Studijní materiál
Základní pojmy informačních a komunikačních technologií
Rentel a.s.
03/2013
Obsah: 1
Hardware........................................................................................................... 10 1.1 Cíl............................................................................................................... 10 1.2 Základní pojmy – lekce............................................................................... 10 1.2.1 Rozumět pojmu hardware – technické počítačové vybavení............... 10 1.2.2 Pochopit, co je osobní počítač. Rozlišovat podle typického použití mezi stolním počítačem, notebookem a počítačem s dotykovou obrazovkou (tablet PC) ............................................................................................................ 10 1.2.2.1 Minipočítač................................................................................... 10 1.2.2.2 Stolní počítač ............................................................................... 11 1.2.2.3 Hlavní počítač .............................................................................. 11 1.2.2.4 Servery......................................................................................... 11 1.2.2.5 Pracovní stanice .......................................................................... 11 1.2.2.6 Inteligentní terminál...................................................................... 11 1.2.2.7 Neinteligentní terminál ................................................................. 11 1.2.2.8 PDA.............................................................................................. 11 1.2.2.9 Dotyková obrazovka..................................................................... 12 1.2.2.10 Tablet PC ..................................................................................... 12 1.2.3 Rozpoznat běžná přenosná digitální zařízení jako jsou například osobní digitální asistent (PDA), mobilní telefon, chytrý telefon (smartphone), multimediální přehrávač a znát jejich hlavní znaky............................................ 13 1.2.3.1 PDA.............................................................................................. 13 1.2.3.2 Mobilní telefon.............................................................................. 13 1.2.3.3 Smartphone ................................................................................. 13 1.2.3.4 Multimediální přehrávač ............................................................... 14 1.2.4 Znát hlavní části počítače jako procesor (CPU), různé druhy paměti, pevný disk, běžná vstupní a výstupní zařízení .................................................. 14 1.2.4.1 Procesor....................................................................................... 14 1.2.4.2 Pevný disk.................................................................................... 14 1.2.4.3 Paměť RAM ................................................................................. 15 1.2.4.4 Paměť ROM................................................................................. 15 1.2.4.5 Cache........................................................................................... 15 1.2.4.6 CMOS .......................................................................................... 15 1.2.4.7 Periferní zařízení.......................................................................... 15 1.2.5 Poznat běžné vstupní/výstupní porty jako port USB, sériový port, paralelní port, síťové rozhraní a rozhraní typu FireWire .................................... 15 1.2.5.1 Paralelní port................................................................................ 15 1.2.5.2 Použití paralelních portů .............................................................. 16 1.2.5.3 Sériový port.................................................................................. 16 1.2.5.4 Port USB ...................................................................................... 16 1.2.5.5 FireWire ....................................................................................... 17
1.3 Výkon počítače – lekce .............................................................................. 17 1.3.1 Znát některé z faktorů, které ovlivňují výkon počítače jako rychlost procesoru, velikost operační paměti, rychlost grafického procesoru a velikost paměti grafické karty, počet současně běžících aplikací ................................... 17 1.3.2 Vědět, že rychlost (frekvence) procesoru (CPU) se měří v megahertzích (MHz) nebo v gigahertzích (GHz) ...................................................................... 18 1.2.2.1 Procesor....................................................................................... 18 1.2.2.2 Rychlost procesoru ...................................................................... 18 1.4 Paměť a ukládání dat – lekce..................................................................... 19 1.4.1 Vědět, že paměť počítače může být typu RAM (paměť s libovolným přístupem) a typu ROM (paměť pouze pro čtení) a rozlišovat mezi nimi........... 19 1.2.1.1 Operační paměť RAM .................................................................. 19 1.2.1.2 Paměť ROM................................................................................. 19 1.4.2 Znát jednotky paměťové kapacity bit a byte (bajt)............................... 20 1.4.3 Znát hlavní druhy médií pro ukládání dat, například pevný disk, externí pevný disk, síťový disk, CD, DVD, USB flash disk, paměťovou kartu a datovou úschovnu (webdisk)........................................................................................... 20 1.5 Vstupní a výstupní zařízení – lekce............................................................ 21 1.5.1 Znát některá ze základních vstupních zařízení, jako myš, klávesnice, trackball, skener, touchpad, pero pro dotykový displej, joystick, webová kamera, digitální fotoaparát a mikrofon ........................................................................... 21 1.2.1.1 Alfanumerická komunikace .......................................................... 22 1.2.1.2 Ukazovací zařízení....................................................................... 22 1.2.1.3 Snímání obrazu............................................................................ 22 1.2.1.4 Snímání zvuku ............................................................................. 23 1.5.2 Znát některá ze základních výstupních zařízení, jako obrazovky/monitory, tiskárny, reprosoustavy a sluchátka.................................. 23 1.2.2.1 Zobrazovací zařízení.................................................................... 23 1.2.2.2 Textové a grafické výstupy........................................................... 23 1.2.2.3 Zvukové výstupy .......................................................................... 23 1.5.3 Pochopit, že některá zařízení jsou jak vstupní, tak výstupní, například dotyková obrazovka........................................................................................... 24 1.2.3.1 Kapitola 1.1 – Shrnutí................................................................... 24 2 Software ............................................................................................................ 24 2.1 Cíl............................................................................................................... 24 2.2 Základní pojmy – lekce............................................................................... 25 2.2.1 Rozumět pojmu software – programové vybavení .............................. 25 2.2.1.1 Software můžeme rozdělit:........................................................... 25 2.2.1.2 Operační systémy ........................................................................ 25 2.2.2 Pochopit co je operační systém a znát názvy některých běžných operačních systémů .......................................................................................... 25 2.2.2.1 Osobní počítače mají operační systém rozdělen do dvou částí: .. 26 2.2.2.2 Známé operační systémy............................................................. 26
2.2.3 Znát použití některých běžných aplikačních programových vybavení jako jsou textové editory, tabulkové procesory, databázové programy, prezentační programy, programy pro práci s elektronickou poštou, internetové prohlížeče, grafické editory pro zpracování fotografií a počítačové hry ............. 26 2.2.3.1 Základní programové vybavení lze rozdělit na:............................ 26 2.2.3.2 Multimédia.................................................................................... 27 2.2.4 Rozlišit mezi operačním systémem a aplikačním programovým vybavením ......................................................................................................... 27 2.2.5 Znát některé dostupné možnosti pro usnadnění přístupu jako jsou programové vybavení pro rozpoznávání hlasu, pro čtení obrazovky, obrazovková lupa a klávesnice na obrazovce ........................................................................ 28 2.2.5.1 Ovládací panel Možnosti usnadnění ............................................ 29 2.2.5.2 Průvodce funkcemi usnadnění..................................................... 29 2.2.5.3 Kapitola 1.2 – Shrnutí................................................................... 29 3 Počítačové sítě .................................................................................................. 29 3.1 Cíl............................................................................................................... 29 3.2 Typy počítačových sítí – lekce.................................................................... 30 3.2.1 Rozumět pojmům Local Area Network – lokální síť (LAN), Wireless Local Area Network – lokální bezdrátová síť (WLAN), Wide Area Network – rozsáhlá síť (WAN) ............................................................................................ 30 3.2.1.1 Počítačová síť .............................................................................. 30 3.2.1.2 Typy počítačových sítí.................................................................. 30 3.2.1.3 LAN .............................................................................................. 30 3.2.1.4 WAN............................................................................................. 30 3.2.2 Rozumět pojmu client/server – klient/server........................................ 31 3.2.2.1 Charakteristika serveru ................................................................ 31 3.2.2.2 Charakteristika klienta.................................................................. 31 3.2.2.3 Klient-klient .................................................................................. 31 3.2.3 Pochopit, co je Internet a znát některé z jeho hlavních využití ............ 31 3.2.3.1 Internet slouží k přenášení informací a poskytování mnoha služeb, jako jsou ..................................................................................................... 32 3.2.3.2 World Wide Web .......................................................................... 32 3.2.4 Pochopit, co je intranet a extranet....................................................... 32 3.2.4.1 Intranet......................................................................................... 32 3.2.4.2 Extranet........................................................................................ 33 3.3 Přenos dat – lekce...................................................................................... 33 3.3.1 Rozumět základním pojmům download – stahování a upload – nahrávání z nebo do počítačové sítě................................................................. 33 3.2.1.1 Správce stahování ....................................................................... 33 3.2.1.2 Vlastnosti ..................................................................................... 33 3.3.2 Pochopit, co znamená přenosová rychlost. Vědět, v jakých jednotkách je měřena: bity za sekundu (bps), binární kilobity za sekundu (Kbps), binární megabity za sekundu (mbps) ............................................................................ 33 3.2.2.1 Modem ......................................................................................... 34
3.2.2.2 Analogový modem ....................................................................... 34 3.2.2.3 Digitální modem ........................................................................... 34 3.3.3 Znát různé typy připojení k Internetu, například vytáčené připojení a širokopásmové připojení................................................................................. 34 3.2.3.1 Vytáčené připojení ....................................................................... 34 3.2.3.2 Širokopásmové připojení.............................................................. 35 3.3.4 Vědět o různých způsobech připojení k Internetu, například prostřednictvím telefonní linky, mobilního telefonu, kabelového rozvodu, bezdrátového nebo satelitního připojení............................................................ 35 3.2.4.1 Připojení pomocí pevné telefonní linky......................................... 35 3.2.4.2 ISDN ............................................................................................ 35 3.2.4.3 ADSL............................................................................................ 35 3.2.4.4 XDSL linky ................................................................................... 35 3.2.4.5 Připojení přes mobilní telefon....................................................... 36 3.2.4.6 Bezdrátové datové sítě ................................................................ 36 3.2.4.7 Wi-Fi (Wireless Fidelity) ............................................................... 36 3.2.4.8 Satelit ........................................................................................... 36 3.3.5 Znát některé z charakteristických vlastností širokopásmového připojení, jako jsou stálost připojení, paušální poplatky, vysoká rychlost a vyšší riziko napadení ........................................................................................................... 37 3.2.5.1 Kapitola 1.3 – Shrnutí................................................................... 37 4 ICT v každodenním životě ................................................................................. 38 4.1 Cíl............................................................................................................... 38 4.2 Elektronický svět – lekce ............................................................................ 38 4.2.1 Rozumět pojmu Information and Communication Technology (ICT) – informační a komunikační technologie .............................................................. 38 4.2.2 Vědět o různých službách Internetu pro spotřebitele jako jsou nakupování přes Internet, elektronické bankovnictví, případně elektronické služby státní správy ........................................................................................... 38 4.2.2.1 Počítačové aplikace ve vládních institucích ................................. 39 4.2.2.2 Využití rozsáhlých počítačových aplikací ve zdravotnictví ........... 39 4.2.3 Rozumět pojmu e-learning – elektronické učení. Znát některé z jeho výhod jako nezávislost na čase a místě učení, možnost využívání multimédií a cenová výhodnost........................................................................................... 39 4.2.3.1 E-learning..................................................................................... 39 4.2.4 Rozumět pojmu teleworking – práce na dálku. Znát některé z výhod práce na dálku jako jsou úspora času pro dojíždění nebo odstranění nutnosti dojíždění do práce, větší schopnost soustředit se na jeden úkol, pružný časový rozvrh, úspora firemního prostoru nutného pro umístění zaměstnanců. Znát některé z nevýhod práce na dálku, například nedostatek kontaktu s lidmi a potlačení smyslu pro týmovou práci ............................................................... 39 4.3 Komunikace – lekce ................................................................................... 40 4.3.1 Rozumět pojmu e-mail – elektronická pošta........................................ 40
4.3.2
Rozumět pojmu Instant Messaging (IM) – komunikace v reálném čase . ............................................................................................................ 40 4.2.2.1 Výhody ......................................................................................... 40 4.3.3 Rozumět pojmu Voice over Internet Protocol (VoIP) – přenos hlasu prostřednictvím internetového protokolu............................................................ 41 4.2.3.1 Historie......................................................................................... 41 4.3.4 Rozumět pojmu Really Simple Syndication feed (RSS) – technologie vytváření nabídky webových odkazů ................................................................. 41 4.2.4.1 Použití RSS.................................................................................. 41 4.3.5 Rozumět pojmu web log (blog) – webový deník.................................. 42 4.2.5.1 Předchůdci ................................................................................... 42 4.3.6 Rozumět pojmu podcast – služba pro automatické stahování zvukových souborů z Internetu............................................................................................ 42 4.2.6.1 Druhy podcastů............................................................................ 42 4.2.6.2 Využití podcastingu ...................................................................... 43 4.4 Virtuální společenství – lekce ..................................................................... 43 4.4.1 Rozumět pojmu online (virtual) community – virtuální společenství. Znát příklady jako jsou webové stránky pro zájmové skupiny, internetová fóra, diskusní místnosti a komunity hráčů on-line internetových her.......................... 43 4.2.1.1 Sociální sítě ................................................................................. 43 4.2.1.2 Socialware ................................................................................... 43 4.2.1.3 Socialware a problém jeho uživatelů............................................ 43 4.2.1.4 Internetová diskuze ...................................................................... 44 4.2.1.5 Typy diskusí ................................................................................. 44 4.4.2 Znát způsoby, kterými mohou uživatelé počítačů publikovat a sdílet publikované informace v reálném čase, například web log (blog), podcast, internetová fotografická alba a archivy zvukových záznamů a obrazových klipů44 4.2.2.1 Setkávání virtuální i reálné........................................................... 45 4.4.3 Znát důležitost preventivních opatření při komunikaci s virtuálním společenstvím jako jsou vytvoření osobního soukromého profilu, omezení množství zveřejňovaných osobních informací, uvědomění si veřejné dostupnosti publikovaných informací a vyvarování se neznámého ...................................... 45 4.2.3.1 Sociální = veřejný?....................................................................... 45 4.2.3.2 Sociální software má budoucnost ................................................ 45 4.5 Zdraví – lekce............................................................................................. 46 4.5.1 Rozumět pojmu ergonomics – ergonomie........................................... 46 4.2.1.1 Sestavení celého pracoviště ........................................................ 46 4.5.2 Vědět, že osvětlení je faktor ovlivňující zdraví při používání počítače. Uvědomovat si, že použití umělého světla, množství světla a směr světla jsou všechno důležité skutečnosti............................................................................. 46 4.5.3 Pochopit, že správné umístění počítače, pracovního stolu a způsob sezení mohou pomoci udržet dobré držení těla................................................. 47 4.2.3.1 Správné rozměry židle ................................................................. 47 4.2.3.2 Důležité prvky ergonomické židle................................................. 47
4.5.4 Znát způsoby, jak pomoci ochránit duševní pohodu uživatele při používání počítače, například pravidelné protahování, dodržování přestávek a používání technik na uklidnění zraku.............................................................. 48 4.6 Životní prostředí – lekce ............................................................................. 49 4.6.1 Vědět o možnostech recyklace počítačových komponentů, náplní do tiskáren a papíru................................................................................................ 49 4.2.1.1 Nebezpečný odpad ...................................................................... 49 4.2.1.2 Recyklační služby ........................................................................ 49 4.6.2 Vědět o možnostech jak uspořit energii při používání počítače, například použití nastavení pro automatické vypínání obrazovky/monitoru a automatické uspávání a vypínání počítače..................................................... 49 4.2.2.1 Několik tipů pro větší úsporu energie ........................................... 50 4.2.2.2 Přehled možností napájení .......................................................... 50 4.2.2.3 Kapitola 1.4 – Shrnutí................................................................... 51 5 Bezpečnost........................................................................................................ 51 5.1 Cíl............................................................................................................... 51 5.2 Prokazování identity – lekce....................................................................... 52 5.2.1 Pochopit, že uživatelské jméno (ID) a heslo jsou pro uživatele potřebné k prokázání osobní identity při přihlašování na počítači, a to z bezpečnostních důvodů ............................................................................................................ 52 5.2.1.1 ID ................................................................................................. 52 5.2.1.2 Uživatelské jméno ........................................................................ 52 5.2.1.3 Heslo............................................................................................ 52 5.2.2 Vědět o pravidlech pro vytváření a používání hesla jako jsou nesdělování hesla, častá změna hesla, odpovídající délka hesla a používání směsice znaků a čísel ....................................................................................... 53 5.2.2.1 Doporučené způsoby ochrany dat ............................................... 53 5.2.2.2 Přístupová práva .......................................................................... 53 5.2.2.3 Používáte bezpečná hesla? ......................................................... 53 5.2.2.4 Jak tedy autentizačně zabezpečit IS? .......................................... 54 5.3 Bezpečnost dat – lekce .............................................................................. 54 5.3.1 Pochopit důležitost zálohování datových souborů mimo počítač ........ 54 5.2.1.1 Běžné uživatelské zálohování...................................................... 54 5.3.2 Rozumět pojmu firewall – bezpečnostní brána.................................... 54 5.2.2.1 Jak firewal funguje? ..................................................................... 55 5.2.2.2 Funkce, které brána firewall systému Windows POSKYTUJE ..... 55 5.2.2.3 Funkce, které brána firewall systému Windows NEPOSKYTUJE 55 5.3.3 Znát způsoby jak předcházet krádežím dat jako jsou použití uživatelského jména a hesla, případně zamykání počítače s použitím bezpečnostního kabelového zámku .................................................................. 55 5.2.3.1 Zabezpečení počítače.................................................................. 56 5.4 Počítačové viry – lekce............................................................................... 56 5.4.1 Rozumět pojmu computer virus – počítačový virus ............................. 56
5.2.1.1 Fáze činnosti................................................................................ 57 5.4.2 Vědět, jakým způsobem mohou počítačové viry napadnout počítač... 57 5.2.2.1 Nejčastější šíření virů................................................................... 57 5.2.2.2 Jak se virus do počítače dostane................................................. 57 5.4.3 Znát způsoby ochrany proti počítačovým virům a uvědomovat si důležitost časté aktualizace virové databáze antivirových programů ................ 57 5.2.3.1 Ochrana proti virům...................................................................... 57 5.2.3.2 Antivirové programy ..................................................................... 57 5.2.3.3 Spam............................................................................................ 58 5.2.3.4 Hoax............................................................................................. 58 5.2.3.5 Kapitola 1.5 – Shrnutí................................................................... 58 6 Právo ................................................................................................................. 58 6.1 Cíl............................................................................................................... 58 6.2 Autorské právo – lekce............................................................................... 58 6.2.1 Rozumět pojmu copyright – autorské právo ........................................ 58 6.2.1.1 Porušování autorských práv......................................................... 59 6.2.2 Vědět, jak rozpoznat licencované programové vybavení, tj. kontrolou identifikačního čísla, kontrolou registrace produktu a nahlédnutím do licenčního ujednání ............................................................................................................ 59 6.2.2.1 Jak rozpoznat licencovaný software? .......................................... 59 6.2.3 Rozumět pojmu end-user licence agreement – licenční smlouva koncového uživatele .......................................................................................... 60 6.2.3.1 K čemu slouží licenční smlouva s koncovým uživatelem (EULA) 60 6.2.3.2 Certifikátem pravosti není zároveň licenční smlouvou s koncovým uživatelem ..................................................................................................... 60 6.2.4 Rozumět pojmům shareware – volně šířené programové vybavení, freeware – bezplatné programové vybavení, open source – programové vybavení s otevřeným zdrojovým kódem........................................................... 61 6.2.4.1 Shareware.................................................................................... 61 6.2.4.2 Freeware...................................................................................... 61 6.2.4.3 Open Source................................................................................ 61 6.3 Ochrana osobních údajů – lekce ................................................................ 61 6.3.1 Rozpoznat hlavní smysl a zásady právní ochrany osobních údajů jako jsou ochrana práv subjektů údajů a stanovení odpovědnosti správce osobních údajů ............................................................................................................ 61 6.2.1.1 Zásady ochrany osobních dat ...................................................... 61 6.3.2 Být obeznámen s hlavními zákonnými normami na ochranu osobních údajů a práv v České republice ......................................................................... 62 6.2.2.1 Právní status Listiny ..................................................................... 62 6.2.2.2 Struktura Listiny ........................................................................... 63 6.2.2.3 Základní práva a svobody podle Listiny ....................................... 63 6.2.2.4 Listina deklaruje ........................................................................... 63 6.2.2.5 Koho Listina zavazuje .................................................................. 65
6.3.3 Znát hlavní povinnosti správce osobních údajů v České republice ..... 66 6.2.3.1 Ochrana osobních údajů .............................................................. 66 6.2.3.2 Spam............................................................................................ 66 6.2.3.3 Kapitola 1.6 – Shrnutí................................................................... 66
1
Hardware
1.1 Cíl Porozumět základním pojmům jako HW, SW, IT | Rozlišit různé typy počítačů | Znát hlavní části osobního počítače | Znát běžné vstupní/výstupní porty | Znát faktory ovlivňující výkon počítače | Znát jednotky paměťové kapacity | Znát hlavní druhy médií pro ukládání dat | Znát některá vstupní a výstupní zařízení
1.2 Základní pojmy – lekce 1.2.1 Rozumět pojmu hardware – technické počítačové vybavení HW – hardware – veškeré technické vybavení, které je nutné k provozu vlastního počítače. Např. monitor, tiskárna, myš… SW – software – veškeré nehmotné vybavení – programy (aplikace), které celou sestavu „oživují“. Např. operační systém, textový editor, tabulkový procesor… IT – informatika je věda o informacích a jejich zpracování. V současné době bývá často chápána jako věda o zpracování informací na počítačích, neboť se ke zpracování informací používá téměř výhradně výpočetní technika. Původní význam tohoto pojmu je však širší a zejména v dřívějších dobách nebyl omezen pouze na oblast počítačů. Primárně se informatika zabývá strukturou, správou, uchováváním, získáváním, šířením a přenosem informací. Také studuje aplikaci informací v organizacích, jejich použití v komunikaci mezi lidmi, organizacemi a informačními systémy.
