velké Přílepy

295

299,80

1 322

288,27

271

285,86

Zdroj: Český statistický úřad. Poznámka: pouze obce s 200 a více dokončenými byty.

13

Zázemí města Zázemí tvořilo v historii blízké okolí města, které zásobovalo městské obyvatelstvo zemědělskými produkty a náleželo pod správu většího centra. Vztah města a zázemí se postupně proměňoval, stejně jako charakter a velikost stále více vzájemně propojených částí metropolitních regionů (aglomerací). Původní závislost města na zázemí se v období industrializace obrátila a typickým rysem aglomerovaných obcí je v současnosti vysoký podíl dojíždějících za prací, službami i zábavou do jádrových měst. Zázemí našich velkých měst patřila v období socialismu k dlouhodobě stagnujícím oblastem země. Jedním z důvodů pro tuto stagnaci byla politika státu vyjádřená v tzv. střediskové soustavě osídlení. Většina obcí v zázemí velkých měst patřila mezi tzv. nestřediskové, které nedostávaly téměř žádné státní investice. Pokud sídla nepatřila do kategorie „trvalého významu“, byla v plánovacích vizích určena k postupnému zániku. Důsledky selektivních preferencí střediskových sídel byly pro malé obce fatální a vedly k postupnému chátrání domovního fondu, technické infrastruktury a k odlivu mladého obyvatelstva. Relativně významné snížení počtu obyvatelstva a stárnutí populace měly za násleVýsledky odpovědi na otázku: „Jak hodnotíte příchod nových obyvatel z pozice starosty?“

vnímám příchod spíše negativně 6%

4%

mám neutrální postoj

neodpověděli

jejich příchod vítám 35 %

22 %

33 %

vnímám příchod spíše pozitivně Zdroj: Dotazníkové šetření mezi starosty obcí v zázemí Prahy (N = 156 obcí; 2004).

14

dek rušení školních zařízení a další vybavenosti. Na konci socialismu byla sídla v zázemí velkých měst i v periferních částech uvnitř administrativních hranic měst charakteristická zanedbaným domovním fondem, nedostatečnou technickou a sociální infrastrukturou, velmi starým obyvatelstvem s nízkým sociálním a ekonomickým statusem. Představa o idylické vesnici s ryzí architekturou a venkovským způsobem života se neshodovala s realitou. Významným impulsem pro rozvoj zázemí českých měst byly především restituce zemědělské půdy a jejich přeměna na stavební pozemky. Nepromyšlený a neregulovaný růst výstavby znamenal v mnoha případech hrozbu pro původní sídla i okolní krajinu ( Urban sprawl). Příliv nových investic, sociálně silnějšího obyvatelstva a jeho aktivit nemusíme vnímat pouze jako negativní jev. V řadě ohledů může nový suburbánní rozvoj znamenat konec stagnace malých obcí, omlazení a posílení populační struktury a oživení obecního života. V řadě ohledů by rozvoj obcí neměl být řízen centrálním plánováním systému osídlení, ale zdola místními vládami a aktivitami občanů obcí. Z výzkumů vyplývá, že obecní zastupitelstva většinou suburbanizaci vítají, 68 % ze 156 oslovených starostů obcí v zázemí Prahy hodnotilo v roce 2004 příchod nových obyvatel jako pozitivní nebo spíše pozitivní jev. Kromě přínosu do obecních pokladen může znamenat příchod nových obyvatel i naději na oživení obecního dění. Chci vědět více… Musil, J.: Urbanizace Českých zemí a socialismus. Ouedníek, M., Posová, D.: Suburbánní bydlení v Pražském městském regionu: etapy vývoje a prostorové rozmístění. Puldová, P., Ouedníek, M.: Změny sociálního prostředí v zázemí Prahy jako důsledek procesu suburbanizace.

Nahoře: Malá sídla byla systematicky likvidována v průběhu celého socialismu. Zastavení investic se promítlo do fyzického prostředí i do struktury obyvatelstva vesnic. Dole: Výstavba v druhé polovině dvacátého století znamenala vážný zásah do tváří vesnic. Foto: M. Ouředníček.

15

Urban sprawl Urban sprawl je forma suburbanizace, kterou je možno považovat za nežádoucí z ekonomického, sociálního i environmentálního pohledu. Sprawl neboli rozlézání zástavby do volné krajiny je charakteristický neřízeným a nepromyšleným umístěním rezidenčních nebo komerčních areálů do krajiny. Výsledkem je většinou mozaikovitá struktura nově rozvíjených ploch v zázemí města. Hnacím motorem takového rozvoje jsou snahy individuálních vlastníků pozemků nebo investorů o maximální zisk. Dopady pro společnost i krajinu jsou však natolik nákladné, že je nutno urban sprawl účinně potlačovat. Hlavní úlohu při tom mají kvalitní plánovací dokumenty a zodpovědnost samosprávy obcí a státní správy na poli územního rozvoje ( Územní plánování). Nepropojenost území, neexistence cest a chodníků, odlehlost pro poštovní doručovatele, svoz komunálního odpadu a odklízení sněhu, zavedení a správa technické, sociální a dopravní infrastruktury, extrémní závislost

na osobním automobilu. To jsou jen některé příklady dopadů urban sprawlu, které významně snižují kvalitu života obyvatel v suburbiu a zvyšují ekonomické náklady obce. Nástroje řízení suburbánního rozvoje na regionální úrovni jsou dodnes velmi omezené. O to více zodpovědnosti leží na rozhodování starostů a obecních zastupitelů, developerů, stavebních úřadů i obyvatel suburbánních obcí, kteří mohou rozsah, lokalizaci i dopady nové výstavby účinně ovlivňovat. Chci vědět více… CENIA: Životní prostředí – prostředí pro život? (Česká republika 2007). Hnilika, P.: Sídelní kaše. Otázky k suburbánní výstavbě kolonií rodinných domů. Jackson, J.: Urban sprawl.

Informace na www… CENIA: www.cenia.cz Suburbanizace.cz: www.suburbanizace.cz Sprawl City: www.sprawlcity.org

Neřízený suburbánní rozvoj lze v české krajině najít v nejrůznějších podobách. I když nepředstavuje nejvíce rozšířenou formu suburbanizace, je zdaleka největším ohrožením pro společnost i krajinu. Foto: M. Ouředníček.

16

Satelitní městečko Pro nově vystavěné obytné celky v zázemí měst se v průběhu 90. let 20. století vžil v České republice název satelitní městečka. Odborníci označují sídla v těsném zázemí jádrového města jako suburbia, česky předměstí. V české literatuře se můžeme dočíst také o aglomerovaných obcích, které jsou navázány na jádrová města především dojížďkou za prací. Suburbia můžeme najít již na mapách mezopotamských měst. V historii však sloužila místa za hradbami spíše pro obyvatelstvo a činnosti ve městě nevítané (např. jatka, vojenská cvičiště apod.). Jako atraktivní místo k bydlení jsou suburbia objevena až v 18. století a později se postupně stávají plnohodnotnými částmi měst ( Prostorový vývoj měst). Za nejrozšířenější typ lze považovat suburbia rezidenční. Zhruba ve stejné době – v polovině 90. let 20. století – dochází v zázemí českých měst k rozvoji dalších funkcí. Na rozdíl od skladových nebo obchodních areálů nestojí obytná zástavba většinou samostatně v polích, ale spíše na okraji stávajících vesnic a městeček. Některá suburbia na okraji velkých českých měst se přibližují americkým edge cities – okrajovým městečkům, která jsou novými centry pracovní dojížďky s nižší závislostí na jádrovém městě. Příkladem dynamického edge city je areál kolem letiště Ruzyně s významnou koncentrací pracovních příležitostí, investic a informací.

Nový suburbánní rozvoj má mnoho tváří. Na fotografiích jsou zachyceny některé z nich: řadové domky na okraji Kuřimi v zázemí Brna, golfové hřiště v Dolanech u Olomouce, logistický areál v Modleticích u Prahy a obchodní centrum v pražských Štěrboholech. Foto: P. Puldová, M. Ouředníček, www.crestcom.cz.

Chci vědět více… Garreau, J.: Edge cities. Ryšavý, Z., Kotaka, L.: Poznámka k pojmovému vymezení suburbia. Ryšavý, Z., Link, J., Velíšková, L.: Proces suburbanizace v souvislostech procesu proměny osídlení v letech 1869–1991: Česko, Pražská aglomerace.

Informace na www… Wikipedia, heslo „Suburb“: http://en.wikipedia.org/wiki/Suburb

17

SUBURBANIZACE A PŘÍRODNÍ PROSTŘEDÍ Suburbanizace zásadním způsoben ovlivňuje přírodní prostředí jak na úrovni krajinných složek, tak na úrovni druhů (organismů obecně), toků energie a materiálu. Procesy, ke kterým v důsledku suburbanizace v krajině dochází, můžeme shrnout do několika bodů, které spolu navzájem souvisejí a budou dále diskutovány: Ovlivnění živé složky krajiny (biodiverzity) Ovlivnění neživé složky krajiny (reliéfu, půdy, vody, ovzduší) Konzumace krajiny a změna krajinné matrice Změny krajinného rázu

2

Ovlivnění živé složky krajiny Urbanizace a suburbanizace působí na živou (biotickou) složku krajiny přímo i nepřímo několika způsoby. Nové aktivity ovlivňují kvalitu ovzduší (prach, oxidy dusíku, smog), kvalitu vody a půdy (zasolování, zhutňování), teplotní a srážkový režim. Stavby vznikající v zázemí měst fragmentují přírodní prostředí a způsobují narušení krajiny (disturbance). V urbanizovaných oblastech je například vyšší teplota a také menší výkyvy teplot než v okolní krajině, což umožňuje přežívání teplomilnějších druhů. Takovéto specifické podmínky je schopné snášet omezené množství organismů, z nichž některým přímo vyhovují. Mezi rostlinami tolerujícími takováto prostředí je celá řada druhů cizího původu rozšířených na našem území záměrně či nezáměrně člověkem (např. pajasan žlaznatý, křídlatka, zlatobýl kanadský, trnovník akát, Zlatobýl a křídlatka jako zástupci nepůvodní flóry. Husté porosty zlatobýlu nalezneme často na stavebních parcelách na opuštěné zemědělské půdě v okolí velkých měst. Foto: T. Chuman.

20

některé druhy se silnými alergenními účinky, např. ambrózie). Z domácích rostlin jsou to většinou druhy, které nejčastěji nalezneme na skládkách, rumištích a opuštěných pozemcích, tj. ty, které jako první osidlují opuštěné plochy. Domácích původních druhů časem ubývá, zejména těch vzácných, a celý proces může vést k homogenizaci původně pestrého souboru organismů (bioty). Ačkoliv je urbanizace považována za hlavní hrozbu pro biodiverzitu, řada výzkumů ukázala, že jsou města druhově bohatší (v počtech druhů vyšších rostlin) nežli jejich okolí. Zásadním problémem je náhrada celé řady domácích rostlin několika málo druhy, navíc často nepůvodními. Nepůvodní druhy mohou obohatit místní biodiverzitu, ale pestrost druhové skladby na globální úrovni je ochuzena o vymizelé domácí druhy. Tyto trendy nejsou patrné pouze u rostlin, ale také u živočichů. K uniformitě druhového složení v rozšiřujících se suburbiích přispívá navíc představa o ideální zahradě většiny nových obyvatel, ve které jsou kolem plotu vysázeny nejčastěji zeravy a trávník je vypěstován ze zakoupené travní směsi. Takováto zahrada neposkytuje úkryt a dostatek potravy rozmanitým živočichům, může být málo odolná případným patogenům a také se může stát zdrojem nových invazí vytlačujících původní druhy. Příkladem invazních druhů rostlin, které byly původně také pěstovány jako okrasné rostliny, jsou bolševník, křídlatka či zlatobýl. Fragmentace a narušení krajiny vzniklé v důsledku výstavby dopravních komunikací způsobují obdobné problémy jako rozšiřování zástavby. Rozsáhlé disturbance způsobují nejen ničení biotopů původních druhů, ale vedou k vytváření biotopů pro relativně malý počet nových druhů, například pro druhy snášející zasolení půdy podél komunikací. Ve fragmentované, zejména dopravními stavbami rozčleněné krajině sice může vzrůst počet druhů, ale celý systém je zranitelnější

Příklad fragmentované krajiny v Posázaví. V krajině se setkává řada koridorů fungujících jako bariéry (silnice, železnice, v některých případech i vodní tok). Původně zalesněná plocha v levé dolní části obrázku byla výstavbou rozčleněna na řadu malých izolovaných ploch. Zdroj: http://geoportal.cenia.cz.

a obtížněji se vyrovnává se změnami. S ubývající rozlohou přírodních stanovišť se zmenšují populace původních druhů rostlin a živočichů a stávají se náchylnějšími k lokálnímu vyhynutí. S fragmentací přírodních stanovišť se mění také struktura dravců (predátorů). Do krajiny v okolí sídel pronikají například kočky, které mohou výrazně ovlivnit populace ptáků a malých savců. Vedle fragmentace a narušení krajiny v příměstské krajině je biodiverzita ohrožena i ve stávajících chráněných územích (velkoplošná, maloplošná chráněná území, biocentra a biokoridory sítě ÚSES) tím, jak se k nim přibližují městská suburbia se všemi svými problémy. Chráněná území jsou tak vystavena většímu tlaku nejrůznějších typů znečiš-

tění, pronikání invazních druhů a predátorů. Silně ohrožena je například CHKO Český kras. Chci vědět více… Ková, P.: Dlouhodobé změny v kulturní krajině – přiblížení bez GIS. Lindenmayer, D. B., Fischer, J.: Habitat Fragmentation and Landscape Change. Mikátová, B., Vlašín, M.: Obojživelníci a doprava. Pyšek, P.: Synantropní vegetace. Pyšek, P., Sádlo, J.: Zavlečené rostliny-jak je to u nás doma?

Informace na www… Oddělení ekologie invazí, Botanický ústav AV ČR www.ibot.cas.cz/invasions/index_cz.htm

21

Ovlivnění neživé složky krajiny Nová výstavba s sebou přináší také změny ve tvaru povrchu (reliéfu), dochází k přemisťování značných objemů hmoty, vytvářejí se nové antropogenní tvary (náspy, haldy, protihlukové valy, průkopy). Na některých místech dochází ke změnám vodních poměrů (zatrubňování vodních toků, odvod vody z území) nejen v důsledku komerční a rezidenční výstavby, ale také z důvodů výstavby sportovišť. Málo viditelné, přesto však zásadní změny se odehrávají v půdě. Znečištění a zhutňování ovlivňuje organismy a jejich činnost v půdě. Ztížené je vsakování srážkové vody, z území odteče více vody, což ovlivňuje zásoby podzemních vod. Voda je navíc často znečištěna prachem, těžkými kovy nebo ropnými látkami. Pokud se tyto látky dostanou do podzemní vody, ovlivňují kvalitu celého hydrologického systému. Zásoby podzemní vody jsou však dotčeny nejen vsakem (infiltrací), ale především růstem její spotřeby. Růst spotřeby vody souvisí především s výstavbou bazénů a s využíváním pitné vody na zavlažování zahrad. Suburbanizace vede rovněž ke zvýšení spotřeby energie, a tím i k růstu produkce skleníkových plynů. Lidé jsou při cestách do zaměstnání, za nákupy či zábavou odkáSuburbium Prahy v upravených barvách pro zvýraznění módních bazénů. Zdroj: http://geoportal.cenia.cz.

záni na individuální automobilovou dopravu ( Automobilová doprava). Komerční i rezidenční výstavba má v porovnání s kompaktní zástavbou vyšší spotřebu energií a v důsledku rozvolněnosti a nekompaktnosti i vyšší ztráty v rozvodných sítích. Suburbanizace výrazně působí na kvalitu života a zdraví obyvatel měst. Zvýšená individuální automobilová doprava negativně ovlivňuje kvalitu vzduchu a zvyšuje hlučnost. Intenzivní suburbanizace a tlak na krajinu se projevují nejen v místech výstavby, ale také ve vzdálenějších oblastech. Zvýšená spotřeba nerostných surovin a jejich přeprava na značné vzdálenosti negativně ovlivňují také tamní krajinu a kvalitu prostředí. Opomíjeným dopadem suburbanizace je rostoucí míra světelného znečištění. Pojmem světelné znečištění je označován rozptyl světla z veřejného osvětlení, intenzivně svítících reklam a dalších zdrojů do prostoru, často na velké vzdálenosti. Světelné znečištění působí negativně na celou řadu organismů, člověka nevyjímaje. Přestože suburbanizace není jediným původcem tohoto typu znečištění, výrazně k němu přispívá (rozvolněná zástavba klade větší nároky na počet lamp veřejného osvětlení, osvětlené jsou komerční areály a v neposlední řadě přibývají osvětlené reklamní plochy). Světelné znečištění vede u živočichů k narušení přirozených biorytmů, člověk v noci nemůže spát, noční dravci mají ztížené podmínky lovu. Chci vědět více… Ložek, V., Cílek, V., Kubíková, J. a kol.: Střední Čechy. Příroda, člověk, krajina. European Environment Agency (EEA): Urban Sprawl in Europe. The Ignored Challenge. Zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší.

Informace na www… CENIA: www.cenia.cz European Environment Agency (EEA): www.eea.europa.eu Ústav pro ekopolitiku: http://ekopolitika.cz

22

Nahoře: Změna reliéfu v důsledku výstavby Pražského okruhu. Zdroj: www.ceskedalnice.cz. Dole: Pod vrstvou betonu a asfaltu mizí často nejúrodnější půdy. Rozsáhlé zábory kvalitní půdy znamenala například výstavba automobilky v Kolíně a v Nošovicích či skladu aut v Dobrovicích. Na snímku je zachyceno budování areálu v Nošovicích. Zdroj: http://www.vojkovice.eu.

23

Konzumace krajiny a změna krajinné matrice Rozšiřující se komerční a rezidenční zástavba a infrastruktura v zázemí měst a podél důležitých dopravních tras ukrajuje stále více z charakteru české krajiny a mění její vzhled. Zvýšený konzum krajiny nesouvisí pouze s nárůstem lidské populace a tlakem na rozšiřování rezidenční zástavby, ale také se změnou životního stylu a způsobem trávení volného času ( Každodenní život v suburbiu). V krajině vyrůstají nejrůznější sportoviště (golfová hřiště, aquaparky), nákupní centra, multiplexy a s nimi spojená síť komunikací, parkovišť a nezbytného zázemí. Ve většině případů se nová výstavba realizuje na okrajích sídel, kde je dostatek volného prostoru a relativně levné pozemky. Zatímco dříve byl konec každého sídla jasně vymezen, za stodolou byla už jen pole, louky či sady a město končilo za konečnou tramvaje, dnešní sídla ztrácejí ostré hranice. Urbánní plochy se rozšiřují do okolní krajiny, přičemž vzniká mozaika ploch nespojitých do jednoho funkčního celku. Krajina je fragmentována do mnoha menších částí. Fragmentaci krajiny vnímá Evropská unie jako jeden z klíčových procesů, který je třeba zodpovědně řešit. Z laického pohledu může proces fragmentace vypadat nevinně, ale například silnice jsou pro řadu organismů nepřekonatelnou bariérou. Aby se organismy Zástavba pronikající do zemědělské krajiny. Kde je hranice sídla? Zdroj: http://geoportal.cenia.cz.

mohly úspěšně rozmnožovat a zachovaly si životaschopnost, musí mít jejich populace určitou minimální velikost a musí být zajištěna výměna genů. Ve fragmentované krajině se ale vytváří řada izolovaných ostrovů, které mezi sebou nekomunikují. Nadměrná konzumace krajiny vede k nevratnému záboru jednoho z nejhodnotnějších neobnovitelných zdrojů – zemědělské půdy. Díky vysoké produktivitě zemědělství je půdy v současné Evropě nadbytek a její cena je velmi nízká. V souvislosti s hledáním alternativních zdrojů energie je však stále více zemědělské půdy využíváno k pěstování biopaliv a tento trend bude pravděpodobně pokračovat i v budoucnu. Z toho důvodu je nutné zemědělskou půdu chránit a nezastavovat nejsnáze obdělávatelné pozemky se snadnou dostupností, často na vysoce úrodných půdách. Výše popsané procesy fragmentace a změn využívání půdy vedou ke změně struktury krajiny. Roste podíl urbánních ploch, což je dobře patrné například v okolí Prahy. Na časových řezech porovnávajících využívání území v roce 1970 a 2000 je patrný nárůst ploch červené barvy, která vyjadřuje zastavěné městské plochy (komerční a rezidenční zástavbu, průmyslové areály). Zvýšení je nejviditelnější v oblastech stávajících sídlišť, satelitních městeček a komerčních areálů podél významných komunikací. Změnou využívání a fragmentací se postupně mění konektivita krajiny vyjadřující propojenost jednotlivých krajinných ploch. Z hlediska správného fungování a stability krajiny je žádoucí, aby byly přírodní segmenty co nejvíce propojeny. Chci vědět více… Baše, M., Cílek, V.: Krajiny domova v době rozpadu města a přeměny venkova. Cílek, V.: Krajiny vnitřní a vnější.

24

Změna rozlohy urbánních ploch v Praze a širším zázemí mezi roky 1970 (nahoře) a 2000 (dole). Porovnáním dvou časových řezů lze snadno identifikovat rozvoj urbánních ploch zejména podél tras významných komunikací. Zdroj dat: Corine Land Cover.

25

Změny krajinného rázu vlivem suburbanizace Rozvoj sídel ovlivňuje charakter krajiny od samého počátku lidské civilizace. Nedochází při něm pouze ke změně fyziognomie krajiny a způsobu jejího využití, ale současně se s urbanizací mění její kulturní výraz a zprostředkovaně také duchovní a estetické hodnoty. V neposlední řadě tak dochází k posunu ve vnímání urbánní krajiny člověkem. Změny v krajině související s výstavbou sídel nemusí být vždy negativní, naopak historickým vývojem došlo k rozvoji regionálně specifických typů sídelní krajiny, které jsou společností ceněny právě pro svoje jedinečné kulturní hodnoty. Tento vývoj byl v minulosti několikrát akcelerován významnými společenskými změnami, z nichž poslední – konec komunistického režimu – znamenal ve vývoji sídel a okolní krajiny České republiky zásadní změny. Od počátku 90. let 20. století tak výraznou proměnou prošly nejen stavební a projekční technologie, ale zejména postupy prostorového plánování nové výstavby. Typickým projevem této změny je vymezování nových obytných či industriálních celků mimo dosavadní okraj sídelního celku. SuburbanizaZásahy do krajinného rázu v suburbánních částech měst v podobě rychlostních silnic a komerční suburbanizace – komerční zóna Čestlice – Průhonice u Prahy. Zdroj: http://geoportal.cenia.cz.

