Studie stavu teplárenství

Studie stavu teplárenství --------------------------------------------------------

Národohospodářská fakulta Vysoká škola ekonomická Nám. W. Churchilla 3 130 67 Praha 3 Provedení: Leden – únor 2011 Strana 1 (celkem 148)

STUDIE Studie stavu teplárenství

Odběratel: Ministerstvo průmyslu a obchodu Na Františku 32 110 15 Praha 1

Zhotovitel: Národohospodářská fakulta Vysoká škola ekonomická Nám. W. Churchilla 4 130 67 Praha 3 tel. 224095542 Zpracováno: Leden – únor 2011

Vedoucí autorského kolektivu: Ing. Mgr. Miroslav Zajíček, MA

Autoři: PhDr. Mgr. Jana Chvalkovská Ing. Marek Mičúch, PhD. prof. Ing. Michal Mejstřík, CSc. doc. Ing. Jiří Schwarz, CSc. Mgr. Ján Slavíček Ing. Jan Vondráš Ing. Mgr. Miroslav Zajíček, MA

3

Obsah

Seznam zkratek........................................................................................................................................ 5 Executive summary ................................................................................................................................. 7 České teplárenství v evropském kontextu .............................................................................................. 9 Palivové zdroje pro české teplárenství .................................................................................................. 32 Hnědé uhlí ............................................................................................................................................. 34 Současná situace těžby hnědého uhlí v severozápadních Čechách ............................................. 34 Geneze hnědouhelných společností ............................................................................................. 38 Porovnání variant uvolnění a zachování ÚEL z hlediska těžby HU ............................................... 39 Postprognózní možnosti využití uhelných zásob v takzvaných rezervních lokalitách .................. 49 Nereálnost využití dalších hnědouhelných zásob......................................................................... 51 Územní a ekologické důsledky variantního vývoje těžby v SHP ................................................... 52 Možnosti a důsledky odsunu vyuhlení hnědouhelných zásob v předpolí lomů Čs. armády a Bílina do budoucnosti bez časové a územní návaznosti na současnou těžbu........................................ 53 Závěr k báňsko-technické problematice ....................................................................................... 55 Spotřeba HU – skutečnost a předpoklady .................................................................................... 56 Dopady „chybějícího“ HU ............................................................................................................. 61 Odbočka: Problematická místa potenciálního využití HU s nižší výhřevností .............................. 65 Zemní plyn ............................................................................................................................................. 67 Dostupnost zemního plynu ve světovém měřítku a možnost dopravy do ČR.............................. 70 Dostupnost zemního plynu v rámci ČR ......................................................................................... 70 Ekonomika přestavby teplárenského zdroje na ZP....................................................................... 76 Časové hledisko přestavby ........................................................................................................... 77 Legislativní dopady přestavby zdrojů ........................................................................................... 77 Modelový příklad přestavby hnědouhelné teplárny na ZP .......................................................... 78 Biomasa ................................................................................................................................................. 79 Dostupnost biomasy ..................................................................................................................... 79 Ekonomika přestavby teplárenského zdroje na biomasu............................................................. 83 Legislativní dopady přestavby zdrojů ........................................................................................... 84 Časové hledisko přestavby ........................................................................................................... 84 Modelový příklad přestavby hnědouhelné teplárny na biomasu ................................................ 84 Maximální ceny tepla z CZT dané substitucí decentralizovanou výrobou tepla ze ZP .......................... 86 Jiné alternativy ...................................................................................................................................... 89 Využití odpadního tepla z jaderných elektráren........................................................................... 89 Solární teplárny............................................................................................................................. 90 Komunální a obdobný odpad ....................................................................................................... 91 Černé uhlí...................................................................................................................................... 98 Dopad poklesu těžby HU na vnitrostátní železniční dopravu ............................................................. 109 Časové hledisko rozhodnutí o prolomení ÚEL ve vztahu k Evropské směrnici O průmyslových emisích ............................................................................................................................................................. 111 Ekonomické dopady neprolomení ÚEL ............................................................................................... 115 Počet zaměstnaných v odvětví těžby nerostných surovin v ÚK ................................................. 115 Těžba hnědého uhlí a návazné profese ...................................................................................... 116 Daňové a regulační souvislosti v teplárenství ..................................................................................... 135 Literatura ............................................................................................................................................. 136 Jiné zdroje............................................................................................................................................ 138 Přílohy.................................................................................................................................................. 139

4

Seznam zkratek Zkratka ASŘ BK CCG CPI CZK CZT ČNB ČR ČSA ČSÚ ČU DN DNT DK DP DS, DSO DŠ ERÚ ES EU EUR EU 15 EU 10 EU 25 EU 27 HDP HSRM HU IED IPP KVET LTO MaR MF MMR MPO NEK NF VŠE NO OBÚ OZE/RES

Význam Automatizované systémy řízení Bloková kotelna Czech Coal Group Index spotřebitelských cen Česká koruna Centrální zásobování teplem Česká národní banka Česká republika Důl Československé armády Český statistický úřad Černé uhlí Diametre Nominal Doly Nástup Tušimice Domovní kotelna Dobývací prostor Distribuční soustava, Provozovatel DS Dřevní štěpka Energetický regulační úřad Elektrizační soustava Evropská unie Euro Evropská unie ve stavu po rozšíření v roce 1995 Nové členské země v době rozšíření 2004 Celá EU před rozšířením 2007 Celá EU v současné podobě Hrubý domácí produkt Hospodářská a sociální rada Mostecka Hnědé uhlí Směrnice o průmyslových emisích Nezávislý výrobce elektřiny Kombinovaná výroba elektřiny a tepla / kogenerace Lehký topný olej Měření a regulace Ministerstvo financí Ministerstvo pro místní rozvoj Ministerstvo průmyslu a obchodu Národní energetické komise (tzv. Pačesova komise) Národohospodářská fakulta VŠE Nebezpečný odpad Obvodní báňský úřad Obnovitelné zdroje energie

5

POPD PPC PPI SD SEK SHP SKO SUAS SVE/CEE TKO TSO TTO VŠE ÚEL USD VS VTL ZP ZT

Plán otvírky a přípravy dobývání Paroplynový cyklus Index cen výrobců Severočeské doly, a.s. Státní energetická koncepce Severočeská hnědouhelná pánev Směsný komunální odpad Sokolovská uhelná Střední a východní Evropa Tuhý komunální odpad Provozovatel přenosové soustavy Těžký topný olej Vysoká škola ekonomická Územní ekologické limity Americký dolar Výměníková stanice Vysokotlaký plynovod Zemní plyn Zdroj tepla

6

Executive summary Cílem „Studie stavu teplárenství“ je vytvoření dostatečných podkladů pro aktualizaci Státní energetické koncepce, která je ve své – v současnosti platné – podobě z roku 2004 beznadějně zastaralá. Kritickým místem všech diskusí o české energetice je neustále odkládané rozhodnutí státu, jak řešit otázku tzv. územních ekologických limitů těžby hnědého uhlí (ÚEL) v podkrušnohorských pánvích v souladu s reálnými potřebami české energetiky na období let 2010-2035, případně dále. Do dnešního dne k žádnému zásadnímu rozhodnutí nedošlo. ÚEL byly vytvořeny soustavou vládních usnesení ve zcela jiné době a za okolností, které jsou oproti současnosti dramaticky odlišné. Po dvou dekádách již nazrál čas k přehodnocení minimálně části tehdejších rozhodnutí. Studie hodnotila stav zajištění palivové základny pro sektor českého teplárenství a elektroenergetiky – tj. zajištění hnědého uhlí (HU), zemního plynu (ZP), černého uhlí (ČU) a alternativních paliv včetně jejich případné substituovatelnosti. Základním závěrem je fakt, že rokem 2013 dojde k poklesu těžby HU v množství více jak 6 mil. tun/rok. Faktem také je, že pokud nedojde k okamžitému rozhodnutí o posunu ÚEL do 2. etapy na lomech ČSA a Bílina, bude se celý proces těžby v následných letech ještě rychleji a nenávratněji utlumovat. V důsledku nemožnosti vytěžit dostatečné množství HU nejsou hnědouhelné společnosti s teplárnami ochotny uzavírat žádné dlouhodobé kontrakty, neboť pro ně uhlí odpovídající kvality (zejména výhřevnosti a sirnatosti) uvnitř ÚEL není k dispozici. Problém kulminuje v letech 2016 a 2020. Za rok 2021 má již kontrakty jen několik teplárenských subjektů. Situace se oproti roku 2009 výrazně zhoršila omezováním těžby v SUAS v důsledku závalu na lomu Družba, díky kterému bylo nutné odepsat cca 30 mil. tun HU. Některým teplárenským subjektům skončily dlouhodobé kontrakty již v letech 2009 a 2010 a jsou bez možnosti je obnovit. Přestavba na substituční paliva, která by nahradila HU, tzn. dřevní štěpka (DŠ), ZP nebo ČU je časově i ekonomicky nereálná a znamenala by vytvoření takových produktů (elektřiny a tepla), které jsou na trhu cenově nekonkurenceschopné. V konečném důsledku by to znamenalo rozpad většiny soustav CZT a likvidaci podstatné části teplárenského sektoru v současné podobě. Jestliže v případě ZP a ČU není problém s jeho fyzickou dostupností a fyzickými dodávkami (byť lokálně existuje problém s dopravou na konkrétní místo zejména v případě ZP) – vše je jen otázkou ceny, pak v případě DŠ není palivo fyzicky k dispozici. Již stávající a realizované zdroje vyčerpávají možný produkční potenciál ČR (1,5 – 1,7 mil. tun DŠ/rok). I při využití celého potenciálu produkce DŠ je však biomasa pouze doplňkovým zdrojem, nikoliv komoditou, na které by bylo možné postavit dlouhodobé fungování českého teplárenství. Navíc platí, že velká část biomasy je a bude využita na produkci elektřiny a nikoliv tepla, neboť ji k tomu předurčuje ekonomická logika zvrácená regulačními zásahy – tj. existencí vysokých výkupních cen pro elektřinu produkovanou spalováním nebo spoluspalováním různých druhů biomasy. Stejně tak je pouze doplňkovým zdrojem i komunální odpad, který i při plném využití jeho potenciálu (cca 2 – 2,5 mld. t v letech 2020 až 2025) bude mít pouze lokální význam a nemůže ovlivnit celkovou energetickou bilanci teplárenství. Jedinou prakticky realizovatelnou alternativou vůči systémům CZT na bázi HU je rozpad soustav a využití ZP v blokových a domovních kotelnách. Tato alternativa ale oproti stávajícímu stavu přináší pro sektor domácností (jedná se o cca 0,5 milionu obyvatel v roce 2013 a téměř 1 milion v roce 2016) a velkou část sektoru terciárního vyšší náklady. Stejně tak tato varianta bude mít dopad na společnosti, které využívají technologickou páru. Jednalo by se o výpadek v dodávkách více jak 20 PJ technologického tepla ročně do průmyslových podniků. Prakticky jedinou možností, jak tento

7

výpadek nahradit je výstavba parních vyvíječů na ZP. Likvidace části teplárenského sektoru by také znamenala zastavení výroby elektřiny o objemu 4,5 TWh v roce 2013 a dalších cca 2,5 TWh v roce 2016. Tento výpadek ve výrobě elektřiny nelze nahradit z jiných zdrojů než z dovozu nebo případnou výstavbou elektráren na ZP. Tzv. obnovitelné zdroje nejsou alternativou – ani z hlediska objemu, ani z hlediska požadované kvality elektřiny. V časovém horizontu do roku 2025 jiné zdroje nepřipadají v úvahu. Rozhodnutí o prolomení ÚEL a posunu těžby do II. etapy na lomech ČSA a Bílina (podle stále platné SEK z roku 2004) již nelze odkládat a musí být provedeno nejpozději během roku 2011. Bez rozhodnutí v tomto časovém intervalu nelze plynule přejít do dalšího odkrývání skrývky a následný těžební proces se enormně prodraží. Pokud by rozhodnutí o prolomení ÚEL v roce 2011 provedeno nebylo a celý proces skrývkování se po roce 2015 zastavil, je cca 770 mil. tun vysoce kvalitního HU na lomu ČSA a cca 100 mil. tun na lomu Bílina ohroženo. Současné HU spalované teplárnami se pohybuje ve výhřevnosti zpravidla v rozmezí 12-18 MJ/kg. Většina tepláren nízkovýhřevné HU s hodnotami výhřevnosti pod 11 MJ/kg buď spalovat nemůže vůbec, nebo je to pro ně značně problematické a vyžadovalo by značné investice. V mnoha případech je tato změna navíc podmíněna také změnou integrovaného povolení, přestavbou kotlů a strojoven, instalací odsíření, nebo zvětšením kapacity skládek pro uložení HU i odpadu. V neposlední řadě by došlo k nárůstu objemu dopravy méně výhřevného paliva. Realisticky je navíc jediným možným zdrojem tohoto paliva dovoz ze zahraničí, neboť v ČR ani nízkovýhřevné palivo nebude v dostatečném množství k dispozici. Využití HU s vyšší výhřevností za současnými ÚEL (zejména z lomu ČSA) je variantou, která by nepřestavovala nijak zásadní investice v sektoru teplárenství. Ty se u většiny subjektů spalujících nyní HU z SD či CCG pohybují v úrovni maximálně do desítek milionů Kč. Problém zůstává i v případě prolomení ÚEL u těch teplárenských subjektů spalujících v převážné míře nízkosirnaté uhlí ze SUAS. Směrnice o průmyslových emisích 2010/75/EU nabývá účinnosti od roku 2016. Termínem pro definitivní a nevratná rozhodnutí vlastníků zdrojů o investicích na snížení emisí ve vztahu ke Směrnici (tzn. přijetí přechodného národního plánu), anebo případné rozhodnutí o zařazení do skupiny zdrojů s omezenou životností do roku 2023, je nejpozději podzim 2013. Bez rozhodnutí o prolomení ÚEL v průběhu roku 2011 nelze získat potřebný čas na přípravu investic a zejména uzavření dlouhodobých smluv na dodávky HU s těžebními společnostmi. Bez uzavření dlouhodobého kontraktu na HU v požadované kvalitě, objemu a ceně není možné rozhodnout o provedení nutných investic. Doprovodným problémem bude při neprolomení ÚEL také velmi významný dopad na vytížení železnice při nákladní přepravě, kde v současné době tvoří přeprava uhlí více než 50 % výkonů vnitrostátní přepravy. Z hlediska dopadu na zaměstnanost bude znamenat neprolomení ÚEL postupnou likvidaci pracovním míst ve strukturálně postiženém regionu Ústeckého kraje pro skupiny těch nejohroženějších zaměstnanců – tj. lidí se základním vzděláním nebo lidí vyučených. Celkem se jedná o 2 až 4 tisíce zaměstnanců v Ústeckém kraji v horizontu následujících pěti let a dalších 4 až 7 zaměstnanců tepláren a navazujících provozů z jiných regionů ČR v důsledku postupných rozpadů systémů CZT. Ve svém důsledku tyto výpadky v zaměstnanosti vyvolají dodatečné náklady pro státní rozpočet ve výši 1,25 až 2,5 mld. Kč/rok

8

České teplárenství v evropském kontextu V České republice je pojem centrálního zásobování teplem poměrně vžitý a velká města si snad bez systémů CZT ani představit nedokážeme. Často se také hovoří o tom, že české teplárenství a systémy CZT jsou v evropském i světovém měřítku unikátní. Ovšem je to pravda jen napůl. Celkově lze říci, že v Evropě (včetně celého Ruska) je zásobováno systémy CZT zhruba 100 milionů domácností, což znamená zhruba 250 milionů lidí. Avšak mezi jednotlivými zeměmi jsou značné rozdíly v tom, jaký podíl na teplárenském trhu systémy CZT zaujímají, jinými slovy, jak jsou rozvinuty. Pro účely tohoto textu definujeme stupeň rozvinutosti systémů CZT jako velikost podílu systémů CZT na zásobování teplem domácností. Tato „rozvinutost CZT“ však nemá jakýkoliv vztah k celkové ekonomické rozvinutosti, jak ostatně ještě uvidíme dále. Obecně lze evropské země rozdělit z hlediska rozvinutosti CZT na několik skupin: • • • •

Velmi rozvinuté (tj. ty, u nichž je podíl na zásobování domácností teplem vyšší než 50 % – Island, Rusko, Dánsko a Finsko); Středně rozvinuté (tj. ty, u nichž je tento podíl vyšší než 20 % – ČR, Polsko, Rumunsko, Švédsko, Slovensko); Málo rozvinuté (tj. ty, u nichž je tento podíl vyšší než 5 % – Bulharsko, Maďarsko, Slovinsko, Německo, Rakousko); Nerozvinuté (méně než 5 % – Francie, Norsko, Nizozemí, Velká Británie, Švýcarsko).

Pokud bychom Evropu rozdělili na země bývalého východního bloku a původní EU 15, pak centrální zásobování teplem (CZT, často nazývané poněkud nepřesně „dálkové vytápění“1) je v regionu střední a východní Evropy2 (SVE/CEE) mnohem rozšířenější než v původní EU 15. Jedná se o pozůstatek výstavby systémů CZT v době, kdy v regionu SVE vládlo centrální plánování. V zemích EU 15 mají systémy CZT na trhu s teplem pouze asi 10% podíl (z hlediska objemu dodaného tepla) a využívá jej přibližně 16 % populace). Naopak v regionu SVE je tržní podíl CZT více než dvojnásobný – cca 37% podílu na celkovém trhu s teplem. Co se týče výroby množství tepla v systémech CZT a podílu systémů CZT na trhu s teplem dosahuje srovnatelných hodnot jako země SVE také region evropských severských zemí – s výjimkou Norska. Srovnání zemí podle výše zmíněných veličin nabízí Obrázek 1. Vidíme, že mezi země bývalého socialistického bloku se vklínily prakticky pouze země severské – Island, Dánsko, Švédsko a Finsko.

1

Z hlediska terminologického platí, že za systém CZT považujeme takový systém, jehož tepelný zdroj má vyšší výkon než 6 MWt. Menší zdroje jsou považovány za blokové nebo domovní kotelny. „Dálkové teplo“ je prakticky jakékoliv teplo, které není vyráběno „in-site“ tedy v místě spotřeby a musí být na místo spotřeby dopravováno. Terminologicky pak platí, že „dálkové vytápění“ je širším pojmem, než pojem systém CZT. Pokud mluvíme o teplárenství, pak tento termín používáme jako synonymum pro systémy CZT. Z terminologických odlišností tohoto typu pak mohou vyplývat diskrepance ve statistikách. Terminologie navíc není zcela sjednocena a uvedené definice lze bez výhrad používat jen v rámci této studie. 2 SVE = Albánie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Česká republika, Černá Hora, Estonsko, Chorvatsko, Kosovo, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Makedonie, Polsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Srbsko

9

Obrázek 1: Produkce a tržní podíl CZT na trhu s teplem v SVE (2007) Nizozemí

1

Norsko

1

Francie Švýcarsko Rakousko

1,9 2 3,8

Německo

4,3

Slovinsko

4,5

Maďarsko Polsko Bulharsko Finsko Švédsko Dánsko ČR Rumunsko

7,9 11,1 11,9 17,9 18 19,1 28,9 30,6

Rusko Island

Teplo vyrobené v CZT na jednoho obyvatele v GJ

63,8 72

Podíl CZT na vytápění dodmácností v %

Jiný pohled na stejnou problematiku nabízí následující tabulky a grafy, které srovnávají počet obyvatel s tržním podílem CZT na teplárenském trhu a pak je provedena krátká charakteristika jednotlivých zemí z pohledu organizace sektoru a vlastnictví.

10

Tabulka 1: Počet obyvatel a celkový tržní podíl systémů CZT

Švýcarsko UK Řecko Itálie Nizozemí Norsko Francie Německo Jugoslávie Rakousko Slovinsko Chorvatsko Maďarsko Bulharsko Rumunsko Česká republika Slovensko Švédsko Finsko Bělorusko Dánsko Estonsko Polsko Ukrajina Lotyšsko Litva Rusko Island

Počet obyvatel v miliónech 7,2 58,8 10,1 57,5 15,7 4,4 58,5 81,1 10,7 8,1 2 4,8 10,2 8,75 22,6 10,3 5,4 8,9 5,1 10,4 5,3 1,5 38,7 51,1 3,7 2,5 147,9 0,3

Celkový tržní podíl systémů CZT 1 1 1 2 3 4 4 12 13 14 15 15 17 20 31 35 40 42 50 50 51 52 53 65 68 70 70 85

11

Tabulka 2: Organizace teplárenského trhu a vlastnictví aktiv v zemích SVE/CEE Země

Organizace teplárenského trhu

Vlastnictví aktiv

Bělorusko

Centralizovaná – existují dva Centralizované – Koncern BELENERGO a velcí dodavatelé tepla: Koncern Ministerstvo stavebních prací a komunálních BELENERGO a Ministerstvo služeb stavebních prací a komunálních služeb

Bulharsko

Centralizovaná – existují dva velcí dodavatelé tepla: Město Sofie a Státní agentura pro energii a energetické zdroje

Estonsko

Decentralizovaná – množství Roztříštěné – Eesti Energia vlastní tři největší dodavatelů tepla: městské teplárenské zdroje, ostatní aktiva jsou ve společnosti i průmyslové podniky vlastnictví municipalit a také průmyslových podniků

Maďarsko

Decentralizovaná – množství dodavatelů tepla: městské i soukromé společnosti a průmyslové podniky

Litva

Decentralizovaná – množství Roztříštěné – aktiva jsou ve vlastnictví dodavatelů tepla: z převážné municipalit a také soukromých investorů většiny municipální vlastnictví a jen velmi málo výjimek

Lotyšsko

Decentralizovaná – šest regionálních a třináct municipálních teplárenských společností

Rusko

Decentralizovaná – většinou Roztříštěné – kogenerační zdroje jsou městské společnosti, v některých vlastněny společností RAO JES, ostatní aktiva případech průmyslové podniky a jsou vlastněna municipalitami a některá i jeden velký dodavatel (RAO JES), průmyslovými podniky který provozuje velké množství kogeneračních zdrojů

Slovensko

Decentralizovaná – kolem 1200 Roztříštěné – municipality, soukromé dodavatelů tepla (městské a obchodní společnosti, průmyslové podniky soukromé společnosti, průmysloví dodavatelé)

Polsko

Decentralizovaná – kolem 3000 Roztříštěné – rozpočtové organizace, státem a dodavatelů tepla (městské a municipalitami vlastněné obchodní společnosti soukromé společnosti, a soukromé firmy průmysloví dodavatelé)

Centralizované – vlastníkem teplárenské společnosti v Sofii je Město Sofia, dalších 21 společností je vlastněno státem a připravuje se privatizace

Roztříštěné – aktiva jsou ve vlastnictví municipalit a také průmyslových podniků

Roztříštěné – aktiva jsou ve vlastnictví municipalit a některé také průmyslových podniků

12

Z hlediska vlastnictví je v tabulce zobrazen přehled zemí střední a východní Evropy. Je vidět, že Česká republika na to není zdaleka špatně. Spolu s Estonskem se jedná o nejvíce privátní sektor v rámci zemí SVE/CEE. CEE. Toto srovnání vynikne nejvíce vůči Slovensku, Slovensku, které začínalo na naprosto stejné startovací linii a kde drtivá většina sektoru je stále ve státních rukou – byť je nyní diskutována možnost privatizace všech významných teplárenských zdrojů. Obrázek 2: Struktura vlastnictví systémů CZT v zemích SVE/CEE 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

Státní

Municipální

Privatizované/pronajaté

Na některé evropské země se podívejme podrobněji.

13

Rusko Jestliže na světě existuje země centrálnímu teplu zaslíbená, pak je to Rusko, kde výstavba socialismu od 20. let přinesla mamutí závody a obrovská sídliště. A s nimi i systémy CZT, které byly masivně budovány s úsměvem na rtech již od 20. let, a to ve všech středních i větších městech. Typickým znakem byla obrovská unifikace systémů sítí, výroben a v podstatě i spotřeby tepla (tj. podoba sídlišť).

Dánsko Historie teplárenství v Dánsku je dlouhá. Jeho kořeny sahají až do začátku 20. století, kdy jednotlivé teplárenské soustavy využívaly přebytky tepla z elektráren nebo spaloven. Nicméně boom menších teplárenských zdrojů byl zaznamenán především v období 50. až 70. let, kdy bylo vybudováno na 250 tepláren a výtopen různých velikostí. Především na topné oleje a bez současné výroby elektřiny a tepla, tzv. kogenerace. Od doby ropných krizí v 70. letech se vládní podpora zaměřila především na výstavbu kogeneračních jednotek. Dnes existuje zhruba 350 teplárenských podniků, které zásobují centrálním teplem i velmi malé obce. Podíl CZT na celkové spotřebě tepla v Dánsku činí cca 50 %. Dánsko je také průkopníkem využití slámy pro potřeby vytápění, a to jak samostatně nebo jako přídavného zdroje do uhelných kotlů. Obce mohou v Dánsku vymezit takzvané „Zóny zemního plynu“ a „Zóny CZT“. Obce mají možnost zmiňované technologie nařídit na těchto územích jako povinné. Dodavatelé tepla v rámci systémů CZT musejí být nutně neziskovou organizací a ceny, které si účtují za teplo, se musí rovnat nákladům na teplo. Dánský teplárenský plán z roku 2010 předpokládá nárůst podílu dálkového vytápění na celkovém trhu s teplem ze 47 % v roce 2010 na 60-70 % v letech 20202050. Objem tepla dodaného systémy CZT vzrostl z 22 000 GWh/rok v roce 1980 na 36 000 GWh/rok v roce 2001, jedná se tedy o nárůst o více než 60 %. Mezi lety 2001 a 2006 se objem pohyboval poměrně stabilně okolo 36 000 GWh/rok a v roce 2007 došlo k poklesu o 4 % na 34 000 GWh/rok. Obrázek 3: Vývoj dodávek tepla ze systémů CZT v Dánsku 38000 36000 34000

GWh/rok

32000 30000 28000 26000 24000 22000 20000

Zdroj: Nordic Energy Perspectives

14

V Kodani používalo v tomto roce 90 – 95 % domácností teplo ze systémů CZT. Palivový mix systémů CZT tvoří zejména zemní plyn (26 %), SKO (25 %) a biomasa (14 %). Obrázek 4: Palivový mix systémů CZT (Dánsko, 2007) Ropa; 5%

Ostatní; 14%

Spalování odpadu; 25%

Černé uhlí; 12%

Biomasa; 14% Zemní plyn; 26%

Odpadní teplo; 5%

Zdroj: Nordic Energy Perspectives

Finsko Ve Finsku došlo k rozvoji dálkového vytápění poměrně pozdě – až v 50. a 60. letech 20. století. Od 70. let se masivně rozvíjí kogenerační výroba a od 90. let roste využití alternativních zdrojů, jako je biomasa. V posledních dvou dekádách zaznamenalo dálkové vytápění značný růst, kdy vzrostlo z 24 000 GWh/rok v roce 1990 na přibližně 33 500 GWh/rok v roce 2007, čímž dosáhlo asi 40% nárůstu. V Helsinkách byla nedávno spuštěna největší teplárna na biomasu na světě. Ve Finsku je několik set teplárenských soustav a zhruba 130 společností, které je obhospodařují. Obrázek 5: Vývoj dodávek tepla ze systémů CZT ve Finsku 34000

GWh/rok

32000 30000 28000 26000

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

24000

Zdroj: Nordic Energy Perspectives

15

Dálkové vytápění ve Finsku zaujímá necelých 50 % celkového trhu s teplem, z čehož je většina vyráběna v kogeneračních jednotkách. Dalšími zdroji tepla jsou elektřina s 16 % podílem, lehké topné oleje s 14 % a dřevo s 12 %. Obrázek 6: Palivový mix v obytných, komerčních a správních budovách (Finsko, 2007) Těžké topné Ostatní; oleje; 2% 1% Dřevo; 12% Dálkové vytápění; 49%

Lehké topné oleje; 14%

Tepelné čerpadlo; 7%

Elektřina; 16%

Zdroj: Nordic Energy Perspectives Více než 90 % bytových domů, více než polovina rodinných domů, většina veřejných institucí a podniků jsou napojeny na systémy CZT. Palivová základna systémů CZT je ve Finsku rozmanitá. V jihovýchodní části země je využíván převážně zemní plyn. V blízkosti přístavů je využíváno dovážené černé uhlí a rašelina je naopak využívána v severních oblastech země, kde se nacházejí její naleziště. Jako zdroj se používají také tzv. obnovitelné zdroje, jako je dřevní štěpka nebo spalování SKO. Obrázek 7 zobrazuje podíly jednotlivých součástí palivového mixu. Nejvyšší podíl zaujímá zemní plyn (34 %), dále černé uhlí (26 %) a rašelina (21 %). Obrázek 7: Palivový mix systémů CZT (Finsko, 2007) Ropa; 5% Ostatní; 4% Biomasa; 11% Černé uhlí; 26%

Rašelina; 21%

Zemní plyn; 34%

Zdroj: Nordic Energy Perspectives

16

Slovensko Slovensko je na tom podobně jako ČR a to především díky historickým vazbám. Nicméně rozvoj teplárenství na Slovensku byl přece jenom poněkud zpožděn. Před válkou de facto neexistovalo, pokud nebudeme brát v úvahu víceméně experimentální dodávku tepla z elektrárny Klinger v letech 1931 až 1935. Hlavní boom teplárenství byl zaznamenán spolu s tzv. socialistickou výstavbou a industrializací po druhé světové válce, kdy postupně došlo k výstavbě systémů CZT v Bratislavě, Trnavě, Novákách, Martině, Zvolenu, Žilině, Košicích, Handlové, Vojanech a Komárně. Paradoxně v 70. a 80. letech došlo k utlumení všech teplárenských aktivit na Slovensku a tak současný stav svým rozsahem odpovídá v podstatě stavu z konce 60. let. Stejně tak lze slovenské teplárenství charakterizovat obdobně jako elektroenergetiku jako mladší a menší českou „sestřičku“/“bratříčka“ s podobnou strukturou a historií. Na Slovensku existuje zhruba deset významných teplárenských oblastí, kde lze nalézt velké odběry tepla jak z trhu domácností tak i trhu nedomácností, které jsou zásobovány převážně z centrálního zdroje. Ty lze shrnout do tabulky i s dobou jejich vzniku. Lokalita Bratislava – západní část Komárno Žilina Trnava Košice Zvolen Martin Nováky Bratislava – jižní část Bratislava I

Doba výstavby systémů CZT Od roku 1973 Od roku 1966 Od roku 1966 Od roku 1966 Od roku 1962 Od roku 1955 Od roku 1955 Od roku 1954 Od roku 1942 Od roku 1932

Stejně jako u elektroenergetiky však platí, že údržba sítí a jejich stav je mnohem horší než v Čechách. To je dáno zejména dobou výstavby a množstvím odložených investic již od 80. let. Instalovaná kapacita tepláren činí přibližně 2200 MWt a roční spotřeba tepla dosahuje zhruba 15 000 TJ. Tržní podíl na trhu dodávek tepla domácnostem je kolem 40 %, což znamená, že cca 0,72 milionu domácností a kolem 1,7 mil. obyvatel je zásobováno ze systémů CZT. Celkově je na trhu kolem 3 100 tepelných zdrojů různých velikostí, z nichž kolem 1 200 je zdrojů kogeneračních. Celkový počet společností, které vlastní jednotlivé tepelné zdroje, převyšuje 1000. Ze změti dodavatelů tepla a vlastníků systémů CZT na Slovensku se vymykají velké teplárenské společnosti – Bratislavská teplárenská, Žilinská teplárenská, Zvolenská teplárenská, Martinská teplárenská, Banskobystrická teplárenská a Tepláreň Košice. Tato skupina velkých tepláren byla v roce 2001 transformována na akciové společnosti s předpokladem, že postupně dojde k jejich privatizaci, ke které doposud nedošlo. Z hlediska palivové základny velkých zdrojů zaujímá dominantní postavení ZP (Bratislava) a HU (Zvolen, Žilina a Martin). Trnavská soustava je napojena na horkovod využívající odpadní teplo z jaderné elektrárny Jaslovské Bohunice. Tepláreň Košice využívá teplo ze spalovny SKO a pak černé uhlí. Drobné zdroje CZT prakticky výlučně využívají ZP.

17

Švédsko Stejně jako v Dánsku se systémy CZT poprvé objevily již před více než sto lety (již v roce 1878 byly centrálně vytápěny všechny budovy nemocnice Sabbstsberg ve Stockholmu). Nicméně žádný významný rozvoj CZT se až do druhé světové války nekonal. Teprve v 50. letech došlo k budování CZT ve velkých městech (KarlStad, Stockholm Malmö apod.) a dnes takových podniků existuje kolem 150. Stejně jako Dánsko se stalo Švédsko průkopníkem netradičních paliv. V případě Švédska se jedná o rašelinu a dřevní štěpku (DŠ). Stejně tak se již během 80. let se začaly ve Švédsku objevovat netradiční technologie CZT, jako jsou např. obří tepelná čerpadla. Naopak zemní plyn se pro potřeby vytápění využívá relativně omezeně. Skutečnou kuriozitou byla výstavba a provozování jaderné teplárny Agesta v letech 1963 – 1974. Vývoj dodávek tepla ze systémů CZT od roku 1983 ve Švédsku popisuje obrázek 8. Teplo dodávané tímto způsobem vzrostlo z 32 000 GWh/rok v roce 1983 na 52 000 GWh/rok v roce 2005, jedná se tedy o více než 60% nárůst. Obrázek 8: Vývoj dodávek tepla ze systémů CZT ve Švédsku 55000

GWh/rok

50000 45000 40000 35000

1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

30000

Zdroj: Nordic Energy Perspectives Netradiční zdroje tak mají velký podíl na palivovém mixu systémů CZT – biomasa 41 %, SKO 15 %, tepelná čerpadla a odpadní teplo (obě kategorie 8%). Fosilní paliva tvoří dohromady pouze 21% palivového mixu systémů CZT (ropné deriváty, černé uhlí, zemní plyn, rašelina).

18

Obrázek 9: Palivový mix systémů CZT (Švédsko, 2007) Ropa; 6% Odpadní teplo; 8%

Ostatní; Spalování 8% odpadu; 15%

Černé uhlí; 5% Zemní plyn; 5% Rašelina ; 5%

Biomasa; 41% Tepelná čerpadla; 8%

Zdroj: Nordic Energy Perspectives

Maďarsko, Bulharsko a Rumunsko Pro tyto země je společné a typické, že spolu s rozvojem socialismu došlo i k rozvoji systémů CZT, a to především v panelových sídlištích budovaných od 60. let v blízkosti mamutích průmyslových závodů a na předměstích velkoměst. Do druhé světové války v těchto zemích systémy CZT v podstatě neexistovaly. Jedno specifikum má Maďarsko, kde se ve zvýšené míře využívá geotermálních zdrojů. V Rumunsku existuje 54 velkých teplárenských společností a část měst je zásobována z tepelných elektráren. Dominantním palivovým zdrojem je lokální hnědé uhlí, resp. lignit.

Polsko Polsko patří do stejné skupiny zemí jako Maďarsko, Bulharsko a Rumunsko. Systémy CZT vyrostly v době socialistické výstavby bez jakékoliv předchozí tradice. Roční objem dálkového vytápění dosáhl v Polsku v roce 2007 86 000 GWh/rok. Nejvýznamnějším zdrojem výroby tepla v systémech CZT je černé uhlí (79 %), následováno ropnými deriváty (8 %) a zemním plynem (5 %). Obnovitelné zdroje mají na výrobě tepla užívaného v systémech CZT pouze 4% podíl. Obrázek 10: Palivový mix systémů CZT (Polsko, 2005)

Černé uhlí; 79%

Ropa; 8%

Zemní plyn; 5% Ostatní paliva; 3%

Spalování odpadu; 1%

Obnovitelné zdroje; 4%

Zdroj: KPMG

19

V roce 2007 byla více než polovina dálkově dodávaného tepla spotřebována domácnostmi a podíl průmyslu na spotřebě byl 30 %. Ve městech pokrývá dálkové vytápění průměrně 75 % poptávky po teple. Více než 15 mil. polských obyvatel je napojeno na dálkové vytápění. Během socialistického režimu existovalo přibližně 50 státem vlastněných společností zabývajících se dodávkou tepla a provozem systémů CZT. Po revoluci vzrostl počet hráčů na trhu do stovek. V roce 2008 byla většina společností vlastnících a provozujících systémy CZT v soukromém vlastnictví. 3 % systémů CZT vlastnil stát a 9 % obce.

Obrázek 11: Vlastnická struktura systémů CZT (Polsko, 2008)

Soukromé společnosti s ručením omezením; 55%

Soukromé akciové společnosti; 26% Obce; 9%

Ostatní; 4%

Bytová družstva; Státem 3% vlastněné společnosti; 3%

Zdroj: KPMG

Německo a Rakousko Německo a Rakousko jsou z hlediska využití CZT srovnatelné s postkomunistickými zeměmi, byť jejich cesta do tohoto stavu byla rozdílná. V Německu tradice systémů CZT sahá až k přelomu 19. a 20. století. Nicméně na výraznější rozvoj je nutné si počkat až do období po druhé světové válce, především v souvislosti s poválečnou rekonstrukcí německých měst. Vývoj v tehdy rozděleném Německu však neprobíhal stejně. Ve východní části byl velmi podobný vývoji v ostatních socialistických zemích. V západní části lze po zpomalení rozvoje v 70. letech vidět opět oživení zájmu o CZT v 80. a 90. letech. Po liberalizaci elektroenergetického trhu v roce 1999, která se kogenerační výroby elektřiny citelně dotkla, byl dokonce přijat speciální zákon na podporu rozvoje kogenerační výroby elektřiny a tepla – tzv. KWK. V každém případě dnes existuje v SRN velké množství teplárenských soustav, které jsou většinou součástí městských podniků služeb – Stadtwekre – v komunálním nebo soukromém vlastnictví. Některé německé teplárenské společnosti jsou také vlastníky českých tepláren – např. MVV (Děčín, Jablonec, Liberec, Opava aj.) nebo GESO (Praha). V roce 2007 dosáhl německý trh s dálkovým vytápěním objemu 541 450 GWh/rok, což činí asi 14% podíl na trhu s teplem. V palivovém mixu pro vytápění hrají dominantní podíl zemní plyn (48 %) a topné oleje (32 %).

20

Mezi odběrateli zaujímají největší podíl domácnosti (46 %), následované veřejnými budovami (36 %) a průmyslovými objekty (18 %). Délka distribuční sítě dálkového vytápění v Německu je přibližně 100 000 km.

Obrázek 12: Palivový mix pro vytápění (Německo, 2007) Ostatní; 1%

Topné oleje; 32% Zemní plyn; 48% Dálkové vytápění; 14%

Černé uhlí; 2%

Elektřina; 4%

Zdroj: PowerGen Obrázek 13: Palivový mix CZT využívajících kogeneraci (Německo, 2006) Z celkového objemu tepla dodávaného systémy CZT vyrobeného kogenerací tvoří hlavní zdroj zemní plyn (42 %), černé uhlí (39 %) a hnědé uhlí (12 %). Spalování odpadu / ostatní; 7% Hnědé uhlí; 12%

Zemní plyn; 42%

Černé uhlí; 39%

Zdroj: AGFW

21

Největší distribuční síť dálkového vytápění se nachází v Berlíně, naopak městem s nejvyšším podílem dálkového vytápění na trhu je Flensburg (90 %). V Rakousku se do války systémy CZT vyskytovaly pouze ve velmi malém rozsahu. Jejich určitý rozvoj nastal až po roce 1949, kdy byla otevřena teplárna v Klagenfurtu, po níž následovaly další. Hlavními centry CZT jsou velká města (Vídeň, Linec, Graz, Salzburg apod.) a jejich komunální podniky, které kombinují spalovny, teplárny a kogenerační výrobu. Největší systém CZT v Rakousku existuje ve Vídni (Fernwärme Wien). Vídeňský systém je provozován společností Wien Energie. V obchodním roce 2004/05 bylo prodáno celkem 5163 GWh tepla, z čehož 30 % bylo prodáno přímo do bytů a domů. 3 spalovny SKO dodávají skoro čtvrtinu tepla z celé vídeňské spotřeby. Většina starších provozoven dálkového vytápění využívá fosilních paliv. V Rakousku je v současnosti mohutně podporován rozvoj malých systémů CZT pro venkov a malá města (kolem 2 až 3 MW) spalujících biomasu. I rakouské společnosti se majetkově podílí na českých teplárnách – např. Steierische Gas Warme (Rakovník, Jihlava).

Ostatní „nerozvinuté“ země Francie patří k těm zemím, kde rozvoj CZT začal později a nikdy nebyl příliš významný. Kromě Paříže se významné systémy CZT nevyskytují. Většina měst systémy CZT vůbec nemá. Pokud již systémy CZT existují, pak jejich organizace připomíná koncesní systém ve francouzském vodárenství. Pokud jde o netradiční zdroje, pak ve Francii došlo k určitému rozvoji geotermální energie. Obdobně je tomu v Belgii – existuje v ní pouze osm teplárenských sítí a jejich rozvoj stagnuje. Podíl na trhu s teplem je naprosto nepatrný. V Itálii došlo k rozvoji systémů CZT velmi pozdě – v podstatě až v 70. letech a dodnes se jedná o okrajovou záležitost (první teplárna byla postavena v Brescii). Navíc se tam příliš netopí. Zajímavé důsledky mělo znárodnění italské elektroenergetiky v roce 1962(!), kdy z tehdejších zhruba 1250 podniků vyrábějících a rozvádějících elektřinu byl vytvořen státní monopol Enel. Regionální teplárny vyrábějící elektřinu sice dostaly výjimku, ale jejich další rozvoj při výrobě elektřiny byl velmi omezen. Na opačném konci pak stojí Norsko, kde se naopak topí neustále a spotřeba tepla je velmi vysoká. Nicméně jeho dodávka ze systémů CZT je naprosto minimální. Dominantní roli při zásobování teplem má elektřina. Vedle elektřiny jsou využívány také topné oleje. V podstatě není možné mluvit o systémech CZT. Fakticky je tento pojem v Norsku neznámý. Norsko je také výjimka z pravidla, že systémy CZT jsou významně rozvinuty v regionu CEE a na severu Evropy. Ve Švýcarsku vznikly první systémy CZT již ve 30. letech ve městech Lausanne a Zürich. Ovšem po vzniku teplárny v Basileji ve 40. letech se rozvoj zastavil, a to až do 80. let, kdy začaly vznikat menší teplárenské podniky, které však nemají větší význam. Ve Švýcarsku je v malé míře využíváno i odpadní teplo z jaderných elektráren. V Nizozemí byla postavena první teplárna v Utrechtu již v roce 1923, ale do konce 70. let teplárenské sítě měly pouze tři města (z nichž v Rotterdamu byl systém CZT vybudován v rámci poválečné obnovy města). V posledních 20 letech minulého století se počet teplárenských podniků skokově zvýšil na 110. Jejich podíl na trhu je však stále marginální – tj. v jednotkách procent.

22

A snad největším paradoxem je Velká Británie, což je země, kde poprvé došlo k využití dálkového tepla z průmyslového zdroje (Lockport, 1876)3. Od té doby se CZT až do druhé světové války nijak nerozvinulo. I dnes, kdy sice existuje asi 300 systémů CZT, je jejich podíl na trhu s teplem naprosto nepatrný až nicotný. Proto také bývalí britští vlastníci českých teplárenských podniků měli určité problémy s akceptováním jiného charakteru českého teplárenství – toto se týkalo zejména International Power (vlastníka Elektráren Opatovice, který ovšem svůj podíl prodal na přelomu let 2009 a 2010). Jak je vidět, rozvoj CZT má velmi malou spojitost s rozvojem ekonomiky jako takové. Spíše odráží způsob bydlení, dostupnost energetických zdrojů a další regionální specifika jednotlivých zemí, ale také určitý životní styl a způsob myšlení. Naše teplárenství pak ve srovnání s ostatními zeměmi na tom není vůbec špatně.

Česká republika Historicky se stala základem českého teplárenství technologická pára, která se již od 19. století využívala také pro vytápění továrních hal (nejvíce v případě textilního, papírenského a cukrovarnického průmyslu). V roce 1895 začala být parním rozvodem vytápěna radnice a škola v Praze Holešovicích. Za první městskou teplárnu lze označit přestavěnou městskou elektrárnu v Ústí nad Labem v letech 1919 až 1920. Po Ústí nad Labem se systémy CZT objevily v Krnově, mariánských Lázních a Praze-Holešovicích. Teplárna v Brně byla otevřena v roce 1930. Pak následovaly Karlovy Vary, Praha-Vysočany, Kolín, Děčín, Pardubice, Náchod, Ostrava a Teplice. V období po 2. Světové válce zažívá teplárenství doslova boom. K zásobování systémů CZT jsou využívány starší městské elektrárny jako např. Přerov, Poříčí, České Budějovice, nebo Mydlovary. Nebo jsou stavěny zcela nové teplárenské zdroje – Olomouc, Strakonice nebo Dvůr Králové. V Praze nejdříve vládnou uhelné výtopny – Veleslavín, Malešice I a Michle I – postavené ve třetí pětiletce. V roce 1970 je spuštěna první velká pražská teplárna – Malešice II. Postupně byly napojeny na systémy CZT Most, Chomutov, Jirkov, Litvínov, Kadaň nebo Janov. Boom vrcholil v letech 1975 až 1980, kdy byly vystavěny nebo dokončeny prakticky všechny dnes známé velké teplárenské systémy – Karviná, Havířov, Orlová, Přerov II, České Budějovice II, Karlovy Vary II, Otrokovice, Praha-Třeboradice, Plzeň, Hradec Králové, Pardubice a Chrudim. Růst dodávek v rámci systémů CZT ukazuje obrázek č. 14, který lze použít jako dobrou proxy veličinu, neboť tehdejší České energetické závody zahrnovaly prakticky všechny relevantní energetické zdroje mimo závodní elektrárny.

3

Lze dokonce dohlédnout ještě dále do minulosti, neboliž v roce 1770 vytápěl James Watt svoji továrnu a byt parou.

23

Obrázek 14: Dodávky tepla ze systémů ČEZ v letech 1966 - 1987 105 95 85 75 65 55 45 35

1966 1967 1968 1969 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987

25

Dodávka tepla ze systémů ČEZ v PJ

Zdroj: Kubín (2009) V letech 1981 až 1985 byl vypracován dokonce plán výstavby oblastních soustav CZT, jehož cílem byla výstavba velkých teplárenských sítí pokrývajících celé oblasti (nikoliv tedy jen velká města). Jádrem systému měla být vždy velká teplárna (nebo jiný zdroj – např. kondenzační elektrárna s odběrem tepla nebo se dokonce v některých případech uvažovalo i jaderných výtopnách) a teplo mělo být k jednotlivým odběrným místům přenášeno velkokapacitními napáječi. Předobrazem těchto soustav byly např.: • • •

sítě vytvořené okolo elektrárny Komořany (dnes United Energy) zásobující Most, Chomutov, Litvínov, Jirkov a Janov; sítě napojené na Elektrárny Opatovice zásobující Hradec Králové, Pardubice, Chrudim (s výhledem na zásobování Lázní Bohdaneč); sítě okolo Elektrárny Poříčí zásobující Poříčí, Trutnov, Staré Město, Svobodu, Jánské Lázně a Úpici.

Z plánovaných osmi soustav se praktické realizace dočkala pouze jedna – vybudování tepelného napáječe Mělník-Praha. Právě tato investiční akce ukončená v roce 1995 byla poslední velkou realizovanou ryze teplárenskou akcí v ČR. Pohrobkem těchto plánů jsou dnes projekty využití odpadního tepla jaderné elektrárny Temelín a jaderné elektrárny Dukovany (viz podrobně dále) a plány na větší využití tepla z elektrárny Dětmarovice. Všechny tyto akce jsou však pouze dlouhodobými záměry; jejich realizace je velmi nejistá.

