Studijní opora pro samostudium Politická ekonomie Cíl předmětu: Cílem předmětu je seznámit studenty se základními pojmy a přístupy disciplíny politická ekonomie, a to jak v historickém pojetí, tak v kontextu současného chápání. Studium předmětu se opírá o teorie politické ekonomie a učí studenty chápat ekonomické a politické souvislosti hospodářského vývoje jednotlivých zemí v procesu současné globalizace a pracovat s ekonomickými daty a analyzovat případné dopady politických rozhodnutí na ekonomickou situaci, zároveň si i vědomost vzájemnou determinaci politiky a ekonomiky v rámci celospolečenského vývoje.
Charakteristika předmětu: Předmět má ve výuce doplňkový charakter, zejména ve vztahu k předmětům dějiny ekonomických teorií, makroekonomika a mezinárodní ekonomické vztahy. Upozorňuje studenty především na souvislosti a vzájemnou determinanci ekonomik a politik v jednotlivých státech a dále se zaměřuje především na kontext vývoje státních ekonomik v procesu celosvětové globalizace, s přihlédnutím k vývoji v našem geoprostoru. Předmět je interdisciplinární a odkazuje se k dalším výukovým tématům, která doplňuje, rozvádí v širších souvislostech nebo prohlubuje.
Definice základního pojmu: Dnešní vymezení pojmu politická ekonomie se odkazuje k určité mnohoznačnosti, která se snaží vyjádřit, popsat a analyzovat vybrané
ekonomické, politické a také sociální jevy včetně jejich vzájemné determinace. V kontextu zejména 18. a 19. století se tento pojem užíval v rámci celého pojetí klasické ekonomie. Později se vymezily jako samostatné disciplíny jak ekonomické, tak politické vědy, přesto je vzájemné ovlivňování ekonomiky a politiky stále silně vnímáno a studováno, např. v tzv. moderní politické ekonomii nebo v politické ekonomii mezinárodních vztahů, které se profilují v rámci interdisciplinárního zkoumání souvislostí mezi především ekonomickými a politickými jevy v globálním prostředí. V užším historickém pojetí se politická ekonomie představuje jako vědní disciplína zaměřená především na zkoumání způsobů, cest a metod vytváření bohatství jednotlivých států. Samotný termín politická ekonomie se poprvé objevil ve Francii v roce 1615 a jeho definice pochází od Antoinea de Montchrétiena. Mezi čelné představitele historické politické ekonomie řadíme mimo jiné Adama Smitha, Davida Ricardo, Karla Marxe, Thomase Malthuse a ve vídeňském prostředí např. Josepha von Sonnenfeldse.
Výuková témata 1. Úvod do teorie politické ekonomie, základní definice – historická a současný pohled na výklad pojmu, základní pojmosloví oboru a ekonomické systémy. 2. Základní přístupy v historickém proudu času – klasický přístup, marxistický přístup, keynesiánský přístup, hlavní představitelé. 3. Politicky nejdůležitější ekonomické oblasti – základní pojmy a teze. Makroekonomická analýza – zkoumání a využívání národního účetnictví a interpretace procesů v ekonomice. 4. Hospodářská politika v otevřené ekonomice, charakteristika, nástroje, cíle a úkoly. Hospodářská politika státu optikou (celosvětové) krize. 5. Mezinárodní (globální) politická ekonomie, úvod do problematiky a charakteristika hlavních sledovaných oblastí. Důsledky globalizace pro další možné ekonomické i politické vývojové trendy.
Jednotlivé výukové bloky:
1) ÚVOD DO POLITICKÉ EKONOMIE, ZÁKLADNÍ PŘÍSTUPY
Ekonomie jako společenská disciplína zkoumá společenskou realitu hospodářského vývoje společnosti a vztahy mezi lidmi na základě jejího ekonomického vývoje. Jako ekonomická věda je interdisciplinární, využívá i poznatků psychologie, sociologie, demografie, historie, managementu a marketinku, práva, politiky a zejména filosofie. Abstrahuje konkrétní hospodářské a společenské procesy a nalézá zákonitosti vývoje hospodářství a jejich změn v konkrétních časových, místních a sociálních souvislostech.
Pro každý vývojový ekonomický stupeň ekonomiky je rozhodující analyzovat odpovědi na 3 základní otázky: 1) co a kolik se má ve společnosti vyrábět 2) jak vyrábět- technologie a využití základních výrobních faktorů, práce, kapitál, jež se konkretizují a modifikují v jednotlivých etapách a časových souvislostech a podle přírodních podmínek konkrétních ekonomik. Pojem produkční schopnosti země. 3) jak se rozdělí to, co bylo vyrobeno, kdo, jak a kolik a jakým způsobem získá vyrobené - vytvořené statky a služby EKONOMICKÉ SYSTÉMY se vyvíjejí od nejstarších ekonomických hospodářství k modernějšímu nikoliv náhodně, ale v závislosti na rozvoji materiálních a společenských podmínek, kterými společnost disponuje a které podmiňují a utvářejí její politickou formu a uplatnění jednotlivých společenských skupin a tříd.
Historicky se vytvářely 3 základní systémy: 1) ZVYKOVÝ SYSTÉM
- nejstarší ekonomické uspořádání založeno na
kmenových vztazích a dělbě práce přirozené a ekonomické uvnitř malých skupin 2) PŘÍKAZOVÝ SYSTÉM - otrokářství, diktatury novověku, je založený na moci a rozhodování relativně úzké skupiny lidi, kteří různými způsoby příkazu a nátlaku rozhoduji základní ekonomické otázky - co, jak, pro koho, kde, čím, za kolik, kdy se bude vyrábět a jak produkovat produkt výrobků a služeb a jak rozdělovat výrobky a služby mezi členy společnosti. Z ekonomického hlediska je to stejné, ať rozhoduje elita komunistického hospodářství a jejich politická strana nebo ozbrojená klika ve fašistických státech.
3) TRŽNÍ SYSTÉM - výrobci a spotřebitelé, nabídka a poptávka ve společnosti po statcích a službách při dělbě práce jsou propojeni výhradně trhem a tržními zákony vztahů nabídky, poptávky, ceny a v jejich důsledku jsou motivováni k naplnění požadavků poptávky na trhu. Zpeněžení nabízených výrobků a služeb na trhu přináší výrobcům (poskytovatelům) úhradu společensky nutných produkčních nákladů a zisk. Ten je využíván k osobní spotřebě a reinvestování a modernizaci po odvodu příslušné části zisku státu podle daňových předpisů. Státy využívají prostředky z daní ze zisku a z celého daňového a odvodového systému k financování mandatorních výdajů v rámci své fiskální politiky a zákonných opatření. V praxi jsou v historickém vývoji (příkazový a tržní systém) 2 krajní hranice v ekonomice a jednotlivé ekonomické systémy využívají jejich prostupnost. Zákony a pravidla rozdělování produktu prostřednictvím státního rozpočtu představují v tržním systému prostupnost a vzájemné ovlivňování a interakce mezi politikou a ekonomikou. V novověku jsou proporční systémy odvozovány vztahy mezi pravicově orientovanými a levicově orientovanými členy společnosti a následně prostřednictvím voleb mezi levicí a pravicí v parlamentu a vládě a mezi způsoby formování a ovlivňování hospodářské politiky státu a následně vývoje sociální a kulturní situace ve společnosti. Proto formování odpovědí na 3 základní otázky a nastavování konkrétní podoby proporcí základního systému souvisí primárně i s politickou situací a stupněm společensko-politického vývoje. Klíčová slova výukového bloku: ekonomie, politická ekonomie, ekonomický systém, vývojový stupeň ekonomiky Kontrolní otázky: -
Jak byste definovaly historické pojetí pojmu politická ekonomie?
-
Jak se liší pojetí pojmu politická ekonomie v dnešní době?
-
Jaké jsou základní otázky a parametry pro hodnocení ekonomického stupně vývoje v konkrétní společnosti?
-
Jaké typy ekonomických systémů znáte a jak byste popsali jejich parametry a charakteristiky?