1.2.2 Pochopit, co je osobní počítač. Rozlišovat podle typického použití mezi stolním počítačem, notebookem a počítačem s dotykovou obrazovkou (tablet PC) 1.2.2.1
Minipočítač
Tento typ počítače je spíše znám pod názvy laptop nebo notebook. Jedná se o přenosné typy počítačů, svým výkonem jsou dnes naprosto srovnatelné s běžnými modely stolních počítačů.
[Obr. 1112a Laptop]
1.2.2.2 Stolní počítač Nejtypičtější představitel osobního počítače. Běžný počítač sloužící pro práci i zábavu.
[Obr. 1112b Stolní počítač] 1.2.2.3 Hlavní počítač Hlavní počítač též zvaný mainframe. Počítač, který plní odlišné úkoly ve firemních podmínkách. Běžně se s ním rutinně nepracuje, může sloužit k zálohování dat, údržbě velkých databází apod. 1.2.2.4 Servery Mají velmi zásadní postavení v počítačové síti. Zpravidla je na nich provozována správa a administrace podnikové sítě, vnitřního informačního systému (např. intranet). 1.2.2.5 Pracovní stanice Je počítač, který je připojen k počítačové síti a zpravidla na něm pracuje koncový uživatel. V případně odpojení od sítě je s pracovní stanicí možno pracovat lokálně. 1.2.2.6 Inteligentní terminál Je schopen pracovat mimo terminálový provoz samostatně, tedy podobně jako pracovní stanice. Terminál však nemusí být vybaven různými periferiemi, např. CD nebo DVD mechanikou. 1.2.2.7 Neinteligentní terminál Je velmi vzdálená periferie, zcela závislý na provozu počítačové sítě. Není schopen samostatné práce. 1.2.2.8 PDA Personal Digital Asistent – je malý kapesní počítač. Ten bývá ovládaný obvykle dotykovou obrazovkou a perem (které se nazývá stylus). Původně měly PDA za cíl především pomoci s organizováním času a kontaktů. Současné PDA jsou velmi výkonné a zvládají i přehrávání videa a velké množství dalších aplikací.
[Obr. 1112c Kapesní počítač] 1.2.2.9 Dotyková obrazovka Dotyková obrazovka (anglicky Touchscreen) je monitor nebo LCD displej s takovou technologií, která umožňuje dotykem prstu ovládat počítač. V řadě případů umožňuje nahradit klávesnici. Běžné systémy dotykových obrazovek pracují na principu odporovém (nejčastější), kapacitním, akustickém nebo optickém. Tyto systémy byly vesměs objeveny v sedmdesátých letech 20. století, ale více se rozšířily teprve v posledním desetiletí. Těmito obrazovkami je vybavena řada veřejných terminálů, PDA, mobilních telefonů a mnoho dalších elektronických přístrojů.
[Obr. 1112d Dotyková obrazovka] 1.2.2.10 Tablet PC Tablet PC je mezistupněm mezi laptopem a kapesním počítačem. Podle původních představ se mělo jednat o jednoúčelový přenosný počítač s vysokou výdrží baterií a s dotykovým displejem. Původní představy se však postupem času vytratily a současné Tablety PC jsou v podstatě klasické laptopy se všemi výhodami i nevýhodami. Jediné, co z původní představy zůstalo, je dotykový displej.
[Obr. 1112e Tablet PC]
1.2.3 Rozpoznat běžná přenosná digitální zařízení jako jsou například osobní digitální asistent (PDA), mobilní telefon, chytrý telefon (smartphone), multimediální přehrávač a znát jejich hlavní znaky 1.2.3.1 PDA Personal Digital Asistent – je malý kapesní počítač. Ten bývá ovládaný obvykle dotykovou obrazovkou a perem (které se nazývá stylus). Původně měly PDA za cíl především pomoci s organizováním času a kontaktů. Současné PDA jsou velmi výkonné a zvládají i přehrávání videa, obsahují běžné kancelářské aplikace včetně přístupu k síti internet. V současné době jsou považovány za zastaralé, protože je v roli kapesního počítače z velké části nahradily smartphony. 1.2.3.2 Mobilní telefon Mobilní telefon je zařízení fungující jako normální telefon, ale s možností použití ve velkém prostoru (na rozdíl od bezdrátového telefonu fungujícího jen na omezenou vzdálenost). Mobilní telefony umožňují spojení s pevnou telefonní sítí přímo volbou telefonního čísla na vestavěné klávesnici. Mobily mají dlouhou historii, která sahá do počátku 70. let 20. století. Pro nízké zaváděcí náklady a rychlé rozmístění se mobilní sítě rychle rozšířily po světě a předstihly růst pevné telefonie. Mobilní sítě mohou často profitovat i s malým počtem zákazníků, protože náklady mobilní sítě většinou souvisí s objemem hovorů, zatímco telefonie pevných linek má mnohem vyšší náklady spojené s každým účastníkem sítě. 1.2.3.3 Smartphone Smartphone je označení pro tzv. chytrý telefon, což znamená telefon s nějakým otevřeným operačním systémem (nejčastěji Windows Mobile, PalmOS nebo Symbian OS, Android), který umožňuje přístroj (většinou s poměrně bohatou základní výbavou) rozšířit o mnoho dalších aplikací, a to jak pro práci, komunikaci, tak samozřejmě i pro zábavu.
[Obr. 1113 Smartphone]
Základní výhodou je rozšiřitelnost, kterou klasické mobilní telefony postrádají, neboť jak pro Symbian OS, tak pro Windows Mobile existuje velké množství aplikací z různých odvětví, kterými lze telefon rozšířit (například kvalitnější internetový prohlížeč, mobilní verze balíku
Office, kvalitní emailový klient, souborový manažer, multimediální přehrávač a mnoho dalších), pak také možnosti personalizace a zobrazení, podpora paměťových karet a v neposlední řadě velmi jednoduchá synchronizace s počítačem. Většina chytrých telefonů disponuje hardwarovou klávesnicí, nebo alespoň dostatečně velkým displejem, na kterém je dobře použitelná softwarová napodobenina klávesnice. 1.2.3.4 Multimediální přehrávač Multimediální přehrávač je výraz, který popisuje software na přehrávání multimediálních souborů. Obvykle se jedná o audio či video soubory. Některé programy umí přehrávat obojí nebo jsou specializované. V takovém případě hovoříme o audio přehrávači či video přehrávači. Příkladem multimediálního přehrávače může být Windows Media Player.
1.2.4 Znát hlavní části počítače jako procesor (CPU), různé druhy paměti, pevný disk, běžná vstupní a výstupní zařízení 1.2.4.1 Procesor (CPU – Central Procesor Unit) – procesor počítače je základní součástí celého počítače. Provádí veškeré instrukce, výpočty, logické řízení, zajišťuje okamžitý přístup k paměti apod. Rychlost procesoru určuje rychlost celé počítačové sestavy. Procesory se dělí podle: • výrobce (Intel, AMD), • typu (Pentium, Celeron, Athlon, …), • rychlosti (např. Intel Pentium 3,00 GHz). Dalším důležitým kritériem je velikost vnitřní paměti procesoru (L1, L2 cache) a schopnost zpracování objemu informací najednou (32, 64, 128bitové procesory).
[Obr. 1114a procesor] 1.2.4.2 Pevný disk (HDD – Hard Disc Drive) – magnetické datové zařízení sloužící k ukládání veškerých informací vytvořených prostřednictvím nějakého počítačového programu. Data se na disk zapisují podobně jako např. zvuk na magnetofonovou kazetu pomocí zapisovacích hlav. Data jsou na disku uchována i po vypnutí počítače.
[Obr. 1114b pevný disk] 1.2.4.3 Paměť RAM RAM (Random Acces Memory) – operační paměť počítače. V paměti RAM se nacházejí veškerá data (nebo jejich část) se kterými se aktuálně pracuje. Paměť RAM je charakteristická náhodným přístupem, vícenásobnou možností čtení a zápisu. Paměť je závislá na zdroji energie, po vypnutí PC se data ztrácí.
[Obr. 1114c paměť RAM] 1.2.4.4 Paměť ROM ROM (Read Only Memory) – tato paměť je určena pouze pro čtení, je trvalá (po vypnutí PC se data neztrácí), slouží k uložení stálých informací důležitých pro provoz počítače, její obsah je dán výrobcem počítače. 1.2.4.5 Cache Vyrovnávací paměť – slouží jako vyrovnávací paměť mezi procesorem a pomalejšími zařízeními (např. pevný disk). 1.2.4.6 CMOS CMOS (Configuration Memory Operating System) – paměť zabudovaná do základní desky, trvalá paměť, která uchovává informace o konfiguraci počítače. 1.2.4.7 Periferní zařízení Jedná se o zařízení, kterými vstupují data v určité podobě do počítače, nebo vystupují. Taková zařízení se pak podle funkce označují jako vstupní, výstupní a vstupně výstupní. Jejich přehled naleznete v lekci 1.1.4.
1.2.5 Poznat běžné vstupní/výstupní porty jako port USB, sériový port, paralelní port, síťové rozhraní a rozhraní typu FireWire 1.2.5.1 Paralelní port Paralelní port (také LPT – Line Printer Terminal) je původní název rozhraní, které je kompatibilní s počítači IBM PC. Byl navržen pro komunikaci s tiskárnou, která užívá 8bitovou prodlouženou ASCII sadu znaků. Název odvozený od řádkové tiskárny byl běžný
všeobecný termín pro různé druhy tiskáren. V podstatě se jednalo o průmyslový standard po dlouhou dobu, až byl roku 1990 konečně normován jako IEEE 1284. Dnes je používání paralelního portu v útlumu díky příchodu USB (Universal serial bus) a FireWire (IEEE 1394). Většina počítačů v 80. a 90. letech měla jeden nebo dva porty. • LPT1 • LPT2 Některé systémy měly port LPT3, ale ten se nevyskytoval tak často. Ve skutečnosti neměla většina počítačů více než jeden port. Řada zařízení byla navržená k připojení k paralelnímu portu. Nejvíce bylo jednosměrných zařízení, přijímajících pouze informace posílané z počítače. Nicméně některá zařízení jako Zip byla schopna pracovat v obousměrném režimu. Tiskárny také časem začaly pracovat v obousměrném režimu dovolujícím posílat různé stavové informace.
Paralelní port je druh zásuvky, který se nachází v osobních počítačích pro propojení s různými periferiemi. Je také známý jako port tiskárny nebo Centronics port. Standard IEEE 1284 určuje, že jde o obousměrný tok dat. Ve většině případů je dnes paralelní port nahrazen USB rozhraním. Nejnovější tiskárny jsou propojeny přes USB a nemívají paralelní port. Na spoustě nových počítačů je paralelní port vynechán kvůli úspoře nákladů, a protože jsou považovány za zastaralé. 1.2.5.2 Použití paralelních portů • Tiskárny. • Zip mechaniky. • Starší skenery. • Starší webkamery. • Některé první zvukové karety. • SCSI zařízení přes paralelní port do SCSI přípojky. • Hardwarové klíče. 1.2.5.3 Sériový port Standard RS-232, resp. jeho poslední varianta RS-232C z roku 1969, (také sériový port nebo sériová linka) se používá jako komunikační rozhraní osobních počítačů a další elektroniky. RS-232 umožňuje propojení a vzájemnou sériovou komunikaci dvou zařízení, kdy jednotlivé bity přenášených dat jsou vysílány postupně za sebou (v sérii) po jediném vodiči podobně jako u síťové technologie Ethernet nebo rozhraní USB.
V současné době se v oblasti osobních počítačů od používání sériového rozhraní RS-232 již téměř definitivně ustoupilo, bylo nahrazeno výkonnějším Univerzálním Sériovým Rozhraním (USB). 1.2.5.4 Port USB USB (Universal Serial Bus) je univerzální sériová sběrnice. Moderní způsob připojení periférií k počítači.
Nahrazuje dříve používané způsoby připojení (sériový a paralelní port, PS/2, GamePort apod.) pro běžné druhy periférií – tiskárny, myši, klávesnice, joysticky, fotoaparáty, modemy atd., ale i pro přenos dat z videokamer, čteček paměťových karet, MP3 přehrávačů, externích disků a externích vypalovacích mechanik.
Výhodou je možnost připojování Plug & Play bez nutnosti restartování počítače nebo instalování ovladačů. Zařízení lze připojit za chodu k počítači a během několika sekund je přístupné.
[Obr. 1115 USB port] 1.2.5.5 FireWire Alternativou USB je použití standardu IEEE 1394 neboli FireWire. FireWire (označované jako i.Link nebo IEEE 1394) je standard sériové sběrnice pro připojení periférií k počítači. Díky své technické jednoduchosti a pořizovací ceně nahrazuje dříve používané způsoby připojení, především SCSI.
FireWire se používá tam, kde rychlost USB 2.0 nedostačuje – zejména na připojení digitálních videokamer, externích disků, v ojedinělých případech i na síťové spojení počítačů peer-to-peer. V době uvedení rozhraní FireWire bylo k dispozici pouze USB 1.0, které mělo datovou propustnost řádově nižší (12 Mbit/s), nebylo proto vhodné k připojení periferií s vysokým datovým tokem (externí disky, vypalovačky, scannery, fotoaparáty), ale pouze k připojení myší, klávesnic, tiskáren, atd. FireWire vyvinula firma Apple Computer v roce 1995.
1.3 Výkon počítače – lekce 1.3.1 Znát některé z faktorů, které ovlivňují výkon počítače jako rychlost procesoru, velikost operační paměti, rychlost grafického procesoru a velikost paměti grafické karty, počet současně běžících aplikací Výkon počítače je velmi důležitý faktor, protože zjednodušeně ovlivňuje tu skutečnost, zda budete pracovat „rychle“ nebo „pomalu“. Základními faktory výkonu jsou: • CPU (procesor) a jeho rychlost – druh procesoru podstatně ovlivňuje výkon počítače. • Rychlost – rychlost procesoru je velmi rozhodující a výrazně ovlivňuje celkovou rychlost počítače. Obecně platí, že čím je procesor rychlejší tím je možno za určitý časový úsek zpracovávat více operací a instrukcí. Rychlost (někdy se též nazývá takt) se udává v Hz (hertzích).. • RAM (operační paměť) a její velikost – tento faktor má také velký význam, protože čím větší má počítač operační paměť RAM tím více a rychleji zpracovává data.
• • •
•
HDD (pevný disk) a jeho kapacita – pevný disk je základní záznamové médium, a čím je větší, tím více informací můžeme ukládat pro pozdější využití. Cache (vyrovnávací paměť) – slouží jako vyrovnávací paměť mezi procesorem a pomalejšími zařízeními (např. pevný disk). GUI a jeho kvalita. GUI (Graphical User Interface) – je grafické uživatelské rozhraní prostřednictvím kterého uživatel komunikuje s počítačem, spouští programy a předává hardwaru příkazy. Důležité je, aby bylo přehledné, jednoduché a intuitivní na ovládání. Tyto požadavky splňuje systém Windows, Linux, OS2 nebo systémy používané na jiných typech počítačů (např. Apple). Vše se odehrává na zobrazovací jednotce, která je adresovatelná s vysokou přesností obrazových bodů (pixelů) např. 800×600, 1024×768, 1280×800 a více podle typu monitoru a grafické karty. Obsluha se většinou děje interaktivním výběrem místa pomocí ukazovacího zařízení a pomocí malého množství akcí (klepnutí, poklepání, tažení…). Výhodou je, že není potřeba textových příkazů (jako v případě starších systémů MS-DOS). Grafická karta – je součást počítače, která se stará o grafický výstup na monitor. Dříve byla grafická karta nedílnou součástí základní desky, dnes jsou grafické karty oddělené a připojené do počítače pomocí některého typu sběrnice. Grafická karta samozřejmě může být i integrovaná na základní desce počítače, v tomto případě se však jedná o tzv. low-end desky nebo desky nižší střední třídy. Pokud je grafická karta integrovaná na základní desce, lze ji vypnout a nahradit grafickou kartou, která se zasune do příslušné pozice na desce. Grafické karty jsou rok od roku složitější a výkonnější, a jelikož již dlouhou dobu obsahují vlastní mikroprocesor, paměti i sběrnice, daly by se označit za „počítače v počítači“. Paměť grafické karty – zde jsou ukládány informace nutné pro grafické výpočty. Pokud je grafická karta integrovaná na základní desce, tak používá Operační paměť celého počítače. Pokud ne, tak má vlastní paměť, nejčastěji nějaký typ GDDR.
1.3.2 Vědět, že rychlost (frekvence) procesoru (CPU) se měří v megahertzích (MHz) nebo v gigahertzích (GHz) 1.2.2.1 Procesor (CPU – Central Processing Unit) je ústřední výkonnou jednotkou počítače, která čte z paměti instrukce a na jejich základě vykonává program. Pokud bychom přirovnali počítač např. k automobilu, postavení procesoru by odpovídalo motoru. Protože procesor, který by vykonával program zapsaný v nějakém vyšším programovacím jazyku by byl příliš složitý, má každý procesor svůj vlastní jazyk – tzv. strojový kód, který se podle typu procesoru skládá z jednodušších nebo složitějších instrukcí. Pod pojmem procesor se dnes téměř vždy skrývá elektronický integrovaný obvod, i když na samých počátcích počítačové éry byly realizovány procesory i elektromechanicky. 1.2.2.2 Rychlost procesoru Udává se v MHz (milión operací za vteřinu) nebo v GHz (miliardy operací za vteřinu). Současné typy procesorů udávají rychlost v řádech GHz, s nejstarším a také nejpomalejším procesorem s rychlostí 75 MHz se již nesetkáte.
[Obr. 1114a procesor]
1.4
Paměť a ukládání dat – lekce
1.4.1 Vědět, že paměť počítače může být typu RAM (paměť s libovolným přístupem) a typu ROM (paměť pouze pro čtení) a rozlišovat mezi nimi 1.2.1.1 Operační paměť RAM RAM je zkratka Random Access Memory. Je to paměť s libovolným (náhodným) přístupem, používaná v počítačích a dalších elektronických přístrojích. Obecně paměť může být typu RWM (Read Write Memory), to znamená s možností opakovaného zápisu a čtení informace, nebo typu ROM (Read Only Memory) jen pro čtení. Dnes se používají polovodičové paměti tohoto typu, dříve se používaly paměti například feritové, paměti na tenkých vrstvách nebo bubnové paměti. Označení „paměť RAM“ se používá nepřesně ve smyslu RWM-RAM, ale paměti typu RAM jsou také diskové paměti, flash paměti, a další typy s libovolným přístupem. Operační paměť RAM slouží k ukládání údajů, které počítač potřebuje pro zpracování právě prováděné úlohy po dobu běhu počítače. Údaje, které je potřeba uchovat i po vypnutí počítače se pak ukládají do pamětí jako je – pevný disk, externí disk, CD, DVD, flash, které data uchovají i vdobě, kdy je počítač vypnut.
[Obr. 1131c paměť RAM] 1.2.1.2 Paměť ROM ROM je zkratka Read-Only Memory. Je to typ paměti, jejíž obsah nelze přepsat běžným způsobem. Používá se především v počítačích a pro uložení firmware v elektronických přístrojích. Polovodičové paměti ROM jsou stejně rychlé jako paměti RWM (RAM), na rozdíl od nich je jejich obsah nezávislý na napájecím napětí. Informační obsah ROM je do paměti uložen při výrobním procesu.
Zvláštní skupinou je přepisovatelná (programovatelná) ROM pamět, označovaná jako EPROM nebo PROM. Umožňuje buď jednorázový nebo i opakovaný přepis informace, ale ve zvláštním režimu (např. zvýšené napětí, zvláštní přístroj – programátor). Modernější elektricky programovatelné paměti typu Flash umožňují přepis bez větších nároků na programovací režim a jsou často používány u zařízení, kde je zapotřebí snadno přepsat jejich obsah novější verzí bez nutnosti vložit pamět do programátoru. Polovodičová ROM pamět je obvykle používána při startu počítače a zavádění operačního systému.