24

Porevoluční vývoj českého teplárenství by determinován několika skutečnostmi: • • • • • •

požadavky na ekologizační investice celé energetiky (odsíření, odprášení, denitrifikace); masivní plynofikace jak centrálních tak i decentrálních zdrojů (viz podrobně dále); posílení vlastnických práv majitelů pozemků; změnami vlastnictví jak teplárenských zdrojů, tak teplárenských soustav; změna struktury ekonomiky a v jejím důsledku pokles spotřeba tepla ze strany průmyslu, zejména v oblasti technologické páry; masivní investice do bytových domů snižující jejich energetickou náročnost (zateplení svislých konstrukcí a střech, výměna oken a dveří, osazení systémů MaR atd.).

V důsledku společenských a ekonomických změn došlo k dramatickému poklesu poptávky po teple ze systémů CZT v řádech desítek procent, což mělo spolu s požadovanými investicemi a uvolněním cenotvorby na trhu paliv významný dopad na ekonomiku a postavení teplárenských zdrojů na teplárenském trhu. Na druhou stranu zejména velké teplárenské zdroje vstoupily na trhy nové – trh silové elektřiny (masivně již od roku 1996) a od roku 2001 také na trhy s podpůrnými službami organizované společností ČEPS. Teplárny se staly nejvýznamnějšími IPPs na českém trhu – prakticky jedinými. Obrázek 15: Prodeje elektřiny ze strany IPPs na trhu 1996 – 2008 Prodeje elektřiny IPPs 3 000

2 500

2 000

1 500

1 000

500

0 1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

Dalkia Česká republika, a.s.

International Pow er Opatovice, a.s.

ECK Generating, s.r.o.

Energotrans a.s.

ČEZ, a.s., Teplárna Vítkovice

ENERGETIKA TŘINEC, a.s.

United Energy, a.s.

Plzeňská teplárenská, a.s.

ŠKO-ENERGO, s.r.o.

Plzeňská energetika a.s.

Teplárny Brno, a.s.

Teplárna Otrokovice a.s.*

Pražská teplárenská a.s.

AES Bohemia spol. s r.o.

Atel Energetika Zlín s.r.o.

Teplárna České Budějovice, a.s.

Příbramská teplárenská a.s., v konkurzu

Teplárna Strakonice, a.s.

Dalkia Kolín, a.s.*

Zásobování teplem Vsetín a.s.

Teplárna Liberec, a.s.

TERMO Děčín a.s.

Teplárna Tábor, a.s.

2008

Zdroj: Invicta BOHEMICA, s.r.o.

25

Obrázek 16: Podíly na trhu se silovou elektřinou v letech 1996 – 2007 Podíly na trhu se silovou elektřinou v ČR 100%

95%

90%

85%

80%

75%

70%

65% 1996

1997

1998

1999

2000

ČEZ, a.s. ECK Generating, s.r.o. ENERGETIKA TŘINEC, a.s. ŠKO-ENERGO, s.r.o. Teplárna Otrokovice a.s.* Atel Energetika Zlín s.r.o. Teplárna Strakonice, a.s. Teplárna Liberec, a.s. Teplárna Ústí nad Labem, a.s.

2001

2002

2003

2004

Dalkia Česká republika, a.s. Energotrans a.s. United Energy, a.s. Plzeňská energetika a.s. Pražská teplárenská a.s. Teplárna České Budějovice, a.s. Dalkia Kolín, a.s.* TERMO Děčín a.s.

2005

2006

2007

International Pow er Opatovice, a.s. ČEZ, a.s., Teplárna Vítkovice Plzeňská teplárenská, a.s. Teplárny Brno, a.s. AES Bohemia spol. s r.o. Příbramská teplárenská a.s., v konkurzu Zásobování teplem Vsetín a.s. Teplárna Tábor, a.s.

Zdroj: Invicta BOHEMICA, s.r.o. Obrázek 17: Vývoj instalovaných IPPs v letech 1996 – 2008 Vývoj instalovaných výkonů mimo ČEZ 600,0

500,0

400,0

300,0

200,0

100,0

0,0 1996

1997

1998

1999

2000

Dalkia Česká republika, a.s. International Power Opatovice, a.s. United Energy, a.s. Plzeňská teplárenská, a.s. ENERGETIKA TŘINEC, a.s. ŠKO-ENERGO, s.r.o. Atel Energetika Zlín s.r.o. Teplárna Otrokovice a.s. Příbramská teplárenská a.s., v konkurzu Dalkia Kolín, a.s. Teplárna Liberec, a.s. Teplárna Tábor, a.s.

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

ECK Generating, s.r.o. Energotrans a.s. Teplárny Brno, a.s. Pražská teplárenská a.s. Plzeňská energetika a.s. ČEZ, a.s., Teplárna Vítkovice Teplárna České Budějovice, a.s. AES Bohemia spol. s r.o. Teplárna Strakonice, a.s. TERMO Děčín a.s. Zásobování teplem Vsetín a.s. Teplárna Ústí nad Labem, a.s.

Zdroj: Invicta BOHEMICA, s.r.o.

26

Teplárenství je činností licencovanou, a to jak v oblasti výroby, tak rozvodu tepla. K 1. 11. 2010 bylo vydáno 632 licencí na výrobu a 674 licencí na rozvod tepelné energie. V současnosti činí roční spotřeba tepla v ČR cca 340 PJ. Systémy CZT se podílí dodávkami zhruba na polovině této spotřeby. Zhruba obdobná je pozice systémů CZT, pokud srovnáme počty obyvatel zásobovaných systémy CZT s jinými způsoby – zhruba 50% obyvatel je tak či onak napojeno na systémy CZT. Zdroje dálkového vytápění vyrobí více než polovinu produkce tepla (200 PJ), ale díky ztrátám v rozvodech tepla (30 PJ, tedy 15 %) doputuje k zákazníkům 170 PJ. Tabulka 3: Podíl teplárenských zdrojů na celkových dodávkách tepla Podíl teplárenství na dodávkách tepla (PJ/r) Dodávky tepla ze zdrojů Ztráty tepla v rozvodech Konečná spotřeba tepla Zdroj: ORTEP4

CZT 200 30 170

Ostatní 170 0 170

Teplo celkem 370 30 340

Tabulka 4 uvádí podíl teplárenských zdrojů na celkové výrobě elektřiny. Kategorie výroby elektřiny související s výrobou tepla jsou kogenerace a vynucená výroba elektřiny. Vynucená výroba elektřiny je definována jako výroba realizovaná v teplárenských zdrojích při poskytování podpůrných služeb, nebo výroba odpovídající minimální průtokům do kondenzace u odběrových parních turbín. Naopak kategorie ostatní elektřina reprezentuje výrobu elektřiny s teplárenstvím nesouvisející. Tabulka 4: Podíl teplárenských zdrojů na celkové výrobě elektřiny Výroba elektřiny v teplárenství Výroba elektřiny Vlastní spotřeba Dodávka do sítě Zdroj: ORTEP

KVET 9,5 0,5 9

Vynucená výroba 8 0,5 7,5

Ostatní elektřina 66 5,5 60,5

Celkem 83,5 6,5 77

Podíl kogenerace na celkových dodávkách elektřiny do sítě je 11,5 %, podíl vynucené elektřiny je 10,5 %, celkem se tedy teplárenské zdroje podílely na dodávkách elektřiny 21 %. Obrázek 18: Podíl teplárenství na celkové výrobě elektřiny

21%

Elektrárenská elektřina 79%

Teplárenská elektřina

Zdroj: ORTEP 4

Studie ORTEP byla vydána v březnu 2010. Všechna data z ní dále citovaná jsou odhady za rok 2009.

27

Nejpoužívanějším palivem pro systémy CZT je hnědé uhlí (tabulka 5, 130 PJ/r, 84% podíl na celkovém vyrobeném teplu). Zemního plynu a ostatních plynů je v dálkovém vytápění ročně spotřebováno 50 PJ. ČU a druhotné zdroje jsou pouze doplňkové. Tabulka 5: palivový mix systémů CZT Struktura spotřeb paliv pro zásobování teplem (PJ/r) Hnědé uhlí, lignit, brikety Černé uhlí a ost. tuhá pal. Kapalná paliva celkem Zemní plyn a ost. plyny Obnovitelné a druhot.zdr. Paliva celkem

Dálkové vytápění

Celkové teplo

130 30 5 50 20 235

155 45 10 180 50 440

Podíl dálkového vytápění na celkovém teplu 84% 67% 50% 28% 40% 53%

Zdroj: ORTEP Z celkového tepla v palivu je ve zdrojích ztraceno cca 15 % (účinnost zdroje). Dalších 8 % tvoří ztráta tepla v sítích a 15 % ztráta tepla v kondenzaci při výrobě elektrické energie. Z celkového energetického vstupu do teplárenství ve výši 377 PJ/r je efektivně distribuováno 45 % ve formě tepla a 17 % ve formě elektrické energie. Celkové ztráty tedy dosahují 38 %.

Obrázek 19: Diagram energetických toků v teplárenství

Zdroj: ORTEP

28

Obrázek 20: Města ČR s rozvinutým systémem dálkového vytápění

Zdroj: Teplárenské sdružení ČR Je ovšem nutné zdůraznit, že mapa ukazuje pouze počty měst – nikoliv počty obyvatel v daných městech. Velké teplárny a distribuční soustavy postavené před rokem 1989 zásobují v ČR zejména městské aglomerace. Celkově je zásobováno teplem ze systémů CZT cca 5 mil. obyvatel ČR, tedy zhruba polovina. CZT má klíčový význam zejména pro původní panelová sídliště, pro něž je centrální zásobování teplem relativně nejjednodušší, nejčistší a nejméně nákladnou variantou vytápění.

29

Obrázek 21: Schéma postavení teplárenství v energetice ČR

Zdroj: Karafiát, J. (2001): Teplárenství, ORTEP SWOT analýza českého teplárenství Silné stránky Rozvinutá síť centrálního zásobování teplem * Pozitivní dopady na životní prostředí oproti individuálnímu a skupinovému vytápění (neboť podléhá relativně přísné regulaci) * Existující rozvinutá síťová infrastruktura * Výstavba nastavená na centrální zásobování teplem * Přesunutí spalovacích procesů mimo sídla * Vhodný způsob vytápění pro bytová sídliště Zajištění energetické bezpečnosti * Diverzifikace systémů zásobování teplem (CZT, skupinové zásobování teplem aj.) * Diverzifikace paliv (CZT - uhlí, biomasa, aj.) Slabé stránky Zastaralé technologie a v řadě případů nízká účinnost Ztráty na rozvodech tepla Regulované ceny tepla Vysoké investiční náklady na opravy a modernizace Vyšší regulace oproti hlavnímu konkurentovi – individuálnímu vytápění (emisní limity, minimální účinnost, součást ETS atd.) Příležitosti Využití potenciálu účinného CZT jako nástroje ke zlepšení životního prostředí * Zvyšování účinnosti použitých technologií (např. kogenerace) ke snížení spotřeby paliv a vypouštěných emisí * Snížení technických ztrát při přenosu tepla Posílení energetické bezpečnosti a bezpečnosti dodávek tepla * Účinné využívání tuzemských zdrojů paliv * Efektivní kombinace CZT a decentralizovaných zdrojů tepla

30

Zvýšené využití odpadů v CZT Hrozby Zvýšení cen hnědého uhlí * Zpoplatnění povolenek a růst jejich ceny * Nedostatek českého uhlí * Zvýšení cen českého uhlí Zvýšení cen dalších paliv * Biomasa - zejména zvýšení poptávky a omezená dostupnost biomasy v okolí tepláren * Zemní plyn – vysoká cena komodity a rostoucí ceny transportu a distribuce * Černé uhlí - nárůst poptávky, nedostatek tuzemských zdrojů, ekologická daň Zvýšení DPH z cen tepla Snižování emisních limitů (SO2, NOx, TZL…) * Nákladné vynucené investice do technologií * Nutnost přechodu na jiná paliva * Zvýšení provozních nákladů Další potenciální environmentální platby (za škody způsobené imisemi atp.) Projekty financované z ESF podporující individuální vytápění

31

Palivové zdroje pro české teplárenství Jak již bylo výše popsáno, základními palivy, na kterých stojí české teplárenství, jsou:

• • •

hnědé uhlí, černé uhlí a zemní plyn.

Ostatní zdroje (biomasa, případně jiné OZE nebo některé fosilní paliva – LTO, TTO) jsou zdroje spíše s lokálním a omezeným dopadem, případně s historickým významem. V konkrétních případech a lokalitách mohou hrát významnou úlohu, nicméně z celkového pohledu jsou pouze doplňující. K pochopení vývoje na teplárenském trhu a k pochopení role hnědého uhlí a zemního plynu na tomto trhu je nutné udělat si malou odbočku do vzdálenější historie. V prosinci 1947 bylo na zasedání klíčových lidí v tehdejším československém plynárenství na Kunětické hoře rozhodnuto o tom, že bude vybudována celostátní síť pro rozvod svítiplynu5, která kromě několika místních a lokálních zdrojů (jejichž úloha byla spíše stabilizační) bude zásobována ze tří velkých průmyslových zdrojů – Záluží (neustále inovovaná plynárna původně z 2. světové války), Úžin (plynárna spuštěná v roce 1961) a Vřesová (největší tlaková plynárna na našem území, spuštěná v roce 1969). Toto rozhodnutí znamenalo v podstatě konec městských plynáren. Zároveň znamenalo zkoncentrování výroby svítiplynu do pánevních oblastí HU (56 generátorů plynu ve třech výše zmíněných plynárnách – z toho 26 ve Vřesové) a zajistilo jeho dominantní postavení ve vytápění – tj. na teplárenském trhu. Tam, kde nebyl používán svítiplyn, bylo používáno hnědé nebo černé uhlí přímo v teplárnách. Toto uspořádání v podstatě vydrželo až do konce 70. let, kdy začal postupný přechod plynárenské sítě na využívání ZP, a to na základě vládního rozhodnutí o plošném využití ZP dodávaného z tehdejšího SSSR. Toto rozhodnutí o přechodu od svítiplynu k zemnímu plynu bylo provedeno především v souvislosti s budováním tranzitního plynovodu, který propojil ruská ložiska se západoevropskými sítěmi6. S přechodem na zemní plyn došlo ke dvěma důležitým změnám na teplárenském trhu – začaly se zmenšovat a poté likvidovat výrobny svítiplynu, které odebíraly značná množství hnědého uhlí, a na druhé straně se zemní plyn začal stávat alternativou pro lokální vytápění. Hnědému uhlí tak vznikl zdatný a velice dravý konkurent, od samého počátku významně 5

Pouze pro úplnost je nutné dodat, že lokální výroba a rozvod svítiplynu měly v českých zemích velmi dlouhou tradici. Po prvních demonstracích využitelnosti svítiplynu (např. znojemské pokusy Zachariáše Winzlera v roce 1802) a řekněme pionýrském období jeho výroby a využití byla v roce 1847 zahájena první průmyslová výroba svítiplynu v Praze-Karlíně. V tehdejší době převládaly při výrobě svítiplynu karbonizační technologie. Později se začalo využívat nízkotlaké zplyňování uhlí, avšak technologie výroby svítiplynu tlakovým zplyňováním kyslíkem a parou byla vyvinuta až ve 30. letech 20. století firmou Lurgi. Tato technologie se pak velice rychle rozšířila v celém Německu. V roce 1944 byla spuštěna první tlaková plynárna na výrobu svítiplynu z hnědého uhlí i na českém území – v Záluží u Mostu (v závodě na výrobu syntetického benzínu z hnědého uhlí). Právě tato plynárna se později stala jedním z jader výroby svítiplynu u nás.

6

Prvním naším mezinárodním plynovodem byl plynovod „Bratrství“, který v letech 1965 až 1967 vybudoval Plynostav Pardubice a který propojil plynovodní systémy tehdejšího Československa a také tehdejšího SSSR. Roční přepravní kapacita činila asi 4 mld. m3. Přechod od využívání svítiplynu k zemnímu plynu byl zahájen již v roce 1969 na jižní Moravě. V roce 1974 byla zahájen přechod na ZP v Praze (první částí byl Hloubětín). V Praze byl přechod na ZP ukončen v roce 1988. Pokud jde o tranzitní plynovod, pak koncepce výstavby tranzitního plynovodu byla vládou schválena v roce 1970 a v tomtéž roce byla podepsána smlouva mezi ČSSR a SSSR o tranzitní přepravě ZP do NDR, SRN a Rakouska. Dodávky do Rakouska byly zahájeny již v roce 1972, v roce 1973 byly zahájeny dodávky do Německa přes stanici ve Waidhausu. V roce 1974 byla napojena na ZP i tlaková plynárna ve Vřesové, kde byl ZP používán pro zvýšení spalného tepla svítiplynu.

32

podporovaný státem. První plynárnou, která byla odstavena z provozu, byla právě ta nejstarší v Záluží u Mostu. Po revoluci v roce 1989 byl tento proces ještě urychlen. V první polovině 90. let se tak na teplárenském trhu sešly dvě významné determinanty – masivní plynofikace podporovaná dotacemi a nízkými cenami zemního plynu pro tehdejší odběratele a ukončení přechodu plynárenské soustavy na zemní plyn. Poslední zdroje svítiplynu byly odstaveny v roce 1996 – 12. března byl odstaven zdroj Střední Čechy I v Horních Měcholupech a 27. června byly ukončeny dodávky z poslední a zároveň největší plynárny v ČR ve Vřesové. Historie výroby svítiplynu v Čechách ve své klasické podobě dlouhá bezmála jedno a půl století (přesně 149 let) tak skončila. Posledním městem převedeným ze svítiplynu na zemní plyn byla Bílina. Tyto dvě zásadní determinanty způsobily prudký růst spotřeby ZP v první polovině 90. let, jak je jasně patrné z obrázku 22, a to především na úkor HU. Od té doby je situace víceméně stabilizovaná. Obrázek č. 22: Spotřeba ZP a HU, výroba elektřiny v ČR v letech 1819 až 2010 12000

100 90

10000

80 70

8000

60 6000

50 40

4000

30 20

2000

10 0

0

Spotřeba ZP

Těžba HU v mil. tun

Výroba elektřiny

V následujících částech bude podrobně pojednáno o jednotlivých palivových zdrojích, jejich dostupnosti a zejména výhledu. V závěrečné části této kapitoly pojednáme také o alternativních možnostech.

33

Hnědé uhlí Teplárenský trh z hlediska HU lze analyticky rozdělit do dvou podtrhů: • •

dodávka tepla na úrovni CZT; dodávka tepla na úrovni lokálních zdrojů.

V obou případech je hlavním konkurentem HU jakožto zdroje pro vytápění zemní plyn. Na lokálním trhu hrají menší roli i alternativní zdroje, jako dnes tolik populární biomasa (o jejím podílu a roli podrobně dále), tepelná čerpadla, ale i sluneční kolektory na ohřev TUV nebo naopak historické zdroje na LTO. Všechny tyto zdroje mají však víceméně lokální význam. Stejně na tom je využití energie ze spaloven komunálního odpadu, ke kterému dochází pouze v Praze, Brně a Liberci.

Současná situace těžby hnědého uhlí v severozápadních Čechách V období před rokem 1991 byl pravidelně upřesňován výhled rozvoje báňské činnosti v obou podkrušnohorských pánvích v souladu s celostátními palivoenergetickými bilancemi. V 50. až 80. letech minulého století bylo zpracováno pět základních variant rozvoje těžby hnědého uhlí s různou úrovní cílové těžby. Žádná z nich neomezovala územně rozvoj lomové těžby, snad jen s výjimkou vládního usnesení č. 1077 z roku 1963 o ochranných pilířích a koridorech v oblasti severočeské hnědouhelné pánve. Zcela zásadním způsobem zasáhlo do výhledového rozvoje těžby hnědého uhlí rozhodnutí České vlády z roku 1991 o útlumu uhelného hornictví. Jeho důsledkem bylo vydání tří vládních usnesení o územně ekologických limitech v hnědouhelných pánvích severozápadních Čech. Jedná se o tato vládní usnesení: • • •

č. 331/91 ze dne 11. 9. 1991 ke zprávě o účelnosti další těžby hnědého uhlí v Chabařovicích; č. 444/91 ze dne 30. 10. 1991 ke zprávě o územně ekologických limitech těžby hnědého uhlí a energeticky v SHP7; č. 490/91 ze dne 27. 11. 1991 k programu ozdravění životního prostředí v okrese Sokolov.

V území sokolovské pánve blokuje vládní usnesení č. 490/91 celkem 217 mil. t hnědouhelných zásob. Pro vysokou zastavěnost území či nevhodné kvalitativní parametry uhlí však Sokolovská uhelná, a.s. neuvažuje s využitím těchto zásob jak v blízké, tak ani ve vzdálené budoucnosti. Po vydání vládního usnesení č. 490, tzn. po roce 1991, byl v sokolovské pánvi zastaven provoz pěti lomů, a to lomu Boden (1992), Libík (1995), Marie (1998) a Medard (2008) v západní části pánve a lomu Lomnice (1994) v její východní části. V provozu jsou tak již jen dva poslední lomy situované ve východní části pánve, a to lomy Jiří a Družba, které těží kvalitní hnědé uhlí o výhřevnosti Qir ≥ 12 MJ/kg v sousedících dobývacích prostorech Alberov, Královské Poříčí a Nové Sedlo, stanovených již v 1. polovině 60. let minulého století. Z tabulkového přehledu č. 1, založeného na konci této podkapitoly, je zřejmé, že značná část zásob těchto dolových polí již byla vytěžena. K 1. 1. 2011 zbývá k těžbě již jen 126,9 mil. tun vytěžitelných zásob. V důsledku tehdejších začínajících změn palivoenergetické koncepce státu (nahrazování svítiplynu ZP) poklesla těžba Sokolovské uhelné (dříve Hnědouhelné doly a briketárny) 7

Pokud se dnes mluví o tzv. zrušení limitů, pak se ponejvíce míní zrušení nebo alespoň modifikace Usnesení č. 444/1991 Sb. ze dne 30. října 1991, které se týká Severočeské hnědouhelné pánve. V případě Chabařovic není možné předpokládat obnovení těžby díky hydrorekultivaci a v případě Sokolovska se jedná o limity chránící město Sokolov, jehož odstranění nikdo nepředpokládá. Situace u Severočeské hnědouhelné pánve je zcela jiná. Za limity jsou zejména obrovské zásoby uhlí ve velkolomu ČSA, přičemž na části tohoto území dnes stojí dvě obce, o jejichž osudu se rozhoduje – Horní Jiřetín a Černice. Jedná o politicky značně citlivou otázku, neboť doposud bylo v důsledku těžby uhlí zlikvidováno cca 90 obcí (poslední z nich Libkovice v roce 1991 – také v „zalimitní“ oblasti velkolomu ČSA) včetně Mostu. Nutno ale dodat, že dalších 25 obcí bylo zlikvidováno z jiných příčin – výstavba tří přehrad, průmyslových areálů nebo vojenských cvičišť. O celém problému ještě podrobněji dále.

34

z maxima 22,608 mil. t z roku 1983 již v roce 1988 pod 20 mil. t/rok a v souvislosti s douhlením pěti lomových provozů došlo v roce 2008 k poklesu již pod 10 mil. t/rok. V roce 2009 bylo dosaženo těžby 8,581 mil. tun. V území severočeské hnědouhelné pánve blokují vládní usnesení č. 331 a 444 z roku 1991 celkem 3,259 mld. tun využitelných hnědouhelných zásob. Z toho lze z báňsko-technického a ekonomického hlediska stanovit množství využitelných zásob na 1,555 miliardy tun a při odečtení zásob v předpolí upravených dobývacích prostorů Tušimice (1994)a Chabařovice (1997) na 1,324 mld. tun. Po vydání vládního usnesení č. 444/91 a privatizaci chomutovských dolů (Doly Nástup Tušimice – Severočeské doly Chomutov) v roce 1994 byla provedena změna čtyř původních dobývacích prostorů na DP Tušimice, a to rozhodnutím OBÚ Most č. 2207/94/700 ze dne 7. 11. 1994. Omezen byl zejména původní DP Droužkovice, v němž zůstalo trvale vázáno 113 mil. t jinak reálně dostupných vytěžitelných zásob. Provoz chomutovského velkolomu Merkur byl navíc v roce 1998 zastaven po vyuhlení zásob dostupných jeho porubními frontami. V roce 2009 vytěžily Doly Nástup v lomu Libouš 12,945 milionu tun energetického uhlí. V centrální oblasti SHP bylo v roce 1994 vyuhleno dolové pole lomu Ochránců míru a v roce 1999 ukončil těžbu lom Most. Územně ekologickými limity byl nejvíce omezen možný rozvoj lomu Československé armády (ČSA). K dispozici má v rámci ÚEL již jen cca 30 mil. tun vytěžitelných zásob. V roce 2009 vytěžil lom ČSA 4,721 mil. t uhlí. Původní omezení postupu lomu Bílina bylo částečně eliminováno vládním usnesením č. 1176/08. V roce 2009 vytěžil lom Bílina 9,419 mil. tun uhlí. Schematická mapa území SHP následuje. Podrobné pohledy a mapy viz také Mapové přílohy této studie.

Zdroj: VÚHU Most (2003, upraveno)

35

Vládní usnesení č. 331/91 vedlo k zastavení provozu lomu Chabařovice na Ústecku v roce 1997 na hranici 625 m od jižního okraje města Chabařovice. V předpolí tohoto bývalého lomu s těžbou vyšší než 5 mil. t/r. zůstane trvale vázáno 118,5 mil. tun vytěžitelných zásob kvalitního hnědého uhlí s výhřevností Qir ≥ 13 MJ/kg a velmi nízkým obsahem veškeré síry v sušině, a to Sd ≤ 0,6 %. V období let 1991 až 2002 byl navíc v SHP zastaven provoz čtyř hlubinných dolů (Julius III. – 1991, Alexander – 1992, Žižka – 1992 a Kohinoor – 2002). V současné době je v provozu pouze jediný hlubinný důl – Centrum. V roce 1984 dosáhla těžba v SHP maximální úrovně, a to 76,6 mil. tun. Od roku 1988 má těžba trvale sestupný trend. V roce 1999 těžba poklesla na 34,9 mil. tun. V roce 2000 úroveň těžby výjimečně dosáhla úrovně těsně nad 40 mil. tun, ale od začátku 21. století se opět udržuje v rozmezí mezi 35 a 40 mil. t/rok. V provozu zůstává v SHP na přelomu 1. a 2. desetiletí 21. století již jen pět lomů (Libouš, ČSA, Šverma, Vršany, Bílina) se souhrnnou těžbou 36,455 mil. t v roce 2009 a poslední hlubinný důl Centrum s těžbou kolem 0,3 – 0,5 mil t/r (roce 2009 těžba 0,333 mil. t, v roce 2010 těžba 0,415 mil. t). V součtu mají tyto doly v rámci existujících územně ekologických omezení k dispozici k 1. 1. 2011 cca 773,8 mil. tun vytěžitelných zásob. Průběh čerpání těchto zásob je podrobně popsán dále.

36

Tabulka č. 6: Vytěžené a vytěžitelné zásoby sedmi současných lomů podkrušnohorských pánví v rámci územně ekologických limitů (zdroj: Invicta BOHEMICA)

pánev

sokolovská (SP)

severočeská hnědouhelná (SHP)

hnědé uhlí

8

Bez dolu Centrum.

společnost

Sokolovská uhelná Litvínovská uhelná Vršanská uhelná Czech Coal CC

lomové provozy

dosud vytěženo do r. 2010 mil. t

zbývá k těžbě

mil. t

%

max. těžba mil. t/rok

těžba 2009

předpoklad roku 2010

pravděpodobná životnost max./min. do roku

Jiří a Družba

1955

482,6

355,7

126,9

27,3

10,7/2001

8,581

8,000

max. 2033

Čs. armády

1901

368,9

338,2

30,7

9,1

9,7/1989

4,721

4,650

max. 2021

Šverma Vršany

1919 1982

411,1 483,9

410,3 184,7

0,8 299,2

0,2 61,6

10,4/1988 8,3/2003

1,546 7,824

0,750 8,100

max. 2012 max. 2054

celkem

x

1263,9

933,2

330,7

26,3

x

14,0918

13,500

x

1971 1974 x

643,7 471,8 1115,5

396,3 276,1 672,4

247,4 195,7 443,1

39,0 40,0 39,8

14,3/2000 9,8/2003 x

12,945 9,419 22,364

13,500 9,500 23,000

2038 max. 2035 x

x

2379,4

1605,6

773,8

32,4

x

36,455

36,500

x

2862,0

1961,3

900,7

31,4

45,369*

43,523*

Libouš Bílina celkem 5 SHP celkem současných lomů 7 současných celkem lomů

Severočeské doly (SD)

Celkové zásoby uhlí v dobývaných prostorech od mil. t roku

Geneze hnědouhelných společností Pokud se podíváme na stav hnědouhelného sektoru v období listopadové revoluce z majetkoprávního a organizačního hlediska, pak v roce 1989 a 1990 byla veškerá důlní a související činnost rozdělena do dvou velkých státních společností – Severočeské hnědouhelné doly, koncern Most (ten obhospodařoval veškerou činnost v Mostecké hnědouhelné pánvi) a Hnědouhelné doly a briketárny, koncern Sokolov (ten naopak obhospodařoval veškerou činnost v Sokolovské pánvi). 30. června 1990 byla ukončena činnost společnosti Hnědouhelné doly a briketárny, koncern Sokolov a bylo vytvořeno šest samostatných podniků – Palivový kombinát Vřesová (PKV), Hnědouhelné doly Březová (HDB), Rekultivace Sokolov (RS), Dolové služby, Sokolovské strojírny a Báňské stavby Sokolov. Obdobně byla zrušena společnost Severočeské hnědouhelné doly a bývalé koncernové podniky vznikly jako samostatné společnosti (z toho šest těžebních). Tento stav v podstatě platil až do 1. 1. 1994. Není možné nezmínit o roli, kterou v českém uhelném hornictví sehrál T. O. J. Gheyselinck9. Ten byl na doporučení IEA pozván vládou ČR jako poradce a expert tehdejšího Ministerstva pro hospodářskou politiku a rozvoj ČR (později Ministerstvo hospodářství a dnes Ministerstvo pro místní rozvoj) s tím, že má během let 1991 a 1992 analyzovat stav celého českého uhelného hornictví (hnědouhelného i černouhelného) a navrhnout strukturální změny. Výsledkem jeho mise byl návrh na vytvoření pěti uhelných společností – tří hnědouhelných a dvou černouhelných s tím, že po vyjasnění odpovědnostních otázek za ekologické škody vzniklé před 31. 12. 1992 bylo uvažováno o jejich privatizaci. Návrh na takovou reformu byl schválen 21. května 1992 Hospodářskou radou vlády ČR, poté poradou ekonomických ministrů 13. října 1992 a nakonec vládou usnesením č. 691 ze dne 9. prosince 1992. V jeho rámci bylo vytvořeno pět uhelných těžebních společností, které de facto přes různé majetkové transformace známe dodnes: • • • • •

Sokolovská uhelná, a. s.; Mostecká uhelná, a. s. (dnes je její majetková podstata součástí Czech Coal Group); Severočeské Doly, a. s. (dnes dceřiná společnost ČEZ, a.s.); OKD, a. s. (dnes je vlastněna společností RPG); Českomoravské doly, a. s. (od 30. června 2002 je jejich kladenská část v útlumu, zbytek vlastněn RPG, dne 30. 11. 2005 zanikla sloučením se společností OKD, a.s.).

Vedle těchto základních společností byly zachovány i další společnosti: Východočeské uhelné doly, Západočeské uhelné doly Zbůch, Palivový kombinát Ústí nad Labem (PK ÚL) a JLD (Jihomoravské lignitové doly – dnes Lignit Hodonín, a. s.), které byly určeny k útlumu a následné likvidaci se státní asistencí10. Částečná privatizace měla být a byla provedena ve 2. vlně kupónové privatizace.

9

Thyl Gheyselinck je opravdu zajímavou postavou. Narodil se v roce 1941 v Nové Guinei, dětství prožil v Indonésii, Venezuele a v Holandsku. Studoval ekonomii a právo na univerzitě v Leydenu (Holandsko), v Bruselu a v Paříži. Od roku 1967 pracoval u firmy Shell, a to postupně v Londýně, Kongu, Singapuru a opět v Londýně, v roce 1979 stává viceprezidentem firmy Shell v Belgii. V letech 1983-1986 působil jako ředitel Shell v Portugalsku. V roce 1987 je pozván belgickou vládou, aby provedl restrukturalizaci uhelného průmyslu v Belgii. Restrukturalizační plán byl vytvořen za jeden rok a čtyři roky pak trvala jeho implementace. Jednalo se zejména o uzavírku dolů v oblasti Limburgu. Právě z pozice předsedy Národní uhelné společnosti v Belgii byl Thyl Gheyselinck pozván provést restrukturalizaci českého uhelného hornictví v ČR. Vedle toho byl i poradcem polské vlády ve stejných otázkách. 10 Společnost Lignit Hodonín pokračovala do roku 2009 v činnosti – v těžbě lignitu prováděné hlubinným způsobem.

38

Součástí reformy byly i některé zásady podílu státu na závazcích minulosti: • • • •

Krytí ztrát ze sociálně-zdravotních nákladů vzniklých do 31. 12. 1992; Zásady novely horního zákona; Rozhodnutí o cenách HU a ČU; Program útlumu dolů.

Bez ohledu na rozporuplnost názorů na restrukturalizační Gheyselinckův plán a jeho realizaci je to právě tento dokument, který dodnes spolu s následnými vládními rozhodnutími a privatizačními proces předznamenal současnou podobu českého uhelného hornictví. V roce 1993 došlo ke zrušení regulací cen uhlí pro podnikatelské subjekty a v roce 1995 pro ostatní subjekty, tedy domácnosti. Ceny uhlí jsou od té doby řízeny pouze trhem, tj. nabídkou a poptávkou.

Porovnání variant uvolnění a zachování ÚEL z hlediska těžby HU Již v roce 1995 bylo ve studii ViP, s.r.o. Praha (zpracované pod názvem „Studie sektoru uhlí“ jako projekt Phare D2/92) konstatováno, že vně limitů je dostatek hnědouhelných zásob pro pokračování těžby. Studie vymezila dvě fáze možného rozvoje těžby. Do první fáze zahrnula stávající lomové lokality ČSA a Bílina a do druhé fáze tzv. rezervní lomové lokality Zahořany, Podlesice a Bylany. Stejně přistoupila k hodnocení hnědouhelných zásob i Státní energetická koncepce z roku 2004. Doporučila: „…optimalizaci využití domácích energetických surovin … zejména zvýšením disponibility a prodloužením životnosti domácího potenciálu zásob tuhých paliv, především hnědého uhlí…“ I přes toto doporučení však SEK 2004 neobsahovala rozhodnutí o rozsahu korekce územně ekologických limitů těžby z roku 1991. Čtyři roky po vydání Státní energetické koncepce (č. 211/04) posuzovala výhled palivoenergetické koncepce České republiky Nezávislá energetická komise (NEK) vedená tehdejším předsedou České akademie věd, akademikem Václavem Pačesem. Ani ve variantních scénářích však neuvažovala o reálném využití zásob dostupných za hranicemi současných územně ekologických limitů těžby. Oponentní rada, ustanovená k posouzení závěrů Nezávislé energetické komise, ve své zprávě z 31. 10. 2008 nepokládala zachování limitů za správné. Doporučila zařadit v 1. fázi uvolnění limitů do prognózy těžby i zásoby kvalitního hnědého uhlí situované v přímém předpolí lomů ČSA a Bílina, ale jejich využití podmínila realizací moderních čistých uhelných technologií, jakými jsou například integrovaný paroplynový cyklus, odlučování a skladování CO2 (CCS) nebo energetické zdroje s nadkritickými parametry páry. Ke stejným závěrům dospěl i první návrh nové Státní energetické politiky, vypracovaný MPO v listopadu roku 2008. Zahrnul zásoby hnědého uhlí v přímém předpolí lomů ČSA a Bílina do zásob perspektivně využitelných a konstatoval: „Využitím tuzemských energetických zdrojů hnědého a černého uhlí, uranu a obnovitelných zdrojů energie se zajistí udržení celkové dovozní energetické závislosti na přijatelné úrovni a také posílení energetické bezpečnosti státu.“ Politická situace v období let 2009-2010 však nebyla příznivá pro projednání a schválení tohoto dokumentu. Nová politická reprezentace, vzešlá z voleb 2010, do svých volebních programů zahrnula neprolomení územně ekologických limitů přesto, že tyto demarkační linie byly načrtnuty do mapových listů v měřítku 1 : 50 000 tzv. „tesařskou tužkou“, bez souřadnic zlomových bodů (x, y, z) apod.

39

Oblast Bílina V území tzv. bílinské delty centrální oblasti SHP těží kvalitní hnědé uhlí (Qir ≥ 14 až 14,5 MJ/kg) velkolom Bílina (původně Velkolom Maxim Gorkij). Budován byl od roku 1964 s využitím porubních front malolomů Maxim Gorkij, A. Jirásek a J. Fučík. Prvotní těžby uhlí bylo na velkolomové porubní frontě dosaženo v roce 1974 (235 tis. t). Maximální těžby dosáhl lom Bílina v roce 2003, a to 9,806 mil. tun. V roce 2009 lom vytěžil 9,419 mil. t. Lom Bílina má ze všech lomů severozápadních Čech nejvyšší příkryvný poměr. Na 1 tunu vytěženého uhlí je třeba skrýt 5 až 6 m3 nadložních zemin. Vládním usnesením č. 444/1991 byl výhledový postup lomu Bílina omezen linií územně ekologických limitů probíhající zhruba 1500 m od jihovýchodního okraje intravilánu obce Mariánské Radčice. Zásoby uhlí vázané tímto omezením nebyly ve vládním usnesení vyčísleny. Protože konečný rozsah dobývání lomu Bílina v ÚEL z r. 1991 se přímo dotýkal severního okraje intravilánu obce Braňany na Mostecku, došlo v roce 2008 k úpravě demarkace linie územně ekologických limitů a pro konečný rozsah těžby tohoto lomu bylo vydáno nové vládní usnesení č. 1176/08 Sb. Zajistilo výměnu území poblíž Braňan za úpravu rozsahu horní hrany závěrečného svahu lomu Bílina v limitech. Tímto zásahem došlo v roce 2008 i k mírnému navýšení objemu vytěžitelných zásob. K datu 1. 1. 2011 je jejich stav 195,7 mil. tun (viz. tab. č. 10). Vzhledem k tomu, že v Ledvicích bude uveden do provozu nový zdroj ČEZ o výkonu 660 MWi, je třeba zásoby, které jsou v limitech k dispozici, čerpat uváženě a čekat, že se prosadí v případě lomu Bílina zcela bezproblémové (bez osídlení) posunutí demarkační čáry ÚEL dále na západ, blíže k východnímu okraji intravilánu obce Mariánské Radčice. Postupné snížení těžeb na úroveň cca 7 miliónů tun ročně již v období na konci 2. desetiletí 21. století umožní prodloužení životnosti lomu Bílina, včetně poklesu těžeb v období závěrečného douhlování území v demarkacích limitů z roku 2008, až do období let 2036 – 2038. Návrh vývoje těžeb lomu Bílina uvedený v tabulce č. 2 na straně 15 nemusí být zcela v souladu se závěrem Dolů Bílina, které mají podrobný plán zpracován prozatím do roku 2015. Vychází z předpokladu výroby cca 2 až 2,1 mil. tun tříděného uhlí a odbytu cca 7 mil. uhlí prachového, tzn. z těžby do 9,3 mil. t/rok. V případě lomu Bílina zraje čas k definitivnímu rozhodnutí o eventuelním využití zásob v prostoru mezi konečnou horní hranicí lomu a východním okrajem obce Mariánské Radčice, a to zejména vzhledem k nutnosti úprav tvarování vnitřních výsypek již ve fázi postupu jejich etáží v rámci limitů a zahájení územních řízení pro eventuelní další rozšíření vnější výsypky Pokrok. Část zásob výše uvedeného prostoru možného rozšíření lomu Bílina byla již zahrnuta do vládního usnesení č. 1176/2008 Sb. Ve zbývající části území je podle studií VÚHU, a.s. Most z let 2004, 2005 a 2006 k dispozici dalších cca 100 mil. tun kvalitních hnědouhelných zásob při průměrném průmyslovém příkryvném poměru 1:6,41 (6,41 m3 skrývky na 1 vytěženou tunu uhlí). Tyto studie doporučovaly k realizaci pouze variantu s přiblížením horní hrany lomu Bílina na vzdálenost cca 500 m od jihovýchodního okraje obce Mariánské Radčice. Eventuální další postup lomu západním směrem s likvidací obcí Mariánské Radčice, Lom a Louka vykazuje již příkryvný poměr 1:15,5 až 1:17,0 (tj. při 7 mil. t uhlí až 124 mil. m3 skrývky) a hloubkou lomu až 400 m (doposud max. 200 m). Z hlediska územního, báňsko-technického a zejména ekonomického jsou proto tyto varianty rozvoje lomu vně ÚEL zcela nereálné. Návrh na rozsah báňské činnosti lomu Bílina dle studijních materiálů z období let 2000 až 2005 lze tedy považovat za maximální možnost rozšíření těžby do území vně limitů a za definitivní ukončení hornické činnosti v této oblasti severočeské hnědouhelné pánve. Rozšíření těžby lomu Bílina vně ÚEL č. 1176/08 nestojí v cestě žádné osídlení a není třeba realizovat ani rozsáhlé 40

vyvolané investice, pouze úpravy místních inženýrských sítí a liniových staveb a ochranný zelený val v řádech několika miliónů, max. desítek miliónů Kč. Pro pokračující těžbu by se při odklizu zhruba 640 mil. m3 skrývky uvolnilo k těžbě dalších 100 miliónů tun HU vysoké kvality (Qir >14 MJ/kg). Zvýšení objemu vytěžitelných zásob umožňuje, dle studie R. Pěgřímka z 06/2008, ponechat dočasně roční těžby na současné úrovni takto: • • •

do roku 2020 …. 9,5 mil. t/r; 2021 – 2025 …… 7,7 mil. t/r; 2026 – 2047 …….7,0 mil. t/r.

V letech 2048 a 2049 by tak bylo douhleno posledních 8 mil. tun zásob vytěžitelných v dobývacích prostorech lomu Bílina. Vývoj těžby v porovnání s minimalistickou variantou (tj. zachování ÚEL č. 1176/08) je zachycen v tabulce č. 7. Tabulka č. 7: Porovnání vývoje těžeb HU v lomu Bílina při zachování a uvolnění ÚEL (v tis. t/rok) Rok zachování ÚEL

2010 9500

2015 9000

2020 7500

2025 7000

2030 7000

2035 7000

2040 0

2045 0

2049 0

Uvolnění ÚEL

9500

9500

9500

7700

7000

7000

7000

7000

3000

Rozdíl 0 500 Zdroj: Invicta BOHEMICA, s.r.o.

2000

700

0

0

7000

7000

3000

V lomu Bílina bude postupně provedena obnova jeho technologického vybavení jak na skrývce, tak i v uhelném lomu. Studie R. Pěgřímka z 06/08 odhadovala v souhrnu náklady na pořízení nové technologie na 14,5 miliardy Kč. Zvyšování roční těžby lomu Bílina ve kterékoliv jeho vývojové fázi nad úroveň uváděnou v tabulce č. 7 není reálné právě vhledem k omezené kapacitě výsypných prostorů. Zvýšení těžby např. o 1 mil.t/rok znamená zvýšení objemu odklizu nadložních zemin o 5 – 6 mil. t/rok, který by bylo třeba založit do kapacitně omezených výsypných prostorů. Oblast ČSA Lom Československé armády (dříve Hedvika a President Roosevelt) je provozován již 110 let. Vytěžil celkem 338,2 mil. t kvalitního HU, což je po lomech Jan Šverma a Libouš třetí nejvyšší množství ze všech lomů v ČR. Vzhledem k tomu, že tento velkolom byl nejvýrazněji omezen územně ekologickými limity, zbývá k těžbě v dostupném území 1. etapy jeho rozvoje již jen cca 32,7 milionů tun vytěžitelných zásob k datu 1. 1. 2011. V průběhu 1. desetiletí 21. století se těžba lomu pohybovala mírně na 5 mil. t/rok. S touto výší ročních těžeb počítala ještě studie pro Hospodářskou a sociální radu Ústeckého kraje z listopadu 2006 i v navazujícím období. Limity v předpolí lomu ČSA byly stanoveny 500 m ochranným pásem osady Černice, která je součástí města Horní Jiřetín. Horní strana skrývky lomu ČSA se na této linii zastavila již v roce 1996. Od té doby je provozní svah lomu zestrmován na závěrný svah a postupně je a bude odstavována z provozu těžební technologie, nejprve na skrývce a v konečné fázi i z uhelného lomu. Prakticky veškerá těžba lomu ČSA pochází již z prostoru závěrného severozápadního svahu bývalého lomu Obránců míru, přikrytého skrývkou z dřívější těžby.