2) HISTORICKÝ PŘÍSTUP K TEORII A PRAXI POLITICKÉ EKONOMIE
Dějiny ekonomických teorií v Evropě sahají až do starověku, zejména antického Řecka jako kolébky evropské civilizace. Probíhá neustálý spor o žádoucí povahu a charakteristiku pojmu blaha – blaženost v obci, ve smyslu blaho obecné a individuální; dnes se v tomto kontextu objevují pojmy osobní iniciativa a bohatství a sociální stát. PLATON svou představou o rovnosti potřeb a koordinaci ve výrobě a spotřebě anticipuje představu sociálního státu, v jisté nadsázce až komunismu v jeho utopické formě. ARISTOTELES staví soukromé vlastnictví jako nutnou podmínku individuální aktivity a blaženost v obci vidí jako podstatnou podmínku pro pojetí šťastného života v období antiky. Individuální blaho realizováno podle EPIKUROVA principu hedonismu představuje maximum slasti a minimum strasti. Zde je začátek pojetí ekonomického člověka.
18. a 19. stol. - Klasická ekonomická škola novověku je představována důrazem na rozvoj trhu na základě dělby práce, která je považována za tvůrce rozvoje společnosti a ekonomiky.
Adam Smith (1723-1790) v díle Původ bohatství národů konstatuje, že ekonomika roste tím, že jednotliví výrobci sledují vlastní prospěch. Směnou na trhu získáváme své životní potřeby. Počínání člověka pro vlastní prospěch je vedeno ,,neviditelnou“ rukou trhu (nabídka, poptávka, cena). Bohatství ve společnosti je životní úroveň rodin podněcovaná individuální motivací, vynalézavostí a inovacemi s cílem získání zisku. Cena se skládá ze mzdy, renty a zisku. Adam Smith je zakladatelem moderní ekonomie, kterou v zásadách koncipoval jako profesor ekonomiky v Glasgow. Ve svém díle, které je dnes hlavní ideovou oporou pravicových směrů politických stran a vlád a pravicových ideologií i v současném světě, hlásal, že ekonomika se vyvíjí prostřednictvím trhu a to tak, že v trhu na straně nabídky i na straně poptávky vystupují jednotlivci a skupiny, které pomocí tržního aktu sledují vlastní prospěch. Směňujeme na trhu a získáváme tak jako protihodnotu své životní potřeby, jako obyvatelé prodáváme v nabídce a posléze ve spotřebě svoji práci, pracovní sílu, své znalosti, schopnosti, dovednosti, kompetence a získáváme mzdu a další odměny zejména v peněžní formě a v jiných žádoucích stimulačních formách odměny. Jako firmy a další subjekty nabízíme na trhu své výrobky a služby ve značně konkurenčním prostředí a jako protihodnotu firmy získávají peněžní prostředky a další zdroje pro opakovanou a rozšiřovanou produkci. Vlastní zájem aktérů na trhu je silnější motivací než lidumilství a teorie sociálních charit. Počínání člověka i firem je vedeno principy trhu (nabídka, poptávka, cena). Bohatstvím společnosti je dosažená životní úroveň rodin a dnes bychom dodali reálný životní styl a životní zajištění. Podněcování individuálních motivací a inovací je přínosem pro jednotlivce a rodinu. Dělba práce a trh je hlavním původcem a zdrojem veřejného blahobytu, nikoliv množství zlata a stříbra. Hlavní silou rozvoje ekonomiky je tedy sledování vlastního zájmu jednotlivců, rodin i firem. Koordinujícím nástrojem rozvoje ekonomiky je trh, který ovlivňuje jak nabídku, tak poptávku po
produktech a službách prostřednictvím přelévání peněz mezi výrobními a spotřebními aktéry v určitém režimu cen; dochází tak k rozvoji nebo útlumu výroby a poptávky po jednotlivých výrobcích a službách a zpětně i k rozvoji nebo útlumu firem a odvětví. Cena se skládá ze mzdy, renty a zisku a je místně a časově podmíněna a výrazně na výši ceny působí konkurence. Trh, aby plnil své poslání, musí být volně přístupný ve všech faktorech a složkách jako jsou např. trh práce, úroky, nájemné z půdy, stanovení ceny a tím i zisku. Zisk je závislý na úrokové míře, která tvoří spodní hranici zisku při jakémkoli investování a jakékoli produkci. Zisk musí být větší než úroková míra, což je základem podnikatelské aktivity. Dokonalý trh s dokonalou konkurencí tvoří tržní cenu.
Komentář k základním tezím díla: Tato skutečnost v reálu vlastně neexistuje, dokonalá konkurence se objevuje pouze u marginální části produktů a služeb. Ve většině nabídky na trhu se projevují monopolizující vlivy vyplývající jak z objemů nabídky a výrobního a produkčního potenciálu nabízejících subjektů, tak i z monopolizujích vlivů na straně poptávky zejména u státních a státem konzumovaných služeb. Společnost se dnes brání těmto monopolizujícím vlivům především antimonopolními zákony, zákony o volné soutěži a konkurenci a u státních zakázek jejich zveřejňováním a sledováním plnění podmínek. U netransparentních zakázek, zejména u státních zakázek a jiných smluv často dochází k tzv. tunelování, t.j. úniku zisku a daní ve prospěch soukromých osob a firem.
Thomas Robert Maltus ( 1766-1834) - dílo Pojednání o principu populace -
konstatuje, že nekontrolovatelná porodnost vede k růstu
obyvatelstva geometrickou řadou, zatímco zdroje potravin rostou jen aritmetickou řadou. Války, hladomory a vyhladovění jsou přírodní a společenskou regulací poměrů potřeby a dotace potravin a životních potřeb. Politika války tedy reaguje na ekonomickou skutečnost, jejíž
možnosti řešení přesáhly, vzhledem k uvedeným vlivům, možnosti jedné konkrétní společnosti či národa.
Karel Marx (1818-1883), německý filosof, historik, ekonom, zkoumal vývoj dějin a ekonomických formací na základě historického materialismu. Závěry zkoumání definoval v tom, že změny ve společnosti tkví ve výrobě statků a služeb a jejich rozdělování, nikoliv v idejích. Stěžejní dílo KAPITÁL hlásá závěry, že kapitalismus tvoří 2 antagonistické třídy - buržoasie a proletariát. Konstantní kapitál - stroje, budovy zařízení - jen přenášejí svoji hodnotu amortizací do výrobku, produktu. Variabilní kapitál - živá námezdní práce je vyplacena méně (níže), než vytváří hodnotu a tak vzniká nadhodnota realizovaná v ceně prodaných výrobků i služeb a jeví se jako zisk z kapitálu. Mzdou je oceněna hodnota příslušné pracovní síly v cenách nutných k zakoupení životně nezbytných faktorů (obydlí, obživa, vzdělání, rodina a výchova dětí). Nadhodnotu vytváří nezaplacená práce, tu si přivlastňuje kapitalista ve formě zisku. Konkurence mezi kapitalisty vede ke koncentraci a modernizace výroby, vytlačování lidské práce a k nezaměstnanosti. Vznikají sociální střety, až proletářská revoluce, která přemění vlastnictví výrobních prostředků a převede je do rukou proletariátu. V politice vzniká diktatura úzké skupiny zejména jedné politické strany ve všech oblastech ekonomiky a života. Komentář: Tento systém, tzv. socialismus, se historicky neosvědčil a společnost se vrací k běžným tržním vztahům na základě kapitalistického systému obohacenému o sociální a ekonomické aspekty a péči o rozvoj života všech věkových a sociálních vrstev společnosti.