1.4.2 Znát jednotky paměťové kapacity bit a byte (bajt) Znát jednotky paměťové kapacity bit a byte a uvědomovat si, že v informatice jsou pro násobky jednotek kapacity používány binární předpony s hodnotami 210, 220,… a že tyto předpony jsou zvykově označovány symboly dekadických předpon k, M, G, T (správné označení binárních předpon podle platné normy je: Ki, Mi, Gi, Ti,… – kibi, mebi, gibi, tebi, ...) Informace v počítači je možno měřit, zejména co se týče jejich velikosti. Základní jednotky informace jsou: Bit – 1 b – BInary digiT – jedná se o dvojkové číslo 0 nebo 1 Byte – 1 B – 1B je 8 bitů vedle sebe 00000000. Do 1 B lze uložit číslo v rozmezí 0-255 nebo jeden znak (písmeno). 1 kB není 1000 B 1 kB = 1 024 = 210 B 1 MB = 1 024 kB = 1 048 576 B = 220 B 1 GB = 1 024 MB = 1 048 576 kB = 1 073 741 824 B = 230 B 1 TB = 1 024 GB = 240 B
1.4.3 Znát hlavní druhy médií pro ukládání dat, například pevný disk, externí pevný disk, síťový disk, CD, DVD, USB flash disk, paměťovou kartu a datovou úschovnu (webdisk) Existuje velké množství zařízení určených k ukládání a přenosu dat (informací). Jsou buď přímo zabudována v počítači (interní) nebo jsou zařízením samostatně připojeným k počítači, např. kabelem (externí): • HDD – pevný disk (Hard Disk Drive) – základní zařízení pro ukládání informací, jeho kapacita se pohybuje v řádech GB i TB. Data se na disk zapisují podobně jako např. zvuk na magnetofonovou kazetu pomocí zapisovacích hlav. Data jsou na disku uchována i po vypnutí počítače. • Externí pevný disk – je pevný disk samostatně připojen k počítači. • Síťový disk – je sdílený pevný disk. Tedy je to disk, jehož obsah je dostupný každému uživateli, který má přístup do sítě, ve které je takový pevný disk sdílen. • Disketová mechanika – dříve nejběžnější zařízení pro záznamové médium. V tomto případě se jedná o diskety (FDD – Flopy Disk Drive). Z disket lze data číst i data na ně zapisovat. Nevýhodou disket byla jejich relativně nízká kapacita (1,44 MB).
•
• •
CD, DVD mechanika – zařízení pro přehrávání datových event. zvukových CD či DVD disků. Většinou lze z nich pouze data číst. V případě zvláštního zařízení „vypalovačky“ lze data i zapisovat. Kapacita CD je 750–800 MB, u DVD je kapacita podle použité technologie obvykle 2–4,7GB. Flashdisk – zařízení s kapacitou pohybující se v řádech MB nebo GB. Paměťová karta – je elektronické zařízení na ukládání dat. Používá se v digitálních fotoaparátech, PDA, laptopech, mobilních telefonech, přehrávačích, video hrách a jiných elektronických zařízeních. Obvykle je založena na paměti typu flash.
[Obr. 1133 Paměťové karty] • Webdisk (datová úschovna) – je vzdálený systém skladování dat, který umožní ukládat data na určitý vzdálený server a přistupovat k nim z jakéhokoli počítače s připojením k internetu. • ZIP mechanika – dnes již překonaný typ, zařízení je podobné disketě s tím, že má větší kapacitu (cca 100 MB). • Dalšími nosiči mohou být mechaniky JAZZ, magnetopáskové jednotky (streamery), přenosné disky apod.
[Obr. 1133a CD mechaniky]
1.5
Vstupní a výstupní zařízení – lekce
1.5.1 Znát některá ze základních vstupních zařízení, jako myš, klávesnice, trackball, skener, touchpad, pero pro dotykový displej, joystick, webová kamera, digitální fotoaparát a mikrofon
Jedná se o zařízení, kterými vstupují data v určité podobě do počítače, můžeme je rozdělit přibližně takto: 1.2.1.1 Alfanumerická komunikace • Klávesnice – zajišťuje základní vstup dat do počítače. Nejrozšířenější činností prováděnou na počítači je bezesporu psaní a oprava textu.
[Obr. 1141a Klávesnice] 1.2.1.2 Ukazovací zařízení • Myš – ukazovací zařízení, které se dnes běžně používá ke komunikaci s počítačem respektive s jeho operačním systémem. • TouchPad – nahrazuje myš u notebooku (přenosného počítače). • TrackBall – kulička umístěná na notebooku, význam je shodný jako u TouchPadu. • Joystick – pro hraní her. • Aktivní („citlivá“) obrazovka – dotyková obrazovka.
[Obr. 1141b Ukazovcí zařízení] 1.2.1.3 Snímání obrazu • Skener – zařízení prostřednictvím kterého je možné převést např. fotografii nebo jinou předlohu do datové podoby a dále ji prostřednictvím specializovaného počítačového programu upravovat. • Digitální fotoaparát (nebo digitální kamera) – význam je podobný jako u skener, zaznamená obraz v digitální formě, takže může být okamžitě zobrazen na zabudovaném displeji nebo nahrán do počítače. Základní funkcí digitálního fotoaparátu je snímání statických obrazů do podoby tzv. digitální fotografie a umožnit tak jejich další zpracování, např. pomocí běžného počítače, jejich tisk či vyvolání speciální osvitovou jednotkou do výsledné podoby jako u klasické fotografie. Některé fotoaparáty dokážou kromě obrazu zaznamenat i pohyblivé scény ve formě
•
videa nebo zvukový záznam ve formě ozvučeného videa nebo jako poznámky k pořízeným snímkům. Webová kamera – patří do počítačových vstupních zařízení, podobných fotoaparátu, kameře či skeneru. Pořizuje snímky, které většinou ukládá na internet. Díky tomu je aktuální záběr dostupný uživateli na počítači s internetem kdekoliv na světě. S nízkou cenou nastal jejich rozmach a mnoho dnešních domácích uživatelů i firem proto webkamery používá jak pro obrazovou komunikaci, tak pro ochranu majetku či osob. Mnoho měst, obcí, kulturních a sportovních areálů, ale i jednotlivců zpřístupnilo své webkamery široké veřejnosti a tím podpořilo především turistický ruch. Velkým přínosem pro veřejnost je využití webkamer na důležitých dopravních tepnách, dálnicích a ulicích, kde každý řidič může sledovat aktuální stav dopravy takřka on-line. Zajímavým využitím je jejich umístění zejména na horách, tedy neustálé a hlavně aktuální monitorování sněhu.
1.2.1.4 Snímání zvuku • Mikrofon – zařízení, kterým lze převést zvuk do datové podoby. Podobně jako u obrázku jej lze dále upravovat, mixovat, přidávat různé efekty a opět ukládat na nějaké záznamové médium.
1.5.2 Znát některá ze základních výstupních zařízení, jako obrazovky/monitory, tiskárny, reprosoustavy a sluchátka Jedná se o zařízení, kterými vystupují data v určité podobě z počítače, můžeme je rozdělit přibližně takto: 1.2.2.1 Zobrazovací zařízení • Monitor – základní výstupní zařízení zpravidla přímo připojené k osobnímu počítači. Bez něho by v podstatě nebyla téměř možná smysluplná práce. • TV přístroj – při práci se zvukem a obrazem (střih nahraného videa, mixáž, speciální videoefekty), je možné převést data přímo na TV přístroj. 1.2.2.2 Textové a grafické výstupy • Tiskárna – nejběžnější výstupní zařízení, její absenci si lze již jen těžko představit. Podle typu rozlišujeme tiskárny laserové, inkoustové, sublimační, jehličkové apod. • Plotter – obdoba tiskárny, tisk je však řešen pomocí pisátka, podobně jako když konstruktér rýsuje technický výkres. Využití je především v projekční činnosti a pro velkoplošný tisk. 1.2.2.3 Zvukové výstupy • Reprosoustava – je skupina reproduktorů, obvykle umístěná do jedné skříně, zvané ozvučnice. S rozvojem a rozšířením zejména her, elektronických encyklopedií apod. je nezbytné připojení reproduktorů.
[Obr. 1142 Sluchátka]
1.5.3 Pochopit, že některá zařízení jsou jak vstupní, tak výstupní, například dotyková obrazovka Některá zařízení slouží pro vstup i výstup dat současně. Mezi ně patří především zařízení pro komunikaci mezi počítači – faxmodemy, modemy a síťové karty.
[Obr. 1143 Modem] Dále pak to jsou zařízení pro komunikaci s uživatelem – touchscreens (dotykové obrazovky). A především jsou to zařízení pro ukládání dat a k přenosu informací. 1.2.3.1 Kapitola 1.1 – Shrnutí V první lekci jste se seznámili se základními pojmy jako HW, SW, IT. Dále jste se seznámili se základními typy počítačů, z nichž v praxi má nejširší uplatnění stolní počítač nebo přenosný počítač laptop nebo notebook. Dále jste se seznámili s běžnými přenosnými digitálními zařízeními, se vstupně/výstupními porty a s hlavními částmi počítače. Druhá lekce se týkala výkonu počítače – tedy, které části počítače mají vliv na celkový výkon počítače. Základní stavební jednotkou počítače je procesor, jehož rychlost je jedním z podstatných faktorů, které mají vliv na jeho výkon. Ve třetí lekci jste se seznámili s pamětí RAM a ROM. V operační paměti RAM jsou uchovávány informace po dobu běhu počítače. Pro zachování informací (dat) i po vypnutí počítače je musíte uložit na pevný disk, tedy v počítači nebo mimo počítač, na zařízení pro trvalé uložení informací. Například na Flashdisk, CD, DVD apod. Ve čtvrté lekci jste se seznámili s běžnými vstupními zařízeními, výstupními a vstupně/výstupními zařízeními.
2
Software
2.1 Cíl Znát význam termínů SW, operační systém, aplikační SW | Rozumět funkcím operačního systému | Znát verze a druhy operačního systému | Znát základní aplikační SW | Znát možnosti pro usnadnění přístupu
2.2 Základní pojmy – lekce
2.2.1 Rozumět pojmu software – programové vybavení SW – software je nehmotné vybavení počítače. V podstatě se dá říci, že software počítač oživuje a umožňuje v něm uživateli provádět celou řadu úkonů jako např. psát texty, vytvářet tabulky, výpočty, kreslit, projektovat, programovat apod. Za Software považujeme tedy zejména programy, ve kterých tyto úkony můžeme provádět. Celkem nejistá hranice vede mezi software a daty. V některých případech lze software považovat za soubor dat a naopak. V případě ochrany autorských práv se zde jedná o citlivý a složitý právní problém. 2.2.1.1
Software můžeme rozdělit:
•
Operační systémy – primární programové vybavení počítače, bez něhož není možný provoz – tj. běh dalších programů aplikací.
•
Aplikační software – programy, které řeší konkrétní problematiku.
2.2.1.2 Operační systémy • „Řádkové“ operační systémy Microsoft pracující v textovém režimu. K jejich obsluze je potřeba znát celý soubor příkazů a jejich kombinací. Typickým představitelem byl MS-DOS – dnes je již historií (pro běžné použití je velmi uživatelsky nepřívětivý). •
„Grafické“ operační systémy Microsoft využívající grafické rozhraní GUI. MS-Windows 95, 98, ME, NT, 2000, XP, Vista, Windows 7, Windows 8…
•
Další operační systémy – UNIX, LINUX, OS2…
2.2.2 Pochopit co je operační systém a znát názvy některých běžných operačních systémů Operační systém je sada programů (software) umožňujících co nejefektivnější využití hardware počítače. Operační systém patří mezi tzv. systémový software a hlavním úkolem operačního systému je zabezpečit běh a programovou podporu aplikačních programů. Operační systém překrývá různé verze a implementace hardware (od různých výrobců) tak, aby pro program – který využívá služeb operačního systému – byly jednotlivé implementace hardware transparentní, tj. aby aplikace používala jednotný přístup ke službám operačního systému nezávisle na použitém hardware. Dále poskytuje operační systém různé služby, které
podporují snazší implementaci aplikačních programů, např. služby souborového systému, síťové služby, apod. 2.2.2.1 Osobní počítače mají operační systém rozdělen do dvou částí: 1. BIOS (Basic Input Output System) je naprogramován v paměti ROM nebo nahrán v paměti (E)EPROM (tzv. FlashBIOS) jako firmware a slouží k tomu, aby počítač po zapnutí provedl inicializaci periférií a zavedl operační systém. 2. Vlastní operační systém, který je BIOSem nahrán z pevného disku nebo jiného média.
Firmware je programové vybavení, které je integrální součástí elektronického zařízení. Tyto programy jsou většinou naprogramovány (vypáleny) do pamětí ROM, EPROM, … firmou vyrábějící dané zařízení. Firmware bývá často úzce vázaný na hardware, pro který je určen. Typickým příkladem zařízení obsahujících firmware jsou mobilní telefony a kapesní počítače. Avšak v dnešní době obsahuje drtivá většina elektronických zařízení nějaký programový kód – firmware. Úkolem operačního systému je poskytovat programátorům aplikací jednotný přístup zejména k datům na disku, k síti a vstupním a výstupním zařízením (klávesnici, myši (polohovací zařízení), joysticku, grafické kartě, tiskárně ap.). Moderní operační systémy umožňují multitasking (současný běh více programů) a obsahují velmi vyvinutou a konfigurovatelnou podporu ostatních programů a mají složitější strukturu.
2.2.2.2 Známé operační systémy Jedná se o operační systémy Microsoft – Windows 95, Windows 98, Windows ME, Windows NT, Windows 2000, Windows XP, Windows Vista, Windows 7, Windows 8.
2.2.3 Znát použití některých běžných aplikačních programových vybavení jako jsou textové editory, tabulkové procesory, databázové programy, prezentační programy, programy pro práci s elektronickou poštou, internetové prohlížeče, grafické editory pro zpracování fotografií a počítačové hry Aplikační software neboli aplikační programové vybavení je řada rozmanitých programů, které řeší konkrétní problematiku. 2.2.3.1 Základní programové vybavení lze rozdělit na: 1. Kancelářské aplikace – jsou asi nejpoužívanější sadou programů. • Textový editor – program na psaní a úpravu textu (MS Word, Corel WordPerfect, Amipro, WordPro, WordPad, Poznámkový blok, T602…) • Tabulkový procesor – program na práci s tabulkami, grafy, daty (MS Excel, Corel Quattro Pro, Calc602…) • Elektronickou poštu – program sloužící pro příjem a odesílání elektronické pošty (MS Outlook, Outlok Express, Eudora…) • Internetový prohlížeč – program umožňující prohlížení webových (internetových a intranetových stránek), mezi nejrozšířenější patří Internet Explorer, Google Chrome, Mozilla Firefox, Safari, Opera… • Programy pro tvorbu WWW stránek – například MS FrontPage.
•
Prezentační programy – slouží k tvorbě elektronických prezentací, nejpoužívanějším prezentačním programem je MS PowerPoint. • Databáze – programy pro shromažďování a spravování velkého objemu dat. Existuje řada databázových programů – dBase, FoxPro, MS Access. • Řadu dalších pomocných aplikací. 2. DTP – Desk Top Publishing – grafické programy a programy pro sazbu textu. • Grafické programy – programy pro vytváření vektorové grafiky – Adobe Illustrator nebo Corel Draw a program pro retušování fotografií Adobe Photoshop. • Sazbové programy – umožní vytvářet dokumenty (firemní materiály, katalogy, brožury nebo knihy) na profesionální úrovni a připravují je pro tisk. Jedná se o Adobe InDesign a QuarkXpress 3. Obchodní činnost – programy sloužící firmám k řešení různých problémů: • Kancelářské aplikace + Prezentační program, Databázový program, Účetnické programy, Mzdové programy, Skladové hospodářství… 4. Průmysl – v průmyslu se používají zcela specifické programy a aplikace: • Např. systémy řízení výroby, CAD, CAM, Rozsáhlá personalistika… 5. Doma • Kancelářské aplikace + Multimediální programy, Hry… 6. Vzdělávání – existuje celá řada možností jak se vzdělávat pomocí počítače: • Programy využívající Internet, Prezentační programy, Multimédia. • Speciální výukové programy CBT (Computer Base Training) nebo WBT (Web Base Training). • Výhody – žáky není třeba soustředit na jedno místo, žáci se mohou učit, když mají čas, „výklad“ lze donekonečna opakovat… • Nevýhody – chybí kontakt s učitelem, ekonomicky náročná výroba (hodí se jen pro témata, kde je to rentabilní)… 2.2.3.2 Multimédia Pojmem multimédia označujeme programy, které jsou schopny zpracovávat zvuk, video různé druhy animací apod. Jejich nárůst je s rozvojem techniky velmi dynamický a najde uplatnění jak doma tak v kanceláři.
2.2.4 Rozlišit mezi operačním systémem a aplikačním programovým vybavením SW – software je nehmotné vybavení počítače. V podstatě se dá říci, že software počítač oživuje a umožňuje v něm uživateli provádět celou řadu úkonů jako např. psát texty, vytvářet tabulky, výpočty, kreslit, projektovat, programovat apod. Za Software považujeme tedy zejména programy, ve kterých tyto úkony můžeme provádět. Software můžeme rozdělit: • Operační systémy – primární programové vybavení počítače, bez něhož není možný provoz – tj. běh dalších programů aplikací.
• Aplikační software – programy, které řeší konkrétní problematiku. Operační systém je sada programů (software) umožňujících co nejefektivnější využití hardware počítače. Operační systém patří mezi tzv. systémový software a hlavním úkolem operačního systému je zabezpečit běh a programovou podporu aplikačních programů. Aplikační software neboli aplikační programové vybavení je řada rozmanitých programů, které řeší konkrétní problematiku.
2.2.5 Znát některé dostupné možnosti pro usnadnění přístupu jako jsou programové vybavení pro rozpoznávání hlasu, pro čtení obrazovky, obrazovková lupa a klávesnice na obrazovce Vzhled a vlastnosti systému Windows lze upravit tak, aby byla bez nutnosti použití dalšího softwaru a hardwaru usnadněna činnost zrakově, sluchově a pohybově postiženým uživatelům. Systém Windows zahrnuje následující programy usnadňující práci uživatelů: • Program Lupa zvětšuje část obrazovky a usnadňuje tak prohlížení. • Program Narrator je určen pro převod textu na mluvené slovo a čte nahlas obsah obrazovky. Je vhodný zejména pro nevidomé a slabozraké uživatele. • Program Klávesnice na obrazovce umožňuje pohybově postiženým uživatelům psát na obrazovku pomocí polohovacího zařízení. • Správce nástrojů umožňuje uživatelům zkontrolovat stav programů pro usnadnění a spustit nebo ukončit program pro usnadnění. Uživatelé s přístupovými právy na úrovni správce mohou nastavit spuštění programu při spuštění Správce nástrojů. Kombinací kláves WIN+U otevřete okno Správce nástrojů (klávesa WIN je klávesa s logem systému Windows). Pomocí nástrojů pro usnadnění, které jsou k dispozici na ovládacím panelu Možnosti usnadnění, lze snadno nastavit požadované funkce klávesnice, zobrazení a myši. Pomocí Průvodce funkcemi pro usnadnění můžete nastavit možnosti a programy pro individuální potřeby. Existuje celá řada softwarových i hardwarových produktů, které usnadňují postiženým osobám používání osobních počítačů. Mezi různé typy produktů, které jsou k dispozici pro Microsoft Windows, patří následující: • programy pro osoby s poškozením zraku, které zvětšují informace na obrazovce nebo mění jejich barevnost, • programy pro nevidomé osoby a osoby s problémy se čtením, jež popisují informace na obrazovce v Braillově písmu nebo syntetizují řeč, • hardwarové a softwarové nástroje, které mění chování myši a klávesnice, • programy, které umožňují uživatelům psát pomocí myši nebo hlasového vstupu, • programové vybavení s předpovídáním slov nebo frází, které umožňuje uživatelům psát rychleji a s méně úhozy na klávesnici, • alternativní vstupní zařízení, jako například zařízení ovládané jedním přepínačem nebo ovládací zařízení využívající dechu uživatele pro osoby, které nemohou používat myš nebo klávesnici.