41

Studie pro HSR ÚK konstatovala, že pro zajištění plynulého báňsko-technického přechodu lomu ČSA z území 1. etapy do jeho 2. rozvojové etapy vně limitů bez přerušení těžby uhlí, je třeba zajistit výrobu a montáž nového technologického zařízení tak, aby mohlo být uvedeno do provozu v období let 2011 až 2013, realizaci vyvolaných investic, zejména přesídlení obyvatel osady Černice v období let 2008 a 2011 a vodohospodářská opatření (přeložky krušnohorských potoků) postupně již od roku 2008. K dodržení těchto zásadních termínů bylo třeba rozhodnout o těžbě zásob hnědého uhlí v přímém předpolí dolového pole 1. etapy lomu ČSA, tzn. vně ÚEL, do konce roku 2007, což se nestalo. Navíc zásady stanovené Státní energetickou koncepcí (vládní usnesení č. 211/2004) měly být poprvé posouzeny a novelizovány již k 31. 12. 2005. K novelizaci SEK doposud nedošlo, ba naopak opakovaně je potvrzována platnost vládních usnesení o stanovení ÚEL z roku 1991. Za této situace nelze již počítat s plynulým přechodem těžby lomu ČSA z území 1. etapy do prostoru 2. etapy tak, jak uváděla ještě studie pro HSR ÚK z listopadu roku 2006, tzn. s navazující úrovní současných 5 mil. t/rok těžeb na těžby 6 mil. t/rok v území 2. etapy již v období před rokem 2020. Studie z R. Pěgřímka z června 2008 počítala v období do roku 2012 stále ještě s těžbami na úrovni 5 mil. t/rok. Dlouhodobý výhled Czech Coal, a.s. uvažuje pro tyto roky s těžbou ve výši 4,4 mil. t/rok, což znamená, že k 1. 1. 2013 zbývá k těžbě ještě 21,9 milionů tun vytěžitelných zásob. V období let 2013 až 2020 tak bude možné těžit jen 2,5 mil. t ročně a v roce 2021 se lom ČSA douhlí těžbou 1,9 mil. t. Souběžně se snižující se těžbou uhlí se bude průběžně snižovat i odkliz nadložních zemin, a to ze současných cca 20 mil. m3 na 11 mil. m3 v roce 2012. V roce 2015 bude těžba skrývky ukončena a odstaven z provozu bude poslední skrývkový technologický celek. Podíl tříděného uhlí na celkové těžbě se bude dále snižovat a v roce 2013 bude jeho výroba ukončena a uhelné prádlo v úpravě uhlí v Komořanech odstaveno z provozu. Pokud nebude ani v době ukončování skrývkových prací, tj. po roce 2015, rozhodnuto o uvolnění územně ekologických limitů a o postupu lomu ČSA do území 2. etapy jeho možného rozvoje, bude postupně zahájena likvidace technologického zařízení a započaty práce na závěrečné fázi těžebního procesu, což v případě ČSA znamená vytvoření podmínek pro hydrickou rekultivaci zbytkové jámy bývalého velkolomu ČSA, tedy nejstarší ze všech lomových lokalit České republiky. Má-li být vůbec zachována kontinuita douhlování uhelných zásob 1. etapy s přesunem těžby do 2. etapy územního rozvoje lomu ČSA, je třeba rozhodnout o uvolnění jejího území pro pokračující těžbu již v průběhu roku 2011. Rozhodnutí musí mít minimálně stejnou zákonnou podporu jako vládní usnesení č. 444/91 Sb. Veškerá jednání a projektové práce musejí vyústit v roce 2014 získáním povolení k těžbě vydané příslušným báňským úřadem, tj. schválením POPD (plán otvírky a přípravy dobývání) ve smyslu platného Horního zákona. V provozu by prozatímně zůstala, po opravách a revizi, stávající těžební technologie na skrývce i v uhelném lomu. Po alespoň částečném odtěžení odlehčovacích řezů sutí v prostoru na úpatí svahu Krušných hor bude v roce 2016 opětně zahájena těžba přímého nadloží. Ani okamžité zvyšování objemu skrývky však nevyvolá zvýšení těžby uhlí. Studie R. Pěgřímka z 06/08 předpokládala, že těžba na úrovni 2,5 mil. t/rok se udrží až do období kolem roku 2024 a od roku 2025 lze již počítat s těžbou 6 mil. t/rok. Tyto údaje vycházely z předpokladu, že do roku 2017 bude nasazena do provozu kompletně nová těžební technologie, která by zajistila těžbu skrývky na úrovni 30 – 36 mil m3/rok. Současná technologie na skrývce (3xTC2 s výkonem kolem 8 mil. m3 na rypadlo) realizovala na vlastní porubní frontě ČSA maximální těžbu ve výši 20 až 27 mil. m3 pouze v období let 1985 – 1995. Reálně lze tak počítat s nárůstem těžby postupně z 2,5 na 6,0 mil. t/rok až v období let 2026 až 2028. CCG ve svých prohlášeních veřejně deklaruje, že pro zpřístupnění zásob uhlí v území 2. etapy rozvoje lomu ČSA hodlá uvolnit částku 22 42

miliard Kč. Studie R. Pěgřímka z 06/08 odhadovala náklady na novou technologii částkou 18 miliard Kč a náklady na vyvolané investice na 8 miliard Kč. Investice na jednu vytěženou tunu uhlí tedy vycházejí při souhrnné částce 26 mld. Kč pouze na 76,6 až 90,6 Kč/t, což je hodnota srovnatelná s jinými velkolomovými lokalitami. K investicím vyvolaným báňským zásahem do území 2. etapy rozvoje lomu ČSA patří mimo přeložky vodotečí a přesměrování liniových staveb a inženýrských sítí především přesídlení města Horního Jiřetína s osadou Černice, v souhrnu s cca 700 bytovými jednotkami a 2000 obyvateli. Zhruba za čtyři roky po rozhodnutí o prolomení územně ekologické linie by mohlo dojít k likvidaci osady Černice a s více než tříletým zpožděním k přestěhování obyvatelstva Horního Jiřetína. V obou podkrušnohorských pánvích bylo v období 50. až 80. let minulého století přesídleno z titulu báňského záboru 71.971 obyvatel z 90 obcí. Ke střetu osídlení a zájmu o těžbu nerostných surovin, tzn. k přesídlování, dochází ve všech evropských uhelných pánvích. Jsou totiž zhusta obydlené, protože v nich sedimentovala uhelná hmota, ale navíc i čtvrtohorní sedimenty tvořené mj. úrodnými půdami vhodnými pro zemědělství. Proto byly tyto pánve osídlovány již od doby kamenné (v SHP např. Bečov, Tušimice). V severočeských podmínkách byly pánevní oblasti pod Krušnými horami zasídleny dokonce již v raném středověku, ve 12. století v nich docházelo k masivní vnitřní kolonizaci, ke které se přidala i kolonizace vnější ve 13. století. Vzhledem k tomu, že v území 2. etapy rozvoje lomu ČSA je k dispozici 287 mil. t vytěžitelných zásob hnědého uhlí o výhřevnosti Qir =17,5 MJ/kg, při odklizu 1 miliardy 310 mil. m3 skrývky (průmyslový příkryvný poměr tak činí 4,56 m3/t), vychází životnost lomu při uvedeném vývoji těžeb, do roku cca 2072. Dokumentuje to tabulka č. 8, která porovnává možný vývoj těžeb ve vazbě na variantní rozvoj porubních front lomu ČSA. Tabulka č. 8: Porovnání vývoje těžeb v lomu ČSA při zachování a uvolnění ÚEL (v tis. t/rok) Rok 2009

2010

zachování ÚEL 4721 4650 uvolnění ÚEL 4721 4650 rozdíl 0 0 Zdroj: Invicta BOHEMICA, s.r.o.

2011 až 2012 4400 4400 0

2013 až 2020 2500 2500 0

2021 1900 2500 600

2022 až 2025 0 2500 250

2026

2027

2028

0 3000 3000

0 4500 4500

0 6000 6000

2029 až 2071 0 6000 6000

2072

0 4900 4900

Vně územně ekologických limitů č. 444/91 lomu ČSA a č. 1176/08 lomu Bílina je tedy k dispozici celkem 387 mil. tun kvalitních hnědouhelných zásob o výhřevnosti Qir =14,5 až 17,5 MJ/kg. Zatím co u lomu Bílina je třeba pokládat navrhované využití uhelných zásob demarkace ekolimitů za konečné, je možné v prostoru navazujícím na vytěžené území 2. etapy rozvoje lomu ČSA získat dalších 486 mil. t uhlí o výhřevnosti Qir ≤ 15 MJ/kg v ochranném pilíři areálu chemických závodů v Litvínově – Záluží.

43

Sokolovská pánev V sokolovské pánvi bude pokračovat vyuhlování hnědouhelných zásob (výhřevnost Qir v rozmezí od 10,9 do 13,8 MJ/kg) v dobývaných prostorech lomů Jiří a Družba. V období na přelomu 1. a 2. desetiletí 21. století poklesla těžba Sokolovské uhelné na cca 8,5 mil. t/rok. K dalšímu poklesu těžeb dojde od roku 2013, a to nejdříve na 6,5 mil. t/rok a později na 5,5 mil. t/rok. Zhruba 4 milióny tun uhlí budou využívány ve vlastních provozech k výrobě energoplynu11 (1,3 mil t. uhlí o výhřevnosti Qir ≥ 13,5 MJ/kg a obsahu popela Ad= 14,4 %), tříděného uhlí, briket a multiprachu, elektrické energie a tepla. Do elektrárny Tisová bude směřováno v průměru 1,5 mil. t energetického drceného paliva ročně a max. 1,0 mil. t k ostatním odběratelům v pánvi i mimo ní. K dispozici je ve třech aktivních dobývacích prostorech k 1. 1. 2011 celkem 163,9 mil. tun využitelných zásob. Z toho připadá na lom Jiří 96,1 mil. t a na dolové pole lomu Družba 67,8 mil. tun. Vzhledem ke změněným báňskotechnickým podmínkám dobývání v dolovém poli lomu Družba v závislosti na skluzu zemin vnitřní výsypky tohoto lomu a zasypání části výhledových zásob uhlí bude provoz tohoto lomu v polovině roku 2011 zastaven. Těžba bude zajišťována z lomu Jiří a v návaznosti na douhlení jeho dolového pole pak budou vyuhleny dostupné reálně vytěžitelné uhelné zásoby v dolovém poli Družba. Tímto opatřením se snižují celkové vytěžitelné zásoby na 126,9 mil. tun. Při postupném poklesu těžeb z 8,0 na 5,5 mil. t ročně lze očekávat vyuhlení a definitivní ukončení těžby v sokolovské pánvi v období let 2032 až 2033 se závěrečnými těžbami 3,0 a 1,5 mil. t/rok. Chebská pánev Na západě je od sokolovské pánve oddělena chlumským fylitovým hřbetem nejzápadnější podkrušnohorská chebská pánev. Její geologické zásoby lze odhadnout na 1 miliardu tun a po odečtení zásob františkolázeňské oblasti, z důvodu ochrany lázeňských pramenů, je k dispozici cca 400 milionů tun odtěžitelných a využitelných zásob. S jejich praktickým využitím se však ani v minulosti, v období maximálních těžeb v průběhu 2. poloviny 20. století, neuvažovalo z důvodů ekonomické nenávratnosti těžby. Těžba v pánvi na dolech Arnošt-Ludmila a Boží požehnání v Kynšperku nad Ohří byla ukončena v roce 1949. Pohybovala se řádově v desetitisících tun ročně. 11

Jedná se o technologické pozůstatky původní a největší plynárny na výrobu svítiplynu v Čechách, Na počátku 90. let se plynárna Vřesová ocitla v nezáviděníhodné pozici výrobce svítiplynu, který operoval na neustále a rychle se zmenšujícím trhu se svítiplynem a jehož dny byly v podstatě sečteny rozhodnutím nahradit svítiplyn kompletně v plynárenské soustavě zemním plynem (viz podrobně výše). Mezi uvažovanými variantami, jak využít stávající technologie (tj. 26 generátorů plynu), byly např. výroba metylalkoholu nebo tzv. náhradního zemního plynu (SNG). Vítěznou variantou se nakonec stalo využití produkovaného svítiplynu/energoplynu pro výrobu tepla a elektřiny ve dvou paroplynových blocích. Toto klíčové rozhodnutí padlo již v roce 1992, tedy ještě v dobách, kdy tlaková plynárna Vřesová byla součástí státního podniku Palivový kombinát Vřesová. Výstavba elektrárenské části byla zahájena v srpnu 1993. V roce 1996 (1. blok) a 1997 (2. blok) byla po bezmála dvou letech provozních zkoušek uvedena do plného provozu už jako součást SUAS. Stalo se tak ve stejném okamžiku, kdy byly ukončeny poslední dodávky do plynárenské sítě. V této souvislosti lze poukázat na to, že lidé ze Sokolova-Vřesové prokázali mnohem větší smysl pro realitu a schopnost predikovat budoucnost než lidé v Ústí nad Labem, kteří krátce před Vřesovou stáli před naprosto stejným problémem – co s vyrobeným svítiplynem-energoplynem. Ovšem na rozdíl od Vřesové byl Palivový kombinát Ústí nad Labem s plynárnou Úžin byl zlikvidován. Přitom se jednalo o téměř identický případ a možné řešení bylo navlas stejné – vybudovat PPC, který by sloužil jako regulační zdroj pro potřeby elektrizační soustavy a také jako zdroj tepla pro potřeby Ústí nad Labem. Paradoxem je, že po likvidaci palivového kombinátu v Ústí byl ve druhé polovině 90. let vystavěn právě v Ústí, resp. v jeho okrajové části Trmicích, nový paroplynový cyklus. Avšak zásadním rozdílem mezi PPC Vřesová a PPC Trmice je to, že palivem pro PPC Trmice je výhradně ZP. Ovšem na rozdíl od PPC Vřesová byl projekt PPC Trmice ekonomickým fiaskem. Tento ekonomický rozdíl je určitou indikací ekonomické reálnosti přestavby teplárenských zdrojů z HU na ZP – viz podrobně dále.

44

Doly Nástup Tušimice Po úpravě dobývacích prostorů Dolů Nástup Tušimice v chomutovské oblasti SHP lze v DP Tušimice z roku 1994 pro lom Libouš (původně v r. 1971 založen jako lom Březno) stanovit vytěžitelné zásoby k 1. 1. 2011 na 247,4 mil. tun energetického paliva průměrné výhřevnosti 10,7 MJ/kg. V tomto objemu zásob nejsou zahrnuty zásoby 113 mil. tun v části bývalého DP Droužkovice vně DP Tušimice z r. 1997. Ve studii pro HSRM z října 2004 nebyla jejich těžba doporučena s ohledem na vysoké vyvolané investice a pokles kvality uhlí i pod 9 MJ/kg. Toto doporučení bylo převzato i v dalších dokumentech. Drceným energetickým palivem jsou zásobovány z lomu Libouš jak chomutovské (cca 9,5 mil. t/r), tak i mimo revírní elektrárny ČEZ, a.s. (zbývající těžba). Právě tak, jak se v jednotlivých studiích liší názory na zbytkové vytěžitelné zásoby, liší se i názory na pravděpodobný dlouhodobý výhled těžeb. V případě lomu Libouš bude účelné upravit dlouhodobě těžbu tak, aby termín douhlení souhlasil s termínem 25-ti leté životnosti poslední z provozovaných obnovených elektráren (EPRU II), tj. s rokem 2038. V tomto případě bude vhodné upravit postupně těžby lomu Libouš přes úroveň kolem 12 mil. t/r v průběhu 2. desetiletí 21. století dlouhodobě na cca 10 mil.t/r. s poklesem těžeb a douhlením zásob v období let 2036 – 2038. Znamená to, že přednostně budou zásobovány elektrárny v pánvi, protože je to vzhledem k dopravě ekonomičtější. Původní názor SD Chomutov na dlouhodobý výhled těžeb byl téměř shodný s výše uvedenou úvahou. Počítal s životností lomu do roku 2033. Nejnověji je však k dispozici záměr vycházející z POPD lomu Libouš, který počítá s životností těžby tohoto lomu jen do roku 2029. Prakticky po celou zbývající životnost, v letech 2013 až 2028, uvádí roční těžbu ve výši 13 mil. t./rok. Je třeba jen konstatovat, že tento záměr zkracuje dodávky paliva do EPRU II. jen na dobu 16 let po ukončené rekonstrukci. Pro eventuelní další prodloužení životnosti chomutovských elektráren, nebo potřebné zvýšení ročních těžeb a tím zkrácení životnosti lomu Libouš, navrhla studie VÚPEK s.r.o. Praha z roku 2008 navazující otvírku a postupné vyuhlení rezervní lokality Zahořany v pětipeské oblasti SHP. Lomy Jan Šverma a Vršany V severozápadní části DP Holešice je od roku 1919 provozován lom Jan Šverma. V současnosti je začleněn do Vršavské uhelné, a.s. se sídlem v Mostě – Čepirohách (skupina CCG). V období do roku 2010 vytěžil lom Jan Šverma 410,3 mil. tun HU o průměrné výhřevnosti Qir ≥ 12 MJ/kg, tj. nejvíce ze všech bývalých i současných velkolomů obou podkrušnohorských pánví. Lom je však v současné době před douhlením. V letech 2011 a 2012 vytěží posledních cca 400 000 t ročně. Jeho eventuelní zbytkové zásoby převezme a dotěží lom Vršany, protože porubní fronty obou těchto lomů jsou vzájemně propojeny. Lom Vršany byl posledním otevíraným lomem v SHP tzv. „na zelené louce“. Jeho výstavba byla zahájena v roce 1977, prvotní těžby uhlí dosáhl lom Vršany v roce 1982. A pokud nedojde k přehodnocení územně ekologických limitů z roku 1991, bude také posledním českým hnědouhelným provozem. Jeho rozvoj není omezen územně ekologickými limity. Lom Vršany těží hnědé uhlí o průměrné výhřevnosti Qir =10,8 MJ/kg, a to v dobývacích prostorech Vršany, Holešice (Qir až 12 MJ./kg) a výhledově vyuhlí i zbytkové zásoby DP Slatinice bývalého lomu Bohumil Šmeral a přilehlého koridoru inženýrských zařízení Komořany – Hořany – Bylany, kde výhřevnost v jeho jižní části klesá i pod 9 MJ/kg. Vytěžitelné zásoby byly po průzkumu území koridoru na pomezí DP Vršany a DP Slatinice upřesněny k datu 1. 1. 2008 ze 303 na 323 mil. tun a k 1. 1. 2011 je tedy v dolovém poli Vršany k dispozici stále ještě 299,2 mil. t hnědouhelných zásob, nejvíce ze všech lomů obou podkrušnohorských pánví. Postup lomu ze severovýchodní části DP Holešice a přechod jeho porubních front do DP Slatinice bude spojen s přeložkou koridoru Komořany – Hořany – Bylany 45

v období let 2015 až 2020, a to odhadovaným nákladem 2,5 miliardy Kč. Koridor zahrnuje celou řadu produktovodů vedoucích do a z areálu chemických závodů v Záluží, silnici III. třídy (spojnice silnic I/13 a I/27) a linky vn. Těžbu na lomu Vršany budou zřejmě zajišťovat dvě rypadla KU 800 (TC2) na skrývce a dvě kolesová rýpadla KU 300 (TC1) v uhelném lomu s opakovanými generálními opravami až do konce životnosti lomu. Ve VÚHU, a.s. Most byla v 1. polovině roku 2008 zpracována i alternativa nahrazení stávající kontinuální technologii s pásovou dopravou na kolovou technologii za účelem snížení provozních nákladů a zrovnoměrnění výhřevnosti těženého uhlí. Očekávaná skutečnost těžby lomu Vršany v roce 2010 bude těsně nad úrovní 8 mil. t, obdobná výše těžby bude dosahována i v letech 2011 a 2012. Od roku 2013 se předpokládá, a to až do období kolem roku 2050, setrvalá těžba na úrovni 7 mil. t/rok a v letech 2051 až 2054 postupné douhlení zásob v dolovém poli lomu Vršany. V případě, že nedojde k prolomení ÚEL, tak bude definitivně ukončena těžba HU v ČR. Lom Vršany je výhradním dodavatelem energetického drceného paliva pro elektrárnu Počerady společnosti ČEZ, a.s. Zbývající produkcí zásobuje i mimorevírní elektrárny. V době útlumu těžeb lomu ČSA (v případě neprolomení ÚEL) dojde pravděpodobně k homogenizaci určitého objemu vršanského uhlí (cca 1,5 mil t/r.) s uhlím s ČSA na výsledný produkt o výhřevnosti Qir =13 až 14 MJ/kg, vhodný pro využití v teplárenských provozech. Ovšem pouze za předpokladu, že uhlí z lomu Vršany bude k homogenizaci volné, což není jisté – viz podrobně dále. Důl Centrum Lomová těžba HU je doplněna hlubinnou těžbou posledního českého hnědouhelného dolu Centrum v Dolním Jiřetíně na Mostecku. Tento důl dosáhl nejvyšší těžby v roce 1976, a to 1,539 mil. t. V roce 2009 vytěžil důl Centrum 0,33 mil. t a pro rok 2010 se očekává těžba 500 000 t. Stejná těžba je předpokládána i pro poslední tři roky životnosti tohoto dolu (tedy do roku 2014). Je výhradním dodavatelem uhlí pro areál chemických závodů v Litvínově – Záluží. Shrnutí V případě, že v dohledné době nedojde k rozhodnutí o prolomení limitů alespoň pro lomy ČSA a Bílina, je třeba počítat s tím, že lom Jan Šverma končí definitivně v roce 2012, lom ČSA v roce 2021 a že těžba v sokolovské pánvi a lomů Libouš a Bílina (SD, a.s. Chomutov) končí v průběhu 30. let tohoto století. S trvalou těžbou na sklonku 30. let, v průběhu 40. a začátku 50. let 21. století lze počítat jen na lomu Vršany. Zatímco v roce 2010 je očekávaná těžba ještě v souladu s údajem Státní energetické koncepce z roku 2004, v roce 2020 je pravděpodobná těžba o 7 mil. t nižší a v roce 2030 o 6 mil. t. Období po roce 2030 SEK 2004 nehodnotila. Z tabulky č. 9 je zřejmé, že v období mezi léty 2025 a 2040 dojde k rychlému poklesu těžeb, a to až na pouhých 7 mil. t ročně. K definitivnímu ukončení báňské činnosti dojde v severozápadních Čechách po roce 2050 uzavřením posledního otevíraného a posledního uzavíraného hnědouhelného dolu ČR, lomu Vršany. Případné prolomení ÚEL významně prodlouží horizont těžební činnosti zejména v lokalitě lomu ČSA.

46

Tabulka č. 9: Porovnání vývoje těžeb celkem při zachování a uvolnění ÚEL (v tis. t/rok) navýšení těžba při těžeb při rok zachování uvolnění ÚEL postupu lomu Bílina 2010 45 000 0 2015 37 000 0 2020 32 500 2 000 2025 29 500 700 2030 26 500 0 2035 19 000 0 2040 7 000 7 000 2050 7 000 0 2060 0 0 2070 0 0 2072 0 0 Zdroj: Invicta BOHEMICA, s.r.o.

navýšení těžeb při uvolnění postupu lomu ČSA 0 0 0 2 500 6 000 6 000 6 000 6 000 6 000 6 000 4 900

navýšení těžeb celkem

celková těžba

údaje státní energetické koncepce 2004

0 0 2 000 3 200 6 000 6 000 13 000 6 000 6 000 6 000 4 900

45 000 37 000 34 500 32 700 32 500 25 000 20 000 13 000 6 000 6 000 4 900

44 580 x 40 480 x 32 590 x x x x x x

Graficky je celá problematika znázorněna na obrázku č. 23. Obrázek 23: Pokles těžby HU v různých variantách prolomení ÚEL do roku 2072 50 000 45 000 40 000 35 000 30 000 25 000 20 000 15 000 10 000 5 000 0 2010

2015

2020

2025

2030

Těžba při zachování ÚEL

2035

2040

2050

2060

2070

2072

Těžba při prolomení ÚEL na lomu Bílina

Těžba při prolomení ÚEL lomu ČSA

Na základě výše uvedených skutečností je zpracována bilance těžby HU v letech 2013-2030. Pokud jde o objemy těžby, pak se jedná o zásadní charakteristiku, která spolu-definuje budoucí vývoj ve všech segmentech spotřeby HU. Tabulka č. 10 uvádí přehledně očekávanou těžbu na posledních „živých“ lomech od současnosti až do konce životnosti, a to ve dvou variantách: • •

při zachování stávajících ÚEL a při prolomení stávajících ÚEL.

47

Tabulka č. 10: Podrobný odhad možného vývoje těžby HU při dodržení a uvolnění ÚEL (mil tun/rok) těžební lokalita rok

Centru m

ČSA (max.)

Šverma

Vršany (max.)

Bílina (max.)

2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024 2025

0,471 0,293 0,333 0,415 0,5 0,5 0,5 x x x x x x x x x x x x

5,035 5,216 4, 721 4,627 4,4 4,4 2,5 2,5 2,5 2,5 2,5 2,5 2,5 2,5 1,9+ 0,6 0 + 2,5 0 + 2,5 0 + 2,5 0 + 2,5

1,757 1,783 1,546 0,766 0,4 0,4 x x x x x x x x x x x x x

7,794 7,851 7,824 8,079 8,3 8,3 7,0 7,0 7,0 7,0 7,0 7,0 7,0 7,0 7,0 7,0 7,0 7,0 7,0

2026

x

0 + 3,0

x

2027

x

0 + 4,5

2028

x

2029

celkem dodržení limitů /při uvolnění limitů

Libouš (max.)

Jiří (max.)

Družba (max.)

9,465 9,670 9,419 9,341 9,0 9,0 9,0 9,0 9,0 9,0 8,5+0,5 8,0+0,5 8,0+ 0,5 7,0+2,0 7,0+2,0 7,0+2,0 7,0+2,0 7,0+2,0 7,0+0,7

14,336 12,780 12,945 12,288 14,5 14,5 12,5 12,0 12,0 12,0 12,0 12,0 12,0 10,0 10,0 10,0 10,0 10,0 10,0

8,302 8,162 6,970 7,674 6,4 7,0 6,5 6,5 6,5 6,5 6,0 5,5 5,5 5,5 5,5 5,5 5,5 5,5 5,5

1,972 1, 570 1,612 0, 745 1,0 x x x x x x x x x x x x x x

49,13 skut. 47,12 skut. 45,37 skut. 43,94 oč.skut. 44,5 44,1 38,0 37,0 37,0 37,0 36,0+0,5 35,0+0,5 35,0+0,5 32,0+ 2,0 31,4+ 2,6 29,5+ 4,5 29,5+ 4,5 29,5+ 4,5 29,5+ 3,2

7,0

7,0+ 0,7

10,0

5,5

x

29,5+ 3,7

x

7,0

7,0+ 0,7

10,0

5,5

x

29,5+ 5,2

0 + 6,0

x

7,0

7,0+ 0,7

10,0

5,5

x

29,5+ 6,7

x

0 + 6,0

x

7,0

7,0+ 0,7

10,0

5,5

x

29,5+ 6,7

2030

x

0+ 6,0

x

7,0

7,0+ 0

7,0

5,5

x

26,5+ 6,0

2035

x

0 + 6,0

x

7,0

7,0+ 0

5,0

x

x

19,0+ 6,0

2040

x

0+ 6,0

x

7,0

0 /+ 7,0

x

x

x

7,0+ 13,0

2045

x

0+ 6,0

x

7,0

0/ +7,0

x

x

x

7,0+ 13,0

2050

x

0+ 6,0

x

7,0

3,0 (2049)

x

x

x

7,0+ 9,0

2054

x

0 + 6,0

x

3,0

x

x

x

x

3,0+ 6,0

20112054 v UEL

1,000

30,700

0,800

304,69

195,7

252,400

126,90

912,20

2054

2038

2038

2033

2054

Konec těžby v 2012 2021 2012 ÚEL Zdroj: Invicta BOHEMICA, s.r.o.

48

Z uvedeného přehledu je zcela patrné, že klíčovým zlomovým rokem je rok 2013, kdy již skončí činnost lomu Šverma. Blíží se konec lomu Centrum, významně poklesne těžba (z důvodů vytváření závěrného svahu) na lomu ČSA a zároveň dojde k poklesu o více jak milion tun ročně na lomu Vršany. U Severočeských dolů, a.s. sice v roce 2013 nepoklesne těžba na lomu Bílina, avšak lze očekávat omezování těžby na Libouši (Doly Nástup Tušimice). Stejně výrazně se projeví pokles u SUAS, která omezí těžbu pouze na lom Jiří a bude využívat vytěžené HU zejména pro vlastní potřebu – tj. pro provoz teplárny a PPC. Dodávky vně společnosti se proto významně omezí, neboť spotřeba vlastních zdrojů je nyní cca 3,7 mil tun/rok a může být v budoucích letech ještě vyšší (viz závěrečná bilance potřeb všech segmentů). V roce 2013 velmi pravděpodobně dojde k poklesu těžby ze 44 na cca 38 milionů tun/rok. Další zlom nastává v roce 2017 a následný v roce 2020. S těmito daty přesně korespondují údaje o chybějícím HU v dlouhodobých kontraktech tepláren a závodních energetik. Obě hodnoty jsou si pro rok 2013 velice blízké. To vyplývá z logiky věci, neboť těžební společnosti nemohou uzavírat kontrakty na něco, co nemají k dispozici v důsledku existence ÚEL. Zároveň je patrné, že bez posunu ÚEL do 2. etapy na lomů ČSA a Bílina se celý problém ještě zintenzivní po roce 2021, kdy při zachování ÚEL fakticky skončí těžba na lomu ČSA. HU z lomu Vršany o nižší výhřevnosti a vyšší sirnatosti je pro teplárenské společnosti bez zásadních investic nevyužitelné. Pouze jeho míchání s vysoce výhřevným uhlím z lomu ČSA by umožnilo vytvořit směs o výhřevnosti cca 13 – 14 MJ/kg, která by byla teplárnami akceptovatelná bez významnějších investic. Bez posunu ÚEL na lomu ČSA je však toto řešení vzhledem k minimálnímu množství HU v jejich rámci nerealizovatelné.

Postprognózní možnosti využití uhelných zásob v takzvaných rezervních12 lokalitách Po roce 1991 byla značná část dobývacích prostorů v severočeské hnědouhelné pánvi zrušena (celkem 19) – viz také mapové přílohy. Platné DP beze zbytku pokrývají výhledový rozvoj těžby současných lomů i vně limitů. Z výhledových neboli rezervních těžebních lokalit má platné DP i území možného postprognózního báňského rozvoje v rámci tzv. 3. a 4. etapy využití lomu ČSA, jejichž exploatace připadá v úvahu až v návaznosti na odtěžení 2. etapy rozvoje lomu ČSA. Území těchto navazujících etap je pokryto celkem devíti doposud platnými DP nebo jejich částmi. Dva DP jsou po ukončené lomové těžbě a sedm po zastaveném hlubinném dobývání. V báňských výhledech před rokem 1991 bylo toto území, v širším pojetí, označováno jako lom ČSA – Kohinoor. Geologické zásoby v tomto prostoru byly stanoveny na 1,033 miliardy tun. Již zmíněná Studie sektoru uhlí (projekt Phare D2/92), zpracovaná ViP Praha, s.r.o. v roce 1995 stanovila vytěžitelné zásoby dosažitelné reálně porubními frontami lomu ČSA na 486 miliónů tun s průměrnou výhřevností 14 až 15 MJ/kg a potřebný odkliz nadložních zemin na 2,228 miliard m3, takže příkryvný poměr je celkem příznivý. Dosahuje jen hodnoty 4,58 m3/t. V prostoru 3. etapy, pro jehož uvolnění by bylo třeba v průběhu 70. až 90. let 21. století zlikvidovat areál chemických závodů v Záluží a koridor inženýrských a dopravních zařízení Litvínov – Most, je k dispozici 305 mil. tun hnědého uhlí. Ve 4. etapě je k dispozici dalších 181 mil. tun vytěžitelných zásob. Těžbou by byla zlikvidována lesnická rekultivace Kopistské výsypky a potrubní koridor mezi Komořany a Zálužím, jehož přeložka bude nutná v jižním úseku již v letech 2015 – 2020 pro postup porubních front lomu Vršany východním směrem. V období po roce 2070 by

12

Poprvé použila termín „rezervní“ Studie sektoru uhlí z roku 1995, a to pro možné výhledové lomové lokality situované buď v tzv. chráněných ložiskových územích, nebo pro lokality, jejichž platné dobývací prostory jsou situovány mimo přímý dosah porubných front současných lomů.

49

bylo možné z prostorů 3. a 4. etapy ČSA získávat až 8 mil. tun roční těžby kvalitního hnědého uhlí (Qir ≤ 15 MJ/kg), a to až do konce 30. let 22. století. Rozhodování o eventuálním uvolnění těchto etap možného rozvoje lomu ČSA k výhledové těžbě spadá do období na začátku 2. poloviny tohoto století, tzn. do zcela rozdílné energetické situace ČR a EU od současnosti. Z tohoto pohledu nelze variantu maximálního využití hnědouhelných zásob v předpolí lomu ČSA pokládat za nereálnou. Její reálnost potvrzuje i nutnost likvidace kontaminovaného podzákladí areálu chemických závodů Záluží levnějším báňským způsobem, protože jen stěží lze předpokládat provoz chemické výroby v tomto prostoru na bázi ropy v pokročilém období 2. poloviny 21. století. Studie sektoru uhlí z roku 1995 zvažovala i výhledové využití hnědouhelných zásob dalších tří vybraných rezervních lokalit, označovaných z dlouhodobého pohledu jako možné výhledové lomy. Jedná se o lokality charakterizované báňsko-technickými údaji v tabulce č. 11. Tabulka č. 11: Rezervní lomy v severočeské hnědouhelné pánvi se zásobami energetického uhlí nižší kvality Lom

Zahořany

Bylany

Podlesice

Situování lomů v oblasti Těžební oblast SHP

Vyuhlení lomu Libouš Chomutovska Pětipeská

Vyuhlení lomu Zahořany Chomutovska Pětipeská

Ochrana ložiska

jen CHLÚ Vintířov

Využitelné zásoby (mil. t) Vytěžitelné zásoby (mil. t) Průměrná roční těžba uhlí (mil. t) Výhřevnost uhlí Qir (MJ/kg) Odkliz nadložních zemin (mil. m3) Průměrný průmyslový příkryvný poměr (m3/t)

182 164

Douhlování lomu Vršany Mostecka Slatinicko-bylanská Dřívější DP Havraň zrušen v roce 1994, v současnosti jen CHLÚ Havraň 213 163

5,0

5,0

4,0

9,91

9,24

9,63

660

644

751

4,02

3,95

6,05

Životnost v letech

33

33

31

Hlavní vyvolané investice a likvidace

7 zemědělských obcí, zemědělský půdní fond, vodoteče, místní a dálkové komunikace

5 zemědělských obcí, zemědělský půdní fond, vodoteče,místní a dálkové komunikace vč.silnice I/27 MostPlzeň

7 zemědělských obcí, zemědělský půdní fond, vodoteče, místní a dálkové komunikace

V návaznosti na

Jen CHLÚ Veliká Ves a Veliká Ves I 138 124

Zdroj: Invicta BOHEMICA, s.r.o.

50

Ve studiích zpracovaných v období let 2004 až 2008 pouze jediná (VÚPEK, s.r.o. Praha) zahrnula jednu z těchto lokalit do návrhu dlouhodobého výhledu těžeb, a to lokalitu Zahořany, jejíž otvírka by byla možná v návaznosti na douhlování lomu Libouš. Společným kvalitativním znakem všech těchto tří rezervních lokalit je velmi nízká výhřevnost původního vzorku uhlí. Pohybuje se na úrovni Qir = 9,2 až 9,9 MJ/kg tzn. 1 až 1,5 MJ/kg pod úrovní současných dodávek energetického paliva ze stávajících lomových provozů. Palivo by bylo vhodné zřejmě pro výrobu elektrické energie, ale jeho použitelnost při výrobě centralizovaného tepla by si pravděpodobně vyžádala rekonstrukce kotelního hospodářství současných tepláren. Další nevýhodou je jejich situování v oblastech zemědělské krajiny a venkovského osídlení, tedy v území, která doposud nebyla zasažena báňskou činností, s výjimkou tzv. „selského dobývání“ převážně z období na přelomu 18. a 19. století. Na druhou stranu právě lokalizace v oblasti řídkého osídlení by naopak mohla být zároveň výhodou. Je třeba konstatovat, že uhlí i o nižší výhřevnosti se v jiných zemích Evropy těží a využívá. Má však daleko nižší obsah popelovin (Ad) a vyšší obsah vody (Wtr), která se však dá vysušit (byť ne zadarmo). Všechny studijní materiály z let 2004 až 2008 pokládají za nejracionálnější variantu velmi dlouhodobého výhledu těžeb hnědého uhlí v ČR kombinaci minimálního uvolnění ÚEL (ČSA – 2. etapa a Bílina – malá varianta) s pokračováním těžby lomu ČSA do území 3. a 4. etapy jeho možného rozvoje.

Nereálnost využití dalších hnědouhelných zásob Již bylo konstatováno, že při změně dobývacích prostorů na Chomutovsku (DP Tušimice, 1994) a Ústecka (DP Chabařovice, 1997) byly odepsány značné zásoby hnědého uhlí. Původní DP Droužkovice Dolů Nástup Tušimice vykazoval 301 mil. t využitelných zásob. Studie pro HSRM 2004 vyčlenila z tohoto objemu 113 mil. tun zásob vytěžitelných. Jejich těžba však nebyla doporučena pro rozsáhlé vyvolané investice a velmi nízkou kvalitu uhlí. Odepsány byly i zásoby kvalitního uhlí v severní části původního DP Chabařovice v množství 118,5 mil. t. Nejhlubší oblast SHP, před rokem 1990 označovaná jako prostor ČSA – Kohinoor, vykazuje celkem 1 miliardu 33 miliónů tun kvalitních hnědouhelných zásob, ovšem uložených i v hloubce 450 m pod povrchem. Proto ViP, s.r.o. Praha vyčlenila z těchto zásob 486 mil. t jako zásoby vytěžitelné v rámci možné výhledové 3. a 4. etapy rozvoje lomu ČSA. Pro úplnost je třeba konstatovat, že v dalších čtyřech lokalitách, které ještě v roce 1990, tj. před vydáním vládního usnesení o územně ekologických limitech, byly vedeny mezi výhledovými lomovými provozy, je k dispozici dalších 758 miliónů tun vytěžitelných zásob hnědého uhlí, situovaných převážně v dobývacích prostorech zrušených po vydání vládního usnesení č. 444/91. Jejich eventuální výhledový těžební prostor je pouze chráněným ložiskovým územím ve správě Geofondu České republiky – viz tabulka č. 12.

51

Tabulka č. 12: Nepravděpodobné otevírky lomových lokalit Lokalita

Šverma – západ

Chomutov – východ

Barbora II

Proboštov

Situování v oblasti

Chomutovsko

Chomutovsko

Teplicko

Teplicko

Těžební oblast SHP

Přechod mezi centrální a chomutovskou oblastí

Chomutovská oblast

Bílinsko – teplická

Bílinsko - teplická

Ochrana ložiska

částečně platný DP Okořín

Částečně CHLÚ

DP zrušeny v roce 2003, jen CHLÚ Oldřichov

DP zrušen v roce 2003, jen CHLÚ

388

334

71

60

345

297

63

9,88

8,65

12,25

10,45

likvidace 5 obcí a rekultivačního jezera Barbora

likvidace města Dubí a dalších 6 obcí, úprava vodohospodářské sítě

Využitelné zásoby (mil. tun) Event. vytěžitelné zásoby (mil. tun) Průměrná výhřevnost Qri / MJ.kg-1

Hlavní vyvolané investice

likvidace 2 obcí, místních komunikací a ZPF

likvidace 4 obcí, místních komunikací a ZPF

53

Zdroj: Invicta BOHEMICA, s.r.o. Geofond České republiky spravuje i zásoby vázané v ochranných pilířích a koridorech dle vládního usnesení č. 1077/63 Sb. (např. měst Chomutova, Litvínova, Duchova, Oseka apod. nebo koridorů např. Komořany – Hořany – Bylany nebo Litvínov – Most). Většina těchto území má trvalý charakter ochrany, některé, např. koridor inženýrských zařízení Komořany – Hořany – Bylany, dočasný charakter ochrany. Zásoby situované v těchto koridorech lze stanovit na cca 1,3 mld. tun, z toho jen ochranný pilíř Chomutova váže cca 470 mil. tun geologických zásob hnědého uhlí. V dobývacích prostorech a v chráněných ložiskových územích je tedy vázaná 1 miliarda 724 mil. tun, jejichž exploatace je však zcela nereálná. K nim lze přiřadit další stovky miliónů tun v ochranných pilířích měst.

Územní a ekologické důsledky variantního vývoje těžby v SHP Postupem porubných front lomu ČSA do prostoru bývalého lomu Obránců míru nedochází k novému záboru území, protože hlavní porubní fronta byla v rámci ÚEL zastavena již v roce 1996. K novému záboru území uvnitř ÚEL tak dojde pouze na lomech Libouš, Vršany, Bílina, a to dle studie VÚHU z listopadu 2006 v rozsahu 24,6 km2, což je jen 0,5 % území Ústeckého kraje. Podle pozemkového členění území regionu Severozápad (oblast Ústeckého a Karlovarského kraje) z roku 2005 měla plocha současné báňské činnosti rozlohu 125,5 km2. V rámci těžby v územních limitech přibude území o výše uvedené rozloze 24,6 km2 a při realizaci varianty minimálního uvolnění území za limity k těžbě 52

se plocha báňské činnosti zvýší o dalších 13,2 km2, tj. o 0,24 % rozlohy Ústeckého kraje. V souhrnu tedy bude nově výhledovou těžbou postupně zabráno území o rozloze 37,8 km2, což je jen 0,74 % rozlohy Ústeckého kraje. Rozloha území zabraného pro báňské účely se sice zvýší postupně až na 163,3 km2 (3,04 % kraje), ale postupující rekultivací ploch uvolněných z těžebního procesu se bude průběžně opět snižovat. Z uvedené rozlohy 13,2 km2 připadá na 2. etapu rozvoje ČSA území vně limitů území o rozloze 8,7 km2 (z toho jen 42 % nebylo doposud zasaženo báňskou činností) a na lom Bílina (malá varianta rozvoje k Mariánským Radčicím), včetně potřebného rozšíření výsypky Pokrok, rozloha 4,5 km2. Krajinný ráz celého regionu Severozápad, ani samotného Ústeckého kraje neurčují těžbou narušené pánevní oblasti, jak je v obecném povědomí, ale výrazná hradba Krušných hor při jeho severní demarkaci, pahorkatiny Karlovarského kraje a zejména České středohoří s typickými krajinnými prvky vyvřelých hornin, zvedajícími se nad Mosteckou pánví. Postup lomů k demarkaci ÚEL nebude znamenat žádné další zhoršení stavu přírodního a životního prostředí. K rozsáhlejším vyvolaným investicím bude patřit dokončení přeložky tratě ČD v úseku Březno u Chomutova – Chomutov pro postup lomu Libouš, přeložení inženýrského zařízení z koridoru Komořany – Hořany – Bylany pro postup lomy Vršany a přeložka silnice III. třídy Braňany – Mariánské Radčice pro uvolnění předpolí lomu Bílina. Při postupu porubních front lomu Bílina do území nacházejícího se východně od obce Mariánské Radčice bude třeba realizovat novou přeložku silnice Most – Braňany – Mariánské Radčice s napojením na obnovovanou silnici III/2565 a přemístění regionálního biokoridoru nad horní hranou lomu blíže k Mariánským Radčicím. Postup lomu do prostoru vně ÚEL vyvolá nutnost rozšíření výsypky Pokrok a znemožní realizaci jedné ze tří navrhovaných variant úprav silnice I/27 (II/259) dle ÚP VÚC Ústeckého kraje. Ve výhledovém těžebním prostoru 2. etapy rozvoje lomu ČSA bude třeba přeložit všechny krušnohorské potoky mimo dosah báňské činnosti a to částečně i štolami. Silniční spojení na zámek Jezeří bude nahrazeno novou komunikací. Tvarování vnitřních výsypek při rozšíření lomu do 2. etapy umožní obnovu bývalé silnice č. I/13 mezi Litvínovem – Janovem a Jirkovem. Biocentrum na úpatí Krušných hor bude s biocentrem Českého středohoří napojeno biokoridy po vnitřních výsypkách a v trase přeložky Jiřetínského potoka. Nutnost přesídlení obcí Černice a Horní Jiřetice byla již popsána.

Možnosti a důsledky odsunu vyuhlení hnědouhelných zásob v předpolí lomů Čs. armády a Bílina do budoucnosti bez časové a územní návaznosti na současnou těžbu Zejména v poslední době se v prohlášeních politiků na celostátní i krajské či komunální úrovni vyskytují, již zdaleka ne ojedinělé, názory na možnost odsunu využití zásob hnědého uhlí v územích vně limitů někdy do neurčitě vzdálené budoucnosti, na jejich těžbu nespecifikovaným, šetrnějším způsobem či na jejich (opět blíže nespecifikované) chemické využití. Tyto názory je třeba odmítnout. Všechny studijní materiály zpracované v posledních minimálně patnácti letech pracovaly s myšlenkou přesunu těžby do území vně limitů pomocí porubních front současných lomů, zejména ČSA a Bílina, a to proto, že je to jediný reálný způsob využití těchto zásob k těžbě. Jak z hlediska báňsko-technického, územního, tak zejména ekonomického. Odsun rozhodování o využití HU v dolových polích lomů ČSA a Bílina vně ÚEL do neurčitě definované budoucnosti může vést k jejich absolutní ztrátě. Všechny dosavadní lomy v severočeské hnědouhelné pánvi byly otvírány od výchozu uhelné sloje (např. Libouš či Vršany) nebo z malolomových porubních front (Merkur z malolomů

53

Milžany a Přezetice, Bílina z malolomů Maxim Gorkij, Alois Jirásek a Julius Fučík, Chabařovice z malolomu Barbora III.). Vně ÚEL je v předpolí lomu Bílina reálně využitelných 100 mil. tun hnědouhelných zásob, které jsou dostupné výhradně z prostoru porubních front současného lomu, a to v konečné fázi douhlování v rámci platného vládního usnesení č. 1176/08 Sb. Po ukončení těžby bude prostor lomu připravován k hydrické rekultivaci. Jezero Bílina bude mít rozlohu 1145 ha, bude akumulovat 645 mil. m3 vody, bude až 170 m hluboké a bude mít průměrnou hloubku 56 m. Bývalá zbytková jáma lomu pro případnou těžbu v budoucnosti bude zcela nezpůsobilá. Úzký pruh území mezi konečnou horní hranou lomu a východním okrajem intravilánu obce Mariánské Radčice není vhodný ani pro založení otvírkového zářezu, natož pro vlastní odtěžení 100 mil. tun uhelných zásob uložených v hloubce větší než 200 m. Pokud nebudou tyto zásoby odtěženy přímým postupem, je třeba je pokládat za ztracené a definitivně je odepsat. Obdobná je situace i na lokalitě ČSA. Při jakémkoliv dalším oddalování termínu přechodu těžby z oblasti 1. etapy do prostoru 2. etapy do budoucnosti vzdálenější než je období mezi ukončení těžby skrývky (r. 2015) a ukončení těžby uhlí (2021) lze pokládat budoucí využití 773 miliónu tun hnědouhelných zásob nejvyšší evropské kvality, situované v území 2. až 4. etapy možného rozvoje lomu ČSA, za vážně ohrožené. Neustálé oddalování termínu konečného rozhodnutí o využití či odpisu zásob hnědého uhlí v předpolí lomu ČSA ponechává obyvatelstvo obcí Černice a Horní Jiřetín v trvalé nejistotě a znesnadňuje investiční rozhodování v české energetice – zejme oblasti dodávek tepla v rámci CZT. Přímá vazba mezi ukončováním báňských prací v 1. etapě a ještě téměř plynulým pokračováním těžby ve 2. etapě je zaručena pouze získáním povolení k těžbě v roce 2014, jak již bylo uvedeno výše. Příčiny ohrožení zásob v předpolí při odsunu báňských prací v území vně limitů ve 2. etapě možného rozvoje lomu ČSA lze definovat takto: •

•

•

Lom ČSA v současném stavu rozfárání musí být po ukončení těžby dle Horního zákona rekultivován. Rekultivace je závěrečnou, ale nedílnou součástí těžebního procesu. V případě lomu ČSA se jedná o rekultivaci hydrickou s jezerem o rozloze 701 ha a objemem akumulované vody 235,8 miliónů m3, maximální hloubkou 130 m a průměrnou hloubkou 33,7 m. I kdyby lom dosáhl výjimky a nemusel bezprostředně po ukončení těžby v současném dolovém poli zahájit neprodleně rekultivaci zbytkové jámy, musela by se z jejího dna trvale čerpat důlní a povrchová voda. Lom těží pod úbočím Krušných hor a zejména při zimních oblevách jsou přítoky povrchových vod enormní. V současné době se na lomu čerpá 5 miliónů m3 vody za rok. Čerpání zajišťuje Humeco, a.s. Most – Kopisty, která čerpá v důlních povozech CCG celkem 12 mil. m3 vody ročně za částku převyšující 100 mil. Kč ročně. Kdo by platil čerpání důlních vod po zastavení provozu? V období douhlování lomu v rámci 1. etapy dojde ke změně provozního svahu na strmější svah závěrný, tj. ve sklonu 1:4. Jeho opětné postupné odtěžení na nový provozní svah 1:7 s plošinami pro provozní zasazení velkolomové techniky, při hloubce uložení uhelné sloje 130 m, potřebném 100 m předstihu skrývky na hlavě sloje a délce porubní fronty 2500 m lze odhadnout celkovým objemem skrývky v množství 113,750 miliónů m3. Skrývka se v provozu lomu ČSA realizuje za 45 až 50 Kč na 1 m3 vytěžených zemin. Odtěžení svahu by tedy přišlo na 54

•

•

•

5,1 až 5,7 miliardy Kč a trvalo by 6 až 10 let. Po tu dobu by lom nevytvářel zisk z prodeje uhlí a musel by provoz financovat např. z bankovního úvěru nebo z vlastních zdrojů. Pokud by nebylo možné k pokračování těžby využít závěrný svah 1. etapy ČSA, bylo by nutné v budoucnu, ve zvoleném místě, vytvořit zcela nový otvírkový řez, situovaný proti pravidlům povrchového dobývání mimo vývoz i mimo staré otvírky. Při hloubce uložení sloje 130 m, délce prohlubní fronty 2500 m, provozním svahu 1:7, protilehlém svahu 1:4 a při 150 m předstihu skrývky na hlavě uhelné sloje by měl zářez kubaturu 211,25 miliónů m3 skrývky. Při výše uvedených provozních nákladech by jeho odtěžení přišlo na 9,49 až 10,55 miliardy Kč, opět bez možnosti těžby uhlí a vytváření zisku z jeho prodeje. Pokud by výše uvedený zářez byl situován tak, aby těžba nenarušila intravilány obcí Černice a Horní Jiřetín, je třeba počítat s tím, že objem zásob uhlí vytěžitelných ve 2. etapě rozvoje lomu ČSA by se snížil hrubým odhadem o jednu třetinu, to je na cca 190 miliónů tun. Tím by se dále snížila celková ekonomika těžby v tomto prostoru. Protože obě obce jsou situovány na suťovém úbočí Krušných hor, mohlo by dojít při odtěžení paty těchto poloh k jejich pohybu směrem do důlního provozu a k ohrožení obcí. Odsun vytěžení uhelných zásob vně limitů do vzdálenější budoucnosti má ještě jeden specifický problém. Již v současnosti se projevuje nedostatek báňských odborníků, a to jak vedoucích pracovníků odpovědných za provoz lomu ve smyslu Horního zákona, tak revírníků. Na Vysoké škole báňské v Ostravě studují sice tisíce studentů desítky oborů, ale povrchové dobývání jen 2 až 4 studenti ročně. Kdo v budoucnu vyprojektuje, bez předchozích zkušeností s lomovým provozem, obnovu těžby? Kdo bude provoz řídit?