Počátek 20. stol. - Keynesiánský směr v ekonomice
představuje snahu o zachování ekonomického růstu řešením nezaměstnanosti cestou intervence státu, zadávání státních zakázek a aktivit. Tím se zmenšuje růst nezaměstnanosti a zlepšují se životní podmínky, omezuje se krize. Základní teze říká, že je to dobré využití státních rozpočtových zdrojů v odpovídajících investicích, neboť z krize v hospodářství je možné se proinvestovat. Keyness (1886-1946) - britský ekonom v díle Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz sledoval hlavní ekonomické otázky moderního tržního hospodářství. Zkoumal chování 2 hlavních aktérů na trhu, t.j. domácností a firem. Domácnosti představují spotřebu a záměrné spoření a zároveň hlad po práci a na trhu vystupuje jako fenomén nezaměstnanost v určitých fázích ekonomického cyklu. Firmy naopak postupnou technologizací a novými přístupy vytvářejí pro trh nadprodukci výrobků a služeb, což má za následek omezení spotřeby práce, propouštění zaměstnanců se sociálními dopady na domácnosti, neboť úbytkem mezd a odměn za práci klesá jejich koupěschopnost a tím poptávka po zboží a službách na trhu. Krajní situací je potom zavírání a bankrot firem, pokles produkce a konkurenceschopnosti jednotlivých odvětví a států, které pociťují výrazný nedostatek peněžních prostředků pro své ekonomické a sociální programy a účely. Krizové jevy jako nezaměstnanost, relativní přebytek zboží, nedostatek koupěschopné poptávky, likvidace zásob zboží až po výprodeje a bankroty firem ohrožují ekonomiku státu. Monopoly brání pružnosti cen a mezd, omezují mzdová dojednání se zaměstnanci a odbory a všestranně podporují zásady pravicové politiky restrikce výdajů a státních a odvětvových škrtů zejména na sociální účely a rozvoj veřejných služeb. Keyness jako východisko z této situace požaduje podporu investic vládou i za cenu deficitu státního rozpočtu. Zisky z investování a výsledná
produkce v budoucnosti uhradí náklady a dluhy a přinesou peníze a prostředky do státního rozpočtu. Podpora investování podnítí vyšší nastartování ekonomiky, vytvořené zboží a služby zaplatí dluh a podaří-li se vybrat daně (a dnes současně vylučovat tunelování firem a státního rozpočtu a úniky daní), ekonomika se bude zlepšovat. Keynessiánci používají metaforu, že národní hospodářství je jako automobil, na jednom pedálu je napsáno vyšší státní výdaje a nižší daně a na druhém pedálu – brzdě - nižší státní výdaje a vyšší daně. Komentář: V reálu je keynessiánské učení hlavní programový postulát levicově orientovaných politických stran a levicových vlád, které v konkrétních podmínkách se snaží ubránit pravicovým tendencím restrikce sociálních výdajů států a i výdajů na obecný rozvoj jako je např. podpora školství, rozvoj infrastruktury, péče o životní prostředí, sanace kulturních památek a péče o kulturní hodnoty. V dnešní době aplikace keynessiánských směrů u levicově orientovaných vlád představuje zejména opatření proti růstu nezaměstnanosti a jejímu snižování, u nás je např. vyhlášena politika aktivní zaměstnanosti a vytváření reálných pracovních míst jak pro současné zaměstnané, tak zejména pro nejzranitelnější segmenty uvnitř skupin nezaměstnaných t.j. segmenty zdravotně handikepovaných v produktivním věku, dále pro skupinu absolventů středních a vysokých škol před prvním zaměstnáním, pro skupinu žen, které ztratily pracovní místo v důsledku mateřské dovolené a pro skupiny pracovníků před důchodem, kteří obtížně hledají zaměstnání, jak z hlediska jejich pracovní výkonnosti, tak z hlediska jejich kompetencí, i když tito pracovníci disponují bohatstvím pracovních zkušeností a návyků i bohatstvím solidárnosti ve formách spolupráce s mladšími kategoriemi spolupracovníků.
Základní otázky vzájemné determinace ekonomiky a politiky v kontextu historického vývoje V celém toku evropských a světových dějin se projevuje jako kardinální činitel vývoje vztah zákonitostí výrobně ekonomických procesů (výroby, rozdělování, směny, spotřeby) a navazujících společenských procesů vývoje hospodářství a jeho změn v konkrétních časových, místních a sociálních souvislostech jednotlivých společností a národů. V praktickém životě v toku historického času je tento vztah charakterizován formou vstupů ekonomických faktorů (práce, půda, kapitál, know how) do ekonomických procesů, způsobem jejich využívání z hlediska morálky, práva a právních a zákonných norem společnosti. Dále formou výstupů z ekonomického procesu, který je vždy základem existence, vývoje a rozvoje společnosti a hodnocením využití výstupů z hlediska rozdělování a přivlastňování formy vytvořeného národního důchodu – dnes definovaného jako HDP, HNP. Trvalé, historické a současné propojení ekonomiky a politiky formou státu a státních institucí a všech vládnoucích institucí a vzájemné propojování vlivu státu a politiky a politických stran v každé jednotlivé etapě vývoje společnosti tvoří osu historického a ekonomického a společenského vývoje území, regionu, zemí. V současné době je osou současného kontinentálního i světového vývoje proces globalizace. Ekonomický faktor podněcuje vládnoucí politickou elitu na různých stupních vývoje ekonomiky a politiky národů, oblastí, regionů a států a uskupení států, k politickým rozhodnutím buď kooperace a spolupráce nebo naopak k izolaci nebo až násilnému či válečnému rozhodování k získání základních ekonomických zdrojů, t.j. půda, práce, kapitál - a tím ke stagnaci nebo vývoji národního hospodářství různých lokalit nebo států. Určitá politická rozhodnutí vládnoucích elit v tom kterém historickém období a společenském kontextu mohou výrazně přispět k rozvoji ekonomiky a využití ekonomických zdrojů směrem k pozitivnímu rozvoji celé společnosti a vytváření jejího bohatství. Nevhodná a nedomyšlená
rozhodnutí, (dnes bychom řekli bez analýzy a uvážení důsledků a vlivů), vedou k zastavení nebo k výraznému zpomalení vývoje příslušné ekonomiky a v důsledku k vytváření silných a slabých aktérů vývoje rozhodujících o ekonomice a bohatství země. Vidíme to i v historickém vývoji jednotlivých států a oblastí a zobrazuje to i vývoj jednotlivých teorií a teoretických návazností v rámci discipliny politické ekonomie. Příkladem propojení ekonomických a politických aspektů v historii je např. rozvoj vzniku moderních koloniálních mocností, oplývajících zdroji námořní výzbroje a vojenských sil, který znamenal rozvoj koloniálního systému ve světě a v důsledku jeho využívání světového bohatství k ustavení bohatých a chudých států a společností. Zejména dominance v historii politiky rozšiřování území a získávání zdrojů při současném růstu ekonomiky a bohatství koloniálních mocností a naopak kořistnického využívání zdrojů přírodního bohatství a práce podřízených koloniálních zemí se dodnes projevuje ve faktorech rozvinutého a nerozvinutého světa. Tato skutečnost bohatých a chudých zemí a společností i při zřeteli sociální diferenciace ekonomických vrstev v každé společnosti, je dodnes ve světě důležitým zdrojem sociálního a politického napětí, nepokojů a střetů, i když tyto střety mají formálně jiný vnější ráz např. náboženský, etnický, politický.
Klíčová slova výukového bloku: dělba práce, trh, nabídka a poptávka, veřejný blahobyt, cena, zisk, hodnota, nadhodnota, kapitál, sociální stát Kontrolní otázky: -
Jak byste definovali pojetí pojmu blaho v obci?
-
Jak charakterizuje pojetí pojmu veřejný blahobyt v dnešní době?
-
Jaké jsou základní teze a parametry v pojetí Adama Smithe pro hodnocení ekonomického bohatství státu?
-
V čem vidí Malthus základní problémy při hodnocení společenského vývoje v historických a časových souvislostech?
-
Charakterizujte základní politická východiska a ekonomické pojmy, se kterými pracuje Karel Marx.
-
Vysvětlete základní východiska Keynessovy ekonomické teorie.
-
Jak byste definovali pojem sociální stát_
-
Jaké typy příkladů vzájemného ovlivňování ekonomiky a politiky znáte a jak byste popsali jejich parametry a charakteristiky?
3) POLITICKY NEJDŮLEŽITĚJŚÍ EKONOMICKÉ OBLASTI:
Základní pojmy: Výroba - činnost, kdy člověk přetváří přírodní zdroje ve statky a zdroje k uspokojování svých a společenských potřeb prací, činností. Výrobní faktory - předpoklady této činnosti - půda, práce, kapitál. Historicky se proměňují v souvislosti s technickým a vědeckým pokrokem a dělbou práce a potřebou trhu. Další výrobní faktor jsou i informace a znalosti, které ovšem dnes rychle zastarávají. V informační společnosti je nutné vzdělávání, růst kompetencí a výměna myšlenek. Práce - cílevědomá lidská činnost k výrobě statků a služeb. Odměna za práci - mzda, mzdové formy (časová, úkolová, provizní, prémiové složky). Mzda závisí na kvalifikaci pracovníka, poptávce po určitém druhu práce na trhu práce, na tržní úspěšnosti práce, místě produkce atd. Práce je historicky intelektualizována, proto je nutný vzestup znalostí, dovedností a kompetencí. Kapitál - prostředky zajišťující produkci pro trh (výrobky a služby, HDP) a zisk producenta. Různé formy kapitálu se navzájem proměňují - peněžní,
fixní, lidský faktor, informace – vždy však v příslušné formě působí na ekonomický proces. Trh kapitálu - peněžní trh a jeho produkty a trhy cenných papírů, pohyb cen dle nabídky a poptávky. Mezinárodní měnový fond (MMF) - specializovaný orgán spojených národů OSN s cílem podporovat mezinárodní spolupráci v peněžních a finančních otázkách a vyvážený růst mezinárodního obchodu. K jeho základním úkolům patří poskytovat nástroje k odstranění deficitů platební bilance a stabilizace.