26

ce tak v současnosti patří k nejvýraznějším krajinotvorným procesům v zázemí měst. Jejím vlivem probíhají nejen změny přírodního a sociálního prostředí popsané v ostatních kapitolách, ale také celkového krajinného rázu zastavovaného území, kterým rozumíme zejména přírodní, kulturní a historickou charakteristiku určitého místa či oblasti. Na změnu krajinného rázu má zásadní vliv zejména umístění nové zástavby a vlastní architektura domů. Prostorové plánování suburbánních celků většinou vychází z ekonomických předpokladů a právních podmínek lokality, často ovšem opomíjí nejen přírodní charakteristiky, ale i tradiční kompoziční prvky krajiny. Nová zástavba se rozlévá do příměstské krajiny a kdysi ostrá a jasně vymezená hranice sídla se rozostřuje ( Konzumace krajiny). K původní krajinné struktuře sídel a ploch využívané zemědělské či lesní půdy přibývají nové suburbánní celky, linie nových komunikací a bloky půdy ležící ladem a čekající na další zástavbu. Taková mozaika se dynamicky mění a s ní i její kulturní a historická identita. Novou výstavbou tak vznikají v zázemí velkoměsta nové dominanty, které často násilným způsobem překrývají původní rysy sídla. Estetický a kompoziční význam dříve neměnných výrazných prvků krajiny i architektury je často opakovaně měněn a nahrazován. Na změny harmonického uspořádání prvků krajiny má zásadní vliv především komerční suburbanizace. Jedná se většinou o účelově objemné budovy, nákupní střediska, velkosklady, logistická centra, zábavní střediska apod., na které jsou vázány složité sítě komunikací a rozsáhlá parkoviště. Neuváženou výstavbou tohoto druhu se radikálně mění krajinný typ, ze zemědělské krajiny se stává krajina (post)industriální, a to na poměrně rozsáhlých plochách. Developeři, územní plánovači i starostové dotčených obcí často zapomínají na dostupnost a prostupnost krajiny a také na blízkost

Unifikace stavebních i projekčních postupů bezprostředně ovlivňuje krajinný ráz širšího okolí. Foto: M. Ouředníček.

přírody, kvůli které se řada obyvatel z center měst do suburbií stěhuje ( Kde stavět). Mezi obcemi se lze většinou pohybovat pouze po frekventovaných silnicích, dříve sousední vsi nebo jejich části jsou leckdy nepropustně odděleny komerčními areály nebo komunikacemi s protihlukovými bariérami. To vše vede k negativnímu vnímání změny krajinného rázu a ztrátě původního charakteru místa, „genia loci“. Na charakter sídla a krajinný ráz okolí má logicky zásadní vliv také architektura samotných obydlí. V počátcích růstu suburbií vznikala řada nových domů živelně bez omezení závaznými předpisy a bez ohledu na lokální podmínky obce. Domy byly vnímány jako samostatné jednotky bez vazby k sídlu i mezi sebou ( Urbanismus celku a veřejné prostory). V důsledku toho dnes řadu suburbií tvoří směs rozmanitých stavebních slohů převzatých ze všech koutů planety. Takový roztříštěný mix nepůvodních stylů nemůže vytvářet jednotný soubor, který by působil vizuální harmonií. Opačným případem jsou kolonie unifikovaných katalogových domků, jež tvoří častý typ zástavby nových příměstských čtvrtí ( Architektura) a mají negativní vliv na krajinný ráz bezprostředního okolí. Naproti tomu současně vzniká mnoho nových projektů na vysoké architektonické úrovni, jen

výjimečně se však jedná o ucelené soubory kvalitních a do krajiny vhodně zakomponovaných obydlí. Chci vědět více… Antrop, M.: Landscape change and the urbanization process in Europe. Baše, M., Cílek, V.: Krajina domova v době rozpadu města a přeměny venkova. Marcucci, D. J.: Landscape history as a planning tool. Commission of the European Communities (CEC): Towards a thematic strategy on the urban environment. European Environment Agency (EEA): Urban Sprawl in Europe. The Ignored Challenge.

Patří reklama do krajiny? Reklamní billboardy jsou doprovodným jevem komerční suburbanizace. Umisťovány jsou tak, aby byly zdaleka viditelné, mnohde jsou však zasazeny zcela nevhodně a v krajině působí rušivě. Foto: J. Temelová.

27

SUBURBANIZACE A FYZICKÉ PROSTŘEDÍ Výstavba rezidenčních i komerčních objektů v zázemí našich měst mění jak přírodní, tak člověkem vytvořené prostředí. Kolonie nových rodinných domů, nákupní zóny, zábavní centra, skladové a průmyslové areály pozměňují nejen charakter krajiny, ale také urbanistickou strukturu a architektonický ráz původních venkovských sídel. Proměnám a rizikům, které suburbanizace přináší pro člověkem vytvořené prostředí, bude věnována pozornost v následujících tématech: Kde stavět Urbanismus celku a veřejné prostory Architektura Infrastruktura a občanská vybavenost

3

Kde stavět Rezidenční suburbanizace na okrajích měst a za jejich hranicemi je nejčastěji realizována formou individuální výstavby rodinných domů nebo rozvojem většího území developerskými firmami. Nové obytné čtvrti vznikají na různých místech. Důležitou podmínkou uváženého rozvoje je umístění nového celku ve vztahu k původnímu sídlu. V zájmu funkčního a nenásilného zapojení nové čtvrti do existující urbanistické struktury obce je dobré, pokud se nová a původní zástavba prolínají nebo na sebe plynule navazují. Díky nižším nákladům na připojení k obecní infrastruktuře i na její budoucí údržbu je takový způsob výstavby výhodný jak pro obec, tak pro stavebníky. V některých případech však vznikají kolonie rodinných domků na polích za obcí, zcela odtržené od původní zástavby. Výsledkem jsou nejen vyšší finanční náklady na vybudování a údržbu komunikací a technických sítí, ale také funkční oddělení nové zástavby od jádra obce, fyzická izolovanost nové čtvrti, zvýšená závislost novousedlíků na automobilu a nižší pravděpodobnost fungování nové a starší části obce jako jednoho celku. Častým problémem je oddělení lokalit nové výstavby hospodářským zázemím venkovských statků a neexistence jejich propojení s původní sídlem. V krajní podobě mohou být nové domy odděleny od zbytku obce fyzickými překážkami (branou, závorou), takže vytvářejí tzv. uzavřené komunity. Je zřejmé, že takový způsob izolace přináší řadu negativních důsledků, od omezení průchodnosti území po vytvoření sociální bariéry, kdy fyzické a symbolické oddělení nové čtvrti omezuje komunikaci mezi lidmi uvnitř a vně „pevnosti“. Pro kvalitu života obyvatel v suburbiích je důležitá nejen účinná vazba mezi novou čtvrtí a starší zástavbou, ale také přístupnost krajiny a napojení na přírodu ( Změny krajinného rázu). Závory přes cesty, oplocování, zákazy vstupu apod. snižují propustnost území a dostupnost každodenní rekreace 30

pro obyvatele. Pokud je volná krajina a obec vhodně propojena pomocí pěších a cyklistických cest, lidé mohou blízkost přírody a zeleně patřičně využít. Obecní a městské samosprávy by měly pomocí územního a regulačního plánu směřovat novou výstavbu do míst, kde se nejlépe včlení do současného obytného území, kde účinně naváže na existující urbanistickou strukturu a umožní zachování propustnosti území zejména pro pěší a cyklisty ( Problémy spojené s novou výstavbou). Rezidenční výstavbu je vhodné podporovat v nevyužitých prolukách stávajících sídel a v lokalitách přímo navazujících na existující obec, tj. v místech, která lze dobře napojit na technickou a dopravní infrastrukturu. Zároveň je třeba respektovat přírodu a její ochranu a budovat nová obydlí s ohledem na klimatické podmínky, bonitu půdy, chráněné oblasti a krajinný ráz ( Suburbanizace a přírodní prostředí). Důležitý je však nejen vztah k okolní krajině a struktuře původního sídla, ale také umístění pozemků pro novou výstavbu v místech, která nabízejí kvalitní prostředí pro bydlení, zejména s ohledem na jiné funkční plochy a objekty. Lidé si po čase sami uvědomí, že domek u frekventované silnice, průmyslového nebo zemědělského podniku nesplňuje jejich představu o zdravém bydlení za městem a řešení problémů způsobených koupí levného pozemku (domu) na nevhodném místě často požadují po obci. Chci vědět více… Baše, M., Cílek, V.: Krajiny domova v době rozpadu města a přeměny venkova. Markvart, J.: Suburbanizace, pěší pohyb a krajina. Příklad města Brna. Ouedníek, M., Posová, D.: Suburbánní bydlení v Pražském městském regionu: etapy vývoje a prostorové rozmístění. Sýkora, L. (ed.): Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky.

Příklady nevhodně umístěné nové lokality zcela mimo původní obec (Zvole u Prahy; nahoře) a pozvolného rozvoje s citlivě začleněnou novou výstavbou (Praha-Satalice; dole). Důležitou roli hraje územní plán obce, který určuje funkční využití území. Zdroj: http://geoportal.cenia.cz.

31

Urbanismus celku a veřejné prostory Příjemné bydlení nevytváří jen vlastní byt či dům, ale také místo a prostředí, ve kterém se nachází. Kvalitní urbanismus zvyšuje atraktivitu sídla, čtvrti i hodnotu jednotlivých nemovitostí. V současné výstavbě rodinných domů často převažuje důraz na architekturu staveb, nikoli na uspořádání nových čtvrtí jako celku tvořeném nejen budovami a silnicemi, ale také veřejnými prostory. Řada nových satelitních městeček je složena z nahodile rozesetých a nesourodých rodinných domů, postavených bez ohledu na okolní objekty, bez vztahu k původnímu sídlu a bez společných prostranství. Podobně jako socialistická sídliště také většina nově postavených rezidenčních čtvrtí v suburbiích postrádá dominantní či symbolické prvky, které by dodávaly místu vlastní charakter a identitu a posilovaly tak vztah obyvatel k lokalitě. Bohužel nepodařený urbanismus představuje pro obec dlouhodobý zásah. Zatímco nevkusný dům lze přestavět či zbourat, parcelace pozemků a uliční síť přetrvávají a je velmi složité a nákladné je měnit. Veřejné prostory hrají důležitou roli v životě každého města, obce a čtvrti. Jsou to místa, kde se lidé potkávají a seznamují, kde komunikují, pozorují a poznávají své okolí. Dobře navržené a fungující veřejné prostory využívají obyvatelé v každodenním životě. Zejména pro dospívající mládež, staré lidi a matky s dětmi má veřejný prostor velký význam. Vzhledem k větší vázanosti na domov a okolí (např. péče matek o dítě a domácnost) a nižší mobilitě (např. teenageři a staří lidé neřídí auto) prožívají tyto skupiny více času v místě svého bydliště ( Každodenní život v suburbiu). Právě veřejný prostor je místem, kde mohou trávit volný čas a navazovat společenské kontakty se svými vrstevníky, známými či sousedy. Velkou část nově postavených suburbií však tvoří domy s oplocenými zahradami propojené sítí silnic. Chybí chodníky, parčíky, náměstí s lavičkami, hřiště a další odpočinkové 32

plochy, které vybízejí k procházce, k posezení či k jiným venkovním aktivitám. Ulice často vytvářejí dojem prázdných a mrtvých prostor lemovaných vysokými a neprůhlednými ploty soukromých pozemků. Potenciál veřejných prostor jako míst pro vznik kontaktů mezi obyvateli, pro trávení volného času a přirozený dohled na okolí není ve většině satelitních městeček využit. Soukromé firmy, které stavějí rodinné domy, investují do veřejných prostor málokdy. Není to pro ně finančně výhodné. Záleží proto na obcích, jakým způsobem nastaví požadavky na uspořádání a vybavenost nových čtvrtí a jak budou motivovat či nutit developery k vytváření kvalitního rezidenčního prostředí, například pomocí územních plánů ( Územní plánování). Rodinné domy s průhlednými ploty a předzahrádkami, ulice s chodníky a veřejné prostory s dobře udržovanou zelení vytvářejí podmínky pro dlouhodobě příjemné bydlení v nových čtvrtích. Promyšlený urbanismus, ucelenost a provázanost nového obytného souboru jsou nejen v zájmu lidí přicházejících za vysněným bydlením do suburbií, ale také v zájmu obce a jejích původních obyvatel, kteří mohou získat nová místa k procházkám, setkávání i odpočinku. Chci vědět více… Gehl, J.: Život mezi budovami. Hnilika, P.: Sídelní kaše. Otázky k suburbánní výstavbě kolonií rodinných domů. Knopp, A. a kol.: Vesnice. Stavby a krajina mají svůj řád. Schmeidler, K. a kol.: Sociologie v architektonické a urbanistické tvorbě.

Informace na www… LA-MA Land Management. http://slon.fsv.cvut.cz/lama/

Hranice mezi soukromým a veřejným prostorem má různé podoby, od neprůchodné ulice přehrazené uzamčenou branou po fungující dětské hřiště. Pokud jsou lidem nabídnuty kvalitní veřejné prostory a cesty pro odpočinek i pěší pohyb, využívají je. Foto: J. Temelová.

33

Architektura V 90. letech 20. století pronikl do zázemí našich měst stavební styl označovaný poněkud pejorativně jako podnikatelské baroko. V touze po prezentaci bohatství, vytvoření zdání luxusu a odmítnutí monotónnosti a šedivosti panelových sídlišť přineslo podnikatelské baroko architekturu nevkusu. Ta se vyznačuje přehnanou zdobností a tvarovou pestrostí (balustrády, dórské sloupy, věžičky, vikýře a kašny často vytvořené z nekvalitních či umělých materiálů), křiklavými barvami, vysokými zdmi a bezohledností vůči okolní zástavbě. Honosné paláce obehnané neprůhlednými ploty vnáší do prostředí původně venkovských sídel nevhodné prvky městské a cizokrajné architektury. Hlavní vlna výstavby ve stylu podnikatelského baroka pominula koncem 90. let. V současnosti se staví především katalogové domy, které vytvářejí jednotvárné rezidenční čtvrti s příliš uniformní a monotónní zástavbou. Obě tyto formy ohrožují původní charakter území i ráz a estetickou hodnotu krajiny ( Změny krajinného rázu). Stanovením architektonických a prostorových podmínek pro novou výstavbu, které respektují místní charakter zastavěného území, jeho prostorové členění a měřítko Nevkusné domy podnikatelského baroka jsou dnes ve společnosti vysmívané. V některých lokalitách honosné stavby kontrastují s neudržovaným a zarostlým okolím, které vzniká na neprodaných stavebních parcelách. Foto: J. Temelová.

34

okolní zástavby, mohou obecní a městské samosprávy přispět k vytváření kvalitních rezidenčních čtvrtí. Obce mohou tyto regulativy formulovat v územním plánu. Stavební úřad má možnost stanovit podmínky k zabezpečení architektonických a urbanistických hodnot v území, jejichž dodržení je nezbytné pro vydání územního rozhodnutí. V zájmu vybudování neuniformní, ale rozmanité a vkusné čtvrti, která není pouze nesourodou směsicí objektů, je potřeba dbát na sladění architektonických stylů, ucelenost a provázanost zástavby nové čtvrti. Různé

typy zástavby, například kombinace volně stojících a řadových domů s odlišnou velikostí a standardem bydlení, přitom přispívají nejen k větší rozmanitosti fyzického prostředí, ale mohou též podpořit větší sociální pestrost lokality. Suburbanizaci nerezidenčních funkcí reprezentují v krajině velké a nevzhledné objekty komerčních staveb, které vyrůstají nejčastěji na zelené louce (tzv. greenfields) podél dálnic a hlavních silnic za hranicemi měst. Pro architekturu velkoplošných prodejen, nákupních a zábavních center, skladovacích a výrobních areálů je rozhodující funkčnost a efektivita provozu, nikoli vnější podoba objektů. Komerční a průmyslové zóny jsou tvořeny užitkovými stavbami s omezenou životností a svým vzhledem ani uspořádáním se příliš neliší od podobných areálů na periferii jiných evropských měst. Přestože lidé tato místa pouze navštěvují a nežijí v nich, jejich existence významně zasahuje příměstskou krajinu a fungování metropolitního regionu ( Vliv suburbanizace na dopravu, Změny krajinného rázu). Komerční areály přitom nemusí být jen soubory neprostupných užitkových objektů hyzdících krajinu, ale mohou se stát součástí odpočinkových ploch v zázemí měst, které nabízejí veřejně přístupnou zeleň s pěšími a cyklistickými cestami. Špatně promyšlená výstavba přináší řadu problémů jak obcím, tak jejich obyvatelům.

Příkladů nové suburbánní výstavby, která respektuje charakter místní architektury a urbanismu a vhodně zapadá do lokálního prostředí, je málo. Ukázka nové výstavby na okraji Jindřichova Hradce. Foto: M. Veselá.

Český technologický park v Brně nabízí vedle prostor pro kanceláře, výzkum a lehkou výrobu také parkové prostředí s udržovanými zelenými plochami a stromy. Foto: P. Chládek.

Lokalizaci, uspořádání a vzhledu nových obytných čtvrtí a komerčních zón by proto měla být věnována náležitá pozornost jak ze strany samospráv, tak ze strany stavebníků a obyvatel. Obce mají možnost využívat nástroje k usměrňování nové výstavby a vést stavebníky k vytváření příjemného obytného prostředí, ve kterém lidé rádi žijí a po čase z něj neutíkají ( Regulace zástavby). Zároveň by také lidé přicházející do satelitních městeček měli dobře uvážit, zda se stěhují do

místa a prostředí, které vyhovuje potřebám jejich každodenního života a splňuje jejich představy o kvalitním bydlení. Chci vědět více… Hnilika, P.: Sídelní kaše. Otázky k suburbánní výstavbě kolonií rodinných domů. Knopp, A. a kol.: Vesnice. Stavby a krajina mají svůj řád. Schmeidler, K. a kol.: Sociologie v architektonické a urbanistické tvorbě.

35

Infrastruktura a občanská vybavenost Rezidenční a komerční suburbanizace ovlivňuje nejen fyzické prostředí sídel v zázemí měst, ale také jejich vybavenost službami a infrastrukturou. Výstavba nových obytných čtvrtí a komerčních zón může pro obce znamenat jak přínos, tak nové starosti. Přínosem může být například zvýšení podnikatelské aktivity, zlepšení vybavenosti obce nebo zisk nových pracovních příležitostí (které však většinou nejsou využívány místními). Rychlý růst počtu obyvatel znamená také vyšší požadavky na zavedení nebo rozšíření některých služeb. Samosprávy obcí se následně potýkají s nedostačující kapacitou technických sítí, sociální infrastruktury a veřejných zařízení (čističky odpadních vod, školky, rozvody energií). V současné době je častým příkladem vyšší tlak na využití školek a škol a zlepšení dopravního napojení obce ( Sociální infrastruktura a noví obyvatelé). Finanční možnosti obcí při řešení těchto problémů však omezují noví obyvatelé, kteří se v obci nepřihlásí k trvalému bydlišti. Největší problémy vznikají v menších obcích, kde se během krátké doby Čestlice (okres Praha-východ) slouží jako příklad obce, které se podařilo získat finanční zdroje na rekonstrukci a dobudování obecní infrastruktury od soukromých firem. V počáteční fázi výstavby komerční zóny na okraji obce se místní správa dohodla s investory, že přispějí na renovaci obecní infrastruktury. Foto: J. Temelová.

36

masivně rozrostla nová výstavba. V zájmu obcí je proto motivovat nové obyvatele k hlášení trvalého bydliště ( Hlášení k trvalému bydlišti a financování obce). Je zřejmé, že rychlý a nekontrolovaný rozvoj území může přidělat obcím řadu starostí. Před zahájením nové výstavby se proto vyplatí dobře zhodnotit kapacitu místní infrastruktury i možnosti a náklady jejího dalšího rozšíření. Důležité je, aby si představitelé obcí vybudovali již v začátku dobrou vyjednávací pozici a usměrňovali rozvoj území ku prospěchu celé obce, ať už pomocí formálních nástrojů ( Územní plánování a Regulace zástavby), nebo trpělivým vyjednáváním s investory, developery a majiteli pozemků. Je třeba si uvědomit, že soukromí aktéři realizují novou výstavbu za účelem vlastního zisku. Zájmem obce je naopak veřejný prospěch a vyvážený rozvoj území, může proto požadovat od investorů tzv. přidanou hodnotu z rozvoje, například v podobě vybudování technické infrastruktury, komunikací, veřejného prostoru, zeleně či hřiště. V některých případech vybuduje investor nebo developer silnice a inženýrské sítě jen částečně a infrastruktura v nové čtvrti zůstane nedokončena (nezpevněné a chybějící cesty, trčící kanály a hydranty). Majitelům domů proto často nezbývá nic jiného, než výstavbu ulic a sítí financovat z vlastních zdrojů. Pozemky, včetně infrastruktury, si pak ponechají v soukromém vlastnictví. Tímto způsobem vznikly některé lokality se soukromými ulicemi přehrazenými závorami a branami. Obec by neměla podcenit situaci a s pomocí právníků by se měla snažit uzavřít dobré smlouvy, které investory zaváží nejen k vybudování dopravní a technické infrastruktury, ale také k tomu, že po dokončení výstavby opraví ulice a silnice poničené výstavbou a převedou nové komunikace a sítě na obec. Obci tím sice vzniknou náklady na údržbu a opravu komunikací, vodovodní a kanalizační sítě, na druhou stranu však získá jistotu, že

V některých nových čtvrtích domy již dávno stojí, potřebné komunikace však ještě nebyly dokončeny. Výsledkem jsou prašné cesty s vystupujícími hydranty a kanály. Foto: J. Novák (nahoře), J. Temelová (dole).

průchodnost území nebude omezena uzavřenými soukromými cestami. Malé obce často postrádají i základní vybavenost službami. Místa setkávání a společenských kontaktů netvoří jen veřejné prostory, ale také hospoda, kavárna nebo obchod. Na těchto místech se mohu lidé potkat, seznámit a domluvit na společných akcích. V malých obcích taková zařízení většinou chybějí, protože se jejich provoz nevyplácí. Lidé jsou nuceni dojíždět za prací, za nákupy, za zábavou, vozit děti do školy, čímž narůstá jejich závislost na automobilu ( Automobilová doprava). Pokud lidé v obci žijí a vykonávají v ní alespoň část svých společenských aktivit, snáze si k místu vytvoří vztah a mají také větší motivaci přihlásit se zde k trvalému bydlišti. Rezidenční rozvoj má lepší předpoklady především u větších sídel v zázemí měst, která jsou schopna nabídnout vedle bydlení také základní služby a pracovní příležitosti. Tím se snižuje nutnost každodenní dojížďky do centra. Výstavba roztroušených a samostatně stojících domků v okolí malých ves-

nic je ekonomicky a materiálově nevýhodná a zvyšuje dopravní nároky ( Urban sprawl). Z pohledu budoucí udržitelnosti je proto žádoucí, aby nová výstavba vznikala v návaznosti na zástavbu stávajících sídel, která jsou obsloužena hromadnou dopravou (železnice, autobus), kde je zavedena infrastruktura a která poskytují alespoň základní občanskou vybavenost.