Proti všem výše uvedeným problémům stojí jediné negativum. Přesídlení obyvatelstva 2 obcí z předpolí lomu ČSA.

Závěr k báňsko-technické problematice Je neodvratnou skutečností, že obě podkrušnohorské uhelné pánve se nacházejí v konečné fázi douhlování. Zejména v období mezi roky 2035 až 2040 dojde k rychlému poklesu reálně dosažitelných těžeb v těch oblastech pánví, které jsou omezeny ÚEL, a to ze zhruba 22 miliónů tun na pouhých 7 mil. tun. Není důvod, proč nevyužít potenciálu vysoce kvalitních hnědouhelných zásob technicky a ekonomicky snadno dostupných z otvírek současných lomů, tzn. lomů ČSA a Bílina. Objem vytěžitelných zásob by se zvýšil z 912 miliónů tun v 1. fázi uvolnění limitů na 1 miliardu 299 miliónů tun (tj. o 40%) a v rámci navazující 2. fáze uvolnění ÚEL na 1 miliardu 785 miliónů tun, tj. na více než dvojnásobek původního stavu v limitech. Životnost těžby by se v 1. fázi prodloužila z roku 2054 do roku 2072 a její vývoj by byl rovnoměrnější, bez nárazových poklesů. Při využití zásob ve 2. fázi uvolnění limitů přesahuje životnost těžby (na úrovni 8 mil t./rok) konec 21. století. Zbavovat se za této situace tuzemských zásob HU jejich odpisem, s poukazem na existenci vládních usnesení z období se zcela rozdílnou palivoenergetickou a politickou situací v porovnání se situací současnou, je jednoznačné a nezpochybnitelné plýtvání, které je navíc v rozporu s trendem Evropské unie. Ta totiž nabádá členské státy k maximálnímu využívání vlastních zdrojů energie13. Proklamovaná obnova těžby hnědého uhlí někdy v budoucnosti – jinými metodami a při jeho neenergetickém využití – je nerealizovatelná a je skutečně jen politickou proklamací bez patřičného obsahu.

13

Viz např. Raw Material Initiative COM (2008) 699.

55

Spotřeba HU – skutečnost a předpoklady Druhou stranou trhu HU je poptávka po něm. V podstatě se dá říci, že existují tři základní poptávající segmenty: • • •

teplárny, elektrárny a ostatní subjekty zahrnující zejména drobnou spotřebu HU na individuální vytápění nebo na malé systémy CZT.

Postupně rozebereme všechny tři segmenty. Tabulka č. 13 zobrazuje skutečnost spotřeby jednotlivých teplárenských společností v roce 2009 a plánovanou spotřebu jednotlivých zdrojů do roku 2030. Tyto údaje vycházejí z předpokládaných potřeb zachování výroby elektřiny a tepla. Tabulka č. 13: Skutečná a plánová spotřeba hnědého uhlí u nejvýznamnějších zdrojů mimo ČEZ, a.s. v období 2010-2030 v tis. tun/r (bez Energetiky SUAS) Název společnosti ALPIQ Generation Kladno United Energy Komořany Teplárna Tábor Alpiq Energetika Zlín Plzeňská energetika Elektrárny Opatovice Dalkia (Ol, Krn,Kol) Thermoservis Nymburk Unipetrol RPA Litvínov Synthesia Pardubice KA Contracting -T.Náchod Teplárna Strakonice Teplárna Otrokovice Actherm Chomutov Plzeňská teplárenská Energetika Třinec Energotrans Mělník Helior,TEVEX Černožice n/L. Teplárna Varnsdorf AES Bohemia Planá n/ L Teplárna Č. Budějovice ŠKO-Energo Ml. Boleslav Energy Ústí nad Labem Energetika Mondi Štětí MVV Energie Holding Komterm CTZ Uherské Hradiště

2009 2015 2020 2025 2030 2010-2030 skutečnost plán.spot plán.spot plán.spot plán.spot celkem 811 1 220 1 220 1 220 1 220 20740 735 900 900 ? ? 10635 76 103 103 103 103 2239 173,2 175 175 175 175 3848 447 465 465 465 465 8212 1 664 1 810 1 810 1 810 1 810 39677 310 310 310 310 320 6870 17 20 20 20 20 437 1933 2 000 2 000 2 000 2 000 43933 39 35 35 35 35 564 72,5 0 0 0 0 300 152 140 135 130 130 2967 279 289 284 280 275 6208 124 124 124 124 124 2728 550 461 330 243 216 7261 161 135 135 135 135 2996 1469 1 458 1 458 1458 1458 32087 24 30 30 30 30 654 25 37 37 37 37 802 228 220 220 220 220 4848 321 306 300 300 300 6657 215 254 254 254 254 5549 93 387 387 387 387 8220 196 200 200 200 200 4396 41 36 31 31 31 722 8 4 0 0 0 32 17 24 24 24 24 521 56

Zásobování teplem Vsetín Teplárna Písek Příbramská teplárenská Energetika Hexion Sokolov Energet. Spolana Neratovice Ostrovská teplárenská Energetika Lovochemie Energetika Žďas Ždár. N./Sázavou Celkem Zdroj: Invicta BOHEMICA, s.r.o.

8 51 173 45 209 55 102 52 10 875

8 55 195 50 220 55 130 50 63872

8 55 195 50 220 55 130 50 58744

8 55 195 50 220 55 130 50 53770

8 55 195 50 220 55 130 50 53560

176 1206 4268 1095 4829 1210 2832 1102 240821

Redukce potřeby HU u některých zdrojů je předpokládána v souvislosti s částečnou náhradou jinými palivy (zejména DŠ), případně se počítá s omezením využití výkonu v důsledku poklesů spotřeby tepla. V jednom případě se jedná o 100% substituci hnědého uhlí. Agregace celkové potřeby jsou zpracovány za období 2010-2015, 2016-2020, 2021-2025 a 2026-2030. Celkově tedy segment významných tepláren předpokládá mezi lety 2010-2030 spotřebu 240,8 mil. tun HU, které bylo doposud dodáváno napříč jednotlivými HU společnostmi. Tyto údaje byly následně použity při výpočtech celkové disproporce nabídky a poptávky po HU. Z celkového počtu 35-ti analyzovaných subjektů má 7 subjektů kontrakty na HU překračující rok 2020. Přímé dopady nedostatku HU byly proto indikovány u 28 subjektů. Nejvýznamnějším segmentem spotřeby HU je kondenzační výroba elektřiny v elektrárnách společnosti ČEZ. Tabulka č. 14 ukazuje předpoklad o vývoji potřeby HU pro jednotlivé elektrárny ČEZ, a.s. Tabulka č. 14: Skutečná a plánová spotřeba hnědého uhlí u zdrojů ČEZ a.s. v období 2007-2025 v tis. tun/r ČEZ, EPO

ČEZ, EPR I

ČEZ, EPR II

ČEZETI

ČEZ, ETU II

ČEZTepl. DK

ČEZ Celke m

6,24

0,47

2,15

6,9

1,62

3,6

0,04

29,7

2,21

5,75

0,49

2,14

6,15

1,59

2,47

0,04

27,36

1,2

1,77

6,19

0,39

2,82

5,73

1,45

1,59

0,03

25,81

1,9

1

1,6

6

0,35

2,2

5,9

1,5

3

0,03

26,2

2,5

1,9

1

1,6

6

0,35

2,2

5,9

1,5

3

0,02

26,19

0,15

2,5

4

1

1,6

4,5

0,35

1,5

5,9

1,5

4

0,02

27,02

2014

0,15

2,5

4

1

1,6

4,5

0,35

1,5

5,9

1,5

4

0,02

27,02

2015

0,15

2,5

4

1

1,6

4,5

0,35

1,5

5,9

1,5

4

0,02

27,02

2016

0,15

2,5

4

1

0

4,5

0,35

1

5,9

1,5

4

0,02

24,92

2017

0,15

2,5

4

1

0

4,5

0,35

1

5,9

1,5

4

0,02

24,92

2018

0,15

2,5

4

1

0

4,5

0,35

1

5,9

1,5

4

0,02

24,92

2019

0,15

2,5

4

1

0

4,5

0,35

1

5,9

1,5

4

0,02

24,92

2020

0,15

2,5

4

1

0

4,5

0,35

1

5,9

1,5

4

0,02

24,92

ČEZ, EHO

ČEZ, ECH

ČEZ, ELE

ČEZ,E MEII

ČEZ, ČEZ,EP EMEIII C

2007

0,47

3,3

1,62

1,03

2,26

2008

0,43

3,1

1,9

1,09

2010

0,19

2,58

1,87

2011

0,22

2,5

2012

0,22

2013

57

2021

0,15

2,5

4

1

0

4,5

0,35

1

5,9

1,5

4

0,02

24,92

2022

0,15

2,5

4

1

0

4,5

0,35

0,5

5,9

1,5

4

0,02

24,42

2023

0,15

2,5

4

0

0

4,5

0,35

0

5,9

1,5

4

0,02

22,92

2024

0,15

2,5

4

0

0

4,5

0,35

0

5,9

1,5

4

0,02

22,92

2025 Život nost

0,15

2,5

4

0

0

4,5

0,35

0

5,9

1,5

4

0,02

22,92

2050

2019

2050

2026

2015

2050

2050

2019

2035

2055

2035

2040

Zdroj: Invicta BOHEMICA, s.r.o. Poznámky k tabulce: Elektrárna Hodonín: Rokem 2009 skončila těžba lignitu, další HU do roku 2012 dodá CCG. ČEZ dokončuje investici do kotlů na biomasu. Jeden blok bude pouze biomasový, druhý na spoluspalování. Pokud však v novele zákona o OZE vypadne podpora spoluspalování, bude ČEZ po roce 2012 spalovat pouze HU z vlastních zdrojů SD. V tuto chvíli lze tedy usuzovat, že potřeba cca 150 tis. tun HU bude nadále dostatečná z SD. Elektrárna Chvaletice: Měla být původně odstavována v roce 2015. Jako jedna ze dvou elektráren ČEZ (spolu s EPOČ) nemá vyvedený tepelný výkon, takže není nutné řešit problém se zásobováním obyvatelstva. Ovšem na podzim 2010 skupina JaT a ČEZ oznámila připravovanou výměnu této elektrárny za společnost Energotrans. Zjevně ji kupuje pro to, aby ji provozovala. Emisní limity roku 2016 ECHVA splní, pokud dojde k úpravě technologie na snížení emisí NOx. Zdroj bude vyrábět do roku 2020, možná, že i déle. Elektrárna Ledvice: Zprovoznění nadkritického bloku 660 MW v roce 2013 odstaví staré granulační technologie. V provozu zůstane dále fluidní kotel 110 MW. Po poklesu o 2 x 110 MW a nárůstu o 660 MW bude instalovaný výkon ELE činit 770 MW. Životnost zdroje je minimálně do roku 2048. Veškeré HU z lomu Bílina, tj. cca 4,0 mil tun ročně od roku 2013, tak bude směřováno do ELE. Zvýšené množství požadovaného HU se bude muset získat na úkor jiných kontraktů v teplárnách. ČEZ bude navíc muset za každou cenu prosadit prolomení limitů do II. etapy v oblasti Bílina, což nemusí být tak složité, neboť prolomení ÚEL v této lokalitě nezasahuje žádnou osídlenou oblast. Elektrárna Mělník II: Životnost zdroje je minimálně do roku 2025, kontrakt s CCG končí 2012. V případě potřeby provozu za rok 2012 by musel ČEZ dodat HU z vlastních zdrojů v SD. Mělník II se přes různé veřejné proklamace podle našeho názoru v roce 2015 neodstaví. Má vyvedené teplo do Mělníka a Horních Počaplů. S elektrárnou Mělník I společnosti Energotrans lze propojením vytvořit jeden funkční technologický celek. Ostatně, jaký by mělo pro ČEZ navíc smysl vyměnění Energotransu a zároveň zastavení EMĚ II? Praha poptává levné teplo, které z případného nového paroplynového cyklu získat nelze. Navíc výrobní kapacita Energotransu je v době mrazů na hranici možností. Propojením obou bloků by vzniklo řešení. Navíc zdroje, které nesplňují emisní limity roku 2016, mohou být provozovány ještě v omezeném režimu celkem 17 500 hod. (viz podrobněji dále), což odpovídá 6-ti letům provozu 2 700 hod/r + část 7. roku. EMĚ II bude pravděpodobně provozován do roku 2022.

58

Elektrárna Mělník III: Jediný zdroj, který skutečně v roce 2015 skončí. Elektrárna Počerady: Jedna ze dvou elektráren ČEZ, která nemá vyvedené teplo. Je kompletně zásobována z lomu Vršany. Jedná se o jediný případ, kde životnost a těžební kapacita lomu převyšuje potřebu stávajícího zdroje. V případě odstavení by se sice uvolnilo významné množství HU, avšak toto HU nemohou teplárny díky nízké výhřevnosti a vyšší sirnatosti bez zásadních investic (až na nepatrné výjimky) pálit. Navíc se domníváme, že není na straně ČEZ důvod zdroj bez zjevného ekonomického důvodu odstavit a omezovat si cash flow. Prodej elektrárny CCG výměnou za Litvínovskou uhelnou je již dnes prakticky mrtvý projekt. ČEZ v lokalitě Počerady zahájil výstavbu plynového zdroje 2 x 440 MW s předpokladem uvedení do provozu kolem 2015/2016. V případě dohody o dodávkách paliva s CCG bude provoz stávajících bloků 5 x 200 MWe omezen na 4 x 200 MWe s odběrem na cca 4,5 mil tun/rok. Elektrárna Poříčí: v současné době probíhají významné investice do spoluspalování s dřevní biomasou. Od roku 2012 by měla být část výroby na stávajících kotlích zastavena a měl by být realizován přechod na spoluspalování DŠ + HU. V regionu však není dostatečné množství dřevní biomasy a vzniká zde několik konkurentů (např. Teplárna Náchod, potenciálně EOP a další). Požadované množství tak nebude k dispozici, navíc hrozí konec podpory spoluspalování v novele zákona o Podpoře OZE. HU bude proto potřeba i nadále ve velmi podobném množství. Na druhou stranu je o spotřebu marginálního významu. Elektrárna Prunéřov I: Zdroj má platnou EIA do 2019 a ČEZ nemá ekonomický ani jiný důvod, aby omezoval výrobu na zdroji rychleji, než bude donucen legislativou. Bude platit to samé, co o EMĚ II – EPRU I má od roku 2016 k dispozici dalších 17 500 provozu, představuje výkon cca 2 700 hod ročně do roku 2022. Elektrárna Prunéřov II: Pokud proběhne kladně celý povolovací proces, bude potřeba HU na dobu životnosti elektrárny, tzn. do roku 2038, nikoli pouze do roku 2029. Znamenalo by to, že většina HU z DNT skončí v EPRU II a v ETU. Od roku 2013 zbývá na DNT 221 mil. tun a ty je nutno rozdělit na obě elektrárny. Těžba tedy bude muset odpovídat vývoji: 2013 = 13 mil. tun, 2014 -2019 = 12 mil tun, dále pod 10 mil tun až do 2038. Elektrárna Tisová: Veškeré uhlí je dodáváno od SUAS. ČEZ tento kontrakt nutně potřebuje prodloužit, a to výrazně za rok 2025. Životnost lomů Družba a Jiří je omezena rokem 2035. Další HU bude muset tedy získat buď ze zahraničí, nebo z SD. Životnost elektrárny je dle posledních informací až za rokem 2050. Navíc je na ETI napojen i systém CZT v městě Sokolov. Elektrárny Tušimice (viz také EPRU II): Má-li být využita plná životnost elektrárny do cca 2038, musí se podělit o HU s rekonstruovanou EPRU II. Tzn., že součtově bude těžba na DNT od 2019 těsně pod 9,5 mil tun. Na ETU pak vychází spotřeba ročně 3,8 - 4,2 mil tun. Teplárna Dvůr Králové: Jedná se o malý zdroj s malou spotřebou a jsou na něm prováděny přípravy na spoluspalování HU + DŠ. Platí totéž co o EPO – uhlí částečně bude muset zůstat, dostatek DŠ v regionu není. Bude to však zanedbatelné množství v porovnání s ostatními.

59

Pokud spojíme obě strany trhu, pak získáme následující tabulku č. 15, která ukazuje situaci v případě, že nedojde k prolomení ÚEL. Tabulka č. 15: Těžba uhlí vs. skutečná a plánovaná spotřeba všech klíčových sektorů v mil tun/rok – varianta zachování ÚEL Rok

Těžba

ČEZ

2010 45 25,81 2011 44,5 26,2 2012 44,1 26,19 2013 38 27,02 2014 37 27,02 2015 37 27,02 2016 37 24,92 2017 36,5 24,92 2018 36 24,92 2019 36 24,92 2020 33,5 24,92 2021 32,4 24,92 2022 30,5 24,42 2023 30,5 22,92 2024 30,5 22,92 2025 29,5 22,92 Zdroj: Invicta BOHEMICA, s.r.o.

SUAS

Teplárny

3,7 3,7 3,7 3,7 3,7 3,7 3,7 3,7 3,7 4 4 4 4 4 4 4

10,87 10,64 10,64 10,64 10,64 10,64 11,74 11,74 11,74 11,74 11,74 10,75 10,75 10,75 10,75 10,75

Malé zdroje + domácnosti 3,3 3,16 3,15 3,15 3,15 3,15 3,15 3,05 3,05 3,05 2,95 2,95 2,45 2,25 1,75 1,25

celkem spotřeba 43,68 43,7 43,68 44,51 44,51 44,51 43,51 43,41 43,41 43,71 43,61 42,62 41,62 39,92 39,42 38,92

Rozdíl 1,32 0,8 0,42 -6,51 -7,51 -7,51 -6,51 -6,91 -7,41 -7,71 -10,11 -10,22 -11,12 -9,42 -8,92 -9,42

Tabulka č. 16: Těžba uhlí vs. skutečná a plánovaná spotřeba všech klíčových sektorů v mil tun/r – varianta prolomení ÚEL Rok

Těžba

ČEZ

2010 45 25,81 2011 44,5 26,2 2012 44,1 26,19 2013 38 27,02 2014 37 27,02 2015 37 27,02 2016 37 24,92 2017 37 24,92 2018 37 24,92 2019 37 24,92 2020 35,5 24,92 2021 35 24,92 2022 35 24,42 2023 35 22,92 2024 35 22,92 2025 32,7 22,92 Zdroj: Invicta BOHEMICA, s.r.o.

SUAS

Teplárny

3,7 3,7 3,7 3,7 3,7 3,7 3,7 3,7 3,7 4 4 4 4 4 4 4

10,87 10,64 10,64 10,64 10,64 10,64 11,74 11,74 11,74 11,74 11,74 10,75 10,75 10,75 10,75 10,75

Malé zdroje + domácnosti 3,3 3,16 3,15 3,15 3,15 3,15 3,15 3,05 3,05 3,05 2,95 2,95 2,45 2,25 1,75 1,25

celkem spotřeba 43,68 43,7 43,68 44,51 44,51 44,51 43,51 43,41 43,41 43,71 43,61 42,62 41,62 39,92 39,42 38,92

Rozdíl 1,32 0,8 0,42 -6,51 -7,51 -7,51 -6,51 -6,41 -6,41 -6,71 -8,11 -7,62 -6,62 -4,92 -4,42 -6,22

60

Pokud obě situace porovnáme, pak zjistíme, že prolomení ÚEL začne díky časovému zpoždění saturovat situaci na trhu až v době po roce 2015. Obrázek 24: Rozdíl mezi vytěženým a poptávaným množstvím HU ve variantách 2

2025

2024

2023

2022

2021

2020

2019

2018

2017

2016

2015

2014

2013

2012

2011

-2

2010

0

-4

S ÚEL

-6

Bez ÚEL

-8 -10 -12

Zdroj: Invicta BOHEMICA, s.r.o. Jak již bylo zmíněno, pak existuje jedna možnost, jak by se částečně výpadek těžby po roce 2013 dal z domácích zdrojů nahradit. Pokud by ČEZ od roku 2013 využíval na EPOČ nadále „jen“ 4,50 mil. tun HU z lomu Vršany, bylo by možné toto HU míchat s částí HU z lomu ČSA a vytvořit homogenizací směs o výhřevnosti cca 13-13,5 MJ/kg. Tato směs by pak umožnila části tepláren provoz až do roku 2021, tj. do doby, než by plně naběhla nová těžba z II. etapy těžby v ČSA. Tato varianta (bez ohledu na její nepravděpodobnost) by ale řešila problém pouze části tepláren – těch, které nespalují nízkosirnaté HU ze SUAS. Navíc i tak by vytvořené směsi nebylo dostatečné množství.

Dopady „chybějícího“ HU Jak již bylo několikrát zdůrazněno, zásadním rokem z hlediska zdrojů je pro české teplárenství rok 2013, kdy dochází k podstatnému rozevření nůžek mezi předpokládanou spotřebou HU zejména ze strany tepláren a množstvím kontraktů, které mají uzavřeny. Tento rozdíl je kvantifikován v tabulce 17. Tabulka č. 17: Množství chybějícího HU v kontraktech všech skupin zdrojů mimo ČEZ, a.s. v období 2011-2021 v tis. tun/r oproti předpokládané potřebě 2011 2012 2013 2014 1 110 690 5635 5635 2 50 125 400 400 3 25 35 70 70 Σ 185 850 6105 6105 Zdroj: Invicta BOHEMICA, s.r.o.

2015 5583 400 70 6053

2016 6274 400 70 6744

2017 6274 400 70 6744

2018 6274 400 70 6744

2019 6274 400 70 6744

2020 6133 400 70 6603

2021 6898 400 70 7368

Celkem 55 780 3 775 690 60 245

61

(1) Skupina nejvýznamnějších zdrojů: Jedná se HU zdroje z tabulky č. 17, které podrobně zpracovaly podklady pro tuto studii. Skutečná spotřeba roku 2009, včetně plánované spotřeby až do roku 2030 je přehledně zpracována ve stejné tabulce. (2) Skupina menších zdrojů: Jedná se o cukrovary, výtopny menší závodní energetiky, cementárny atd. Tato skupina reprezentuje celkem cca 25 subjektů se spotřebou 3 - 30 tis. t ročně, kterým končí kontrakty do roku 2013. Celkové množství chybějícího hnědého uhlí představuje od roku 2013 cca 400 tis. t ročně. V této skupině byly pro účely studie kontaktovány jen některé managementy. Cílem většiny z nich je ve spalování uhlí pokračovat, neboť přestavba na jiné palivo je považována vzhledem k výši investic za nerealistickou či extrémně nákladnou, pro některé subjekty až likvidační. (3) Skupina malých zdrojů: Jedná se malé výtopny, malé podnikové zdroje, fyzické osoby se spotřebou pod 3 tis. t ročně, jejichž situace je obtížně analyzovatelná. Odhadujeme zde existenci přibližně 100 subjektů s celkovou potřebou kolem 80 tisíc tun HU ročně.. Dle našeho názoru tato skupina fakticky nemá šanci po roce 2013 HU získat, protože pro dodavatele není atraktivní. Pro rok 2013 není zajištěno celých 70 tis tun, tedy většina potřeby. Jedná se však pouze o kvalifikovaný odhad. Z tabulky č. 17 je patrné i to, že celkové množství chybějícího HU v kontraktech tepláren a závodních energetik je velmi podobné údajům o poklesu těžby z roku 2012 na 2013. Jedná se o hodnotu přes 6,1 milionu tun. Stejně tak korespondují údaje roku 2016 a nárůst na cca 6,7 mil. t s dalším poklesem těžby. Rok 2021 s nárůstem chybějícího HU do úrovně cca 7,3 milionu opět odpovídá zvyšujícímu se deficitu těžby. Pokud by nedošlo k posunu limitů do 2. etapy, nelze již propad žádným způsobem přibrzdit. Opět se dostáváme k několikrát zmíněnému termínu: i z analýzy kontraktů vyplývá, že jako kritický z hlediska nedostatku HU dostupného pro teplárenství jeví rok 2013, což zcela koresponduje s údaji o skokovém poklesu těžby v tomto roce za všechny společnosti těžící HU – viz podrobně výše. Následující tabulka č. 18 hodnotí dopady rizika nedodaného tepla pouze pro bytový sektor. V souladu s logikou předchozích charakteristik je patrné, že se počet obyvatel ohrožených v bytovém sektoru nedodáním tepla významně zvyšuje v roce 2013, dále pak v letech 2016 a 2021. Tabulka č. 18: Celkový počet obyvatel s ohroženou dodávkou tepla – bytový sektor (tis./r) 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 Celkem 1 36,4 161,4 351,4 351,4 361,4 709,4 709,4 709,4 709,4 709,4 893,4 893,4 2 6,5 14,3 45,0 45,0 45,0 45,0 45,0 45,0 45,0 45,0 45,0 45,0 3 2,5 4,0 7,5 7,5 7,5 7,5 7,5 7,5 7,5 7,5 7,5 7,5 Σ 45,4 213,9 403,9 403,9 413,9 761,9 761,9 761,9 761,9 761,9 945,9 945,9 Zdroj: Invicta BOHEMICA, s.r.o.

62

Pro úplný přehled je však nutno zahrnout do analýzy také počty obyvatel při vytápění terciální sféry. Tyto údaje přináší tabulka č. 19. Tabulka č. 19: Celkový počet obyvatel s ohroženou dodávkou tepla – bytový sektor (tis./r) + kvalifikovaný odhad počtu obyvatel ohrožených nedodáním tepla do terciální sféry (školy, školky, úřady, nemocnice apod.)

1 2 3 4 Σ

2011 36,4 6,5 2,5 9,0 54,4

2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 Celkem 161,4 351,4 351,4 361,4 709,4 709,4 709,4 709,4 709,4 893,4 893,4 14,3 45,0 45,0 45,0 45,0 45,0 45,0 45,0 45,0 45,0 45,0 4,0 7,5 7,5 7,5 7,5 7,5 7,5 7,5 7,5 7,5 7,5 40,5 87,5 87,5 90,2 177,2 177,2 177,2 177,2 177,2 223,2 223,2 220,2 491,4 491,4 504,1 939,1 939,1 939,1 939,1 939,1 1169 1169,1

4 = terciální sféra (školy, školky, nemocnice, úřady, domovy důchodců) – kvalifikovaný odhad

Zdroj: Invicta BOHEMICA, s.r.o. I z tabulky je vidět, že terciální sféra představuje u mnoha dodavatelů tepla velmi významnou zákaznickou skupinu. Navíc stejně tak zranitelnou jako bytový sektor – doposud vždy spoléhala na dodávky z centrálního zásobování a není připravena ( co je důležitější – často ani ekonomicky schopna) problém případných výpadků urychleně vyřešit. Vedle dopadů na teplárenský trh bude mít nedostupnost HU dopad i na trh s elektřinou, a to v obou jeho částech, tj. jak pro trh se silovou elektřinou, tak zejména pro trh s elektřinou regulační a trh s regulačním výkonem. Byť oproti situaci na trhu s teplem je tento dopad z celkového hlediska méně významný. Opět je vidět dominantní vliv roku 2013 a pokračující nárůst nevyrobené elektřiny v letech 2016 a 2021. Vzhledem k tomu, že se jedná o plošně výrobce napojené do DS regionálních distributorů, došlo by velmi pravděpodobně k růstu nestability elektrizační soustavy, což je s ohledem na nárůst inherentně nestabilních zdrojů (VtE a FVE) významné riziko. Nezanedbatelný objem také tvoří elektřina regulační, která bude chybět zejména v době dramatického nástupu zmíněných nestabilních zdrojů a zvýšené poptávky po regulačních výkonech. Tabulka č. 20: Předpokládané množství nevyrobené elektřiny u významných zdrojů (mimo ČEZ, a.s. a Energetika SUAS) v GWh/r

S R Σ

2011 21,0 0 21,0

2012 451 100 551

2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 Celkem 4166 4166 4172 6265 6265 6362 6362 6362 7125 51 717 420 420 420 820 820 820 820 820 900 6 360 4 586 4 586 4 592 7 085 7 085 7 182 7 182 7 182 8 025 58 077

S= silová elektřina R= regulační elektřina

Zdroj: Invicta BOHEMICA, s.r.o.

63

Velmi málo diskutovaný je také dopad na výrobní aktivity a průmysl v ČR, který využívá pro svoji produkci technologickou páru. V tabulce č. 21 jsou provedeny odhady dopadu ukončení dodávek technologické páry na českou výrobní sféru. Tabulka č. 21: Předpokládané množství nedodaného technologického tepla v TJ/r do průmyslových podniků a očekávané dopady na zaměstnanost v regionech (pouze pro sektor (1))

T Z S

2011 240 2000 2

2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 Celkem 2290 20050 20050 20550 24700 24700 24950 24950 24950 26670 213600 7180 20740 20740 21240 28820 28820 28890 28890 28890 55690 55690 4 11 11 12 18 18 19 19 19 23 23

T= množství nevyrobeného technologického tepla v TJ/rok, Z= dopady do zaměstnanosti v regionu v závislosti na ukončení dodávek technologického tepla elektřiny do průmyslových podniků, S = počet subjektů, který zpracoval výše uvedené charakteristiky; pozn.: Parametr S nebyl zpracován všemi analyzovanými subjekty, nejedná se tedy o kompletní údaj.

Na celou problematiku se lze podívat ještě z opačného pohledu – tj. z pohledu dodávek jednotlivých těžebních společností do sektoru nejvýznamnějších tepláren (sektor výše označovaný jako sektor (1)). Tabulka č. 22: Celková současná spotřeba HU všech detailně analyzovaných subjektů (1) dle jednotlivých těžebních společností a předpokládaná bilanční potřeba v letech 2013, 2016 a 2021 v tis. tun/r Počet subjektů

1 2 3 Σ

22 17 8 35

Současné spalované množství v tis. tun/r 3 870,2 2 220,0 4 852,0 10 942,0

2013 2016 Plán v tis. tun/r Plán v tis. tun/r

4 740,0 2 130,0 5 013,0 35 649,0

2021 Plán v tis. tun/r

4 668,0 1 994,0 5003,0 34 995,0

3 768,0 1 994,0 4993,0 53 775,0

Celkem Plán v tis. tun/r (2011-2021) 47 064, 0 2 242,0 55 013,0 124 419,0

Vysvětlivky: 1 = Severočeské doly, a.s.; 2 = Sokolovská uhelná, a.s.; 3 = Czech Coal Group

Zdroj: Invicta BOHEMICA, s.r.o. Pozn. 1: Některé subjekty využívají HU od více těžebních společností Pozn. 2: Mírně vyšší součet oproti celkové bilanci je způsoben faktem využití polského HU u dvou subjektů jako doplňujícího paliva Pozn. 3: 2013 – jedná se o součet let 2011 - 2013 Pozn. 4: 2016 – jedná se o součet let 2014 - 2016 Pozn. 5: 2021 – jedná se o součet let 2017 – 2021 Z uvedeného srovnání lze vyvodit několik závěrů. Přestože počet odběratelů je nejvyšší u SD, a.s. není její dodávka dominantní z hlediska množství HU. Značně vysoký je i počet odběratelů SU, a.s., byť v některých případech jde pouze o doplňkové dodávky vedle hlavního dodavatele. Plánovaná potřeba HU od SUAS je však pro sledované období pouze na méně než poloviční úrovni než je tomu u dvou zbývajících společností. Z uvedené tabulky lze proto vyvozovat řadu dalších souvislostí týkajících se problémů dodávek HU pro další období – viz podrobněji dále.

64

Tabulka č. 23 charakterizuje zastoupení dodávek podle rozsahů výhřevnosti HU od jednotlivých těžebních společností. Tento údaj je velmi zásadní vzhledem k problematice řešené ve studii - tzn. zda, popř. jak investičně náročný, by byl možný přechod na nízko výhřevné uhlí s vyšší sirnatostí. Z uvedeného je patrné, že nejvíce je z hlediska užití v sektoru velkých tepláren zastoupeno HU o výhřevnosti 12-15 MJ/kg a 15-18 MJ/kg. Uhlí s výhřevností pod 12 MJ/kg spaluje pouze jeden jediný zdroj, který navíc dlouhodobý kontrakt v současné době má. Tabulka č. 23: Charakteristika výhřevnosti HU dodávaného teplárenským subjektům Počet analyz. subjektů 1 2 3 Σ

22 17 8 35

Současné dodané množství v tis. tun/rok 3 870,2 2 220,0 4 852,0 10 942,0

Výhřevnost nad 18,0 MJ/kg

Výhřevnost 15,0-18,0 MJ/kg

Výhřevnost 12,0-15,0 MJ/kg

Výhřevnost pod 12,0 MJ/kg

2 0 2 4

16 0 4 20

3 17 3 23

1 0 0 1

Vysvětlivky: 1 = Severočeské doly, a.s.; 2 = Sokolovská uhelná, a.s.; 3 = Czech Coal Group

Zdroj: Invicta BOHEMICA, s.r.o. Pozn. 1: Některé subjekty odebírají HU od více těžebních společností Ze všech již předvedených údajů je patrné, že počítat s uhlím od SU, a.s. a SD, a.s. je pro většinu tepláren nemožné, neboť jejich vlastníci budou potřebovat toto uhlí v první řadě pro své vlastní zdroje.

Odbočka: Problematická místa potenciálního využití HU s nižší výhřevností Pokud se mluví o možnosti využití uhlí s nižší výhřevností a vyšší sirnatostí, pak se nejčastěji jedná o HU pocházející z dolů, které by bylo možné označit i za lignitové – tedy za HU s výhřevností 9-11 MJ/kg a vyšší sirnatostí. Často se uvádí jako zdroj tohoto typu uhlí Mibrag, ale není to jediná možná alternativa. Jinou (v této studii již diskutovanou možností) je např. uhlí z lomu Vršany. Nicméně celý problém případného přechodu na nízko výhřevné uhlí má významný ekonomický aspekt. Celá stávající technologie existujících tepláren je až na výjimky postavena právě na spalování HU s výrazně vyšší výhřevností a vyžadovala by tak poměrně vysoké investice a úpravy stávajícího stavu. Výše investic při úpravách by se pohybovala u velkých zdrojů v řádech stovek milionů až miliard Kč. Nejvyšší investice by dosahovaly hranice 3 miliardy Kč. Je však nutno konstatovat, že řada subjektů o jakékoli investici takovéhoto typu neuvažuje, neboť neexistuje v tuto chvíli žádná garance, že by toto nízkovýhřevné a vysoce sirnaté uhlí získaly na dobu životnosti zdroje. Dalším podstatným faktorem je skutečnost, že investice je ve většině případů nenávratná, neboť dodatečné náklady na investice nelze promítnout do cen elektřiny a jen omezeně je lze promítnout do cen tepla. Kromě ekonomických důvodů jsou zde navíc i problémy provozní. Některé společnosti uvádějí, že nízko výhřevné HU v minulosti spalovaly, avšak způsobovalo jim obrovské problémy – pulsování až zhasnutí kotlů, tvorbu nálepů ve spalovací komoře, které vyvolávaly nutnost odstavování zdrojů a čištění spalovací komory, a řadu dalších problémů jako např. obrušování trubek přehříváků, atd. Samostatnou kapitolou je také stává kapacita skládky při vynuceném přechodu na méně výhřevné palivo. Třetina analyzovaných společností uvádí, že by byla kapacita skládky nedostačující. Snížení 65

výhřevnosti by tak znamenalo zkrácení disponibility zdroje v případě přerušení dodávek HU, což by byl problém zejména v zimních měsících. Navíc změna velikosti skládky uhlí vyvolává nutnost nového stavebního řízení, procesu EIA a dalších časově náročných kroků… V některých případech vyvolá potřeba skládky další nezanedbatelné investice. Dalším aspektem je růst nákladů na přepravu paliva a také samotných objemů této přepravy. Ke změně paliva by u řady společností byla nutná také změna integrovaného povolení, které je časově náročné a ještě s nejistým výsledkem v řetězci: projekt na změnu – vyjádření výrobce kotle – žádost o povolení paliv – zkoušky – palivová zkouška – vyhodnocení – případná změna integrovaného povolení. Ochota vlastníků investovat do přestavby zdroje na HU s nižší výhřevností je tak velmi limitovaná, zejména z ekonomických důvodů. U těch, kteří by byli ochotni investovat, je tato ochota podmiňována splněním zásadních podmínek: zejména jistotě dlouhodobé dodávky uhlí, za přiměřeně známých parametrů, přibližné odhadnutelnosti ceny a také odhadnutelnosti vývoje další legislativy. Jakákoli investice do záměny paliva znamená zvýšení fixních nákladů a také variabilních nákladů (např. díky provozním nákladům odsíření) bez odpovídajícího zvýšení výnosů. Nedojde totiž k nárůstu dodávek produktů a s ohledem na tržní limity cen není možné zvýšené náklady promítnout plně do cen. Proto se bude jednat v řadě případů o investici nenávratnou, kterou žádný soukromý vlastník neudělá. Pro financování by navíc muselo být využito převážně cizích zdrojů – bankovních úvěrů nebo dluhopisů. Za daných ekonomických parametrů je ochota bank poskytnout úvěr na projekt zmíněných charakteristik velmi malá. Naprostá většina subjektů, kterým končí v nejbližších letech kontrakty na HU, uvádí, že toto uhlí není schopna bez významných investic spalovat. Ve dvou případech je uváděno možné spalování na jednom ze stávajících kotlů. Jeden – téměř nejmenší subjekt – uvádí, že by toto uhlí spalovat mohl bez investic. Jeden subjekt uvádí, že možná, avšak bez další specifikace. Jinými slovy, mezi velkými teplárnami se nachází pouze jeden subjekt, který toto uhlí může bez problémů spalovat a žádné investice by vynakládat nemusel. Tento subjekt však paradoxně dlouhodobý kontrakt na HU má, a tak se ho problém v této době netýká. Dále jeden velký subjekt uvádí schopnost spalování HU o výhřevnosti 9-11 MJ/kg, avšak s nutností realizace odsíření do 1. 1. 2016, což je již na hranici proveditelnosti. I tento subjekt však dlouhodobý kontrakt má, a není proto součástí bilance chybějícího HU. Vezmeme-li tedy v úvahu pouze striktně zdroje bez dlouhodobého kontraktu, je schopnost spalování tohoto HU bez provedení investic možná v tuto chvíli pouze na několika málo kotlích v celém teplárenství ČR.

66

Zemní plyn Druhým nejvýznamnějším palivovým zdrojem v českém plynárenství je zemní plyn – a to jak na úrovni centralizovaného tak i decentralizovaného vytápění. Vzájemný vztah ZP a HU v oblasti teplárenství byl již diskutován výše. V souvislosti s predikovaným snížením těžby HU a jeho nedostatkem pro teplárenský sektor jsou diskutovány otázky, zda by zemní plyn mohl být použit jako jeho palivová náhrada, případně za jakých podmínek a s jakými důsledky. Tabulka 24 shrnuje přepočtené spotřeby zemního plynu pro tepelné zdroje spalující HU s výrobou tepla vyšší než 30 000 GJ/rok. Celkem byla přepočítána roční spotřeba HU v 98 zdrojích a odpovídající roční spotřeba zemního plynu činí cca 5 480 mil.m3/rok. Obrázek 25 ukazuje, že zhruba 85 % spotřeby zemního plynu jde na vrub tepelných zdrojů s předpokládanou roční spotřebou vyšší než 100 mil. m3/rok. Jedná se o prvních 13 tepláren, které uvádí tabulka 24. V tabulce je zachycena 100% náhrada HU zemním plynem. Jedná se tedy o maximální variantu náhrady. V příloze jsou u velkých zdrojů zpracovány variantně různé podíly náhrady HU zemním plynem. Tabulka 24: Přepočtené spotřeby zemního plynu Zdroj tepelné energie Elektrárna Opatovice United Energy a.s. (teplárna Komořany) Energotrans a.s. (elektrárna MĚLNÍK I) Alpiq Generation, s.r.o (elektrárna Kladno) CHEMOPETROL, a.s. (teplárna T 700) Teplárna Ústí nad Labem, a.s. CHEMOPETROL, a.s. (teplárna T 200) Plzeňská teplárenská a.s. (centrální zdroj tepla) Teplárna Otrokovice (teplárna, výtopna) Teplárna České Budějovice, a. s. (Novohradská ulice) Dalkia Morava a.s (teplárna Olomouc) MORAVSKÉ TEPLÁRNY, a.s. (teplárna Zlín) AES Bohemia spol. s r. o. (Planá nad Lužnicí) MONDI Štětí, a.s. JUDr.T.Pelikán, SKP Příbramské teplárenské a.s. – CZT Teplárna Strakonice, a.s. Lovochemie, a.s. Cinergetika Ústí nad Labem ACTHERM, spol. s r.o., o. z. Chomutov, teplárna Teplárna Tábor, a.s. United Energy a.s. Výtopna Proboštov ŽĎAS, a.s. – kotelna Ostrovská teplárenská, a.s., provoz teplárna Ostrov SYNTHESIA - odbor Energetika Teplárna Písek Momentiv SOKOLOV, a.s. Velvete a.s., závodní teplárna

mil.m3/rok 964,3 766,2 607,6 559,2 501,7 300,6 209,0 202,4 142,6 122,4 109,5 103,3 100,3 90,0 79,3 61,4 60,7 54,7 50,3 47,4 27,3 25,2 23,6 19,2 17,6 15,9 12,9 67

United Energy a.s., Výtopna Litoměřice - Kocanda Papírny Bělá a. s. HELIOR CZ, a.s. – TEVEX Františkolázeňská výtopna, s.r.o. THERMOSERVIS spo. s r.o. – Nymburk Moning - Elitex, a.s. Zásobování teplem Vsetín a.s. - uhelná výtopna Jasenice JITEX Písek, a.s., hlavní závod Písek ZVVZ a.s. Milevsko Teplo Bruntál a.s. centrální výtopna Dolní Teplo Bruntál a.s. centrální výtopna Dolní CENERGY,s.r.o. Teplárna Loučovice SLEZAN, Frýdek-Místek a.s. - závod 03 Zásobování teplem Vsetín a.s. - Jasenice United Energy a.s. Výtopna Hradčany Lihovar Kojetín a.s MO ČR-Voj. ubytovací a stavební správa Brno-centrální kotel TYLEX LETOVICE a.s. TRANSTEPLO Kdyně s.r.o. - kotelna Nádražní Cukrovar Vrbátky a.s. PAPOS v.o.s. Litovelská cukrovarna a.s. Letecké závody a.s. – kotelna Chlumčanské keramické závody, a.s. SVA HOLÝŠOV a.s. ESAB VAMBERK, s.r.o. KAROSA a.s. Lakovna Vysoké Mýto ČKD Kutná Hora, a.s. Procházka spol. s. r.o. SPRÁVA DOMU MĚSTA KAPLICE - městská výtopna CUKROVAR VRDY, s.r.o. Talorm a.s. – Severovýchod Strojírna Rokycany spol. s r.o. Správa voj. bytového fondu Praha-kotelna EČZ 5/547/07 Vulkan, akciová společnost TEPELNÉ HOSPODÁŘSTVÍ Rychnov n/K,s.r.o. - Výtopna Draha Tusculum a.s. ZEVETA Bojkovice, a.s. První brněnská strojírna Velká Bíteš, a.s. TON - ENERGO a.s. teplárna Bystřice pod Hostýnem D - TECHNIK a.s. – kotelna ECOINVEST PŘÍBRAM s.r.o., provozovna lom BYTÍZ - kotelna Lobkowiczký pivovar Vysoký Chlumec s.r.o. Cukrovar České Meziříčí ŠROUBÁRNA LIBČICE spol. s r. o.

12,3 10,5 9,6 8,7 7,7 6,8 6,5 6,2 6,1 6,0 6,0 5,6 5,4 4,3 4,1 4,1 3,9 3,8 3,7 3,3 3,3 3,2 3,2 3,1 3,1 3,0 2,9 2,8 2,8 2,6 2,5 2,3 2,3 2,2 2,1 1,9 1,8 1,8 1,8 1,7 1,7 1,6 1,6 1,5 1,5 68

BEST, s.r.o. Benešov Aktiva a.s. TEPLOFLUID s.r.o. SPRÁVA Voj. BYTOVÉHO FONDU,PRAHA - Výtopna SVBF STAVUS, a.s. Příbram – kotelna GOLEM, s.r.o. Velké Hamry PS 0623 Letecká kasárna Prostějov MO ČR-VUSS PARDUBICE-CENTRÁLNÍ KOTELNA Týniště n/O Sokolovské strojírny a.s. divize Cheb České dráhy a.s., depo vojenských vozidel P.O. BOX 15 Ing. Miroslav Řezka – Teplárna BEFACOAL s.r.o. Žatecká teplárenská a.s. - Výtopna Perč České Dráhy a.s. DOP, o.z. DKV Plzeň, prov. jednotka Cheb Centrální kotelna Žatec GERL TEXTILNÍ ÚPRAVNA A BAREVNA spol. s r.o. D - TECHNIK a.s. - kotelna SLEZAN, Frýdek-Místek a.s. - závod 02 Plzeňská teplárenská a.s. - výtopna Doubravka OPATHERM a.s. Opava - kotelna Kylešovice SPH -Služby, s.r.o. - kotelna Plzeňská teplárenská a.s. - výtopna Doubravka Plzeňská energetika a.s. Celkem Zdroj: RWE Plynoprojekt

1,4 1,3 1,3 1,2 1,2 1,2 1,1 1,1 1,1 1,0 0,9 0,9 0,9 0,9 0,8 0,7 0,7 0,6 0,4 0,3 0,3 0,2 0,2 5 479,2

Obrázek 25: Struktura spotřeby zemního plynu podle velikosti ročního odběru

1.90% 0.10%

1.50%

1.60% 2.30% 7.20%

< 1 mil m3/rok 1 - 5 mil m3/rok 5 - 10 mil m3/rok

23.50% 61.90%

10 - 20 mil m3/rok 20 - 50 mil m3/rok 50 - 100 mil m3/rok 100 - 500 mil m3/rok >500 mil m3/rok

Zdroj: RWE Plynoprojekt

69

Otázka přestavby zdrojů otevírá několik zásadních otázek: • • • • • • •

zda je k dispozici dodatečné množství ZP na světovém trhu i v dlouhodobém výhledu; zda jej lze dopravit do ČR; zda jej rozvést v rámci ČR na místa spotřeby (tj. dostupnost plynovodů, kapacita regulačních stanic, problémy připojení zdroje na zemní plyn); zda se jedná o ekonomicky smysluplné řešení (technické a ekonomické problémy při přestavbě zdroje a návratnost investice); jaké je časové hledisko přestavby zdroje; jaké jsou legislativní problémy spojené s přestavbou a jaké má přestavba důsledky environmentální.