Ekonomické aspekty, které přímo souvisí s politickým prostředím jednotlivých zemí:
VÝKONNOST EKONOMIKY - kolísá ve výrobních fázích reprodukčního procesu vzestup, vrchol, deprese, dno. Výkonnost kolísá mezi růstem HDP, stagnací, depresí, krizí a dalším opakováním cyklu. UKAZATELÉ VÝKONNOSTI EKONOMIKY - hrubý domácí produkt (HDP) a hrubý národní produkt (HNP). Objem těchto produktů za stát charakterizuje ekonomickou píli státu. Podíl HDP na obyvatele ukazuje efektivnost ekonomiky, produktivitu práce a následně životní úroveň ve srovnání s jinými státy - viz přehledy OECD. METODA VÝPOČTU HDP A HNP - počítá státní statistický úřad - používané 3 metody, nejčastěji metoda zbožová a důchodová. HDP tvořen 4 faktory: 1) spotřeba domácností 2) investice domácností a soukromých firem 3) vládní mandatorní výdaje a ostatní vládní výdaje
4) čistý vývoz, saldo zahraničního obchodu, export - import NEZAMĚSTNANOST - nejsou k dispozici pracovní příležitosti pro práceschopné obyvatelstvo ochotné a schopné být zaměstnáno a pobírat mzdu. Nezaměstnanost - dobrovolná a nedobrovolná – může být frikční (lidé měnící práci a hledající zaměstnáni), strukturální (souvisí s poklesem produkce jednotlivých odvětví a celého národního hospodářství v období deprese a krize), cyklická (v sezonních odvětvích, zemědělství, biovýroba, potravinářství apod.) TRIPARTITA představuje jednání státu, zástupců zaměstnanců, zaměstnavatelů o podmínkách na trhu práce a mzdových nárocích. MAKROEKONOMICKÁ ANALYZA - zkoumá vztahy a dosažené výsledky v národním hospodářství. Ukazatele vztahu zobrazuje magický čtyřúhelník úhlopříčně postavené hodnoty HDP a nezaměstnanost a druhý vztah inflace a saldo zahraničního obchodu. Makroekonomická analýza tedy obecně zkoumá hospodářský proces a jeho jednotlivé fáze: výroba, rozdělování a přerozdělování, směna, spotřeba. Následnost jednotlivých fází je nutná k reprodukci a rozvoji hospodářství. INFLACE zobrazuje index spotřebitelských cen ve spotřebním koši a index cen výrobců v odvětvích - porovnání cenových hladin v %. Inflace mírná, pádivá, hyperinflace a jejich důsledky na trhu spotřebních předmětů a na kapitálovém trhu. Komentář: Základem hospodářského vzestupu je růst HDP a správná hospodářská politika vlády a státu, příjmová a výdajová stránka státního rozpočtu schvalovaného parlamentem a rozdělení jednotlivých souhrnných položek. U příjmové části je to zejména daňová a odvodová politika DPH, daně z příjmů právnických a fyzických osob a ostatních částí z daňové soustavy státu. U výdajové stránky jde především o výši mandatorních výdajů a prostředků na zajištění vzdělávání, zdravotní péče, ekologie a tvorbu infrastruktury. Hospodářská politika je výrazem orientace vlády v
daném státě. Zkoumá se vazba faktorů v magickém čtyřúhelníku z podkladů veřejných informací a statistiky, údaje veřejně srovnatelné mezi státy z podkladů OECD.
Funkce trhu v moderní ekonomice: Základem rozvoje moderní společnosti, moderní ekonomiky a tvorby bohatství společnosti je fungující rozvinutý trh se vztahem základních faktorů - poptávky po výrobcích a službách - nabídky těchto výrobků a služeb relevantním a koupěschopným zájemcům v místě, čase, v požadované kvalitě a formě za odpovídající cenu a za odpovídajících tržních podmínek Funkce trhu v ekonomickém a sociálním vývoji jednotlivých entit, společenství a států je podle moderních poznatků většiny ekonomů tím faktorem, který umožňuje v jednotlivých lokalitách a podmínkách překonat zejména přírodní omezení potřebných zdrojů, nerostů, půdy a energie, další omezení, vyplývající z daného prostředí, využívat práce a celého faktoru lidského potenciálu (znalosti, dovednosti, aktivita a kompetence) k tvorbě ekonomických a společenských hodnot. Z hlediska vývoje společnosti se trh neustále dynamicky proměňuje v závislosti na společenském vývoji ekonomických formací a naopak vlastní formy a druhy trhů komodit a služeb tento ekonomický a společenský vývoj podněcují, vyvolávají a konstituují. Základní druhy a formy trhu: Trh otevřený -mezinárodní bez omezeného pohybu zboží, služeb a osob, např. trh podle Schengenských dohod, mezistátní dohody o trhu a volném pohybu zboží, komodit i osob a trhu práce a finančních trzích Trh uzavřený - představuje omezení prodeje pro některé sortimenty (zbraně, léky, drogy) a některé státy či oblasti
Trh konkurenční - volný, přístupný v rámci státu i v mezinárodním měřítku (zboží, kapitál, peněžní prostředky, pohyb osob, trh práce) Trh monopolizovaný - monopolní účastníci mohou být národní účastníci a subjekty, nadnárodní společnosti, mezinárodní sdružení. Tyto formy různých monopolů, které překáží rozvoji volných trhů a narušují funkci tržní ekonomiky, se objevují ve výrobě, obchodu, v bankovnictví a peněžnictví, pojišťovnictví, a často bývají právně upravovány vztahy jednotlivých subjektů proti monopolním opatřením. Pojem trh se samozřejmě užívá i v dalších souvislostech – např. trh vnitrostátní a mezinárodní, trh podle jednotlivých komodit, trh podle segmentů výrobců a příjemců a podle jejich nabídky a poptávky, finanční trhy, bankovní trhy atd. Právě proměny trhů v globalizovaném světě jsou často předmětem zkoumání jak z hlediska ekonomických dopadů, tak z hlediska možných společenských dopadů, často též jako zprostředkované podněty k některým politickým opatřením.
Hospodářský vývoj a krize Hospodářský vývoj představuje vývoj ekonomiky v čase v závislosti na poptávce trhu domácího a exportního, tento vývoj není plynulý, ani přímočarý. Křivka hospodářského vývoje má tvar sinusoidní křivky: vzestup - vrchol stagnace ( deprese ) - dno (krize maximální omezení.) V každé fázi se projevují charakteristické dopady na ekonomiky a společnost, některé fáze vyžadují i státní regulativní zásahy většinou prostřednictvím státního rozpočtu a impulzů pro zvýšení koupěschopné poptávky firem i rodin. Krize má většinou různé souběžné formy, které se navzájem indukují, ovlivňují se a přecházejí z jedné formy do druhé, ale ve výsledku působí více méně společně. Mezi tyto formy patří např.:
- krize finanční a peněžní (banky v insolvenci, krachy bank, atd.) - krize hospodářská a ekonomická (útlum výroby, nutná rerstrukturalizace a inovace, nutnost snižování nákladů) - krize trhu práce, vzniklá postupující nezaměstnanost v jednotlivých odvětvích i celostátně (nutná podpora nezaměstnaných) - krize společenská (nedostatek prostředků ve státním rozpočtu omezuje financování vzdělání, kultury, sanace životního prostředí, péče o památky, prostředky pro ochranu přírody; vzniká výrazné sociální napětí a společenské konflikty, které se profilují i jako politické jevy) - krize psychologocká (lidé se bojí zhoršování svého postavení a životní úrovně) Tím je postižen zpětně vývoj ekonomiky a prohlubuje se ekonomická krize s návazností na další formy krize atd. Klíčová slova výukového bloku: výkonnost ekonomiky, HDP, formy a druhy trhu, nezaměstnanost, makroekonomická analýza, hospodářský vývoj, krize Kontrolní otázky: -
Jak byste definovali pojem výkonnost ekonomiky a její ukazatele?
-
Jak charakterizuje funkci trhu v moderní ekonomice?
-
Jaké jsou základní parametry makroekonomické analýzy? Definujte tento pojem.