37

SUBURBANIZACE A SOCIÁLNÍ PROSTŘEDÍ Sociální prostředí obcí v zázemí velkých měst se v souvislosti s příchodem nových obyvatel výrazně mění. Nově příchozí se vyznačují obvykle odlišným věkem, dosaženým vzděláním, rodinným statusem nebo ekonomickou aktivitou. Zároveň s sebou z města přinášejí jiný životní styl, zvyky, přístupy a názory, které mohou být zdrojem konfliktů mezi starými a novými obyvateli. Na druhou stranu je často jejich příchod impulsem pro další rozvoj obce. Sociální prostředí suburbií a jeho proměny sledujeme v následujících tématech: Kdo přichází do zázemí velkých měst? Sociální infrastruktura a noví obyvatelé Sociální prostředí suburbánních lokalit Každodenní život v suburbiu

4

Kdo přichází do zázemí velkých měst? Sociální prostředí obcí v zázemí velkých měst velmi ovlivňuje sociální skladba nově přistěhovalých obyvatel: věk, dosažené vzdělání, ekonomická aktivita, rodinný status a také místa odkud se stěhují. Obecně lze říci, že se sem stěhuje mladé obyvatelstvo s výrazně vyšším sociálním statusem, které charakterizují vyšší příjmy a vyšší vzdělání. Migrace do zázemí velkých měst je charakteristická především pro mladé rodiny s dětmi. Hledání nového bydlení úzce souvisí s pozicí v životním cyklu domácnosti. Jsou to právě mladí lidé zakládající rodinu, kteří jsou na začátku své rezidenční kariéry. Mezi přistěhovalými do zázemí však jsou v menší míře také rodiny s odrostlejšími dětmi či starší manželské páry. Uvedená tvrzení potvrzují i statistická data: nejvíce přistěhovalých je zaznamenáváno ve věkových skupinách 25–34 let a 0–9 let, méně pak ve starším věku od 35 do 65 let. Obecně tak dochází k výraznému omlazení věkové struktury obcí.

Zajímavá je struktura domácností nových rezidentů, která byla sledována ve výběrovém šetření uskutečněném v zázemí Prahy. Většinou se do zázemí stěhují rodiny s dětmi. Poměrně početnou je však i skupina dvoučlenných domácností, kterou zastupují především mladé páry nebo naopak již starší manželé. Specifická věková struktura nově příchozích obyvatel však s sebou může kromě pozitivních stránek ve formě oživení dění v obci přinášet také problémy. Nadprůměrné zastoupení mladých rodin s dětmi způsobuje výrazný tlak na využívání sociální infrastruktury, zejména mateřských a základních škol. Suburbánní lokality s velkým migračním ziskem a rychlým nárůstem obyvatel čelí problémům s nedostatečnou kapacitou škol. Zvýšená poptávka po těchto službách je však relativně krátkodobá a obce musí zvážit, jakým způsobem se s ní vyrovnají ( Sociální infrastruktura a noví obyvatelé).

3 000

mladé rodiny s dětmi

Praha-východ Praha-západ Brno-venkov

2 500

2 000

1 500

1 000

500

0 0–4

5–9

10–14

15–19

20–24

25–29

30–34

35–39

40–44

45–49

50–54

55–59

60–64

65–69

70–74

75–79

80–84

Do zázemí velkých měst se více stěhují určité věkové skupiny obyvatel. Z grafu je dobře vidět nadprůměrné zastoupení mladých rodin s dětmi, které se stěhovaly do zázemí Prahy a Brna. Zdroj: Český statistický úřad. Poznámka: Jedná se o roční průměrný počet obyvatel vypočtený za roky 2004–2006.

40

85+

Změna podílu vysokoškoláků [%] do 0,1 0,1–2,8 2,9–4,2 4,3–6,0 6,1–9,0 více než 9,0 hranice okresu

0

10 km

max. katastr Újezd (+17,5 %), obec Vestec (+13,5 %) min. katastr Točná (–5,3 %), obec Modletice (–2,4 %) PMR 2,8 % (Praha 2,8 %, Praha-východ 2,9 %, Praha-západ 4,2 %)

Proměna vzdělanostní struktury se v jednotlivých lokalitách liší. V mapě je znázorněn nárůst podílu vysokoškoláků v Praze a jejím zázemí v letech 1991–2001. Zdroj: Šnejdová 2006. Poznámka: Nárůst podílu vysokoškoláků je znázorněn v katastrech Prahy a obcích okresů Praha-východ a Praha-západ.

Do zázemí velkých měst přicházejí také specifické sociální skupiny nových obyvatel. Podíl migrantů s vysokoškolským nebo středoškolským vzděláním s maturitou je v porovnání s migračními proudy obecně v populaci mnohem vyšší. Sociální struktura nových obyvatel je částečně ovlivněna i jejich věkem, protože stěhující se mladí lidé mají obecně vyšší úroveň dosaženého vzdělání. Suburbanizace však není plošně působící proces a projevuje se v obcích různě intenzivně. Územně se velmi liší i nárůst podílu vysokoškoláků v obcích v zázemí měst. Rozdíly jsou návazně i v ekonomickém statusu novo- a starousedlíků. Noví rezidenti mají zpravidla průměrně vyšší příjmy než

starousedlíci: jsou schopni platit hypotéku na poměrně nákladně pořízené domy a byty, splátky za auta a další. Skupina nových obyvatel zázemí měst však není z hlediska své sociální struktury vnitřně homogenní. Určité rozdíly existují nejen mezi novo- a starousedlíky, ale také mezi nově přistěhovalými rezidenty. Na začátku 90. let bylo bydlení za hranicemi města dostupné převážně bohatým lidem, ale s rozvojem hypoték a s rozšiřující se nabídkou na trhu nemovitostí se stalo dostupným i pro střední vrstvy obyvatel. Složení novousedlíků závisí na době přistěhování a na zvoleném typu zástavby (rodinný dům na velkém pozemku vs. řadový rodinný dům vs. byt v by41

Lidé, kteří se stěhují do zázemí velkých měst, jsou zpravidla vzdělanější než původní obyvatelé. V tabulce je vidět vzdělanostní struktura nově přistěhovalých obyvatel do zázemí Prahy a porovnání se vzdělanostní strukturou Pražského metropolitního regionu. Vzdělání

Struktura imigrantů

Praha

Základní

14,6

16,7

21,7

Střední bez maturity

32,5

28,8

39,3

Střední s maturitou

33,8

35,7

28,8

Vysokoškolské

19,2

18,8

10,2

100,0

100,0

100,0

Celkem

Podíl v populaci zázemí

Zdroj: Ouředníček 2007, ČSÚ. Poznámka: Migrace za roky 1995–2003, podíl v populaci 2001, zázemí definováno jako okresy Praha-východ a Praha-západ.

Věková struktura obyvatel obce se s nově přistěhovalými obyvateli významně mění. Příkladem je zobrazená věková struktura obyvatel obce Zeleneč v zázemí Prahy: v roce 1991 a následně v roce 2005 po rozsáhlé výstavbě rodinných domů.

Zdroj: SLDB 1991, Evidence obyvatelstva obecního úřadu v Zelenči.

Zastoupení zdrojových oblastí migrace do zázemí Prahy v letech 1995–2003. Většina nových obyvatel zázemí pochází z Prahy. ze zbytku Česka z obcí Středočeského kraje

z Prahy

9% 15 %

Zdroj: Ouředníček 2007, ČSÚ.

42

Chci vědět více…

15 %

uvnitř zázemí

tovém domě). Lidé, kteří se stěhovali do vil s velkými zahradami, jsou přirozeně odlišní od těch, kteří se nastěhovali do bytů v několikapatrových bytových domech. Rozdíly jsou patrné zejména v jejich socio-ekonomickém statusu. Noví obyvatelé vesnic a městeček v zázemí velkých měst nejčastěji přicházejí z jádrových částí měst. V zázemí Prahy pocházejí tři pětiny přistěhovalých z Prahy, zbytek z obcí uvnitř zázemí, z obcí Středočeského kraje a ze zbytku České republiky. Lze předpokládat, že v případě ostatních měst v České republice jsou původní bydliště nových obyvatel rozmístěna podobně. Specifikem pražského zázemí je pouze relativně vyšší podíl lidí stěhujících se ze zbývajících krajů ČR, kteří chtějí využít zároveň příležitostí (zejména pracovních) hlavního města a také výhod bydlení na vesnici či malém městě. Prostředí různých čtvrtí jádrového města se mezi sebou liší, proto je zajímavé i zjištění, z jakých částí města pocházejí noví rezidenti. Ve výběrovém šetření jich polovina uvedla, že dříve bydlela v panelovém domě na sídlišti, třetina v cihlovém bytovém domě ve vnitřním městě a zbytek v rodinném domě na okraji města nebo v jiné obci. Migrace specifických věkových, vzdělanostních a ekonomických skupin obyvatel do zázemí měst může s sebou přinášet problémy nejenom cílovým oblastem. Odliv mladšího a bohatšího obyvatelstva může v některých částech měst znamenat hrozbu úpadku sociálně slabších oblastí. Dopady na cílové oblasti jsou diskutovány dále – Sociální infrastruktura a noví obyvatelé.

61 %

Ouedníek, M.: Differential Suburban Development in the Prague Urban Region. Puldová, P., Ouedníek, M.: Změny sociálního prostředí v zázemí Prahy jako důsledek procesu suburbanizace. Šnejdová, I.: Změny ve vzdělanostní struktuře obyvatelstva Pražského městského regionu.

V každém typu bydlení žijí odlišní lidé s do jisté míry odlišnými životními styly, hodnotami a potřebami. Příklady výstavby v obcích Soběšice, Zeleneč a Kuřim. Foto: P. Puldová.

43

Sociální infrastruktura a noví obyvatelé Problémy, které souvisí se strukturou obyvatel stěhujících se do zázemí měst, se týkají zejména sociální infrastruktury v obcích. Pod pojmem sociální infrastruktura si můžeme představit školy, zdravotnická a kulturní zařízení, služby v oblasti sociální péče a zařízení pro sport a volnočasové aktivity. Počet a zejména socio-demografická struktura nově příchozích obyvatel má za následek zvýšenou poptávku po určitém typu občanské vybavenosti. S příchodem mladých rodin se zvyšuje zejména tlak na kapacitu mateřských a základních škol. Zároveň však také často nestačí kapacitní možnosti lékařů přímo v obci či jejím okolí nebo chybí dostatek příležitostí pro trávení volného času dětí i dospělých. Podobné problémy se vyskytují i s technickou infrastrukturou ( Infrastruktura a občanská vybavenost). Výraznější zastoupení určité věkové skupiny v populaci obce pak může přinést další problémy i z dlouhodobého pohledu. Populace bude postupně stárnout a v obci bude vyšší zastoupení seniorů, pro něž bude nutné zajistit specifické sociální služby.

S nastíněnými problémy se obtížně potýkají zejména malé obce, do nichž se přistěhuje větší počet nových obyvatel. V malých obcích často mateřské a základní školy nejsou a obecní rozpočty nedisponují dostatečnými finančními prostředky na výstavbu nových. Sociální infrastruktura byla do příchodu nových obyvatel přizpůsobena požadavkům obyvatel stávajících, kteří se vyznačují jinou socio-demografickou strukturou a mají obvykle také jiné potřeby. Noví rezidenti většinou pocházejí z jádrových měst, které se vyznačují dobrou dostupností všech služeb, na niž jsou zvyklí. Starosta a zastupitelstvo se tak mohou potýkat s požadavky části obyvatel na investiční aktivitu v jejich prospěch a někdy na úkor starousedlíků (například výstavba dětského hřiště, která bude pouze v lokalitě nové výstavby a z důvodu omezených finančních zdrojů zamezí naplnění odlišných potřeb starousedlíků). Příliv nových obyvatel, vliv jejich socio-demografické struktury a jejich potřeb by obce neměly podceňovat již v období pláno-

Představitelé obce se mohou dohodnout s investorem na spolupráci a společně postavit například novou základní školu. V obci Zeleneč (okres Praha-východ) se velký investor podílel 50 % na spolufinancování výstavby nové základní školy. Foto: A. Puldová.

44

Ani takto velká škola nemusí stačit v obci, kde se intenzivně projevuje suburbanizace. Obec Jesenice v jihovýchodním zázemí Prahy postavila v roce 2003 základní školu s poměrně velkou kapacitou, proti níž se v době jejího plánování ozývaly kritické hlasy. Jelikož se však jedná o spádovou lokalitu pro několik okolních obcí a v celé oblasti pokračuje výstavba, kapacita školy je v současnosti nedostatečná. Foto: J. Novák.

vání nové výstavby. Novou výstavbu může obec regulovat prostřednictvím schváleného územního plánu ( Územní plánování). Pokud nemá obec dostatek finančních prostředků na sociální, ale ani na technickou infrastrukturu, nabízí se možnost požádat investora, který chce rozsáhlou výstavbu v obci uskutečnit, o spolupráci. Při plánování nových zařízení občanské vybavenosti by měla obec rozhodnout, jak rozsáhlé plochy budou určeny k další výstavbě domů a bytů a jak velký bude nárůst počtu obyvatel ve střednědobém horizontu. Pokud jde o obec, jež zajišťuje některé služby občanské vybavenosti pro okolní obce, je vhodné zjistit předpokládaný vývoj také v těchto lokalitách. Při určování kapacity nové sociální infrastruktury by měla tyto plány vzít v úvahu. Poptávka po určitých druzích sociální infrastruktury je však dočasná (týká se to zejména škol). Obec proto musí zvážit, co bude v budoucnu dělat s méně využívanými objekty, které pro dané účely vybuduje. V architektonických návrzích by tak již měla počítat s možnou změnou využití budov (například

využití prostoru pro sídlo sociálních služeb pro seniory nebo jejich pronajmutí soukromým firmám). Kapacitní problémy mateřských a základních škol však přinášejí i nástroje, jakými lze nové rezidenty přimět k přihlášení se do obce k trvalému bydlišti. Jelikož obce financují chod mateřských a základních škol ze svých rozpočtů (do nějž podle rozpočtového určení daní nepřihlášení obyvatelé a živnostníci nepřispívají), mohou podmínit docházku dítěte do školy trvalým bydlištěm dítěte a jeho rodičů v místě. Tento postup je zcela legitimní a využívá ho řada obcí ( Hlášení k trvalému bydlišti a financování obce). Specifická socio-demografická struktura nově příchozích rezidentů nepřináší jen problémy. S příchodem vzdělanějších obyvatel dochází ke zkvalitnění sociální struktury. Novousedlíci si s sebou do nového bydliště přinášejí své kontakty, informace a přístupy. Pokud se je podaří zapojit do dění v obci, může to být dobrým impulsem a velkým přínosem pro kvalitní rozvoj obce ( Sociální prostředí suburbánních lokalit). 45

Sociální prostředí suburbánních lokalit Přistěhováním novousedlíků, kteří mají často ve srovnání se starousedlíky odlišné sociální složení, dochází v zázemí velkých měst k proměně sociálního prostředí. Nově přistěhovalí jsou většinou mladí lidé (rodiny s dětmi) s vyšším vzděláním. Naopak původní obyvatelstvo obcí v zázemí velkých měst je obvykle starší a také méně vzdělané. Velké rozdíly v socio-demografických charakteristikách těchto dvou skupin obyvatel mohou vést k sociální polarizaci. V jednotlivých obcích jsou však rozdíly různě velké, uvnitř zázemí měst tak najdeme mozaiku lokalit s odlišným sociálním prostředím. Příkladem různě velkých rozdílů jsou dvě pražské periferní čtvrti Újezd nad Lesy a Nebušice. Sociální polarizaci lze sledovat také porovnáním způsobu bydlení starých a nových obyvatel obce. Rozdílná je architektura domů i jejich fyzický stav ( Architektura). Způsob bydlení do velké míry koresponduje se sociálním statusem obyvatel a vypovídá o jejich životním stylu. Obě skupiny obyvatel mají také odlišný rytmus dne: různí se začátek a trvání pracovní doby nebo doba strávená doma nebo na zahradě ( Každodenní život v suburbiu). Noví obyvatelé mají ve srovnání se starousedlíky odlišné názory a postoje, které někdy zapříčiňují různé pohledy na budoucí rozvoj obce. V některých případech může vést soužití polarizovaných skupin ke vzniku sociálního napětí a vytvářet prostor pro vznik potenciálních rozporů či konfliktů. Výzkumy však Sociální rozdíly v pražské periferii Lokalita

Průměrný věk

Podíl vysokoškoláků

– starší zástavba

37,5

15,8

– nová zástavba

37,2

21,3

– starší zástavba

39,0

15,3

– nová zástavba

30,5

61,2

Újezd nad Lesy

Nebušice

Zdroj: SLDB 2001.

46

ukazují, že narůstající sociální polarizace většinou ke vzniku vážných konfliktů nevede. Starostové pražských suburbánních obcí vnímají rozdíly ve věkové, sociální i ekonomické struktuře starého a nového obyvatelstva. Nicméně je nepovažují za problém, ale spíše za pozitivní jev. V příchodu nových obyvatel většinou vidí přínos, protože vede k zaktivizování života v obci. Negativní dopady sociální polarizace částečně zmírňuje fakt, že s novými obyvateli přichází zpravidla také zlepšování technické a sociální infrastruktury a dopravní dostupnosti. Novinky, které se zavádějí kvůli novým rezidentům (např. navýšení počtu autobusových spojů do města, nová mateřská škola či vodovod nebo kanalizace) využívají obyvatelé celé obce. Příchod mladých a sociálně silnějších (vzdělanějších) obyvatel vede k posílení sociální struktury obyvatelstva a oživení obcí v zázemí velkých měst. Kromě toho, že více trvale přihlášených obyvatel přinese v současném systému financování obcí více peněz do obecní pokladny ( Hlášení k trvalému bydlišti a financování obce), mají nově příchozí specifické schopnosti a kontakty. Ty mohou pomoci celé obci k získání dotací pro zlepšení životního prostředí, provoz mateřského centra či financování místních sportovních klubů a společenských akcí ( Problémy a doporučení). Znakem suburbánních obcí je zvýšená politická participace. Novousedlíci se zajímají o dění v obci, chtějí ho ovlivňovat a jednou z možností je zapojení se do místní politiky. Účastní se proto aktivně schůzí obecního zastupitelstva, chodí pravidelně ke komunálním volbám a někteří v nich také úspěšně kandidují. Nově příchozí vykazují také vyšší aktivitu ve vytváření občanských sdružení, která mají různé cíle: od zlepšení občanské vybavenosti či technické infrastruktury, řešení problémů s developerem po zapojení obča-

Sociální polarizace se projevuje v rozdílném způsobu bydlení: nahoře stará zástavba obce, dole atypické domy v lokalitě nové výstavby. Foto: P. Puldová.

47

Navazování nových kontaktů s ostatními obyvateli obce probíhá často na akcích pro děti a mladé lidi. Foto: L. Ouředníčková.

nů do dění v obci, organizaci kroužků pro děti či společenských akcí. To však může být v některých případech i negativem pro sociální klima v obci, a to v případě, že noví rezidenti prosazují svoje zájmy na úkor starousedlíků. Sociální soudržnost v rámci sousedství nových rodinných domů je poměrně těsná. To je zřejmě ovlivněno podobnou sociální Nově přistěhovalí obyvatelé navazují poměrně rychle kontakty se svými sousedy a navzájem si vypomáhají. Odpověď na otázku: Jestliže nejste doma, hlídají Vám sousedé dům či psa nebo zalévají kytky? nikdy 14 %

ano 43 %

43 % občas

Zdroj: Dotazníkové šetření mezi novousedlíky v zázemí Prahy (N = 551 respondentů; 2006).

48

i demografickou skladbou jejich obyvatelů. Jelikož je suburbanizace v mnoha lokalitách mladý proces, vztahy mezi starousedlíky a nově přistěhovalými obyvateli bývají hodnoceny jako nevyvinuté. Většinou dochází k rezervovanému přijetí nových obyvatel do komunity obce. Nicméně přesto, že nově příchozí si vytvářejí vazby nejdříve mezi svými sousedy, postupně také nacházejí přátele i mezi původními obyvateli obce. Podle vyjádření jednoho z novousedlíků tak „dochází k pozvolnému průniku „náplavy“ mezi starousedlíky“. Integrace nového obyvatelstva do života obcí se postupně zvyšuje, což je ovlivňováno rostoucím počtem kontaktů a aktivit v novém bydlišti. Novousedlíci se začínají zapojovat do života obce: využívat místní služby, chodit do hospody, na společenské akce. Zpravidla také nevozí děti do mateřských a základních škol do města, ale vodí je do místních škol. K začleňování nově příchozích do komunity v obci a navazování sociálních vazeb dochází postupně. Významnou roli v tom hraje fyzická a sociální vzdálenost obou skupin

Mateřské a základní školy hrají důležitou roli v integraci nových a starých obyvatel obce. Často pořádají různé společenské akce pro děti a jejich rodiče. Foto: L. Ouředníčková.

obyvatel. Fyzickou vzdáleností se rozumí míra prostorové izolace nové zástavby od staré části obce. Sociální vzdálenost je daná rozdílnostmi v socio-demografických charakteristikách jednotlivců. Noví obyvatelé mají odlišný životní styl, žebříčky hodnot a názory, což může představovat překážku pro jejich integraci do života obce. Z provedených výzkumů vyplývá, že sociální vzdálenost představuje silnější bariéru pro navazování kontaktů. K překonání fyzického oddělení nové zástavby obvykle dochází snadněji. Vliv fyzické i sociální vzdálenosti mezi oběma skupinami obyvatel se snižuje s časem, po který nově příchozí v lokalitě žijí. Obecně navazování kontaktů mezi obyvateli jedné lokality významně ovlivňuje také přítomnost a kvalita veřejných prostor a míst setkávání ( Urbanismus celku a veřejné prostory). Navazování kontaktů mezi staro- a novousedlíky probíhá často přes aktivity dětí: v mateřských a základních školách, při pálení čarodějnic, besídkách či na dni dětí konaném na místním hřišti.