Dostupnost zemního plynu ve světovém měřítku a možnost dopravy do ČR Potřeba dodatečného množství ZP by v případě plné substituce činila cca 5,5 mld. m3. Oproti současnosti by se jednalo o nárůst spotřeby ZP v ČR o více než 50 %. Z hlediska dostupnosti ZP na světovém trhu a kapacit možnosti přepravy do ČR se nejedná o velký problém. Světový trh se ZP prožívá období, kdy je díky technologickým změnám přebytek ZP a boří se základní rovnice minulosti – tj. nutnost existence dlouhodobých kontraktů a závislost na jediném zdroji ZP. V současné době naopak společnosti, které vlastní dlouhodobé kontrakty s cenou navázanou na vývoj cen ropných derivátů, jsou v konkurenční nevýhodě oproti společnostem operujícím na spotovém trhu. Tyto nové trendy na trhu se ZP mají charakter dlouhodobých změn měnící celou strukturu dodávek a podobu odvětví. Ovšem tento globální dostatek a možnosti dopravy na hranice ČR jsou pouze nutnou podmínkou – nikoliv podmínkou postačující.

Dostupnost zemního plynu v rámci ČR Pro posouzení dostupnosti zemního plynu pro jednotlivé zdroje bylo nutno v prvním kroku posoudit kapacitu potřebnou pro jeho provoz. Pro daný účel jsme definovali tzv. „load factor“ neboli „LF“ v závislosti na velikosti zdroje. Použité „LF“ pro dané intervaly výroby tepelné energie uvádí tabulka 25. Tabulka 25: Použité „LF“ Roční produkce tepla mil.GJ/rok dolní horní mez mez 15

>15

"LF" hod/rok 7 000

10 15 6 000 5 10 5 000 1 5 4 000 0,5 1 3 000 0,1 0,5 2 500 >0,1 0,1 2 300 Zdroj: RWE Plynoprojekt

70

Kapacitním propočtům byly podrobeny zdroje tepelné energie s přepočtenou roční spotřebou ZP nad 3 mil.m3/rok, situované v oblastech zásobovaných prostřednictvím DSOs ze skupiny RWE. Řešena nebyla oblast zásobovaná zemním plynem prostřednictvím DS společností ze skupiny E.ON (s ohledem na to, že se jedná de facto pouze o jižní Čechy a Prahu, pak je situace z oblastí zásobovaných DSOs ze skupiny RWE dobrou aproximací celkových dat). Pomocí programu Simone bylo modelováno připojení 42 zdrojů tepelné energie o celkové hodinové spotřebě 640 000 m3/hod. Společně s předpokládanými spotřebami zemního ZP uvádí tyto zdroje tabulka 26. Současně s propočtem kapacit sítí DSO byly prověřeny i kapacitní možnosti sítě TSO. Potřebné úpravy předávacích stanic jsou zmíněny dále v textu. Tabulka 26: Hodinové spotřeby uvažovaných zdrojů tepla (ZT) Zdroj tepelné energie ELEKTRÁRNA OPATOVICE I United Energy a.s. - Teplárna Komořany Energotrans a.s. - Elektrárna MĚLNÍK I Plzeňská teplárenská - Centrální zdroj tepla CHEMOPETROL, a.s. - Teplárna T 200 Teplárna Otrokovice - Teplárna,Výtopna MONDI Štětí, a.s ECK Generation, s.r.o ELEKTRÁRNA KLADNO Teplárna Ústí nad Labem, a.s. Dalkia Morava a.s Teplárna Olomouc MORAVSKÉ TEPLÁRNY, a.s. teplárna Zlín Cinergetika Ústí nad Labem ACTHERM, spol. s r.o., o. z. Chomutov, teplárna JUDr.T.Pelikán,SKP Příbr. teplár. a.s. – CZT ŽĎAS, a.s. – kotelna SYNTHESIA - odbor Energetika Momentiv SOKOLOV, a.s. United Energy a.s. Výtopna Proboštov Lovochemie, a.s. Ostrovská teplárenská, a.s., provoz teplárna Ostrov Velvete a.s., závodní teplárna United Energy a.s. Výtopna Litoměřice – Kocanda HELIOR CZ, a.s. – TEVEX THERMOSERVIS spo. s r.o. – Nymburk Teplo Bruntál a.s. centrální výtopna Dolní Papírny Bělá a. s. SLEZAN, Frýdek-Místek a.s. - závod 03 Františkolázeňská výtopna, s.r.o. Zásobování teplem Vsetín a.s. - uhelná výtopna Jasenice United Energy a.s. Výtopna Hradčany Lihovar Kojetín a.s TYLEX LETOVICE a.s. TRANSTEPLO Kdyně s.r.o. - kotelna Nádražní Moning - Elitex, a.s. Cukrovar Vrbátky a.s. PAPOS v.o.s.

Spotřeba (m3/hod) 128 500 109 500 86 800 38 400 37 600 31 100 22 500 20 400 19 800 16 600 14 100 13 700 12 600 10 800 8 400 6 400 6400 5 800 5 400 5 300 5 200 5 000 3 800 3 100 2 400 2 300 2 200 2 100 2 000 1 600 1 600 1 500 1 500 1 300 1 300 900 71

TON - ENERGO a.s. teplárna Bystřice pod Hostýnem Žatecká teplárenská a.s. - Výtopna Perč SLEZAN, Frýdek-Místek a.s. - závod 02 OPATHERM a.s. Opava - kotelna Kylešovice Plzeňská teplárenská a.s. - výtopna Doubravka Plzeňská energetika a.s. Celkem Zdroj: RWE Plynoprojekt

800 400 300 150 80 70 640 000

Simulacemi bylo zjištěno, že z hlediska kapacity sítě VTL je možné, s níže popsanými úpravami potrubní sítě, připojit k síti zdroje uvedené v tabulce 26. Dále jsou rozebrány některé vybrané zdroje vzhledem k možnosti jejich transformace na zemní plyn. Elektrárna Opatovice: Požadovaná spotřeba činí 128 500 Nm3/h. Zdroj se nachází v blízkosti PRS Černá za Bory. Za současné situace bez připojeného zdroje je maximální denní průtok PRS Černá za Bory 140 000 Nm3/h. Kapacita této PRS je 200 000 Nm3/h. Při simulaci s připojeným zdrojem byl potřebný průtok touto PRS asi 240 000 Nm3/h. Bylo by tedy nutné navýšit maximální hodinovou kapacitu PRS Černá za Bory na 300 000 Nm3/h. Objekt je vzdálen cca 400 m od VTL sítě. Teplárna Komořany (hodinová spotřeba 109 500 Nm3/h) a Chemopetrol Litvínov (37 600 Nm3/h): Jedná se o dva zdroje ležící na 4 MPa větvi zásobované PRS Bylany. Za současných podmínek lze z těchto dvou ZT připojit pouze jeden, a to ještě za využití akumulační kapacity plynovodu. Spotřeba této části sítě je vyšší než kapacita PRS Bylany a v době plného výkonu (maximálního průtoku) PRS klesá výrazně tlak za touto PRS. Při zapojení obou objektů je maximální denní odběr této větve 270 000 Nm3/h (bez nich 32 000 Nm3/h), přičemž maximální kapacita RS Bylany pro tuto větev je 150 000 Nm3/h. Oba zdroje je možno zapojit při posílení kapacity PRS Bylany pro 4 MPa větev ze současných 150 000 Nm3/h na 300 000 Nm3/h. Navíc ke zdroji Teplárna Komořany je třeba nahradit 270 metrový potrubní úsek s vnitřním průměrem (DN) 100 potrubím DN 300. Objekt Teplárny Komořany je vzdálen cca 450 m od VTL sítě, objekt Chemopetrol Litvínov je v bezprostřední vzdálenosti od VTL sítě. Elektrárna Mělník: Jedná se o objekt je v blízkosti VTL sítě, ale pro požadovanou spotřebu tohoto zdroje 86 800 Nm3/h nestačí současná kapacita asi 20 km potrubí DN150. Je možné připojit zdroj k PRS Dobříň vzdálené cca 7 km po silnici (nutno vyprojektovat a postavit plynovod), nebo nahradit současný 20 km potrubní úsek DN 150 za DN 500, což nelze doporučit vzhledem k velkému poklesu tlaku v potrubí před zmíněnou odbočkou. Pokles tlaku v důsledku připojení ZT Mělník je cca 460 kPa (bez ZT 21 560 kPa, se ZT 1 695kPa). Další možností je připojení k VVTL síti v místě tlakového uzávěru Hněvice. Bylo by nutné vyprojektovat a postavit cca 5 km plynovodu a PRS. Plzeňská teplárenská: VTL je v těsné blízkosti objektu, ale současná kapacita 400 m dlouhého potrubního úseku nestačí pro požadovanou spotřebu ZT 38 400 Nm3/h a bylo by třeba nahradit toto potrubí o DN 150 za DN 250. Teplárna Otrokovice: Současná kapacita 1 000 m dlouhého potrubního úseku nestačí pro požadovanou spotřebu ZT 31 100 Nm3/h a bylo by třeba nahradit toto potrubí o DN 100 za DN 200.

72

Alpiq Generation elektrárna Kladno: VTL leží v těsné blízkosti objektu, ale současná kapacita 4000 m dlouhého potrubního úseku nestačí pro požadovanou spotřebu ZP 20 400 Nm3/h a bylo by třeba nahradit toto potrubí o DN 300 za DN 400. Teplárna Ústí nad Labem: VTL je v těsné blízkosti objektu, ale současná kapacita 450 m dlouhého potrubního úseku nestačí pro požadovanou spotřebu ZP 19 800 Nm3/h a bylo by třeba nahradit toto potrubí o DN 100 za DN 250. Cinergetika Ústí n. Labem (požadovaná spotřeba 13 700 Nm3/h), Lovochemie Lovosice (požadovaná spotřeba 5 400 Nm3/h), a United Energy a.s. Výtopna Litoměřice – Kocanda (požadovaná spotřeba 5 000 Nm3/h), se nacházejí vzájemně relativně blízko v Severních Čechách. Nacházejí se v části sítě provozované na 2,3 MPa, která je zásobená z PRS Siřejovice, PRS Bylany, RS Jablonec a RS Žibřidice. Nejblíže těmto objektům se nachází PRS Siřejovice. V případě navýšení odběru ZP v důsledku zvýšení spotřeby těchto objektů se stane maximální průtoková kapacita PRS Siřejovice (80 000 Nm3/h) nedostatečná a část dne pracuje tato PRS naplno, což nestačí k pokrytí spotřeby v tomto potrubním úseku. Plyn je za této situace k těmto ZT dopravován z PRS Dobříň přes RS Žibřidice. Vzdálenost, kterou musí plyn urazit, než doteče k ZT, se tak několikanásobně zvýší. Bylo by nutné zvýšit průtokovou hodinovou kapacitu PRS Siřejovice na 150 000 Nm3/h, která již dostačuje (při posílení kapacity prochází PRS 97 000 Nm3/h). Vyřešila by se tím i kapacita RS Jablonec, která při připojení zdrojů také část dne pracuje na plný výkon. Po zvýšení výkonu PRS Siřejovice by již RS Jablonec pracoval v mezích. Zároveň by bylo ke zvážení zvýšení kapacity RS Žibřidice ze současných 80 000 Nm3/h na 150 000 Nm3/h, protože i po zvýšení kapacity PRS Siřejovice pracuje část dne tato RS na plný výkon. Je ke zvážení připojení zdroje Mondi Štětí (22 500 Nm3/h) k VVTL síti (třeba vyprojektovat a postavit 2 km úsek plynovodu přes řeku) k ulehčení provozu VTL 4 Mpa . Na tomto potrubním úseku dochází v důsledku připojení ZT k poklesu tlaku v blízkosti RS Jablonec. Pokles tlaku není tak výrazný, aby ohrozil práci této RS (výstupní tlak RS Jablonec dosahuje 2300 kPa, pokles tlaku před RS při plánovaném zapojení ZT z původních 3 090 kPa na 2 750 kPa, respektive při zapojení ZT do VTL vyjímaje Mondi Štětí na 2 820 kPa).

73

Další zdroje: • • • • • • • • • • • • • •

ZT Dalkia Morava a.s Teplárna Olomouc je vzdálen cca 1 500 m od VTL sítě. ZT Synthesia je vzdálen cca 700 m od VTL sítě. ZT Ostrovská teplárenská je vzdálen cca 500 m od VTL sítě. ZT Velvete, závodní teplárna je vzdálen cca 250 m od VTL sítě. ZT Helior, a.s. Tevex je vzdálen cca 1 000 m od VTL sítě. ZT Thermoservis - Nymburk je vzdálen cca 1 500 m od VTL sítě. ZT Teplo Bruntál, výtopna Dolní je vzdálen cca 1 000 m od VTL sítě. ZT SLEZAN, Frýdek-Místek a.s. - závod 03 je vzdálen cca 1 000 m od VTL sítě. ZT United Energy a.s. Výtopna Hradčany je vzdálen cca 1 800 m od VTL sítě. ZT TYLEX LETOVICE a.s. je vzdálen cca 1 000 m od VTL sítě. ZT TRANSTEPLO Kdyně s.r.o. - kotelna Nádražní je vzdálen cca 500 m od VTL sítě. ZT Cukrovar Vrbátky a.s. je vzdálen cca 800 m od VTL sítě. ZT PAPOS v.o.s. je vzdálen cca 1 300 m od VTL sítě. ZT OPATHERM a.s. Opava - kotelna Kylešovice je vzdálen cca 1 000 m od VTL sítě.

Ostatní ZT je možné připojit bez výraznějších úprav sítě. Potřebné stavební úpravy potrubí shrnuje tabulka 27. Tabulka 27: Potřebné úpravy stávajícího a výstavba nových plynovodů

Firma Energotrans a.s. - Elektrárna MĚLNÍK I Zásobování teplem Vsetín a.s. - uhelná výtopna Jasenice MONDI Štětí, a.s Plzeňská Energetika a.s. United Energy a.s. Výtopna Hradčany Dalkia Morava a.s Teplárna Olomouc THERMOSERVIS spo. s r.o. - Nymburk PAPOS v.o.s. Plzeňská teplárenská a.s. - výtopna Doubravka Teplo Bruntál a.s. centrální výtopna Dolní Teplárna Otrokovice Teplárna,Výtopna HELIOR CZ, a.s. – TEVEX SLEZAN, Frýdek-Místek a.s. - závod 03 TYLEX LETOVICE a.s. Cukrovar Vrbátky a.s. Žatecká teplárenská a.s. - Výtopna Perč OPATHERM a.s. Opava - kotelna Kylešovice

Potřebná výstavba (m) 5000

DN postaveného potrubí 500

3000

100

2000 2000 1800 1500 1500 1500

200 100 100 250 150 100

1500

100

1100

100

1000

300

1000 1000 1000 1000 1000

150 100 100 100 100

1000

100

Potřebná náhrada (m)

Původní DN

Nové DN

(nebo)20000

150

500

1000

100

200

74

SYNTHESIA - odbor Energetika Ostrovská teplárenská, a.s., provoz teplárna Ostrov TRANSTEPLO Kdyně s.r.o. - kotelna Nádražní United Energy a.s. - Teplárna Komořany ELEKTRÁRNA OPATOVICE I Velvete a.s., závodní teplárna Plzeňská teplárenská - Centrální zdroj tepla CHEMOPETROL, a.s. - Teplárna T 200 ECK Generation, s.r.o ELEKTRÁRNA KLADNO Teplárna Ústí nad Labem, a.s. MORAVSKÉ TEPLÁRNY,a.s. teplárna Zlín Cinergetika Ústí nad Labem ACTHERM, spol. s r.o., o. z. Chomutov, teplárna JUDr.T.Pelikán,SKP Příbr.teplár.a.s. – CZT ŽĎAS, a.s. – kotelna Momentiv SOKOLOV, a.s. United Energy a.s. Výtopna Proboštov Lovochemie, a.s. United Energy a.s. Výtopna Litoměřice – Kocanda Papírny Bělá a. s. Františkolázeňská výtopna, s.r.o. Lihovar Kojetín a.s Moning - Elitex, a.s. TON - ENERGO a.s. teplárna Bystřice pod Hostýnem SLEZAN, Frýdek-Místek a.s. - závod 02

700

150

500

150

500

100

450 400 300

500 600 150

270

100

300

400

150

250

0

4 000

300

400

0 0 0

430

100

250

730

100

300

0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

Pozn.: * Elektrárna Mělník – k výběru z dvou možností – buď stavba nového potrubí, nebo náhrada stávajícího

Pokud bychom tedy shrnuli dosavadní zjištění, pak v řadě případů existuje v blízkosti teplárenského zdroje středotlaký plynovod, jeho kapacita je však nedostatečná na předpokládané objemy v budoucnu potřebného zemního plynu v případě přestavby zdroje. V některých případech je v blízkosti vysokotlaký plynovod. Na druhou stranu je řada zdrojů, od kterých se plynovod nachází desítky km daleko – viz tabulka výše. I z časového hlediska není reálné, aby byl doveden ke zdroji v několika nejbližších letech. Důvodem ani není samotná stavební část, ale zejména část projekční a povolovací. Přivedení VTL do všech teoreticky potřebných míst by znamenalo značné investice do přechodů přes pozemní komunikace a železnice, dále pak přechod soukromých pozemků, obcházení ochranných pásem v zastavěných lokalitách a dostavbu další infrastruktury (nejkomplikovanějšími případy jsou zejména Strakonice, Třinec nebo Litvínov). Díky komplikovanosti a omezené definovatelnosti potřeb nelze náklady na úpravy plynovodní sítě dostatečně definovat a priori. Dalším zjištěním je fakt, že i pokud existuje vysokotlaký plynovod v blízkosti teplárny, pak je často 75

omezujícím faktorem nedostatečný výkon příslušných regulačních stanic pokrývající případné potřeby zdroje někdy jen v desítkách procent. Pro ZT na místech stávajících tepláren na HU tak z větší části neexistuje jistota připojení o požadovaném tlaku a objemu dopravovaného ZP. Jeho garance ze strany dodavatelů ZP a zejména provozovatelů DS je často nejasná a velmi mlhavá. Vedle vlastních investic do zdrojové části by tedy vznikly obrovské investice na připojení ZT k plynárenské soustavě, v řádech od desítek do stovek milionů korun. Minimálně určitou část těchto investic by musely nést postižené teplárny. Dále by to vyvolalo dodatečné investice na výstavbu nových regulačních stanic VTL/STL na redukci tlaku a měření spotřeby plynu. Až na výjimky se v případě přestavby objevuje další problém – pro nový zdroj se spotřebou stovek milionů m3 ZP neexistuje jistota, a už vůbec ne garance přidělení rezervovaných kapacit od jednotlivých DSOs. K výše řečenému lze dále dodat, že přechod na ZP by omezil dodávky technologické páry do průmyslových areálů, jež jsou z historických důvodů prováděny parními rozvody. To by vyvolalo investice v provozech, které z technologických důvodů páru potřebují a které by musely postavit parní vyvíječe. To by ale omezilo příjmy tepláren, které by přišly o odběratele - parní vyvíječe vytváření páru spalováním ZP. Přechod na zemní plyn by vyvolal v řadě případů také technologické změny ve stávajících rozvodech tepla, zejména náhradu parovodních rozvodů teplovodními, případně horkovodními z důvodů nutnosti snížení ztrát. S tím souvisí i fakt, že v případech změny teplonosného media bude nutná změna VS pára – voda na stanice voda – voda. Tyto VS však nejsou vždy v majetku tepláren, ale bývají i ve vlastnictví odběratelů, kteří by pak museli do změny investovat. Pro úplnost je nutné uvést, že v některých ZT se objevuje problém s nedostatkem prostoru v areálu stávajících tepláren a závodních energetik pro vybudování nových plynových kotlů, což situaci ještě více komplikuje.

Ekonomika přestavby teplárenského zdroje na ZP Pokud se mluví o přestavbě palivové základny z HU na ZP, pak je možné uvažovat tři varianty této změny: • • •

Úprava stávajících kotlů na využívání ZP (jedná se o levnou variantu, která je však technologicky možná pouze na velmi omezeném počtu); Výměna hnědouhelných kotlů za plynové (jednodušší varianta rekonstrukce, která ovšem v sobě obsahuje legislativní past – viz podrobně dále); Výstavba paroplynového cyklu (složitá varianta rekonstrukce zdroje).

Varianta úpravy stávajících uhelných parních kotlů na zemní plyn je technicky možná ve velmi omezeném počtu případů a vyžaduje investice v řádech desítek až stovek milionů Kč na zdroj. Platí také, že stávající fluidní kotle nelze přestavět na kotle na ZP. Varianta přestavby na paroplynový zdroj je ekonomicky náročnější, zpravidla vyžaduje investice 2-3 x vyšší než prostá výměna kotlů na HU za kotle na ZP. V jednotlivých klíčových položkách představuje tyto náklady (orientační hodnoty u největších zdrojů): • • • • •

spalinový kotel a turbína: nově plynové redukční stanice: nové plynové kotle: nové kouřovody, komín vyvedení výkonu + by-pass spalinového kotle

cca miliardy Kč, cca desítky milionů Kč cca stovky milionů Kč cca desítky stovky milionů Kč desítky – stovky milionů Kč 76

• • • •

úprava technologií strojovny přestavba stávajících HU tech. vybudování nových STL/VTL záložní plynové kotle

desítky – stovky milionů Kč cca desítky – stovky milionů Kč cca desítky milionů Kč cca stovky milionů Kč

Konkrétní hodnoty budou uvedeny v modelovém příkladu níže. Přestavba znamená také demolici a asanaci stávající HU technologie – kotle, odsíření, denitrifikace, uhelné trasy, skládky paliva atd. V případě, že by upravené uhelné kotle byly ponechány v soustavě jako doplňkový nebo záložní zdroj, dojde k významnému snížení účinnosti na hodnoty kolem 80 %. Pokud by měla být zachována ekonomická návratnost popsaných investic, pak u všech velkých zdrojů (35 největších teplárenských zdrojů na HU) by to znamenalo zvýšení cen tepla na úrovně kolem 11001200 Kč/GJ bez DPH. To jsou částky z hlediska teplárenského trhu zcela nemyslitelné. Díky nemožnosti zahrnout do cen tepla náklady prováděných investic je prakticky nemožné získat pro jejich provedení externí financování, což fakticky znamená, že tyto investice nemohou být provedeny. Pouze v případě několika málo středně velkých zdrojů ze sledované skupiny 35 největších teplárenských zdrojů na ZP by byla přestavba, či úprava HU kotlů na zemní plyn cenově přijatelná a způsobila by cenový růst tepla, který by ještě mohl být akceptovaný trhem – tzn., že ceny tepla by nepřekročily úroveň cca 700,- Kč/GJ v roce 2012 (viz podrobně dále v části o závěrných cenách systémů CZT).

Časové hledisko přestavby Vedle ekonomických a legislativních překážek je nutné brát v úvahu i časové hledisko. Dodávka a výstavba plynových parních kotlů o značné velikosti nahrazující stávající teplárenské zdroje na HU je v časovém horizontu let 2012-2013 zcela nereálná z důvodů dodavatelských lhůt v současnosti dostupných dodavatelů technologií. Nejdříve by takovéto výkony mohly být zajištěny kolem roku 2015-2016. Vždy je samozřejmě možné „přeskočit“ v řadě nabídkou vyšší ceny, ale to znamená vyšší investiční náklady. Obdobná situace je u plynových turbín se spalinovým kotlem. Ostatní potřebné změny v technologiích jako např. výstavba redukčních a regulačních plynových stanic, likvidace stávajících HU zařízení, úpravy strojoven, inženýring, ASŘ apod. by byly v horizontu 2012-2013 realizovatelné.

Legislativní dopady přestavby zdrojů Hlavním legislativním problémem je až paradoxní fakt, že přechod na ZP v nejjednodušší variantě prosté výměny hnědouhelných kotlů za plynové je sice cenově nejpřijatelnější, avšak je v rozporu se Zákonem č. 406/2000 Sb. (Zákon o hospodaření s energií). V případě prosté substituce paliva (a tím je rekonstrukce kotelního zdroje) nelze totiž splnit požadavky tohoto zákona a navazující vyhlášky č. 150/2001 Sb. v platném znění. Na rekonstruovaný zdroj se bude pohlížet jako na zdroj nový, u kterého je vyžadována vyšší účinnost celého cyklu výroby elektrické energie a tepla. Tuto účinnost nelze ve většině případů dosáhnout se stávajícími technologiemi na strojovně (tj. především turbíny), tedy té části, která by se v případě nejlevnější substituce neměnila. U nového zdroje také platí podle zákona o ovzduší přísnější emisní limity. Tyto legislativní překážky by vyvolaly další investice do technologie strojovny, které původní zdánlivou výhodnost přestavby zcela změní.

77

Modelový příklad přestavby hnědouhelné teplárny na ZP Základní charakteristika modelového teplárenského zdroje Teplo je dodáváno do více jak 40 000 domácností a dále do komerčních, podnikatelských, správních, školských a ostatních objektů. Teplárna svou dodávkou pokrývá všechny městské obvody. Dodávka tepla v horké vodě pro vytápění činí cca 2 500 000 GJ, dodávka tepla v technologické páře cca 850 000 GJ. V kombinované výrobě elektřiny a tepla teplárna vyrobí cca 580 GWh silové elektřiny. Dodávka elektřiny do distribuční sítě 110 kV včetně primární, sekundární a terciární regulace činila 470 GWh. Výrobu primární energie - přehřáté páry - zajišťuje jeden fluidní kotel a 2 granulační kotle. Jako špičkovací zdroj slouží 2 výtopenské horkovodní kotle. Celkový instalovaný výkon tepelných zdrojů činí 460 MWt, instalovaný výkon v elektřině činí 90 MWe. Základním palivem pro kotle je HU s průměrnou výhřevností cca 13,9 GJ/t. Doplňkovým palivem jsou DŠ a peletky. ZP slouží pouze jako palivo pro stabilizační hořáky. Pro zmíněnou výrobu tepla a elektřiny je nutné spotřebovat cca 550 tis. tun uhlí, 115 tis. tun biomasy a 725 tis. m3 ZP. Vzdálenost vysokotlakého páteřního rozvodu DN200 od odbočky pro teplárnu DN150 je do 0,4 km. Stávající výkon regulační stanice ZP by pokryl budoucí potřeby cca ze 35 %. Jedná se o reálný příklad existujícího teplárenského zdroje. Hlavní investice při změně paliva z HU na ZP V tabulce č. 28 jsou shrnuty hlavní nároky na investice při změně palivové základny z HU na ZP jako primárního paliva, při zachování technologických a zákaznických parametrů teplárenské soustavy za předpokladu, že stávající výroba energií z biomasy zůstane zachována. Tabulka č. 28: Přestavba zdroje kompletně na spalování zemního plynu – náhrada rok 2015 Reálná dostupnost do Druh investice roku 2015 1 ano úprava stávajících uhelných parních kotlů na ZP 2 ano likvidace roštových horkovodních kotlů 3 ne výstavba 2 plynových parních kotlů 4 ne instalace plynové turbíny se spalinovým kotlem 5 ano výstavba nové regulační stanice na ZP 6 ano vybudování nových STL rozvodů ZP v teplárně 7 ano vybudování nové VTL odbočky z páteřního rozvodu 8 ano likvidace/ přestavba nevyužívaných uhelných zařízení Celkem tis. Kč Zdroj: Invicta BOHEMICA, s.r.o.

Cena v tis. Kč bez DPH 50 000 15 000 300 000 2 240 000 3 000 2 000 15 000 70 000 2 695 000

Spotřeba zemního plynu pro KVET by se pohybovala při zachovaném objemu výroby ve výši cca 180 mil. m3 (jedná se tedy pouze o náhradu HU). Pokud bychom podle modelového (ale z hlediska dat reálného příkladu) odhadli náklady přestavby všech 25 největších tepláren spalujících HU, pak dojdeme k hodnotě 85 až 90 mld. Kč bez DPH, což je suma investičních nákladů potřebných ke zdrojové konverzi tepláren na využívání ZP místo HU. Navíc tato suma zahrnuje pouze úpravy na zdrojích – nikoliv náklady na významné investice do plynovodní sítě (kromě blízkých přeložek, posílení krátkých vedení a přestaveb příslušných regulačních stanic).

78

Biomasa Pokud je v souvislosti s teplárenstvím zmiňovaná biomasa, pak je vždy nutné zúžit její definici na vhodné, homogenní biopalivo – tedy ne na všechnu dostupnou biomasu nebo fytomasu. Pro teplárenské subjekty přichází v současné době v úvahu pouze dřevní štěpka (DŠ), peletky a brikety. Spalování slámy je možné pouze v některých menších provozech a rychle rostoucí dřeviny jsou zatím v Česku v plenkách. Piliny jsou využívány sektorem cihlářského průmyslu. Již prostý fakt, že je dřevní hmota využívána v teplárenství a elektroenergetice, poměrně významně zvýšil výrobcům cihel náklady. Ani využívání DŠ není zcela bez problémů. DŠ je využívána v sektoru dřevozpracujícího průmyslu (např. výroba dřevotřísek) a její masivní spalování a spoluspalování vyvolává surovinové problémy v tomto oboru. Otázka přestavby zdrojů na využívání biomasy otevírá několik zásadních otázek – v zásadě velmi podobných jako přestavba teplárenských zdrojů na ZP: • • • • • •

zda je k dispozici dodatečné množství biomasy na českém trhu i v dlouhodobém výhledu; jaké jsou svozové vzdálenosti biomasy v ČR; zda se jedná o ekonomicky smysluplné řešení (technické a ekonomické problémy při přestavbě zdroje a návratnost investice); jaké je časové hledisko přestavby zdroje a zda existují technologie pro náhradu HU dřevní štěpkou; jaké jsou legislativní problémy spojené s přestavbou a jaké má přestavba důsledky environmentální.

Dostupnost biomasy Ve studii Invicta BOHEMICA z října 2009 bylo posuzováno 84 tepláren a závodních elektráren z hlediska toho, zda využívají biomasu, jaké jsou realizované projekty na využití biomasy (v různé fázi realizace) a jaké jsou plánované investice do využívání biomasy v budoucnu. Zároveň bylo zkoumáno, jaké je smluvní zajištění biomasy pro jednotlivé projekty. Výsledná data jsou uvedena v tabulce č. 29. Tabulka č. 29: Hodnoty potřeby DŠ z října 2009 Typ společnosti

Současné spalované množství

Potřeba u projektů realizaci

Potřeba u projektů plán

Smluvně zajištěné množství

Velké a střední teplárny celkem

125 100

181 000

719 000

285 000

132 500

31 000

112 500

110 000

230 000

200 000

210 000

450 000

40 000

0

195 000

0

0

0

0 633 500

452 000 2 077 000

??? 637 500

Malé teplárny celkem Závodní energetiky Papírenské závodní energetiky Nové zdroje na zelené louce Teplárenské distribuční spol. Ostatní (ČEZ a.s.) Celkem

106 500 15 000 253 000 0 0 348 000 847 600

0

79

Pozn.: Smluvně zajištěné množství se týká pouze projektů v realizaci. U již spalovaného množství se vycházelo z předpokladu, že toto množství je z předchozích let nasmlouváno, neboť poptávka nepřekračovala výrazně nabídku.

Zdroj: Invicta BOHEMICA, s.r.o. V říjnu 2010 provedla Invicta BOHEMICA stejné šetření s tím, že okruh zkoumaných společností byl rozšířen na 89 tepláren a závodních elektráren. Výsledná data jsou uvedena v tabulce č. 30. Tabulka č. 30: Hodnoty potřeby DŠ z října 2010

Typ společnosti Velké a střední teplárny celkem Malé teplárny celkem Závodní energetiky Papírenské závodní energetiky Nové zdroje na zelené louce Teplárenské distribuční spol. Ostatní (ČEZ a.s.) Celkem

Současné spalované množství

Potřeba u projektů realizaci

Potřeba u projektů plán

Smluvně zajištěné množství

449 000

143 000

827 000

453 000

98 700 65 000

45 000 60 000

26 000 70 000

115 200 150 000

201 000

100 000

350 000

175 000

0

0

265 000

0

0

0

0

0

348 000 1 161 700

0 348 000

až 399 000 1 937 000

350 000 1 243 200

Pozn. Smluvně zajištěné množství zahrnuje v této tabulce také současně spalované objemy na původních zdrojích. Situace na trhu s DŠ se za jeden rok tak vyostřila, že někteří dodavatelé odmítají uzavírat dlouhodobé kontrakty, neboť tendry řady lesních společností budou nadále pouze jednoleté. Celkové dlouhodobě zajištěné množství tedy pokleslo.

Zdroj: Invicta BOHEMICA, s.r.o. Při porovnání stavu mezi roky 2009 a 2010 došlo na straně řady subjektů k přehodnocení původních investičních závěrů. Některé projekty byly zcela zastaveny, jiné byly zredukovány, nebo bylo zvoleno jiné palivo. Celkem došlo ke snížení potřeby DŠ u plánovaných zdrojů o téměř 0,5 mil. tun/rok. Některé projekty byly také díky snížené vstřícnosti bank k financování zpožděny. Naopak z důvodů končících kontraktů na HU se v několika případech objevily nové záměry na spoluspalování DŠ a HU s cílem zejména snížit potřebu HU. Tyto nové záměry znamenají nárůst bilanční potřeby o cca 350 tis. tun/rok. Během roku došlo ke zprovoznění několika významných projektů (např. nové zdroje Plzeňská teplárenská, Žatecká teplárenská, Dalkia Krnov, či spoluspalování v ECKG Kladno, Komterm, Energetika Jitex Písek), které způsobily zásadní úbytek další (na trhu ještě dostupné) dřevní biomasy. Ve skupině reálně provozovaných projektů tak došlo k nárůstu celkové potřebné bilanční sumy na cca 1 160 000 tun/rok a poklesla potřeba projektů v realizaci z cca 650 000 na 350 000 tun/rok. V současné chvíli nepřibyl žádný nový zdroj do stadia realizace (jedná se zejména o KA Contracting v Teplárně Náchod, Energetika EON Mydlovary, či Teplárnu Varnsdorf). Většina plánovaných projektů je nyní ve stadiu vyčkávání, jaká bude finální podoba novely Zákona o podpoře obnovitelných zdrojů a z toho plynoucí úroveň výkupních cen elektřiny. Důvodem je skutečnost, že velká část projektů je připravována ve formě čistého spalování dřevní biomasy s kombinovanou výrobou elektřiny a tepla. Při bližším pohledu na množství již spalované dřevní biomasy se ukazuje, že stávající spalované množství je převážně smluvně zajištěno a zároveň je smluvně zajištěno dopředu také několik projektů v realizaci u menších tepláren. Naopak platí, že projekty plánované fakticky žádné smluvní zajištění

80

dodávek, které by definovaly dlouhodobě cenu, kvalitu a termíny dodávky, nemají a je velmi obtížné je získat. Z hlediska charakteru zdrojů největší množství dřevní biomasy v plánovaných projektech připadá na velké teplárny, avšak plánované a zahájené investice u 3 subjektů v papírenském průmyslu by potřebovaly do budoucna cca 645 000 tun/rok. To znamená, že by se tyto zdroje již v celkové potřebě blížily potřebě celého velkého teplárenství ČR. Samostatnou kapitolou je skupina ČEZ, která již nyní na stávajících fluidních zdrojích spoluspaluje cca 350 000 tun/rok. Pokud budou realizovány plány na posílení dopravních cest a úpravy těchto zdrojů, bude činit spotřeba dalších téměř 400 000 tun/rok. Kde tuto štěpku získat je dle našeho názoru velká otázka. Z jednotlivých skupin výrobců jsou nejobezřetnější skupinou malé teplárny, kde si managementy zjevně mnohem silněji uvědomují možné důsledky přehnaných investic ve vztahu k rizikům s dostupností dřevní biomasy a její ceny v příštích letech. Je to také důsledek faktu, že malé zdroje mají zpravidla výtopenskou povahu a odpadá pro ně možnost lukrativního prodeje elektřiny vyrobené z biomasy do distribuční sítě za regulovanou cenu. Lze očekávat, že řada projektů bude dále korigována na základě přijaté novely Zákona o podpoře obnovitelných zdrojů, a to zejména ve vztahu k zeleným bonusům při výrobě elektřiny a tepla. Dále se ukazuje, že potenciál dovozu DŠ ze Slovenska se velmi rychle vyčerpává a není pro plánované zdroje žádnou zásadní pojistkou při nedostatku DŠ v jejich svozové vzdálenosti v ČR. V mapové příloze jsou uvedeny zdroje využívající biomasu v ČR, a to zdroje fungující, ve stadiu realizace a plánované. S ohledem na vyčerpání potenciálu ČR během několika málo let dojde k tomu, že poptávka po biomase bude výrazně převyšovat nabídku, což už se ovšem lokálně děje – např. v jihočeském regionu14. V současné době se cena dřevní štěpky pohybuje již v úrovni 120-125 Kč za GJ a má tendenci k dalšímu růstu, přičemž lze očekávat, že cena bude velmi brzo atakovat (v některých lokalitách je to již realitou) hladinu 160 Kč/GJ. Jen pro srovnání, se cena HU pohybuje v rozmezí 32 až 38 Kč/GJ v případě systémových elektráren a v rozmezí 50 až 75 Kč/GJ pro teplárny. Produkce dřevní štěpky je limitována těžbou Lesů ČR a dalších soukromých subjektů. Díky reálným a fakticky ověřeným znalostem produkčním možností vysoce zalesněného západočeského regionu se svozovou vzdáleností 80 km od města Plzně byla použitelná produkce této oblasti sahající z jedné strany od německé hranice a z druhé strany k Praze definována v úrovni 200 000 t/rok. Na základě posouzení lesnatosti ostatních regionů velikosti bezlesnatých území i zastoupení průmyslových aglomerací byla maximální možná reálná produkce využitelné dřevní štěpky v ČR vyhodnocena v úrovni cca 1,5-1,7 milionu t/rok, a to i včetně zahrnutí příhraničních území sousedících států a za stávajících cen a podpory. Platí tak, že pokud dojde k dokončení projektů na biomasu v různé fázi realizace, pak tento potenciál bude de facto vyčerpán. Pro plánované projekty už není v rámci ČR dostatek DŠ k dispozici. Za těchto okolností pak ani jeden ze všech 30 subjektů, u kterých se uvažuje o využití biomasy, není schopen zajistit více než 15 % své potřeby biomasy při přestavbě zdroje při svozové vzdálenosti do 80 km.

14

Na příkladu jihočeských zdrojů je možně celý problém odkrýt asi nejplastičtěji: ve svozové vzdálenosti 80 km se překrývají zdroje Teplárna Tábor, Teplárna České Budějovice, AES Bohemia Planá n/L., Teplárna Písek, Teplárna Strakonice, Energetika JITKA J.Hradec, Energetika JIP Větřní, Energetika E.ON Mydlovary – vše s celkovou spotřebou blížící se 1,4 milionu tun DŠ ročně. Tento objem není možné v dané oblasti jakkoliv vyprodukovat, blíží se totiž produkčnímu potenciálu celé ČR.

81

Pokračující růst poptávky po biomase vyvolá růst cen dřevní štěpky, výsadbu specializovaných dřevin, případně dovozy biomasy ze zahraničí. Přesto, že potenciál biomasy v ČR se blíží s dokončováním projektů v různé fázi realizaci k naprostému vyčerpání, je biomasa stále ještě okrajovou a nepodstatnou částí palivového mixu z hlediska ČR jako celku nebo teplárenství jako celku. 1,5 mil. t využité biomasy odpovídá cca 1,2 mil. t HU využívaným v teplárenství. Na toto množství se lze podívat ze dvou pohledů: • •

srovnání s množstvím „chybějícího“ HU (viz podrobně výše); srovnání s množstvím biomasy, které by bylo zapotřebí v případě plné nebo alespoň převažující konverze teplárenských provozů z HU na DŠ.

Z hlediska „chybějícího“ HU se jedná pouze o cca pětinu celkového chybějících množství s tím, že při kalkulaci „chybějícího“ množství HU již využití biomasy bylo do výpočtů zakomponováno. Z hlediska množství biomasy potřebného na teoretickou komplexní konverzi velkých tepláren při výhřevnosti 10,8 MJ/kg a 40% vlhkosti se produkční potenciál ČR mění jen v nepatrný zlomek – jedná se o necelou desetinu potřebného množství, tedy cca 18 mil. tun/rok. Odhad celkového množství potřebné biomasy při teoretické konverzi je obsažen v příloze. K tomu lze dodat, že masivní dovoz biomasy ze zahraničí z důvodů rozptýlenosti produkce a obrovských přepravních objemů (větších než v případě teoretického objemu dovozu HU, neboť HU má vyšší výhřevnost než je výhřevnost DŠ) nepřipadá v úvahu. Nehledě na to, že DŠ produkovaná v příhraničních regionech ČR, je naopak vyvážena do Rakouska nebo Německa. Uvažovat o nějaké podstatné substituci HU biomasou je tak zhola nereálné. Navíc, v tabulkách výše nejsou obsaženy zdroje ČEZ, které využívají biomasu pro spoluspalování v kondenzačních elektrárnách a v současnosti spotřebovávají řádově 300 000 tun biomasy ročně. O tyto hodnoty je nutno snížit potenciálně dostupné množství pro teplárny a závodní elektrárny. Díky rostoucí poptávce a omezené nabídce DŠ dochází ke „kanibalismu“ velkých zdrojů produkujících elektřinu na zdrojích majících pouze charakter výtopenského provozu. Produkce elektřiny z biomasy, ať už kondenzační nebo formou spoluspalování, je – na rozdíl od produkce tepla z biomasy – dotována vysokými výkupními cenami. Produkce elektřiny z biomasy je tak ekonomicky výhodnější než produkce tepla z biomasy. Zdroje produkující elektřinu tak jsou schopny zaplatit za biomasu vyšší ceny a výtopenské provozy jsou tak z trhu s DŠ vytlačovány prostou ekonomickou logikou. Mnohé tyto výtopenské zdroje byly postaveny při vynaložení významných státních dotací (např. Bystřice nad Pernštejnem, Hartmanice, Nová Cerekev, Jindřichův Hradec, atp.). Těmto menším výtopenským zdrojům hrozí zcela reálně odstavení. Už jenom proto, že cena tepla, kterou produkují, se stává nekonkurenceschopná vůči ZP, což vede k odpojování zákazníků a rozpadu soustav CZT. Problém růstu cen dřevní biomasy je umocněn faktem nutnosti přepravy velkého množství biomasy, zejména kamiony po silnicích ČR (HU se přepravuje dominantně vlakem), a růstem nákladů na přepravu způsobených mýtným a připravovaným zpoplatněním silnic 1. třídy a dalších tříd, růstem spotřebních daní na naftu atd. Svozová a ekonomicky akceptovatelná vzdálenost je maximálně 70-80 km. Samostatnou rizikovou položkou jsou potom náklady na pohonné hmoty a sušení, které v čase zcela jistě porostou – zejména z daňových důvodů. Dalším důvodem růstu cen biomasy již jsou a nadále budou obrovské nároky na skladování a návaznou logistiku (nutno uvažovat se sezónností výroby a dodávky paliva – v zimě nelze prakticky vyrábět a dopravovat lesní štěpku, zemědělská biomasa je závislá na agrotechnických lhůtách, osevní 82

postupy nedovolují pěstovat stejnou plodinu na stejné ploše několik let, atd.). Nutný obrovský nárůst ploch potřebných pro skladování biomasy je nerealizovatelný téměř u všech subjektů. „Lehká biomasa“ má 7-12 x větší objem než uhlí při stejném tepelném obsahu. Kontinuální potřeba biomasy a nedostatečné skladovací prostory zřejmě povedou k budování překladišť. V důsledku složité logistiky dochází k významnému růstu objemu kamionové přepravy (na úkor přepravy železniční, která je typická pro přepravu HU). Při spotřebě biomasy cca 200 000 tun ročně, což činí u největších zdrojů kolem 10-11% náhrady HU, představuje dopravní zatížení cca 27 velkoprostorových nákladních souprav denně, což je 9 750 souprav ročně x 2 (oběma směry) = 19 500 přejezdů ročně. V průměru cca 40 km jedna jízda. Bylo by zajímavé teoreticky spočítat, kolik by se vytvořilo dodatečných emisí, kdyby došlo k náhradě např. 50 % spotřebovávaného HU biomasou – tj. při přepravě cca 9 mil tun biomasy ročně. Pro ilustraci lze uvést, že u DŠ může (v závislosti na dopravní vzdálenosti) potřeba fosilní energie – ve spotřebovávané naftě – dosáhnout až 0,7 GJ na 1 GJ v konečném produktu. Zároveň při skladování takto velkých objemů biomasy zákonitě vzniknou hygienické problémy při skládkování (zejména plísně, zahřívání, zápach, hlodavci, možné infekce apod.).