-
Charakterizujte základní možné vlivy politického prostředí na různé aspekty ekonomického vývoje.
-
Vysvětlete základní druhy a formy trhu.
-
Jak byste definovali pojem krize?
-
Jaké typy příkladů krize znáte?
4. HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA STÁTU V KONTEXTU SOUČASNÉHO VÝVOJE: Hospodářská politika státu v otevřené ekonomice reaguje na ekonomický a politický a sociální rozvoj u nás a ve světě, k plnění této funkce napomáhá řada k tomu vytvořených ekonomických a politických prvků a nástrojů: SUBJEKTY HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY, což jsou především: -
parlament (poslanecká sněmovna a senát) jako tvůrce legislativy, zdroj zákonů;
-
vláda, výkonný orgán, který prostřednictvím úřadu vlády a jednotlivých ministerstev, zajišťuje plnění hospodářských programů, kontrolu dodržování legislativy prostřednictvím jednotlivých ministerstev.
-
CENTRÁLNÍ BANKA - nezávislá - hlídá bankovní trh a finanční operace, určuje uvolňováním nebo restrikci peněz vzhledem k očekávanému tempu rozvoje hospodářství.
NÁSTROJE HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY 1) právní systém a legislativní proces a jeho pozitivní dynamické změny 2) monetární systémy a péče o peněžní trh a kapitálové trhy, stabilita měny, měnový kurz 3) státní rozpočet a fiskální politika - zajištění příjmové stránky prostřednictvím daňového systému a odvodu a aktiv zahraničního obchodu, ostatních příjmů státu, zajištění výdajové stránky, sanace mandatorních výdajů, rozvoj vzdělávání, bezpečnost, ekologické investice, věda a výzkum jako součástí fiskální politiky, atd. 4) důchodová a cenová politika - valorizace důchodů, struktura důchodů a podmínky výplaty
5) zahraničně obchodní politika - péče o export a exportní příležitosti, zahraniční investice, struktura importu, spotřební a kapitálové zboží
Ovlivňování ekonomiky politikou státu, se projevuje především v konkrétních řešeních a opatřeních. Mezi příklady takovýchto řešení a opatření patří i následující oblasti a okruhy: 1. Omezení tendencí k nerovnovážnému vývoji ekonomiky, podporování domácí produkce a zahraničního obchodu, omezení nebo stimulace poptávky a aktivity producentů, dodavatelů. Dále stát musí řešit vzhledem k vývoji ekonomiky otázky nezaměstnanosti a všech jejích forem ve všech a segmentech obyvatelstva. Dále stát v různé míře ovlivňuje i otázky vývoje a možného poklesu mezd v rámci tripartitních jednání, vzrůst minimálních mezd a vyváženost důchodového systému ve vztahu k průměrné mzdě. 2. V rámci právního rozvoje konkurenčního prostředí stát řeší i otázky vzniku monopolního postavení subjektů ve výrobě i službách, protože stát má k dispozici protimonopolní zákony a aktivní formy v regulaci konkurenčního prostředí. 3.
Snaha po maximalizaci zisků podniků, výroby i služeb, může vést k
obecně škodlivým činnostem - zejména poškozování životního (i pracovního) prostředí odpadky, zplodinami a dalšími faktory zamoření. Neopomenutelnou funkcí státu je právě kontrola zajištění bezpečnosti práce, ekologické bezpečnosti provozů, kontrola kvality výrobků a služeb. Nekvalitní a druhořadé výrobky a služby na trhu (nekalá konkurence, plagiáty značkového zboží, atd.) jsou v režimu státní inspekce. Stát zajišťuje též kontrolu výroby, dovozu i prodeje zbraní a reguluje tuto činnost pomocí licencí a kvót. Pod dohled státu spadá i činnost kontroly výroby a distribuce drog a zdraví škodlivých produktů. Stát prostřednictvím policejních orgánů a soudů dohlíží na odhalování šedé
a černé ekonomiky, zjišťuje korupci a úniky daní, neodvody daní do státního rozpočtu a vymáhání daní. 4.
Některé obecně prospěšné statky a služby neumožňují dosahovat
přiměřeného zisku nebo jsou přímo financovány jako rozpočtové či příspěvkové organizace ze státního rozpočtu a dalších veřejných rozpočtů. Jde zejména o kategorie činností školství, zdravotnictví, sociální péče, ochrany přírody, základní vědy, péče o památky, veřejná informatika a komunikace. Stát prostředky zajišťuje z jednotlivých kapitol schváleného státního rozpočtu. 5.
Stát vypisuje i veřejné zakázky a veřejné soutěže pro firmy a
podnikatelé. Zde je nebezpečí nesprávného hodnocení přijatých návrhů pro realizaci zakázek, nebezpečí zkreslení očekávaných parametrů, nebezpečí předražení zakázek nad rámec reálných nákladů a únik financí do státního rozpočtu formou tunelování. Komentář: právě v této oblasti dochází zejména v prostředí EU, ke slaďování legislativních předpisů - u veřejných zakázek se jeví jako málo přípustné např. jejich přidělování a odsouhlasení pro anonymní firmy a firmy s neprůhlednou vlastnickou strukturou. 6.
V parlamentní demokracii volené orgány na návrhy vlády a politických
stran prostřednictvím schválených zákonů a vydaných nařízení formou mandatorních výdajů (cca 65 - 70 % výdajů státního rozpočtu) zajišťují podmínky pro příznivý životní styl a rozvoj osobností jednotlivých generačních a sociálních segmentů, t.j. skupin obyvatelstva. Ekonomická struktura mandatorních výdajů je právě neodlučně spjata s konkrétním politickým prostředím a jeho vývojem v konkrétním státu.
STÁTNÍ NÁVRHY ŘEŠENÍ KRIZE V HOSPODÁŘSKÉM CYKLU - se projevují v kontrastu politického přístupu pravicové a levicové orientace.
Levicové řešení je řešení tendující k podstatě sociální. Státní opatření k podpoře růstu ekonomiky a tím i růstu zaměstnanosti ve společnosti, použití zdrojů státního rozpočtu do rozvoje infrastruktury a rozvoje sociálních služeb, podpora vzdělávání a rekvalifikace podle potřeb současného a budoucího trhu práce, boj proti daňovým únikům z tunelování ve prospěch růstu peněžních zdrojů státního rozpočtu. Řešení pravicové akcentuje zajištění prostředků státního rozpočtu prostřednictvím zmenšování sociálních výdajů a výdajů na vzdělávání a rekvalifikace, restrikce státu a drastické omezování výdajů pro státní funkce, restrikce podniků a odvětví i s rizikem bankrotování. HLAVNÍM ZÁJMEM ekonomických subjektů, státu i společnosti je omezování faktorů krize (viz výše uvedené formy krize) a jejího devastujícího vlivu na ekonomiku a společnost.
DOPAD POSLEDNÍ SVĚTOVÉ FINANČNÍ A EKONOMICKÉ KRIZE NA HOSPODÁŘSKOU POLITIKU JEDNOTLIVÝCH ZEMÍ: Krize byla rozpoutána v srpnu 2007 a prohloubena pádem americké banky Lehnmann Brothers‘ v září 2008 a byla zapříčiněna několika vzájemně se propojujícími faktory a jevy: 1. Nebezpečná situace a nerovnováha ve světové ekonomice a nedostatečná úroveň a důslednost monetární a fiskální politiky států 2. Banky i vlády podcenily systémová rizika vzrůstajících nekrytých půjček. Vytvářela se tak bublina nekrytých rozpůjčovaných finančních prostředků nezajištěných bankami, jejich aktivy či majetkem peníze přijímajících subjektů, organizací a vlád. Popis vzniku a průběhu krize: Finanční krize začala v USA, které mají zatím nejrozvinutější ekonomiku ve světě, ale v důsledku určité přílišné liberalizace a v důsledku
nejrozvinutějšího finančního systému vztahů bank a věřitelů a bank mezi sebou na finančním trhu nastala nepřehledná situace jištění, což spolu s dalšími i politickými faktory vedlo k nastartování krize. Banky pro své ekonomické cíle maximalizace zisku nadužívaly možnosti volného trhu a nedostatečné regulace tohoto trhu a investovaly do finančních prostředků a produktů, které v té které fázi hospodářského vývoje a ekonomiky, nabízely sice největší přírůstek poptávky na trhu a tím i nejvyšší zhodnocení, ale zároveň nízké náklady na krytí často záměrně nedoceněného rizika. V 90. letech a dále začaly v USA výrazně stoupat ceny nemovitostí. Tento trend růstu cen byl posilován lehkou dostupností půjček a úvěrů od bank, které to podporovaly zatím nízkou úrovní svých úrokových sazeb pro půjčky i hypotéky. Protože ceny nemovitostí rostly, banky riskovaly své půjčky vzhledem ke své zástavě v daných nemovitostech. Banky začaly půjčovat i hypotéky a půjčky také nízkopříjmovým klientům (bez zástavy) často na nepřiměřeně vysoký úrok 15 - 25 % ročně. Tím na jedné straně vzrostla zásoba peněz a dočasná koupěschopnost společnosti - ovšem na dluh. Na druhé straně pro banky byla dočasná výnosnost rizikových půjček vysoká, ale zároveň vysoce riziková, nekrytá splatnými aktivy. Banky začaly řešit své problémy rizikovosti tzv. deriváty, což byly cenné papíry, které v sobě zahrnovaly celou řadu hypoték a dluhů různých klientů. Tyto deriváty byly obchodovány na finančních trzích mezi bankami, které tak mohly účtovat klientům vysoké úroky jak z derivátů, tak z prvotních půjček, a mohly pak hromadit nekryté finanční prostředky. V průběhu roku 2008 se začala projevovat bublina na realitním trhu. Řada klientů nebyla schopna svoje vysoké hypotéky a půjčky splácet. Ceny realit prudce poklesly a některé nemovitosti se staly neprodejné. Původně ziskové deriváty se staly bezcennými - banky, které je vlastnily, se ocitly na pokraji bankrotu.
