10
Stylistická analýza a raná dětská řeč Lucie SAICOVÁ ŘÍMALOVÁ Abstrakt Cílem příspěvku je zvážit možnosti stylisticky založené analýzy raných dětských projevů, a to s ohledem na specifika rané dětské řeči, především na to, že jde o projevy mluvčích, kteří si jazyk teprve osvojují, že jde typicky o projevy, které jsou součástí dialogu, jsou nepřipravené atd. Práce vychází z autorčiných zkušeností s longitudinálním výzkumem osvojování češtiny česky hovořícími dětmi, který byl inspirován výzkumem osvojování slovenštiny vedeným D. Slančovou a zaměřuje se na sledování komunikace dítěte s blízkými dospělými, a navazuje též na práce D. Slančové o vývojové a interakční stylistice. Příspěvek navrhuje dva úhly pohledu na styl raných dětských projevů: hledisko interakční, zkoumající roli dítěte a dospělého při utváření stylu dialogu, a hledisko vývojové, sledující proměny stylu v závislosti na rozvoji komunikačních dovedností dítěte. Kľíčová slova dialog; dětská řeč; styl; stylistika interakční; stylistika vývojová Kontakt Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav českého jazyka a teorie komunikace
[email protected]
Vzniklo v rámci Programu rozvoje vědních oblastí na Univerzitě Karlově č. P10 Lingvistika, podprogram Osvojování a vývoj jazykové a komunikační kompetence u populace ČR.
1 Úvodem
Komunikáty produkované dětmi jsou zajímavé z mnoha hledisek a mohou také být z mnoha úhlů pohledu zkoumány. V rámci české lingvistiky, popř. literární vědy, psychologie či logopedie, však zatím rozsáhlejším projevům dětí byla věnována jen minimální pozornost. Byly např. zkoumány psané projevy dětí školního věku (např. Viktorová, 2009) a jsou budovány korpusy školní komunikace (srov. Šebesta, 2010). Výrazně jsou ovšem opomíjeny komunikáty produkované malými dětmi, zabývají se jimi spíše jen ojedinělé sondy, např. o dialogu dětí předškolních (např. Židová, 2006–2007). V zahraniční literatuře bývají výzkumy rozsáhlejších projevů dětí řazeny pod výzkumy pragmatiky (např. Ninio – Snow, 1996), popř. široce pojaté narace (např. Kapalková, 2002). V české lingvistice se pak objevují v rámci stylistiky zmínky o tzv. subjektivních stylech věkových, tj. stylech, na jejichž utváření má hlavní vliv stylotvorný faktor věku (např. Karlík – Nekula – Rusínová, 1995, s. 718–720; autorem části je M. Jelínek), a v jejich rámci jsou zmiňovány i např. „styly dětské“, „styl ji-
Registre jazyka a jazykovedy
11
nošský“ či „styl dívčí“ (Karlík – Nekula – Rusínová, 1995, s. 719). Pokud jsou však tzv. styly věkové konkrétněji zkoumány, bývají středem zájmu spíše projevy komunikantů vyššího věku (např. Hoffmannová – Müllerová, 2007). Termín vývojová stylistika (ale ani např. vývojová pragmatika) se v kontextu české lingvistiky zatím příliš neobjevuje. V tomto příspěvku se zamyslíme nad možnostmi stylistické analýzy projevů malých dětí (soustředíme se na období od narození přibližně do doby nástupu do školy). Vycházíme z našich zkušeností s dlouhodobým výzkumem přirozené komunikace mezi dítětem a blízkými dospělými (např. Saicová Římalová, 2012 a 2013), který byl inspirován výzkumem osvojování slovenštiny slovensky hovořícími dětmi vedeným D. Slančovou (např. Slančová, 2008; Kapalková – Slančová – Bónová – Kesselová – Mikulajová, 2010). Zásadní podněty pro naše úvahy čerpáme z prací D. Slančové o vývojové sociostylistice (Slančová, 2004) a interakční/interaktivní stylistice (Slančová, 2003).