Ekonomika přestavby teplárenského zdroje na biomasu Na počátku procesu přestavby je řada časově neodhadnutelných, nicméně povinných úkonů (proces EIA, integrované povolení, stavební povolení atd.). Obecně se dá říci, že přestavba teplárenského zdroje a změna palivové základny představují v absolutních hodnotách ještě vyšší sumy, než investice do přestavby tepláren na zemní plyn. • • • • • • •

Přestavba stávajících fluidních HU kotlů na biomasu Výstavba nových fluidních kotlů na biomasu Úprava stávajících úložišť paliva a zastřešení Výstavba nových tras paliva Likvidace a přestavba nepoužitelných HU technologií Vybudování nových přístupových cest pro dopravu biomasy Úpravy a technologie strojovny

cca stovky milionů Kč cca miliardy Kč cca desítky milionů Kč cca desítky milionů Kč cca desítky milionů Kč cca desítky milionů Kč cca desítky milionů Kč

Dalším problémem je faktická nedostupnost zařízení (zejména kotlů) v požadované výkonové třídě – tj. v řádech vysokých výkonů desítek a stovek MWt. Na trhu neexistuje jediný výkonově větší kotel, který by ověřitelně splňoval technické parametry (s výjimkou slibů dodavatelů, že takový výkon vyvinou). I tak by se však jednalo o prototyp se všemi riziky a hrozbami (viz např. známé problémy s velkými průmyslovými kogeneracemi na přelomu tisíciletí a jejich následné kolapsy – ESMO Mohelnice, KŽ Energo apod.). Kaskádová instalace menších výkonů je téměř všude nerealizovatelná z důvodů omezených prostor uvnitř areálů tepláren a také díky tomu, že se jedná o velmi nákladné řešení. Vedle neexistujících technologií velkých výkonů pro biomasu je nutné zásadní navýšení potřeby skladovacích prostor biomasy proti HU. A to zejména v zimních měsících. V důsledku přestavby také poklesne účinnost upravených fluidních kotlů na úroveň kolem 80 % a také celková účinnost teplárenského zdroje z důvodů vyšších ztrát kvůli vyšší (a neustále variabilní) vlhkosti paliva. Zároveň dojde ke snížení objemu do sítě dodávané silové elektřiny, což zhorší ekonomiku teplárenských zdrojů jako celku. Do ekonomiky zdroje také vstupuje fakt, že ani dodavatelé DŠ s nejnovějšími a nejdražšími technologiemi nejsou schopni garantovat celoročně homogenitu, plynulost a spolehlivost dodávky 83

pro potřeby teplárenského zdroje. Z toho plynou dodatečné investiční požadavky na eliminaci těchto problémů (např. náklady na záložní zdroje na alternativní palivo v případě výpadků dodávky). Stejně jako u přestaveb na ZP při znalosti současných cen vstupů a výstupů vychází varianta komplexní substituce HU biomasou jako ekonomicky nenávratná a de facto likvidační pro naprostou většinu zdrojů, neboť nákladové ceny přestavby jsou z hlediska zákazníků nepřijatelné. Jak bylo řečeno, oproti variantě substituce zemním plynem jsou předpokládané investice dokonce ještě výrazně vyšší. Největším investičním rizikem je neexistence v provozu odzkoušených a prověřených kotlů s instalovanými výkony nad 50 MWt. V případě přestavby zdrojů do biomasy se nákladové ceny tepla dostávají na úroveň 1300 Kč/GJ, v některých případech pak až k úrovni 2000 Kč/GJ, což je cena zhruba třikrát vyšší, než jsou ceny akceptované trhem. A stejně jako v případě přestavby zdrojů na ZP jsou objemy finančních prostředků potřebné k realizaci náhrady HU biomasou pro většinu subjektů neřešitelné z vlastních zdrojů. A vzhledem k tomu, že neexistuje ekonomická návratnost této investice, není reálné ani financování ze zdrojů cizích. Nezbytné investice, které jsme popisovali výše, tak narážejí na základní problém – jsou ekonomicky neproveditelné.

Legislativní dopady přestavby zdrojů Legislativní dopady přestavby na biomasu jsou prakticky stejné jako u ZP – viz výše. Vedle toho existuje velmi kuriózní problém. Pro samostatné bezproblémové spalování DŠ ve studených a vlhkých měsících je nezbytné dováženou biomasu třídit a sušit, což je jak nákladné, tak energeticky i environmentálně nepříliš vhodné. Důvod je totiž regulační. Jelikož hlavním důvodem konverzí a využívání biomasy jsou prodeje elektřiny za regulované a vysoké výkupní ceny, pak není možné používat pro stabilizaci procesu ZP – jinak by nebyly přiznány zelené bonusy nebo výkupní ceny.

Časové hledisko přestavby Z hlediska časového platí prakticky to samé, jak pro konverzi k ZP (odhlédněme od nemožnosti získat dostatečné množství biomasy). Pro většinu teplárenských subjektů je nemožné dokončit výstavbu biomasových zdrojů dříve než v letech 2015 až 2016 – přes všechna výše popsaná rizika a provozování prototypů (a to v mnohých případech doslova) velkých zdrojů s v praxi neověřenými parametry.

Modelový příklad přestavby hnědouhelné teplárny na biomasu Základní charakteristika modelového teplárenského zdroje (shodná jako v případě ZP) Teplo je dodáváno do více jak 40 000 domácností a dále do komerčních, podnikatelských, správních, školských a ostatních objektů. Teplárna svou dodávkou pokrývá všechny městské obvody. Dodávka tepla v horké vodě pro vytápění činí cca 2 500 000 GJ, dodávka tepla v technologické páře cca 850 000 GJ. V kombinované výrobě elektřiny a tepla teplárna vyrobí cca 580 GWh silové elektřiny. Dodávka elektřiny do distribuční sítě 110 kV včetně primární, sekundární a terciární regulace činila 470 GWh. Výrobu primární energie - přehřáté páry - zajišťuje jeden fluidní kotel a 2 granulační kotle. Jako špičkovací zdroj slouží 2 výtopenské horkovodní kotle. Celkový instalovaný výkon tepelných zdrojů činí 460 MWt, instalovaný výkon v elektřině činí 90 MWe. Základním palivem pro kotle je HU s průměrnou výhřevností cca 13,9 GJ/t. Doplňkovým palivem jsou DŠ a peletky. ZP slouží pouze jako palivo pro stabilizační hořáky. Pro zmíněnou výrobu tepla a elektřiny je nutné spotřebovat cca 550 tis. tun uhlí, 115 tis. tun biomasy a 725 tis. m3 ZP. Vzdálenost vysokotlakého páteřního rozvodu 84

DN200 od odbočky pro teplárnu DN150 je do 0,4 km. Stávající výkon regulační stanice ZP by pokryl budoucí potřeby cca ze 35 %. Jedná se o reálný příklad existujícího teplárenského zdroje. Hlavní investice při změně paliva z HU na biomasu V tabulce č. 31 jsou shrnuty hlavní nároky na investice při změně palivové základny z HU na biomasu jako primárního paliva, při zachování technologických a zákaznických parametrů teplárenské soustavy. Tabulka č. 31: Přestavba zdroje kompletně na spalování biomasy – náhrada rok 2015 Reálná dostupnost do Druh investice roku 2015 1 ano přestavba fluidního uhelného kotle na biomasu - 80MWt 2 ano úprava roštových kotlů na biomasu - 2x30MWt 3 ne výstavba 3 nových fluidních kotlů na biomasu - 3x80MWt 4 ano úprava stávajících úložišť paliva a jejich zastřešení 5 ano úprava zauhlovacích tras a výstavba nových tras paliva 6 ano likvidace/ přestavba nevyužívaných uhelných zařízení 7 ano vybudování přístupových cest pro dopravu biomasy 8 ano výstavba sušičky na biomasu o výkonu 600 t/den Celkem tis. Kč Zdroj: Invicta BOHEMICA, s.r.o.

Cena v tis. Kč bez DPH 350 000 20 000 5 400 000 60 000 50 000 40 000 25 000 125 000 6 070 000

Z příkladu vidíme, že stejný projekt – tj. náhrada stejného zdroje na HU zdrojem na biomasu – je ještě dražší než náhrada zdroje na ZP, a to zhruba o 2,5 násobek. Pokud bychom podle modelového (ale z hlediska dat reálného příkladu) odhadli náklady přestavby všech 25 největších tepláren spalujících HU na spalování biomasy (bez ohledu na fyzickou nemožnost biomasu v požadovaném množství zajistit), pak dojdeme k hodnotě celkových investic ve výši cca 200 mld. Kč bez DPH, což je suma investičních nákladů potřebných ke zdrojové konverzi tepláren na využívání biomasy místo HU. Zde je nutné ještě jednou zdůraznit, že námi uvažovaný modelový zdroj, by potřeboval ke své činnosti ročně cca 770 000 tis. tun DŠ (při průměrné výhřevnosti 11,7 GJ/t), tedy asi polovinu celkového potenciálu produkce DŠ v ČR. A to se jedná o zdroj, který by mohl zásobovat teplem zhruba jednou větší krajské město.

85

Maximální ceny tepla z CZT dané substitucí decentralizovanou výrobou tepla ze ZP Všechny výše provedené úvahy jsou však celkem bezpředmětné. A již to bylo naznačeno. Pokud by v důsledku vynucených přestaveb hnědouhelných teplárenských zdrojů na ZP nebo biomasu byla výsledkem nákladová cena na úrovni 1100 až 1200 Kč/GJ, resp. 1300 Kč/GJ až 2000 Kč/GJ, pak nikdo takovou investici provádět nebude proto, že se jedná o cenu, která je vysoko nad alternativními náklady zajištění tepla z decentrálních zdrojů – ať už z nově vybudovaných BK nebo lokálních zdrojů na ZP – zejména DK. Jinými slovy – jedná se většinou trhu o neakceptovatelnou cenovou úroveň, jak v oblasti technologických odběrů, tak v sektoru domácností. Výsledkem bude rozpad, v lepším případě přežívání na hranici krachu většiny teplárenských subjektů. Všechny úvahy o substituci HU zemním plynem tak znamenají něco zcela jiného – likvidaci převážné části teplárenského sektoru v jeho současné podobě a jeho nahrazení decentrální výrobou, která je ze své podstaty postavena na bázi ZP. Tabulky č. 32 a č. 33 ukazují „závěrné“ ceny pro centrální zdroje teply – tj. takové ceny, které jsou pro systémy CZT nepřekročitelné, neboť v případě jejich překročení dojde k rychlému rozpadu soustavy odpojování spotřebitelů. Tabulka č. 32 ukazuje závěrnou cenu pro rok 2010 a tabulka č. 33 ukazuje závěrnou cenu pro rok 2011. Z tabulek je jasně patrné, že v případě nucených přestaveb a změn palivových základem stávajících teplárenských zdrojů ať už na ZP nebo na biomasu je konečným výsledkem likvidace soustav CZT. Tabulka č. 32: Závěrná cena systémů CZT pro rok 2010

Náklady

ZP byt (Kč/GJ)

ZP DK (Kč/GJ)

ZP BK (Kč/GJ)

Zemní plyn Elektřina Údržba Investice Obsluha kotelny Náklady na odpojení WACC 7,5% Celkem

432,04 15,10 24,46 106,83 0,00 ? 58,90 637,33

389,83 14,93 21,84 87,35 46,59 ? 48,16 608,69

346,38 14,93 20,96 64,39 69,88 ? 35,50 552,05

ZP-BK kondenzační kotel (Kč/GJ) 321,80 13,85 20,96 64,39 69,88 ? 35,50 526,39

Elektřina – přímotop (Kč/GJ) 760,68 83,33 0 ? 13,03 857,04

Tabulka č. 33: Závěrná cena systémů CZT pro rok 2011

Náklady

ZP byt (Kč/GJ)

ZP DK (Kč/GJ)

ZP BK (Kč/GJ)

Zemní plyn Elektřina Údržba Investice Obsluha kotelny Náklady na odpojení WACC 7,5% Celkem

478,16 15,10 24,95 108,90 0,00 ? 60,04 687,15

433,32 14,93 22,28 89,10 47,52 ? 49,12 656,27

347,40 14,93 21,38 65,68 71,28 ? 36,21 556,88

ZP BK kondenzační kotel (Kč/GJ) 322,73 13,85 21,38 65,68 71,28 ? 36,21 531,14

TČ (Kč/GJ)

344,24 16,67 208,33 60 ? 114,86 744,10

86

Základní charakteristiky substitučních technologií vůči CZT: • • • • •

Domovní bytový kotlík – 50 GJ = 18 KW Domovní plynová kotelna 20 bytů = 1000 GJ/rok výkon 200 kW Bloková sídlištní kotelna 100 bytů = 5000 GJ/rok výkon 1 000 kW Bloková sídlištní kotelna kondenzační kotel 100 bytů = dtto Tepelné čerpadlo + elektřina 20 bytů zateplený dům = 600 GJ = 50 + 50 kW

Pokud bychom si vzali jako bázi námi využívaný modelový příklad městského teplárenského zdroje z kapitoly o ZP a biomase, pak můžeme vytvořit několik scénářů: • • • •

Normální „nulová“ varianta – prolomení ÚEL Nedostatková varianta – neprolomení ÚEL Náhrada HU biomasou Náhrada HU zemním plynem

Ve všech případech budeme sledovat cenu tepla v závislosti na vývoji cen paliv (HU s prolomením limitů, HU bez prolomení limitů, biomasa, ZP). Přestavba zdroje bude ukončena v roce 2015. V tomto roce pro zjednodušení předpokládáme přechod z jednoho způsobu výroby energií na druhý (což je v praxi nemožné, ale z hlediska modelu je to velmi vhodné a nijak to nezkresluje efekty změn). V předchozích letech předpokládáme u variant biomasa a ZP „krizový scénář“ vývoje ceny HU. Bazické ceny tepla pro rok 2010 jsou stanoveny pro zákazníky na priméru na 248,90 Kč/GJ a pro zákazníky na sekundéru ve výši 347,80 Kč/GJ. Vše bez DPH. Výsledky výpočtů jsou uvedeny v následujících tabulkách. Tabulka č. 34: Scénář varianty „normálního“ růstu ceny tepla – s prolomením ÚEL Rok 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019

Nárůst Nárůst ceny paliva ceny tepla 7,5% 5,0% 18,0% 11,7% 15,0% 9,8% 10,0% 6,5% 8,0% 5,2% 5,0% 3,3% 5,0% 3,3% 5,0% 3,3% 5,0% 3,3%

Cena tepla bez DPH Primér Sekundér 261 365 292 401 320 435 341 461 359 485 371 503 383 522 395 541 408 561

87

Tabulka č. 35: Scénář varianty dramatického nárůstu ceny tepla vlivem vysoké ceny HU (tj. neprolomení ÚEL) Rok 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019

Nárůst Nárůst ceny paliva ceny tepla 7,5% 5,0% 60,0% 39,0% 45,0% 29,3% 25,0% 16,3% 15,0% 9,8% 10,0% 6,5% 5,0% 3,3% 5,0% 3,3% 5,0% 3,3%

Cena tepla bez DPH Primér Sekundér 261 365 363 472 470 584 546 666 599 725 638 771 659 798 680 826 702 856

Tabulka č. 36: Nárůst ceny tepla při náhradě hnědého uhlí biomasou – realizace v roce 2015 Rok 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019

Nárůst Nárůst ceny ceny paliva tepla 7,5% 5,0% 60,0% 42,0% 45,0% 31,5% 25,0% 17,5% 95,0% 125,0% 20,0% 14,0% 10,0% 7,0% 5,0% 3,5% 5,0% 3,5%

Cena tepla bez DPH Primér Sekundér 261 365 371 480 488 602 573 694 1 290 1 416 1 471 1 603 1 574 1 713 1 629 1 775 1 686 1 839

Tabulka č. 37: Nárůst ceny tepla při náhradě hnědého uhlí zemním plynem - realizace v roce 2015 Rok 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019

Nárůst Nárůst ceny ceny paliva tepla 7,5% 5,0% 60,0% 42,0% 45,0% 31,5% 25,0% 17,5% 155,0% 65,4% 20,0% 14,0% 10,0% 7,0% 5,0% 3,5% 5,0% 3,5%

Cena tepla bez DPH Primér Sekundér 261 365 371 480 488 602 573 694 948 1 075 1 081 1 214 1 157 1 296 1 197 1 343 1 239 1 393

Z tabulek je vidět, že jakékoliv úvahy o provedených investicích jsou nesmyslné – v roce 2015 by prakticky okamžitě nastal rozpad soustavy CZT.

88

Jiné alternativy Využití odpadního tepla z jaderných elektráren Temelín Využití tepla z jaderné elektrárny Temelín bylo plánováno již koncem 80. let v rámci plánovaných výstaveb oblastních teplárenských soustav. Jihočeská soustava měla sestávat z propojení systémů CZT Týna nad Vltavou, Českých Budějovic a Mydlovar s případným rozšířením na města Písek, Tábor a Strakonice. V představách centrálních plánovačů napojení zmíněných okresních měst mělo probíhat po roce 2010 (tedy zhruba v současnosti). Z celého projektu zbyly v podstatě jen trosky – v současnosti je z odpadního tepla elektrárny Temelín vytápěna pouze soustava CZT v Týně nad Vltavou. Ovšem projekt horkovodu do Českých Budějovic zcela nezapadl. V prosinci 2010 požádal ČEZ o souhlas se stavbou MŽP a to proces EIA projednalo ve zkráceném řízení a vydalo kladné stanovisko v únoru 2011. Společně s Teplárnou České Budějovice současně dokončuje ČEZ studii proveditelnosti. Horkovod má do 25 kilometrů vzdálených Českých Budějovic dodávat ročně cca 1000 TJ tepla, což ovšem zabezpečí pouze zhruba třetinu potřeb jihočeské metropole a ušetří pouze zhruba 100 tisíc tun hnědého uhlí. S ohledem na to, že záměr musí ještě projít územním a stavebním řízením, kde může realizaci horkovodu zkomplikovat odpor vlastníků pozemků nebo jejich vysoké finanční požadavky, pak i v případě úspěchu, lze zahájení stavebních prací očekávat až někdy v roce 2014. Z hlediska problému řešenému v této studii se tak jedná o možnost zatím spíše teoretickou a zejména časově velmi vzdálenou realizaci – po roce 2016, tedy neřešící akutní problém nedostatku HU pro teplárenské účely. Stejně tak teplo z Temelína nemůže nahradit celou výrobu stávající teplárny ani celou její strukturu. České Budějovice zásobují teplem systémově soustavy – teplovodní a parovodní. Teplovodní systém, jenž zásobuje hlavně domácnosti, může být napojen na horkovod z Temelína. Podniky však budou muset být nadále zásobovány parou z teplárny. Náklady na výstavbu přivaděče byly v roce 2005 odhadovány na 5 mld. Kč. V každém případě platí, že i kdyby byl projekt ekonomicky návratný a i kdyby k jeho realizaci došlo, neboť stále není jisté, že se tak skutečně stane, pak se jedná o náhradu množství uhlí z hlediska celkové bilance HU nepatrnou, přivedené teplo nenahrazuje celou produkci teplárny a zejména se jedná o investiční akci s dokončením někdy daleko po roce 2016. Tedy nejedná se o alternativu, se kterou by bylo možné v dohledné době počítat. Dukovany Na přelomu let 2009 a 2010 se objevily zprávy o opětovném zvažování zásobování Brna teplem z jaderné elektrárny Dukovany. Jako v případě Temelína a Českých Budějovic se jedná o jeden z pohrobků oblastních teplárenských soustav plánovaných koncem 80. let. O možnosti vybudovat 41 kilometrů dlouhý teplovod z Dukovan přímo do jihomoravské metropole uvažuje skupina ČEZ a Teplárny Brno. Obě společnosti by teď měly posoudit analýzy, které byly provedeny v roce 2010. Celkové náklady projektu lze očekávat v rozmezí 8 až 10 miliard Kč. Objem předpokládaných dodávek tepla činí 3 900 TJ/rok, čímž by mělo dojít k úspoře 14 200 tun TTO a 151,5 milionů m3 ZP. Předpokládaná doba realizace investičního projektu (od rozhodnutí o realizaci projektu až do zkušebního provozu) se očekává v délce cca 75 měsíců. Klíčový je pak okamžik zahájení projektu. Samotná doba výstavby napáječe se předpokládá 26 měsíců. Opět se tedy jedná o projekt, který je prozatím „na papíře“ a není jasné, jak dopadnou ekonomické analýzy a zda bude rozhodnuto o jeho realizaci. Pokud by bylo rozhodnuto o realizaci a ta byla provedena, pak se opět dostáváme do období někdy po roce 2016. A navíc, celý projekt má však kromě časové a ekonomické dimenze ještě 89

další podstatný rys – nijak neřeší otázku dostatku nebo nedostatku HU pro teplárenství. Teplárny Brno jsou plně plynofikovány a jako palivový zdroj používají ZP, případně TTO. Jiné jaderné zdroje S ohledem na to, že žádná jiný jaderná elektrárna než Dukovany a Temelín není na území ČR provozována a jako případný nový jaderný zdroj jsou uvažovány 3. a 4. Blok Temelína, pak jsou jakékoliv úvahy o využití odpadního tepla z jiných jaderných zdrojů (např. neustále se vracející projekt jaderné elektrárny Blahutovice) v horizontu roku 2030 až 2035 zcela bezpředmětné a nemá smysl se jimi zabývat.

Solární teplárny Centrální systém solárního vytápění zajišťuje centrální vytápění a horkou vodu pomocí systému, v něm je voda centrálně ohřívána soustavou solárních kolektorů a rozváděna pomocí distribuční soustavy dálkového vytápění. Menší systémy můžou být instalovány na střechy budov, větší systémy pak přímo na zem. Ve srovnání s menšími solárními vytápěcími systémy (např. pro rodinné domy), centrální solární vytápění vykazuje lepší parametry v poměru cena-výkon v důsledku nižší ceny instalace, vyšší tepelné účinnosti a menším nárokům na údržbu. Tyto systémy lze také využít k centralizovanému chlazení (klimatizaci). V takovém případě je energetická účinnost obzvláště vysoká vzhledem k vysoké korelaci poptávky po energie a intenzitou slunečního záření. Solární teplárna je většinou instalována společně s dostatečně dimenzovaným zařízením pro skladování tepla (sezónní zásobník tepla). Skladování tepla zvyšuje solární podíl (poměr mezi energií získanou ze slunce k celkové poptávce v systému). Výstavba prvních rozsáhlejších solárních topných systémů byla zahájena v Evropě koncem 80. let 20. Století. První země, kde se tyto systémy začaly budovat, byly Švédsko, Nizozemsko a Dánsko. Po roce 1990 se zájem přesunul také do Německa a Rakouska. Už jenom výčet zemí, kde byly tyto systémy instalovány jako první, indikuje, že hlavním motivem jejich výstavby byly štědré dotace na jejich pořízení. Od poloviny 90. let především v těchto pěti zemích vzniklo kolem 100 nových zdrojů s plochou slunečních kolektorů nad 500 m2. Celkem je jich dnes v Evropě v provozu kolem 120. Z tohoto počtu je jich 10 umístěno v Dánsku, kde jsou rozsáhlá solární pole kolektorů využívaná především ve spojení se systémy zásobovaní teplem. V roce 2007 bylo v Evropě v provozu již výše uvedených 120 systémů s plochou slunečních kolektorů nad 500 m2 a výkonem jednotlivých slunečních polí nad 350 kWt. Z toho bylo 30 systémů s plochou kolektorů nad 1400 m2 a výkonem nad 1 MWt (v roce 2009 již bylo těchto systémů 40); 15 solárních zdrojů je prioritně zapojeno do rozsáhlých soustav systémů dálkového vytápění; 10 solárních zdrojů pracuje pro soustavy blokových kotelen a 5 solárních zdrojů je zapojeno do systémů s dálkovým chlazením. Praktické zkušenosti z těchto systémů se získávají již 25 let. V ČR zatím existuje jenom záměr postavit solární teplárnu, a to ve středních Čechách. Ovšem s ohledem na investiční náklady, velikost slunečního záření a geografické umístění ČR je možnost výstavby solárních tepláren na úrovní science fiction. A samozřejmě je nelze uvažovat jako reálný alternativní zdroj pro teplárenství.

90

Komunální a obdobný odpad Energeticky lze využít prakticky ky jakýkoliv jakýk odpad, který hoří a to jak odpad komunální, tak odpad nebezpečný. Množství vytvořeného komunálního odpadu v ČR se v několika posledních letech pohybuje kolem 4 mil. tun ročně. Na obrázku č. 21 jsou zobrazena data o produkci komunálního odpadu z několika vyspělých zemí a v ČRv kg/osobu a rok). Obrázek č. 26:: Tvorka komunálního odpadu na hlavu v evropských zemích

Zdroj: Eurostat Množství a způsob využití komunálního odpadu v ČR je pak popsáno v tabulce č. 38. Tabulka č. 38: Množství a způsob využití komunálního odpadu v ČR v tis. tun Komunální odpady Využití Materiálové využití Energetické využití Odstranění skládkováním Odstranění spalováním Zdroj: ČSÚ

2002 4615 646 528 92 2750 323

2003 4446 711 493 222 2850 231

2004 4472 977 549 387 2996 0

2005 4439 898 688 393 3075 0

2006 3979 824 796 391 3225 0

Množství nebezpečných odpadů je oproti množství komunálních odpadů zhruba poloviční, ani zde se tedy nejedná o množství zanedbatelné zanedbateln – viz tabulka č. 39. Tabulka č. 39: Množství nebezpečných odpadů tis. t/rok Nebezpečné odpady Z toho: z podniků Z toho: z obcí Zdroj: ČSÚ

2002 1311 1290 21

2003 1219 1195 24

2004 1447 1424 23

2005 1372 1344 28

2006 1307 1290 17

2007 1311 1299 12

2008 1518 1505 13

91

Někdy vzniká u slovního spojení nebezpečný odpad dojem, že se vždy jedná o odpad toxický nebo jinak vážně kontaminovaný. Ovšem za nebezpečný odpad se podle vyhlášky 381/2001 Sb. považují takové odpady, které mají nebo mohou mít některou nebezpečnou vlastnost, ale ne vždy jen toxicitu či karcinogenitu. Nebezpečným odpadem je například i obal od Sava nebo dřevěná paleta znečištěná olejem, vylomené dřevěné lakované zárubně oken či dveře, upotřebené nerafinovatelné oleje, zbytky z výroby a použití barev, odpady z výroby kosmetiky nebo léčiv, vše co obsahuje organická rozpouštědla včetně odpadu z čistíren oděvů, všechny odpadní ropné produkty, mastné hadry a olejové filtry z aut, vyjetý olej a brzdová kapalina, ale také třeba prošlý peroxid vodíku, střešní lepenka, vyhozené podlahové lino, tonery z tiskáren a kopírek, odpady ze zdravotnictví a tak dále. Nebezpečný odpad vzniká v podstatě trojím způsobem: • • •

výrobní činností, nevýrobní činností a v komunální sféře, tzv. odpad fyzické osoby.

NO vzniklý výrobní činností představuje cca 90 % celkového množství NO v ČR. Největšími producenty tohoto typu NO jsou výrobci v oborech: chemická a farmaceutická výroba, zpracování kovů a kovovýroba, produkty vyráběné z nafty, uhlí a koželužny, barvírny, textilní průmysl. Prakticky vzato se ale NO mohou vyskytovat prakticky při jakékoli výrobní činnosti. V nevýrobní sféře jsou největším producentem NO zdravotnická zařízení. V lůžkových zařízeních vzniká ročně na jedno lůžko průměrně 1 t zdravotnického odpadu. Další skupinou NO je tzv. nebezpečný odpad z komunální sféry. Nebezpečné odpady tohoto typu jsou produkovány při nevýrobní činnosti. Zpravidla se jedná o odpad jako lednice, zářivky, baterie, oleje apod., který vzniká při běžné spotřebě v kancelářích, školách, firmách atd. Jak je vidět z dat uvedených výše, pak množství nebezpečného odpadu na komunální úrovni tvoří cca 1 až 2 % celkového množství nebezpečného odpadu (NO). Přesto je mu věnována největší pozornost. Složení komunálních odpadů Z hlediska svého vzniku a složení jsou komunální odpady velmi různorodé. Zahrnují zejména: • •

odpady z domácností (vytříděné složky i směsný zbytkový odpad) a odpady z měst a obcí (z odpadkových košů ve městech, z údržby trávníků a městské zeleně).

Nejméně polovina veškerého odpadu (ideálně a teoreticky; prakticky je to cca 65%) není vytříditelná a recyklovatelná. Jedná se o smíšené zbytky jídla, obalů a nejrůznějších věcí, které jsou příliš malé, promíchané nebo znečištěné, a často se označují jako zbytkový směsný odpad nebo zbytkový komunální odpad (ZKO). Takové odpady skončí většinou v klasické tmavé popelnici, odkud je odvezou sběrné vozy. V ČR drtivá většina zbytkových odpadů končí na skládce. Ve zbytkovém komunálním odpadu se tedy nachází kolem 50 až 60 % biomasy. Dobrým "palivem" jsou kromě zbytkového komunálního odpadu a živnostenského odpadu také velkoobjemové odpady – ty, které se ve většině měst a obcí sbírají dvakrát ročně do přistavených velkých kontejnerů. Velkoobjemový odpad tvoří většinou starý nábytek, koberce a další věci. Tyto odpady musí být zpravidla před vlastním energetickým využitím rozdrceny. Pokud jde o výhřevnost, pak ta je u komunálního odpadu srovnatelná s méně kvalitním hnědým uhlím, tj. pohybuje se v rozmezí 8 až 15 GJ na tunu. Pokud bychom si vzali jako příklad vývoj výhřevnosti ve dvou z existujících spaloven komunálního odpadu v ČR (v Liberci a v Brně), pak v letech 2000 až 2008 dosahovala v Liberci průměrná výhřevnost 9,97 GJ/t a v Brně 10,97 GJ/t. Vývoj pro každý jednotlivý rok je uveden v následujícím grafu. V případě 92

Liberce je ovšem směsný komunální odpad energeticky využíván z cca 86%, jsou zde využívány i ostatní druhy odpadů, včetně některých průmyslových odpadů, což výhřevnost snižuje, snižuje stejně jako fakt, že na rozdíl od Brna, kde je energeticky využíván využíván prakticky pouze městský odpad, pak v případě Termizo je spádová oblast geograficky větší a zahrnuje i venkovské oblasti.

Zdroj: Termizo, SAKO Pokud bychom se podívali na absolutní čísla, pak nakládání s komunálním odpadem ve formě energetického využití tí stagnuje na úrovni cca 400 tisíc tun SKO ročně15, což vyplývá z faktu, že v ČR se nemění počet a kapacity spaloven (s tím rozdílem, že SAKO prošlo v letech 2009 a 2010 modernizací a zvýšením kapacity). V přepočtu na hlavu je tak spáleno asi 40 kg ročně. Ve srovnání s ostatními zeměmi EU je to ale málo, neboť tam je spalování odpadu celkem běžnou praxí. V Dánsku, které je největším unijním „spalovačem“ odpadu, ročně spálí 400 kg na hlavu (tj. asi 50% komunálních odpadů), v také velmi „zeleném“ Rakousku pak 150 kg na hlavu. Pokud bychom ke stejnému číslu měli dojít „shora“, tedy nikoliv přes statistiky dodané producenty odpadu a osobami, které mají oprávnění s odpadem nakládat, a shrnuli bychom data některé aspekty provozu výše popsaných spaloven, které v ČR existují a pracují, pak získáme prakticky stejný obrázek16.

15

Zde jen 2 metodické poznámky k datům – většina dat je sebrána ve statistikách ČSÚ, naopak některá jsou sebrána z jednotlivých spaloven. Oba způsoby se mohou metodicky lišit. Součty proto nemusí nutně přesně souhlasit. Druhou poznámkou je fakt, že do roku 2003 byla část spalování SKO vedena jako odstraňování spalováním, spalováním a nikoliv jako energetické využívání odpadu. Obecně platí, že data týkající se odpadů jsou shromažďována různými metodikami, v různé komplexitě a z jiných důvodů v ČHMÚ, ČSÚ, VÚV CeHO, CENIA, CENIA, ČIŽP a MPO. Data těchto institucí nejsou srovnatelná. I v této studii se s tímto problémem potýkáme a přebíráme data tak, jak jsou z jednotlivých zdrojů. Pokud je možné si vybrat, preferenci mají data přímo od provozovatelů spaloven. 16 Všechna následující ící energetická data jsou převzata ze studie Invicta BOHEMICA: Analýzy energetického komplexu ČR a SR, 2005 – 2009. Tato data jsou získána od jednotlivých společností. Mírně se liší od dat poskytovaných ČSÚ.

93

Tabulka č. 40: Spotřeba ZKO v jednotlivých spalovnách v ČR Spotřeba ZKO (tis. tun) 2001 SAKO 99 Pražské služby 196,9 Termizo 94 Celkem 389,9 Zdroj: Invicta BOHEMICA, s.r.o

2002 112 204,9 97 413,9

2003 107 207,5 92 406,5

2004 107 211,4 93 411,4

2005 88 206,1 93 387,1

2006 91 214 90 395

2007 88 213,4 91 392,4

2008 79 206,2 92 377,2

2004 869,9 1749,5 860,7 3480,1

2005 749 1710 900,8 3359,8

2006 711,8 1742,3 935,7 3389,8

2007 735,9 1675,9 1009,4 3421,2

2008 639,8 1711,4 988,3 3339,5

2006 580,6 1243,4 681,1 2505,1

2007 600,4 1236,5 739,4 2576,3

2008 520,9 1242,1 731,5 2494,5

Tabulka č. 41: Výroba tepla jednotlivých spaloven v ČR Výroba tepla (TJ) 2001 SAKO 794,7 Pražské služby 1570 Termizo 833 Celkem 3197,7 Zdroj: Invicta BOHEMICA, s.r.o

2002 897 1678,5 869 3444,5

2003 914 1764,3 806,6 3484,9

Tabulka č. 42: Užitečná dodávka tepla jednotlivých spaloven v ČR Užitečná dodávka (TJ) 2001 SAKO 637,5 Pražské služby 1100,5 Termizo 538 Celkem 2276 Zdroj: Invicta BOHEMICA, s.r.o

2002 741 1183,7 579 2503,7

2003 735,5 1216,4 569,5 2521,4

2004 683,3 1210,1 607,6 2501

2005 602,2 1188,9 642,8 2433,9

Situace v oblasti NO je z hlediska jejich termického využití snad ještě horší než v případě komunálního odpadu. Jestliže z celkového množství SKO je spáleno a termicky využito 10 až 15%, pak v případě NO se spaluje z celkové produkce zatím jen asi 3,5%. Kolem 30% je materiálově využito, zbytek je na skládkách. Celková kapacita spaloven NO v ČR činí 96.200 tun NO ročně. Využití jejich kapacity ale činí cca 2/3, protože některé spalovny nejsou v provozu. Technologie velké spalovny komunálního odpadu se od spalovny NO téměř neliší, protože komunální odpad obsahuje řadu složek, které mohou být označeny za nebezpečné (např. použité dětské pleny mohou vykazovat nebezpečnou vlastnost infekčnost). U spaloven NO je obvykle nižší využití celkového výkonu než u spaloven SKO – v průměru cca 6000 hodin. Zahraniční zkušenosti a reálie V zemích EU a Švýcarsku se v roce 2006 vyrobila energie z přibližně 59 milionů tun SKO, tj. bylo spáleno asi 20 % z celkového množství produkovaných komunálních odpadů. Pokud bychom sestavili žebříček, pak evropskou špičkou v energetickém využití je Švýcarsko a Německo, kde se prakticky neskládkuje. Jen v tzv. nových spolkových zemích se staví nebo stavělo v několika posledních letech cca 20 spaloven komunálního odpadu. V dalších zemích jako je Holandsko, Rakousko, Belgie a Dánsko se na skládky dostane minimum odpadů. Na opačném konci (tj. velký podíl skládkování) se ze starých zemí EU nachází Finsko (obdobně také Norsko, ale to není součástí EU). Důvodem je zejména to, že obě severské země mají velmi řídké osídlení a spalování by se tak stalo extrémně neekonomické díky dopravním nákladům. Ve Velké Británii (roční produkce komunálních odpadů cca 46 mil. tun) se z historických důvodů nachází velké množství skládek (jak ironické s ohledem na přínos Británie ke spalování odpadů), avšak s novou evropskou legislativou se situace postupně mění a ve výstavbě je několik spaloven. Během příštích 10 let se předpokládá výstavba asi 50 nových spaloven odpadů. Pro 94

základní srovnání je také možné uvést situaci ve Vídni, což je město obdobné Praze, kde byla v roce 2009 uvedena do provozu třetí spalovna komunálního odpadu o kapacitě 250 tisíc tun ZKO ročně. Tzn., že Vídeň disponuje třemi spalovnami na ZKO a jednou specializovanou spalovnou průmyslového odpadu a všechny stojí v husté městské zástavbě. Podle údajů CEWEP (Konfederace evropských zařízení pro energetické využívání odpadů) za rok 2006 vyrobily spalovny odpadů v zemích EU a EEA něco přes 23 TWh elektrické energie a přes 210 PJ tepla. Jedná se o cca 45% potřeby elektřiny celé České republiky. Na obrázku č. 22 je ukázáno, jak je využíván energetický potenciál SKO v různých evropských zemích. Obrázek č. 27: Způsoby využití SKO

HR PL LT M CY BG GR RO SK H LV SLO CZ IS GB EST P FIN IRL I E F N L A D B DK S NL CH

100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

Skládkování

Energetické využití

Recyklace

Jak již bylo několikrát řečeno, špičkou energetického využívání odpadů v Evropě je Švýcarsko. Se svými 7,7 miliony obyvatel vytvoří Švýcarsko cca 18 mil. tun odpadů ročně (ovšem toto číslo zahrnuje i stavební odpad), z toho cca 5,8 mil. tun komunálních odpadů. Cca 50 % z nich se využívá materiálově a cca 50 % komunálních odpadů energeticky. (Poměry jsou v různých zdrojích uváděny různě a také závisí na konkrétním roce, pro který jsou data uváděna, ale vždy se pohybují kolem 50 % pro termické a materiálové užití odpadu). K tomu je nutné ještě připočítat, že cca 0,5 mil. tun stavebních odpadů je také energeticky využíváno. Energetické využívání odpadů je ve Švýcarsku prováděno prakticky pouze dvěma způsoby – ve spalovnách a v cementárnách. Není prováděno žádné spoluspalování odpadu v tepelných elektrárnách, a to ani formou využití tuhých alternativních paliv vzniklých z mechanik-biologického třídění, které je tolik populární v Německu nebo Rakousku. Cementárny pokrývají cca polovinu svých potřeb paliv spalováním odpadu (vyjeté motorové oleje, použitá rozpouštědla či ředidla, masokostní moučka, čistírenské kaly apod.). Komunální odpad je spalován a energeticky využíván pouze ve spalovnách. Celkově se jich ve Švýcarsku nachází 30 a obecně jsou na velmi vysoké technické úrovni. Fakticky na jeden kanton (ve Švýcarskou je 26 kantonů) připadá o něco více než jedna spalovna. Mapa a seznam spaloven je ukázána na obrázku č. 23.

95

Obrázek č. 28:: Spalovny ve Švýcarsku

_ Mapka Švýcarska se zakreslením zařízení na energetické využívání odpadů "KVA", které jsou členy VBSA, Verband der Betriebsleiter und Betreiber Schweizerischer Abfallbehandlungsanlagen.

Kapacita švýcarských spaloven dosahuje cca 3,6 mil. tun odpadů za rok. A je natolik vysoká, že část odpadu, která se v nich pálí (asi jedna desetina, tedy cca 300 tisíc tun ročně), se dokonce dováží z Německa nebo z Itálie. Celkový energetický obsah komunálního komunálního odpadu, který ročně vstupuje ve Švýcarsku do spaloven, lze odhadnout na cca 12 TWh. Z něj je využito cca 67 % čili dvě třetiny. Z toho jsou necelé 3 TWh využity na dodávky tepla do systémů centrálního zásobování a cca 4,7 TWh na výrobu elektřiny (jedná ná se cca o 3% celkové spotřeby elektřiny ve Švýcarsku). Potenciál energetického využití odpadů v ČR Jak již bylo několikrát zdůrazněno, energeticky se u nás zatím využívá pouze 10-15 10 % směsného komunálního odpadu a necelé 1 % velkoobjemového odpadu z celkových celkových 4 až 4,5 milionů tun, které ročně v ČR vznikají. Bez dalšího užitku se na skládky ukládá cca 3 mil. tun – viz data popsaná výše. V případě nebezpečného odpadu je situace ještě horší. Spáleno je cca 4 % z 1,3 mil. tun, které v ČR vznikají, zatímco 60 až 70 procent je uloženo na skládky. Nelze ani teoreticky předpokládat, že by se veškerý směsný komunální odpad dostal do spaloven – na to jsou mnohé obce přece jenom přespříliš rozptýleny v prostoru a stejně tak existují zákonné požadavky týkající se recyklace recyklace a materiálového využití. Ale pokud bychom předpokládali, že vývoj v ČR se bude podobat vývoji v západních zemích, tak množství SKO, vyprodukovaného v roce 2020, by mohlo činit cca 5 – 6 mil. t. Z toho, pokud by bylo cca 50% materiálově využito, zbývá ještě dalších 50 % odpadu, který skončí ve spalovnách, což 96

by, vyjádřeno v tunách, mohlo potenciálně dosáhnout cca 2,5 mil. až 3 mil. tun/rok. Jeho výhřevnost fluktuuje mezi 8 až 15 GJ/t (reálné hodnoty jsou blíže dolní hranice uvedeného rozpětí, tedy mezi 9 až 11 GJ/t – viz data uvedená výše). Obvyklá kapacita linky ve spalovně činí cca 100 tis. tun odpadu ročně (zhruba se jedná o velikost spalovny, která existuje v Liberci). Pokud bychom uvažovali průměrný výkon v teple 22 MW a v elektřině 2,5 MW (opět zhruba konfigurace Liberecké spalovny), pak při předpokládaném využití výkonu kolem 8000 hodin, bude produkce tepla dosahovat cca 630 TJ a produkce elektřiny zhruba 20 GWh. V ČR je prostor pro existenci dodatečných cca 20 až 25 těchto linek, jejichž energetická produkce by mohla být využitelná, tedy zhruba šestinásobek stávajícího stavu. Tento potenciál také zhruba odpovídá množství odpadů, které je nutné energeticky využít tak, aby v roce 2020 byly naplněny požadavky vycházející ze směrnice 1999/31/EC ohledně poklesu množství komunálních odpadů jdoucích na skládky. Z energetického hlediska se jedná o dodatečnou produkci cca 15750 TJ tepla a 0,5 TWh elektřiny ročně. Pro srovnání se jedná o množství tepla, které by zabezpečilo dodávky do cca 350 tisíc bytů, a o množství elektřiny, které ročně spotřebuje závod automobilky Škoda v Mladé Boleslavi. Pokud by bylo termicky využito 50 % NO, pak by se jednalo o cca 0,65 mil. tun NO/rok. Výhřevnost NO fluktuuje oproti SKO ještě mnohem více a to vzhledem k velké variabilitě v procesu jeho vzniku. Obdobným postupem jako v případě výpočtu potenciálu energetického využití SKO je možné odhadnout velikost potenciálu termického využití NO. Potenciální roční příspěvek k výrobě tepla spalováním NO tak lze odhadnout na 3000 TJ tepla a cca 55 GWh elektřiny. Pokud by byl plně využit potenciál spalování SKO, pak by množství ušetřených primárních zdrojů záviselo na kompozici nahrazených konvenčních zdrojů. Pokud bychom potenciál úspory primárních energetických zdrojů vyjádřili v jednom palivu, pak: • •

v případě ZP by se jednalo o cca 750 mil. m3/rok, což činí cca 7 % roční spotřeby ZP v ČR); v případě HU by se jednalo o cca 2150 tis. t/rok, což činí cca 5 % roční spotřeby HU v ČR).

V případě spaloven NO je obdobný odhad velmi problematické provést, neboť je velká variabilita ve složení NO, v míře využití vyrobeného tepla a typu paliva, které je jím nahrazeno nebo by jím bylo potenciálně nahrazeno. V každém případě se jedná o nejvýznamnější obnovitelný zdroj, který lze z hlediska teplárenství reálně uvažovat. Ani jeho plné využití však problém nijak neřeší, a to z několika důvodů: • • •

Jedná se o potenciál, který je využitelný až v horizontu let 2020 až 2025 a to jen v případě, že vše půjde z hlediska výstaveb spaloven SKO a NO zcela optimálně; Ne všechno vyrobené teplo bude nahrazovat paliva ve zdrojích na HU; I přes významnost SKO jako druhotného zdroje, pak i plné využití jeho potenciálu nahradí pouze několik procent celkové spotřeby HU v ČR.

I zmíněné a popsané zkušenosti ze Švýcarska ukazují, že spalovny a SKO jsou sice zajímavým, ale pouze doplňkovým zdrojem energie.

97

Černé uhlí Studie Invicta 2008 uvádí, že v případě nedostatku hnědého uhlí deklarují některé z oslovených tepláren vynucený návrat k černému uhlí, který by měl podle studie za následek růst cen tepla i výrobní ceny elektřiny, avšak nebyl by prozatím, vzhledem k poklesu ceny černého uhlí, likvidační. V této souvislosti se podle Invicty ukazuje jako schůdná cesta dovoz ruského černého uhlí, avšak s nutností tvrdých požadavků na kvalitu dodávky (výhřevnost, termíny, struktura) ošetřených smlouvou. Invicta v tomto ohledu konstatuje, že takto mohou částečně řešit problém pouze 3 subjekty z 29 analyzovaných. V další části pak uvádí pouze jeden případ z 29, kdy by mohlo dojít k 100% substituci hnědého uhlí černým. Přestavba zdrojů by opět dostala teplárenské zdroje do situace rozpadu systému CZT. Důvodem je fakt, že HU je svými charakteristikami (výhřevnost, obsah síry, vody, popela apod.) zcela odlišnou surovinou než ČU, což se projevuje i v procesu spalování v tepelných elektrárnách a teplárnách. Kotle na spalování černého uhlí jsou zcela odlišně dimenzovány a materiálové hospodářství u hnědouhelných elektráren je také nesrovnatelné s elektrárnami spalujícími černé uhlí. Samotný přechod z hnědého na uhlí černé by tak vyžadoval kompletní přestavbu zařízení – minimálně výstavbu nového kotle se všemi důsledky pro ekonomiku zdroje a konkurenceschopnost systémů CZT. Struktura českého tru s černým uhlím je zobrazena na obrázku č. 29. Obrázek 29: Struktura českého tru s černým uhlím 2009 - těžba černého uhlí 11 001 kt

ČU koksovatelné 5 900 kt

Tuzemské dodávky 2 318 kt

ČU energetické 5 101 kt

Export 3 582 kt

Dovozy 777 kt

Tuzemské dodávky 2 657 kt

Export 2 444 kt

Dovozy 987 kt

K tuzemskému užití 3 095 kt

K tuzemskému užití 3 644 kt

Výroba koksu 2 270 kt

Zdroj: ČSÚ, MPO, VÚPEK ECONOMY, s.r.o.

98

Ve skutečnosti se jedná o dva relativně samostatné trhy s obdobnou velikostí – trh s energetickým a koksovatelným černým uhlím.