Sérii bankrotů odstartovala obří investiční bankovní společnost Lehmann Brothers´, která před krizí vydělávala na tom, že finanční deriváty pojišťovala proti případným ztrátám a vlastně tak za ně ručila. Po pádu této společnosti v září 2008 hrozil kolaps amerického i světového finančního systému, neboť banky držely řadu derivátů, které ztratily cenu a byly neprodejné. Ceny nemovitostí dále klesaly a klienti nebyly dlouhodobě schopni splácet svoje půjčky. Banky na tento krizový jev zareagovaly tím, že zastavily nové půjčky, neboť se jich bály a neměly také na ně i dostatek volných peněz. Nemožnost získat půjčku zapříčinila nedostatek poptávky kupců nejen v nemovitostech, ale postupně i v jiných komoditách a oblastech. Pokles aktiv bank ohrozil také vklady a celoživotní úspory obyvatel a též penzijní fondy a jiné fondy sociální a životní. Omezení financování a půjčování peněz ze strany bank zastavilo růst nejen celosvětově, ale též vzestup národních ekonomik, rozvoj spotřeby kapitálových prostředků, investování a budování kapacit. Projevilo se to i ve snížení nebo až zastavení nákupu spotřebního zboží ze strany obyvatelstva, především zboží luxusního a zbytného. Omezení výroby, spotřeby státu a spotřeby obyvatelstva se výrazně projevilo na poklesu národního důchodu a růstu státního dluhu. Skrze pokles národního důchodu a úpravy státního rozpočtu zasáhl tento pokles i sociální sféry a oblasti života financované ze státního rozpočtu analogicky též ve většině států eurozóny. Krize se postupně rozšířila do všech států. Zároveň docházelo k prorůstání jednotlivých fází a segmentů krize, jak bylo uvedeno v předcházející kapitole. Komentář: Vlády jednotlivých zemí reagují na důsledky doposud probíhající krize podle svého politicko-ekonomického zaměření. Dodnes se probíhající krize projevuje různými problémy jak naší ekonomiky, tak ekonomik jednotlivých států euroatlantické zóny i dalších. Řešení této krize je dlouhodobé a palčivé, ekonomický pokles a recese, která po
finanční krizi následovala, znamenala vyčerpání rozpočtů řady evropských států, které byly oslabeny dotovanou záchranou svých bankovních ústavů. Rozpočtový deficit států EU vzhledem k HDP vzrostl v různých státech nad 12 - 14 % (Španělsko, Irsko, V. Britanie). Nejhůře dopadlo Řecko, neschopnost řecké vlády půjčovat si peníze na splácení starých dluhů a financování provozu státu vyvolala dokonce hrozbu bankrotu tohoto státu, a tím i omezení důvěryhodnosti celé eurozony. Dodnes řeší členské státy eurozony poskytnuté půjčky Řecku ve výši stovek miliard eur jednak přímou pomocí z fondů EU a jednak prostřednictvím mezinárodního měnového fondu MMF. Jako řešení obtíží finanční krize vznikl fond evropského stabilizačního mechanismu a jsou realizovány systémy kontroly fiskální politiky a fiskálních výsledků jednotlivých států nejen eurozony, ale všech členských států EU. Tento nápravný proces kontroly právě probíhá a má přispět k ukončení monetární krize - a tím i ekonomické krize - v celé Evropě. Je však spojen s výraznými politickými rysy, které jeho průběh zpětně ovlivňují.
Klíčová slova výukového bloku: subjekty a nástroje hospodářské politiky, mandatorní výdaje, státní rozpočet, investiční banka, rizikovost půjček, finanční derivát, realitní trh Kontrolní otázky: -
Jak byste definovali subjekty hospodářské politiky?
-
Jak charakterizuje nástroje hospodářské politiky?
-
Jaké jsou základní oblasti, ve kterých se projevuje ovlivňování ekonomiky politikou státu? Uveďte příklady z konkrétního státu.
-
Charakterizujte průběh poslední celosvětové krize a její dopady a základní možné vlivy na různé aspekty ekonomického vývoje.
-
Vysvětlete podstatu zvýšené rizikovosti půjček v období těsně před krizí.
-
Jak byste definovali pojem bankovní derivát?
-
Jaké typy příkladů řešení krize znáte? Čím se odlišují pravicové a levicové přístupy v politice v návrzích ekonomických opatření na zmírnění projevů krize?
5. MODERNÍ POJETÍ POLITICKÉ EKONOMIE V KONTEXTU GLOBALIZACE:
MEZINÁRODNÍ (GLOBÁLNÍ POLITICKÁ EKONOMIE) je interdisciplinární, široce pojatá doplňková ekonomická disciplína, která se orientuje na zkoumání projevů, vyplývajících z determinace politiky a ekonomiky v tzv. globálním prostředí. Pojednává z tohoto úhlu pohledu např. o obchodní výměně statků a služeb, o finančních tocích a pohybu výrobních faktorů mezi různými zeměmi v globálním prostředí s akcentem na politickou ekonomii mezinárodních vztahů; zabývá se reálnými veličinami a jejich proměnami v rozdílném vývoji ekonomicko-politického kontextu, jako jsou např.: - přínosy z obchodů, směnné relace měn, determinací měnového kurzu, mírou a průběhem přizpůsobování procesů při dosahování rovnováhy platební bilance - podoby mezinárodních komoditních dohod uzavíraných mezi producentskými a spotřebitelskými zeměmi ve snaze dosáhnout cenovou stabilitu primárních a dalších komodit - podoby dohod o dodávkách a množství komodit, o ceně, rozdělení kvót a nárazníkových zásob ve snaze zajistit kontrolu reálnosti nabídek
- podoby, a proměnami těchto podob v čase, u dohod např. u pšenice, cukru, kávy, cínu, oleje, pohonných hmot a dalších - mezinárodní likvidita - prostřednictvím forem mezinárodně akceptovatelného platebního prostředku, t.j. světové rezervní měny nebo zlata nebo speciálního práva čerpání atd. Jedna ze základních tezí současné globální politické ekonomie: ZMĚNY SVĚTOVÉ PENĚŽNÍ NABÍDKY JSOU HLAVNÍM ZDROJEM INFLAČNÍCH A DEFLAČNÍCH TLAKU V MEZINÁRODNÍ EKONOMICE Komentář: Monetární expanze v režimu pevných měnových kurzů vyvolává inflační tlaky ve světovém globálním měřítku - mezinárodní monetarismus tvrdí, že nadměrný růst peněžních nabídek vede k přebytku peněžních zůstatků. Otevřou-li bohaté země své hranice k mezinárodnímu obchodu, v otevřeném trhu podpoří současně i hospodářský růst v rozvojových zemích, dovozem levnějšího zboží z rozvojových zemí umožní bohatí zvýšení počtu pracovních příležitostí v chudých zemích, hospodářský růst rozvojových zemí přináší peníze do země a obyvatelstvo začne nakupovat dovozové sofistikované zboží a služby. Naopak bariery bránící pronikání zahraničního zboží do trhů vyspělých zemí poškodí všechny zúčastněné a přinese nedostatek kupní síly obyvatelstva, nezaměstnanost, deprese a krize.