Chci vědět více… Gehl, J.: Život mezi budovami. Kostelecký, T., Čermák, D.: Metropolitan Areas in the Czech Republic – Definitions, Basic Characteristics, Patterns of Suburbanisation and Their Impact on Political Behaviour. Puldová, P., Ouedníek, M.: Změny sociálního prostředí v zázemí Prahy jako důsledek procesu suburbanizace. Vobecká, J., Kostelecký, T.: Politické důsledky suburbanizace.

Jak hodnotí starostové obcí v zázemí Prahy vztahy mezi starými a novými obyvateli? vynikající nelze posoudit 2% nebo neodpověděli žijí nezávisle na sobě

dobré

9% 31 %

19 %

špatné 1% 38 %

snášejí se Zdroj: Dotazníkové šetření mezi starosty obcí v zázemí Prahy (N = 156 obcí; 2004).

49

Každodenní život v suburbiu Lidé, kteří se v současné době stěhují do nových domů v příměstských obcích, se svým životním stylem a způsobem každodenního života odlišují od místních starousedlíků. Preferují kombinaci městského stylu života a vlastního domu v kvalitním životním prostředí. Jejich zaměstnání a většina dalších aktivit jsou orientovány do jádrového města. Proto není možné předpokládat, že se nově příchozí přizpůsobí tradičnímu životu na venkově s jeho denním rytmem a způsobem trávení volného času. Podobu každodenního života nově příchozích obyvatel není možné vnějšími zásahy příliš měnit. Z velké části je dána životním stylem, který jednotlivé domácnosti preferují, a nabídkou pracovních příležitostí, obchodů a dalších služeb, jež se soustředí v jádrovém městě. Přesto je důležité mít představu, jak vypadá každodenní život nových obyvatel zejména proto, aby bylo možné předvídat důsledky, které jejich příchod bude mít. Prostorová mobilita je výrazně závislá na fázi životního cyklu, ve kterém se jednotlivé domácnosti nacházejí. Zároveň ji ovlivňují i další podmínky, jako například vlastnictví nebo možnost řídit osobní automobil, místo zaměstnání a pracovní režim, denní časový rozvrh malých dětí a školáků apod. Z hlediska osobních preferencí obyvatel hrají důležitou roli také odlišné životní styly, které se

projevují rozdílným způsobem trávení volného času, nákupním chováním nebo upřednostňovaným způsobem dopravy. Každodenní život obyvatel suburbií je dále stručně zachycen na modelovém příkladu, který vychází z empirického výzkumu realizovaného v zázemí Prahy. V některých detailech se situace v suburbiích v okolí dalších velkých českých měst oproti zázemí Prahy může lišit, hlavní rysy všedního dne jsou však velmi podobné. Pro některé skupiny obyvatel může představovat život v suburbiu značnou překážku v jejich každodenním životě. Jedná se například o teenagery, kteří jsou při dojíždějí za vzděláním do jádrového města odkázáni na hromadnou dopravu či asistenci rodičů. Závislost na hromadné dopravě omezuje i dostupnost různých volnočasových aktivit (sport, zábava, kultura). Odstěhování z města proto může, zejména u této věkové kategorie, znamenat přetrhání sociálních vazeb. Během 10–15 let budou dnešní malé děti představovat početně velmi silnou skupinu teenagerů, které se výše zmíněné problémy budou každodenně velmi dotýkat. Postupné stárnutí obyvatel nové zástavby se projeví také v nárůstu počtu obyvatel ve středním a důchodovém věku. Proto se také budou proměňovat nároky místních obyvatel na služby a infrastrukturu. K podobným

Charakteristickými znaky denního režimu obyvatel suburbií je ranní odvoz dětí do školky a školy a hromadný přesun obyvatel za prací do jádrového města. Foto: J. Novák.

50

Vlevo: Školáci a teenageři jsou při cestě do školy či za volnočasovými aktivitami závislí na veřejné dopravě, nebo pomoci rodičů. Vpravo: Postupem času bude i v suburbiích přibývat obyvatel ve středním a důchodovém věku s odlišnými nároky na vybavenost obce. Foto: J. Novák.

změnám v současné době dochází na panelových sídlištích, kam se v době jejich vzniku stěhovali lidé podobného věku (mladé rodiny s malými dětmi). Dnes na sídlištích přibývá obyvatel v důchodovém věku, jejichž nároky na infrastrukturu se výrazně liší od mladých rodin, pro které byla sídliště stavěna. Podobně i denní režim suburbií v řadě ohledů připomíná panelová sídliště. Stejně jako na panelových sídlištích i v suburbiích dominuje bydlení. Ostatní aktivity během dne se odehrávají mimo místo bydliště a jeho bližší okolí. Proto se také suburbia během všedního dne z velké části vylidňují. Důležitou skupinou obyvatel, která zůstává v místě bydliště, jsou matky s dětmi a ve starších částech obcí také lidé v důchodovém věku. Z toho důvodu je velmi vhodné klást důraz na přizpůsobení občanské a technické infrastruktury pro jejich každodenní potřeby. Vedle občanské vybavenosti ve formě obchodů, služeb a sportovišť se jedná i o veřejné prostory, lavičky, chodníky a cesty určené pro pěší pohyb a pasivní odpočinek. Pouze tak je možné udržet část obyvatel v místě bydliště a přispět tím k oživení obce tak, aby se suburbium nestalo pouhou „noclehárnou“. Pro život obce je podstatné, aby se v ní lidé co nejvíce pohybovali i jiným způsobem než automobilem. Proto vedle občanské vybavenosti hraje významnou roli i pěší průchod-

nost obce. Mezi nejdůležitější a nejčastěji opakované cesty v rámci obce patří ty, které spojují bydliště se školkou či školou, základními službami nebo zastávkou veřejné dopravy. V případě, že je pěší pohyb omezen nebo se v důsledku velkého provozu stává nebezpečný, obyvatelé suburbia mají tendenci i pro kratší cesty raději volit automobil. Typickým příkladem je odvoz dětí do školy a školky automobilem i v případech, kdy je škola či školka v pěší dostupnosti z místa bydliště. Specifický denní režim mají také nově vznikající pásy a oblasti komerčních aktivit v zázemí města (komerční suburbanizace). Velmi rušná místa, kam během dne směřují proudy zákazníků a zaměstnanců, se ve večerních hodinách vylidňují a vytvářejí nehostinnou noční krajinu plnou osvětlených výkladních skříní, oken kanceláří a velkých prázdných asfaltových ploch parkovišť. Jediným pohybem, který narušuje prázdnotu, jsou příjezdy a odjezdy nákladních automobilů se zásobami nového zboží. Jedná se o úzce specializované oblasti, pro které neexistuje žádné alternativní využití. Chci vědět více… Doležalová, G., Ouedníek, M.: Životní styl obyvatel v suburbánní zóně Prahy. Novák, J.: Časoprostorová mobilita obyvatel a strukturované prostředí metropolitní oblasti.

51

Všední den zaměstnaných obyvatel suburbia

Život v suburbiu se pozvolna probouzí mezi 6. a 7. hodinou ranní, kdy první lidé nasedají do automobilů a odjíždějí do zaměstnání ( Automobilová doprava). Při odchodu do zaměstnání stále častěji nehraje podstatnou roli skutečný začátek pracovní doby, ale spíše snaha vyhnout se dopravním zácpám. Silnice mezi suburbii a středem města jsou totiž zejména v ranních hodinách (7.30–8.30 hod.) přetíženy a dopravní zácpy se stávají pravi-

delným doplňkem cesty do zaměstnání. Do osmi hodin opustí suburbium téměř všichni pracující a postupně se přesouvají do kompaktní části jádrového města, kde se jich mezi 9. a 14. hodinou nachází více než 70 %. Konec pracovní doby není zcela pravidelný a záleží na aktuální situaci v zaměstnání. Většinou však pracující odcházejí ze zaměstnání před 18. hodinou. Z celého průběhu dne je patrné, že zaměstnaní obyvatelé suburbií tráví v okolí bydliště a v celé příměstské zóně jen velmi málo času.

Zdroj: Dotazníkové šetření v zázemí Prahy, 2004.

Při cestě do zaměstnání převažuje osobní automobil, bez něhož je cesta do zaměstnání mnohem komplikovanější. Foto: J. Novák.

52

Všední den matek s dětmi

Prostorová mobilita žen s malými dětmi je z velké míry omezena na domov a jeho nejbližší okolí. Matky se většinou pohybují v rámci příměstské zóny. Ráno odcházejí z domova později než pracující. Před 8. hodinou odvážejí automobilem, nebo doprovázejí pěšky děti do školky a školy. Při cestě pěšky někdy spojí návrat domů s procházkou a drobnými nákupy přímo v místě bydliště. Cestu autem naopak využívají k nákupu v hyper- nebo supermarketu v zázemí města. Důležitým bodem

všedního dne je oběd, který v 95 % připravují a podávají doma. Po obědě pak s dětmi často vyrážejí na procházku v okolí bydliště a vyzvedávají starší děti ze školky a družiny. Po třetí hodině odpoledne odvážejí a přivážejí své děti z různých sportovních a uměleckých kroužků. Matky s dětmi představují skupinu obyvatel, která v největší míře využívá okolí bydliště jak pro procházky, tak i pro pěší cesty do obchodů, školy a školky. Při úpravě cest a silnic je proto důležité věnovat pozornost zejména možnostem pěší dostupnosti těchto míst pro matky s dětmi.

Zdroj: Dotazníkové šetření v zázemí Prahy, 2004.

Matky s malými dětmi představují typické denní obyvatele suburbia. Foto: M. Ouředníček (vlevo), J. Novák (vpravo).

53

SUBURBANIZACE A DOPRAVA Jedním z nejviditelnějších negativních důsledků rezidenční i komerční suburbanizace je extrémní nárůst osobní automobilové dopravy. Každodenní dojíždění obyvatel suburbií za prací a službami do jádrového města, stejně jako dojíždění zákazníků do nově budovaných obchodních areálů na okraji města vytváří velmi intenzivní přepravní proudy, na které není dopravní infrastruktura připravena. Problematice vztahu dopravy a suburbanizace je věnována pozornost v následujících tématech: Vliv suburbanizace na dopravu Automobilová doprava Veřejná doprava

5

Vliv suburbanizace na dopravu Možnosti osobní dopravy v rámci města a jeho širšího okolí a rozvoj suburbanizace jsou oboustranně úzce provázané. Zatímco v raných fázích rozvoje metropolitních území umožnily zvyšující se kapacita a rychlost osobní přepravy rozvoj bydlení v zázemí měst, dnes doprava a dopravní situace naopak představují jeden z nejproblémovějších aspektů suburbanizace. Podstatou rezidenční formy suburbanizace je odchod obyvatel jádrového města do jeho zázemí ( Kdo přichází do zázemí velkých měst?). Tito lidé žijí městským způsobem a jejich zaměstnání i po přestěhování zůstává ve valné většině ve městě. Z hlediska každoden-

ního života jsou proto nuceni pravidelně dojíždět z místa bydliště do jádrového města, čímž se zvyšují nároky na dopravní síť, především při vstupech do měst. Rychlý rozvoj rezidenční suburbanizace ve velkých městech zvyšuje počty osob, které se každodenně přepravují mezi zázemím a jádrovým městem. Intenzivní přepravní toky a preference osobních automobilů poté způsobují pravidelné přetížení dopravních komunikací jak mezi městem a zázemím, tak i uvnitř města ( Automobilová doprava). Každodenní pohyb obyvatel města a přilehlých obcí není možné zjednodušit pouze na dojíždění do jádra a zpět. Podoba přeprav-

Městský region a každodenní dopravní proudy, které jsou odrazem mobility obyvatel za prací a službami mezi různými částmi městského regionu.

56

Velká obchodní centra v zázemí měst jsou zdrojem výrazného nárůstu individuální automobilové dopravy v jejich okolí. Foto: J. Temelová.

ních proudů odráží mnohem složitější uspořádání uvnitř metropolitního regionu. Primární roli hraje vztah mezi místem bydliště a místem pracoviště. Vedle rozmístění pracovních příležitostí jsou důležitá také místa, kde se soustřeďují nákupní možnosti a služby nebo centra trávení volného času ( Každodenní život v suburbiu). Řada pracovních příležitostí a služeb se rovněž přesouvá za hranice měst (komerční suburbanizace), čímž vedle dostředivých pohybů směřujících ze zázemí do jádra narůstají také odstředivé pohyby v opačném směru a cesty mezi jednotlivými místy v zázemí. Na městský region se proto musíme dívat jako na složitý každodenně pulsující systém. Podstatnou roli ve změnách rozmístění nabídky pracovních příležitostí a služeb hraje komerční suburbanizace. Jejími charakteristickými projevy jsou dlouhé pásy skladovacích, obchodních a výrobních areálů podél dálnic a dalších hlavních dopravních komunikací vedoucích do města. Výstavba nákupních a zábavních center, skladovacích

a logistických areálů s sebou přináší významné změny v umístění aktivit uvnitř metropolitního regionu a mění tradiční prostorové vztahy mezi městem a zázemím. Jádro města oslabuje svoje dominantní postavení z hlediska koncentrace funkcí (pracovní příležitosti, nákupy, služby) a zvyšuje se podíl tangenciálních pohybů mezi různými místy uvnitř zázemí města. Velká nákupní centra lokalizovaná v příměstské krajině bez kvalitního napojení na veřejnou dopravu odkazují zákazníky i zaměstnance na využití osobního automobilu. Chci vědět více… Pucher, J.: Suburbanizace příměstských oblastí a doprava: mezinárodní srovnání. Urbánková, J., Ouedníek, M.: Vliv suburbanizace na dopravu v Pražském městském regionu.

Informace na www… Statistika dopravy ČR, Ministerstvo dopravy, www.sydos.cz Úsek dopravního inženýrství hl. m. Prahy (ÚDI), www.udipraha.cz

57

Automobilová doprava Jednou z viditelných změn v zázemí velkých českým měst je dramatický nárůst intenzity osobní automobilové dopravy, který je spojován s přílivem nových obyvatel a aktivit. Mezi lety 1990 a 2006 se v České republice zvýšil počet osobních automobilů o 67 %. V roce 2006 tak na 1 000 obyvatel České republiky připadalo 398 automobilů. Ve velkých městech byl nárůst počtu automobilů ještě vyšší. Například v Praze vzrostl počet osobních vozů o 80 % a na 1 000 obyvatel v roce 2006 připadlo 550 automobilů. V případě nových rezidentů přicházejících do zázemí měst je možné předpokládat ještě vyšší stupeň automobilizace. Každá domácnost zpravidla disponuje dvěma osobními automobily, aby oba dospělí členové měli možnost využívat automobil nezávisle na sobě.

Podobně jako vzrostl počet osobních automobilů, vzrostla také intenzita osobní automobilové dopravy. K nárůstu intenzity automobilové dopravy dochází zejména na hranicích velkých českých měst. Například na hranicích Prahy se mezi lety 1990 a 2005 zvýšila o 226 %, na hranicích Brna o 174 %. Situace v jihovýchodním zázemí Prahy ukazuje, že na některých dopravních komunikacích v oblastech rozsáhlé nové komerční a rezidenční výstavby je nárůst intenzity dopravy ještě vyšší. Každodenní život obyvatel suburbánních obcí je převážně orientován na jádrové město ( Každodenní život v suburbiu). Ve městě je soustředěna nejen práce, ale také další aktivity, jako jsou nákupy, služby a zábava. Zřetelná dominance osobního automobilu je

Dopravní situace v jihovýchodním zázemí Prahy dokumentuje extrémní nárůst automobilové dopravy. Vedle tranzitní nákladní dopravy je nárůst způsoben zejména lokalizací obchodů a zábavy a extenzivní výstavbou rodinných i bytových domů. Čárkovaně je v mapě naznačen Pražský okruh, který do regionu zřejmě přivede ještě větší počet automobilů. Zdroj dat: Sčítání dopravy 2005, ÚDI.

Růst intenzity automobilové dopravy mezi lety 1990 a 2005 Praha

Brno

Ostrava

Plzeň

Na hranicích města

+ 226 %

+ 174 %

+ 124 %

+ 115 %

Na celé síti

+ 173 %

+ 117 %

+ 120 %

+ 80 %

Zdroj: Ročenka dopravy velkých měst, ÚDI, www.udipraha.cz.

58

Česko — + 83 %

Využitý dopravní prostředek při cestě do zaměstnání – Praha

Využitý dopravní prostředek při cestě do zaměstnání – suburbia v JV zázemí Prahy

ostatní

kombinace (automobil + veřejná doprava)

6% pěšky

veřejná doprava

18 %

13 % automobil

14 %

27 %

63 %

Zdroj: Analýza ROPID, SLDB 2001.

důsledkem jak objektivních překážek v každodenním životě obyvatel (větší vzdálenost místa bydliště od místa pracoviště), tak omezené nabídky veřejné dopravy. Důležitou roli hraje také životní styl nových obyvatel. Tradiční denní režim s pravidelným odchodem do zaměstnání a příchodem domů již není obvyklý. Pracovní doba je stále variabilnější, stejně jako každodenní pohyb do zaměstnání a za službami. Na proměňující se dopravní nároky není schopna veřejná doprava dostatečným způsobem reagovat, což je jeden z dalších důvodů vysokého stupně využití osobního automobilu. Noví obyvatelé suburbií proto většinou preferují větší komfort a nezávislost osobního automobilu. Jen menší část z nich je ochotna a schopna dojíždět do zaměstnání bez jeho použití ( Veřejná doprava).

automobil

59 %

veřejná doprava

Zdroj: Vlastní šetření, 2005.

Současná intenzita automobilové dopravy v zázemí některých českých měst mnohonásobně překračuje kapacitu dopravních komunikací, které spojují obce v zázemí s jádrem městského regionu. Vedení komunikace středem stávající zástavby zhoršuje kvalitu života obyvatel bydlících v blízkosti těchto komunikací a snižuje bezpečnost pohybu pěších. Negativní důsledky intenzivní automobilové dopravy lze shrnout do následujících bodů: – hluk a znečištění okolí přetížených komunikací, jejichž charakter ani okolí není přizpůsobené tak intenzivní dopravě, – omezení a ohrožení pohybu pěších při přecházení či cestě podél přetížených dopravních komunikací, – časté dopravní zácpy a časové ztráty, – zvýšení počtu dopravních nehod a s ním spojené zranění osob a poškození majetku.

Vlevo: Automobil jako nezbytná součást každodenního života – Kuřim v zázemí Brna. Vpravo: Pravidelná ranní dopravní zácpa v obci Jesenice v jihovýchodním zázemí Prahy. Foto: J. Novák.

59

Veřejná doprava Ve 20. a 30. letech 20. století hrála v prostorovém rozvoji českých měst důležitou roli železnice, která umožnila lidem každodenní dojíždění do zaměstnání i z relativně vzdálenějších obcí za hranicemi města. Proto i nejstarší tradiční suburbia nalezneme podél železničních tratí (např. Černošice na trati Praha – Beroun nebo Bílovice na trati Brno – Blansko). Masové rozšíření automobilu vyjadřovalo technický pokrok a ekonomickou prosperitu poválečného období. Automobil se stal symbolem osobního bohatství, nezávislého životního stylu a především svobody pohybu. Zejména při rozvoji suburbanizace v USA sehrály automobil a masivní investice do dopravní infrastruktury jednu z rozhodujících rolí. Prostorově rozptýlenou výstavbu v zázemí měst spojenou s každodenním dojížděním do zaměstnání do jádrového města lze jen velmi těžko obsloužit veřejnou dopravou. Jedním z nejvýznamnějších důsledků suburbanizace je pak nárůst intenzity automobilové dopravy ( Automobilová doprava). Všudypřítomné dopravní zácpy dnes představují významný limit dalšího rozvoje největších městských regionů. Reakcí na neudržitelnou dopravní situaci jsou snahy veřejných institucí omezit osobní automobilovou dopravu ve městech a rozvíjet různé formy veřejné dopravy.

Pro zlepšení dopravní situace ve městech jsou využívány v zásadě dva typy nástrojů, které se vzájemně doplňují. První z nich se zaměřuje na omezení automobilové dopravy formou restrikce, druhý se soustředí na samotný rozvoj veřejné dopravy tak, aby přilákala nové uživatele z řad automobilistů. Restriktivní opatření proti individuální automobilové dopravě v sobě zahrnují zejména omezení nebo zpoplatnění vjezdu do určitých částí města a omezení možností parkování v cílových oblastech automobilistů (zejména městské centrum). Dalším restriktivním opatřením je omezení automobilů ve prospěch veřejné dopravy, např. pomocí vyhrazených pruhů pro autobusy či předností veřejné dopravy na světelných křižovatkách. Mezi hlavní opatření směřující k rozvoji veřejné dopravy patří: integrace regionálních dopravců do systému městské a příměstské dopravy, zlepšení komfortu a spolehlivosti dopravních spojů mezi zázemím a jádrovým městem, výstavba záchytných parkovišť u dopravních terminálů na okrajích měst, které umožňují kombinovat osobní automobil s veřejnou dopravou (parkoviště typu Park&Ride), nebo výstavba úložišť jízdních kol a motocyklů u vlakových zastávek. Některá další opatření, jež řeší problémy přetížených komunikací zvýšením jejich ka-

Příměstské železnice představují obrovský potenciál pro rozvoj veřejné dopravy, nicméně vyžadují zlepšení kultury cestování a časové spolehlivosti jednotlivých spojů. Příkladem proměny prostředí stanice je zastávka Praha-Kolovraty (vlevo leden 2007, vpravo květen 2008). Foto: M. Ouředníček (vlevo), J. Novák (vpravo).