2 K teoretickému aparátu stylistické analýzy Za hlavní specifika raných dětských projevů z hlediska možné stylistické analýzy pokládáme to, že jde o projevy, které jsou součástí dialogu, jsou mluvené, typicky nepřipravené a produkuje je mluvčí, který si daný jazyk a rozmanité komunikační schopnosti teprve osvojuje. Domníváme se, že vhodný teoretický aparát, jímž projevy uchopujeme, by měl tato specifika zohledňovat. Paradoxem spojeným s případnou stylistickou analýzou raných dětských projevů česky hovořících dětí je pak to, že tyto projevy jsou v mnoha ohledech výrazné a obsahují řadu rysů (a to i rysů tzv. stylotvorných), podle nichž lze usuzovat, že je nejspíše produkovalo dítě jistého věku,1 ovšem stávající teoretický aparát užívaný v rámci české stylistiky se nezdá pro podobnou analýzu příliš vhodný.2 Např. pojetí stylu jako výběru a uspořádání prostředků (srov. Chloupek – Čechová – Krčmová – Minářová, 1990) a pojetí tzv. konkurenční množiny (Karlík – Nekula – Rusínová, 1995, s. 729 – 732; autorem části je M. Jelínek) je při aplikaci na rané dětské projevy limitováno tím, že dítě ještě neovládá prostředky v takové podobě a rozsahu jako dospělý. Musíme se tedy ptát, zda máme uvažovat o výběru např. z jakési obecné, sdílené množiny prostředků, které jsou v jazyce k dispozici, i když víme, že je dítě daného věku ještě neužívá či neovládá, či zda a v jaké podobě máme zohlednit to, zda dítě vůbec má k dispozici nějakou možnost výběru či uspořádávání prostředků.3 Také „tradič1
2
3
Srov. např. typické projevy dětí v tzv. jednoslovném období od cca roku do roku a půl, kdy se děti vyjadřují často neverbálně, verbální prostředky užívají v podobě jednoslovných výpovědí, neužívají flexi, jejich slovní zásoba je omezená a specifická co do rozsahu i formální podoby, vyjadřují se spíše o konkrétních a aktuálních skutečnostech či mají tendenci k opakování (srov. Saicová Římalová, 2013). Obecně asi platí, že obvyklý lingvistický aparát příliš nepočítá s projevy, které jsou nějakým způsobem „jiné“; srov. např. Lehečková (2008). Srov. např. projevy dětí, jejichž repertoár aktivně užívaných komunikačních prostředků zahrnuje např. cca 10 slov a jisté množství neverbálních prostředků, jako jsou gesta, pohled, pláč, smích, zvuky typu g, e atp.
12
Stylistická analýza a raná dětská řeč
ní“ pojetí funkčních stylů v české stylistice vychází vstříc spíše analýzám komunikátů monologických, u raných projevů dítěte však pokládáme za základní to, že jsou součástí dialogu (srov. např. Kesselová, 2001). Pro stylistické úvahy o raných dětských projevech by se tak jako vhodnější jevil teoretický aparát, který je přizpůsoben analýze dialogických mluvených projevů a který by měl být dynamický, tj. mohl se mj. přizpůsobovat postupnému vývoji dětských projevů,4 a dosti komplexní, aby zahrnul např. prostředky verbální i neverbální či bral ohled na (jazykové) okolí dítěte.5
3 Dva pohledy na styl raných dětských projevů Na styl raných dětských projevů je možné nahlížet z různých úhlů pohledu – pokusíme se však načrtnout pouze dva: pohled stylistiky interakční (srov. Slančová, 2003) a pohled stylistiky vývojové (srov. Slančová, 2004), které jsou však spolu provázány. Zvážíme také možné styčné oblasti s dalšími obory či směry. Z hlediska interakčního je podstatné, že dítě může vstupovat do interakce (a dialogu) s různými komunikanty a v rozmanitých situacích.6 U malých dětí ovšem pokládáme za nejdůležitější interakci a dialog s blízkou dospělou osobou (srov. Slančová, 2008). Při stylistické analýze dialogu (a to i dialogu, jehož se účastní dítě) je pak základní otázkou to, jak se utváří styl dialogu, a obvyklým předpokladem je, že na stylu dialogu se jistým způsobem podílejí všichni jeho účastníci, i když