GLOBÁLNÍ ENVIROMENTÁLNÍ ZMĚNY představují důsledky globalizace; globalizace mimo jiné přináší otevření hranic a volné působení mezinárodního obchodu a financí, kapitálu, volný pohyb zboží a služeb a osob, mezinárodní konkurenční prostor. Tak se stávají např. z rozvojových zemí regiony využívané velkými mezinárodními korporacemi, což má dva hlavní kontrastní důsledky: 1. Mezinárodní monopoly nezřídka nadužívají dostupné zdroje, levnou pracovní sílu a působí znečišťování životního prostředí, využívají
všech enviromentálních možností v nepřehledném právním prostředí a často tak způsobují řadu škod. 2. Na druhé straně expanze zahraničních firem v chudých zemích přináší pracovní příležitostí v těchto zemích, zlepšení infrastruktury, růst bohatství a rozšíření prvků demokracie a moderního stylu života. Vysvětluje to index lidského rozvoje (Human development index) vedený OSN v ukazatelích stupně gramotnosti, délce života, životní úrovně. Komentář: Země, které přijaly globalizaci za svou – státy tzv. třetího světa - dosahují stupně růstu o 50% vyššího než státy, jejichž hranice zůstaly uzavřeny. Hospodářský růst je hlavní zbraní proti chudobě a zajišťuje v těchto zemích čistou vodu, bezpečný domov, kvalitnější vzdělávání a zdravotní péči. V rozvinutých zemích nastává růst produktivity práce, neboť využívají komparativní výhody- nižší cena práce a surovin, volný obchod a vyšší konkurence - stimulace pro místní výrobce a služby. Na druhé straně nedostatečně kvalifikovaní dělníci a pracovníci v původně rozvinutých zemích jsou nahrazováni kvalifikovanějšími pracovníky ze zemí třetího světa (manuální práce, servisní práce, inteligence IT, lékaři, zdravotníci, sociální služby, osobní služby).
PROBLÉMY VZNIKU A VÝVOJE TRANZITIVNÍCH EKONOMIK PO ROCE 1989 Tranzitivními ekonomikami označujeme ekonomiky zemí východní Evropy a zemí bývalého Sovětského svazu po roce 1989. Tyto země postupně, mimo jiné právě v důsledku celosvětového politického vývoje, zrušily své dosavadní socialistické hospodářské systémy spojené s centrálním plánováním a rozhodujícím mocenským centrem státu a vládnoucí politické strany a vydaly se na cestu budování a vytvoření tržního systému tak, aby se pokud možno přibližoval kapitalistickým ekonomikám nejvyspělejších států světa.
Po roce 1989 byla postupně zahájena v jednotlivých státech přestavba hospodářství od plánovaného hospodářství k tržnímu hospodářství, což bylo a je dosud řešeno řadou politických, ekonomických a právních opatření a zákonů. Tato opatření a zákony např. postupně vytvářely podmínky pro řešení problematiky restitucí fyzických a právnických osob a poskytování náhrad za škody a svévolné poškození, která postiženým lidem a ekonomickým subjektům způsobil komunistický režim od roku 1948 do listopadu 1989. Současně s etapou restitucí byl v České republice uplatněn proces tzv. malé privatizace, týkající se odprodeje bývalého majetku socialistického státu, obcí a institucí do rukou soukromých podnikatelů a subjektů včetně subjektů zahraničních,(to se někdy dělo v nepřímé skryté formě přes tzv. bílé koně). Druhá etapa privatizace v Česku probíhala formou přímého odprodeje státních podniků a zařízení do rukou domácích i zahraničních investorů a v převažující formě zejména formou kuponové privatizace. Důsledky těchto forem privatizace se v ekonomice dodnes projevují, především v jevové formě nákupu a prodeje akcií a ostatních forem kapitálu. Současně se změnami směrem k tržnímu hospodářství v rámci mezinárodních úmluv a vstupu republiky do Evropské unie v roce 1994 byl otevřen trh zboží a služeb a peněžních komodit pro volné podnikání podle mezinárodního práva, čímž pro dříve převážně uzavřenou socialistickou ekonomiku a její subjekty nastala dříve nepociťovaná konkurence v nabídce, poptávce, cenách a marketinku u nemovitých a movitých prostředků obchodovaných komoditními a finančními trhy. Bohužel souběžné časové působení finanční krize, o niž bylo pojednáno v předchozích kapitolách, ukázalo na vysokou zranitelnost transformujících se ekonomik (tranzitivních ekonomik) s výraznými dopady na hospodářský vývoj a s výraznými - často velmi negativními ekonomickými, finančními a
společenskými - dopady a důsledky ve vývoji hospodářství jednotlivých postkomunistických států a jejich ekonomik. Procesy ekonomické a politické transformace vzhledem k tržnímu hospodářství byly bohužel v různé míře zatíženy i náklady chybných nebo nedomyšlených a v praxi nedodržených chybných rozhodnutí. Tyto tzv. transformační náklady dodnes zatěžují zdroje růstu HDP, národního důchodu a aktivní strany státního rozpočtu. Neošetření a nevypořádání transformačních ztrát bylo – a dodnes je - způsobeno vlivem nedokonalosti přijímaných zákonů a opatření, vlivem nedostatečně kontrolovaných a sledovaných rozhodnutí státního aparátu, liknavostí a prodlužováním soudních procesů a práce policie při jevech tzv. tunelování a i vlivem málo kompetenčního rozhodování obou komor parlamentů a často nestabilních vlád po roce 1989. Nejvýrazněji vystupujícím společný rysem kapitalizujících se tranzitivních ekonomik je pokles hrubého domácího produktu (HDP) v počátečním období transformace. Ve všech státech byl hluboký pokles domácí produkce průmyslové, zemědělské, produkce služeb na trhu a výrazný pokles příjmů obyvatelstva i firem, což se projevilo poklesem tržních aktivit a restrukturalizací a proměnou poptávky i nabídky na trzích domácích i zahraničních. Pokles výroby a krach některých podniků způsobil výrazný nárůst nezaměstnanosti, u nás zejména v periferních částech a dříve průmyslových částech republiky. (Současná nezaměstnanost v České republice se projevuje v čísle cca 620.000 evidovaných nezaměstnaných a současně výrazným množstvím osob s nepravidelným zaměstnáním a nepravidelnou podnikatelskou činností.) Souběžně s poklesem tvorby HDP, omezováním výroby, růstem levného importu zboží a služeb v rámci volného obchodu se projevují v některých státech výrazné inflační rysy v ekonomice a financích. Tyto inflační rysy jsou utlumovány regulativní činností státní banky a omezováním státních sociálních a zdravotních výdajů a v oblasti výdajů mandatorních.
Tento soubor negativních procesů v ekonomice tranzitivních zemí, nazývaný též pojmem transformační krize v jednotlivých transformujících se zemích dosahoval různé intenzity vlivem např. geopolitických rozložení států střední a východní Evropy, různým stupněm ekonomických podmínek a vyspělosti, podobou vstupní struktury rozvoje hospodářství, zdrojů a produkční schopnosti jednotlivých transformujících se zemí a také vlivem konfliktů - hospodářských, politických, etnických a národních, náboženských - vzniklých v nastupujícím demokratickém řádu tranzitivních zemí. Vedle pobaltských republik byly v řešení transformační krize a následného ekonomického výkonu nejúspěšnější země vyspělejších ekonomik střední Evropy, a to v porovnání se státy především východní Evropy. Globální krize rovněž výrazně zasáhla původní unijní evropské země, zejména Řecko, Španělsko, Portugalsko, i když souhrnná dosažená úroveň ekonomik těchto států je zatím v ukazatelích vyšší než úroveň ekonomik tranzitivních zemí. Česká republika dosáhla identické ekonomické úrovně z roku 1989 mezi lety 1995 - 1996, Slovensko až v letech 1998 - 1999, Polsko však po hluboké hospodářské krizi na počátku 90. let dosáhlo úrovně výchozího roku 1989 již v roce 1995. Rusko, přestože patří k výrazným exportérům nafty a plynu, příznivě světově obchodovatelných komodit, dosáhlo ekvivalentu rozvoje svého HDP proti roku 1989 v období 2006 - 2007. Mezi největší pokles HDP v rámci zemí SVE patří úpadek HDP Ukrajiny, kde deficit trvá dodnes. (Ukrajina zatím dosáhla pouze 60 % úrovně svého hospodářství v roce 1989, ještě v roce 2008 byl HDP Ukrajiny 30% pod úrovní roku 1989.) Postupem zkušeností hromaděných v tomto procesu se jako základní vyprofilovaly dvě teorie přechodu hospodářství k tržní ekonomice. Tyto teorie byly podporovány jako transformační strategie dvěma základními světovými finančními institucemi.