60

Autobusy stojící ve stejné koloně s osobními automobily, podobně jako nespolehlivé vlakové spoje, nejsou pro obyvatele suburbií příliš lákavou alternativou. Foto: J. Novák.

pacity nebo výstavbou nových alternativ, mohou naopak vést k ještě většímu zatížení celého území automobilovou dopravou. V této souvislosti se mluví o problému indukované dopravy. Čím větší jsou příležitosti pro využití automobilové dopravy (nové dopravní komunikace, zvětšování kapacity stávajících), tím více je tento druh dopravy využívaný. V zájmu omezení budoucích negativních důsledků nadměrné automobilové dopravy je proto žádoucí při rozhodování o nové rezidenční výstavbě podporovat koncentrovanější formu, která se soustředí v oblastech dobře obsloužených veřejnou dopravou (např. železniční tratě atd.). V případě již existující zástavby se uplatňuje celá řada různých opatření, jak jsme stručně nastínili výše. Zároveň je však nutné

podotknout, že neexistuje žádný univerzálně využitelný postup. Vždy záleží na specifické situaci jednotlivých obcí, na kvalitě a možnostech rozvoje veřejné dopravy, přírodních podmínkách, ochotě ke spolupráci mezi zainteresovanými obcemi a dalšími institucemi, finanční náročnosti připravovaných opatření a dalších faktorech. Chci vědět více… Kurfürst, P.: Řízení poptávky po dopravě jako nástroj ekologicky šetrné dopravní politiky. Pucher, J.: Suburbanizace příměstských oblastí a doprava: mezinárodní srovnání.

Informace na www: Choose Another Way, Scottish Government, www.chooseanotherway.com

Vlevo: Mediální kampaň podporující efektivnější způsoby dopravy do zaměstnání ve skotském Glasgow. Vpravo: Atraktivnější podoba zastávek s nabídkou laviček a drobných služeb je velmi důležitá. Foto: M. Ouředníček (vlevo), J. Novák (vpravo).

61

SUBURBANIZACE A STAROSTA

6

Suburbanizace s sebou přináší celou řadu praktických problémů, s nimiž se potýkají zejména představitelé konkrétních obcí. Jedná se především o nevhodné řešení nové zástavby a navazující technické, dopravní i sociální infrastruktury. Některým těmto problémům je možné do určité míry předcházet správným používáním nástrojů územního plánování. Důsledky suburbanizace se viditelně projevují také ve stupňujících se nárocích na výdaje z obecního rozpočtu. Těmto praktickým otázkám je detailnější pozornost věnována v následujících tematických blocích: Územní plánování Regulace zástavby Problémy spojené s novou výstavbou Hlášení k trvalému bydlišti a financování obce

Územní plánování Územní plánování pomáhá obcím dosáhnout prospěšného souladu mezi veřejnými a soukromými zájmy při rozvoji území a vytvořit podmínky k ochraně území před negativními dopady stavebních a jiných záměrů. Z formálních nástrojů územního plánování na úrovni obcí je nejlépe využitelný územní, případně regulační plán, v krajních případech pak také územní opatření o stavební uzávěře nebo o asanaci území. Územní a regulační plány mohou být účinným nástrojem pro podstatné zmírnění negativních dopadů stavebního rozvoje a pro vyvážený rozvoj území, to však za podmínky, že jsou používány správným způsobem a jsou striktně dodržována jimi stanovená pravidla. Při územním rozvoji obce je pak důležité nejenom naplňovat literu právních předpisů, ale při zpracovávání plánů a jejich implementaci také respektovat určité morální zásady. Územní plán je u nás tradičně nejčastěji používaným nástrojem územního plánování. Legislativně je upraven zákonem č. 183/2006 Sb. a příslušnými doprovodnými vyhláškami. Tento dokument si pořizuje obec a představuje dohodu o funkčním využití území. Územní plán jednoznačně a závazně definuje, kde se může určitá funkce, aktivita či činnost realizovat (např. vymezí plochy k bydlení, plochy určené pro průmyslovou výrobu). Kromě toho územní plán stanovuje limity

využití území, vymezuje funkční celky nebo funkční plochy a pro každý celek (plochu) definuje regulativy.

Územní plán také může závazně určit plochy pro veřejně prospěšné stavby či veřejná prostranství. Jeho zpracování podléhá povinnému procedurálnímu postupu a má závazná a jasná pravidla. Územní plán by měl pracovat s časovým horizontem zhruba 10–15 let. Jeho vypracování trvá nejčastěji 2–3 roky a je provázeno pracným hledáním kompromisů a nejvhodnějších řešení. Pořizovatelem územního plánu je příslušná obec s rozšířenou působností, zatímco schvalovatelem je zastupitelstvo obce, pro jejíž území se plán zpracovává. Postup přípravy územního plánu lze rozčlenit do několika kroků. Prvním je zadání územního plánu, který v praxi připravuje podle pokynů zastupitelstva obce a pořizovatele projektant pověřený zpracováním územního plánu. Pořizovatel vyzve dotčené orgány státní správy, sousední obce, krajský úřad a veřejnost k vyjádření a uplatnění jejich požadavků. Po zapracování připomínek je zadání schváleno zastupitelstvem obce. V další fázi může (ale nemusí) být vypracován koncept územního plánu, který musí být veřejně projednáván a občané mají možnost se opětovně k připravovanému územnímu plánu vyjádřit. Pořizovatel připraví na zákla-

Příklad regulativ obytné a komerční zástavby pro rozvojová území (územní plán obce Červený Újezd, okres Praha-západ) Bydlení a komerční využití v oblasti služeb a obchodu (rozvojová území) Prostorové architektonické uspořádání zástavby Na území jsou přípustné pouze solitérní objekty, popřípadě soubory objektů určené pro bydlení, živnostenské bydlení a pro podnikatelské aktivity ze sféry služeb a ochodu (obchody, stravování, ubytování, drobná servisní opravárenská činnost apod.). Objekty budou respektovat venkovskou zástavbu a mít její charakter. Halové výrobní a sladovací objekty jsou nepřípustné. Výška domů nepřesáhne dvě nadzemní podlaží (popř. přízemí a využitelné podkroví), maximální výška úrovně podlahy přízemí bude 1,2 m nad průměrnou niveletou původního terénu. Střechy budou šikmé, sedlové o sklonu 30–45°, u bočních a zadních křídel i pultové, krytina barvy červené, popř. hnědé, svislé konstrukce budou zděné a omítané. Zastavěná plocha všech staveb (včetně zpevněných ploch) nesmí přesáhnout 30 %, minimální velikost parcely pro jeden rodinný dům bude 800 m2. V jižní části obce, na jižní straně pahorku (nejvyšším místě v obci), bude nová zástavba pouze přízemní. Její architektonicko-kompoziční ztvárnění musí být posuzováno citlivě v dálkových pohledech z hlediska panoramatu obce a zasazení zástavby do krajiny. Zdroj: www.cervenyujezd.com.

64

Přehled nástrojů územního plánování Nástroj územního plánování

K čemu slouží

Charakter / závaznost Pořizuje

Územně plánovací podklady

územně analytické podklady

pomocí dat a různých informací vyhodnocují vývoj a stav území, jeho hodnot a podmínek

podkladový materiál, povinně zpracováván

obec s rozšířenou působností

územní studie

ověřuje podmínky a možnosti pro změny v území, navrhuje a posuzuje možná řešení vybraných problémů (např. rozsáhlejší nová výstavba)

podkladový materiál, nepovinný

obec

Politika územního rozvoje

určuje celorepublikové priority územního plánování, vymezuje oblasti se zvláštními požadavky, chráněná území, dopravní a jiné koridory

musí být stát (vláda, resp. MMR) respektovány, povinně zpracovávána

Územně zásady plánovací územního dokumentace rozvoje

stanovuje požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje, vymezuje plochy a koridory nadmístního významu

závazné, povinně zpracovávány

územní plán

řeší funkční využití území obce (kraje), jeho plošné a prostorové uspořádání

závazný, vymahatelný, obec (resp. Úřad nepovinný územního plánování na úrovni ORP), příp. kraj

regulační plán

řeší využití jednotlivých pozemků, umisťování a parametry zástavby

závazný, vymahatelný, obec (resp. Úřad nepovinný územního plánování na úrovni ORP), příp. kraj

Územní rozhodnutí a územní souhlas

nezbytné „povolení“ pro umístění stavby či změnu využití území

závazné, pověřený stavební úřad vymahatelné, povinné

Územní opatření o stavební uzávěře

umožňuje zakázat stavební činnost ve vymezeném území, pokud by mohla v budoucnu ztížit jeho využití

závazné, vymahatelné, nepovinné

obec

Územní opatření o asanaci území

vydává se pro území zasažené živelnou pohromou, příp. pro území, kde je nutné stanovit podmínky pro odstranění např. ekologických dopadů

závazné, vymahatelné, nepovinné

obec

Úprava vztahů v území

právo obce (kraje, státu) na odkoupení pozemků určených územním nebo regulačním plánem pro veřejně prospěšné stavby či veřejná prostranství

závazné

obec (příp. kraj, stát)

závazné

obec (příp. kraj, stát)

předkupní právo

náhrady za náhrada vlastníkovi pozemku v zákonem změnu v území stanovených případech

kraj

Zdroj: Zákon č. 183/2006 Sb.

dě výsledků projednání konceptu územního plánu pokyny pro zpracování návrhu územního plánu, které jsou schvalovány zastupitelstvem. Následně je na základě zadání nebo pokynů zpracováván návrh územního plánu. Systém připomínkování a posuzování návrhu je obdobný jako v předešlých etapách. Nezbytné je též veřejné projednání upraveného návrhu územního plánu. Při veřejném projednání mohou námitky proti návrhu územního plánu vznášet vlastníci pozemků a staveb, kteří jsou dotčeni návrhy veřejně prospěšných opatření a zastavitelných ploch. Připomínky však může uplatnit i veřejnost, která tak má možnost aktivně se podílet na budoucí podobě územního plánu. Kýženým

výsledkem procesu přípravy územního plánu je pak vyhláška obce o závazných částech územního plánu a hlavní výkres, které jsou schvalovány zastupitelstvem. Pro vypracování regulačního plánu platí víceméně stejná procedura, proto je vhodné zpracování obou dokumentů spojit, pakliže obec o regulačním plánu uvažuje. Chci vědět více… Halasová, H., Šilarová, V.: Územní plánování v České republice. Maier, K.: Územní plánování. Perlín, R.: Nízkopodlažní výstavba v územních plánech obcí v zázemí Prahy. Zákon č. 183/2006 Sb. (tzv. Stavební zákon) a příslušné doprovodné vyhlášky.

65

Regulace zástavby Zatímco územní plán řeší využití celého území obce ( Územní plánování), regulační plán se soustřeďuje na využití jednotlivých pozemků a prohlubuje tak územní plán. Zpracovává se pro část území nebo pro celé území obce a stanovuje mimo jiné regulativy využití pozemků a umístění staveb, omezení změn v jejich užívání, přístupy ke stavbám, napojení na technické vybavení a regulační prvky plošného anebo prostorového uspořádání. Územní plán také určuje regulativy, ale tyto regulativy se vztahují k funkčním celkům (plochám). V regulačním plánu se regulativy stanovují pro jednotlivé pozemky. Využití regulačního plánu v praxi ztěžuje fakt, že procedura jeho zpracování je velmi obdobná postupu nutného pro vypracování územního plánu. Je proto účelné zpracování obou dokumentů spojit. Pro obec, jež chce účinně regulovat prostorové uspořádání a vzhled výstavby, jsou užitečné prostorové regulativy. Ty mohou stanovit například uliční a stavební čáry, minimální a maximální výšky zástavby, pohledové osy, minimální velikost stavebního pozemku, těžiště prostorů, tvar střech, členění objektů, orientaci hlavních vstupů či parametry oplocení. Efektivní jsou též funkční regulativy, které definují nepřípustné funkční využití pozemků a staveb. Pomocí provozních a technických regulativů má obec možnost usměrnit například čas, kdy do skladů může přijíždět zásobování. Regulativy lze stanovit územním anebo regulačním plánem. Veřejnost může do přípravy územního anebo regulačního plánu zasahovat podáváním připomínek v průběhu jeho zpracování a schvalování. Povinnost zapracovat připomínky veřejnosti vyplývá zejména z majetkového vztahu občana k řešeným pozemkům. Aktivní účast občanů při zpracování územně plánovací dokumentace představuje pouze část úspěchu ve snaze zapojit veřejnost do územního plánování. Významný je též vztah občanů ke schválené územně plánovací do66

kumentaci a jejich podíl na využívání a naplňování plánů v praxi. Dobrým příkladem může být růst počtu občanů, kteří se přijdou na obecní úřad poradit, zda pozemek, který si hodlají koupit ke stavbě rodinného domu, může být podle platné územně plánovací dokumentace k tomuto účelu využit. Nejvyšší stupeň restriktivních nástrojů v územním plánování představuje stavební uzávěra, jež je výsledkem územního řízení vymezujícího území, ve kterém se trvale nebo dočasně zakazuje nebo omezuje stavební činnost. Stavební uzávěra je vhodná zejména tehdy, pokud by další stavební činnost mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití území nebo jeho organizaci podle připravované územně plánovací dokumentace. Stavební uzávěru vydává rada obce, příp. kraje, resp. zastupitelstvo. Velmi často dochází při přípravě územního či regulačního plánu v souvislosti s plánovanou budoucí novou výstavbou ke střetu soukromých zájmů (především zájmů vlastníků pozemků) se zájmy obce, resp. s veřejným prospěchem. Pro obec je proto důležité, aby respektovala po celou dobu přípravy a poté i v době uplatňování územního (regulačního) plánu určité zásady. Při využití územního plánu sehrává významnou roli také příslušný stavební úřad obce. Dodržování pravidel může obci velmi účinně pomoci zamezit negativním dopadům spojeným s územním i populačním růstem obce. Chci vědět více… Laštvková, I.: Regulační plán centrální zóny Krnov – hledání cesty k uživatelům. Ústav územního rozvoje (ÚÚR): Principy a pravidla územního plánování.

Informace na www… LA-MA Land Management http://slon.fsv.cvut.cz/ lama/ Portál územního plánování http://portal.uur.cz

Nahoře: Příklad nové zástavby regulované nástroji územního plánování. Dole: Příklad nové stavby bez využití regulativů. Vzhled domu neodpovídá architektuře venkovského sídla. Foto: J. Temelová (nahoře), M. Ouředníček (dole).

67

Problémy spojené s novou výstavbou Obce často nesou důsledky nevhodného urbanistického i architektonického řešení

nové výstavby. V případě individuální výstavby rodinných domů se takové řešení většinou projevuje v nahodilém umístěním jednotlivých staveb na malých parcelách a v jejich často velmi nesourodém vzhledu ( Architektura). Některé domy připomínají spíše paláce, jiné horské chalupy typické pro alpské oblasti. Nová výstavba vytváří chaotickou síť komunikací a nové domy většinou netvoří ani uliční čáru. A pak je tu řada velkých i malých detailů, jako orientace domovních vchodů na všechny světové strany, různé tvary střech, vikýře rozličného vzhledu, ploty zdobené ornamenty či nevkusné venkovní osvětlení. Pokud výstavbu ve velkém provádí developer, je často nová zástavba jak rodinných, tak obytných domů koncipována značně zhuštěně s cílem získat maximální peněžní užitek z prodeje bydlení v daném území. Následkem toho v nové čtvrti obvykle chybí veřejné prostory, veřejná zeleň nebo plochy pro dětská Příklad zástavbové studie (Praha-Řeporyje). Velmi podobnou formu má situační plán a zastavovací plán. Tyto studie zpracované před samotnou výstavbou mohou pomoci zamezit budoucím problémům s nedostatkem veřejných prostor či nevyhovující uliční sítí. Zdroj: www.praha-reporyje.cz.

68

hřiště ( Urbanismus a veřejné prostory). Takovému chaosu může obec do značné míry předejít. Prostředkem jí k tomu může být dohoda s developerem (stavebníky) o budoucím uspořádání jednotlivých staveb ve formě situačního plánu, příp. zastavovacího plánu, zástavbové či urbanistické studie. Tyto dokumenty dávají obci možnost ovlivnit budoucí, zejména urbanistické uspořádání výstavby. Přestože developeři obvykle nechtějí budovat ve velkém na své náklady veřejnou zeleň či hřiště, obec může vhodným nátlakem, například upozorněním, že nepovolí připojení nových domů na obecní infrastrukturu, developera donutit k určitým ústupkům. Krajním řešením je až nevydání souhlasu s územním rozhodnutím. Pokud obec poskytuje k nové výstavbě své pozemky, nabízí se možnost zakomponovat požadavky na nakládání s pozemky a na vzhled staveb již do kupní smlouvy (bylo využito například obcí Zeleneč, okres Praha-východ). Nejúčinnějším a nejlépe vymahatelným řešením uspořádání a vzhledu nové výstavby je územní a regulační plán, kde mohou být plochy pro veřejné prostory a zeleň závazně zakotveny ( Územní plánování a Regulace zástavby). Na příkladě územního plánu obce Nupaky lze ilustrovat jednu z obvyklých chyb při vymezování zastavitelného území, které v tomto případě několikanásobně převyšuje stávající zástavbu. Vzhledem k současné velikosti obce přinese budoucí výstavba významné dopady na fyzické i sociální prostředí v obci. Nevhodně definované jsou také rozlehlé ucelené plochy určené ke komerčnímu využití, jejichž plné zastavění přinese v budoucnu zvýšené nároky na dopravní i technickou infrastrukturu. Na těchto plochách, stejně jako na plochách určených k obytné výstavbě, zcela chybí vymezení prostorů pro veřejnou zeleň či prostranství. Častým problémem, se kterým se obce při rozvoji nové výstavby potýkají, jsou ma-

Výřez hlavního výkresu územního plánu obce Nupaky (okres Praha-východ). Plánované plochy bydlení (červeně) a komerčních funkcí (modře) jsou vzhledem k velikosti původní vesnice (plochy s černě naznačenými budovami) značně naddimenzované. Zdroj: www.nupaky.info.

jetkové spory ohledně komunikací a technických sítí, což ovlivňuje každodenní život v obci (například nelze projet určitý úsek silnice, v krajním případě se někdo dokonce nemůže dostat ke svému domu) ( Infrastruktura a občanská vybavenost). Předejít těmto problémům může obec písemnou smlouvou s investorem o bezplatném převodu komunikací a sítí po dokončení jejich výstavby na obec, případně na správce sítě. To je výhodné i pro samotné nové obyvatele, kterým odpadnou starosti s údržbou a opravami. Průhledné majetkoprávní vztahy v držení komunikací a technických sítí také zamezí problémům s napojením následné navazující výstavby domů na tuto infrastrukturu.

Velmi důležitou roli pro správné používání územního (regulačního) plánu má stavební úřad. Musí striktně dbát na dodržování podmínek a regulativů daných územním (regulačním) plánem příslušné obce. Nesmí v případě nesouladu plánů na umístění nebo vzhled nové stavby s regulativy danými v územním plánu vydat územní rozhodnutí (příp. stavební povolení). V průběhu realizace stavby má pravomoc dohlížet na jejich dodržování při kontrolních prohlídkách. Klíčové je, aby stavební úřad po dokončení stavby a ještě před vydáním kolaudačního rozhodnutí posoudil, zda nová stavba splňuje všechny předepsané regulativy. V případě, že tomu tak není, nesmí úřad kolaudační rozhodnu69

Výřez výkresu územního plánu obce Červený Újezd (okres Praha-západ) s návrhem zastavěných ploch (červeně šrafováno), které dobře navazují na stávající zástavbu (červeně). Zdroj: Obecní úřad Červený Újezd.

tí vydat až do doby, než jsou nedostatky na nové stavbě odstraněny. Stavební úřad přitom může viníkovi uložit peněžitou pokutu nebo ho přinutit k zbourání nevyhovujících částí nového domu. V širším slova smyslu je stavební úřad pro obec oporou při realizaci její strategie územního rozvoje, například tím, že zamezí situaci, kdy jsou vydána kolaudační rozhodnutí pro domy dříve než pro obslužné komunikace. Často skloňovaný strategický plán (strategické plánování) se na rozdíl od územního 70

plánování soustřeďuje na to, které aktivity je nejvhodnější vzhledem k místním podmínkám rozvíjet, neboť strategický plán řeší otázky sociálně-ekonomického rozvoje. Jeho zpracování není závazně dáno žádnou legislativou, a proto také jeho dodržování nelze právně vymáhat. Strategický plán by měl být zpracován v koordinaci s plánem územním. Například pokud je v obci územním plánem zakázána průmyslová výroba, je nesmyslné nastavit ve strategickém plánu prioritu výstavby a provozování průmyslové zóny.

Pokud nejsou vyřešeny majetkové vztahy týkající se komunikací a technických sítí, může situace dopadnout až takto (obec Česká, okres Brno-venkov). Foto: J. Temelová.

71

Hlášení k trvalému bydlišti a financování obce Zásadní dopad pro obec přináší skutečnost, že se značný počet nově přistěhovalých obyvatel nehlásí v nové obci k trvalému bydlišti. Nejcitelněji se tento fakt projevuje v rozpočtu obce, a to jak na straně příjmů, tak na straně výdajů. Příjmy do obecního rozpočtu tvoří daňové příjmy, nedaňové příjmy, kapitálové příjmy a dotace. Více než polovina objemu financí se do rozpočtu obcí v současné době dostává prostřednictvím daňových příjmů (v roce 2006 53 % příjmů). Stát se s obcemi a kraji dělí o výnos některých daní, přičemž systém rozpočtového určení daní je v současnosti založen na zásadním významu počtu obyvatel v obci podle evidence Českého statistického úřadu (ČSÚ). Počet trvale přihlášených osob přitom v rozpočtovém určení daní hraje pro obec roli hned čtyřikrát. Jednak stát ponechává 30 % z výnosů daně z podnikání fyzických osob (tj. daně z příjmů fyzických osob ze samostatně výdělečné činnosti) obci podle trvalého bydliště podnikatele. Mezi nově příchozími do suburbánních lokalit je řada podnikatelů, kteří si však většinou z důvodu značné administrativní náročnosti trvalé bydliště nechávají v původním místě bydliště. Připravu-

jí tak obec o znatelný příjem (například pro obec Líbeznice byl v roce 2006 výnos z této daně druhým největším příspěvkem do rozpočtu). Počet obyvatel obce vstupuje do výpočtu podílu na celostátním výnosu sdílených daní ve trojí podobě. První je jednoduše počet obyvatel obce. Čím více obyvatel obec má, tím vyšší dostává finanční prostředky. V druhém případě se jedná o roli v podobě 3% váhy prostého počtu obyvatel. Třetí forma je v podobě koeficientů, které jsou přiřazeny podle populačně velikostní kategorie, do které obec spadá. Se zvyšujícím se počtem obyvatel koeficient u velikostních kategorií roste, což v důsledku znamená vyšší relativní příděl na obyvatele z výnosu sdílených daní do obecního rozpočtu. Zda se obec přehoupne do kategorie s vyšším koeficientem, často záviselo pouze na několika málo osobách, přičemž v některých suburbánních obcích není přihlášeno k trvalému bydlišti 20–30 % obyvatel. Po novele zákona o rozpočtovém ur-

čení daní platné od ledna 2008 sice problém skokovitého rozdílu mezi kategoriemi koeficientů odpadl, přesto je počet trvale přihlášených osob v obci stále důležitým faktorem pro příjmy obce.