Nástroje pro usnadnění práce dodávané se systémem Windows poskytují základní funkční úroveň uživatelům se zvláštními potřebami. Většina postižených uživatelů potřebuje pro každodenní práci obslužné programy poskytující vyšší funkční úroveň. 2.2.5.1 Ovládací panel Možnosti usnadnění Ovládací panel Možnosti usnadnění slouží k úpravě funkcí zobrazení a způsobu práce s klávesnicí a myší. Mnohé z těchto funkcí jsou užitečné i pro uživatele bez postižení. Nástroje pro usnadnění práce dostupné v ovládacím panelu Možnosti usnadnění provádějí různé funkce. • Funkce Jedním prstem umožňuje používat rozloženě kombinace kláves, postupným stisknutím vždy jen jedné klávesy. • Funkce Filtrování kláves upravuje odezvu klávesnice. • Funkce Ozvučení kláves vydává zvukový signál při stisknutí určitých kláves. • Funkce Popis zvuku poskytuje vizuální upozornění na zvuky vydané systémem. • Funkce Zobrazení zvuku zobrazuje v aplikacích zároveň se zvukem i textový popis. • Funkce Vysoký kontrast zvyšuje kontrast na obrazovce pomocí alternativních barev a velikostí písma. • Funkce Myš klávesnicí umožňuje provádět funkce myši pomocí klávesnice. • Funkce Posloupnost kláves umožňuje použití alternativních vstupních zařízení namísto klávesnice a myši. 2.2.5.2 Průvodce funkcemi usnadnění Průvodce funkcemi usnadnění Vám pomůže upravit počítač a nástroje pro usnadnění práce tak, aby vyhovovaly Vašim zrakovým, sluchovým a pohybovým možnostem. Program najdete ve skupině Příslušenství. 2.2.5.3 Kapitola 1.2 – Shrnutí Tato kapitola byla věnována Software, což je programové vybavení. Základním programovým vybavením je vždy operační systém. Ten samotný by ovšem uživateli nestačil. Existuje řada aplikačních programů, které řeší konkrétní problematiku. Jako například textový editor, tabulkový procesor, mzdový program apod. Základní přehled možných aplikačních programů jste našli právě v této kapitole.
3 Počítačové sítě 3.1 Cíl Porozumět základním pojmům počítačových sítí | Znát definice LAN, WLAN, WAN | Vědět co je Intranet, Extranet a Internet | Rozumět pojmům download a upload | Rozumět termínu přenosová rychlost | Znát typy a způsoby připojení k Internetu
3.2
Typy počítačových sítí – lekce
3.2.1 Rozumět pojmům Local Area Network – lokální síť (LAN), Wireless Local Area Network – lokální bezdrátová síť (WLAN), Wide Area Network – rozsáhlá síť (WAN) 3.2.1.1 Počítačová síť Počítačovou sítí rozumíme dva nebo více propojených počítačů. Informační síť je počítačová síť sloužící pro přenos informací. 3.2.1.2 Typy počítačových sítí 1. První hledisko členění počítačových sítí je to, zda počítače komunikují mezi sebou přímo (peer to peer), tzn. každý počítač slouží zároveň jako pracovní stanice a služby nabízí a využívá. Nebo zda počítače komunikují prostřednictvím serveru (vyhrazený počítač), který služby pouze nabízí a počítače (klienti) tyto služby pouze využívají. Pak se jedná o architekturu klient/server. 2. Další členění je dle velikosti: LAN – lokální síť (propojení počítačů v domácnosti, v kanceláři nebo v budově. WLAN – lokální bezdrátová síť. WAN – rozlehlá počítačová síť, propojuje počítače států a kontinentů. 3.2.1.3 LAN LAN je zkratka z anglického Local Area Network a ve volném překladu znamená „místní síť“, často se používá také termín „lokální síť“. Síť LAN lze vytvořit mezi minimálně dvěma počítači. Tento druh sítě se používá téměř všude. Od běžných domácností po firmy. Už to, že si doma sesíťujete dva počítače znamená, že jste si doma vytvořili malou síť LAN. Síť LAN dále může obsahovat různé servery jako je třeba proxy server nebo DHCP server. LAN je obvykle připojená k síti WLAN, kterou je například internet. Dále může být připojena ještě k síti MAN (metropolitní síť propojující lokální sítě v městské zástavbě, spojuje vzdálenosti řádově jednotek až desítek kilometrů a její rozlehlost je tedy větší než rozlehlost LAN, ale menší než rozlehlost WAN. 3.2.1.4 WAN WAN je zkratka z anglického Wide Area Network a ve volném překladu znamená „rozsáhlá síť“. WAN je počítačová síť, která pokrývá rozsáhlou plochu (například síť, která překračuje hranice města, regionu nebo státu). Také tak můžeme označovat síť, která je routery připojena na veřejné telekomunikační linky. Největším a nejznámějším příkladem sítě WAN je síť Internet. Sítě WAN jsou využívány pro spojení sítí LAN nebo dalších typů sítí, takže uživatelé z jednoho místa mohou komunikovat s uživateli a počítači na místě jiném. Spousta WAN je budována pro jednotlivé společnosti a jsou soukromé. Ostatní, veřejné, budované poskytovateli připojení, poskytují služby pro připojení sítí LAN do Internetu.
3.2.2 Rozumět pojmu client/server – klient/server Klient-server je síťová architektura, která odděluje klienta (často aplikaci s grafickým uživatelským rozhraním) a server. Jednotlivé instance klientů komunikují se serverem, který obvykle běží na vzdáleném počítači. Klasickou ukázkou může být prohlížení webových stránek, kde webový prohlížeč je klient, který při požadavku uživatele na novou stránku kontaktuje vzdálený server a vyžádá si od něj patřičnou webovou stránku. Server tedy poskytuje služby, které na vyžádání „konzumuje“ klient. 3.2.2.1 Charakteristika serveru • Pasivní. • Čeká na požadavky od klienta. • Při přijetí požadavku jej obslouží. 3.2.2.2 Charakteristika klienta • Aktivní. • Posílá požadavky serveru. • Čeká na odpovědi. Protipólem architektury klient-server je architektura klient-klient (peer-to-peer). 3.2.2.3 Klient-klient Peer-to-peer (doslova rovný s rovným), P2P nebo klient-klient je označení architektury počítačových sítí, ve které spolu komunikují přímo jednotliví klienti (uživatelé). Čistá P2P architektura vůbec pojem server nezná, všechny uzly sítě jsou si rovnocenné (a působí současně jako klienti i servery pro jiné klienty). V praxi se však často pro zjednodušení návrhu v protokolu objevují specializované servery, které ovšem slouží pouze pro počáteční navázání komunikace, „seznámení“ klientů navzájem, popř. jako proxy server v případě, že spolu z nějakého důvodu nemohou koncové uzly komunikovat přímo. Dnes se označení P2P vztahuje hlavně na výměnné sítě, prostřednictvím kterých si mnoho uživatelů může vyměňovat data. Příkladem takových sítí jsou např. Gnutella či původní verze Napsteru. Jednou ze základních výhod P2P sítí je fakt, že s rostoucím množstvím uživatelů celková dostupná přenosová kapacita roste, zatímco u modelu klient-server se musí uživatelé dělit o konstantní kapacitu serveru, takže při nárůstu uživatelů klesá průměrná přenosová rychlost.
3.2.3 Pochopit, co je Internet a znát některé z jeho hlavních využití Internet je celosvětová počítačová „supersíť“, která spojuje jednotlivé menší sítě, pomocí sady protokolů IP. Název pochází z anglického slova network (síť), podle něhož tradičně názvy amerických počítačových sítí končily „-net“, a mezinárodní (původně latinské) předpony inter- (mezi), vyjadřující, že Internet propojil a vstřebal různé starší, dílčí, specializované, proprietární nebo lokální sítě.
3.2.3.1 • • • • • • •
Internet slouží k přenášení informací a poskytování mnoha služeb, jako jsou elektronická pošta chat www stránky sdílení souborů on-line hraní her vyhledávání katalog a další.
3.2.3.2 World Wide Web (WWW, také pouze zkráceně web), ve volném překladu „Celosvětová pavučina“, je označení pro aplikace internetového protokolu HTTP. Je tím myšlena soustava propojených hypertextových dokumentů. V češtině se slovo web často používá nejen pro označení celosvětové sítě dokumentů, ale také pro označení jednotlivé soustavy dokumentů dostupných na tomtéž webovém serveru nebo na téže internetové doméně nejnižšího stupně (internetové stránce). Dokumenty umístěné na počítačových serverech jsou adresovány pomocí URL, jehož součástí je i doména a jméno počítače. Název naprosté většiny těchto serverů začíná zkratkou www, i když je možné používat libovolné jméno vyhovující pravidlům URL. Protokol HTTP je dnes již používán i pro přenos jiných dokumentů, než jen souborů ve tvaru HTML a výraz World Wide Web se postupně stává pro laickou veřejnost synonymem pro internetové aplikace. WWW je nejpoužívanější službou sítě internet.
3.2.4 Pochopit, co je intranet a extranet 3.2.4.1 Intranet Intranet je počítačová síť, která používá stejné technologie (TCP/IP, HTTP) jako internet. Je ale „soukromá“. To znamená, že je určena pro použití pouze malé skupiny uživatelů (například pracovníci nějakého podniku). Používá se stejná infrastruktura jako na internetu. TCP/IP jako komunikační protokol, internetové služby (webové servery) a webové prohlížeče jako univerzální přístupový prostředek.
Je nezávislý na internetu. To znamená, že pokud si firma nebo třeba jen soukromá osoba bude chtít zprovoznit vlastní intranet, nepotřebuje mít přístup k internetu. V podstatě jedinou podmínkou je propojit počítače do sítě, např. pomocí switche a nainstalovat na některý z počítačů servery. Nejlépe je ovšem jeden počítač jako server vyčlenit, hlavně ve větších sítích a pouze na něm provozovat servery (služby). Základem je tzv. webový server. Ten umožní provozovat vnitřní intranetové stránky přes prohlížeč. Tyto stránky jsou pak uloženy nejčastěji na tomto počítači a slouží třeba jako zdroj informací pro celou firmu.
Intranetové stránky bývají zpravidla dostupné pouze z vnitřní sítě. Samozřejmě nic nebrání tomu zpřístupnit je i světu. Zde je ovšem již nutné připojení k internetu. 3.2.4.2 Extranet Extranet – tento pojem souvisí s intranetem. Jedná se o připojení vnějších uživatelů k intranetu. Zdroje z extranetu jsou přístupné pouze omezenému, přesně definovanému počtu uživatelů sítě internet. Například firma sídlící v Praze má ve svém sídle vybudován intranet. V Brně má obchodního zástupce, který se k intranetu připojuje. Toto připojení se označuje extranet.
3.3 Přenos dat – lekce 3.3.1 Rozumět základním pojmům download – stahování a upload – nahrávání z nebo do počítačové sítě Download – stahování souborů z internetu. Upload – nahrávání souborů. 3.2.1.1 Správce stahování Z anglického originálního názvu Download manager, nebo také Download accelerator, je počítačový program sloužící ke stahování souborů z internetu (někdy také k jeho nahrávání – uploadu). Správce stahování vznikl v době potřeby spolehlivého stažení větších souborů, zvláště v situaci kdy hrozilo jeho přerušení z důvodu nespolehlivosti internetového připojení nebo nespolehlivosti konexe na webový server.. 3.2.1.2 Vlastnosti • Správce stahování udržuje pořádek ve stažených souborech. • Umožňuje sledovat průběh stahování souborů, poskytuje informace o tom, zda nejsou potenciálně škodlivé, umožňuje prověřovat stažené soubory pomocí celé řady kontrol zabezpečení a zobrazuje jejich výsledné umístění. • Správce stahování je integrovaný se složkou Stažené soubory systému Windows. • Pomocí Správce stahování je také možné řídit stahování, což zahrnuje vše od spouštění a otevírání souborů až po pozastavení nebo zrušení stahování. V rámci programu Správce stahování je dokonce možné odstraňovat stažené soubory. • Správce stahování uvádí seznam souborů, které jste stáhli z Internetu, zobrazuje jejich umístění v počítači a umožňuje snadné pozastavení stahování, otevírání souborů a provádění dalších akcí.
3.3.2 Pochopit, co znamená přenosová rychlost. Vědět, v jakých jednotkách je měřena: bity za sekundu (bps), binární kilobity za sekundu (Kbps), binární megabity za sekundu (mbps) Rychlost připojení – měří se v baudech – v počtu změn signálu za sekundu. Pokud jedna změna signálu odpovídá jednomu bitu přenášené informace, je jednotka baud shodná s jednotkou bps (bit za sekundu).
Přenosová rychlost tedy udává, jaký objem informace se přenese za jednotku času. Základní jednotkou přenosové rychlosti je bit za sekundu (bit/s, b/s, nebo anglicky bps = bits per second). Jednotka udává, kolik bitů informace je přeneseno za jednu sekundu. Jednotka kbps udává kolik kilobitů je přeneseno za jednu sekundu. Jednotka mbps udává kolik megabitů je přeneseno za jednu sekundu. Někdy je též přenosová rychlost udávána v bajtech za sekundu (B/s). Například: Analogový modem přijímá data rychlostí rychlostí 56 kbps a vysílá rychlostí 36,4 kbps. Digitální modem přijímá i odesílá data rychlostí 64 kbps. DSL modemy mají přenosovou rychlost od 128 kbps a vyšší. 3.2.2.1 Modem Modem je zařízení pro převod mezi analogovým a digitálním signálem a naopak. Modem je zkratkové slovo z výrazu „modulátor demodulátor“. Modemy se používají především pro přenos digitálních dat pomocí analogové přenosové trasy. Přenosová trasa může být telefonní linka, koaxiální kabel, radiový přenos apod. 3.2.2.2 Analogový modem Při analogovém přenosu se modem zajímá o konkrétní hodnotu přenášené veličiny. 3.2.2.3 Digitální modem Při digitálním přenosu se modem zajímá o to, zda signál spadá do předem stanoveného intervalu. Každý modem je vlastně analogový, digitální modemy přijatá data interpretují jiným způsobem.
3.3.3 Znát různé typy připojení k Internetu, například vytáčené připojení a širokopásmové připojení 3.2.3.1 Vytáčené připojení Dial-up neboli vytáčené připojení je způsob připojení k internetu. Počítač je na internet připojen přes telefonní linku za použití modemu (modulátordemodulátor). Ten funguje na analogovém principu, kdy modem digitální signál převádí na analogový a ten přes linku vysílá k serveru. Rychlost analogového připojení bývá od 2,4 kbps do 56 kbps po jedné telefonní lince. Ještě nedávno byla takto k internetu připojena většina uživatelů v České republice. Vytáčené připojení je ale v současnosti již vytlačováno použitím stále dostupnějšího vysokorychlostního internetu; ten je totiž oproti dial-upu levnější a rychlejší. Za „slepou kolej“ paralelní k analogovým a širokopásmovým připojením lze považovat službu ISDN (digitální vytáčené připojení k internetu). Technologie ISDN umožňuje kvalitnější připojení s garantovanou rychlostí až 128 kb/s, což je rychlejší než telefonní linka, ale zároveň výrazně pomalejší než např.ADSL.
3.2.3.2 Širokopásmové připojení Širokopásmové připojení (z angl. jazyka hovorově přejato slovo broadband) je přesně nedefinovatelný druh propojení dvou míst datovou linkou. Nedefinovatelnost pramení z důvodu dynamického a rychlého vývoje v oblasti datových služeb. Toto moderní sousloví je dle stanov ITU (Mezinárodní telekomunikační unie) chápáno jako datové připojení k Internetu rychlostí ekvivalentní nebo vyšší, než poskytuje digitální služba ISDN. Definice širokopásmového připojení se původně opírá o fakt, že veškeré rychlosti vyšší než 600 bit/s (baudů) jsou považovány za broadband, protože dochází ke „svazování“ několika kanálů po 600 baudech do širokého pásma. Prakticky lze tedy označit např. rychlost 2400 bit/s za širokopásmové připojení.
3.3.4 Vědět o různých způsobech připojení k Internetu, například prostřednictvím telefonní linky, mobilního telefonu, kabelového rozvodu, bezdrátového nebo satelitního připojení Existuje řada možností pro připojení počítače k internetu: • pomocí telefonní linky (majitelem linky je telefonní operátor), • pomocí kabelové televize nebo vyhrazené linky, • pomocí satelitní datové sítě, • pomocí bezdrátové datové sítě, • pomocí mobilní telefonní sítě. 3.2.4.1 Připojení pomocí pevné telefonní linky Výhodou připojení pomocí pevné telefonní linky je, že tato linka je široce dostupná. Nevýhodou je, že je nutné platit paušál i za samotnou telefonní linku. Zatím jsou u nás výjimkou pouze velká města, kde někteří poskytovatelé ADSL zavedli i tarify, u kterých se v případě výhradního použití telefonní linky pro internet platí pouze internetový paušál. 3.2.4.2 ISDN Digitální telefonní linka, lze volat a zároveň pracovat na internetu. Rychlost je 64 kb/s (128 kb/s). V současnosti se tento způsob připojení pro zastaralost technologie a nízkou přenosovou rychlost již téměř nepoužívá, prakticky byla vytlačena linkami ADSL. 3.2.4.3 ADSL Vysokorychlostní internet pomocí telefonních linek. Různá rychlost přenosu dat ve směru z a do internetu. Rychlost je zpravidla 128 kb/s až jednotky Mb/s dle typu zvolené služby. Pro připojení je potřeba ADSL modem a určitá kvalita telefonní linky. 3.2.4.4 XDSL linky DSL technologie jsou schopné dosahovat vysokých rychlostí přenosu dat, a to díky lepšímu využití frenkvenčních pásem. Písmeno X před DSL udává, o kterou z technologií digitálního přenosu se jedná. Typy DSL linek: ADSL, R-ADSL, ADSL G.lite, IDSL, HDSL, SDSL a VDSL. Pro internetové připojení se nejvíce využívá ADSL.
3.2.4.5 Připojení přes mobilní telefon Toto připojení patří většinou k pomalejším. Jeho zásadní výhodou je, že je teoreticky dostupné všude, kde je dostupná síť mobilních operátorů. Kabelová televize Jedná se zpravidla o rychlé a kvalitní připojení, pro domácnosti může být cenově výhodné, za předpokladu že používají kabelovou televizi. Je potřeba síťová karta a kabelový modem. Nejkvalitnější a současně levné připojení pro domácnosti zpravidla poskytují operátoři linek vyhrazených přímo pro internet. Uživatel je připojen nejčastěji pomocí metalické strukturované kabeláže přímo na páteřní síť poskytovatele, která bývá často realizována optickým vedením. Tito poskytovatelé bývají bohužel dostupní pouze ve velkých městech, a to ještě ne všude. 3.2.4.6 Bezdrátové datové sítě Jedná se buď o sítě založené na standardu IEEE 802.11 (Wi-Fi), které jsou provozovány ve veřejném nelicencovaném pásmu, nebo o sítě provozované ve vyhrazeném – licencovaném pásmu. Bezdrátové sítě v nelicencovaném pásmu mohou být provozovány jako LAN pro připojení např. notebooků v kancelářských budovách, internetových kavárnách a na univerzitách. Bezdrátové sítě používají i poskytovatelé internetu. Zásadní výhodou zde je, že tyto sítě nejsou vázané na přenosová média ve vlastnictví velkých firem, takže umožňují existenci menším alternativním poskytovatelům. Nevýhodou je, že kvalita připojení může kolísat v závislosti na poskytovateli a na místních podmínkách. Aby spojení fungovalo, je potřeba zajistit přímou viditelnost mezi přístupovým bodem poskytovatele a anténou uživatele. 3.2.4.7 Wi-Fi (Wireless Fidelity) Jedná se o nejznámější standard pro bezdrátové sítě. Wi-Fi sítě byly navrženy pro malé a střední vzdálenosti např. pro provoz v kanceláři nebo menší budově, avšak při použití vhodných antén na straně poskytovatele i uživatele může být za dobrých přenosových podmínek jeho dosah i několik kilometrů. Aktuální rychlost závisí na počtu přihlášených uživatelů daného hotspotu, na rychlosti připojení na daném hotspotu (vysílači) a na kvalitě signálu, která klesá se vzdáleností od vysílače. Nutnou podmínkou pro připojení je být v dosahu pokrytí nějaké bezdrátové sítě, nejčastěji WiFi. Dále potřebujete počítač nebo notebook vybavený Wi-Fi technologií (některé notebooky již jsou vybavené, jiné lze dovybavit Wi-Fi PC kartou nebo USB klíčem). Bezdrátové připojení k internetu přes WiFi je u nás velmi populární. Dosahuje rychlosti až desítek Mbps a je nabízené často zcela zdarma. 3.2.4.8 Satelit Využití satelitů pro připojení k Internetu je výrazně ovlivněno principem jejich fungování. Satelitní přenosy jsou téměř ideálním řešením v situaci, kdy je potřeba dopravit jeden a tentýž obsah k více příjemcům současně (jako například u televizního vysílání). Pokud chceme ale satelit použít k připojení k internetu, musíme řešit problém, jak satelit využít pro přenos určitého obsahu malé skupině příjemců nebo pouze samostatnému uživateli. Běžné antény pro příjem satelitní televize jsou totiž schopné pouze přijímat data vysílaná ze satelitu, čili je realizována pouze jednosměrná komunikace "server-klient". Podle způsobu
řešení tohoto problému se satelitní připojení k internetu dělí na dvě skupiny: jednosměrné a obousměrné.