konkrétní podíl každého z komunikantů může být různý (srov. Čmejrková – Havlík – Hoffmannová – Müllerová – Zeman, 2013, s. 32 – 44; autorkou části je S. Čmejrková).7 V případě dialogu dítěte a dospělého víme, že dospělý typicky (v kulturách podobných kultuře naší) přizpůsobuje dítěti svůj projev a užívá specifický rejstřík, tzv. řeč orientovanou na dítě (Slančová, 1999), a že tento rejstřík se obvykle přizpůsobuje komunikačním schopnostem dítěte. Dítě lze tedy v jistém smyslu pokládat za hlavního činitele ovlivňujícího podobu zvoleného rejstříku a potenciálně i stylu dialogu, i když jde o ovlivňování nevědomé, nezáměrné. Je možné se také ptát, zda a případně jakým způsobem se v dialogu přizpůsobuje dítě. Můžeme se setkat se zmínkami, že dítě se dokáže přizpůsobit komunikaci s různými osobami (např. jinak komunikuje s matkou, jinak s dědečkem), ale (alespoň pro česky hovořící děti) zatím nemáme o podobných jevech z jazykovědného či stylistického hlediska 4
5
6
7
Lze očekávat, že čím bude dítě starší a jeho komunikační a jazykové schopnosti rozvitější, tím spíše bude možné při analýze uplatnit aparát využívaný pro projevy „dospělé“. Např. patrně pro většinu dětí hovořících česky není mateřským jazykem čeština spisovná, ale některý jiný útvar českého jazyka. Při stylistickém zkoumání je proto třeba uvažovat ve vztahu k jejich projevům o jiném postavení či funkčním zatížení jednotlivých útvarů jazyka. Např. dialogy s dospělými a dialogy s vrstevníky bývají někdy pokládány za zcela odlišné typy (srov. např. Behrens, 2013). Otázkou ovlivňující i úvahy o stylu také je, zda je dialog pokládán za jeden celek (k tomuto pojetí se kloníme i my), nebo nikoli (k tomu srov. např. Hausenblas, 1996).
Registre jazyka a jazykovedy
13
podrobnější informace. Stylistické zkoumání by se v podobných oblastech stýkalo zejména s výzkumy pragmatickými. Pohlédneme-li na projevy dítěte z perspektivy vývojové, pokládáme za důležité postihnout (diachronně) jednak proměny stylu projevů s rostoucím věkem a postupným rozvíjením schopností dítěte, jednak (synchronně) zkoumat styl projevů vždy v jistém vývojovém období. Při sledování postupných proměn stylu v závislosti na rozvoji komunikačních schopností dítěte je možné očekávat, že se styl projevů bude postupně blížit podobě cílové, ovšem styl je oblastí, kterou si osvojujeme prakticky celý život. Proměny stylu také nemusí být kontinuální, ale mohou probíhat v různých stádiích rychlejšího a pomalejšího rozvoje. Bližší pozornost by si zasloužila také možná periodizace vývoje osvojování stylu (např. to, zda by odpovídala obvyklým vývojovým stádiím vymezovaným pro osvojování jazyka). Nabízí se rovněž otázka, zda by právě stylistika nemohla být v rámci lingvistiky oborem, který by poskytoval zastřešující pohled na vývojová stádia dětských projevů a osvojování jednotlivých jazykových rovin. V této oblasti by se výzkumy stylistické stýkaly s výzkumy osvojování různých jazykových jevů, s vývojovou psychologií, logopedií či lingvodidaktikou. Analýza dětských projevů v jistém vývojovém období by pak měla zvažovat, jaký vliv na styl mají vedle obvykle uváděných faktorů také např. individuální dispozice dítěte, jeho pohlaví, pořadí narození dítěte či některé faktory rodinné, jako je např. vzdělání rodičů. V této oblasti by se výzkumy stylistické stýkaly s obory, jako je psychologie a psycholingvistika, sociolingvistika či genderová lingvistika. Rovněž je důležité si uvědomit, že dítě má omezené zkušenosti s komunikací v rozmanitých situacích a že psané komunikáty jsou mu až do doby, než se naučí číst, přístupné pouze zprostředkovaně. Bylo by možné rozvíjet též úvahy o individuálních stylech u dětí,8 které by mohly navazovat na rozmanitá pozorování o někdy i značných