Dostupnost černého uhlí Domácí těžba Na území ČR jsou ložiska černého uhlí jak energetického, tak koksovatelného. Rozhodující význam má česká část hornoslezské pánve o rozloze cca 1 550 km2 (cca 30 % zásob uhlí je v ČR a 70 % v Polsku), provozně nazývaná ostravsko-karvinský revír, kde se vyskytuje i významnější podíl koksovatelného uhlí. V podstatě se jedná v současnosti o jedinou oblast těžby černého uhlí v ČR a těží zde společnost OKD, a.s., Ostrava v osmi ložiskách, která disponují celkovou zásobou vytěžitelného uhlí cca necelých 200 000 kt. Teoretická ložiska černého uhlí na našem území jsou znázorněna v následujícím obrázku. Obrázek 30: Ložiska černého uhlí v České republice

Zdroj: Geofond 2010 Pozn.: 1. Česká část hornoslezské pánve, 2. Česká část vnitrosudetské pánve, 3. Podkrkonošská pánev, 4. Středočeské pánve (zejména kladensko-rakovnická pánev), 5. Mšenská část mšensko-roudnické pánve, 6. Plzeňská a radnická pánev, 7. Boskovická brázda, 8. Roudnická část mšensko roudnické pánve, 9. Mnichovohradištská pánev

Bludovický zlom rozděluje pánev na dvě části: severní ostravsko-karvinskou a jižní podbeskydskou. Významnou tektonickou strukturou (tzv. orlovská porucha) je ostravskokarvinská část pánve rozdělena na západní, geologicky starší a tektonicky intenzivně postiženou ostravskou část pánve s paralickým vývojem sedimentů, a východní, méně složitou karvinskou část nejen s paralickým, ale i limnickým vývojem sedimentů. Západní část obsahuje několik desítek poměrně málo mocných (průměrně cca 0,7 m) slojí kvalitního koksovatelného uhlí, kdežto ve východní části převažují v dobyvatelných hloubkách středně mocné sloje (průměrně cca 1,8 m) s uhlím energetickým nebo koksovatelným ve směsi. V současnosti přes 92 % produkce pánve zajišťují 4 doly se 7 ložisky 99

(dobývací prostory Darkov, Doubrava, Karviná-Doly I a II, Lazy, Louky, Stonava) v karvinské části pánve (v polovině roku 2006 byla ukončena těžba v DP Dolní Suchá). Výhřevnost těženého uhlí se většinou pohybuje mezi 23–30 MJ/kg. Vzhledem k dlouhodobé intenzivní těžbě se dobývání v ostravské části pánve dostávalo stále do větších hloubek (i přes 1 000 m), což spolu se složitými báňsko-geologickými podmínkami enormně zvýšilo náklady na těžbu. Proto se ostravské doly staly ztrátové a byly postupně uzavírány a likvidovány. Většina dolů ve východní části má dostatek zásob s jednodušší geologickou stavbou, které je možné dobývat s podstatně nižšími náklady. Hodnotu tohoto uhlí však snižuje jeho nižší kvalita vzhledem ke koksovacím vlastnostem. V severní oblasti podbeskydské části pánve je dosud jedním dolem těženo 1 ložisko (dobývací prostor Staříč) převážně koksovatelného uhlí v ostravském souvrství. Výhřevnost těženého uhlí se pohybuje průměrně mezi 28–29 MJ/kg. Poměrně velké zásoby uhlí byly ověřeny jižněji, zvláště v okolí Frenštátu pod Radhoštěm, kde je uhlonosný karbon překryt miocénem a beskydskými příkrovy. Uhlí by zde bylo dobýváno za obtížných geologických podmínek z hloubek 800–1 300 m. Ložisko navíc částečně zasahuje do CHKO Beskydy, a proto se s jeho využitím zatím nepočítá. Až do definitivního ukončení těžby v posledních 3 dobývacích prostorech (Kačice, Srby, Tuchlovice) v polovině roku 2002 byla druhou nejvýznamnější oblastí se zásobami černého uhlí kladenskorakovnická pánev ležící ve středních Čechách západně od Prahy. Většina zásob původní kladenskorakovnické pánve s energetickým uhlím však již byla vydobyta a zbývající ztratily ekonomický význam. V severovýchodním pokračování kladenské části pánve bylo v 50. až 60. letech 20. století zjištěno a prozkoumáno ložisko poměrně kvalitního a částečně koksovatelného uhlí u Slaného, s geologickými (nebilančními) zásobami cca 364 mil. tun, ležícími však v hloubkách 700 –1 300 m, navíc se složitými hydrogeologickými a plynovými poměry. Průměrná výhřevnost se pohybuje mezi 18–22 MJ/kg. Otvírka tohoto ložiska byla po vyhloubení dvou hlavních jam počátkem 90. let 20. století zastavena a až dosud vyhloubené dvě jámy byly zasypány. Severovýchodně od Prahy byla zjištěna a předběžně prozkoumána mšenská část mšensko-roudnické pánve s geologickými zásobami energetického uhlí přes 1,1 mld. tun. Využití těchto zásob je ale v současnosti nereálné (ekonomická hlediska a střet zájmů – pitná voda pro středočeskou oblast v nadložních křídových pískovcích). Zcela neperspektivní se v současnosti jeví roudnická část této pánve a východně od mšensko-roudnické pánve ležící pánev mnichovo-hradišťská.

100

Životnost černouhelných dolů v České republice Postupně dochází k poklesu objemu těžby ČU v ČR. Vývoj těžby je ukázán na obrázku č. 40. Obrázek 31: Vývoj těžby ČU v ČR v letech 1987 – 2009

37 34 31 28 25 22 19 16 13 10 2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

1989

1988

1987

Zdroj: ČGS-Geofond, státní Bilance V roce 2009 bylo v České republice vytěženo 10 621 kt černého uhlí, což je ve srovnání se situací na počátku dekády (17 028 kt v roce 2000) pokles o víc než 30 %. Při současné úrovni těžby a současném objemu vytěžitelných rezerv nepřesáhne životnost dolů rok 2035 ovšem tento závěr významně závisí na způsobu výpočtu a ohodnocení stavu zásob. Následující tabulka a tři modelové grafy vycházejí z různých zdrojů a metodik výpočtu – nejkonzervativnější jsou životnosti počítané z tzv. vytěžitelných zásob Státní bilance, o něco delší jsou životnosti dle metodiky JORC (hodnocení konkrétních těžebních plánů a zásob v těžebních blocích). Optimistický scénář vychází při zohledenění možností moderních těžebních technologií, které zavádí OKD (program POP 2010). Stav rezerv je zobrazen v tabulce č. 43, životnost jednotlivých dolů pak na obrázcích č. 32 až 34. Tabulka 43: Stav rezerv ČU v ČR Společnost

Důlní podnik

Vytěžitelné zásoby k 1.1.2009 dle státní Bilance

Stav zásob dle JORC k 1.1.2009

Stav zásob s prog. POP k 1.1.2009

OKD

Darkov

49,700

47,467

85,000

OKD

ČSM

48,492

52,582

116,000

OKD

Paskov

21,889

26,828

29,000

OKD

Karviná – ČSA

46,991

77,242

129,000

OKD

Karviná – Lazy

24,980

24,000

29,000

192,122

228,119

388,000

Celkem

Zdroj: ČGS-Geofond, VÚPEK ECONOMY s.r.o. 101

Obrázek 32: Životnost černouhelných dolů dle Státní bilance

Výhled těžeb ČU 14 000 13 000

Důl Karviná Lazy

12 000 11 000

ČSM

10 000

[ tis.tun ]

9 000 8 000

Paskov

7 000

;

6 000 5 000

Darkov

4 000 3 000 2 000

Důl Karviná ČSA

1 000 2050

2045

2040

2035

2030

2025

2020

2015

2010

0

Roky

Zdroj: MPO, VÚPEK ECONOMY s.r.o. Obrázek 33: Životnost černouhelných dolů dle JORC

Výhled těžeb ČU - JORC 14 000 13 000

Důl Karviná Lazy

12 000 11 000

Důl ČSM

10 000

[ tis.tun ]

9 000 8 000

Důl Darkov

7 000

;

6 000 5 000

Důl Paskov

4 000 3 000 2 000

Důl Karviná ČSA

1 000 2050

2045

2040

2035

2030

2025

2020

2015

2010

0

Roky

Zdroj: MPO, VÚPEK ECONOMY s.r.o.

102

Obrázek 34: Životnost černouhelných dolů včetně programu POP OKD Výhled těžeb ČU - Rozvoj OKD 14 000 13 000

Důl Karviná Lazy

12 000 11 000

Paskov

10 000

[ tis.tun ]

9 000 8 000

Darkov

7 000

;

6 000 5 000

Důl Karviná ČSA

4 000 3 000 2 000

ČSM

1 000 2050

2045

2040

2035

2030

2025

2020

2015

2010

0

Roky

Zdroj: MPO, VÚPEK ECONOMY s.r.o. Budoucnost těžby černého uhlí v České republice závisí také na situaci ohledně dolu, který by se měl nacházet v chráněné krajinné oblasti Frenštát. Konstrukce dolu ve Frenštátě byla započata v roce 1981, proces byl však pozastaven v roce 1991. Společnost OKD představila plán na opětovnou reaktivaci dolu v roce 1997, s očekávaným datem započetí těžby v roce 2005. K realizaci ovšem nedošlo. Dle odhadů obsahuje důl až 814 milion tun černého uhlí, z toho se jedná o 309 mil tun vytěžitelných zásob. Roční těžba by mohla dle plánu dosáhnout 2,2 mil. tun uhlí. V současné době se jeví započetí těžby v lokalitě Frenštát jako spíše nepravděpodobné.

Dovoz a vývoz černého uhlí Nejvýznamnější exportní položkou v kategorii uhlí je právě černé uhlí a podobná tuhá paliva z černého uhlí, v jehož případě objem vývozu rostl do roku 2007, poté začal mírně klesat. Česká republika je rovněž dovozcem černého uhlí, dovoz představuje přibližně 20-30 % vývozu. Stejně jako vývoz, i dovoz černého uhlí rostl do roku 2007, poté začal mírně klesat, jak ukazuje následující tabulka. Tabulka 44: Dovoz a vývoz černého uhlí

Dovoz černého uhlí (kt) Vývoz černého uhlí (kt) Zdroj: Geofond 2010

2005 1 264 5 261

2006 1 981 6 515

2007 2 532 6 687

2008 2 223 6 112

2009 1 790 6 032

V roce 2009 dosáhl objemu vývozu více než 6 000 tis. t, což představuje více než polovinu domácí těžby. Černé uhlí je nejvýznamnější položkou vývozu nerostných surovin vůbec a to nejen v objemovém, ale i ve finančním vyjádření. Dvě zbylé kategorie uhelných surovin objemem na kategorií první zdaleka nedosahují a jejich export v posledních letech stagnuje. V případě HU je zejména po závalu v dolech SUAS ukončován. 103

Obrázek 35: Vývoz jednotlivých druhů uhlí (2007) 8000 7000 6000 Černé uhlí a tuhá paliva z černého uhlí

5000 4000

Koks a polokoks z černého uhlí, hnědého uhlí nebo rašeliny

3000

Hnědé uhlí

2000 1000 0 2003

2004

2005

2006

2007

Zdroj: Geofond (2008) Většina dovozu černého uhlí pochází téměř výhradně z Polska, malá část též z Ruska. Největšími dovozními trhy pro české černé uhlí a podobných tuhých paliv jsou sousední státy Polsko, Rakousko a Slovensko, kam je uhlí jednoduše transportováno po železnici. Teritoriální strukturu vývozu a její vývoj v posledních pěti letech ukazuje následující graf. Obrázek 36: Teritoriální struktura vývozu černého uhlí

Zdroj: Geofond 2010

104

Potenciál importu černého erného uhlí do České republiky Jak již bylo uvedeno, Česká republika importuje uhlí především z Polska. Nicméně obecně latí, že na rozdíl od HU existuje u ČU světový trh. V případě zvýšené poptávky po této surovině možné a reálné hledat a najít zdroje ČU v jiných oblastech. oblastech. Následující obrázek ukazuje potenciál černého uhlí v Evropě. Obrázek 37: Produkce a import černého uhlí v Evropě

Zdroj: EuraCoal (2009) Většina evropských opských zemí dováží více černého uhlí než je jejich tuzemská produkce. Z tohoto hlediska přichází v úvahu v rámci Evropy dovoz černého uhlí do České republiky vedle Polska především z Ukrajiny, Bosny a Hercegoviny nebo Norska. V případě Ukrajiny je problémem problém skutečnost, že existuje sice dostatek zdrojů, nicméně uhelný průmysl je silně podfinancován a zdaleka neprodukuje své potenciální maximum. Růst těžby by tedy musel být spojen s řadou investic. Z tohoto důvodu je v současnosti dovoz černého uhlí z této země velmi nízký. Další možností je import černého uhlí z neevropských zemí. Česká republika je součástí tzv. atlantského uhelného trhu. Import černého uhlí na toto území znázorňuje následující obrázek.

105

Obrázek 38: Mezinárodní obchod černým uhlím (hlavní toky)

Zdroj: Euracoal (2008) Do atlantického prostoru (Atlantický prostor zahrnuje východní pobřeží severní, střední a jižní Ameriky, Evropu včetně zemí hraničících se Středozemním mořem a severní a západní pobřeží Afriky) se dováží černé uhlí především z Kolumbie (26 % z celkového importu), Ruska (35 %), Afriky (24 %), Venezuely (1,5 %) a USA (5 %). Vývoj dovozu černého uhlí do Evropy od roku 1960 pak ukazuje následující obrázek. Obrázek 39: Vývoj dovozu černého uhlí do Evropy od roku 1960 300 250 200 150 100 50 0 1960

1965

1970

1975

Import do západní Evropy

1980

1985

1990

1995

2000

2005

Import do střední a východní Evropy

Zdroj: Euracoal, MPO 106

Cena černého uhlí Cena černého uhlí v České republice je silně ovlivněna především objemem těžby v sousedním Polsku. Ceny na domácím trhu jsou smluvní a např. společnost OKD a.s. je nezveřejňuje. Přesto lze předpokládat, že domácí ceny zhruba kopírují vývoj dovozních a vývozních cen, jak je ukazuje následující graf. Obrázek 40: Vývoj ceny černého uhlí 3300 3100 2900 2700 2500 2300 2100 1900 2005

2006 Dovozní ceny (Kč/t)

2007

2008

2009

Vývozní ceny (Kč/t)

Zdroj: Geofond 2010 V roce 2003-2007 došlo k výraznému vzestupu cen černého uhlí, přičemž jenom exportní cena vzrostla v sledovaném období o 50 %. Cena českého uhlí v tomto období kopírovala trendy na světových trzích, kde došlo v roce 2004 k významnému nárůstu cen všech typů černého uhlí (trhy zaznamenaly roční míry vzestupu mezi 20-60 %; nejvíc vzrostlo čínské energetické uhlí o zmíněných 60 %). Důvodem ostrého vzestupu cen byla větší spotřeba černého uhlí v rozvojových zemích, tedy v zemích, které donedávna černé uhlí sice ve velkém objemu produkovaly, jejich vlastní spotřeba však byla jenom zanedbatelná (mezi tyto země patří Čína, která představuje 45,9 % produkce černého energetického uhlí; Indie a Jihoafrická republika). Industriální boom v těchto zemích způsobil, že stále větší část produkce uhlí bývá spotřebována na domácím teritoriu, nabídka na světových trzích klesá a žene tak cenu suroviny směrem nahoru. Nejvyšší hodnoty dosáhla cena černého uhlí v roce 2008, v roce 2009 opět poklesla, a to v důsledku finanční a hospodářské krize, která silně postihla také hutní průmysl. To vedlo k propadu poptávky po uhlí. Průměrná cena prodané tuny energetického uhlí v roce 2009 dosáhla 72 EUR/t. V případě energetického uhlí tak došlo v roce 2010 ke snížení cen – průměrná smluvní cena palivového uhlí v roce 2010 je 63 EUR/t, o 13 % nižší ve srovnání s cenou 72 EUR/t roku 2009. Pokles ceny energetického uhlí odráží úpravu vysokých cen ve srovnání s rokem 2009, s ohledem na to, že se poptávka po energetickém uhlí ve střední a východní Evropě ještě nezotavila, především v důsledku velkých zásob energetického uhlí nahromaděných v energetickém průmyslu v krizovém roce 2009. Nicméně v roce 2008 se poměr dovozních a vývozních cen téměř vyrovnal, dovozní ceny tvořily 98,8 % cen vývozních. V roce 2009 dovozní ceny opět poklesly více než vývozní, a tento poměr se vrátil na úroveň kolem 90 %.

107

Transport ČU do České republiky Lodní doprava Lodní doprava je nejlevnějším způsobem dopravy a až do roku 2002, resp. 2005 bylo uhlí do/z ČR dováženo, resp. vyváženo. V celkovém objemu přeshraničního obchodu však šlo o zanedbatelné objemy. Geografické podmínky v ČR umožňují jen omezené využití řek pro nákladní dopravu, a to pouze na Labi a Vltavě a navíc nikoliv po celém toku řeky a ani po celý rok. Z praktického hlediska připadá v úvahu jediná importní tepna a tou je Labe, která začíná v největším evropském přístavu Hamburku. Problém trasy je její nedostupnost po celý rok. V letních měsících je Labe po značnou část svého toku nesplavné. V blízkosti splavných řek se také nachází minimum elektráren a tepláren – prakticky z významných zdrojů pouze Setuza, teplárna Ústí nad Labem, Elektrárny Mělník, Spolana, Paramo a Elektrárna Chvaletice. Z tohoto důvodu by vodní doprava musela být pouhým mezičlánkem. Náklady spojené s překladem a dalším typem dopravy by zřejmě celý transport neúměrně prodražil. Pokud jde o ceny transportu uhlí do Evropy z ostatních kontinentů, pak jsou uvedeny v následující tabulce. Tabulka 45: Ceny transportu černého uhlí do Evropy USD / t Jižní Afrika USA Austrálie Kolumbie Zdroj: VDKI

2003 14,6 11,9 20,5 12,1

2004 20,6 19,6 31 20,1

2005 15,75 16,6 24 16,1

2006 15,94 14,87 24,7 14,89

2007 32,33 34,47 51,77 33,55

2008 30,36 32,65 50,91 33,55

2009 13,66 16,68 22,46 16,25

Silniční doprava Silniční dopravu je možné sice k transportu uhlí technicky použít, ale z ekonomických a logistických důvodům není k těmto účelům v případě hromadné přepravy ČU využívána. Lze ji považovat za možnost pouze doplňkovou. Železniční doprava Nejužívanějším transportním prostředkem k přepravě uhlí v ČR je tak bezpochyby železnice, a to jak v případě ČU, tak v případě HU. Mezi doly a elektrárnami a teplárnami existuje mnoho jednoúčelových tratí. Železnice se navíc – na rozdíl od silniční dopravy – k transportům velkého množství uhlí hodí a je cenově dostupnější. Největší nárůst ceny mohou způsobit překlady, pokud by byly nutné, a zejména širší rozchod kolejí na Ukrajině. Ta je vedle Polska a Německa fakticky jedinou zemí dostupnou vlakem, ze které by bylo možné velké objemy uhlí dovážet.

108

Dopad poklesu těžby HU na vnitrostátní železniční dopravu Jak je z níže uvedených podkladů Českého statistického úřadu patrné, je přeprava pevných paliv, z nichž tvoří rozhodující část uhlí velmi významnou položkou v celkových vnitrostátních výkonech železnice. Od roku 2007 výkony v mil. tkm, jak v celkové, tak vnitrostátní železniční dopravě, klesají. U celkové z úrovně 16 304 mil. tkm v roce 2007 na 12 791 v roce 2009. U vnitrostátní potom z úrovně 7 267 mil. tkm na 5 485 mil. tkm v roce 2009. Ve stejném období sice dochází také k poklesu přepravy pevných paliv z úrovně 3 438 mil. tkm v roce 2007 na 2973 mil. tkm v roce 2009, nicméně podíl uhlí na vnitrostátní přepravy neklesá, ale vzhledem k celkovým dopadům hospodářské recese dokonce roste. A to ne nevýznamně – z 47,3 % v roce 2007 na 54,2 % v roce 2009. Tabulka č. 46: Železniční nákladní doprava – přeprava věcí dle komodit Celkem Rok 2003 2004 2005 200617 2007

Celkem

Vnitrostátní

15 862 15 092 14 866 15 779 16 304

6 531 6 122 6 222 6 912 7 267

Mezinárodní Celkem Dovoz Vývoz 9 330 5 104 2 320 8 970 4 735 2 348 8 644 4 794 2 127 8 867 2 321 4 691 9 037 2 416 4 444

Tranzit 1 907 1 886 1 722 1 855 2 177

Tabulka č. 47: Železniční nákladní doprava – přeprava pevných paliv Pevná paliva Rok 2003 2004 2005 20062) 2007

Celkem

Vnitrostátní

5 817 5 498 5 582 5 644 5 422

3 448 3 205 3 346 3 368 3 438

Celkem 2 369 2 293 2 235 2 276 1 984

Mezinárodní Dovoz Vývoz Tranzit 2 247 122 0 2 129 165 0 2 118 117 0 2 120 134 22 147 1 828 9

Od roku 2008 v souladu s novým Nařízením Komise (ES) č. 1304/2007 byla nahrazena dosavadní klasifikace zboží NST/R (24 skupin) novou klasifikací NST 2007 (20 skupin zboží) a vznikla tak nová časová řada s tou starou obtížně porovnatelná. Tabulka č. 48: Železniční nákladní doprava – přeprava věcí dle komodit Celkem Rok 2008 2009

17

Celkem

Vnitrostátní

15 437 12 791

6 510 5 485

Mezinárodní Celkem Dovoz Vývoz 8 927 2 352 4 442 7 307 1 888 3 839

Tranzit 2 133 1 580

Od roku 2006 se začala sledovat i neveřejná přeprava věcí.

109

Tabulka č. 49: Železniční nákladní doprava – přeprava pevných paliv Celkem Rok 2008 2009

Celkem

Vnitrostátní

5 221 5 066

3 318 2 973

Mezinárodní Celkem Dovoz Vývoz 1 904 181 1 695 2 093 187 1 504

Tranzit 28 402

Tabulka č. 50: Nákladní železniční doprava v ČR, údaje v mil. tkm

Rok

Celkem

Celkem vnitrostátní

Pevná paliva vnitrostátní přeprava

Podíl uhlí celek

Podíl uhlí na vnitrostátní přepravě

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

15 862 15 092 14 866 15 779 16 304 15 437 12 791

6 531 6 122 6 222 6 912 7 267 6 510 5 485

3 448 3 205 3 346 3 368 3 438 3 318 2 973

21,7% 21,2% 22,5% 21,3% 21,1% 21,5% 23,2%

52,8% 52,4% 53,8% 48,7% 47,3% 51,0% 54,2%

Neprolomení ÚEL hnědého uhlí a blížící se pokles těžby bude v reálném vývoji znamenat, že se bude po železnici převážet mnohem menší množství HU než doposud. Ať už bude HU nahrazeno jakýmkoliv zdrojem, pak to vždy bude znamenat pokles výkonů na železnici. V případě substituce ZP (ať už ve formě centrálních zdrojů, nebo realističtěji decentrálních DK a BK) dojde k přesunu transportu paliv směrem k plynovodům, v případě částečné náhrady HU biomasou pak směrem k silniční dopravě. V případě náhrady HU černým uhlí poklesnou výkony také, neboť černé uhlí má mnohem větší energetický obsah a díky tomu menší objemy. Tento rozdíl mezi HU a ČU je jedním z principielních důvodů neexistence světového trhu s HU, a naopak existence světového trhu s ČU. Navíc bude rychleji ubývat doprava uhlí na větší vzdálenosti, tzn. do tepláren rozmístěných s výjimkou Jižní Moravy po celé ČR. Vlastníci dolů – tzn. SUAS a ČEZ, a.s. budou zbývající HU využívat zejména pro vlastní zdroje, které se nacházejí v nejbližší blízkosti lomů a železnici buď vůbec nepotřebují, nebo ji využívají po krátké vzdálenosti. Jedná se o činnost logickou, neboť využíváním vlastních pánevních elektráren dochází jak k minimalizaci transportních nákladů, tak i k maximalizaci provozních marží z výroby elektřiny. V případě SUAS toto tvrzení platí prakticky stoprocentně, neboť drtivou většinu HU dodává dvěma pánevním elektrárnám – Vřesová a Tisová. V případě ČEZ, a.s. se toto týká zejména velkých elektráren Prunéřov, Tušimice, Počerady, Ledvice. Dovoz velkých objemů HU by tak fakticky pokračoval pouze do středně velkých zdrojů Mělník 2, Chvaletice a Tisová. Ostatní zdroje ČEZ jako Elektrárna Poříčí, Hodonín a Teplárna Dvůr Králové budou nadále potřebovat pouze malé objemy HU, které se v celkových číslech příliš neprojeví. Z výše uvedeného vyplývá, že za situace poklesu těžby HU od roku 2013 dojde k významnému poklesu přepravy HU po železnici a významně klesnou výkony, tudíž i tržby a hospodářský výsledek železničních dopravců nákladu. Domníváme se, že vzhledem k výše uvedenému by v roce 2016 mohl pokles představovat až 50 % přepravy současného stavu, tzn. kolem 25% celkových mil. tkm ve vnitrostátní přepravě. 110

Časové hledisko rozhodnutí o prolomení ÚEL ve vztahu k Evropské směrnici O průmyslových emisích Dne 24. 11. 2010 byla přijata směrnice o průmyslových emisích18, která vstoupila v platnost dne 6. 1. 2011. Tato směrnice (dále jen IED) nastavuje nové emisní limity pro velké průmyslové spalovací zdroje (s výkonem nad 50 MW). Směrnice o průmyslových emisích aktualizuje a slučuje sedm stávajících právních předpisů (mj. IPPC, úpravu emisí ze spalování odpadů atp.19) zaměřených na omezování emisí z průmyslového spalování. Hlavním cílem nové směrnice je důslednější uplatňování nejlepších dostupných technik (BAT). Návrh upravuje minimální emisní limity, které se vztahují na spalovací zařízení v celé EU, aby je s technikami BAT sladil. Členské státy mají uloženo nejpozději do 7. ledna 2013 uvést v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s většinou nových ustanovení. Smyslem je řešit komplexně dopad průmyslových podniků na všechny složky životního prostředí, včetně půdy a podzemních vod. Směrnice se snaží dosáhnout tohoto ambiciózního cíle zavedením nových maximálních mezních hodnot emisí pro různé druhy paliv a typy zařízení v závislosti na celkovém jmenovitém tepelném příkonu a dalších parametrech. Z hlediska teplárenství je klíčovou skutečností fakt, že subjekty s příkonem nad 200 MW se budou muset rozhodnout, zda využijí: a) tzv. přechodný národní plán pro období 1. 1. 2016 až 30. 6. 2020 se stanovenými emisními stropy v jednotlivých letech a investují do snížení emisí SOx, NOx a TZL, přičemž členské státy sdělí Komisi své přechodné národní plány nejpozději do 1. 1. 2013 nebo b) přejdou do skupiny zdrojů s omezenou životností do 31. 12. 2023. Toto rozhodnutí musí ČR odeslat EK nejpozději do 1. 1. 2014. V praxi to bude znamenat, že jednotlivé subjekty musí zpracovat své vlastní ekonomické, obchodní a technické analýzy o výši, časovém průběhu, dopadech a návratnosti potřebných investic nejpozději do září 2013. Provozovatel zařízení se totiž do 1. 1. 2014 v písemném prohlášení příslušnému orgánu zaváže, že nebude provozovat zařízení více než 17 500 hod. v období 1. 1. 2016 – 31. 12. 2023. Česká republika pak nejpozději do 1. 1. 2016 sdělí Komisi seznam veškerých spalovacích zařízení, na které se vztahuje výjimka. Aby mohly být tyto propočty, kde se jedná řádově o stovky milionů až miliardy Kč, seriozně do září 2013 zpracovány, musí být v této době již smlouvy na dlouhodobé dodávky HU s těžebními společnostmi o požadované kvalitě, objemu a ceně uzavřeny. Provedená rozhodnutí budou klíčová nejen pro samotné teplárenské subjekty a další dodávky tepla, ale také pro budoucí strukturu výroby elektřiny v ČR. Přechod do skupiny zdrojů s omezenou životností znamená automaticky významný pokles výroby elektřiny, který je definován maximálním využitím 17 500 hodin provozu v letech 2016-2023. Znamenalo by to tedy nejen neodvratný konec

18

Directive on industrial emissions 2010/75/EU (IED), http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2010:334:0017:0119:EN:PDF 19 IED nově upravuje vztahy doposud regulované v následujících evropských předpisech: Směrnice Rady 78/176/EHS ze dne 20. února 1978 o odpadech z průmyslu oxidu titaničitého, Směrnice Rady 82/883/EHS ze dne 3. prosince 1982 o postupech monitorování životního prostředí ovlivněného vypouštěním odpadů z průmyslu oxidu titaničitého a dozoru nad ním, Směrnice Rady 92/112/EHS ze dne 15. prosince 1992 o postupech harmonizace programů snižování a úplného vyloučení znečišťování odpady z průmyslu oxidu titaničitého, Směrnice Rady 96/61/ES ze dne 24. září 1996 o integrované prevenci a omezování znečištění („směrnice o IPPC“); Směrnice Rady 1999/13/ES ze dne 11. března 1999 o omezování emisí těkavých organických sloučenin vznikajících při používání organických rozpouštědel při některých činnostech a v některých zařízeních („směrnice o VOC“), Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/76/ES ze dne 4. prosince 2000 o spalování odpadů („směrnice o spalování odpadů“), Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/80/ES ze dne 23. října 2001 o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší z velkých spalovacích zařízení („směrnice o LCP“).

111

těchto zdrojů po roce 2023, ale od roku 2016 také zásadní změny v bilanci výroby elektřiny v ČR, byť z hlediska ceny elektřiny by se jednalo o dopad nulový. U skupiny zdrojů s příkonem do 200 MW a s více jak 50 % užitného tepla vyrobeného daným zařízením, které je dodáváno v podobě páry či horké vody do veřejné sítě CZT, je možnost využít osvobození ze směrnice dle článku 35 až do 31. 12. 2022 za podmínky zachování výše emisních limitů stanovených v povolení spalovacího zařízení platných k 31. 12. 2015. I zde je však nutnost včasného rozhodnutí o prolomení ÚEL naprosto zřejmá, neboť bez garance dodávek HU v požadovaných parametrech a ceně nikdo rozhodnutí o investicích neučiní a zdroje by datem 31. 12. 2022 také musely být definitivně uzavřeny.

Podrobný popis ustanovení směrnice Povolení na provoz spalovacího zařízení je uděleno pouze při splnění požadavků určených směrnicí. Povolení se vydává pro zařízení spadajících do jedné z kategorií uvedených v Příloze I - teplárny spadají do kategorie 1.1. Spalování paliv v zařízeních o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 50 MW nebo více. Povolení obsahují mezní hodnoty emisí pro znečišťující látky, požadavky na ochranu půdy a podzemní vody, požadavky na monitorování emisí, opatření pro případ jiných než běžných provozních podmínek a další. Příslušný orgán stanoví mezní hodnoty emisí tak, aby za běžných provozních podmínek emise nepřekročily úrovně spojené s nejlepšími dostupnými technikami (BAT). Je možné použít odchylku a stanovit tak mírnější mezní hodnoty emisí, ovšem pouze pokud se prokáže, že z důvodu zeměpisné polohy zařízení nebo jeho technické charakteristiky by dosažení hodnoty emisí na úrovni závěrů o BAT vedlo k nákladům, jejichž výše by nebyla přiměřená přínosům pro životní prostředí. Navíc, zůstává možnost udělení dočasné výjimky v případě náhlého přerušení dodávky paliva či plynu s nízkým obsahem síry (čl. 30, odst. 5). U odsíření existuje úleva od plnění emisních limitů na SO2 v případě, že LCP na tuhá fosilní domácí paliva dosáhne určitého stupně odsíření (čl. 31 a Příloha 5, část 5 IED). Pokud existuje možnost kontaminace půdy a podzemních vod v místě zařízení, vypracuje provozovatel před zahájením provozu nebo před první aktualizací povolení provedenou po 7. lednu 2013 základní zprávu. Po ukončení provozu provozovatel opětovně posoudí stav kontaminace půdy a podzemních vod a učiní kroky nezbytné k odstranění znečištění půdy resp. podzemních vod. Jsou-li odpadní plyny ze dvou nebo více zařízení odváděny společným komínem, nebo by mohly být podle posouzení příslušného orgánu odváděny společným komínem, kapacity z více zařízení se sčítají, avšak bez zohlednění jednotlivých spalovacích zařízení se jmenovitým tepelným příkonem nižším než 15 MW. Zařízení jsou rozdělena na „stávající“ (tedy taková, kdy je žádost o povolení podaná před 7. lednem 2013) a „nová“ (tedy taková, kdy je žádost o povolení podaná po 7. lednu 2013). Obecné mezní hodnoty emisí (emisní limity) platné pro stávající zařízení od 1. 1. 2016 udává tabulka č. 51.

112

Tabulka č. 51: „Stávající zařízení – mezní hodnoty emisí v mg/Nm3

50 - 100 MW SO2 NOx TZL 300/450 ČU, HU a další spalování 400 práškovépevná paliva 30 ho HU Kapalná paliva 350 450 Biomasa 200 300 Plynné palivo 35 100 5 Zdroj: Příloha V, část I citované směrnice Druh paliva

Mezní hodnoty emisí mg/Nm3 101 - 300 MW > 300 MW SO2 NOx TZL SO2 NOx TZL

250

200

25

200 35

250 100

20 5

> 50 MW CO

200 200

35

150 200 100

20

-

5

100

Z uvedeného přehledu je patrné, že i když v současné době zdroje splňují všechny teplárenské provozy pro ně závazné emisní podmínky, dojde od 1. 1. 2016 k podstatnému zpřísnění emisních limitů u všech znečišťujících látek vzduší, včetně spalovacích procesů s využitím všech druhů paliv. Významné zpřísnění se u biomasy projeví více než desetinásobně v případě oxidu siřičitého a TZL, více než dvojnásobně v případě oxidů dusíku. Při spalování ZP bude zpřísnění emisních limitů v případě oxidů dusíku dvojnásobné au TZL také desetinásobné. Přechodný národní plán (čl. 32 IED) Členské státy mohou uplatnit přechodný národní plán od 1. ledna 2016 do 30. června 2020. Do přechodného plánu nemohou být zapsány spalovací zařízení uplatňující výjimku z titulu omezené životnosti, nebo centrální zdroje tepla podle níže uváděného článku 35. Zařízení s vydaným povolením před 27. listopadem 2002 a zapsaná do přechodného plánu získají osvobození od dodržení mezních hodnot uvedených v tabulce č. 2 a to do 30. června 2020. Emisní limity uvedené v povolení platném k 31. 12. 2015 je třeba zachovat. Obsahem přechodného plánu budou stropy maximálních celkových ročních emisí pro všechna zařízení zahrnutá do plánu stanovené na základě celkového příkonu každého zařízení k 31. prosinci 2010 a dalších parametrů. Emisní stropy pak budou každoročně lineárně snižovány tak, aby v cílovém roce bylo dosaženo plnění nových emisních limitů. Článek 35: Centrální zdroje tepla (čl. 32 IED) Článek 35 uvádí možnost osvobození zařízení od povinnosti dodržovat výše uvedené mezní hodnoty emisí a stupně odsíření, pokud: • • • •

celkový jmenovitý výkon zařízení nepřesahuje 200 MW, první povolení bylo vydáno před 27. listopadem 2002, nejméně 50 % užitného tepla vyjádřeno jako klouzavý průměr za období 5 let, je dodáváno do veřejné sítě dálkového vytápění, mezní hodnoty emisí platné k 31. prosinci 2015 zůstanou přinejmenším zachovány do 31. prosince 2022.

Směrnice přesně nespecifikuje, co je míněno „veřejnou sítí dálkového zásobování teplem“, zde bude patrně určitý prostor pro národní interpretaci.

113

Odchylka pro spalovací zdroje s omezenou životností (čl. 33 IED) V tabulce č. 52 jsou uvedeny podmínky, jejichž splnění je nutné pro osvobození od dodržování mezních hodnot emisí uvedených v tabulce č. 2. Tabulka č. 52 Podmínky pro odchylku pro spalovací zdroje s omezenou životností 1. Písemné prohlášení provozovatele podané příslušnému orgánu do 1. 1. 2014 se závazkem, že v období od 1. ledna 2016 do 31. prosince 2023 nebude zařízení v provozu více než 17 500 provozních hodin. (Do provozních hodin se nezapočítává najíždění a odstavování zdroje) 2. Předložení záznamu o počtu provozních hodin každý rok od 1. ledna 2016 3. Dodržení emisních limitů v povolení platném k 31. 12. 2015 4. Spalovacímu zařízení nebyla udělena výjimka podle čl. 4 odst. 4 směrnice 2001/80/ES20 (zařízení s omezenou životností do roku 2015) Přehled možností, jak vyhovět směrnici •

• •

pří celkovém jmenovitém tepelném příkonu do 200 MW a dodávce nejméně 50 % užitného tepla vyjádřeno jako klouzavý průměr za období 5 let do veřejné sítě dálkového vytápění se na zařízení do 31. 12. 2022 nové mezní hodnoty emisí nevztahují; zařadit spalovací zařízení do Přechodného národního plánu. Česká republika může sdělit přechodný plán Komisi pro posouzení nejpozději do 1. ledna 2013; využít odchylku pro spalovací zdroje s omezenou životností se závazkem neprovozovat zařízení od 1. ledna 2016 do 31. 12. 2023 více než 17 500 hodin.

Závěr pro teplárenství Z logiky časové souslednosti jednotlivých kroků je tedy nezbytné, aby rozhodnutí o prolomení ÚEL HU bylo učiněno nejen z důvodů báňsko-technických (viz podrobně výše), ekonomických (viz podrobně výše), ale i z důvodů dopadů požadavků a stanovených pravidel směrnice o průmyslových emisích nejpozději v polovině roku 2011. Jen tak je možno získat prostor na přípravu investic a smlouvy o dodávkách HU s těžebními společnostmi. Bez této časové návaznosti nejsou teplárenské společnosti schopny kvalifikované a systémové rozhodnutí o provedení investic učinit a celý teplárenský systém spěje do velmi vážných existenčních problémů.

20

Znění odst. 4 čl. 4 směrnice: Aniž je dotčena směrnice 96/61/ES a 96/62/ES, mohou být stávající zařízení osvobozena od povinnosti dodržovat mezní hodnoty emisí uvedené v odstavci 3 a nepodléhat začlenění do národního plánu snižování emisí za těchto podmínek: a) provozovatel stávajícího zařízení se v písemném prohlášení podaném příslušnému orgánu nejpozději dne 30. června 2004 zaváže, že počínaje 1. lednem 2008 a konče nejpozději 31. prosincem 2015 nebude provozovat zařízení více než 20000 hodin; b) provozovatel předloží každý rok příslušnému orgánu písemný záznam o využitém a nevyužitém čase ve vymezené zbývající provozní životnosti zařízení.

114

Ekonomické dopady neprolomení ÚEL Hnědé uhlí je nejvýznamnější surovinový zdroj v ČR. Elektrárny a teplárny v ČR jsou navrženy a technologicky provedeny tak, aby spalovaly právě hnědé uhlí z českých dolů. Změna této struktury by byla, jak jsme již ukázali výše, velmi nákladná a s velmi nejasnými dopady na ekonomiku jako celek. V celkové struktuře české energetiky se odráží ekonomická logika, kterou lze vyjádřit v jednoduchém, a proto silném a dlouhodobě fungujícím principu. Ten na území ČR funguje bez problémů cca 150 let: těžba levného hnědého uhlí na území ČR

jeho levná doprava na krátkou vzdálenost

technologie projektované k jeho spalování jako levný zdroj tepla a elektřiny oproti konkurenci jiného zdroje – obecná konkurenční výhoda ekonomiky jako celku V roce 1991 vláda schválila sérii usnesení, která neumožňuje těžit uhlí za vymezené limity z důvodu ochrany životního prostoru občanů a místní krajiny – podrobný popis ÚEL viz výše. Od té doby žádná z vlád tato usnesení nezměnila (s výjimkou modifikace ÚEL pro DP Bílina v roce 2008). Díky existenci ÚEL je v horizontu několika let ohrožena existence počátečního prvku výše popsaného principu, což bude míst své ekonomické důsledky, z nichž mnohé byly podrobně popsány výše. Tato kapitola se zaměří na sociálně ekonomické dopady ukončení těžby HU z hlediska zaměstnanosti: • • •

zaměstnanost v místě těžby (Ústecký kraj); celorepublikově indukovaná nezaměstnanost; dopad do státního rozpočtu jako důsledku změn v nezaměstnanosti.

Každý z uvedených dopadů je analyzován ve dvou modelových scénářích: • •

scénář 0 – dojde prolomení ÚEL, scénář 1 – k prolomení ÚEL nedojde.

Kapitola má následující strukturu. První část zevrubně uvádí aktuální stav zaměstnanosti v Ústeckém kraji, zaměstnanost, kterého je dotčena nejsilněji. V druhé části jsou alternativně analyzovány dopady jednotlivých scénářů. Třetí část sumarizuje a uzavírá.

Počet zaměstnaných v odvětví těžby nerostných surovin v ÚK Podle statistiky21 ČSÚ, bylo v roce 2009 zaměstnáno v odvětví těžby nerostných surovin v Ústeckém kraji 12 265 osob. Srovnání celkových údajů o zaměstnanosti naznačuje, že skupina Czech Coal Group (CCG) a skupina Severočeské doly (SD) byly dominantními zaměstnavateli. Formovaly největší část tržní poptávky po profesích v těžařském průmyslu. Evidenční počet zaměstnanců k 31. 12. 2009 obou společností dosahoval celkem 10 566 osob. Z toho ve Skupině CCG bylo evidováno 5 529 osob (52,3 %) a ve Skupině SD 5 037 osob (47,7 %). Delší perspektiva (interval pěti let 2005-2009) ukazuje na počty zaměstnaných osob v ÚK v odvětví těžby nerostných surovin. Pětiletý průměr počtu zaměstnaných v těžbě nerostných surovin dosáhl 11 538 osob dle statistiky ČSÚ. Průměrný evidenční počet zaměstnaných dvou dominantních společností pak dosahoval úrovně 10 880 osob. 21

Statistická ročenka Ústeckého kraje 2010

115

Souhrnný přehled zaměstnanosti v odvětví těžby nerostných surovin v Ústeckém kraji přináší tabulka č. 53. Přehled je sestaven za roky 2005 až 2009. Řádek 1 referuje o počtu zaměstnaných osob podle statistik ČSÚ. Řádek 2 referuje o počtu zaměstnaných osob zjištěném z oficiálního auditovaného výkaznictví22 skupin CCG a SD. Z dat v tabulce č. 53 lze vidět klesající trend počtu zaměstnaných osob v oboru těžby nerostných surovin, který ovšem koreluje s dlouhodobým trendem poklesu těžby HU. Počet zaměstnaných osob se podle údajů z firemního výkaznictví každým rokem snižoval a v průběhu let 2005 a 2009 úhrnně poklesl o 719 osob. Tabulka č. 53: Zaměstnaní v odvětví těžby nerostných surovin v ÚK (osoby) Těžba nerostných surovin Skupiny spolu z toho: skupina CCG skupina SD Zdroj: ČSÚ, CCG, SD

2005 11 317 11 285 6 426 4 859

2006 11 254 10 993 6 150 4 843

2007 10 721 10 969 6 091 4 878

2008 12 134 10 585 5 620 4 965

2009 12 265 10 566 5 529 5 037

Průměr 11 538 10 880 5 963 4 916

Srovnání dvou dominantních skupin odvětví v oblasti zaměstnanosti přináší tabulka č. 54. Skupina CCG byla ve sledovaném období větším zaměstnavatelem v porovnání se Skupinou SD. Počet zaměstnaných osob Skupinou CCG převyšoval v každém roce počet zaměstnaných osob ve Skupině SD. Při sledování trendu zaměstnanosti je ale patrné, že se podíl Skupiny CCG snižoval a narůstal podíl Skupiny SD. Obě společnosti se ve sledovaném období podílem zaměstnaných osob přibližovaly, jejich podíl na zaměstnanosti v kraji se vyrovnával. Tabulka č. 54: Zaměstnaní v odvětví těžby nerostných surovin v ÚK (% podíl) Těžba nerostných surovin Skupiny spolu z toho: skupina CCG skupina SD

2005 11 317 11 285 56,9% 43,1%

2006 11 254 10 993 55,9% 44,1%

2007 10 721 10 969 55,5% 44,5%

2008 12 134 10 585 53,1% 46,9%

2009 12 265 10 566 52,3% 47,7%

Průměr 11 538 10 880 54,8% 45,2%

Těžba hnědého uhlí a návazné profese Detailnější pohled na agregovaná data o zaměstnanosti v odvětví těžby nerostných surovin umožňuje rozlišit zaměstnanost v hlavním oboru činnosti, který představuje těžba hnědého uhlí, od zaměstnanosti v navazujících oborech. Obě skupiny, jak CCG, tak SD, mají ve svém portfoliu specializované společnosti23, které jsou pilířem pro hlavní obor činnosti.

22 23

Výroční zprávy Charakterem se přibližují SPV (special purpose vehicle) hojně využívaným ve finančním sektoru.

116

Tabulka č. 55: Zaměstnaní v oboru hnědouhelné těžby a návazných profesích CCG celkem MUS, a.s. (osob) Společnosti skupiny celkem (osob) SD celkem SD, a.s.(osob) Společnosti skupiny celkem (osob) Zdroj: CCG, SD

2005 6 426 4 368 2 058

2006 6 150 4 110 2 040

2007 6 091 4 001 2 090

2008 5 620 3 671 1 949

4 859 3 609 1 250

4 843 3 538 1 305

4 878 3 539 1 339

4 965 3 511 1 454

Tabulka 55 ukazuje, jak velký podíl zaměstnaných v obou skupinách tvořili zaměstnaní v oboru těžby hnědého uhlí a jakou část tvořili zaměstnanci v navazujících profesích. Poměr zaměstnanců v obou skupinách byl ve sledovaném období čtyř let na úrovni 70 % v oboru těžby hnědého uhlí k 30 % v návazných profesích. V roce 2008 dosáhl poměr zaměstnaných v oboru těžby hnědého uhlí úrovně 65 % ve Skupině CCG a 71 % ve Skupině SD. To znamená nejen to, že Skupina CCG zaměstnávala absolutně více zaměstnanců v navazujících profesích než Skupina SD, ale i to, že ve skupině CCG dokázali vytvořit více pracovních míst v navazujících profesích ve vztahu k hlavnímu oboru činnosti. V roce 2008 bylo ve Skupině CCG zaměstnáno 3 671 zaměstnanců v oboru těžby hnědého uhlí a 1 949 v navazujících profesích. Ve Společnosti SD bylo z celkového počtu 4 965 osob zaměstnáno 3 511 v oboru těžby hnědého uhlí (zaměstnání v mateřské společnosti SD, a.s.) a 1 454 v navazujících profesích. Skupiny v roce 2008 společně zaměstnávaly 7 182 osob ve své hlavní činnosti – těžbě hnědého uhlí a 3 403 osob v navazujících profesích. Průměrně v období 2005 až 2008 zaměstnávaly společnosti Skupiny CCG v navazujících profesích 2 034 osob a společnosti Skupiny SD průměrně 1 337 osob. Obor činnosti a počet pracujících v navazujících profesích ukazuje tabulka 4. Data naznačují, že těžba hnědého uhlí na sebe nejvíce zprostředkovaně váže strojírenské, stavební a dopravní profese.

117

Tabulka č. 56: Návazné profese oboru hnědouhelné těžby (osoby) Společnosti Skupiny CCG Renogum DTS Humeco Kohinoor Rekultivace KSK Infotea Celkem Společnosti Skupiny SD SD - 1. strojírenská SD - Vrtné a trhací práce SD - Autodoprava SD - Rekultivace SD - Kolejová doprava SD - Prodeco Skládka Tušimice Celkem Zdroj: CCG, SD

činnost

2006

2007

2008

gumárenství stavebnictví odvodňování těžba rekultivace strojírenství IT

226 742 125 383 106 422 36 2 040

238 743 116 367 131 423 72 2 090

228 729 110 304 114 395 69 1 949

strojírenství těžba doprava rekultivace doprava strojírenství těžba

572 31 393 n/a 191 73 13 1 273

604 32 369 n/a 190 69 12 1 276

619 32 375 n/a n/a 69 n/a 1 095

V roce 2008 vytvořily společnosti Skupiny CCG v návazných profesích oboru stavebnictví (hlavně společnost DTS24) 729 pracovních míst. V oboru strojírenství 395 míst, navazující těžbě 304 míst ve zpracování gumy 228 míst a v IT průmyslu 69 míst. Společnosti Skupiny SD vytvořily v roce 2008 688 pracovních míst ve strojírenském průmyslu, více než 375 míst v dopravě a 32 míst v navazující těžbě.

24

Jedná se o společnost poskytující širší portfolio služeb než jenom stavební činnosti, např.: zemní práce, sanační práce, odstraňování ekologických zátěží, provádění staveb, vodohospodářské stavby aj.