TRANSFORMAČNÍ TEORIE DVOU ZÁKLADNÍCH INSTITUCÍ: MEZINÁRODNÍHO MĚNOVÉHO FONDU (MMF) A SVĚTOVÉ BANKY Šoková terapie, jinak teorie velkého třesku je postup co nejrychleji možného rozvoje tržního systému i za cenu obětí a ztrát. Tento postup byl místy zvolen z hlediska ekonomického a politického zájmu rychlého postupu v tranzitivních ekonomikách na konci minulého a na začátku tohoto století. Jeho představitelé mimo jiné hlásali, že obyvatelé i ekonomické subjekty, firmy a podniky, musí být ke změně ekonomického chování přinuceny v podmínkách transformačních nákladů a ztrát. Jde o propad vytvářeného HDP, postup krachů a restrukturalizací podniků, což vyvolává nezaměstnanost, jde i o inflaci. Byly tedy uplatňovány modely rychlé liberalizace v duchu neoliberálního přístupu. Důsledky tohoto přístupu v pozitivním i negativním slova smyslu nese společnost a jednotlivé státy dodnes v rozdílné formě a úrovni. Gradualismus chce rovněž transformovat hospodářství na tržní ekonomiku, ale chce postupovat ne tak radikálně, ale spíše pomaleji, zejména s ohledem na obavy z důsledků politických a ekonomických propadů a interesu obyvatelstva při šokové teorii. Gradualismus v sobě akceptuje i hledisko sociálních funkcí státu a institucí a hledisko nutnosti účasti státu na ekonomickém a právním rozvoji a činnosti relevantních institucí v tomto směru. Také tato teorie přináší, vedle pozitivních přínosů i řadu sporných otázek, zejména v oblasti rozsahu a možnosti státních zásahů do regulace ekonomiky a dále možnosti příjmů a výdajů státu prostřednictvím tvorby a rozdělování státního rozpočtu. Stanovení relativně správných právních a ekonomických hranic rozvoje ekonomiky a společnosti v duchu a formou přijímaných zákonů a nařízení se ukázaly jako nejdůležitější kritické body. Vhodné zákony a nařízení nedokázala často společnost, vládní instituce a parlament prosadit v čas a v odpovídající podobě také vlivem lobbingu a pronikáním zájmů různých skupin do fungování státu a korupce v politických a právních rozhodnutích
příslušných orgánů. Zároveň jako největší chybou se ukázala absence včasné, systematické a kvalifikované kontroly. Z teoretického hlediska jde zejména o problematiky fungování a možného selhání trhu jako rozhodující výsledné regulativní opory a nerovnoměrného rozvoje nabídky, poptávky a ceny na místních, regionálních, národních komoditních a globálních trhů, což vyvolává dodnes nerovnoměrnost rozvoje ekonomiky. V průběhu zavádění tržní ekonomiky bylo výrazně podceněno nebezpečí i skutečnosti externalit, především nekontrolované poškozování životního prostředí, získávání bohatství prostřednictvím korupce, daňových úniků a tunelování. Kombinace a vzájemné prostupování těchto dvou krajních koncepcí, tj. šokové terapie a gradualismu představovaly ve vývoji tranzitivních ekonomik - s ohledem na aplikaci koncepcí v konkrétních ekonomických, společenských a politických podmínkách jednotlivých států a vzájemné střety vládnoucích elit s ideologiemi pravicovými a naopak levicovými rozdílné cesty a postupy transformace ekonomik a tyto skutečnosti se dodnes projevují. Navíc celý postup transformace zasáhly dva stěžejní aspekty současného světa: -
faktory krize ekonomické, společenské, sociální a mravní
-
faktor prohlubující se globalizace ve světě s dopady do ekonomik jednotlivých tranzitních zemí podle jejich zapojení do mezinárodní dělby práce a obchodu a podílu exportu a importu zboží, výrobků a služeb v jejich ekonomice.
Prohlubující se současná globalizace postupně zvýšila, a stále zvyšuje, rozdíly mezi bohatými státy a jejich organizacemi a chudými, ale populačně předimenzovanými rozvojovými státy a jejich ekonomikami. Tento prohlubující se střet vede k ekonomickému napětí, jak mezi státy, tak zejména uvnitř jednotlivých států a společností, kde prvotně ekonomicko-sociální pnutí způsobuje radikalizaci obyvatelstva a střety
mezi jednotlivými skupinami pod rouškou národních, náboženských či nacionalistických hesel.
Klíčová slova výukového bloku: globální politická ekonomie, globalizace, globální environmentální změny, tranzitivní ekonomika, transformační náklady, transformační krize, šoková terapie, teorie gradualismu Kontrolní otázky: -
Jak byste definovali pojetí globální politické ekonomie?
-
Jak charakterizuje projevy globálních environmentálních změn?
-
Jaké jsou základní oblasti, ve kterých se projevují transformační náklady? Uveďte příklady z České republiky.
-
Charakterizujte průběh transformační krize a její dopady a základní možné vlivy na různé aspekty ekonomického a společenského vývoje vybraného státu Evropy.
-
Jak byste definovali pojem tranzitivní ekonomika?
-
Jaké typy příkladů řešení přechodu k tržnímu hospodářství znáte z celosvětové praxe? Čím se odlišují teorie – gradualismu a šokové terapie?
Doporučená literatura k samostudiu: Gregor, M.: Nová politická ekonomie, Praha 2005, Karolinum Krpec, O., Hodulák, V.: Politická ekonomie mezinárodních vztahů, Brno 2011, Mezinárodní politologický ústav
Zakončení předmětu: Student v rámci samostudia prostuduje tuto studijní oporu a následně vypracuje a emailem zašle na studijní oddělení (
[email protected]) následující dvě kontrolní práce: A. Komentář k četbě vybrané kapitoly (minimální rozsah četby je 20 stran) z díla některého z klasiků politické ekonomie z 18. nebo 19. stol. Komentář, v rozsahu dvě strany, bude obsahovat nejméně dvě přímé citace. B. Vyberte si z uvedeného seznamu literatury níže jeden titul, ten analyzujte v rešerši o rozsahu 3 strany a doplňte k tématu vlastní komentář o rozsahu min. 1 strany 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13.
Johan Norberg: Globalizace. Praha: Alfa Publishing 2006. ISBN 97880-8685-132-7 Hernando de Soto – Mystérium kapitálu. Praha: Rybka Publishers 2007. ISBN: 80-87067-20-7 Niall Ferguson - Vzestup peněz. Praha: Argo 2011. ISBN 978-80-2570337-3 William Easterly - Břímě bílého muže. Praha: Academia 2010. ISBN 978-80-200-1776-5 Moisés Naím - Černá kniha globalizace. Praha: Vyšehrad 2008. ISBN 978-80-7021-866-2 Thilo Sarrazin - Německo páchá sebevraždu. Praha: Academia 2011. ISBN 978-80-200-2018-5 John Gray – Dvě tváře liberalismu. Praha: MF 2004. ISBN 80-2040992-0 John Gray - Marné iluze: Falešné představy globálního kapitalismu. Košice: Paradigma.Sk 2002. ISBN: 80-968603-1-3 Reinhard Marx – Kapitál. Praha: Academia 2013. ISBN 978-80-2002191-5 John Cassidy - Jak selhávají trhy. Praha: Academia 2012. ISBN 97880-200-2100-7 Martin Myant, Jan Drahokoupil - Tranzitivní ekonomiky. Praha: Academia 2013. ISBN 978-80-200-2268-4 Martin Myant - Vzestup a pád českého kapitalismu. Praha: Academia 2014. ISBN 978-80-200-2288-2 Ivo Rolný, Lubor Lacina: Globalizace, etika, ekonomika. Ostrava: KEY Publishing 2008, ISBN 978-80-87071-62-5
Studijní oddělení zprostředkuje práce příslušnému pedagogovi, který práce zhodnotí.