Struktura PŘÍJMŮ rozpočtu obce (obec Líbeznice, cca 1 500 obyvatel, Středočeský kraj, rok 2006, v tis. Kč) Daň z přidané hodnoty Daň z příjmů fyzických osob ze samostatně výdělečné činnosti Neinvestiční přijaté dotace od obcí Daň z příjmů právnických osob Daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti Přijaté nekapitálové příspěvky – Fond životního prostředí Státní dotace na provoz státní správy a neinvestiční náklady ve školství Daň z nemovitostí Poplatek za likvidaci komunálního odpadu Správní poplatky Příjmy z pronájmu a nájmu Poplatek za provozování a výtěžek výherních hracích automatů včetně Příjmy za poskytování služeb – dům služeb a pohřebnictví Příjmy za likvidaci komunálního odpadu – podnikatelé Přijaté nekapitálové příspěvky – EKO KOM Poplatky za užívání veřejného prostranství Poplatky za psy Příjmy celkem Zdroj: www.aris.web.cz.

72

2 885 2 400 2 200 1 888 1 820 1 800 1 150 700 650 550 440 170 115 110 100 20 15 17 013

Struktura VÝDAJŮ rozpočtu obce (obec Líbeznice, cca 1 500 obyvatel, Středočeský kraj, rok 2006, v tis. Kč) Činnost místní správy a zastupitelstva Základní škola Splátky dlouhodobých úvěrů a úroků z úvěrů Péče o vzhled obce a veřejnou zeleň Sběr a odvoz komunálního odpadu Čištění odpadních vod Obecní policie Veřejné osvětlení Mateřská škola Místní komunikace Dopravní územní obslužnost Knihovna Tělovýchovná činnost, volný čas, zájmová činnost Hřbitov Bezbariérové vybavení Bytové hospodářství Dům služeb Zdravotní středisko Požární ochrana Příspěvek na individuální dopravu Výdaje celkem

5 520 2 750 1 976 1 300 1 200 1 020 990 450 300 250 230 220 180 141 100 100 100 100 80 6 17 013

Zdroj: www.aris.web.cz.

Sdílené daně, které se přerozdělují ze státního rozpočtu do rozpočtů obcí:

– daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, – daň z příjmů fyzických osob vybíraná srážkou, – daň z příjmu právnických osob bez daně placené obcemi, – daň z přidané hodnoty a daň z podnikání fyzických osob. Nejenže nepřihlášení obyvatelé připravují obec o příjmy, ale svou faktickou přítomností a žitím v obci kladou zvýšené nároky na výdajovou stránku jejího rozpočtu. Příkladem může být využívání technické (kanalizace, svoz odpadu), dopravní (místní komunikace) i sociální (např. mateřská školka, obecní policie) infrastruktury, jejíž provoz a údržbu hradí obec ze svého rozpočtu. Obec nemá prakticky žádné oficiální pravomoci, jak nové rezidenty donutit přihlásit se k trvalému bydlišti v obci, ve které bydlí. Nicméně může aplikovat určitá pravidla, která mohou být poměrně silným donucovacím nástrojem. Jde například o pravidlo, že do místní mateřské školy nebudou přijímány děti rodičů, kteří nemají v obci trvalé

bydliště. Často se stává, že noví rezidenti požadují po obci v nově zbudované lokalitě rodinných domů například výstavbu veřejného osvětlení či povrchovou úpravu místních komunikací, nebo si stěžují na nedostatečnou kapacitu mateřské školy či absenci dětského hřiště. V ten moment může obec argumentovat nedostatkem finančních prostředků právě v důsledku nepřihlášení osob k trvalému bydlišti a apelovat na hříšníky k uskutečnění nápravy. Velmi důležité je, aby obec občanům vysvětlila, co to pro její rozpočet znamená, pokud k trvalému bydlišti nejsou přihlášeni. Většina obyvatel totiž tuto spojitost nezná. Obec by se také měla snažit vyvíjet na nové rezidenty určitý morální tlak, aby přihlášením k trvalému bydlišti vyjádřili pocit občanské sounáležitosti k obci, ve které žijí. Chci vědět více… Blažek, J.: Financing of Local Government in the Czech Republic: A Never Ending Reform Process? Macešková, M., Ouedníek, M. : Dopad suburbanizace na daňové příjmy obcí. Provazníková, R.: Financování měst, obcí a regionů. Zákon č. 243/2000 Sb. o rozpočtovém určení daní ve znění pozdějších novel.

73

SUBURBANIZACE PROBLÉMY A DOPORUČENÍ Inspirujte se v následující kapitole dobrými příklady z činnosti zastupitelstev, zájmových a občanských sdružení a spolků i aktivních obyvatel suburbánních obcí. Devatenáct příkladů je shrnuto v kapitole: Praktické rady pro starosty i obyvatele

7

Praktické rady pro starosty i obyvatele

1

2

Jak naplnit obecní rozpočet? Mezi lidmi stěhujícími se do nové zástavby jsou ve velkém počtu zastoupeni vysokoškolsky vzdělaní, činorodí a podnikaví lidé. Zkuste mezi nimi najít člověka, který pomůže vaší obci naplnit obecní pokladnu například tím, že je schopen najít vhodnou národní či evropskou dotační podporu a sepsat projektovou žádost. Ačkoliv tito lidé většinou nemají čas zasedat v obecních zastupitelstvech, jsou ochotni obci pomoci. Jinou možností je pro sestavení žádosti o projekt najmout profesionální firmu, se kterou mají dobré zkušenosti okolní obce.

Přihlášení k trvalému bydlišti. Trápí také vaši obec velký rozdíl mezi skutečným počtem obyvatel obce a počtem obyvatel přihlášených k trvalému bydlišti? Uspořádejte akci, na které nové obyvatele upozorníte, že pokud nemají v obci trvalé bydliště, připravují její pokladnu o značné finanční prostředky. Příklad: Obec Sulice (okres Praha-východ) vydává vlastní časopis, v jehož úvodníku místostarosta apeloval na nové obyvatele, aby se do Sulic přihlásili k trvalému bydlišti.

Příklad: V obci Přišimasy (okres Kolín) se podařilo za pomoci aktivních nových spoluobčanů úspěšně předložit několik žádostí o státní dotaci a zajistit tak finance na obnovu veřejné zeleně a další rozvojové aktivity. Obec Hlincova Hora (okres České Budějovice) úspěšně využila specializovanou firmu například při žádosti o dotace na nákladný projekt kanalizace.

Zpravodaj obecního úřadu Sulice. Roč. II, č. 4, srpen 2007 (výňatek). Zdroj: Sulický občasník.

Prostory nově zařízeného Mateřského centra. Foto: M. Ouředníček.

76

3 Sponzorovat obec? Ano, můžete i vy!

Možná právě vy pracujete ve firmě produkující nábytek, počítačové komponenty, sportovní potřeby apod. Obec potřebuje vybavit mateřskou školku, počítačovou učebnu v základní škole, rekonstruovat dětské hřiště či zajistit ceny pro vítěze místního volejbalového turnaje. Vaše firma se zviditelní a náklady na sponzorství si může odečíst z daní. Příklad: Sportovní klub či společenské a sportovní akce, které se v obci Zeleneč (okres Praha-východ) konají, jsou hojně sponzorovány nejen místními firmami. Řada těchto kontaktů pochází od nových obyvatel obce, kteří ve firmách pracují, nebo je vlastní. Příkladem může být podpora místního fotbalového klubu, rekonstrukce školy nebo zviditelnění sponzorů při tradičním běhu „Zelenečská desítka“.

4 Komunikace s občany. Nevíte si rady, jak oslovit občany své obce? Jak jim efektivně předávat informace o dění v obci, vzbudit v nich zájem o věci veřejné a pokusit se je aktivizovat ke společné akci? Jednou z možností je vydávání atraktivně zpracovaného obecního časopisu, zprovoznění a udržování aktuální webové stránky obce či nabídnutí komunikace s úřadem a zapojení se do obecního dění prostřednictvím elektronické pošty. Příklad: Obec Jesenice (okres Praha-západ) vydává časopis Jesenický kurýr, který atraktivní formou podává různorodé informace o dění v obci. Důležitá sdělení obsahuje také v anglickém a ruském jazyce. Kvalitní inspiraci pro webové stránky nabízí pražská městská část Březiněves (www.brezineves.com).

Zdroj: www.zelenec.cz.

Zdroj: www.oujesenice.cz.

77

5

6

Kupujete rodinný domek a chcete sdílet zkušenosti s dalšími obyvateli nové lokality? Založte společnou komunikační

Máte problémy s developerem? Developer neplní to, co nasliboval, ba ani to, co jste si u něj zaplatili? Je velmi pravděpodobné, že nespokojeni nejste pouze vy. Spojte své síly a založte občanské sdružení, které bude prosazovat zájmy obyvatel žijících v lokalitě (nejen) nové výstavby.

platformu ještě před dokončením výstavby, prostřednictvím níž si můžete předávat důležité informace, sdílet problémy a společnými silami hledat a realizovat jejich řešení. Velmi vhodné možnosti řešení nabízí Internet. Příklad: Budoucí noví obyvatelé obce

Zlatá (okres Praha-východ), kteří si v rámci projektu „Zlaté bydlení ve Zlaté“ pořizují novostavbu, založili svůj „blog“, na němž sdílí informace a řeší problémy spojené s výstavbou, počínaje zednickými pracemi, přes územní plán, svoz odpadu, veřejné osvětlení až po umístění dětí do mateřské školky.

Příklad: Nespokojení obyvatelé nových lokalit v obci Květnice (okres Praha-východ) založili občanské sdružení Květnice II jako reakci na průtahy při dokončování inženýrských sítí. Sdružení podalo na developera trestní oznámení a vyzvalo televizi k natočení reportáže. Kromě toho sdružení podporuje rozvoj obce, účastní se správních řízení o nových investičních záměrech a územních plánech a zároveň je aktivní v jednáních o zajištění služeb v obci (odvoz odpadků, výkon správy a údržby komunikací a inženýrských sítí, pečovatelská služba, MHD). Sdružení se též angažuje v získávání dotačních prostředků z fondů Evropské unie (např. pro vybudování mateřského centra, mateřské školky a klubu důchodců).

Zdroj: http://blogzlata.blog.cz/.

Zdroj: www.kvetnice.info.

78

7

8

Účast ve veřejném životě v obci. Nebuďte v obci izolovaní a zapojte se aktivně do veřejného dění. Možností existuje celá řada: – účastněte se veřejných projednávání územního plánu; – založte klub žen nebo jiný zájmový spolek; – zorganizujte sportovní nebo kulturní akci pro obyvatele obce; – aktivně se podílejte na správě obce nebo založte vlastní politické uskupení; – nabídněte své profesní schopnosti obci.

Má vaše obec místo „k setkávání“? Pro budování dobrých vztahů mezi obyvateli obce je důležité mít v obci místo, kde se mohu lidé setkávat. Ve městech jsou to tradičně náměstí, parky, kavárny nebo kulturní zařízení. Zejména v menších obcích však taková místa chybí a lidé se většinou setkávají v obchodě, na hřišti nebo v hospodě. Mezi nová místa setkání typická pro suburbánní obce mohou patřit dětská hřiště či mateřská centra, informační centrum, klub seniorů apod.

Příklad: Příkladnou spolupráci mezi spolkovými organizacemi, obcemi, školami a firmami představuje regionální kulturní akce Den Země na Klepci nedaleko obce Přišimasy. Významnou úlohu v aktivizaci občanů hrají především občanská sdružení a spolky.

Příklad: Městská část Praha-Kolovraty zřídila v budově knihovny Infocentrum poskytující různé služby, například připojení na internet za zvýhodněnou cenu pro seniory. V obci Přišimasy slouží jako místo setkávání upravená zasedací místnost obecního úřadu, kterou pro své aktivity využívá kromě jiných také místní Klub žen nebo Mateřské centrum Šikulka. V obci Soběšice (okres Brno-venkov) si obyvatelé nové zástavby vybudovali místo setkání s ohništěm a barbecue.

Infocentrum v Praze-Kolovratech. Foto: J. Novák.

Zdroj: www.prisimasy.cz.

79

9

10

Potýká se vaše obec s nedostatečnou kapacitou mateřské či základní školy?

Trápí vás dopravní zácpy? Omezení automobilové dopravy lze podpořit opatřeními, která vedou ke zkvalitnění služeb městské hromadné dopravy. Důležité kroky představuje například vyhrazení pruhů autobusům městské dopravy, návaznost a propojení městské dopravy a regionálních spojů, podpora kombinované dopravy (auto + kolejová doprava, metro), parkoviště Park and Ride na okrajích měst apod.

V důsledku věkové struktury nově příchozích obyvatel roste tlak na kapacitu mateřských a základních škol v zázemí velkých měst. Řada obcí je nucena řešit otázku, zda se pustí do výstavby nových zařízení a bude tak riskovat možné budoucí problémy s příliš velkou (či naopak nedostačující) kapacitou nových zařízení. Nechte si proto předem zpracovat prognózu vývoje počtu a struktury obyvatel. Příklad: Městská část Praha-Kolovraty

zpracovala ve spolupráci s Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy prognózu vývoje počtu a struktury obyvatel, na jejímž základě se rozhodovalo o vybudování nové základní školy.

Příklad: S cílem zlepšit dopravní obslužnost obcí na jih od Prahy, kde probíhá rozsáhlá rezidenční a komerční výstavba a území patří k dopravně nejvytíženějším sektorům Prahy, vznikl v roce 2004 Svazek obcí pro dopravu v pražském jižním regionu. Obce prosazují projekt MetroBusu, tedy vybudování samostatné pozemní komunikace pro rychlou autobusovou dopravu, která by spojila obce v jižním zázemí Prahy se stanicí metra na sídlišti Jižní Město.

Nově budovaná základní škola v Praze-Kolovratech. Foto: J. Novák.

Jesenice u Prahy – hlavní silnice v největším českém satelitním městečku ráno ve všední den. Foto: J. Novák.

80

11

12

Je možné usměrnit developera? Možná i vaše obec řeší problém, jak přinutit developera, aby zajistil v nově budované lokalitě například hřiště, přístupové cesty, veřejné osvětlení či další infrastrukturu potřebnou pro dobré fungování rozvíjející se části obce. Buďte jako představitelé obce neústupní, snažte se vytěžit co nejvíce ze své vyjednávací pozice a uzavřete s developerem dobré smlouvy.

Plánovací smlouva. Nový stavební zákon umožňuje uzavřít s investorem nebo developerem tzv. plánovací smlouvu. Obec může podmínit vydání regulačního plánu uzavřením smlouvy o spoluúčasti žadatele na vybudování nové, nebo na úpravách stávající veřejné infrastruktury.

Příklad: Obec Čestlice (okres Praha-východ) vlastnila pouze 3–4 % pozemků pro výstavbu komerční zóny. Přesto se jí díky připravenosti a silné vyjednávací pozici podařilo s developerem dohodnout financování obnovy obecní technické infrastruktury. Významné zlepšení technické infrastruktury v obci znamenala i dohoda zastupitelů městské části Praha-Šeberov s developerem, který hodlá v blízkosti dálnice D1 vybudovat obchodní zónu.

Příklad: Možnost využití plánovacích smluv je relativně nová. V praxi ji využily např. Černošice (okres Praha-západ) nebo Říčany u Prahy (okres Praha-východ). Obec Říčany vydala na rozvojová území stavební uzávěru a podmínila další rozvoj vypracováním regulačních plánů. Zároveň byla počátkem roku 2008 schválena první plánovací smlouva, která upravuje vztahy pro lokalitu Voděradská.

Věc: Plánovací smlouva o podmínkách při provedení výstavby pro zajištění infrastruktury v Černošicích – ulice Ostružinová Usnesení č. 16/7: Zastupitelstvo Města Černošice schvaluje předložený text Plánovací smlouvy o podmínkách při provedení výstavby pro zajištění infrastruktury v Černošicích – ulice Ostružinová mezi firmou VV Servis-REAL, s. r. o. a městem Černošice a souhlasí s jejím podpisem. Usnesení zastupitelstva města Černošice z 25. 7. 2007. Zdroj: www.mestocernosice.cz.

Revitalizované jádro obce Čestlice. Foto: J. Temelová.

81

13 Je možné ovlivnit nakládání s pozemky?

Architektonické řešení nové výstavby.

Jasně definovat funkční využití konkrétních pozemků lze pomocí územního a regulačního plánu. Ladem ležícím stavebním parcelám lze předejít například zakotvením podmínek do kupní smlouvy.

Vadí vám vzhled katalogových rodinných domků nabízených developerskými společnostmi? Uvědomujete si, že nový rodinný dům ve venkovském prostředí nelze řešit pompézním stylem podnikatelského baroka? Při výstavbě nových objektů je nutné respektovat charakter místní krajiny i architektury. Architektonické a urbanistické podmínky nové výstavby mohou obce stanovit v územním plánu a při vydání územního rozhodnutí. K dobrému výsledku vede i angažovanost obce při dodržování územního rozhodnutí a těsná spolupráce se stavebními úřady.

Příklad: Obec Zeleneč (okres Praha-východ) zařadila při prodeji obecních stavebních parcel do kupní smlouvy podmínku, že výstavba musí na pozemku začít do 2 let od podpisu smlouvy. V opačném případě čekaly protistranu velké postihy. Aktivita obce v tomto případě vedla k dobrému výsledku a omezení spekulativních nákupů stavebních parcel.

XII. Prodávající upozorňuje kupující na limitující podmínky pro stavbu domu, které jsou uvedeny v územním rozhodnutí o umístění a dělení pozemků vydaného Městským úřadem Čelákovice, odbor výstavby pod č. j. 2040/02/L ze dne 18. 6. 2002, které nabylo právní moci dne 16. 7. 2002. XIII. V případě, že kupující nezahájí k 1. 1. 2005 stavbu domu, zavazují se převést pozemek do vlastnictví Obce Zeleneč za stejnou cenu podle kupní smlouvy. Obec může, pokud kupující o to požádají, dohodnout další lhůtu pro plnění závazku. V případě, že Obec Zeleneč vyzve k určenému termínu vlastníka pozemku, takto kupující, aby podepsali smlouvu o převodu pozemku na obec, jsou povinni tak učinit do 10 dnů, jinak jsou v prodlení a jsou povinni uhradit za každý den prodlení 2 ‰ z ceny pozemku podle této smlouvy. Zdroj: Smlouva mezi obcí Zeleneč a stavebníky.

82

14

Příklad: Na okraji Jindřichova Hradce lze najít jeden z mála příkladů nové zástavby, která respektuje charakter původní místní architektury a vhodně tak zapadá do lokálního prostředí. Podobného výsledku dosáhli i zastupitelé obce Hlušovice (okres Olomouc), kde celý okrsek nové výstavby byl naplánován a realizován na obecních pozemcích a pod přímým dohledem obce.

Jindřichův Hradec. Foto: M. Veselá.

15

16

Jak řešit veřejné prostory? V mnoha nových satelitních městečkách zcela chybí veřejné prostory. Zájemci o nové domy i představitelé obce mohou vytvářet tlak na developery, aby dostáli původním závazkům, kterými lákali stavebníky při koupi pozemků. Jinou možností je aktivita obce a odkoupení špatně prodejných pozemků uvnitř nové zástavby. Na takových místech je pak možné vytvořit veřejný prostor s lavičkami, dětským hřištěm nebo parčíkem.

Jak realizovat územní systém ekologické stability? Na většině území republiky

Příklad: V jedné z rozvojových částí obce

Hostivice (okres Praha-západ) se podařilo vybudovat veřejně přístupné dětské hřiště, které využívají například i děti z místní mateřské školy. Obyvatelé obce Přišimasy (okres Kolín) se domluvili na kultivaci obecního pozemku na styku staré a nové zástavby pro odpočinkovou zónu s lavičkami a dětským hřištěm, které usnadní komunikaci mezi původními a novými obyvateli obce.

existuje ÚSES pouze v papírové podobě. Vytváření územního systému ekologické stability je podle zákona veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát. V případě realizace ÚSES není zcela vyřešena otázka jeho financování. Dotace nejsou nárokové a není tudíž jisté, zda budou žadateli poskytnuty. Příklad: O dotaci lze žádat z několika dotačních programů: MŽP ČR – Program péče o přírodní prostředí, Program péče o krajinu, Program revitalizace říčních systémů; MZE ČR- Horizontální plán rozvoje venkova; MMR ČR – Program obnovy venkova.

Příklad jednotky ÚSES. Zdroj: www.mze.cz. Hostivice. Foto: M. Ouředníček.

83

17

18

Uplatnění výzkumu v praxi. V poslední době byla zpracována řada odborných studií zaměřených na problémy a důsledky suburbanizace. Pouze několik z nich našlo praktické uplatnění a přispívá k lepšímu nakládání s krajinou v zázemí českých měst.

Získávejte nové informace. Suburbanizace je stále relativně nový proces, se kterým v minulosti neměla řada představitelů samosprávy ani někteří aktéři z praxe žádné zkušenosti. Snažte se proto o změnách a dopadech způsobených rozvojem komerční i rezidenční suburbanizace načerpat nové informace.