3.3.5 Znát některé z charakteristických vlastností širokopásmového připojení, jako jsou stálost připojení, paušální poplatky, vysoká rychlost a vyšší riziko napadení V dnešní době informačních technologií je nezbytný přístup k Internetu. Jestliže pracujete doma či v malé společnosti, stává se pro vás tato otázka velmi důležitou jak po stránce technologické, tak po stránce finanční. Potřebujete rychlé připojení k Internetu za přijatelnou cenu. Právě tuto možnost nabízí širokopásmový Internet. Sem spadají nejrůznější přístupové technologie jako xDSL (ADSL, HDSL, SDSL, VDSL,...), kabelové sítě, bezdrátové připojení Wi-fi, které byly popsány již v předchozí kapitole. Rychlost a stálost připojení a paušální či pořizovací poplatky se liší podle použité technologie a podle konrétního poskytovatele. Bezdrátové připojení k internetu přes WiFi je velmi populární. Dosahuje rychlosti až desítek Mbps a je nabízené často zcela zdarma. Slabším místem WiFi je zabezpečení přenosu proti zneužití. Přestože zařízení WiFi podporují 128 bitové šifrování WEP (Wireless Encription Protocol), obecné principy zabezpečení WiFi nejsou dostatečné pro všechny typy aplikací. Druhá nevýhoda souvisí s použitým pásmem 2,4 GHz. Toto pásmo je totiž na exponovaných místech (např. centrum Prahy apod.) poměrně hodně zarušené, takže je využití WiFi v těchto oblastech prakticky využitelné pouze pro vnitřní pokrytí.
3.2.5.1 Kapitola 1.3 – Shrnutí V této kapitole jste se seznámili se základními pojmy počítačových sítí a s typy počítačových sítí. Výhody práce v síti jsou nesporné (sdílení zařízení, výměna dokumentů, rychlá dosažitelnost informací např. z firemního serveru), ale musí být zajištěna dostatečná ochrana těchto sdílených prvků, ne každému je dovolen přístup. Část počítačové sítě může být oddělena od vnější počítačové sítě a lze ji využívat jen v rámci určité skupiny. Rozlišujeme pak termíny – Internet, Intranet a Extranet. Dále jste se seznámili s termíny – download, upload, přenosová rychlost, vytáčené a širokopásmové připojení a poznali jste různé způsoby připojení k internetu.
4 ICT v každodenním životě 4.1 Cíl Rozumět pojmu ICT | Znát využití Internetu v obchodu, ve zdravotnictví, školství, státní správě | Rozumět pojmu e-learning | Rozumět pojmu teleworking | Rozumět pojmu elektronická pošta | Rozumět pojmům IM, VoIP, RSS, Webblog, Podcast | Rozumět pojmu ergonomie | Znát možnosti recyklace počítačových komponentů | Znát možnosti jak uspořit energii při používání počítače
4.2
Elektronický svět – lekce
4.2.1 Rozumět pojmu Information and Communication Technology (ICT) – informační a komunikační technologie ICT (Information and Communication Technologies) Je označení pro informační a komunikační technologie. Tato široce používaná zkratka zahrnuje veškeré technologie používané pro komunikaci a práci s informacemi. Původní koncept informačních technologií (IT) byl doplněn o prvek komunikace, kdy mezi sebou začaly komunikovat jednotlivé počítače či uzavřené sítě. ICT ovšem nejsou jen hardwarové prvky (počítače, servery…), ale také softwarové vybavení (operační systémy, síťové protokoly, internetové vyhledávače…). ICT se používá rovněž přeneseně, např. ve spojení ICT kompetence. Na českých školách začal předmět ICT nahrazovat dřívější výpočetní techniku či informatiku, neboť na rozdíl od nich lépe popisuje současnou realitu, kdy informace jsou s komunikací takřka nerozlučně spjaty. V moderním světě představují informační a komunikační technologie důležitou a nepostradatelnou součást státní, podnikatelské i soukromé sféry. Z tohoto důvodu patří jejich ovládání mezi klíčové kompetence.
4.2.2 Vědět o různých službách Internetu pro spotřebitele jako jsou nakupování přes Internet, elektronické bankovnictví, případně elektronické služby státní správy S počítačovými systémy se dnes setkáváme na každém kroku. V oblasti obchodu – v hypermarketech počítačový systém automaticky sleduje pomocí čárových kódů pohyb zboží, sleduje množství zboží na skladě, signalizuje potřebu objednání zboží, sleduje záruční lhůtu zboží apod. Pokladny jsou také napojeny na počítačovou síť, vystaví účet a systém eviduje zboží jako prodané. Řada obchodů dnes umožňuje placení platební kartou. Informace z platební karty je spojena s informacemi z pokladny a částka je automaticky odečtena z bankovního účtu kupujícího. Zboží lze nakupovat také prostřednictvím sítě Internet, například letenky – na Internetu vyhledáme požadovaný let, pomocí rezervačního systému zjistíme, zda jsou volná místa, letenku si rezervujeme a platíme platební kartou. Letenku je pak možné si vyzvednout nebo si ji nechat zaslat poštou.
Mnoho společností nabízí na síti Internet podobné on-line systémy prodeje. Pomocí on-line bankovnictví můžeme sledovat aktuální stav svého účtu, zadávat příkazy k úhradě apod. U pojišťovny můžeme pomocí Internetu ohlásit pojistnou událost. 4.2.2.1 Počítačové aplikace ve vládních institucích Počítačové systémy ve vládních institucích – v informačních systémech státní správy jsou informace o občanech. Jsou to databáze obsahující údaje získané při sčítání lidu. Například databáze občanů s trvalým nebo přechodným pobytem, registry matrik, dále pak databáze finančních úřadů, které evidují daňové poplatníky, databáze zdravotních pojišťoven, databáze Státní správy sociálního zabezpečení. Databáze vozidel evidují všechna motorová vozidla a jejich majitele. Databáze katastrálních úřadů evidují všechny nemovitosti a jejich majitele.
4.2.2.2 Využití rozsáhlých počítačových aplikací ve zdravotnictví Počítačové systémy ve zdravotnictví – informační systémy evidující pacienty v nemocnicích, zdravotních střediscích i zdravotních pojišťovnách. V lékárnách i nemocnicích se požívají informační systémy sledující zdravotní materiál nebo kontrolují či řídí jednotlivé přístroje. Mezi diagnostické přístroje, které jsou řízeny počítačem, patří například tomograf nebo chromatograf. Počítač se může podílet i na samotné operaci a následné léčbě pacienta.
4.2.3 Rozumět pojmu e-learning – elektronické učení. Znát některé z jeho výhod jako nezávislost na čase a místě učení, možnost využívání multimédií a cenová výhodnost 4.2.3.1 E-learning E-learning je vzdělávací proces, využívající informační a komunikační technologie k tvorbě kurzů, k distribuci studijního obsahu, komunikaci mezi studenty a pedagogy a k řízení studia. E-learning v sobě zahrnuje řadu dílčích aktivit, které mohou být propojené do uceleného systému, ale také nemusejí. Může se jednat o rozsáhlé kurzy plně distančního charakteru a propracované nástroje kolaborativního učení, naopak ale může jít jen o doplnění prezenční výuky. Vhodných ICT nástrojů je řada – vystavení studijních materiálů na internetu nebo intranetu, nabídka k nim vztažených autotestů, komunikace prostřednictvím diskusních fór, e-mailů apod. Všechny uvedené nástroje je vhodné integrovat, pro tyto účely proto slouží specializované aplikace pro řízení procesu vzdělávání – LMS (Learning Management System). Těchto systémů je celá řada s nejrůznějším rozsahem. Nespornou výhodou elektronického učení je nezávislost na čase a místě vzdělávání – studenty není třeba soustředit na jedno místo, studenti se mohou učit, když mají čas, „výklad“ lze donekonečna opakovat…
4.2.4 Rozumět pojmu teleworking – práce na dálku. Znát některé z výhod práce na dálku jako jsou úspora času pro dojíždění nebo odstranění nutnosti dojíždění do práce, větší schopnost soustředit se na jeden
úkol, pružný časový rozvrh, úspora firemního prostoru nutného pro umístění zaměstnanců. Znát některé z nevýhod práce na dálku, například nedostatek kontaktu s lidmi a potlačení smyslu pro týmovou práci Počítačové sítě lze dále využít i pro práci na dálku (teleworking). Některé činnosti přímo nevyžadují přítomnost pracovníka na pracovišti, může ji vykonávat z libovolného počítače připojeného k síti Internet. Výhody práce na dálku – snížení nákladů na provoz kanceláří (nájem, úklid, spotřeba elektřiny), lepší pracovní motivace a výkonnost pracovníka, který nemusí dojíždět na pracoviště, v domácím prostředí se může lépe soustředit na práci. Nevýhody – ztížená kontrola pracovníka a chybějící kolektivní práce.
4.3 Komunikace – lekce 4.3.1 Rozumět pojmu e-mail – elektronická pošta Elektronická pošta, zkráceně e-mail (často také nesprávně email), je způsob odesílání a přijímání zpráv přes elektronické komunikační systémy. Termín e-mail platí jak pro internetový e-mailový systém založený na protokolu SMTP (Simple Mail Transfer Protocol), tak i pro intranetové systémy, které dovolují uživatelům uvnitř jedné společnosti nebo organizace posílat si vzájemně zprávy (tyto systémy často používají nestandardní protokoly, mívají ovšem bránu, která jim dovoluje posílat a přijímat emaily z Internetu). Výhody elektronické pošty – nízká cena a rychlost.
4.3.2 Rozumět pojmu Instant Messaging (IM) – komunikace v reálném čase Instant messaging (IM)je internetová služba, umožňující svým uživatelům sledovat, kteří jejich přátelé jsou právě připojeni, a dle potřeby jim posílat zprávy, chatovat, přeposílat soubory mezi uživateli a jinak komunikovat. Hlavní výhodou oproti používání např. e-mailu spočívá v principu odesílání a přijímání zpráv v reálném čase. Jinými slovy zpráva je doručena ve velmi krátké době od odeslání (většinou v rámci stovek milisekund). 4.2.2.1 Výhody Instant messaging zrychluje komunikaci a umožňuje snadnou spolupráci mezi více lidmi. Na rozdíl od e-mailu nebo telefonu druhá strana ví, zda je účastník k dispozici či nikoliv. Většina IM systémů umožňuje nastavit away message, tedy zprávu podle které lze zjistit, zda je uživatel přítomen přímo u svého počítače. Na druhou stranu uživatele nikdo nenutí, aby na zprávy odpovídali ihned. Tímto způsobem se IM komunikace stává méně vyrušující než třeba telefon a to je částečný důvod, proč je tento způsob komunikace stále více oblíben v obchodním prostředí. Instant messaging je ideální pro rychlou výměnu internetových adres, kusů zdrojového kódu a dalších věcí, které se např. v telefonní komunikaci špatně přenášejí.
4.3.3 Rozumět pojmu Voice over Internet Protocol (VoIP) – přenos hlasu prostřednictvím internetového protokolu Voice over Internet Protocol (zkratka VoIP) je technologie, umožňující přenos digitalizovaného hlasu v těle paketů rodiny protokolů UDP/TCP/IP prostřednictvím počítačové sítě nebo jiného média, prostupného pro protokol IP. Využívá se pro telefonování prostřednictvím Internetu, intranetu nebo jakéhokoli jiného datového spojení. Nutnou podmínkou pro srozumitelné a spolehlivé VoIP telefonní spojení je zajištění tzv. kvality služby, zkráceně označované QoS. 4.2.3.1 Historie Telefonie se vyvíjela od analogové přes digitální až po bezdrátovou a VoIP. Převratné generační změny proběhly ve druhé polovině dvacátého století. Rozvoj VoIP se datuje od poslední dekády dvacátého století.
4.3.4 Rozumět pojmu Really Simple Syndication feed (RSS) – technologie vytváření nabídky webových odkazů RSS je rodina XML formátů určených pro čtení novinek na webových stránkách a obecněji syndikaci obsahu. Technologie RSS umožňuje uživatelům Internetu přihlásit se k odběru novinek z webu, který nabízí RSS zdroj (RSS feed, též RSS kanál, RSS channel). Tento zdroj se většinou vyskytuje na stránkách, kde se obsah mění a přidává velmi často (například zpravodajské servery). Původně tento formát sloužil pouze k předávání aktuálních novinek mezi jednotlivými servery, které takto velmi jednoduše mohly odkazovat na aktuální články na jiných serverech. RSS formát poskytuje obsah celého článku, příp. jeho část, odkaz na původní článek a také jiná metadata. Tyto informace jsou posílány jako XML soubor nazývaný RSS zdroj, webový zdroj, RSS stream, RSS feed nebo RSS kanál. 4.2.4.1 Použití RSS Software určený k práci s RSS kanály se označuje jako RSS čtečka. Může se jednat o samostatný specializovaný program, o plugin do jiného programu (typicky webového prohlížeče či programu pro instant messaging), tato funkce může být v jiném programu rovnou vestavěna, případně se může jednat o webovou aplikaci poskytující tuto funkčnost (např. Google Reader či NetVibes). Například pro webový prohlížeč Firefox slouží jako čtečka RSS rozšíření Sage. Pokud některý webový server nabízí RSS kanály, obvykle to indikuje ikonkou, která vede přímo na URL příslušného zdroje, který uživatel zadá do čtečky a ta poté zobrazí seznam všech takto zpřístupněných článků (či jiných odkazů). Čtečka pak pravidelně kontroluje toto URL a zobrazuje nové položky.
4.3.5 Rozumět pojmu web log (blog) – webový deník Weblog (stažením anglického web log – webový záznamník) nebo zkráceně a neformálněji blog je webová aplikace obsahující periodické příspěvky na jedné webové stránce. Nejčastěji, nikoli však nezbytně, bývají zobrazovány v obráceném chronologickém pořadí, (tj. nejnovější nahoře). Autor se nazývá blogger (zjednodušeně bloger), veškerenstvo blogů a jejich vzájemných vztahů blogosféra. Weblogy tvoří nesmírně široké a diferencované pole, spektrum sahá od osobních „deníčků“ po oficiální zpravodajství firem, sdělovacích prostředků a politických kampaní; do weblogu může přispívat stejně tak jediný autor, malá skupina přátel nebo široká komunita. Mnoho weblogů umožňuje přidávat komentáře k jednotlivým příspěvkům, takže kolem nich vzniká čtenářská komunita; jiné jsou neinteraktivní. Různí se i formát weblogů, od prostého seznamu odkazů na webové stránky po dlouhé původní texty. Jednotlivé příspěvky jsou téměř vždy označeny datem a časem; jelikož odkazy jsou pro weblogy důležité, většina má způsob, jak archivovat starší příspěvky a určit jim stabilní URL adresu; ta se nazývá permalink. Stále častější a dnes už de facto standard je nabízet přehled nejnovějších příspěvků ve formátu RSS. 4.2.5.1 Předchůdci Server Neviditelný pes vznikl ještě dříve, než se těmto serverům začalo říkat weblog. Každopádně tento „blog“ má účel spíše zpravodajský. Jedním z nejslavnějších blogů se stal koncem roku 2004 založený blog „OSTRAVAKA“.
4.3.6 Rozumět pojmu podcast – služba pro automatické stahování zvukových souborů z Internetu Podcasting je metoda šíření informací vynalezená v roce 2004 Adamem Currym a do jisté míry konkurující rádiu. Pro jednotlivé navazující sady záznamů se používá slovo podcast či český volný překlad audio RSS. Jde o zvukové nebo video záznamy, které autor podcastu umísťuje na Internet v podobě souborů, na které odkazuje na webových stránkách, ale především v uzpůsobeném RSS feedu. Ten pak specializovaný program (zvaný podcatcher nebo podcast receiver) průběžně monitoruje a nové soubory sám stahuje a nahrává do uživatelova osobního přehrávače. Mezi významné přednosti podcastingu patří snadnost poskytování obsahu – v podstatě stačí nahrát zvukový soubor a umístit je na Internet – a z něho plynoucí široká nabídka zdrojů (existuje například speciální týdeník pro fanoušky Harryho Pottera) a možnost uživatele si soubor přehrát v libovolný čas, neomezený pevně daným vysíláním. 4.2.6.1 Druhy podcastů • Podcast může být příspěvek, který autor celý namluvil a převedl např. do MP3. Poslouchání takového zápisku je pro návštěvníka webu zajímavé, protože slyší skutečný hlas autora textu. Namlouvání podcastu moderátorem či autorem textu je náročné na čas. Příkladem je zvukový deník. • Druhou možností je využití automatické čtečky, která zápisek automaticky předčítá či převádí do zvukové podoby. Touto čtečkou je například Doppler či iPodder. Hlasovou čtečku si uživatel nainstaluje na svůj počítač a používá na webech, které navštěvuje. • Třetím způsobem je převádění textových příspěvků do zvukového formátu pomocí software. Jedním z řešení je otevřený software Epos. Ten nabízí on-line demo, kde si autor může nechat vygenerovat z textu zvukový soubor (WAV).
4.2.6.2 Využití podcastingu • Poslech rádiové stanice. Některá rádia umožňují stahování vybraných pořadů ve formě podcastů nebo přímo zvukových souborů. Uživatel má možnost si vybrat co, kdy a jak bude poslouchat. • Výuka – podcastingu se věnují učitelé, lektoři, školy a vzdělávací instituce, takže je možné se vzdělávat formální i neformální formou například v angličtině, lékařství apod. • Klasický blog, ale ve zvukové podobě.
4.4 Virtuální společenství – lekce 4.4.1 Rozumět pojmu online (virtual) community – virtuální společenství. Znát příklady jako jsou webové stránky pro zájmové skupiny, internetová fóra, diskusní místnosti a komunity hráčů on-line internetových her 4.2.1.1 Sociální sítě Seznamky patřily mezi aplikace, které daly webu masové rozšíření a model zcela nového média. Ale co speciální sociální sítě, určené k budování kontaktů, jako např. LinkedIn? Nebo celosvětově rozšířená sociální síť Facebook nebo Google+, v tuzemských končinách Seznam se svým komunikačním komplexem Lidé.cz a mnoho dalších. Jaké jsou jejich možnosti a přednosti a jaká rizika obnáší členství v nich? 4.2.1.2 Socialware Socialware je v podstatě aplikace, která umožňuje zjistit, zda lidé, které znáte, znají toho, koho byste rádi poznali. Lze tak najít zaměstnání, zákazníky, nebo například partnera či dokonce životní lásku. Název, který se pro tyto aplikace ujal, je poněkud nepřesný, protože jakákoliv komunikační služba na Internetu i jinde je v podstatě službou sociální. Socialware však funguje prakticky jako velmi vylepšená seznamka. Socialware je ve své podstatě systém, který umožňuje vytvářet a udržovat seznam vzájemně propojených kontaktů, přátel. Každý uživatel takového systému má své vlastnosti, které jsou veřejně dostupné pro další uživatele. Lidé se v rámci systému mohou vzájemně vyhledávat, a vytvářet tak virtuální „komunitu“. Pokročilejší formou je prohledávání seznamů přátel našich přátel – tedy hledání známých druhé a dalších úrovní. Na výše uvedené funkci jsou pak založené další vlastnosti socialware: • možnost publikování různých informací, • vkládání fotografií a alb, • vytváření deníčků a podobně. Socialware umožňuje například hledání známých, kolegů, virtualizaci pracovních kolektivů. V tom tkví jeho největší přednost.