individuálních rozdílech mezi dětmi v oblasti různých jazykových prostředků (srov. např. úvahy o tom, že některé děti preferují např. vyjadřování pomocí substantiv; např. Průcha, 2011). Zajímavé by mohlo být též sledovat individuální tendence ve využívání verbálních a neverbálních prostředků a možná i uvažovat o „neverbálním” stylu. Obecnější tendence stylistického vývoje dětských projevů by mohly být uchopitelné pomocí vybraného aparátu kognitivního přístupu k jazyku (např. Vaňková – Nebeská – Saicová Římalová – Šlédrová, 2005), zejména opozice „vlastní – cizí“. Očekáváme totiž postupný přechod od komunikace patrně stylově nediferencované (či diferencované pouze minimálně) k rozlišování komunikace ve známých situacích a se známými komunikanty („vlastní“) od komunikace v situacích dítěti méně známých a s komunikanty neznámými („cizí“). V počátečních fázích předpokládáme, že v rámci pólu „vlastní“ dítě bude komunikovat, zatímco v rámci 8
K teoretické problematice individuálního stylu srov. Mareš (2011).
14
Stylistická analýza a raná dětská řeč
pólu „cizí“ může komunikovat spíše méně či vůbec. S postupným vývojem se bude rozšiřovat oblast „cizích“ situací, v nichž dítě komunikuje, a obě oblasti se budou rozrůzňovat i vnitřně, dítě postupně ovládne rozmanité komunikační normy, normy různých žánrů, různé registry atd.
4 Závěrem Pokusili jsme se o úvahu o některých tématech možného stylistického pohledu na rané projevy dětí. Zvažovali jsme volbu vhodného teoretického aparátu, který by umožnil dětské projevy uchopit v jejich specifičnosti, a naznačili jsme i některá možná témata k dalšímu výzkumu, jako je např. otázka individuálních stylů či obecnější půdorys vývoje stylistického systému u dětí. Domníváme se, že rané dětské projevy by si rozhodně zasloužily soustředěnější badatelskou pozornost i z hlediska stylu a stylistiky, tj. hlediska alespoň v české lingvistice dosud spíše opomíjeného.
Seznam bibliografických odkazů: BEHRENS, H.: Corpus Analysis of Child Language. In: The Encyclopedia of Applied Linguistics. Ed. C. A. Chapelle. Chichester: Wiley-Blackwell 2013, s. 1214 – 1222. ČMEJRKOVÁ, S. – HAVLÍK, M. – HOFFMANNOVÁ, J. – MÜLLEROVÁ, O. – ZEMAN, J.: Styl mediálních dialogů. [Style of media dialogues.] Praha: Academia 2013. 314 s. HAUSENBLAS, K.: Text, komunikáty a jejich komplexy. [Texts, utterances and their complexes.] In: Od tvaru k smyslu textu. K. Hausenblas. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy 1996, s. 27 – 40. HOFFMANNOVÁ, J. – MÜLLEROVÁ, O. (eds.): Čeština v dialogu generací. [Czech in dialogues of generations.] Praha: Academia 2007. 455 s. CHLOUPEK, J. – ČECHOVÁ, M. – KRČMOVÁ, M. – MINÁŘOVÁ, E.: Stylistika češtiny. [Stylistics of Czech.] Praha: SPN 1990. 294 s. KAPALKOVÁ, S.: Vývin narativa v predškolskom veku. [Development of narrative in preschool age.] In: Logopaedica V. Ed. V. Lechta. Bratislava: LIEČREH GÚTH 2002, s. 34 – 38. KAPALKOVÁ, S. – SLANČOVÁ, D. – BÓNOVÁ, I. – KESSELOVÁ, J. – MIKULAJOVÁ, M.: Hodnotenie komunikačných schopností detí v ranom veku. [Evaluation of communication skills of early-aged children.] Bratislava: Slovenská asociácia logopédov 2010. 110 s. KARLÍK, P. – NEKULA, M. – RUSÍNOVÁ, Z. (eds.): Příruční mluvnice češtiny. [Reference grammar of Czech.] Praha: NLN 1995. 799 s. KESSELOVÁ, J.: Lingvistické štúdie o komunikácii detí. [Linguistic studies of child communication.] Prešov: Nauka 2001. 136 s. LEHEČKOVÁ, H.: Imperfect Language: How come? And so what? Slavica Helsingiensia, 2008, roč. 35, s. 123 – 132. MAREŠ, P.: Individuální styl – problém a řešení. [Individual style – problem and solution.] Stylistyka XX, 2011, s. 91 – 100. NINIO, A. – SNOW, C. E.: Pragmatic Development. Boulder – Oxford: Westview Press 1996. 222 s.