Příklad: Město Hradec Králové zapracovalo do zadání nového územního plánu a Koncepce bytové politiky výsledky studie „Suburbanizace – hrozba fungování malých měst“, kterou pro MMR ČR zpracoval tým Pardubické univerzity pod vedením Vladimíry Šilhánkové. Pro řešení problematiky suburbanizace byl vypsán i Resortní program MŽP. Jedním z výsledků tohoto programu je právě tato publikace zpracovaná v rámci projektu Suburbánní rozvoj, suburbanizace a urban sprawl v České republice: omezení negativních důsledků na životní prostředí. Projekt je řešen na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Zdroj: Usnesení Rady města Hradce Králové.

84

Příklad: Na jaře 2008 založili autoři této publikace webový portál www.suburbanizace.cz, který přináší rozsáhlé informace o suburbánním rozvoji vycházející ze zkušeností získaných v České republice. Webové stránky jsou otevřeny pro širší veřejnost a nabízejí stati, názory a diskusní příspěvky všech aktérů suburbánního rozvoje. Budeme rádi, pokud se o své zkušenosti ze života v suburbiu, při řízení obce, územně plánovací nebo stavební praxi podělíte a napíšete nám na e-mailovou adresu suburbanizace@centrum. cz. Vaše příspěvky rádi publikujeme na našem webovém portálu.

Zdroj: www.suburbanizace.cz.

19 Desatero z územního plánování pro starosty. Pro omezení negativních dopadů

suburbánního rozvoje lze obcím na základě zkušeností ze zahraničí a studia dopadů suburbánního rozvoje v českých podmínkách doporučit respektovat v územním plánování, resp. v územním plánu tyto zásady: 1. uvažovat při pořizování územního plánu o území jako o celku, „shora“, z pohledu potřeb obce a nepodléhat tlakům vlastníků pozemků a různých zájmových skupin (např. developerů, investorů); 2. dobře definovat Zadání územního plánu – jasně říci, kterým směrem se rozvoj ne/má, ne/může ubírat (např. udržení druhého bydlení, žádná průmyslová výroba, pouze omezená výstavba komerčních objektů apod.); 3. aktualizovat územní plán zhruba každé 4 roky a jinak neprovádět jeho časté a účelové změny; 4. chránit nezastavěné území a nepovolit účelovou přeměnu ploch na okraji obce, které jsou součástí zemědělského půdního fondu, v zastavitelné území; 5. nevymezovat v územním plánu plochy k zastavění, které přímo nenavazují na stávající zástavbu, respektovat pravidlo kompaktnosti zástavby a zajistit územním plánem, aby nová zástavba byla se stávající výstavbou dobře propojena dopravními komunikacemi; 6. předem řešit vliv nárůstu výstavby a počtu obyvatelstva na kapacitu technic-

ných prostor (veřejné zeleně, dětských hřišť apod.); 8. před samotnou výstavbou smluvně ošetřit, kdo bude vlastnit pozemky pod komunikacemi, resp. komunikace a tech-

nické sítě v nové zástavbě – osvědčuje se model, aby byl po jejich vybudování zajištěn bezplatný převod na obec; 9. vhodně definovat regulativy a v součinnosti se stavebním úřadem přísně dbát na jejich dodržování; 10. používat „neformální“ nástroje územního plánování (například situační plán, urbanistickou studii, architektonickou studii).

Zdroj: www.dolnibrezany.cz.

ké, dopravní a sociální infrastruktury

(např. dostatečná kapacita čističky odpadních vod a technických sítí, mateřské a základní školy) a zajistit v územním plánu plochy pro její případné nutné rozšíření; 7. zajistit v rámci ploch určených k bydlení, ale i komerční zástavbě, vymezení veřej85

SLOVNÍČEK POJMŮ Aglomerace (z lat. aglomerare – shlukovat se) Urbanizovaná část krajiny tvořená Æ jádrovým městem a Æ zázemím. Zázemí je tvořeno aglomerovanými (propojenými) obcemi s intenzivními obousměrnými vztahy s jádrem. Hranice mezi jádrem a zázemím i hranice aglomerace samotné je obtížné vymezit. Aglomerace s více jádry se nazývají konurbace (con urbs – souměstí). Aglomerace je jiné označení pro Æ metropolitní region. Architektonická studie Základní koncept, který obsahuje především půdorys s rozměry navrhované stavby, popis místností a různé pohledy, nejlépe trojrozměrně. Je vhodná zejména pro nové významné stavby většího rozsahu (např. sportovní centra, kancelářské budovy apod.). Bike and Ride Propojení veřejné dopravy s možností využití jízdního kola. V první řadě se jedná o místa pro bezpečné uschování kol při přestupu na veřejnou dopravu (často vlakové zastávky v příměstské zóně). V druhé řadě jde o úpravu veřejných dopravních prostředků tak, aby bylo možné v nich přepravovat pasažéry i s kolem. Biocentrum Část krajiny, která umožňuje dlouhodobou existenci přirozených živočišných a rostlinných společenstev. Biodiverzita Rozmanitost organismů a jejich prostředí v určitém území. Zahrnuje rozmanitost druhů (rostlin, živočichů, mikroorganismů), ale i jejich genů a Æ ekosystémů. Ochrana biodiverzity je důležitá nejen pro správné fungování ekosystémů, ale je také morální povinností člověka. Celou řadu druhů lidé navíc využívají v lékařství či potravinářství, přičemž možnosti využití mnoha organismů nejsou dosud plně prozkoumané. Biokoridor Liniový prvek v krajině umožňující migraci organismů mezi Æ biocentry. Vlivem suburbanizace dochází často k přerušení biokoridorů a znemožnění migrace. Biota Soubor organismů v určitém prostředí (odlišnou biotu nalezneme v lese a odlišnou v městském území). Biotop Prostředí konkrétního organismu (např. les pro datla, město pro potkana). Bonita půdy Hodnota půdy pro zemědělskou rostlinnou výrobu, příp. lesnickou výrobu, která zahrnuje jak produkční schopnost půd, tak jejich využitelnost a zpracovatelnost.

Brownfields Opuštěné a nevyužívané průmyslové, dopravní, zemědělské nebo obchodní nemovitosti (budovy a území), jejichž revitalizaci a rozvoj často komplikuje kontaminace životního prostředí. Brownfields mohou být například bývalé sklady, továrny, nádraží, překladiště, přístavy a letiště. Citadela Lokalita, ve které se soustřeďují příjmově silné skupiny obyvatel s vyšším Æ sociálním statusem. Bydlení v citadele je vyjádřením bohatství a společenského postavení. Citadely mají často formu Æ uzavřené komunity. Dekoncentrace Stěhování (přemisťování) funkcí nebo konkrétních firem a obyvatel mimo centra Æ jádrových měst nebo obecněji ven z center osídlení. Suburbanizaci můžeme chápat jako součást decentralizačních a dekoncentračních procesů. Denní městský systém Širší území města, v němž je každodenní život obyvatel Æ zázemí (pohyb za prací, službami i ostatní cesty) úzce provázán na Æ jádrové město. Denní městský systém je vymezen jako území, ze kterého významná část obyvatel každodenně dojíždí do jádra nebo jiných částí Æ aglomerace. V současnosti roste význam cest za prací, službami i zábavou z jádrového města do zázemí. Deurbanizace Útěk z měst poprvé popsaný v USA jako růst nemetropolitních oblastí. Je chápán především jako odliv obyvatelstva z Æ metropolitních areálů do venkovských oblastí zejména z environmentálních důvodů. Developer Organizuje a řídí rozvojové projekty nové výstavby s cílem prodat či pronajmout hotovou nemovitost. Disturbance Vnější náhlé nebo opakované narušení prostředí (např. požár, povodeň, pojezdy stavební techniky, stavební práce apod.). Charakter disturbance, její intenzita, frekvence a načasování ovlivňují druhové složení organismů, které žijí v území. Diverzita krajiny Rozmanitost krajinných složek. Střídají-li se v krajině louky, pole, lesy, vodní plochy, vodní toky a skály, pak je diverzita této krajiny vyšší než krajiny s širými lány nebo zarostlými lesy. Dojížďka a vyjížďka Představují hlavní vyjádření vztahu mezi aglomerovanými obcemi a Æ jádrovým městem. Jsou důsledkem Æ prostorových neshod v lokalizaci bydlení,

87

práce a služeb. Zvýšená dojížďka ze Æ suburbií do jádrových měst za prací a do škol, vyjíždění do okrajových komerčních center a další formy prostorové mobility uvnitř Æ aglomerace jsou typickým projevem Æ suburbanizace. Dotčené orgány státní správy (DOSS) Orgány, jimž zvláštní předpisy uvedené ve Æ stavebním zákoně svěřují ochranu veřejných zájmů v řízeních probíhajících v režimu stavebního zákona a které se musí vyjadřovat k připravované územně plánovací dokumentaci. Druhy časných sukcesních stádií Druhy organismů, které osidlují stanoviště těsně po Æ disturbanci. Na stavebních parcelách se často setkáme s merlíkem, lebedou, pelyňkem aj. Druhy okrajů Druhy organismů vyskytující se na okrajích dvou různých společenstev. Takové druhy často nalezneme i v městských územích. Druhy vnitřního prostředí Druhy organismů, které vyžadují ke své existenci relativně stabilní podmínky (lesní druhy, luční druhy). Tyto druhy vlivem Æ fragmentace krajiny často mizí, neboť se jim zmenšuje prostor, v němž mohou žít. Edge city Suburbium (sídlo v Æ zázemí Æ jádrového města) se znaky soběstačného města. V edge cities, městečkách na okraji Æ aglomerace, se soustřeďují služby a více pracovních příležitostí než ekonomicky aktivních obyvatel. Edge cities představují centra Æ dojížďky s nízkou ekonomickou závislostí na jádrovém městě. EIA (Environmental Impact Assessment) Legislativní procedura posuzování dopadů na životní prostředí připravovaných staveb či jiných záměrů. Ekologická stabilita Schopnost Æ ekosystému přetrvávat i za působení rušivého vlivu a spontánně se navrátit do výchozího stavu po odeznění rušivého působení. Ekosystém Soubor organismů v určitém území spolu s neživým prostředím (vzduch, voda, půda, atd.), kde dochází k výměně látek a energie. Ekosystémem je např. les či rybník. Exkluze / vyloučení Vyčleňování jedinců či skupin obyvatel z různých oblastí společnosti. Sociální exkluze se nejčastěji vztahuje k vyloučení z trvalého zaměstnání. Úzce souvisí s prostorovou exkluzí, tedy vyloučením vzhledem k dostupnosti základních funkcí (např.

88

zaměstnání, vzdělání, služby denní potřeby, lékařské péče). Viz také Æ segregace. Fragmentace krajiny Rozčleňování větších ploch do menších celků (např. les je protnut dálnicí, louka je rozparcelována a zastavěna atd.). Fragmentace negativně ovlivňuje migraci druhů v krajině a mění podmínky existence organismů. Gated community Æ Uzavřená komunita. Geodiverzita Zahrnuje rozmanitost neživého prostředí, tj. rozmanitost geologickou, půdní, reliéfovou, klimatickou, hydrologickou. Greenfields Dosud Æ nezastavěné území, které je využíváno jako zemědělská půda nebo přírodní plocha a je určeno pro novou výstavbu. Nachází se mimo Æ kompaktní zástavbu na okrajích měst. Intenzita dopravy Ukazatel vyjadřující celkový počet vozů, které projedou v obou směrech po dané komunikaci během 24 hodin. V případě podrobnějších studií je možné vypočítat intenzitu dopravy ve specifických denních dobách, například pro ranní dopravní špičku apod. Intravilán Souhrnné označení pro Æ zastavěné území obce a plochy určené k zastavění. Introdukce Zavlečení druhu mimo jeho přirozený areál záměrnou nebo nezáměrnou lidskou činností. Pro okrasu byl na území ČR záměrně dovezen bolševník velkolepý, s osivem obilí se na území ČR nezáměrně dostala celá řada polních plevelů, např. chrpa. Invazní druh Æ Nepůvodní druh, který se nekontrolovaně šíří a vytlačuje druhy původní (např. bolševník velkolepý). Investor Aktér, který vkládá vlastní finanční prostředky do rozvojových projektů především za účelem zisku. Jádrové město Označení pro jádro Æ aglomerace, ze kterého se při probíhajícím procesu Æ suburbanizace Æ dekoncentruje (vystěhovává) obyvatelstvo a aktivity do Æ zázemí. Jádrové město je zdrojem suburbanizačních pohybů, zázemí je jejich cílem. Katastrální území (katastr) Technická územní jednotka, kterou tvoří místopisně uzavřený a společně evidovaný soubor nemovitostí. Katastr je zpravidla totožný s územím obce, která však může být složena i z více katastrálních území. Kiss and Ride Místa v blízkosti důležitých do-

pravních uzlů (nádraží, letišť, stanic MHD), která nejsou určena k parkování, ale slouží pouze k krátkodobému zastavení osobního automobilu, aby mohli spolucestující přestoupit na prostředky hromadné dopravy. Kolaudační rozhodnutí Výsledek kolaudačního řízení, kterým se povoluje užívání stavby k určenému účelu. Je-li to zapotřebí, stanoví se jím podmínky pro užívání stavby. Komerční suburbanizace Proces přesunu komerčních aktivit (obchod, administrativa, výroba, skladování, zábava) z Æ jádra do Æ zázemí měst. Nejčastější forma obecněji chápaného pojmu nerezidenční suburbanizace, který zahrnuje také přesun nekomerčních funkcí (např. školy, úřady, muzea). Kompaktní město / zástavba Souvisle zastavěné území města. Konektivita Vyjadřuje propojenost krajinných složek. Vlivem Æ fragmentace krajiny způsobené Æ suburbanizací dochází ke změně konektivity. Kontrolní prohlídka staveb Provádí ji Æ stavební úřad a zjišťuje zejména dodržení podmínek Æ územního nebo stavebního rozhodnutí týkajícího se stavby nebo pozemků. Kontroluje zejména technické parametry stavby, zda není stavba využívána k jinému účelu či zda stavebník splnil náležitosti dané zákonem. Je-li to nutné, stavební úřad následně nařídí odstranění nedostatků, přičemž může nařídit i zbourání nevyhovujících částí stavby. Krajinná matrice Plošně převládající, nejvíce zastoupený a prostorově nejpropojenější typ krajinné složky, který hraje dominantní roli ve fungování krajiny (v zemědělské krajině to jsou pole, v lesní krajině lesy). Vlivem Æ (sub)urbanizace se může zcela změnit krajinná matrice. Tam, kde byla dříve zemědělská krajina, jsou dnes průmyslové komplexy apod. Krajinné koridory Liniové prvky v krajině, které plní specifickou funkci (např. vodní tok, silnice). Krajinné plošky Nelineární část povrchu, která se vzhledem nápadně odlišuje od okolí (např. remízek uprostřed polí, rybník). Krajinný ráz Přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti. Krajinný typ Vnitřně homogenní opakovatelná krajinná jednotka.

Kvalita života Podmínky života jednotlivců a skupin v určitém území. Zahrnuje jak pocit sociální a duševní pohody lidí, tak měřitelné ukazatele prostředí (znečištění, kvalita zástavby, vybavenost apod.). Limity využití území Limity se stanovují nástroji Æ územního plánování a omezují, vylučují, případně podmiňují umisťování staveb a využití území. Nejčastěji se stanovují pro zatížení území z hlediska ochrany složek životního prostředí a zachování Æ ekologické stability. Město Středisko, které zabezpečuje vybrané funkce (správu, vyšší služby, dopravu apod.) pro vlastní širší Æ zázemí. Městské prostředí lze v současnosti jen obtížně ohraničit od venkovského a v různých kontextech lze alternativně používat vymezení kompaktně Æ zastavěného území, administrativního území nebo území Æ metropolitního regionu. Metropolitní region / areál Alternativní termín pro Æ aglomeraci používaný především v americké statistice. Metropolizace Proces formování Æ metropolitních regionů, který probíhá v pozdějších stádiích Æ urbanizace. Pro metropolizaci je typické vytváření mnohostranných vazeb mezi Æ jádrovým městem a Æ zázemím a zintenzivnění toků uvnitř metropolitního regionu. Mozaikovitost Vyjadřuje stupeň rozčlenění krajiny, je mírou množství Æ krajinných plošek, např. Třeboňsko je více mozaikovité než Haná. Nepůvodní (introdukovaný) druh Druh zavlečený náhodně (např. rostliny při přepravě osiva obilí, hlodavci s lodní dopravou) či záměrně (např. jako okrasné rostliny, pro lov, chov) mimo svoje přirozené místo výskytu. Nezastavěné území Æ Zastavěné a nezastavěné území. Nezastavitelné území Æ Zastavitelné a nezastavitelné území. Občanská participace Zapojení občanů do řešení věcí veřejných nezávisle na státu a ekonomické sféře (např. řešení problémů uvnitř obce). Občanská participace může (ale nemusí) být institucionalizována ve formě občanských sdružení či neziskových organizací. Podmnožinou je politická participace. Paměť krajiny Schopnost krajiny uchovávat a regenerovat základní krajinné prvky.

89

Park and Ride (P&R) Systém záchytných parkovišť umístěných na okraji města v těsném sousedství stanice veřejné hromadné dopravy. Dojíždějící tak mohou zaparkovat svůj automobil a pokračovat v cestě do centrálních částí města hromadnou dopravou. Ve většině případů parkoviště park&ride využívají výhodného napojení na kolejovou dopravu, která je v městském prostředí často rychlejší než jízda automobilem. Podnikatelské baroko Pejorativní označení pro stavební styl, který se vyznačuje nevkusem, nabubřelostí, okázalostí a stylovou nejednotností. V České republice se rozšířil především v 90. letech 20. století při výstavbě rodinných domů v souvislosti s rozvojem Æ suburbanizace. Polycentrický region Region, kterému nedominuje jedno jádro, ale skládá se z několika více či méně rovnocenných center. Příkladem polycentrického regionu je Randstad v Nizozemsku nebo Porúří v Německu. Poměšťování Æ Urbanizace. Proluka Nezastavěný prostor, příp. pozemek ve stávající souvislé zástavbě, který nemá žádný konkrétní účel. Prostorová neshoda (z angl. spatial mismatch) Prostorová neshoda mezi místem bydliště a oblastmi, ve kterých se nacházejí pracovní příležitosti a služby. Nesoulad mezi lokalizací rezidenční, pracovní a obslužné funkce klade zvýšené nároky na dopravu a může vést k sociální a prostorové Æ exkluzi určitých skupin obyvatel. Regulační plán Dokument Æ územního plánování, ve kterém je závazně stanoveno funkční využití jednotlivých pozemků a prostorové uspořádání zástavby a výstavby na jednotlivých pozemcích. Regulativy využití a uspořádání území Ustanovení, která omezují využití a uspořádání území. Jsou odvozeny z celostátně platných předpisů nebo jsou autonomně stanoveny schvalovatelem územně plánovací dokumentace po jejím schválení. Restituce Navrácení nemovitého majetku (pozemků a budov) v Æ zázemí i v Æ jádrovém městě. Restituce přispěla k nastartování trhu s nemovitostmi. Mnoho restituovaných pozemků v zázemí měst bylo převedeno ze zemědělské půdy na stavební pozemky.

90

Reurbanizace Proces znovuoživení jádrových částí měst a protiklad Æ suburbanizace a Æ deurbanizace. Reurbanizace je často výsledkem aktivity městských správ a přilákání obyvatelstva a dalších funkcí zpět do centra a vnitřních částí města. Rezidenční suburbanizace Jeden z proudů procesu Æ suburbanizace, kdy dochází ke stěhování obyvatelstva z města do nového bydlení v jeho Æ zázemí. Rozpočtové určení daní Zákonem nastavený systém, podle kterého se rozděluje celorepublikový výnos vybraných daní mezi stát, kraje a obce. Satelitní městečko / satelit Lidové (hovorové) označení pro lokalitu s novou bytovou výstavbou v Æ zázemí velkých měst. V České republice se satelitní městečka nově založená na zelené louce téměř nevyskytují. Viz také Æ suburbium. Segregace Relativní prostorové oddělení nebo proces oddělování určitých skupin obyvatel (socioekonomických, etnických, kulturních) do různých obytných čtvrtí ve městě. Segregace je většinou vnímána jako společenský problém a odraz sociálních nerovností v prostoru. Separace K separaci (dobrovolné Æ segregaci) dochází, pokud se určitá skupina obyvatel prostorově vyčleňuje na základě vlastní volby a aktivity. Separace vyjadřuje svobodnou vůli etnicky, sociálně či kulturně spřízněných obyvatel bydlet ve vzájemné blízkosti (např. etnické enklávy, Æ citadely). Situační plán Přehledový nákres navrhované hromadné výstavby s přibližným umístěním nových objektů, Æ veřejných prostor, veřejné zeleně apod. Může sloužit jako podklad při jednání developera se zastupiteli obce. Smart development (z angl. správný nebo chytrý rozvoj) Rozvoj s promyšleným uplatňováním zásad správného nakládání s krajinou a životním prostředím. Protiklad Æ urban sprawl. Sociálně prostorová struktura Rozmístění různých sociálních skupin (socio-ekonomických, věkových, etnických, kulturních apod.) v území. Sociální kapitál Souhrn společenských vztahů (konexí), sdílených hodnot a postojů, vzájemné důvěry a charakteristik sociální struktury,

které usnadňují určité skupině efektivně dosáhnout společného cíle. Může být chápán jako vlastnost jedince nebo společnosti. Vysoký sociální kapitál ve společnosti může vést např. ke zlepšování ekonomické výkonnosti. Sociální polarizace Polarizace sociální struktury, která se projevuje v nárůstu podílu skupin obyvatel s nejnižšími a nejvyššími příjmy (Æ sociálním statusem nebo odlišným životním stylem) a v současném poklesu zastoupení středních vrstev. Soužití polarizovaných skupin může vést k sociálnímu napětí. Sociální prostředí Souhrn všech sociálních (společenských) aspektů životního prostředí. Sociální prostředí je utvářeno jednak sociální strukturou obyvatel daného území, jednak sociálním klimatem (zahrnuje různé aspekty vztahů mezi obyvateli, jejich chování v lokalitě atd.). Sociální soudržnost / koheze Skupinová soudržnost obyvatel určité lokality, která je budována pomocí vzájemných vztahů, sdílené identity, mezilidské důvěry, sociální kontroly a solidarity. Sociální status Postavení člověka ve společnosti, které je určeno jeho pozicí v sociální struktuře. Sociální status může být hodnocen na základě povahy vykonávané profese, dosaženého stupně vzdělání, charakteru životního stylu apod. Stabilita krajiny Schopnost krajiny odolávat rušivému působení. Stavební řízení Správní řízení, ve kterém Æ stavební úřad podle Æ stavebního zákona rozhoduje o stavebním povolení. Stavebnímu řízení předchází Æ územní řízení. Stavební úřad Stavební úřad je orgán státní správy, který vydává stavební povolení, Æ územní rozhodnutí a Æ územní souhlas, poskytuje informace pro pořizování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace a vykonává další činnosti podle Æ stavebního zákona. Stavební uzávěra Výsledek rozhodnutí v Æ územním řízení. Vymezuje území, ve kterém se trvale nebo dočasně zakazuje nebo omezuje stavební činnost, hlavně pokud by mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití území podle připravované územně plánovací dokumentace.