Největší slabinou je otázka bezpečnosti a autenticity uživatelů. 4.2.1.3 Socialware a problém jeho uživatelů Každý výše uvedený server či služba má svůj okruh uživatelů. Čím známější server je, tím více uživatelů najde. Důležité přitom ale je, aby nový uživatel našel své přátele, kolegy, tedy ty, které hledá. To znamená, že na dané službě už musí být, musí ji používat. To vytváří
v určitém slova smyslu začarovaný kruh. Každý má možnost vytvářet si vlastní skupinky, zvát další uživatele. To je sice hezké, ale k úspěchu socialware je důležitý právě první uvedený faktor – budu používat to, kde jsou ti, které chci. Obejitím uvedeného problému je striktní systém pozvánek, jinou cestu pak představuje napojení účtu sociálního systému na účet jiné, masově používané služby (Email Seznamu a serveru Lidé). Výsledkem se stává solidní uživatelská základna, která se od dosažení určitého počtu aktivních členů už jen zvyšuje. 4.2.1.4 Internetová diskuze Internetová diskuze je stránka (místo) na internetu, kam lidé vkládají své názory a reakce a ty se následně na stránce zobrazují. Oproti chatu se internetová diskuse obvykle liší tím, že přispěvatelé nemusí být ke stránce připojeni současně a reagovat bezprostředně, ale mohou reagovat i s odstupem mnoha dní či měsíců. Mnohé diskusní stránky však mají zároveň i znaky chatu. 4.2.1.5 Typy diskusí Podle základního účelu lze internetové diskuse rozdělit na tyto typy: • Diskuse ke stránce nebo článku – možnost diskuse je pouze doplňkovou funkcí k základnímu obsahu, umožňuje zpětnou vazbu. Předmětem diskuse může být jak samotný text, tak téma či produkt, jichž se týká. • Návštěvní kniha (guestbook) – místo pro reakci na konkrétní webový projekt, například na osobní nebo tematickou webovou stránku. • Diskusní fórum – obvykle je součástí rozsáhlejšího diskusního projektu (diskusní server), umožňuje zakládat nová diskusní témata (stránky) a členit je do skupin podle témat. Jednotlivé diskuse bývají vymezeny diskusním tématem, nikoliv základním textem. • Otázky a odpovědi – některé veřejné instituce nabízejí veřejné zodpovídání dotazů, podnětů nebo stížností na speciální stránce. Charakteristickým znakem pro takové diskuse je očekávání, že k příspěvku se vyjádří odpovědný zástupce instituce. Některé takové stránky umožňují i vzájemnou diskusi návštěvníků mezi sebou.
4.4.2 Znát způsoby, kterými mohou uživatelé počítačů publikovat a sdílet publikované informace v reálném čase, například web log (blog), podcast, internetová fotografická alba a archivy zvukových záznamů a obrazových klipů Existuje řada možností jak uživatelé počítačů prostřednictvím sítě Internet mohou publikovat a sdílet tyto publikované informace. O blogu a podcastu byla již zmínka v předchozích kapitolách, další možností jsou například internetová fotoalba, archivy zvukových a obrazových souborů, především sledování videí je jistě oblíbená a častá činnost uživatele Internetu. Rovněž již byly zmíneny sociální sítě, které umožňují uživatelům seznamovat se, sdílet obsah, komunikovat a hledat staré známé. Internetová fotoalba například fungují asi tímto způsobem: zaregistrujete se – vytvoříte album – naplníte ho fotkami – vše vhodně pojmenujete a nakonec přidáte případné komentáře pro orientaci či pobavení návštěvníků. Fotografie se pak zobrazí uživateli nejprve jako thumbnaily v albu a po otevření se roztáhnou na rozumnou velikost. Samo sebou má každý web svoje specifické výhody, často to je možnost uzamknout album na heslo a jiné. Stránky se také liší designem (hlavně prostorovým uspořádáním) a způsobem vyhledávání.
Sdílení multimediálního obsahu přes Internet se také rozšiřuje. Možnost nahrát soubory na server podobné služby vás nic nestojí a je velmi snadné soubor sířit mezi další uživatele – stačí rozeslat odkaz. Zcela jistě znáte službu YouTube. S trochou nadsázky by se dalo říct, že SoundCloud je jeho obdoba, avšak zaměřená pouze na audio.
4.2.2.1
Setkávání virtuální i reálné
Sociální sítě jsou v Česku oblíbené mezi osobnostmi, které se Internetem zabývají, i mezi běžnými uživateli, pro které je to další z cest, jak komunikovat a rozšiřovat si obzory. Výhodou sociálních sítí je z hlediska inzerentů ideální možnost cílení. Pokud o sobě uživatel prozradí dostatek informací (které jsou pro inzerenta velmi důležité), může být oslovován nabídkami, které by ho mohly zajímat. Nezastupitelnou roli hrají sociální sítě na poli výměny profesních informací a zkušeností a také například i při organizování setkání v reálném světě.
4.4.3 Znát důležitost preventivních opatření při komunikaci s virtuálním společenstvím jako jsou vytvoření osobního soukromého profilu, omezení množství zveřejňovaných osobních informací, uvědomění si veřejné dostupnosti publikovaných informací a vyvarování se neznámého Problém sociálních sítí je především v poskytování osobních informací. 4.2.3.1 Sociální = veřejný?
Z předchozího vyplývá, že ač sociální systémy představují zajímavou aplikaci, prakticky nikdo si nemůže být jistý tím, že cokoli, co na nich zadá, nebo k čemu jim dá přístup, nebude nechtěně zveřejněno nebo zneužito. To se týká hlavně bezplatných služeb, a protože více či méně bezplatné jsou všechny, není důvodů k obavám zrovna málo. Vyjma zvůle samotných provozovatelů systémů jsou zde ještě možné útoky hackerů nebo prostě vtipálků, kteří přijdou na způsob, jak snadno obejít zabudované zabezpečení. Vzhledem k tomu, že účelem „tvrdého jádra“ sociálních serverů je již uvedená schopnost najít známé známých v několika stupních pod sebou a třídit je do skupin, nabízí se i možné zneužití účtů k vydírání jejich uživatelů a podobně. Tedy nic příjemného. 4.2.3.2 Sociální software má budoucnost I přes uvedené nedostatky a kontroverze (je jich ve skutečnosti mnohem více, například vznik rasistických skupin, politika omezování některých účtů na některých serverech, možné krádeže identity) jsou sociální servery vyhledávanými službami. Je ale těžko říct, jak těsná vazba platí pro vztah online komunity ke skutečným uživatelům. Kromě e-mailové adresy se totiž u jednotlivých služeb identita osob neověřuje a z toho vyplývají také některé z bezpečnostních problémů sociálního software. Na druhé straně „profesionální“ uživatelé si známé, kterým dají k dispozici obsah kontaktů, vybírají a těm, kteří využívají sociálních systémů z kratochvíle, je to srdečně jedno. Celkově si troufněme
odhadnout, že uživatelů různých serverů podobného typu existuje hodně, řádově desítky milionů po celém světě. Stejně tak lze odhadnout, že počet uživatelů celosvětově stoupá.
4.5 Zdraví – lekce 4.5.1 Rozumět pojmu ergonomics – ergonomie Ergonomie (z řečtiny ergo práce a nomoi přírodní zákony) je věda zabývající se vztahy mezi člověkem, prostředím a nástrojem. Například se může jednat o tvar předmětů. Cílem je, aby svým tvarem co nejvíce odpovídaly rozměrům lidského těla. Může se jednat například o židli, která tvarem sedáku má sedícímu napomoci sedět vzpřímeně a předcházet tak křivení páteře. Avšak jedná se i o výšku sedáku atd. Ergonomie se například zabývá velikostí pracovního stolu či šířkou eskalátorů nebo stanovením maximálního počtu pohybů prstů při ovládání klávesnice počítače. Ergonomie je nauka zabývající se optimálním sestavením pracoviště tak, aby nebylo ohroženo zdraví pracovníka a naopak aby byl zajištěn co nejefektivnější způsob práce. 4.2.1.1 Sestavení celého pracoviště Při sestavení počítačového pracoviště je zapotřebí dbát zejména o: • Prostor pro nohy. • Židle s opěrkou zad a područkami. • Umístění klávesnice a myši. • Výšková pozice klávesnice s ohledem na namáhání zápěstí. • Dostatečný prostor pro myš VEDLE klávesnice. Pravák a levák budou mít asi jiné uspořádání pracovního prostoru. • Umístění monitoru na stole. • Výškové umístění monitoru. • Vzdálenost od monitoru a přímý směr pohledu. • Umístění monitoru vzhledem ke zdroji světla. • Překreslovací frekvence monitoru (omezení blikání). • Možnost připojení standardních periferií jako je např. tiskárna, skener.
4.5.2 Vědět, že osvětlení je faktor ovlivňující zdraví při používání počítače. Uvědomovat si, že použití umělého světla, množství světla a směr světla jsou všechno důležité skutečnosti Dlouhodobá práce s počítačem může být zdrojem zdravotních problémů. • Nevhodné umístění monitoru může způsobit bolesti v oblasti krční páteře. • Chybně nastavená frekvence monitoru může způsobit bolesti očí a hlavy. • Nevhodné umístění monitoru vzhledem ke zdroji světla může způsobit bolesti očí. • Umístění umělého osvětlení, množství světla a směr světla jsou rovněž důležité skutečnosti, které mohou způsobit bolesti očí a hlavy. • Chybná výška židle a desky pracovního stolu může způsobit bolesti zad. • Nevhodné držení myši či špatně umístěná klávesnice může způsobit bolesti dlouhodobé bolesti zápěstí.
4.5.3 Pochopit, že správné umístění počítače, pracovního stolu a způsob sezení mohou pomoci udržet dobré držení těla Ergonomie se zabývá mimo jiné velikostí pracovního stolu, stanovuje správné rozměry pracovní židle a celkově se zabývá optimálním sestavením pracoviště. 4.2.3.1 Správné rozměry židle Výška sedáku by měla být v rozmezí 40 až 50 cm tak, aby sedící člověk měl nohy v koleni ohnuté v pravém úhlu. To samé platí pro úhel opěradla – měl by být takový, aby byl člověk ohnutý v pánvi v pravém úhlu. Výška opěradla by měla být přibližně taková, aby dosahovala těsně pod lopatky, teda asi 40 až 50 cm. Dalším krokem ve vývoji je ergonomická židle, která poskytuje sedícímu vyšší komfort a další prvky aktivního sezení. Ergonomická židle je židle, která poskytuje sedícímu vyšší komfort a prvky aktivního sezení. V současnosti se také nesprávně vžil pojem kancelářská židle, protože ergonomické židle se používají především v kancelářích. Výsledkem používání ergonomické židle je snížená zátěž zádových svalů a menší únava a s tím související vyšší produktivita. 4.2.3.2 Důležité prvky ergonomické židle • Upravitelná výška sedáku Poloha sedáku by měla jít zvyšovat a snižovat, tak aby si ji sedící mohl nastavit pro svou tělesnou výšku. Výhodou je možnost posunu sedáku vpřed a vzad. • Podpěrky pro ruce Podpěrky poskytují oporu rukám při aktivitách, kdy je v lokti pravý úhel, a ulevují tak nejen svalům loktů, ale také svalům na ramenou a v šíji. Měli by být měkké, aby nedocházelo k otlakům při jejich používání, a přitom pevné, s možností výškového nastavení. •
• •
•
Nastavitelná opora zad – opěráku Zádová opěrka je velmi důležitá, neboť záda jsou při sezení nejvíce namáhána. Poskytuje oporu především v bederní oblasti. Měla by být výškově nastavitelná a mít možnost pohybu vpřed a vzad a umožnit tím aktivní sezení. Výhodou je možnost aretace pohybu vpřed a vzad a nastavitelná tuhost. Opěrka hlavy Při běžném sezení není využívána, ale při aktivním sezení – v záklonu poskytuje oporu krční páteři a pomáhá nést váhu hlavy. Kolečka a otáčecí mechanismus Díky kolečkům můžete komfortně měnit polohu na pracovišti. Měli by se lehce otáčet. Tvar a velikost se liší podle druhu povrchu, pro který jsou určena. Otáčecí mechanismus zajišťuje, že při aktivitách po stranách židle nebude nutné otáčet trupem a tím namáhat zádové svaly. Houpací mechanismus Poskytuje možnost skutečně aktivního sezení – houpání a naklánění.
[Obr. 1443 Ergonomická židle]
4.5.4 Znát způsoby, jak pomoci ochránit duševní pohodu uživatele při používání počítače, například pravidelné protahování, dodržování přestávek a používání technik na uklidnění zraku
[Obr. 1444 Oko] Bezpečnost a zdraví při práci, bývá často podceňovaným faktorem. Uživatel osobního počítače by měl zejména dbát o: • Správné umístění kabelů a jejich pravidelnou kontrolu. • Nepřetěžování kabelů elektrického napájení, použití přepěťových zásuvek. • Zdravotní opatření – správné osvětlení (interference světla zářivky a překreslovací frekvence), ventilace, dodržování vzdálenosti od obrazovky. • Používat ergonomickou židli, která poskytuje sedícímu vyšší komfort a další prvky aktivního sezení. • Pravidelné přestávky v práci. • Faktory ohrožující zdraví z důvodu práce s PC – únava očí, únavový syndrom (opakované přepětí), problémy s páteří (hlava, krk, záda).
4.6
Životní prostředí – lekce
4.6.1 Vědět o možnostech recyklace počítačových komponentů, náplní do tiskáren a papíru Otázkou je fyzická životnost komponenty, která se pohybuje v řádu desítek let. V praxi jsou komponenty zastaralé a často vyřazené již po několika letech používání. V průměru se doba používání počítačového monitoru pohybuje v rozmezí 4 až 7 let, tiskárny a scanneru 3 až 5 let a samotného počítače pouze 3 roky. Důvodem jsou relativně nízké pořizovací náklady na hardware a rychle se vyvíjející software. Počítače starší 4 let obvykle nesplňují požadavky na využití nového software, zejména pokud jde o zpracování videa, hudby či internetové telefonování či dokonce online přenos obrazu. 4.2.1.1 Nebezpečný odpad Komponenty, ze kterých se počítač skládá, klávesnice, monitory, tiskárny jsou tvořeny malým množstvím různých kovů a umělé hmoty. Nefunkční díly jsou nebezpečným odpadem. Uživatel by měl tyto díly odnést na místa k tomu určená (nepatří do běžných popelnic na domácí odpad). Informace o sběrných místech pro nebezpečný odpad najdete na stránkách www.praha-mesto.cz, nebo se informujte na Odboru životního prostředí na příslušném městském úřadě. 4.2.1.2 Recyklační služby Recyklace je výraz pro takové nakládání s odpadem, které vede k jeho dalšímu využití. Recyklace umožňuje šetřit obnovitelné i neobnovitelné zdroje a omezuje zátěž životního prostředí. Recyklace se dělí na přímou a nepřímou. • Přímá recyklace znamená znovuvyužití věci bez další úpravy (typickou přímou recyklací je znovuvyužití automobilových součástek z vrakoviště). • Nepřímá recyklace zahrnuje znovuvyužití pomocí znovuzpracování materiálu z odpadu. Aby mohl být odpad recyklován, musí být roztříděn podle druhu materiálu. To mnohdy značně zvyšuje náklady. V České republice se třídí hlavně kovy, papír (modrý kontejner), sklo (bílý kontejner pro bílé sklo, zelený pro barevné) a plasty (žlutý kontejner). Kovy (železo, hliník či měď) se vykupují v sítí firem specializujících se na zpracování kovů. V poslední době byl také zprovozněn systém zpětného odběru elektrických a elektronických zařízení (televize, ledničky, mobilní telefony atd.), které specializované firmy rozebírají a recyklují řadu jejich komponentů (plasty, kovy aj). V ulicích se také objevují oranžové kontejnery, které slouží ke sběru nápojových kartonů. Pro usnadnění třídění odpadu bývají zejména na plastových výrobcích a obalech uvedeny recyklační symboly.
4.6.2 Vědět o možnostech jak uspořit energii při používání počítače, například použití nastavení pro automatické vypínání obrazovky/monitoru a automatické uspávání a vypínání počítače Podíl výpočetní a kancelářské techniky na celkové spotřebě elektřiny neustále roste. Snižování množství elektrické energie spotřebovávané výpočetní a kancelářskou technikou
tedy nabývá v úřadech a jiných charakterem podobných organizacích zcela zásadního významu. Primární přínos úspor spočívá ve snížení nákladů, sekundárním přínosem je pak šetření životního prostředí díky snížené energetické náročnosti provozu kanceláří. Další otázkou je fyzická životnost komponenty, která se pohybuje v řádu desítek let. Z měření provedeného VUT Brno vyplývá, že nové, výkonné počítače mají až třikrát vyšší spotřebu než počítače starší (avšak pro běžnou kancelářskou práci postačující). Spotřeba počítače významně klesá v úsporném režimu nebo při vypnutí počítače (ale i při vypnutí se pohybuje dle typu počítače od 1,4 do 4,6 W). Pro nákup nových přístrojů platí – vybírejte ty s nižší spotřebou! (citováno ze článku Jak chránit životní prostředí v kanceláři, viz www.zelenykruh.cz rubrika životní prostředí). 4.2.2.1 Několik tipů pro větší úsporu energie • Pořiďte si zásuvku s vypínačem a vypínejte ji celou, odpojíte od sítě najednou monitor, počítač, reproduktory a zbavíte se jejich spánkové spotřeby. • Vytahujte ze zásuvky nepoužívané nabíječky, zdroje a podobné věci, které zahálí. I když zrovna nikam nedodávají energii, ze sítě si něco málo berou. • Odpojujte nebo vypínejte nepoužívaná USB zařízení. • Pokud máte více pevných disku, z hlediska výkonu počítače je vhodnější zátěž rozdělit mezi ně. Například na jednom operační systém a data, na druhém pak odkládací prostor a programy. V tomto režimu si ale žádný disk neodpočine. Takže pro spotřebu je výhodnější mít na jednom disku data, ke kterým se často přistupuje a na druhém jen zřídka používaná data. Druhý disk tak může většinu času spát a roztočí se, jen když je potřeba. • Stejně jako vypínání pevných disků při nečinnosti si nastavte vypínání monitoru. • Když na chvíli počítač nepotřebujete, používejte úsporný režim nebo režim spánku. • Vyměňte monitor, LCD monitor má i méně než poloviční spotřebu. • Notebooky mají o dost nižší spotřebu než stolní počítače. 4.2.2.2 Přehled možností napájení V okně Možnosti napájení v Ovládacích panelech můžete vhodným nastavením snížit spotřebu energie libovolného počtu zařízení počítače nebo celého systému. Stačí zvolit schéma nastavení napájení, což je souhrn nastavení, který řídí spotřebu energie počítače. Je možné vytvořit vlastní schémata napájení nebo použít schémata, která jsou v systému Windows předdefinována. Ve schématu napájení můžete také nastavit jeho jednotlivé prvky. Podle druhu hardwaru můžete například: • nastavit automatické vypínání monitoru a pevných disků, čímž dosáhnete úspory energie; • přepnout nečinný počítač do úsporného režimu. V úsporném režimu se sníží spotřeba energie celého počítače, protože zařízení, jako jsou například monitor a pevný disk, jsou vypnutá. Aktivujete-li opět počítač, vrátí se rychle z úsporného režimu a pracovní plocha bude obnovena přesně ve stavu, v jakém se nacházela před přepnutím počítače. Úsporný režim je zvláště užitečný pro šetření baterií v přenosných počítačích. Protože
se v úsporném režimu neuloží stav pracovní plochy na disk, může případný výpadek napájení způsobit ztrátu neuložených informací; • přepnout počítač do režimu spánku. V režimu spánku se celý obsah paměti počítače uloží na disk, vypne se monitor i pevný disk a nakonec se vypne i počítač. Po novém spuštění počítače bude pracovní plocha obnovena přesně ve stavu, v jakém se nacházela před vypnutím počítače. Aktivování počítače z režimu spánku trvá déle než z úsporného režimu. Monitor a pevný disk vypínáte z důvodů šetření energie obvykle pouze krátkodobě. Chcete-li na chvíli odejít od počítače, snížíte přepnutím počítače do úsporného režimu spotřebu energie celého systému. Do režimu spánku přepněte počítač v případě, že od něho odcházíte na delší dobu nebo na noc. Po restartování počítače se pracovní plocha obnoví přesně ve stavu, v jakém se nacházela před jeho vypnutím. Možnosti napájení nabízené v systému Windows můžete použít, pouze pokud výrobce počítače podporu této funkce nastavil. Další informace získáte v dokumentaci k počítači. 4.2.2.3 Kapitola 1.4 – Shrnutí V první lekci jste se seznámili s využitím počítačových systémů v praxi. Byly zde uvedeny příklady počítačových systému ve školství, státní správě, zdravotnictví a obchodu. Jistě Vás napadne řada dalších příkladů. Využití služeb sítě Internet jako je e-learning, elektronická pošta, práce z domova nebo online nakupování má své výhody i nevýhody. I s nimi jste se seznámili v této lekci. V druhé lekci Komunikace jste se seznámili s řadou dalších možností jako je komunikace v reálném čase (IM), přenos hlasu prostřednictvím internetového protokolu (VoIP), s technologii vytváření web odkazů (RSS), s weblogy a službou podcast. Třetí lekce se věnovala virtuálnímu společenství. Čtvrtá lekce se věnovala tématu zdraví a počítač. Dlouhodobá práce s počítačem při nedodržení zásad ergonomie může být zdrojem řady zdravotních problémů (jak jistě znáte ze své praxe). A konečně poslední lekce se týkala životního prostředí, samozřejmě ve spojitosti s počítačem – recyklace, třídění odpadu, úspora energie to jsou hlavní otázky. K tématu životní prostředí nahlédněte na stránky Ministerstva životního prostředí – www.env.cz.
