…STVOŘITELE NEBE I ZEMĚ...+|+|+ JOB 38, Ž.104, Ř.1:20 Když vznikalo dávné a ctihodné vyznání víry křesťanů, asi nikdo netušil, že tak jasná a zásadní věc – stvoření světa - bude jednou natolik zpochybněno, že na světě bude žít množství lidí, kteří budou věřit, že Bůh není, nemůže být. A svět vznikl shodou nejrůznějších okolností. Někdy od doby osvícenství začíná podrobné zkoumání světa a docházení „na kloub“ zákonitostem přírody. Ještě já jsem vyrůstal ve školství sedesátých let, kdy nám bylo řečeno, že se vlastně o světě už všechno ví. Člověk je pouhá složitější bílkovina a vše na světě kolem nás se skládá z atomů, který se skládá z jádra, kolem kterého létají elektrony. Člověk letěl do vesmíru. A v tomto poznaném a probádaném světě přece už není místo pro Boha. Nakonec to potvrdil astronaut Titov, když prohlásil, že tam Boha neviděl. Mám za to, že pán Bůh posléze pyšným lidem otevřel oči, aby se setkali s tajemstvím jeho poznatelnosti. Právě v této době totiž lidské poznání překračuje jakousi hranici. Někdy od osmdesátých let se vědecké poznání a schopnosti násobí. Předtím vědecké poznání vypadalo, jakoby vystoupilo na vrchol a předpokládá, že z něj opanuje celý svět. Posléze na tomto vrcholu poznává, že vše je jinak, že před nimi je mnohem více nepoznaného a s každým dalším vrcholem nepoznaného přibývá. Jednotlivé buňky nejsou základní jednotky, ale složité světy sami o sobě připomínající rozsáhlou stavbu. Atomy se rozkládají na další a další částice – kvarky a další. Vesmír se nezdá tak nekonečný, jak vypadá a je v něm mnohem více neprobádaného ba až děsivého, jako jsou černé díry a temná hmota. A tam, kde se objevuje tajemství, nepochopitelnost, jinakost, bázeň před rozsáhlostí a poznání, že stále ještě nic nevím, tam to pro mě voní Bohem Stvořitelem, který je jiný, nepoznatelný, mocný a slavný Stvořitel. Člověk má otvírat dvě knihy o Bohu. Knihu stvoření a knihu Božího slova. Kniha stvoření je pro nás otevřená každý den: Nebesa vypravují o Boží slávě… (Ž. 19) Jeho věčnou moc a božství, ačkoli jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa jasně vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže jsou bez výmluvy. (Ř. 1:20) Je dobré žasnout i přemýšlet o Božím díle a žasnout nad ním. Dovolím si nyní připomenout několik biblických veršů, nad kterými jsem uvažoval v souvislosti s dnešním kázáním a které mě přiváděli k úžasu:
Země na pilířích V žalmu 104:5 vyznává žalmista, že Bůh zemi založil na pilířích, aby se nehnula navěky a navždy. Vždy jsem chápal tento verš jako jakousi obraznou básnickou řeč - země se přece otáčí kolem své osy a okolo slunce. Ale není země opravdu postavena na pilířích? Kdyby země byla o něco dál od slunce, než je, její povrch by byl chladnější, voda by byla trvale zmrzlá, život by tu neexistoval. Kdyby země byla o něco blíže slunci, život molekuly by se rozpohybovaly vazby mezi nimi by nebyly stabilní a život by opět nevznikl. Kdyby země byla menší neměla, by dosti gravitační síly, aby udržela svou atmosféru a dopadla by jako měsíc. Kdyby země byla naopak o něco větší, její atmosféra by zhoustla a slunce by neproniklo na náš povrch. Je až podivuhodné kolik nejrozmanitějších podmínek okolo zeměkoule musí být splněno, aby vznikl život. Země je založena na jakýchsi pilířích, byť ne kamenných. (A to nemluvím o Plankově konstantě, gravitační konstantě a rychlosti světla.) Někdo ji postavil přesně do té správné polohy a dal ji správnou velikost. A proto tu jsme a žijeme. Věřím v Boha, stvořitele nebe i země. Život v Boží knize V žalmu 139 čteme jiné žalmistovo vyznání: 16 Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal. Opět jsem vždy považoval tuto řeč za nádherné básnické vyjádření Boží moci. Když jsem před několika lety se zatajeným dechem poslouchal přednášku doc. Petra Hacha, dnes žel již zemřelého embryologa a děkana první lékařské fakulty v Praze, byl jsem opět zaskočen. Vyprávěl o vzniku (nejen) lidského života. Vajíčko i spermie v