Německá gramatika Die deutsche Grammatik STUFE 1
v2006-01-31, 2
Die neuste Version finden Sie immer auf Vždy nejnovější verzi naleznete na http://www.gml.cz/predmety/nemcina/
Der Autor Die deutsche Redaktion GML Die Kontrolle Helmut Wanka
Německá gramatika / Die deutsche Grammatik – STUFE 1
2/7
1) Podstatná jména (Nomen) Rody podstatných jmen: a) Rod mužský (př. Mann) - určitý člen – der (ten) - neurčitý člen – ein (jeden, nějaký) b) Rod ženský (př. Frau) - určitý člen – die (ta) - neurčitý člen – eine (jedna, nějaká) c)
Rod střední (př. Kind) - určitý člen – das (to) - neurčitý člen – ein (jedno, nějaké)
Čísla podstatných jmen: a) jednotné - viz. Rody podstatných jmen b) množné - v množném čísle mají podstatná jména všech rodů člen die (die Männer, die Katzen) - množné číslo neurčitého členu neexistuje - množná čísla podstatných jmen bychom se měli učit s podstatným jménem
Skloňování podstatných jmen: a) číslo jednotné všech rodů v pořadí členů: určitý/neurčitý Pád 1. 2. 3. 4.
Rod mužský der / ein Mann des / eines Mannes dem / einem Mann den / einen Mann
Rod ženský die / eine Frau der / einer Frau der /einer Frau die / eine Frau
Rod střední das / ein Auto des / eines Auto dem / einem Auto das / ein Auto
b) číslo množné všech rodů společně (zde rod nerozlišujeme) Pád 1. 2. 3. 4.
Člen určitý die Hunde der Hunde den Hunden die Hunde
2) Slovesa (Verben) Rozdělení sloves: a) Pravidelná (slabá) - slovesa, která nemají ve 2. a 3. osobě jednotného čísla změnu kmenové samohlásky a v perfektu (složeném minulém čase) přidáme koncovku –t nebo –et př. malen, suchen, machen, zeichnen, leben, drucken atd. i.
Přítomný čas př. machen (dělat) ich mache wir machen du machst ihr macht er macht sie machen
Německá gramatika / Die deutsche Grammatik – STUFE 1 ii.
3/7
Perfektum (složený minulý čas) - tvoříme ho pomocným slovesem (haben, sein) + příčestí minulé použitého slovesa - tento minulý čas používáme v běžné hovorové řeči a v dopisech př: ich habe gemacht (dělal jsem) Vyskloňujeme příslušné pomocné sloveso (nyní haben) a k slovesu významovému přidáme před sloveso macht předponu ge- a dodáme koncovku –t). Předponu – ge nepoužíváme, když má sloveso neodlučitelnou předponu (ent-, ver, zer, be, ge- atd.) nebo když je zakončeno na –ieren. př. wir haben telefoniert (telefonoval jsem) U sloves, která vyjadřují pohyb, tak používáme většinou pomocné sloveso sein. př. ich bin gewandert (cestoval jsem) Když má sloveso odlučitelnou předponu: př. einkaufen (nakupovat) Ich kaufe ein (nakupuji) Ich habe eingekauft – nakupoval jsem – předponu ge- dáme mezi odlučitelnou předponu slovesa a sloveso
iii.
Préteritum (jednoduchý minulý čas) -tvoříme ho tak, že do kmene slovesa vhodně vložíme písmeno –t - tento minulý čas používáme v souvislých vyprávěních nebo ve slohových pracích př. machen – machten malen – malten - časujeme ho pak podobně jako v přítomném čase až na rozdíl, že ve třetí osobě jednotného čísla odpadá koncovka –t př. machen (dělat) ich machte du machtest er/sie/es machte
wir machten ihr machten sie machten
b) Nepravidelná (silná) - slovesa, která mají ve 2. a 3. osobě jednotného čísla změnu kmenové samohlásky a v perfektu (složeném minulém čase) koncovku –en c) př. schreiben, rufen, lesen, geben, nehmen atd. i.
ii.
Přítomný čas ich lese du liest er/sie/es liest
wir lesen ihr lest sie lesen
Perfektum (složený minulý čas) - tvary příčestí se musíme naučit nazpaměť - příčestí má koncovku –en - platí stejná pravidla jako u pravidelných sloves př. nehmen (vzít, brát) ich habe genommen (vzal jsem)
Německá gramatika / Die deutsche Grammatik – STUFE 1 iii.
4/7
Préteritum (jednoduchý minulý čas) - tvary préterita se musíme naučit nazpaměť - časujeme stejně jako préteritum pravidelných sloves př. nehmen (vzít, brát) ich nahm du nahmst er/sie/es nahm
wir nahmen ihr nahmt sie nahmen
d) Pomocná - následující tři (haben, sein, werden) jako plnovýznamová: 1) Haben (mít – vlastnit) přítomný čas ich habe wir haben du hast ihr habt er/sie/es hat sie haben
préteritum ich hatte wir hatten du hattest ihr hattet er/sie/es hatte sie hatten
perfektum ich habe gehabt -skoro se nepoužívá 2) Sein (být) přítomný čas ich bin wir sind du bist ihr seid er/sie/es ist sie sind
préteritum ich war wir waren du warst ihr wart er/sie/es war sie waren
perfektum -ich bin gewesen 3) Werden (stát se) -podrobněji ve stufe 2 e)
Způsobová (modální) - vyjadřují způsob, většinou spojeny s dalším slovesem 1. 2. 3. 4. 5. 6.