5
Bezpečnost
5.1 Cíl Rozumět termínu zabezpečení informací | Rozumět termínům uživatelské jméno, uživatelské heslo a přístupová práva | Znát význam zálohování dat a jejich zabezpečení | Rozumět termínu počítačový vir | Znát antivirová opatření
5.2 Prokazování identity – lekce 5.2.1 Pochopit, že uživatelské jméno (ID) a heslo jsou pro uživatele potřebné k prokázání osobní identity při přihlašování na počítači, a to z bezpečnostních důvodů Současný vývoj ukazuje, že v oblasti bezpečnosti dochází k výrazným kvalitativním změnám. Stále více a důrazněji se hovoří o bezpečnosti informací. Bezpečnost informací bude do budoucna mnohem důležitější, než bezpečnost movitých hodnot. Ochrana informací může mít různou podobu zejména v závislosti na tom, kde a v jaké formě jsou informace pořizovány, uchovávány, přenášeny a likvidovány. Zabezpečení informací je složitý komplexní proces, který v sobě zahrnuje personální bezpečnost, administrativní bezpečnost, objektovou bezpečnost, fyzickou bezpečnost, bezpečnost informačních systémů, ochranu utajovaných skutečností, požární bezpečnost, ochranu před průmyslovým zpravodajstvím, BOZP a další součásti včetně režimových opatření. Posuzování bezpečnosti informací vychází z důkladné bezpečnostní analýzy a je významnou součástí bezpečnostních studií a bezpečnostní politiky. Společnosti pracující s citlivými daty využívají k zabezpečení svých dat služeb firem, které se specializují na obranu proti bezpečnostním rizikům. Tyto firmy poskytují komplexní bezpečnostní a technické služby jako dlouhodobý proces spolupráce s klientem. Do tohoto procesu patří zejména bezpečnostní analýzy a bezpečnostní studie, projekční činnost, dodávka a montáž jednotlivých technologií, trvalý servis, nepřetržitý monitoring systémů a v neposlední řadě i kvalitní servisní a bezpečnostní zásah u klienta. Do kategorie bezpečnostních technologií patří například systémy – EZS (elektronická zabezpečovací signalizace), EPS (elektronická požární signalizace), CCTV (kamerové systémy), ACS (přístupové systémy), docházkové systémy, systémy ozvučení, komunikační prostředky a strukturovaná kabeláž. 5.2.1.1 ID Každý počítač je chráněn uživatelským jménem a heslem, které jsou nezbytné k prokázání osobní identity při přihlašování na počítač, a to z bezpečnostních důvodů. 5.2.1.2 Uživatelské jméno Jedinečné jméno identifikující uživatelský účet. Uživatelské jméno účtu musí být v rámci názvů ostatních skupin a uživatelských jmen v příslušné doméně či pracovní skupině jedinečné. 5.2.1.3 Heslo Zabezpečovací zařízení, které slouží k omezení přihlašovacích jmen k uživatelským účtům a k omezení přístupu k počítačovým systémům a prostředkům. Heslo je řetězec znaků, který
je nutné zadat před ověřením přihlašovacího jména nebo přístupu. Heslo se může skládat z písmen, číslic a symbolů, přičemž jsou rozlišována velká a malá písmena.
5.2.2 Vědět o pravidlech pro vytváření a používání hesla jako jsou nesdělování hesla, častá změna hesla, odpovídající délka hesla a používání směsice znaků a čísel Svá data v počítači musíme chránit, neboť jejich zpětné získání může být značně obtížné, neli nemožné. Jednou z možností je chránit data proti náhodným výpadkům energie pomocí záložních zdrojů energie UPS (Uninteruptible Power Supply). Nezanedbatelné jsou i chybné zásahy obsluhy, např. nechtěné smazání apod. V těchto případech je prevence velmi problematická. 5.2.2.1 Doporučené způsoby ochrany dat • Pravidelné zálohování dat. • Zabezpečení proti zcizení HW (a tím i dat). • Mechanická ochrana, zálohování dat, krytí hesly. Ztížení přístupu k datům. • Proti zcizení dat pomocí počítačových sítí – zabezpečení počítačových sítí, nastavením uživatelských účtů a přístupových práv. • Pomocí speciálního software, krytí hesly. • Proti virům – speciální software, zálohování dat a „antivirová hygiena“. Základní ochranou každé počítačové sítě by mělo být nastavení uživatelských účtů a přístupových práv. Každý uživatel sítě musí mít přidělené uživatelské jméno, kterým se před začátkem práce identifikuje. Uživatel při přihlášení k počítačové síti musí zadat své jméno a potvrdit jej heslem. Heslo zajišťuje, že účet nikdo nepoužije neoprávněně (heslo je jako PIN u platební karty). Je vhodné volit hesla tak, aby se nedala snadno uhádnout. Vhodným heslem je kombinace malých písmen, velkých písmem a číslic. Nevhodným heslem je například datum narození nebo křestní jméno.
Správné heslo by nemělo být kratší než 8 znaků a hlavně by to nemělo být žádné slovo, jako jméno, příjmení apod. Měla by to být skupina znaků a čísel. 5.2.2.2 Přístupová práva Přístupová práva určují, jaké služby může přihlášený uživatel využívat. Správce sítě může právě pomocí přístupových práv nastavit různé možnosti přístupu k různým datům. Například přístup k personálním údajům pracovníků je povolen pouze pracovníkům personálního oddělení a ostatním nikoli. 5.2.2.3 Používáte bezpečná hesla? První chybou v používání hesel je nezměnění hesla vytvořeného systémem nebo správcem sytému. Minimálně v polovině případů si uživatel ponechá heslo vytvořené správcem systému nebo systémem samotným. Proto pokud víte, jaké systém standardně vytváří uživatele a jejich hesla, znáte první způsob, jak proniknout do IS. Ale i hesla vytvořená správcem systému jsou slabinou, protože je většinou generuje podle svého standardního klíče. Takže pokud jste od administrátora systému právě obdrželi své heslo, určitě z něho odvodíte i hesla kolegů a možná i administrátora sytému.
Druhý způsob určení hesla vychází z odvození hesla ze znalosti uživatele. Často užívaná hesla bývají jméno uživatele, případně manželky, milenky nebo psa, podle toho, koho má zrovna nejraději. V případě nezamilovaného uživatele to může být i název oblíbeného alkoholu, nebo jadrná nadávka. Některý systém vyžaduje složitější hesla. Dlouhé, alespoň osm znaků, aby obsahovalo velká i malá písmena, číslice, a nějaký speciální znak, pak najdete toto heslo napsané v blízkosti počítače uživatele. Stačí se podívat, zda nebude napsané zespoda na klávesnici, vedle počítače na stěně místnosti a není výjimkou ani heslo napsané na krytu monitoru. Častou chybou je též používání stejného hesla pro všechny používané aplikace. Jestliže si neoprávněný uživatel zjistí heslo z méně zabezpečeného sytému, dostane se pak do všech Vámi používaných aplikací. Speciálním případem jsou administrátorská hesla. Mají to být ta nejsložitější hesla vůbec. Většinou nepomáhá ani nastavit v systému určení platnosti hesla a jeho vynucená změna. Lidé nemají rádi změny a dávají si stále stejná hesla, proto pokud to systém umožňuje, je dobré zakázat používání stávajícího hesla po vypršení jeho platnosti na minimálně jeden měsíc. 5.2.2.4 Jak tedy autentizačně zabezpečit IS? Nejdůležitějším úkolem je stálé proškolování zaměstnanců o dodržování bezpečnostních pravidel při používání IS. Je to základní předpoklad, jak nepřijít o data. A nepřijde to tak draho jako investice do silných autentiazačních mechanismů, jakými jsou různá biometrická zařízení, která rozpoznávají unikátní fyzické charakteristiky uživatele. Jistou možností je autentizace uživatele na základě používání předmětů, které má ve vlastnictví jen konkrétní uživatel. Těchto předmětů se již používá celá řada a jsou zaváděny ve většině západních firem.
5.3
Bezpečnost dat – lekce
5.3.1 Pochopit důležitost zálohování datových souborů mimo počítač Jednou z možností jak ochránit svoje data v počítači je jejich pravidelné zálohování. Jedná se v podstatě o činnost, kdy jsou data z počítače přenášena na nosiče dat mimo počítač. 5.2.1.1 Běžné uživatelské zálohování • Uživatel kopíruje výsledky své práce na běžné datové nosiče, jako je CD, DVD, přenosný disk, flashdisk apod. • „System backup“ – zálohování systému – toto dokáží provádět některé operační systémy i na lokálních počítačích. • Složité síťové podnikové systémy jsou zálohovány centrálně, zpravidla obsluhou na zvláštní nosiče, nebo záložní počítače. • Četnost zálohování závisí na objemu a důležitosti dat – typické je denní zálohování od středních firem výše (může být i častější).
5.3.2 Rozumět pojmu firewall – bezpečnostní brána Brána firewall napomáhá zvýšit zabezpečení počítače. Omezuje informace přicházející do počítače z ostatních počítačů a poskytuje tak větší kontrolu nad daty v počítači a nabízí ochranu před uživateli nebo programy (včetně virů a červů), které se bez povolení pokoušejí připojit k počítači.
Bránu firewall si lze představit jako zábranu, která kontroluje informace přicházející z Internetu nebo sítě. Tyto informace jsou v závislosti na nastavení brány firewall zablokovány, nebo předány dále do počítače. 5.2.2.1 Jak firewal funguje? Pokud se některý uživatel v Internetu nebo v síti pokusí připojit k počítači, nazýváme tento pokus nevyžádaným požadavkem. Přijme-li počítač nevyžádaný požadavek, brána firewall systému Windows toto připojení zablokuje. Pokud spustíte program, například program pro rychlé zasílání zpráv nebo síťovou hru pro více hráčů, který vyžaduje příjem informací z Internetu nebo ze sítě, brána firewall zobrazí dotaz, zda chcete připojení blokovat nebo blokování zrušit (povolit připojení). Pokud se rozhodnete blokování připojení zrušit, brána firewall systému Windows vytvoří výjimku. Bude-li program v budoucnu vyžadovat příjem informací, brána firewall již nezobrazí dotaz. Přestože je možné bránu firewall systému Windows pro určitá síťová a internetová připojení vypnout, provedení této akce zvýší riziko ohrožení zabezpečení počítače. 5.2.2.2 Funkce, které brána firewall systému Windows POSKYTUJE • Blokování přijetí počítačových virů a červů do počítače. • Vyžádání povolení blokovat nebo zrušit blokování určitých požadavků na připojení. • Vytvoření volitelného záznamu (protokolu zabezpečení), do kterého jsou zaznamenávány úspěšné a neúspěšné pokusy o připojení k počítači. Protokol může být užitečný jako nástroj při řešení potíží. 5.2.2.3 Funkce, které brána firewall systému Windows NEPOSKYTUJE • Rozpoznání nebo deaktivace počítačových virů a červů, které se již vyskytují v počítači. Z tohoto důvodu byste měli nainstalovat také antivirový software a pravidelně jej aktualizovat, abyste zabránili poškození počítače viry, červy a dalšími bezpečnostními hrozbami nebo zneužití počítače k šíření virů do dalších počítačů. • Zabránění otevření e-mailů s nebezpečnými přílohami. Neotvírejte přílohy emailových zpráv od odesilatelů, které neznáte. Opatrní byste měli být i v případě, že zdroj e-mailu znáte a důvěřujete mu. Pokud dostanete e-mailovou přílohu od uživatele, kterého znáte, přečtěte si nejprve důkladně předmět zprávy a teprve pak přílohu otevřete. Pokud je předmět divný nebo nedává žádný smysl, kontaktujte před otevřením zprávy odesilatele. • Blokování příjmu nevyžádaných e-mailů do složky doručené pošty. Tuto funkci však mohou poskytovat některé e-mailové programy.
5.3.3 Znát způsoby jak předcházet krádežím dat jako jsou použití uživatelského jména a hesla, případně zamykání počítače s použitím bezpečnostního kabelového zámku Svá důležitá data musíme zabezpečit nejen proti zneužití ale také proti ztrátě. Ke ztrátě dat může dojít: 1. Krádeží – ta hrozí především u přenosných zařízení (laptop, notebook, PDA a mobilní telefon). Soubory s důležitými nebo osobními daty by měly být chráněny heslem. Heslo sice neposkytuje nepřekonatelnou ochranu, ale ochrání soubor před náhodným
otevřením a zneužitím. Soubory zásadní důležitosti by měly být ukládány vždy v zašifrované podobě. Některá data však zabezpečit nelze, například čísla v mobilním telefonu. 2. Poškozením zařízení – u osobního počítače může dojít k poškození pevného disku a tím ke ztrátě dat. Sice existují specializované firmy, které mohou zachránit data z poškozené pevného disku, ale cena bývá dosti vysoká. Proto je opravdu zásadní zálohovat, zálohovat a zálohovat. 3. Neúmyslné smazání – může se stát opravdu každému. Naštěstí smazání souboru nebo vysypání koše není nevratným odstraněním. Pokud nedojde k následnému přepsání pevného disku, lze ve většině případů tato smazaná data obnovit. Software pro obnovení dat je dostupný na Internetu. 5.2.3.1 Zabezpečení počítače Pokud chcete chránit data v počítači, měli byste zabezpečit jednotlivé soubory a složky a podniknout kroky k zabezpečení samotného fyzického počítače. Obsahuje-li počítač důvěrné informace, uložte je v bezpečném umístění. Další způsoby zabezpečení počítače zahrnují jeho uzamčení při každém opuštění pracoviště a nastavení spořiče obrazovky chráněného heslem. Stisknutím kláves CTRL+ALT+DELETE a klepnutím na tlačítko Uzamknout počítač lze neoprávněným uživatelům zabránit v získání přístupu k počítači. Počítač lze odemknout stisknutím kláves CTRL+ALT+DELETE, zadáním hesla, a klepnutím na tlačítko OK. Je také možné nastavit spořič obrazovky tak, aby byl spuštěn při každé nečinnosti počítače delší než určený čas a aby byl zároveň s jeho spuštěním počítač automaticky uzamčen.
5.4
Počítačové viry – lekce
5.4.1 Rozumět pojmu computer virus – počítačový virus Jako vir se v oblasti počítačové bezpečnosti označuje program, který se dokáže sám šířit bez vědomí uživatele. Pro množení se vkládá do jiných spustitelných souborů či dokumentů. Takový program se tedy chová obdobně jako biologický vir, který se šíří vkládáním svého kódu do živých buněk. V souladu s touto analogií se někdy procesu šíření viru říká nakažení nebo infekce a napadenému souboru hostitel. Viry jsou jen jedním z druhů tzv. malware, zákeřného software. V obecném smyslu se jako viry (nesprávně) označují i např. červi a jiné druhy malware. Zatímco některé viry mohou být cíleně ničivé (např. mazat soubory na disku), mnoho jiných virů je relativně neškodných popřípadě pouze obtěžujících. U některých virů se ničivý kód spouští až se zpožděním (např. v určité datum či po nakažení určitého počtu jiných hostitelů), což se někdy označuje jako (logická) bomba. Nejdůležitějším negativním důsledkem šíření virů je však samotný fakt jejich reprodukce, která zatěžuje počítačové systémy a plýtvá jejich zdroji. Klasické počítačové viry jsou na jistém ústupu oproti červům, které se šíří prostřednictvím počítačových sítí, hlavně Internetu. Některé antivirové programy se proto snaží chránit počítač i před jinými, nevirovými hrozbami.
5.2.1.1 Fáze činnosti • Destrukce nebo pozměňování dat. • Někdy jen žertovná činnost projevující se obrázky nebo textem na obrazovce.
5.4.2 Vědět, jakým způsobem mohou počítačové viry napadnout počítač 5.2.2.1 Nejčastější šíření virů • Klasicky jako součást programů. • Jako součásti některých dokumentů (Word, Excel…) – tzv. „makro viry“. • Jako součásti zpráv el.pošty, a to: jako přílohy zpráv nebo jako součást kódu (textu) zprávy (pokud kód zprávy podporuje nějaký spustitelný mechanismus – např. VBscript což je v podstatě příkaz „naprogramovaný“ v nějakém vývojářském prostředku). 5.2.2.2 Jak se virus do počítače dostane • Z nosiče dat, který obsahuje virus. • Po lokální počítačové síti. • Z Internetu. • Se zprávou el.pošty. • Stažením nakaženého souboru. • Cíleným útokem hackera (hacker – „průnikář“ do počítačových sítí).
5.4.3 Znát způsoby ochrany proti počítačovým virům a uvědomovat si důležitost časté aktualizace virové databáze antivirových programů Proti virům je možné se bránit používáním aktuální verze antivirového programu a dodržovat základní bezpečnostní pravidla. 5.2.3.1 Ochrana proti virům • Abstinence – vyloučení cest, s nimiž by se virus mohl do počítače dostat – CD, Internet, elektronická pošta (úplná abstinence ale většinou není možná). • Nepoužívat neznámé nosiče dat. • Používat antivirové programy, které jsou pravidelně aktualizovány. • Obezřetně pracovat se zprávami elektronické pošty – zejména s přílohami – neotvírat nevyžádané přílohy ani neznámou poštu. • Nestahovat programy z Internetových serverů s pochybným obsahem. 5.2.3.2 Antivirové programy Antivirové programy dokáží ochránit počítač pouze před známými viry. Pokud se objeví nový virus, antivirové společnosti vytvoří proti němu ochranu. Tedy pokud neaktualizujeme svůj antivirový program pravidelně, nebezpečí nákazy virem se zvyšuje. Antivirový program většinou dokáže vir odstranit, tedy vyléčit počítač automaticky, pokud se mu to nepodaří, musíme provést následující kroky: 1. Odpojit počítač od počítačové sítě, tak zabráníme dalšímu šíření viru. 2. Detekovat virus.
3. Odstranit vir pomocí bootovacího média se specializovaným programem na odstranění viru. 4. Nebo prostě kontaktovat odborníky z oddělení IT. Kromě virů se na Internetu můžete setkat se dvěma typy nebezpečných zpráv – spam a hoax. 5.2.3.3 Spam Je nevyžádaná e-mailová zpráva obsahující reklamu. Spamy denně zahlcují e-mailové schránky uživatelů. Existují sice programy na filtrování spamů, ale nejsou stoprocentně úspěšné. 5.2.3.4 Hoax Je e-mail, který vyzývá k opětovnému rozeslání. Cílem tvůrce je dosáhnout co největšího rozšíření, často s využitím psychologického nátlaku (zprávy obsahují žádosti o pomoc, varují před různým nebezpečím, shromažďují podpisy se slibem zajištění lásky, štěstí nebo peněžní výhry). 5.2.3.5 Kapitola 1.5 – Shrnutí V této kapitole jsme se zabývali zabezpečením našich důležitých dat. Což je téma jasné a všem srozumitelné, přesto se v praxi neustále setkáváme s případy, že uživatel začne zálohovat svá data až v okamžiku ztráty jistých dat. Svá data musíme zabezpečit nejen proti poškození zařízení, na které data ukládáme, také proti jeho krádeži a tím zneužití těchto dat. V neposlední řadě používáním aktuálních verzí antivirových programů chránit svá data proti nebezpečí virové nákazy. Prostě zálohovat, zálohovat a ještě jednou zálohovat.
6
Právo
6.1 Cíl Vědět, co je autorské právo | Znát důsledky porušení autorského práva | Rozumět termínům shawere, freeware | Znát zákonné normy na ochranu osobních údajů
6.2
Autorské právo – lekce
6.2.1 Rozumět pojmu copyright – autorské právo Autorské právo (anglicky označováno jako copyright) je odvětví práva, které popisuje nároky tvůrců „autorských děl“, tzn. spisovatele, hudebníky, filmaře, programátory apod. na ochranu před nespravedlivým využíváním jejich tvorby. Prostřednictvím autorského práva poskytuje stát po jistou omezenou dobu autorům výlučnou možnost rozhodnout o některých aspektech využívání jejich děl. Autorské právo je součástí tzv. duševního vlastnictví. Autorské právo nechrání samotné myšlenky či ideje, pouze konkrétní díla, konkrétní vyjádření takových myšlenek, dílo v objektivně vnímatelné podobě. Autorským dílem je pouze jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora, dílem není námět, zpráva, informace, metoda, teorie, vzorec, graf, tabulka fyzikálních konstant, výstup počítačového programu apod. samy o sobě.