sobě obsahují jakýsi plán, zapsaný ve svazcích nukleových kyselin. Jde návod, kuchařskou knihu, plán který řídí souslednost biologických pochodů v našem těle až do smrti. Jakoby vše bylo zapsáno v Boží knize vložené do každé buňky. Popsal jsem to vše velmi zjednodušeně, ale podstata je nezkreslená: Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal. Věřím v Boha, stvořitele…. Svinutá a rozvinutá nebesa Před léty vyrazil odbor starší generace brněnského sboru na hvězdárnu, aby vyslechli přenášku místního odborníka o vesmíru. Byli mimo jiné seznámeni se současným poznáním vesmíru. Dodnes vzpomínám, jak byli zaskočeni dobře odůvodněnou představou astrofysiků o vesmíru, který vznikl kdesi na počátku, tak říkajíc z ničeho a který se stále rozpíná, asi jako jakýsi balónek. Na počátku, v čase 0 byl vesmír teoreticky nekonečně hustý, nekonečně horký a v té chvíli se začíná prudce roztahovat. A roztahuje se dodnes. Mezi fysiky se dodnes spekuluje, zdali nemůže někdy nastat jeho opětovné stažení se na počátek. Bratr kazatel stanislav Heczko tehdy připomněl verš z Písma, který se několikrát opakuje i my jsme jej četli. Ale já přečtu dnes nečtenou citaci z knihy Izaiáš: jako stan jsem roztáhl nebesa a položil základy země, (Iz. 51:16) nebesa se svinou jako kniha a všechen jejich zástup bude padat (Iz. 34:4)
A nyní bychom mohli pokračovat dalšími „zázraky přírody“, poukazovat na tzv. antropický princip, což je myšlenka upozorňující na to, že vesmír i příroda skutečně vznikala tak, aby na jeho konci přišel člověk. Už jen když se díváme na kapku rosy, jsme konfrontováni se zázrakem stvořitelské moci. Když se díváme na barevnou květinu, jsme konfrontováni se stvořitelskou mocí. Ale na konci této konfrontace je opět jen možnost věřit či nevěřit. Tedy rozhodnout se věřit či ne. Můj oblíbený fysik a popularizátor vědy prof. Petr Kulhánek, se ve svých přednáškách pohybuje tak říkajíc v těsné v těsné blízkosti Stvořitele. V rozhovoru pro deník prohlásil toto: Já se striktně držím fyziky postavené na experimentech a na tom, co je ověřitelné. Stephen Hawking kdysi řekl, že myšlenka Boha je zajímavá, ale v tom počátku pro ni nenašel místo. A tato myšlenka skvělého českého vědce nám jen potvrzuje, že víra v Boha není ověřitelná. Zůstává pouhou vírou, jejíž pravdivost si ověříme až po smrti. Do té doby věříme a máme i dobré důvody věřit. Z mého poznání je mnohem těžší věřit v pouhou náhodu než věřit v Boha. /Vy takovým blbostem věříte?/ Křesťan a stvoření Než se dostaneme k samému závěru nelze se nezastavit u vztahu křesťana k Božímu stvoření. Křesťan by měl oslavovat svého Stvořitele, za krásu stvoření. Měl by děkovat a chválit boha za kytky, mraky zvířata, stromy….. Vše krásné na tomto světě je odvozeno z přírody. Obloha se „neokouká“, je každou vteřinu jiná, jedinečná. Každý květ je jiný jedinečný. Byla stvořena pro naši radost. Můj kamarád Milan Hluchý má zálibu v motýlech. Má jimi doma zaplněnou celou místnost. Při jedné přednášce se zmínil o svém přemýšlení nad otázkou, proč Pán Bůh stvořil motýly tak krásné a rozmanité. Jistě někde je odpověď jednoduchá – mimikry, barva kůry stromů atd. Ale přesto u některých druhů jejich krása zůstává tajemstvím. Jeho odpověď je překvapivá – pro radost člověku. Radost ze stvoření a vděčnost za něj nádherně vyjádřil František z Assisi ve své Písni bratra Slunce: Modlitba sv. Františka z Assisi Nejvyšší, všemohoucí, dobrý Pane, tobě patří chvála, sláva, čest a každé dobrořečení. Náleží jen tobě, Nejvyšší, a žádný člověk není hoden vyslovit tvé jméno. Buď pochválen, můj Pane, spolu se vším svým stvořením, především s panem bratrem Sluncem, jenž je dnem a skrze něhož nám dáváš světlo. A on je krásný a září velikým jasem; tvým, Nejvyšší, je obrazem. Buď pochválen, můj Pane, za sestru Lunu a za hvězdy, na nebi jsi je stvořil jasné, vzácné a krásné. Buď pochválen, můj Pane, za bratra vítr, za vzduch a oblaka, za jasnou oblohu a každé počasí, jímž dáváš svým tvorům obživu.