Registre jazyka a jazykovedy
15
PRŮCHA, J.: Dětská řeč a komunikace. [Child speech and communication.] Praha: Grada 2011. 193 s. SAICOVÁ ŘÍMALOVÁ, L.: Intertextualita v procesu osvojování: raná dětská řeč. [Intertextuality in the process of acquisition: early child speech.] In: Slovo a slovesnost, 2012, roč. 73, s. 345 – 365. SAICOVÁ ŘÍMALOVÁ, L.: Když začínáme mluvit... Lingvistický pohled na rané projevy česky hovořícího dítěte. [When we start talking... Linguistic analysis of early production of a Czech-speaking child.] Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy 2013. 218 s. SLANČOVÁ, D.: Reč autority a lásky: reč učiteľky materskej školy orientovaná na dieťa. Opis registra. [The speech of authority and love: nursery school child directed speech. A register description.] Prešov: Filozofická fakulta Prešovskej univerzity 1999. 278 s. SLANČOVÁ, D. (ed.): Štúdie o detskej reči. [Studies in child speech.] Prešov: Filozofická fakulta Prešovskej univerzity 2008. 355 s. SLANČOVÁ, D.: Vývinová socioštylistika – terra (takmer) incognita. [Developmental stylistics – terra (almost) incognita.] In: Súčasná jazyková komunikácia v interdisciplinárnych súvislostiach. Ed. V. Patráš. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela, 2004, s. 74 – 85. SLANČOVÁ, D.: Východiská interaktívnej štylistiky (Od eklektizmu k integrácii). [Bases of interactional stylistics (From eclecticism to integration).] In: Slovenská reč, 2003, roč. 68, s. 207 – 223. ŠEBESTA, K.: Korpusy češtiny a osvojování jazyka. [Corpora of Czech and the acquisition of language.] In: Studie z aplikované lingvistiky, 2010, č. 2, s. 11 – 33. VAŇKOVÁ, I. – NEBESKÁ, I. – SAICOVÁ ŘÍMALOVÁ, L. – ŠLÉDROVÁ, J.: Co na srdci, to na jazyku. [“What on the mind is on the tongue.“] Praha: Karolinum 2005. 343 s. VIKTOROVÁ, I.: Od sedmi do jedenácti. [From seven to eleven.] Praha: Karolinum 2009. 153 s. ŽIDOVÁ, E.: Komunikace dětí předškolního věku I – III. [Communication of pre-school children I–III.] In: Češtinář, 2006 – 2007, roč. 17, s. 5 – 15, 37 – 48, 73 – 84.
Resumé Stylistic Analysis and Early Child Speech The article is dedicated to selected aspects of stylistically oriented analysis of early child production and discusses the necessity of an adequate theoretical apparatus that would reflect specific features of early child production. The article is based on the author’s experience with a longitudinal study of language acquisition in Czech speaking children inspired by a project led by D. Slančová as well as by D. Slančováʼs works on interactional and developmental stylistics. The article outlines two possible approaches to the style of early child production: the interactional point of view that analyses the role of the child and his or her partner in the formation of the style of a dialogue, and a developmental point of view that studies changes of style influenced by the process of language acquisition in the child.