Autorské právo je v Česku upraveno autorským zákonem (zákon č. 121/2000 Sb. O právu autorském a právech souvisejících s právem autorským), v mezinárodním právu je základem několik mezinárodních úmluv, hlavně tzv. Bernská úmluva z roku 1886 a Všeobecná úmluva o autorském právu uzavřená v Ženevě v roce 1952. Pro podporu úcty k duševnímu vlastnictví vznikla v roce 1967 Světová organizace duševního vlastnictví (World Intellectual Property Organization, WIPO). Fakt, že dané dílo je chráněným autorským dílem, se často signalizuje symbolem © (copyright) následovaným rokem a jménem autora. Tento symbol má však v Česku (i ve většině jiných zemí) pouze ryze informativní význam – dílo je plně chráněno i tehdy, není-li to na něm nijak uvedeno. 6.2.1.1 Porušování autorských práv Instalace programu bez platné licence je porušením autorských práv. Rovněž kopírování hudebních nosičů a jejich následné šíření je v rozporu s autorským zákonem. Podle tohoto zákona může uživatel vytvořit kopii díla pro svoji potřebu (pokud neporušuje ovšem ochranu díla proti kopírování). Šíření těchto kopií je trestné. Stahování video a audio dat ze sítě Internet (pro svoji potřebu) není u nás dosud trestné, ale trestným činem je jejich následné šíření.
6.2.2 Vědět, jak rozpoznat licencované programové vybavení, tj. kontrolou identifikačního čísla, kontrolou registrace produktu a nahlédnutím do licenčního ujednání Software, který lze používat pouze na základě licenční smlouvy má své sériové číslo (licenční číslo). Sériové číslo je uživateli přiděleno po zaplacení tohoto software. Při instalaci software je nutné vyjádřit souhlas s licenčními podmínkami a zadat licenční číslo.
[Obr. 1612 Ověření software] 6.2.2.1 Jak rozpoznat licencovaný software? • kontrolou licenčního čísla, • kontrolou registrace produktu, • nahlédnutím do licenčního ujednání. V nabídce Nápověda je možné zjistit identifikační (licenční) číslo instalovaného programu.
6.2.3 Rozumět pojmu end-user licence agreement – licenční smlouva koncového uživatele Licenční smlouva s koncovým uživatelem obsahuje informace o právech a omezeních používání softwaru konkrétní společnosti. 6.2.3.1 K čemu slouží licenční smlouva s koncovým uživatelem (EULA) K softwaru společnosti Microsoft je Vám poskytnuta licence, nejde o prodej. Podle autorských práv Spojených států amerických a mezinárodních autorských práv jsou Vaše práva k instalaci, kopírování a používání softwaru společnosti Microsoft omezená. Licenční smlouva s koncovým uživatelem (EULA) obsahuje všechna práva a omezení určující používání softwaru společnosti Microsoft. Smlouva EULA je smlouvou mezi Vámi a společností Microsoft (nebo výrobcem OEM, pokud jste získali software předinstalovaný v počítači). K tomu, abyste mohli software společnosti Microsoft používat, musíte přijmout podmínky smlouvy EULA. Pokud s podmínkami smlouvy EULA nesouhlasíte, obraťte se na prodejce softwaru nebo počítače. Samotná smlouva EULA nedokazuje Vaše zákonná oprávnění. Smlouva EULA je pouze součástí procesu, při kterém se zjišťuje, zda máte pravý software, na který byla poskytnuta platná licence. Pečlivě si smlouvu EULA přečtěte, tak jako každou právní smlouvu, abyste porozuměli svým právům a povinnostem a právům uděleným poskytovatelem licence. Smlouva EULA může omezit Vaše práva k vytváření dalších kopií softwaru a může Vám také udělit určitá práva k využívání sítí, k převodu softwaru či jinému použití softwaru. Některé programy společnosti Microsoft pro hromadné poskytování licencí určené pro organizace Vám mohou určovat práva a omezení lišící se od podmínek smlouvy EULA dodané se softwarem. Úplné informace naleznete ve smlouvách, které pro tyto programy platí.
6.2.3.2 Certifikátem pravosti není zároveň licenční smlouvou s koncovým uživatelem Certifikát pravosti (COA) není oprávněním k používání softwaru. Certifikát pravosti doprovází jako bezpečnostní prvek legálně licencovaný software. Pomocí Certifikátu pravosti můžete určit, zda jsou software a komponenty (například média a příručky) pravé. Pokud byl operační systém (například systém Windows) předinstalován výrobcem OEM v novém počítači, vyhledejte na vnější straně krytu počítače Certifikát pravosti. Výrobce OEM je povinen přilepit Certifikát pravosti na uvedené místo. Uložte ho na bezpečné místo. Certifikát pravosti obsahuje ochranné prvky, například proužek s hologramem, které zabraňují výrobě padělaných výrobků. Podrobné informace o tom, jak zkontrolovat pravost získaného operačního systému Microsoft Windows, naleznete na webovém serveru umožňujícím zjistit, zda je software společnosti Microsoft pravý.
6.2.4 Rozumět pojmům shareware – volně šířené programové vybavení, freeware – bezplatné programové vybavení, open source – programové vybavení s otevřeným zdrojovým kódem 6.2.4.1 Shareware Je software, který je možné volně distribuovat. Každý má možnost ho zdarma vyzkoušet, zda mu vyhovuje nebo ne (zpravidla po dobu 30 dnů). Pokud ho ale nadále používá, je povinen se řídit podle autorovy licence a zpravidla zaplatit cenu programu nebo se registrovat. 6.2.4.2 Freeware Je software, který je distribuován bezplatně, někdy hovoříme o typu softwarové licence. Autor si u freewaru zpravidla ponechává autorská práva, například nedovoluje program upravovat nebo omezuje použití zdarma jen pro nekomerční či osobní potřebu. Freeware software se tak liší od svobodného software nebo Open Source software. Jedná se tedy o volně šiřitelný program, bez placení autorského honoráře. 6.2.4.3 Open Source Do této skupiny patří programy volně šiřitelné (freeware) u nichž ale autor zveřejnil zdrojový kód, a tak umožnil široké veřejnosti ověřit jejich funkci a podílet se na jejich vývoji (například operační systém Linux).
6.3 Ochrana osobních údajů – lekce 6.3.1 Rozpoznat hlavní smysl a zásady právní ochrany osobních údajů jako jsou ochrana práv subjektů údajů a stanovení odpovědnosti správce osobních údajů Listina základních práv a svobod deklaruje právo každého člověka na přístup k informacím, ale zároveň také zaručuje každému člověku právo na ochranu osobních údajů. V České republice je toto právo realizováno zákonem č. 256/1992 Sb. O ochraně údajů v informačních systémech a zákonem č. 101/2000 Sb. O ochraně osobních údajů. Podle těchto zákonů musí každý, kdo eviduje osobní údaje a informace za účelem dalšího zpracování, vyžádat souhlas k této činnosti. Shromažďovat osobní data bez souhlasu osoby, které se data týkají, je protizákonné a trestné. Databáze obsahující osobní údaje (například o zdravotním stavu, zálibách, formě bydlení apod.) mohou být zneužitelné pro komerční účely. 6.2.1.1 Zásady ochrany osobních dat Jak již bylo řečeno, vymezuje tyto zásady zákona č.101/2000 Sb. O ochraně osobních údajů. Platí obecně tyto pravidla: • Data musí být získána poctivě a s vědomím konkrétní osoby. V případě použití osobních dat ke komerčním účelům je třeba souhlas konkrétního jednotlivce.
• • • •
Uložení osobních dat musí být vázáno na konkrétní účel. Osobní data mohou být uložena po určitý časový úsek. Osobní data musí být přesná a musí být zabezpečena. Jednotlivec má právo přístupu k osobním datům.
6.3.2 Být obeznámen s hlavními zákonnými normami na ochranu osobních údajů a práv v České republice Zákon o ochraně osobních údajů (celým názvem zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů) je základním právním předpisem upravujícím ochranu osobních údajů. Smyslem zákona o ochraně osobních údajů je Listinou základních práv a svobod zaručené právo na ochranu občana před neoprávněným zasahováním do jeho soukromého a osobního života neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním osobních údajů. Listina základních práv a svobod je deklarací základních lidských práva a svobod. Byla přijata spolu s ústavním zákonem č. 23/1991 Sb. Federálním shromážděním. Po zániku České a Slovenské Federativní Republiky byla republikována usnesením předsednictva České národní rady č. 2/1993. Podle Ústavy České republiky je součástí ústavního pořádku. Práva a svobody obsažené v Listině jsou přirozenoprávního původu, to znamená, že nebyly vytvořeny zákonodárcem, ale jiným způsobem (přirozené právo), což má za následek to, že není možné je zákonem zrušit nebo nadmíru omezit. 6.2.2.1 Právní status Listiny Listina byla přijata hlasováním Federálního shromáždění společně s ústavním zákonem č. 23/1991 Sb., není však označena za jeho přílohu ani součást. Tento ani žádný jiný ústavní zákon nestanovil postup, jakým má nebo smí být Listina přijímána nebo měněna. Proto se liší výklady, zda Listina byla součástí ústavního zákona, nebo zda se Listinou rozumí tento zákon jako celek, nebo zda je samostatným ústavním zákonem zvláštního druhu, popřípadě zda jde o dokument zcela zvláštního druhu, který nelze označit za zákon ani ústavní zákon. Novelizována nicméně byla ústavním zákonem č. 162/1998 Sb., což dokládá, že se s ní jako s ústavním zákonem zacházelo. Z těchto rozdílů ve výkladu plynou další pochybnosti, jaký status má Listina v českém právním řádu. Ústava České republiky, přijatá Českou národní radou a vyhlášená před zánikem České a Slovenské Federativní republiky, prohlásila Listinu základních práv a svobod (aniž by blíže specifikovala její formu a způsob přijetí) za součást ústavního pořádku České republiky. Současně byla jako součást ústavního pořádku Listina vyhlášena formou usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb. ve znění, v jakém byla vyhlášena Federálním shromážděním v roce 1991. Je-li Listina základních práv a svobod považována za samostatný dokument nezávislý na ústavním zákoně č. 23/1991 Sb., pak sice nebyl její právní status snížen z ústavního zákona na obyčejný zákon, ale lze vznést pochybnosti o tom, zda vůbec byla legálním a legitimním způsobem přijata, protože žádný ústavní zákon nestanovil, kdo a jakým způsobem smí Listinu přijímat, vyhlašovat nebo měnit.
6.2.2.2 Struktura Listiny Listina začíná preambulí. Další text je rozdělený do hlav a dále na články. • Hlava první – obecná ustanovení. • Hlava druhá – lidská práva a základní svobody. • Hlava třetí – práva národnostních a etnických menšin. • Hlava čtvrtá – hospodářská, sociální a kulturní práva. • Hlava pátá – právo na soudní a jinou právní ochranu. • Hlava šestá – ustanovení společná. 6.2.2.3 Základní práva a svobody podle Listiny Základní práva a svobody jsou v Listině označeny jako nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Z této formulace a z preambule Listiny vyplývá, že Listina tato práva a svobody nezakládá (nevytváří), ale deklaruje jako přirozená práva existující nezávisle na Listině. Některá práva jsou přiznána každému, některá jen občanům. 6.2.2.4 Listina deklaruje • základní principy demokratického právního státu – rovnost lidí v důstojnosti a v právech – nezávislost státu na náboženství nebo ideologii – státní moc lze uplatňovat jen podle zákona – práva lze omezovat jen zákonem a při zachování základních práv a svobod – právo na soudní a jinou právní ochranu výlučnost soudů v rozhodování o vině a trestu právo na právní pomoc v řízení před veřejnými orgány, právo na obhajobu právo vyjádřit se ke všem důkazům právo na veřejné projednání bez průtahů presumpce neviny retroaktivita práva v trestních věcech se uplatňuje jen ve prospěch žalovaného nelze dvakrát trestně stíhat tentýž čin právo na náhradu škody způsobené nezákonným postupem státu – právo (občanů) na odpor v případě narušení řádu základních práv a svobod (čl. 23) • právo na život – lidský život je hoden ochrany již před narozením (v návaznosti na to, že každý má právo na život, čl. 6 odst. 1, a nikdo nesmí být zbaven života, odst. 2, účinnost je však relativizována odstavcem 4) – trest smrti se nepřipouští (čl. 6 odst. 3) • nedotknutelnost osoby a zákaz mučení a krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo trestu • právo na ochranu zdraví, bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného pojištění, na zdravotní pomůcky za podmínek stanovených zákonem (čl. 31) • právo na příznivé životní prostředí – zákaz ohrožovat nebo poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem • fyzickou osobní svobodu lidí – zákaz zbavení svobody pro neschopnost dostát smluvnímu závazku – stíhání nebo zbavení svobody je možné jen z důvodů a způsobem, které stanoví zákon, v mezích daných Listinou
•
• •
•
•
•
– zákaz nucených prací nebo služeb včetně vojenské služby s výjimkami uvedenými v Listině – svoboda pohybu a pobytu (některá z práv se vztahují jen na občany) soukromí, sebeurčení a ideová svoboda – svoboda myšlení, svědomí, náboženského vyznání, vědeckého bádání a umělecké tvorby – svoboda náboženského projevu, svoboda projevu obecně – právo na informace, zákaz cenzury, právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace – nedotknutelnost osobního soukromí a obydlí, právo na ochranu lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména, před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života a před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo zneužíváním údajů o své osobě, ochrana tajemství uchovávaných i zasílaných písemností a zpráv – právo odepřít výpověď, jestliže by jí někdo způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké – právo (občanů) na tajné hlasování ve volbách právo každého na vzdělání – pro občany bezplatnost vzdělání ve státních základních a středních školách, podle možností též na vysokých omezení práv ve vzdělání – povinnost školní docházky po dobu, kterou stanoví zákon (jiné formy vzdělání než školní docházku, například domácí vzdělávání, zde Listina neuznává) – nestátní školy lze zřizovat a vyučovat v nich jen za podmínek stanovených zákonem (což je omezení svobody šířit informace pro vyučující a svobody vyhledávat informace pro žáky) majetková práva – právo vlastnit majetek a omezení práv plynoucích z vlastnictví – rovnost všech vlastníků a ochrany vlastnictví – právo na dědění – omezení možnosti vyvlastnění a právo na náhradu – zákonná regulace daní a poplatků skupinová a politická práva – povinnost veřejných orgánů poskytovat informace o své činnosti – právo na úplné a včasné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů – právo občanů podílet se na veřejné správě přímo nebo volbami zástupců, rovnost přístupu občanů k veřejným funkcím – petiční právo (nejen pro občany, ale pro každého) – shromažďovací právo – sdružovací právo právo samosprávy církví a náboženských společností nezávislost státu vůči politickým stranám nebo jiným sdružením a naopak – svobodná soutěž politických sil národnostní a etnická práva občanů, kteří jsou příslušníky etnických menšin – právo svobodně rozhodovat o své národnosti, které není ničím omezeno ani podmíněno (čl. 3 odst. 2) – ochrana před újmou kvůli etnické příslušnosti – právo etnických menšin na rozvoj, vlastní kulturu, sdružování – právo na užívání vlastního jazyka, vzdělání ve vlastním jazyce, užívání jazyka
v úředním styku – právo účasti na řešení věcí týkajících se etnických menšin • hospodářská práva – právo na svobodnou volbu povolání a svobodné podnikání – právo každého na získávání prostředků pro život prací a právo občanů na hmotné zajištění, pokud bez své viny nemohou předchozí právo vykonávat – právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky – právo na ochranu výsledků tvůrčí duševní činnosti – právo na stávku za zákonem stanovených podmínek – právo na hmotné zabezpečení ve stáří, při nezpůsobilosti k práci, při ztrátě živitele a ve hmotné nouzi • ochrana rodiny a dětí – zvláštní ochrana rodičovství, rodiny, dětí, mladistvých, žen v těhotenství, právo rodičů na pomoc státu – právo rodičů pečovat o děti a vychovávat je, regulace omezení rodičovských práv – právo odepřít výpověď, jestliže by jí někdo způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké. Ústavní zákon č. 162/1998 Sb. Listinu novelizoval, když prodloužil možnost zadržení osoby předtím, než bude předána soudu, z 24 na 48 hodin. Tím bylo prokázáno, že nezrušitelné právo lze ústavním zákonem omezit. Některé druhy základních práv a svobod však ani Listina explicitně nezmiňuje, například v oblasti svobody rozhodování o vlastním těle, životě a zdraví, v oblasti mezilidských vztahů (například právo na přátelství a lásku a jejich respektování a ochranu), osobního štěstí a dalších. 6.2.2.5 Koho Listina zavazuje Ačkoliv Listina formuluje převážně pouze práva, aniž by vždy dostatečně zřetelně vyjádřila, komu z konstatování práv vyplývají povinnosti a omezení nutná k ochraně těchto práv a svobod, obvykle se za povinnou osobu považuje především stát a jeho orgány, případně i další orgány veřejné moci, například orgány nižších územních samospráv. V některých ustanoveních Listiny jsou ukládány povinnosti nebo omezení i jiným osobám než státu, zpravidla „každému“ (např. „nikdo nesmí“). Ale z Listiny vyplývají i povinnosti. Pokud má např. někdo zaručené právo na život a ocitne se v ohrožení života, tak má každý povinnost přiměřeně pomoci s jeho zachováním. Listina ani ústava nepodporují žádný jednotný výklad o tom, nakolik povinnosti k zajištění základních práv a svobod náležejí také jednotlivcům a soukromým subjektům. Vzhledem k tomu, že trestní zákon a přestupkový zákon ukládají sankce za jednání, které ony ani jiný zákon přímo nezakazují (což je v rozporu s ustanovením Ústavy a Listiny, že každý může činit vše, co není zákonem zakázáno, a nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod), bývá občas legalita a legitimita trestního a přestupkového práva odvozována z toho, že zákaz páchat přestupky a trestné činy vyplývá jednotlivcům přímo z Listiny. Zdaleka ne všechny skutkové podstaty trestných činů a přestupků však lze jako ochranu základních práv a svobod úspěšně a nesporně vyložit. Právní řád (ústavnost) je povinen respektovat a chránit celý mocenský systém státu, speciálním orgánem na ochranu ústavnosti je Ústavní soud České republiky.
6.3.3 Znát hlavní povinnosti správce osobních údajů v České republice Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) je ústředním orgánem státní správy, který v České republice dohlíží na ochranu soukromí a osobních údajů. Kromě toho vyřizuje stížnosti na část spamu šířeného prostředky, které jsou v Česku nelegální.
Působnost úřadu je upravena zákonem o ochraně osobních údajů. Zákon o ochraně osobních údajů (celým názvem zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů) je základním právním předpisem upravujícím ochranu osobních údajů a činnost Úřadu pro ochranu osobních údajů. Smyslem zákona o ochraně osobních údajů je Listinou základních práv a svobod zaručené právo na ochranu občana před neoprávněným zasahováním do jeho soukromého a osobního života neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním osobních údajů. V současné společnosti je vlivem rozvoje informačních technologií toto právo stále více narušováno. Osobním údajem podle ustanovení § 4 písm. a) zákona [č. 101/2000 Sb.], o ochraně osobních údajů, se rozumí jakákoliv informace týkající se určené nebo určitelné fyzické osoby, k níž se osobní údaje vztahují. Tato se považuje za určenou nebo určitelnou, jestliže lze fyzickou osobu přímo či nepřímo identifikovat zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků, specifických pro její fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu. Vedle toho zná citovaný zákon též pojem citlivý osobní údaj. 6.2.3.1 Ochrana osobních údajů Působnost ÚOOÚ v oblasti ochrany soukromí je daná zákonem o ochraně osobních údajů. Úřad pro ochranu osobních údajů: • vede registr zpracovatelů osobních údajů, • provádí kontrolu dodržování zákona, • vyřizuje stížnosti na jeho porušení, • kromě toho se úřad snaží o osvětu, • zveřejňuje různá stanoviska, • vydává věstník, bulletin apod. 6.2.3.2 Spam V oblasti spamu je působnost úřadu daná zákonem o některých službách informační společnosti. Úřad může ve správním řízení potrestat odesílatele nevyžádaných obchodních sdělení pokutou. Z celé šíře spamu se ovšem pravomoc úřadu vztahuje pouze na malou část a to na sdělení obchodní povahy odeslaná českými právnickými osobami. 6.2.3.3 Kapitola 1.6 – Shrnutí V poslední kapitole jste se seznámili s pojmem autorské právo, autorské dílo, porušování autorských práv ve vztahu k software či stahování různých souborů z internetu a se zákonem č. 121/2000 Sb. O právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským (jehož plné znění najdete například na www.sagit.cz).
Poslední lekce Vás informovala o ochraně dat – zákon č. 256/1992 Sb. O ochraně údajů v informačních systémech a zákon č. 101/2000 Sb. O ochraně osobních údajů.