Stavební zákon Zákon č. 183/2006 Sb. o Æ územním plánování a stavebním řádu. Strategické plánování Proces, jehož cílem je naplánovat a uskutečnit změny, které ovlivní současnou zejména socioekonomickou situaci v území ve směru, který je definován na základě potřeb a představ aktérů v území. Výsledkem je Æ strategický plán. Strategický plán Rozvojový dokument, jehož cílem je najít kompromis v názorech na rozvoj v daném území mezi různými aktéry. Definuje dlouhodobé cíle a priority a v návaznosti na ně navrhuje konkrétní projekty včetně harmonogramu, způsobu jejich realizace a financování. Středisková soustava sídel Koncept sídelní politiky, který za socialismu upřednostňoval toky investic do větších středisek osídlení. Sídla označená jako nestředisková byla určena k postupnému zániku. Tato politika měla a stále má fatální následky zejména pro malé obce, včetně těch v zázemí měst. Stupeň automobilizace Zpravidla je vyjádřen počtem osobních automobilů na 1 000 obyvatel (např. v roce 2005 byl stupeň automobilizace pro Prahu 510 a pro celou Českou republiku 386). Suburban exploitation (z angl. suburbánní vykořisťování) Termín používaný zejména v USA. Obyvatelé relativně bohatých Æ suburbií, která jsou tvořena samostatnými obcemi, využívají/zneužívají chudší Æ jádrové město tím, že zde spotřebovávají množství veřejných služeb (např. komunikace, policie). Výnosy daní jsou přitom obvykle rozdělovány podle místa bydliště. Skutečností, že obyvatelé suburbií spotřebovávají velkou část veřejných služeb mimo místo svého bydliště, vykořisťují fiskální systém Æ metropolitního regionu. V České republice dochází k opačnému problému – noví obyvatelé suburbií si ponechávají trvalé bydliště ve zdrojovém městě a zneužívají tak obec, ve které nově bydlí a která přichází o finanční prostředky do svého rozpočtu. Suburbanizace Proces stěhování rezidenčních, komerčních a dalších funkcí z Æ jádrového města do jeho Æ zázemí; jinak také stěhování obyvatelstva a jeho aktivit z jádra do zázemí. Suburbanizace je součástí (jednou z forem) Æ suburbánního rozvoje.

91

Suburbanizace sezónní Sezónní stěhování obyvatelstva velkých měst na chaty a chalupy (do druhého bydlení) v Æ zázemí měst. Některé rekreační oblasti se dočasně nebo trvale mění na Æ suburbia. Suburbánní rozvoj Zahrnuje veškeré aktivity odehrávající se v Æ zázemí měst. Součástí je proces Æ suburbanizace, dále také aktivity a procesy, které nemají zdroj v Æ jádrových městech (např. zahraniční investice, výstavba pro místní obyvatelstvo, rekonstrukce domovního fondu, výstavba komerčních objektů a mnoho dalších). Suburbium (z lat. sub urbs pod nebo vedle města – tedy předměstí) V současnosti je vnímáno jako samostatné sídlo mimo Æ intravilán (Æ kompaktní zástavbu) Æ jádrového města. Za suburbia jsou někdy považována i izolovaná území sídlišť (např. pražské Jižní Město). Pro výzkum suburbanizace se za Æ suburbium považují sídla uvnitř nebo vně administrativních hranic města s relativně autonomní funkcí a prostorovou identitou. Sukcese Postupný a směrovaný vývoj společenstva v Æ ekosystému nebo také náhrada druhů na konkrétním místě druhy jinými (např. opuštěná zemědělská půda je zpočátku zarostlá bylinami, k nim se přidávají postupně roztroušené keře či stromy až může plocha zcela zarůst lesem). Účastníci územního řízení Účastníkem každého Æ územního řízení je obec a ten, komu zvláštní zákon toto postavení přiznává. Nejčastěji je to navrhovatel a osoby, jejichž vlastnická práva k pozemkům a stavbám na nich mohou být rozhodnutím přímo dotčena (např. sousedé). Účely vyvlastnění V zákonem daných případech je možné omezit nebo odejmout vlastnická práva k pozemkům nebo stavbám v případě, že jsou potřebná k uskutečnění Æ veřejně prospěšných staveb nebo veřejně prospěšných opatření, jež jsou vymezeny v územně plánovací dokumentaci. Udržitelný rozvoj území Rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce Æ ekosystémů. Urban sprawl (z angl. rozpínání města) Nekoor-

92

dinovaný a živelný Æ suburbánní rozvoj bez respektování zásad správného nakládání s prostředím (krajinou). Pro urban sprawl je typický rozvoj izolovaných ostrůvků s rezidenční nebo komerční funkcí bez návaznosti na technickou, dopravní nebo sociální infrastrukturu a se závažnými dopady na fyzické i Æ sociální prostředí metropolitních regionů. Urbanistická koncepce (kompozice) Základní a cílevědomá představa o rozvoji území obce, ochraně jeho hodnot a jeho plošného a prostorového uspořádání. Urbanistická studie Dokument, který se používá zejména pro získání variantních řešení a na ověření Æ urbanistické koncepce pro Æ územní (Æ regulační) plán obce. Řeší územně technické, urbanistické a architektonické podmínky využití území. Urbanizace Proces poměšťování, při kterém se stává z prostředí neměstského prostředí městské. Může docházet k rozšiřování městské zástavby, imigraci obyvatelstva do měst nebo pouze k přebírání městského způsobu života. Součástí široce chápaného procesu urbanizace jako přeměny společnosti a prostředí na městské je Æ suburbanizace. V užším smyslu lze urbanizaci považovat za koncentraci obyvatelstva a lidských aktivit do měst. ÚSES (Územní systém ekologické stability) Zkratka pro Územní systém ekologické stability, což je vybraná soustava ekologicky stabilnějších částí krajiny. Jejím cílem je uchovat vysokou produktivitu a ekologickou Æ stabilitu krajiny. Součástí ÚSES mohou být např. meze bránící erozi půdy, vodní toky a plochy, lesy, aleje stromů působící jako větrolamy aj. Uzavřená komunita (z angl. gated community) Separovaný a chráněný obytný prostor, který je od okolí oddělen fyzickou bariérou. Volný vstup je zakázán (uzamčenou branou) nebo kontrolován (kamerovým systémem, bezpečnostní agenturou). Uzavřené komunity vytvářejí příjmově silné skupiny obyvatel nejčastěji za účelem zvýšení vlastní bezpečnosti či hájení životního stylu. Viz Æ separace. Územní plán Dokument Æ územního plánování, ve kterém se stanoví funkční využití všech ploch na celém území obce a základní prostorové uspořádání zástavby na těchto plochách. Územní plánování Činnost, která soustavně

a komplexně řeší funkční využití území, stanoví zásady jeho organizace, věcně i časově koordinuje výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území. Vytváří předpoklady k zabezpečení trvalého souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území, zejména se zřetelem na péči o životní prostředí a ochranu jeho hlavních složek – půdy, vody a ovzduší. Územní rozhodnutí Úřední rozhodnutí umisťovat stavby, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území. Vydáno může být rozhodnutí o umístění stavby, o využití území, o ochraně území nebo ochranného pásmu, o Æ stavební uzávěře nebo o asanaci území, případně o dělení a scelování pozemků. Územní řízení Správní řízení o vydání Æ územního rozhodnutí nebo územního souhlasu. Může probíhat formou zjednodušeného územního řízení v případě, že žádost o vydání územního rozhodnutí splní náležitosti dané zákonem. Veřejné projednání Projednání Æ územního (Æ regulačního) plánu v několika fázích jeho přípravy za účasti představitelů obce, projektanta připravujícího plán, zástupců příslušných orgánů státní správy, veřejnosti a příp. dalších aktérů (sousedních obcí, správců sítí apod.). Veřejně prospěšná stavba Stavba určená pro veřejnou infrastrukturu (technickou a dopravní infrastrukturu, občanské vybavení a veřejná prostranství) zřizovanou nebo užívanou ve veřejném zájmu nebo k ochraně území obce (kraje, státu). Musí být vymezena ve vydané územně plánovací dokumentaci. Veřejný prostor Nezastavěné prostory ve městech a obcích, které slouží k různým společenským účelům (např. ulice, náměstí, náves, park). Veřejné prostory jsou přístupné každému bez omezení a představují důležitá místa setkávání. Zastavěné a nezastavěné území Zastavěným územím se rozumí území souvisle zastavěné nebo jinak technicky upravené pro potřeby obce. Nezastavěné území jsou pozemky nezahrnuté do zastavěného nebo Æ zastavitelného území. Zastavitelné a nezastavitelné území Zastavitelné území tvoří plochy vhodné k zastavění vymezené Æ územním plánem obce. Mimo takto vymezené území výstavba není dovole-

na. Nezastavitelné území je ta část území, která není územně plánovací dokumentací vyznačena jako Æ území zastavěné nebo zastavitelné území, a je označeno jako území, kde nesmí být realizována výstavba. Zastavovací studie (plán) Celková situace navrhované výstavby s přibližným umístěním nových objektů včetně jejich plošného rozsahu, výšky a dalších regulačních prvků. Její podrobnost se blíží Æ regulačnímu plánu. Může se ji vyžádat Æ stavební úřad jako podklad pro Æ územní řízení. Zázemí města Označení pro okrajové části Æ aglomerací. Zázemí dříve plnilo především zemědělskou funkci a zásobovalo město. Nyní je charakteristické těsnými dojížďkovými vazbami na Æ jádrové město. Je to území, kde probíhá nejintenzivnější Æ suburbánní rozvoj. Zelená vdova Lidové označení pro manželky, které žijí v rodinných domech v Æ suburbiích. Zatímco muž vyjíždí každé ráno za prací často do centrální části města a vrací se až večer, žena zůstává přes den osamocena v zeleni na okraji města. Zemědělský půdní fond Obhospodařovaná zemědělská půda a půda, která byla a má být nadále obhospodařovaná, ale dočasně je vyjmutá ze zemědělské výroby. Zrnitost krajiny Zrnitost krajiny je dána velikostí jasně vymezitelných krajinných složek, např. velikostí sídel, zemědělských ploch či ploch lesa. Při pronikání města do krajiny jsou například dříve jasné hranice sídel nyní obtížně vymezitelné.

93

LITERATURA Chci vědět více… Antrop, M. (2004): Landscape change and the urbanization process in Europe. Landscape and Urban Planning, 67, č. 1–4, s. 9–26. Baše, M., Cílek, V. (2006): Krajiny domova v době rozpadu města a přeměny venkova. Veřejná správa, č. 19, příloha. Dostupné na: Blažek, J. (2005): Financing of Local Government in the Czech Republic: A Never Ending Reform Process? (Part III). In: New Modes of Governance. The Evolution of Regional Development Regimes in CEE – The Czech Republic. NewGov, 75 s. Dostupné na: CENIA (2007): Životní prostředí – prostředí pro život? (Česká republika 2007). Cenia. Praha, 86 s. Dostupné na: <www.cenia.cz/web/www/web-pub2.nsf/$pid/CENMSFNFWUOS> Cílek, V. (2002): Krajiny vnitřní a vnější. Dokořán, Praha, 231 s. Commission of the European Communities (CEC) (2004): Towards a thematic strategy on the urban environment. Brussels, 11. 2. 2004 COM(2004) 60final. Dostupné na: Doležalová, G., Ouedníek, M. (2006): Životní styl obyvatel v suburbánní zóně Prahy. In: Ouředníček, M. (ed.): Sociální geografie Pražského městského regionu. Univerzita Karlova v Praze, Praha, s. 143–159. European Environment Agency (2006): Urban Sprawl in Europe. The Ignored Challenge. EEA Report, č. 10, 56 s. Dostupné na: Fishman, R. (1987): Bourgeois Utopias: the Rise and Fall of Suburbia. Basic Books, New York. Garreau, J. (1992): Edge cities. Anchor, New York, 548 s. Gehl, J. (2000): Život mezi budovami. Nadace Partnerství, Brno, 202 s. Halasová, H., Šilarová, V. (2007): Územní plánování v České republice. MMR a ÚÚR, Brno, 34 s. Dostupné na: Hnilika, P. (2006): Sídelní kaše. Otázky k suburbánní výstavbě kolonií rodinných domů. ERA, Brno, 131 s. Horská, P., Maur, E., Musil, J. (2002): Zrod velkoměsta. Paseka, Praha – Litomyšl, 352 s.

94

Jackson, J. (2002): Urban sprawl. Urbanismus a územní rozvoj, 5, č. 6, s. 21–28. Knopp, A. a kol. (1994): Vesnice. Stavby a krajina mají svůj řád. Ústav územního rozvoje, Brno, 211 s. Kostelecký, T., Čermák, D. (2004): Metropolitan Areas in the Czech Republic – Definitions, Basic Characteristics, Patterns of Suburbanisation and Their Impact on Political Behaviour. Sociologické studie 03/04.: Sociologický ústav AV ČR, Praha, 57 s. Ková, P. (1999): Dlouhodobé změny v kulturní krajině – přiblížení bez GIS. Zprávy České botanické společnosti, 34, č. 17, s. 133–140. Kurfürst, P. (2002): Řízení poptávky po dopravě jako nástroj ekologicky šetrné dopravní politiky. Centrum pro dopravu a energetiku, Praha, 112 s. Laštvková, I. (2002): Regulační plán centrální zóny Krnov – hledání cesty k uživatelům. Urbanismus a územní rozvoj, 5, č. 6, s. 34–37. Dostupné na: Létal, A., Smolová, I, Szczyrba, Z. (2001): Transformace příměstské krajiny. Urbanismus a územní rozvoj, 4, č. 4, s. 15–21. Lindenmayer, D. B., Fischer, J. (2006): Habitat Fragmentation and Landscape Change. Island Press, London, 328 s. Ložek, V., Cílek, V., Kubíková, J. a kol. (2003): Střední Čechy. Příroda, člověk, krajina. Středočeský kraj, Praha, 128 s. Macešková, M., Ouedníek, M. (2008): Dopad suburbanizace na daňové příjmy obcí. Obec a finance, 13, č. 1, s. 28–29. Maier, K. (2004): Územní plánování. ČVUT, Praha, 85 s. Marcucci, D. J. (2000): Landscape history as a plannig tool. Landscape and Urban Planning, 49, č. 1–2, s. 67–81. Markvart, J. (2002): Suburbanizace, pěší pohyb a krajina. Příklad města Brna. Urbanismus a územní rozvoj, 5, č. 6, s. 28–34. Mikátová, B. Vlašín, M. (2004): Obojživelníci a doprava. ZO ČSOP Veronica, Brno, 66 s. Musil, J. (2002): Urbanizace Českých zemí a socialismus. In: Horská, P., Maur, E., Musil, J.: Zrod velkoměsta. Paseka, Praha – Litomyšl, s. 237–297. Novák, J. (2004): Časoprostorová mobilita obyvatel a strukturované prostředí metropolitní oblasti. Magisterská práce, Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, 112 s. Ouedníek, M. (2007): Differential suburban development in the Prague urban region. Geografiska Annaler, 89 B, č. 2, s. 111–126.

Ouedníek, M. (2002): Suburbanizace v kontextu urbanizačního procesu. In: Sýkora, L. (ed.): Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. Ústav pro ekopolitiku, Praha, s. 39–54. Ouedníek, M., Posová, D. (2006): Suburbánní bydlení v Pražském městském regionu: etapy vývoje a prostorové rozmístění. In: Ouředníček, M. (ed.).: Sociální geografie Pražského městského regionu. Univerzita Karlova v Praze, Praha, s. 96–113. Perlín, R. (2002): Nízkopodlažní výstavba v územních plánech obcí v zázemí Prahy. In: Sýkora, L. (ed.): Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. Ústav pro geopolitiku, Praha, s. 141–155. Provazníková, R. (2007): Financování měst, obcí a regionů. Grada Publishing, Praha, 280 s. Pucher, J. (2002): Suburbanizace příměstských oblastí a doprava: mezinárodní srovnání. In: Sýkora, L. (ed.): Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. Ústav pro ekopolitiku, Praha. s. 101–121. Puldová, P., Ouedníek, M. (2006): Změny sociálního prostředí v zázemí Prahy jako důsledek procesu suburbanizace. In: Ouředníček, M. (ed.): Sociální geografie Pražského městského regionu. Univerzita Karlova v Praze, Praha, s. 128–142. Pyšek, P. (1996): Synantropní vegetace. Vysoká škola báňská, MŽP a Centrum pro otázky životního prostředí, Univerzita Karlova v Praze, Praha, 90 s. Pyšek, P., Sádlo, J. (2004): Zavlečené rostliny – jak je to u nás doma? Vesmír, 83, č. 2, s. 80–85. Dostupné na: Ryšavý, Z., Kotaka, L. (1994): Poznámka k pojmovému vymezení suburbia. Územní plánování a urbanismus, 21, č. 3–4, s. 188–189. Ryšavý, Z., Link, J., Velíšková, L. (1994): Proces suburbanizace v souvislostech procesu proměny osídlení v letech 1869–1991: Česko, Pražská aglomerace. Územní plánování a urbanismus, 21, č. 3–4 , s. 189–199. Schmeidler, K. a kol. (2001): Sociologie v architektonické a urbanistické tvorbě. Zdeněk Novotný, Brno, 292 s. Sýkora, L. ed. (2002): Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. Ústav pro ekopolitiku. Praha, 191 s. Šnejdová, I. (2006): Změny ve vzdělanostní struktuře obyvatelstva Pražského městského regionu. In: Ouředníček, M. (ed.): Sociální geografie Pražského městského regionu. Univerzita Karlova v Praze, Praha, s. 114–127.

Urbánková, J., Ouedníek, M. (2006): Vliv suburbanizace na dopravu v Pražském městském regionu. In: Ouředníček, M. (ed.): Sociální geografie Pražského městského regionu. Univerzita Karlova v Praze, Praha, s. 79–95. Ústav územního rozvoje (2007): Principy a pravidla územního plánování. ÚÚR. Dostupné na: Vobecká, J., Kostelecký, T. (2007): Politické důsledky suburbanizace. Analýza případových studií proměn politického chování a politické participace ve vybraných suburbánních lokalitách. Sociologické studie 07/8. Sociologický ústav AV ČR, Praha, 60 s. Zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší. Zákon č. 183/2006 Sb. (tzv. Stavební zákon) a příslušné doprovodné vyhlášky. Zákon č. 243/2000 Sb. o rozpočtovém určení daní.

Informace na www… CENIA Česká informační agentura životního prostředí. <www.cenia.cz> Cílek, V., Baše, M. (2005): Suburbanizace pražského okolí: dopady na sociální prostředí a krajinu. European Environment Agency (EEA). Choose Another Way, Scottish Government. <www.chooseanotherway.com> LA-MA Land Management. Oddělení ekologie invazí, Botanický ústav AV ČR. Portál územního plánování. Sprawl City. <www.sprawlcity.org> Statistika dopravy ČR, Ministerstvo dopravy. <www.sydos.cz> Suburbanizace.cz. <www.suburbanizace.cz> Úsek dopravního inženýrství hl. m. Prahy (ÚDI). <www.udipraha.cz> Ústav pro ekopolitiku. Wikipedia, heslo „Suburb“. Wikipedia, heslo „Suburbanization“.

95

O PROJEKTU A O AUTORECH O projektu

O autorech

Tato brožura vznikla jako výstup projektu Suburbánní rozvoj, suburbanizace a urban sprawl v České republice: omezení negativních důsledků na životní prostředí, který je financován Ministerstvem životního prostředí České republiky. Projekt je realizován v období od 1. 8. 2007 do 31. 12. 2011. Cílem projektu je zhodnocení územního rozsahu a intenzity suburbanizace v České republice a identifikace jejích důsledků z hlediska udržitelného rozvoje krajinné a společenské sféry. Úkolem je vytvořit systém indikátorů pro hodnocení rozsahu a důsledků suburbanizace a navrhnout opatření vedoucí k prevenci a zmírnění jejích negativních důsledků. Neméně důležitým cílem je zpřístupnění výsledků základního výzkumu širší odborné veřejnosti a jejich předání uživatelům území. Pro podrobné informace o suburbanizaci v České republice navštivte webový portál www.suburbanizace.cz.

Projekt je řešen na katedře sociální geografie a regionálního rozvoje, katedře fyzické geografie a geoekologie a katedře aplikované geoinformatiky a kartografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Řešiteli projektu jsou RNDr. Martin Ouředníček, Ph.D. a RNDr. Jana Temelová, Ph.D. Podrobnější informace a kontakty na další členy řešitelského kolektivu naleznete na webových stránkách Urbánní a regionální laboratoře http://www.natur.cuni.cz/ksgrrsek/urrlab/. Publikace je výsledkem spolupráce autorů různého výzkumného zaměření, kteří přispěli k tématu suburbanizace z pohledu několika oborů. Geografie města RNDr. Martin Ouředníček, Ph.D., [email protected] RNDr. Jana Temelová, Ph.D., [email protected] Mgr. Jakub Novák, [email protected] Mgr. Petra Puldová, [email protected] Mgr. Světla Zelendová, [email protected] Regionální rozvoj a územní plánování Mgr. Marie Macešková, [email protected]

Další informace o projektu:

Krajinná ekologie Mgr. Dušan Romportl, [email protected]

Suburbanizace.cz http://www.suburbanizace.cz/ Urbánní a regionální laboratoř http://www.natur.cuni.cz/ksgrrsek/urrlab/

Pedologie a biogeografie Mgr. Tomáš Chuman, [email protected]

Kontakty:

Bc. Iva Kuncová, koordinátorka projektu e-mail: [email protected] tel. 221 951 379

96