Buď pochválen, můj Pane, za sestru vodu, která je moc užitečná, pokorná, vzácná a čistá. Buď pochválen, můj Pane, za bratra oheň, kterým osvětluješ noc, a on je krásný, veselý, silný a mocný. Buď pochválen, můj Pane, za naši sestru, matku Zemi, která nás živí a stará se o nás a vydává rozličné plody s pestrými květy a bylinami. Buď pochválen, můj Pane, za ty, kdo odpouštějí pro tvou lásku a snášejí křehkost a trápení. Blaze těm, kdo to snášejí pokojně, neboť tebou, Nejvyšší, budou korunováni. Buď pochválen, můj Pane, za sestru smrt těla, které žádný živý člověk nemůže uniknout. Běda těm, kdo zemřou ve smrtelných hříších; blaze těm, které nalezne ve shodě s tvou nejsvětější vůlí, protože druhá smrt jim neublíží. Chvalte mého Pána a dobrořečte mu, děkujte mu a služte mu s velkou pokorou. Měli bychom naše děti vést k poznání a radosti z přírody. Neměli bychom nazývat některá Boží zvířátka „fuj“. Z přírody bychom měli odezírat i Boží promlouvání k nám. Kdysi můj tatínek vedl dorostence k tomu, aby napsali svá podobenství z přírody. Vše shrnul do malé knížky, kterou nazval Kázání z meze“. V podstatě malé děti do ní napsali svá pozorování života i přírody a spojili je v jedno. Dělejme to také. Učme se z přírody žít. Křesťan by měl vždy stát na straně Božího stvoření a měl by ho bránit. Je hlavou, korunou vládce stvoření. Jak pro nás nádherně objevil tuto pravdu prof. Jan Heler, má být především pastýřem, zahradníkem, správcem svého stvoření.
Kristovský rozměr přírody: On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.(kol.1:16) V Kristu se zjevila milost a odpuštění pro každého člověka. A tato milost byla na počátku světa. To, že žijeme je velká milost a příležitost, kterou nám Pán Bůh dal. Život sám o sobě má povahu milosti. Je darem. Velkým darem. Jde nyní o to, jak s ní naložíme. Nauč nás počítati dnů našich. Ale může se stát, že našim životem naložíme špatně, že záměr Stvořitele pokazíme, darem pohrdneme: Opustí-li jeho synové můj zákon, nebudou-li žít podle mých řádů, 32 budou-li má nařízení znesvěcovat, nebudou-li dbát mých přikázání, 33 ztrestám jejich nevěrnosti metlou a ranami jejich nepravosti, 34 ale svoje milosrdenství mu neodejmu, nezradím svou věrnost, 35 neznesvětím svoji smlouvu, nezměním, co splynulo mi ze rtů. 36 Jednou jsem přísahal na svou svatost. Tuto smlouvu zpečetil tím, že se Bůh stal člověkem, stvořitel se stal stvořením, aby ukázal svou lásku k nám a zpečetil, prohloubil a potvrdil smlouvu od stvoření světa. V Pánu Ježíši se nabízí možnost nového narození a nového stvoření, nového života. Je to velké tajemství, kterého se dotýkáme každou neděli a každou minutu našeho života. Nechceš i ty se přidat k těm zástupům, kteří spojili
svůj život s Kristem, stali se novými stvořeními a bojují o to, aby toto nové stvoření bylo v jejich životě skutečností. Třeba se nám to tolik nedaří, ale je s námi od Stvoření světa Kristova milost a odpuštění. Amen.