dürfen (smět) wollen - chtít wissen - vědět können – umět, moci sollen – mít (povinnost) mögen – mít rád (v podm.způsobu möchten – chtít)
Přítomný čas způsobových sloves: dürfen wir dürfen ihr dürft sie dürfen
wollen ich will wir wollen du willst ihr wollt er/sie/es will sie wollen
wissen ich weiß wir wissen du weißst ihr siest er/sie/es weiß sie wissen
können ich kann wir können du kannst ihr könnt er/sie/es kann sie können
möchten ich möchte wir möchten du möchtest ihr möchtet er/sie/es möchte sie möchten
sollen ich soll du sollst er/sie/es soll
ich darf du darfs er/sie/es darf
wir sollen ihr sollt sie sollen
Německá gramatika / Die deutsche Grammatik – STUFE 1 Rozkazovací způsob sloves a) 2 os. č.j. - tvoříme tak, že z druhé osoby č.j., odtrhneme zájmeno du a ze slovesa odebereme koncovku –st .Podle výslovnosti můžeme někdy přidat koncové –e. př. dělej!- Mach(-e)! b) 1 os. č.mn. - tvoříme tak, že z první osoby č.mn, přehodíme sloveso a zájmeno wir př. dělejme! – Machen wir! c) 2.os č.mn. - tvoříme tak, že z druhé osoby č.mn., odtrhneme zájmeno ihr př. dělejte ! – Macht! d) Vykání - přehodíme zájmeno Sie se slovesem př. Machen Sie!
3) Pořádek slov ve větě hlavní a) Věta oznamovací - sloveso v určitém tvaru musí být vždy na druhém místě věty podmět je na prvním nebo na třetím místě Nejčastější stavba: Ich habe heute den Hut. – Mám dnes klobouk. Heute habe ich den Hut. – Dnes mám klobouk. b) Věta tázací - přísudek vždy předchází podmět i.
s tázacím zájmenem je přísudek (=sloveso) na druhém místě Was hast du? Worum geht es?
ii.
bez tázacího zájmena je přísudek na prvním místě Hast du den Hut? Machst du es gern?
c)
Pořádek slov ve větě se způsobovým slovesem - platí stejná pravidla, jenom každé další sloveso ve větě je v infinitivu na konci věty př. Musím ještě přečíst noviny. – Ich muss noch die Zeitung lesen.
4) Zájmena přivlastňovací mein můj dein tvůj sein jeho ihr její unser naše euer vaše Ihr Vaše (vykání)
5/7
Německá gramatika / Die deutsche Grammatik – STUFE 1
6/7
- skloňujeme jako člen určitý u podstatných jmen př. s mými psi – mit meinen Hunden (mit – 3. pád., mn.č.: psi – den Hunden) př. bratr jejího přítele – der Bruder ihres Freundes (2. pád, j.č.: jejího přítele - ihres Freundes)
5) Zájmena a) Zájmena osobní (skloňování) 1. 2. 3. 4.
ich mir mich
du dir dich
er ihm ihn
sie ihr sie
es ihm es
wir uns uns
ihr euch euch
sie ihren sie
př. k němu – zu ihm (zu se třetím pádem, třetí pád od „on“ (er) – ihm) b) Zájmeno „man“ -používá se, když neznáme podmět – něco se musí, má -chová se jako zájmeno es – nahrazuje ho př. Musí se číst. – Man muss lesen. 6) Předložky - v němčině se často setkáváme s předložkami, ty se však pojí s různými pády zájmena se 3. a 4. a) se třetím pádem aus bei mit nach von zu
z, ze u, při s, se po, do od k, ke
př. ke stolu – zu dem (einem) Tisch b) se 4. pádem durch für gegen ohne um
skrz, přes pro, za proti bez o, okolo
př. bez psa – ohne den (einen) Hund c) se 3. i 4. pádem auf in unter über zwischen
na v, do pod nad mezi
3. pád – odpovíme si na otázku KDE? WO? 4. pád – odpovíme si na otázku KAM? WOHIN? př. na stůl (kam – 4. pád) – auf den Tisch na stole (kde – 3. pád) – auf dem Tisch
Sie Ihren Sie
Německá gramatika / Die deutsche Grammatik – STUFE 1 7) Věty vedlejší - Podobně jako v češtině jsou věty vedlejší. - Nejčastěji je uvozují spojky (weil-protože, dass-že, wenn-když, als-když). Pořádek slov: a) věta hlavní + věta vedlejší -ve větě vedlejší je po spojce podmět a sloveso v určitém tvaru na konci věty př. Ich bin zu Hause, weil ich krank bin. b) věta vedlejší + věta hlavní -předchází-li věta vedlejší, začíná věta hlavní slovesem v určitém tvaru Př. Weil ich krank bin, bin ich zu Hause.
8) Vazba „es gibt“ - používá se ve smyslu být, existovat, vyskytovat - nahrazuje sloveso sein - je nesklonná -používá se v přítomném čase a v préteritu (es gab) - je se 4. pádem př. Es gibt viele Möglichkeiten. – Jsou různé možnosti. Es gab einen Hund, der…- Byl (ve smyslu „existoval“) pes, který….
7/7