118

Multiplikátor pracovních míst odvětví těžby hnědého uhlí V případě počtu pracovních míst v dceřiných společnostech skupin CCG a SD šlo o poukázání na tvorbu návazných profesí uvnitř skupin. Tento proces tvorby pracovních míst je ale do velké míry odvozen od vnitřních rozhodnutí managementu skupin o potřebách podpůrných aktivit oboru těžby HU. Jinou informaci poskytuje údaj o multiplikaci pracovních míst, které vzniknou volnou tržní alokací zdrojů, podniků, do oblasti těžby hnědého uhlí z důvodů existence této těžby, a lidí a firem, kteří ji provádějí. Jde o vyjádření počtu externích, nepřímo vyvolaných pracovních míst (multiplikace) díky těžbě hnědého uhlí. Odhad průmyslové multiplikace je obsahem této subkapitoly. Dříve než se bude možné zabývat konkrétními daty, je nutné zmínit metodiku výpočtů. Ta je velmi důležitým faktorem a významným způsobem ovlivňuje konečný výsledek. Metodické aspekty vypočtu koeficientů multiplikace pracovních míst je možné uvést následovně: • • • • • •

neexistuje žádná oficiálně vykazovaná statistika koeficientů multiplikace pracovních míst; existující dostupné koeficienty multiplikace jsou výsledkem partikulárních studií, zaměřených frekventovaně na hodnocení státní politiky podpory podnikání; koeficienty multiplikace pracovních míst se vyjadřují v souvislosti s nově vzniklými pracovními místy, těmi, která dosud neexistovala; multiplikační koeficienty mají vztah k výdajům státního rozpočtu a primárním účelem jejich vyjádření je posouzení výnosů ve vztahu k nákladům realizovaným z veřejných zdrojů; existující dostupné koeficienty multiplikace se liší v závislosti od vykazovaného období a průmyslu, pro který jsou kalkulovány; je nutné brát do úvahy pouze multiplikaci „prvního kola“. V jiném případě hrozí, že multiplikace pracovních míst dosáhne n úrovní a může se tudíž blížit nekonečnu.

Výše zmíněné metodické aspekty vyjádření koeficientů multiplikace pracovních míst kladou jisté omezení při vyjádření koeficientů pro tak specifickou oblast průmyslu, jakou je těžba hnědého uhlí v Ústeckém kraji. Nejde však o vyjádření nově vzniklých pracovních míst, ale o vyjádření nepřímo vyvolaných pracovních míst díky ekonomické aktivitě těžařského průmyslu obecně. Při stanovení koeficientů je možné se opřít o závěry existujících studií, které se problematikou zabývají. Mezi frekventovaně citované práce patří studie společnosti Deloitte & Touche zpracované pro státní agenturu Czechinvest. Jedná se o studie „Výsledky analýzy dopadů investičních pobídek v Královéhradeckém kraji“ a „Výsledky analýzy dopadů investičních pobídek v Moravskoslezském kraji“ zpracovaných na sklonku roku 2006. Proti použití uvedených děl stojí práce Schwarz a kol. „Analýza investičních pobídek v České republice“, zpracovaná v květnu 2007 Národohospodářskou fakultou VŠE, která zpochybňuje a odmítá některé z jejich výsledků. Podpůrným textem může být dále studie společnosti Next Finance Šichtařová, M. „Studie dopadu projektu Hyundai Motor Company na českou ekonomiku“, zpracovaná v prosinci 2005. Pro odvození koeficientu multiplikace pracovních míst v těžařském průmyslu se vychází z uvedených zdrojů. Při volbě se volí konzervativní strana intervalu možností. Vliv investic na pracovní místa uvádí studie „Výsledky analýzy dopadů investičních pobídek v Královéhradeckém kraji“ a studie „Výsledky analýzy dopadů investičních pobídek v Moravskoslezském kraji“ v kapitole nazvané Vliv investorů na tvorbu pracovních míst. Přiložené tabulky 5 a 6 zobrazují koeficienty multiplikace pracovních míst v letech 1999 až 2005, kalkulované v studiích. Koeficienty jsou kalkulovány jako poměry počtu vytvořených pracovních míst u investorů (počet snížen o vliv přetahování zaměstnanců a dojíždění zaměstnanců) vůči počtu vytvořených pracovních míst u dodavatelů. Koeficient vyjadřuje počet 119

návazně vytvořených pracovních míst u dodavatelů na jedno vytvořené pracovní místo u investora. V případě, že dosahuje např. hodnotu 0,5, znamená to, že jedno pracovní místo u investora vytvořilo 0,5 pracovního místa u dodavatele. Tabulka č. 57: Multiplikace pracovních míst v Královéhradeckém kraji 1999

2000

2001

2002

Vytvořená pracovní místa u investorů (kumulativně)* 88 238 420 707 Vytvořená pracovní místa u dodavatelů 261 192 306 420 Poměr vytvořených pracovních míst u dodavatelů k vytvořeným pracovním místům u investorů 2,97 0,81 0,73 0,59 Zdroj: Deloitte * počet pracovních míst snížen o vliv přetahování a dojíždění zaměstnanců

2003

2004

2005

909

972

1 381

253

358

425

0,28

0,37

0,31

Tabulka č. 58: Multiplikace pracovních míst v Moravskoslezském kraji 1999

2000

2001

2002

2003

2004

Vytvořená pracovní místa u investorů (kumulativně)* 145 243 371 763 1 340 2 500 Vytvořená pracovní místa u dodavatelů 288 107 483 1 214 2 678 2 320 Poměr vytvořených pracovních míst u dodavatelů k vytvořeným pracovním místům u investorů 1,99 0,44 1,30 1,59 2,00 0,93 Zdroj: Deloitte * počet pracovních míst snížen o vliv přetahování a dojíždění zaměstnanců Z výsledků studií je patrné, že se koeficient měnil každým rokem a dosahoval rozdílných úrovní v obou krajích. V KH kraji se pohyboval v intervalu (0,28;2,97) s průměrem na úrovni 0,86. V MS kraji se pohyboval v intervalu (0,44;2,00) s průměrnou hodnotou na úrovni 1,37. Studie Šichtařová (2005) se snaží vyjádřit multiplikační proces investice automobilky Hyundai ve Zlínském kraji, Moravskoslezském kraji i celorepublikovém měřítku. Koeficient zde není přímo kalkulován; lze ho ale z uvedených dat jednoduchým algoritmem dopočítat. Studie uvádí „Pokud by byl uvažován pouze přímý efekt uvedení továrny do provozu, znamenalo by to vytvoření nových 3 000 pracovních míst“ (Šichtařová, 2005, s. 3). Tomuto údaji lze rozumět jako počtu vytvořených pracovních míst u investora, který tvoří jmenovatel v hledaném algoritmu. Studie dále uvádí: „Pozitivní dopad na zaměstnanost by byl ještě posílen zapojením domácích firem do sítě subdodavatelů firmy Hyundai. Tento efekt by mohl v následujících letech po spuštění produkce znamenat zapojení dalších zhruba 9 000 zaměstnanců zajištujících výrobu subdodávek“ (Šichtařová, 2005, s. 4). Údaji lze rozumět jako počtu vytvořených míst u dodavatelů. Následně, koeficient multiplikace je zde autorkou odhadován ve výši 3. Tím ale úvaha o multiplikačním efektu není ukončena. Studie dále uvádí, že: „Vedle uvažovaných efektů v primární a sekundární sféře by 120

realizace uvažované investice zasáhla i terciární sféru.…Rozvoj těchto služeb by umožnil vznik dalších dodatečných pracovních míst, což by mohlo znamenat zaměstnání pro dalších 3 000 osob“ (Šichtařová, 2005, s. 4). Jak autorka sama uvádí, dopad do terciární sféry je pouze konzervativním odhadem, ale připouští, že se od skutečnosti může významně odchylovat. V tomto případě odhaduje koeficient multiplikace pracovních míst na úrovni 1. Souhrnně je předpokládaný počet vytvořených míst u dodavatelů odhadovaný na úrovni 12 000 pracovních míst (9 000 subdodavatelé + 3 000 terciární sektor). Údaj tvoří čitatel v hledaném algoritmu. Multiplikátor pracovních míst dosahuje ve studii souhrnně hodnoty 4. Koeficienty obou empirických studií se tak značně liší. Různou úroveň koeficientů je možné přičíst různému záběru, ve kterém působení efektů sledují. Studie společnosti Deloitte jsou orientovány na identifikování efektů na krajské úrovni. Studie společnosti Next Finance se snaží zachytit celorepublikový efekt. Uvedené zjištění empirických studií vytváří limitní interval pro stanovení koeficientu multiplikace pracovních míst odvětví těžby hnědého uhlí v Ústeckém kraji. Souhrnně se hodnoty multiplikátoru pohybují v rozmezí od 0,28 do 4. Aby byl zachován požadavek konzervativního přístupu k odhadu koeficientu, byla pro další výpočty ve studii zvolena hodnota koeficientu multiplikace pracovních míst odvětví těžby hnědého uhlí v Ústeckém kraji na úrovni km=0,75. Odhad reflektuje krajové zaměření zjišťování multiplikace, jakož i průměrné hodnoty koeficientů empirických studií za Královéhradecký a Moravskoslezský kraj. Při kalkulaci počtu nepřímo vyvolaných pracovních míst v Ústeckém kraji vychází výpočty z údajů o počtu pracovníků za skupiny a ne pouze za mateřské společnosti těžby hnědého uhlí. Tento postup zamezuje započítání interně vnitro-skupinově vytvořených míst mezi nepřímo, externě vyvolaná pracovní místa. Odhady jsou kalkulovány za jednotlivé těžařské společnosti zvlášť a za celý obor těžby hnědého uhlí úhrnem. Nutné je uvést, že výpočty platí pro jeden rok a mění se s měnícím se počtem zaměstnanců skupin. V neposlední radě připomeňme, že jde o hypotetickou multiplikaci pracovních míst, protože je počítána na základě již existujících a ne nově vzniknutých pracovních míst. Údaj je tudíž nutné chápat spíše jako jistý koeficient „vázanosti“. Hodnoty udávají, kolik pracovních míst „vážou“ v subdodavatelských vztazích těžařské skupiny, a nikoliv to, že by je nově vytvořenými pracovními místy iniciovaly. Skupina CCG zaměstnávala v roce 2009 v mateřské a dceřiných společnostech celkově 5 529 zaměstnanců. V případě, že použijeme odhadnutý koeficient multiplikace pracovních míst na úrovni km=0,75, lze odhadovat, že Skupina CCG vázala v roce 2009 v subdodavatelských firmách 4 147 pracovních míst. V období 2005 až 2009 koeficient dosahoval hodnoty od 4 820 míst právě do 4 147 míst s průměrem na úrovni 4 472 pracovních míst.

121

Tabulka č. 59: Těžba hnědého uhlí a multiplikace pracovních míst v ÚK Počet pracovních míst Skupina CCG Multiplikace (km = 0,75)

2005 6 426 4 820

2006 6 150 4 613

2007 6 091 4 568

2008 5 620 4 215

2009 5 529 4 147

Skupina SD Multiplikace (km = 0,75)

4 859 3 644

4 843 3 632

4 878 3 659

4 965 3 724

5 037 3 778

Skupiny spolu Multiplikace (km = 0,75) Zdroj: CCG, SD

11 285 8 464

10 993 8 245

10 969 8 227

10 585 7 939

10 566 7 925

Skupina SD zaměstnávala v roce 2009 v úhrnu 5 037 zaměstnanců. Použitím koeficientu km=0,75 lze dopočítat, že společnost vázala 3 778 pracovních pozic v subdodavatelských firmách. Počet navázaných míst se pohyboval na úrovni od 3 724 po 3 632 pracovních míst v období let 2005 až 2009. Průměr navázaných pracovních míst dosáhl v tomto období úrovně 3 687. Data kalkulovaná za obě skupiny společně je možné pojímat jako data referující o multiplikaci oboru těžby hnědého uhlí. Obor zaměstnával v roce 2009 v Ústeckém kraji 10 566 osob. Koeficientem multiplikace km=0,75 lze dopočítat, že obor hnědouhelné těžby vázal u subdodavatelů 7 925 pracovních míst. V období let 2005 – 2009 to pak bylo průměrně 8 160 osob.

Zaměstnaní v odvětví těžby a celková zaměstnanost ÚK V roce 2009 byl podíl zaměstnaných v odvětví těžby nerostných surovin na celkové zaměstnanosti Ústeckého kraje na úrovni 3,35 %. Zaměstnaní ve Skupině CCG tvořili 1,51 % všech zaměstnaných v Ústeckém kraji. Jak velkou část celkové zaměstnanosti tvořila zaměstnanost v odvětví těžby nerostných surovin, ukazuje tabulka č. 60. Zachycuje je vývoj v období z let 2004-2009. Tabulka č. 60: Zaměstnanost v odvětví těžařství a celková zaměstnanost v ÚK Zaměstnaní celkem Zaměstnaní v těžařství Podíl zaměstnaností Zdroj:ČSÚ

2004 2005 2006 2007 2008 2009 Průměr 358 124 357 910 363 071 361 603 372 034 365 699 363 073 13 068 11 317 11 254 10 805 12 135 12 265 11 807 3,65% 3,16% 3,10% 2,99% 3,26% 3,35% 3,25%

Nejvyšší podíl na celkové zaměstnanosti kraje mělo odvětví těžby nerostných surovin v roce 2004, kdy podíl dosáhl 3,65 %. Naopak, odvětví těžby se podílelo na celkové zaměstnanosti nejmenší částí v roce 2007, kdy podíl nepřesáhnul 3 %. Časová řada referuje o klesajícím průběhu podílu zaměstnanosti. Průměrný podíl zaměstnanosti v odvětví těžby nerostných surovin na celkové zaměstnanosti kraje byl ve sledovaném období 3,25 %. Charakteristiku trhu práce dále formuje ukazatel míry nezaměstnanosti. Ta je poměrovým ukazatelem mezi počtem nezaměstnaných a počtem pracovní síly, kterou tvoří jak zaměstnaní, tak nezaměstnaní. Vývoj míry nezaměstnanosti v ÚK ukazuje obrázek č. 41.

122

Obrázek č. 41: Míra nezaměstnanosti ÚK vs. republiková míra nezaměstnanosti (roční průměr)

18 16

15,41 13,77

14

13,61 10,96

12

13,9

10,26

10 8

8,88

6

9,24

9,57

7,67

4

5,98

5,96

2007

2008

2 0 2005

2006

Míra nezaměstnanosti průměr ÚK

2009

2010

Míra nezaměstnanosti průměr ČR

Zdroj: ČSÚ Ukazatel míry nezaměstnanosti syntetizuje trendy počtu zaměstnaných a nezaměstnaných. Jak je z obrázku č. 41 vidět, Ústecký kraj je dlouhodobě krajem s nezaměstnaností vyšší než celorepublikový průměr. Po kraji karlovarském se dokonce jedná o kraj ČR s druhou dlouhodobě nejvyšší mírou nezaměstnanosti.

Vzdělanostní struktura zaměstnanců těžby nerostných surovin Důležitou charakteristikou trhu práce je vzdělanostní struktura zaměstnanců. V Ústeckém kraji žilo v roce 2007 podle statistiky25 Českého statistického úřadu 698 214 obyvatel ve věku 15 a více let. Jde o statistický vzorek, který je možné rozdělit podle kritéria nejvyššího dosaženého vzdělání. 174 753 obyvatel (25,03 %) dosáhlo základní vzdělání nebo bylo bez vzdělání. Střední stupeň vzdělání bez maturity dosáhlo 270 352 obyvatel (38,72 %) a střední s maturitou 215 267 obyvatel (30,83 %). Souhrnně střední vzdělání dosáhlo 485,6 tis. obyvatel, což představovalo 69,77 %. Vysokoškolské vzdělání dosáhlo 37 841 obyvatel, což představovalo 5,42 % z celkového počtu obyvatel.

25

Statistická ročenka Ústeckého kraje 2008

123

Tabulka č. 61: Vývoj vzdělání v Ústeckém kraji v letech 2005 – 2007 Obyvatelstvo ve věku 15 a více let Vzdělání (osoby) základní a bez vzdělání střední bez maturity střední s maturitou vysokoškolské Vzdělání (%) základní a bez vzdělání střední bez maturity střední s maturitou vysokoškolské Zdroj: ČSU

2005 692 841

2006 695 672

2007 698 214

169 161 266 208 216 347 41 126

164 987 269 317 216 432 44 936

174 753 270 352 215 267 37 841

24,42 % 38,42 % 31,23 % 5,94 %

23,72 % 38,71 % 31,11 % 6,46 %

25,03 % 38,72 % 30,83 % 5,42 %

Poměr ve vzdělanostní struktuře se zásadně nezměnil ani při pohledu na časovou řadu. V období 2005 až 2007 byl průměrný podíl obyvatel s nejvyšším dosaženým základním vzděláním 24 %, s dosaženým středním bez maturity 39 %, s dosaženým středním s maturitou 31 %. Celkově průměrně 70 % obyvatel dosáhlo středoškolské vzdělání. Vysokoškolské vzdělání dosáhlo v průměru 6 % obyvatel kraje. Vývoj vzdělanostní struktury ukazuje tabulka č. 61. Celkovou vzdělanostní strukturu kraje je možné srovnat se vzdělanostní strukturou těžebního průmyslu, respektive odvětví těžby hnědého uhlí. Dříve než bude možné srovnání uskutečnit, je nutné uvést dvě omezení plynoucí z dostupnosti relevantních dat. První překážkou k robustnímu srovnání je různá metodika vykazování vzdělanostní struktury. ČSÚ sleduje 4 kategorie vzdělání: • • • •

základní a bez vzdělání; střední bez maturity; střední s maturitou a vysokoškolské.

Na druhé straně, oficiální firemní zdroje skupin CCG a SD vykazují vzdělanostní strukturu zaměstnanců v kategoriích: • • • •

základní; vyučen; středoškolské a vysokoškolské.

Nesoulad v kategorizaci vytváří prostor pro překrývání kategorií. Druhé omezení porovnání přestavuje existence specializovaných dceřiných společností, začleněných v těžařských skupinách. Jde převážně o specializované společnosti vykonávající specifickou činnost pro skupinu. Z tohoto důvodu se jejich vzdělaností struktura může významně lišit od vzdělaností struktury hlavní společnosti. Jejich vzdělanostní kategorizaci je tudíž nutné vážit počtem pracovníků. Při porovnávání vzdělanostní struktury zaměstnanců těžařských skupin se strukturou vzdělanosti kraje je nutné reflektovat právě zmíněné nedostatky dat.

124

Tabulka č. 62: Vzdělanostní struktura firem MUS, a.s. a SD, a.s. v roce 2007 Rok 2007

MUS, a.s. osoby %

SD, a.s. osoby %

Celkem osoby %

Evidovaný počet zaměstnanců k 31.12. 4 001 3 517 7 518 Vzdělání základní 640 16,00 % 389 11,06 % 1 029 13,69 % vyučen 2 481 62,01 % 2 141 60,88 % 4 622 61,48 % středoškolské 680 17,00 % 806 22,92 % 1 486 19,77 % vysokoškolské 200 5,00 % 181 5,15 % 381 5,07 % Zdroj: CCG, SD Nejrobustnější srovnání vzdělanostní struktury je uskutečněné pouze na základě dat za hlavní společnosti obou těžařských skupin. Ve Skupině CCG jde o společnost MUS, a.s. a ve Skupině SD se jedná o mateřskou společnost SD, a.s. Společnost MUS, a.s. zaměstnávala v roce 2007 16 % zaměstnanců se základním vzděláním. Bylo to téměř o 10 procentních bodů méně, než činil krajský podíl na úrovni 25,03 %. Podíl vysokoškolsky vzdělaných na úrovni 5 % odpovídal krajskému poměru. Podíl středoškolsky vzdělaných převýšil krajský podíl. MUS, a.s. zaměstnávala 79 % zaměstnanců se středoškolským vzděláním, přičemž podíl kraje byl na úrovni 69 %. V případě srovnání podílu za společnost MUS, a.s. s oborovými hodnotami vychází podíl zaměstnaných se základním vzděláním vyšší u společnosti MUS, a.s., 16 %, zatímco oborový podíl je 13,69 %. Podíl středoškolsky vzdělaných byl ve společnosti MUS, a.s. na srovnatelné úrovni v porovnání s oborovým poměrem. Ve společnosti MUS, a.s. tvořili středoškolsky vzdělaní 79 %, oborový podíl dosáhl 81 %. Vysokoškolsky vzdělaní tvořili jak ve společnosti MUS, a.s., tak na oborové úrovni stejnou proporci na úrovni 5 %. Situace ve společnosti SD, a.s. byla v roce 2007 srovnatelná. Podíl zaměstnaných se základním vzděláním činil více než 11 %, oproti 25,03 % krajského podílu. Podíl středoškolsky vzdělaných činil až 84 % ve srovnání s 69 % podílu kraje. Podíl vysokoškolsky vzdělaných byl ve společnosti SD, a.s na úrovni 5 %, což odpovídalo krajskému poměru. Dále je možné srovnávat agregované hodnoty obou společností za rok 2007, které představují informaci o vzdělanostní struktuře oboru těžby hnědého uhlí s průměrnými hodnotami podílů vzdělanostních skupin za roky 2005 – 2007. V případě dosaženého základního vzdělání platí, že v roce 2007 byl obor těžby hnědého uhlí pod úrovní tříletého krajského průměru. Obor těžby hnědého uhlí zaměstnával 13,7 % zaměstnanců se základním vzděláním, průměr kraje dosáhl v této kategorii 24 %. Podíl středoškolsky vzdělaných v oboru těžby hnědého uhlí dosahoval 81 %, což bylo o 11 procentních bodů více, než činil tříletý průměr kraje, ten byl na úrovni 70 %. Podíl vysokoškolsky vzdělaných v oboru těžby hnědého uhlí dosáhl srovnatelné výše s úrovní krajského průměru. Vysokoškolsky vzdělaných bylo v odvětví těžby zaměstnaných 5 %, přičemž průměr kraje dosahoval 6 %. Při obecném pohledu na vzdělanostní strukturu oboru těžby hnědého uhlí ve srovnání se vzdělanostní strukturou kraje platí, že obor těžby zaměstnává méně obyvatel se základním vzděláním než je průměr kraje. Avšak protože jde o dopočet do jedné, zaměstnává o stejný rozdíl více obyvatel se středoškolským vzděláním. Podílové ukazatele jsou na porovnatelné úrovni, i co se týče obyvatel s vysokoškolským vzděláním. 125

Při srovnávání vzdělanostní struktury obou skupin se závěry příliš neliší od těch zjištěných za mateřské společnosti. Vzdělanostní strukturu těžařských skupin26 ukazuje tabulka č. 63. Tabulka č. 63: Vzdělanostní struktura skupin CCG a SD v roce 2007 Rok 2007 Evidovaný počet zaměstnanců k 31.12. Vzdělání základní vyučen středoškolské vysokoškolské Zdroj: CCG, SD

CCG osoby

%

6 091 932 3 748 1 113 298

SD* osoby

%

4 503 15,30 % 61,53 % 18,27 % 4,89 %

483 2 863 960 197

Celkem osoby

%

10 594 10,73 % 63,58 % 21,32 % 4,37 %

1 415 6 611 2 073 495

13,36 % 62,40 % 19,57 % 4,67 %

Společnosti Skupiny CCG zaměstnávaly v roce 2007 celkem 15,3 % zaměstnanců se základním vzděláním. Hodnota byla pod krajským podílem (25,03 %), ale nad podílem odvětví (13,63 %). Středoškolsky vzdělaní tvořili ve Skupině CCG 80 % zaměstnanců, přičemž krajský podíl byl 70 % a podíl odvětví 82 %. Vysokoškolsky vzdělaní se podíleli na celkovém počtu zaměstnaných ve Skupině CCG téměř 5 %, což je v souladu s krajským podílem a mírně nad úrovní odvětví. Zahrnuté společnosti Skupiny SD zaměstnávaly 10,73 % zaměstnanců se základním vzděláním, což bylo pod krajským průměrem a rovněž pod odvětvovým průměrem. Středoškolsky vzdělaných bylo ve Skupině SD zaměstnáno 85 %. Údaj převyšoval jak krajský podíl, tak odvětvový podíl. U skupiny vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců ve Skupině SD platí, že jejich podíl 4,37 % byl o málo nižší než krajský poměr 5,42 % a také než odvětvový poměr na úrovni 4,67 %. Srovnání dat za dílčí společnosti Skupiny CCG s krajskou strukturou vzdělanosti ukazuje některé významné rozdíly. Nejvíc srovnatelný s krajskou strukturou byl zaměstnanecký poměr vzdělanosti ve společnosti Rekultivace a.s. 19,1 % zaměstnanců dosáhlo základní vzdělání, 76,23 % dosáhlo středoškolské vzdělání a 4,13 % dosáhlo vysokoškolské vzdělání. Naopak, vzdělaností struktura, která se nejvíce vzdalovala krajské, byla ve společnosti Infotea s.r.o. Zde nepracovali žádní pracovníci s dosaženým základním vzděláním. Zaměstnanců se středoškolským vzděláním bylo 76 %. Zbytek, až 24 % zaměstnanců, tvořili zaměstnanci s vysokoškolským vzděláním. Údaje jsou zobrazeny v tabulce č. 64.

26

Data o vzdělaností struktuře ve Skupině CCG jsou k dispozici pro většinu společností skupiny včetně hlavní společnosti MUS, a.s. Data o vzdělanostní struktuře za společnosti Skupiny SD jsou k dispozici za hlavní společnost SD, a.s. a další dvě společnosti: SD – 1. strojírenská a SD – autodoprava. Z tohoto důvodu, je nutné považovat údaje za Skupinu SD za ne zcela reálné, protože absentují data za ostatní společnosti skupiny.

126

Tabulka č. 64: Vzdělanostní struktura společností Skupiny CCG v roce 2007 Rok 2007 Evidovaný počet zaměstnanců k 31. 12. (osoby) Vzdělání (%) základní vyučen středoškolské vysokoškolské Zdroj: CCG

Renogum DTS

Humeco Kohinoor Rekultivace KSK

Infotea

238

743

116

367

131

422

72

18,80 64,10 14,53 2,56

18,48 65,72 13,69 1,90

12,28 53,51 26,32 7,89

12,95 67,17 16,57 3,31

19,01 62,81 14,05 4,13

5,56 55,80 30,68 7,97

0,00 0,00 76,00 24,00

Obecně pro společnosti Skupiny CCG platí, že zaměstnávaly méně lidí se základním vzděláním, než byl krajský poměr. Podíl středoškolsky vzdělaných naopak překračoval krajským poměr. Ve třech ze sedmi reportovaných společností (Humeco, a.s.; KSK, a.s.; Infotea s.r.o) převýšil podíl vysokoškolsky vzdělaných krajský podíl. Časový vývoj vzdělanostní struktury společností Skupiny CCG mezi lety 2007 a 2008 lze sledovat při srovnání tabulek č. 64 a č. 65. Tabulka č. 65 zobrazuje vzdělanostní strukturu společností Skupiny CCG v roce 2008. Meziroční srovnání dat naznačuje, že k významným změnám ve vzdělanostní struktuře firem Skupiny CCG nedošlo. Nejvýznamnější pohyb nastal ve společnosti Rekultivace a.s., kde se významně změnil poměr mezi zaměstnanci se základním vzděláním a středoškolským vzděláním, a to v prospěch středoškolsky vzdělaných. Podíl zaměstnaných se základním vzděláním poklesl o více než 12 procentních bodů. Naopak o více než 17 procentních bodů narostl podíl zaměstnanců se středoškolským vzděláním. Poklesl zde taky podíl vyučených a narostl podíl vysokoškolsky vzdělaných.

127

Tabulka č. 65: Vzdělanostní struktura společností Skupiny CCG v roce 2008 Rok 2008 Renogum DTS Humeco Kohinoor Rekultivace KSK Infotea Evidovaný počet zaměstnanců k 31. 12. (osoby) 228 729 110 304 114 395 69 Vzdělání (%) základní 21,49 18,11 12,84 13,16 6,84 6,84 0,00 vyučen 59,21 64,88 51,38 67,76 53,16 53,16 7,04 středoškolské 16,67 15,09 27,52 16,11 31,39 31,39 63,38 vysokoškolské 2,63 1,92 8,26 2,96 8,61 8,61 29,58 Zdroj: CCG Statisticky významnější pohyb nastal i ve společnosti Infotea s.r.o. Zaměstnání zde našla skupina vyučených zaměstnanců, která za rok 2007 nebyla vykázaná vůbec. Na druhé straně poklesl podíl středoškolsky vzdělaných.

128

Zaměstnanost ve společnostech teplárenství Deskriptivní analýza se nyní zaměří na situaci v teplárenských společnostech. Cílovou skupinou budou společnosti teplárenství, které jako primární zdroj spalují hnědé uhlí vytěžené v úhelných dolech Ústeckého kraje. Tabulka č. 66: Největší společnosti teplárenství spalující hnědé uhlí jako primární energetický zdroj (osoby) Název společnosti AES Bohemia spol. s r.o. Alpiq Generation (CZ) s.r.o. Alpiq Zlín s.r.o. ČEZ Teplárenská, a.s. ČEZ, a.s. Teplárna Vítkovice Dalkia Česká republika, a.s. Dalkia Industry CZ, a.s. Dalkia Kolín, a.s. Elektrárny Opatovice, a.s. Energetika Třinec, a.s. Energotrans a.s. Jablonecká teplárenská a realitní, a.s. Plzeňská energetika, a.s. Plzeňská teplárenská, a.s. Pražská teplárenská, a.s. Příbramská teplárenská a.s.* Ško-Energo, s.r.o. Teplárna České Budějovice, a.s. Teplárna Liberec, a.s. Teplárna Otrokovice, a.s. Teplárna Strakonice, a.s. Teplárna Tábor, a.s. Teplárny Brno, a.s. Termo Děčín, a.s. United Energy, a.s.** Zásobování teplem Vsetín a.s. Spolu zaměstnanců

2006 91 280 229 125 n/a 2 154 n/a 120 419 391 171 56 265 285 758 149 240 332 122 207 224 90 313 34 490 69 7 614

2007 95 260 226 130 n/a 2 376 n/a 100 423 386 171 54 261 286 753 149 239 320 121 206 222 108 313 40 396 69 7 704

2008 94 256 206 138 n/a 2 323 356 100 426 381 169 54 261 270 746 154 239 300 114 192 222 108 414 38 386 69 8 016

2009 98 257 183 146 n/a 2 143 378 101 429 370 170 53 254 272 763 155 237 289 107 184 222 109 410 42 359 70 7 801

Průměr 95 263 211 135 2 249 367 105 424 382 170 54 260 278 755 152 239 310 116 197 223 104 363 39 408 69 7 967

Zdroj: Invicta Bohemica, 2010 Tabulka č. 66 neobsahuje seznam všech tepláren produkujících v ČR. Ukazuje seznam nejvýznamnějších společností teplárenství, které vyrábějí a dodávají teplo v ČR z HU. Data zobrazují počet zaměstnanců v letech 2006-2009 a rovněž průměr za sledované období. K největším dodavatelům tepla dle počtu zaměstnanců v ČR patří společnosti: Dalkia Česká republika, a.s., Pražská Teplárenská, a.s., Elektrárny Opatovice, a.s., Energetika Třinec, a.s., Dalkia Industry CZ, a.s., Teplárny Brno, a.s. a Teplárna České Budějovice, a.s., kde průměrný počet zaměstnanců v letech 2006-2009 dosahoval více než 300 osob. Celkový počet zaměstnanců v sledovaném období kolísal v intervalu 7 614 osob až 8 016 osob. Průměrný počet zaměstnaných osob dosáhl počtu 7 967 osob. Lze uvést, že společnosti teplárenství, 129

tak jako společnosti těžby na sebe vážou další pracovní místa. Použitím stejného koeficientu multiplikace, jako tomu bylo u společností těžby, lze získat údaj o tom, kolik pracovních míst vážou společnosti teplárenství. Opět bude použita hodnota koeficientu multiplikace km = 0,75. Počet návazných pracovních míst, která vážou teplárenské společnosti, celorepublikově dosahuje počtu 6 772 osob.

130

Souhrnná statistika těžařsko-teplárenské zaměstnanosti Pod souhrnnou statistkou těžařsko-teplárenské zaměstnanosti se myslí souhrn kvantitativních ukazatelů zaměstnanosti v oboru těžby hnědého uhlí a zaměstnanosti ve společnostech teplárenství uvedených v části studie o sociálně ekonomických dopadech neobnovení těžby hnědého uhlí. Přehled přináší tabulka č. 67. Tabulka č. 67: Souhrnná statistika ukazatelů zaměstnanosti 1 Počet zaměstnaných osob v odvětví těžby v ÚK (průměr 2005-2009) 2 Vázaná zaměstnanost osob - multiplikace pracovních míst v ÚK (průměr 2005-2009) 3 Spolu osob

Celkem 10 880 8 160 19 040

4 Počet zaměstnaných osob v společnostech teplárenství (průměr 2006-2009) 5 Vázaná zaměstnanost osob - multiplikace pracovních míst (průměr 2006-2009) 6 Spolu osob

7 969 6 772 14 741

7 Přímé pracovní místa (řádky 1+4) 8 Vázaná pracovní místa (řádky 2+5) 9 Spolu osob

19 040 14 932 33 972

Těžařsko-teplárenský komplex ČR zaměstnává přímo více než 19.000 osob a nepřímo dalších kolem 15.000 osob.

Alternativní scénáře vývoje zaměstnanosti Tato podkapitola pojednává o možných scénářích vývoje v zaměstnanosti v těžařsko-teplárenském komplexu. Analyzuje možné dopady neprolomení ÚEL v Ústeckém kraji. Kvantifikuje dopady do nezaměstnanosti přímo v Ústeckém kraji, jakož i na celorepublikové úrovni. Důležité předpoklady výpočtu dopadů jsou následující: •

•

hnědé uhlí, které představuje primární zdroj pro výrobu tepla, je lokalizováno v Ústeckém kraji, neboť vliv SUAS jak na dodávky HU na trh je omezený – drtivá většina uhlí, které SUAS vytěží je spotřebována v pánevních elektrárnách v okolí Sokolova. SUAS se také nijak netýká problematika ÚEL; predikci dopadů na nezaměstnanost, lze provést v horizontu max. 5 let, vzhledem k nemožnosti předvídat makroekonomické parametry v delším horizontu.

Po zohlednění uvedených předpokladů se problém odhadu dopadu neobnovení těžby na zaměstnanost zúží na jedinou těžební oblast. Jedná se o lom ČSA. Těžba v této lokalitě dospěla na hranici těžebních limitů tak, že v roce 2012 poklesne roční těžba na poloviční úroveň dlouhodobě udržitelné těžby (z 5 mil. tun za rok na úroveň 2,5 mil. tun za rok) a v roce 2021 dojde k úplnému zastavení těžby. Scénáře vývoje nezaměstnanosti v Ústeckém kraji pak lze popsat následovně:

131

S0 – dojde k prolomení ÚEL Společnost realizující těžbu v identifikované oblasti bude moci zachovat stávající počet zaměstnanců. Vzhledem k prodlužené perspektivě těžby může dokonce dojít k navýšení počtu zaměstnanců, jako důsledku realizace dalších investičních záměrů. S1 – nedojde k prolomení ÚEL Těžbu uhlí realizuje v uvedené lokalitě Skupina CCG, konkrétně dceřiná společnost Litvínovská uhelná, a.s. Ta zaměstnávala k 31. 12. 2009 1 057 osob. Po roce 2012, kdy dojde k poklesu těžby uhlí na polovinu, lze očekávat rovněž pokles v počtu zaměstnaných osob, pro zjednodušení výpočtu rovněž o polovinu. Celkovou ztrátu zaměstnanosti lze pak odhadnout následovně: • • •

pokles počtu zaměstnanců dceřiné společnosti realizující těžbu na polovinu, tj. zaměstnaní ztratí 525 osob na polovinu se sníží i počet zaměstnanců ve všech dalších dceřiných společnostech, mimo dceřinou společnost Vršanská úhelná, a.s., tj. zaměstnání ztratí 1 750 osob celkový počet osob, přímo ohrožených ztrátou zaměstnání ve Skupině CCG po roce 2012, je na úrovni 2 275 osob. Skutečná hodnota se bude pohybovat spíše při do dolním okraji intervalu, vzhledem k tomu, že některé činnosti ostatních dceřiných společností mohou být utlumeny ve větší než proporcionální míře.

Utlumením těžby způsobí kontrakci v pracovních místech vázaných na těžbu uhlí (multiplikované pracovní místa). Použitím koeficientu multiplikace (km = 0,75), lze spočítat, že by došlo ke ztrátě 1 706 pracovních míst, z počtu 8 160 míst. Přímo i nepřímo je tudíž po roce 2012 ohroženo téměř 4 000 pracovních míst v Ústeckém kraji. Scénáře vývoje nezaměstnanosti v společnostech teplárenství lze popsat následovně: S0 – dojde k prolomení ÚEL V tomto případě nejsou velké teplárny ohroženy poklesem dodávky uhlí a potažmo nejsou ohrožena pracovní místa jiným faktorem než přirozeným zefektivňováním výroby. S1 – nedojde k prolomení ÚEL Úvahu o ztrátě pracovních míst lze vést v případě společností tepláren proporcionálně, tak jako tomu bylo v případě přímých pracovních míst u těžařských společností. Teplárny získají pouze polovinu poptávaného uhlí, což prakticky znamená rozpad systémů CZT u postižených firem. Ohroženo je v takovém případě celorepublikově téměř 4 000 pracovních míst (zhruba polovina ze 7 969). Kontrakce multiplikovaných míst by mohla dosáhnout úrovně 3 000 pracovních míst. Přímo i nepřímo je po roce 2012 v odvětví teplárenství ohroženo 7 000 pracovaných míst. Scénáře vývoje dopadu do státního rozpočtu:

132

S0 – dojde k prolomení ÚEL V případě prolomení ÚEL nedojde ke změně oproti aktuálnímu stavu, resp. proti „normálnímu“ vývoji. Státní rozpočet, jakož i rozpočty samospráv budou získávat nadále odvedené důchodové a spotřební daně zaměstnanců těžařských i teplárenských společností. S1 – nedojde k prolomení ÚEL Tuto situaci již nelze označit za rozpočtově neutrální. Propad v zaměstnanosti klade vždy nároky na státní rozpočet. Dopad do státního rozpočtu je dvojí povahy. Přímé, v podobě placených položek nezaměstnanému (dávky sociálního zabezpečení, či sociální dávky), nebo za nezaměstnaného (zdravotní pojištění). Nepřímé v podobě neodvedených plateb do státního rozpočtu. Za zaměstnance (daně, sociální a zdravotní pojištění) a za zaměstnavatele (sociální a zdravotní pojištění). Dle studie, kterou vydalo MPO27 (2005), činil náklad na jednoho nezaměstnaného (přímé i nepřímé náklady) částky 170 000 Kč ročně. Aktualizovaný údaj nebylo možné dohledat, lze ale odhadovat, že v průběhu šesti let, do roku 2011, suma vzrostla, a to jak působením inflace, růstu životních nákladů, tak růstem průměrné mzdy, která slouží jako základ pro výpočet některých sum mandatorně vyplácených ze státního rozpočtu. Pro jednoduchost výpočtu ji lze extrapolovat na úroveň 200 000 Kč v roce 2011. Zohledněním všech uvedených informací lze stanovit roční interval zátěže státního rozpočtu po roce 2012 plynoucí z nárůstu nezaměstnanosti z důvodu neprolomení ÚEL. Požadované nároky na státní rozpočet se budou pohybovat řádově v intervalu od 1,25 do 2,5 mld. Kč: minimální částka – pouze ztráta přímých míst v těžařské společnosti a společností teplárenství (2 275 + 4 000) 6 275 x 200 000 = 1,25 mld. Kč ročně. maximální částka – součet přímo i nepřímo nezaměstnaných těžařských a teplárenských společností (4 000 + 7 000) 11 000 x 200 000 = 2,2 mld. Kč ročně. Interval je vztažen na jeden rok a vztahuje se k roku 2013. Zasažený vzorek pracovní síly však neodpovídá průměrné republikové distribuci četností. Tak jak ukazuje podkapitola studie o vzdělanostní struktuře, převažují v odvětví těžby osoby s nejvyšším dosaženým vzděláním na úrovni základní vzdělání a vyučen. Z hlediska zaměstnanosti jsou tyto skupiny nejvíce ohrožené – mají největší problém znovu najít zaměstnání po jeho ztrátě. Situace je komplikována i faktem, že Ústecký kraj je dlouhodobě krajem s nejvyšší mírou nezaměstnanosti v ČR. Podíl zaměstnanců těžařských společností se základním vzděláním a vyučených dosahuje 75 % všech zaměstnanců těžařských společností. Znovu nalezení pracovního místa při těchto kategoriích nevyššího dosaženého vzdělání dosahuje nejčastěji průměrně 6 měsíců až dva roky. To znamená, že uvedený náklad státního rozpočtu v intervalu 1,25 – 2,5 mld. Kč se může opakovat i v dalších letech. Nárok může být dokonce stabilní po dobu odhadovaných 5 let. Propuštění zaměstnanci sice budou nalézat nová zaměstnání, ale proti tomuto trendu půjde proces dodatečného uzavírání pracovních míst související s úplným uzavíráním těžební kapacity v roce 2021. Pětileté náklady neobnovení těžby, rezultující ze ztráty pracovních míst, se pak mohou pohybovat v intervalu 6 – 12,5 mld. Kč.

27

MPO: Vyhodnocení systému investičních pobídek, 2005.

133

Tabulka č. 68: Souhrnný přehled sociálně ekonomických souvislostí Varianta Dopad na nezam. v ÚK Dopad na nezam. v teplárenství Dopad do státního rozpočtu

S0 žádný až pozitivní žádný až pozitivní žádný až pozitivní

S1 ohroženo 1750 – 4000 míst ohroženo 4000 – 7000 míst roční náklad 1 – 2,5 mld. Kč.

134

Daňové a regulační souvislosti v teplárenství Již ve SWOT analýze bylo uvedeno, že jednou ze slabin teplárenství je významně silnější dopad regulačních opatření na tento sektor oproti jeho nejvýznamnějšímu konkurentu – tj. decentrální dodávce tepla zejména ze ZP. První nevýhodou je licencování – podnikatel v teplárenství musí pro svoji činnost získat licenci – a to jak na výrobu, tak na rozvod tepelné energie. Tuto povinnost decentralizovaná výroba tepla nemá. Druhým omezením je regulace cen tepla. Teplárenské subjekty při tvorbě cen podléhají tzv. věcnému usměrňování podle zákona o cenách č. 526/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Jeho principem je stanovení ceny na základě oprávněných nákladů a přiměřeného zisku. Regulaci cen provádí ERÚ (cenové rozhodnutí na příslušný rok), její dodržování kontroluje Státní energetická inspekce. Z čistě ekonomického hlediska je otázkou, zda regulace cen je pro regulované subjekty výhodou nebo nevýhodou. V případě teplárenství a zvolené metody regulace i stavu konkurence na teplárenském trhu se zdá, že způsob a forma regulace je spíše drobnou nevýhodou – zvyšuje jak náklady regulovaných společností, tak omezuje i cenotvorbu při konkurenčním boji s decentralizovanými zdroji. Tato nevýhoda je spíše nevýhodou drobnou. Další nevýhody jsou však již značné: • •

Centrální teplárenské zdroje musí splňovat přísnější emisní limity, než zdroje decentrální včetně nutnosti platit poplatky za zněčištění; Centrální teplárenské zdroje jsou zahrnuty do systému ETS a dříve nebo později budou za emisní povolenky nuceny platit.

Tyto faktory jsou částečně kompenzovány nižší výší DPH oproti ostatním zdrojům tepla – 10%. Tato výhody nižší DPH byla zachována i po vstupu země do EU (byla vyjednána výjimka) i při posledních daňových reformách spojených s reformou veřejných financí. Je velmi pravděpodobné, že zvýhodnění ve formě nižší DPH skončí s přijetím tzv. důchodové reformy někdy v roce 2011. Na dopad zvýšení DPH se lze podívat ze dvou úhlů pohledu: • •

Pohled zákazníka – neplátce DPH; Pohled teplárny.

V případě teplárny, jejíž cena je výrazně nižší než je závěrná cena decentrálního zdroje na daném místě (viz podrobně výše), je prakticky jedinou možnou a logickou reakcí na zvýšení DPH její plné přenesení do ceny. V případě teplárny, která se nachází v blízkosti závěrné ceny, je plné přenesení do ceny rizikové, neboť zakládá nebezpečí započetí procesu rozpadu soustavy (což však nemusí nutně znamenat, že v některých případech nedojde k plnému přenesení DPH na zákazníky a i s plným vědomím rizika možných problémů). Opačně pak platí, že se zvýšením DPH se snižuje manévrovací prostor tepláren pro provádění investic, neboť se snižuje prostor pod závěrnou cenou, ze kterého je možné hradit fixní náklady. S růstem DPH na dvojnásobek oproti současnému stavu pak i těch několik málo subjektů, které by v případě přestavby zdroje na ZP byly schopné alespoň nějaké konkurence, tuto možnost ztrácí. Zároveň platí, že s růstem DPH přestanou být regulační nevýhody CZT oproti decentrálním systémům jakkoliv kompenzovány.

135

Literatura 1. Bárta, J. (ed.): Pasivní domy 2006, Centrum pasivního domu, Brno 2006 Deloitte & Touche: Výsledky analýzy dopadů investičních pobídek 2. v Královéhradeckém kraji. CzechInvest, Praha, prosinec 2006 3. Deloitte & Touche: Výsledky analýzy dopadů investičních pobídek v Moravskoslezském kraji. CzechInvest, Praha, prosinec 2006 4. Hollan, J. (ed.): Pasivní dům II: zkušenosti z Rakouska a české začátky, Ekologický institut Veronica, Brno 2008 5. Invicta Bohemica: Analýza energetického komplexu ČR a SR, Praha, 2010 Jakubes, J., Truxa, J., et Beranovský, J.: Studie možností úspor energie v českém 6. průmyslu, Ekowatt pro Hnutí DUHA a Greenpeace, Praha 2008 7. Kloz, M.: Snižování emisí oxidu uhličitého v sektoru teplárenství. Analýza pro Hnutí DUHA, Praha 2009 8. KPMG: Central and Eastern European District Heating Outlook, 2009 9. Kubín, M.: Proměny české energetiky, Český svaz zaměstnavatelů v energetice, PrahaPraha, 2009 10. Lechtenböhmer, S., Prantner, M., et Samadi, S.: Development of alternative energy & climate scenarios for the Czech Republic, Wuppertal Institute for Climate, Environment and Energy, Wuppertal 2009 11. Náklady a potenciál snižování emisí skleníkových plynů v České republice, McKinsey & Company, Praha 2008 12. ORTEP: Studie současného stavu a návrh opatření vedoucích ke stabilizaci a dalšímu rozvoji teplárenství v ČR, 2010 13. Pěgřímek Rastislav, Ing.: Koncepce rozvoje hnědouhelného průmyslu, podkladový materiál pro VÚPEK, s.r.o. Praha, Most, 06/2008 14. Rosa Jaroslav, Ing. a kolektiv: Studie sektoru uhlí, projekt Phare D2/92, ViP, s.r.o. Praha, 1995 15. Schwarz, J. a kol.: Analýza investičních pobídek v České republice. NF VŠE, Praha, 2007. 16. Studie potenciálu úspor energie v obytných budovách do roku 2050, Porsenna pro Hnutí DUHA, Praha 2007; Studie potenciálu úspor energie v terciárním sektoru do roku 2050, Porsenna pro Hnutí DUHA, Praha 2007 17. Šichtařová, M.: Studie dopadu projektu Hyundai Motor Company na českou ekonomiku. Next Finance, prosinec 2005. 18. Valášek Václav, Ing.: Územně ekologické limity těžby v SHP, VÚHU, a.s. Most, 03/2003 19. Valášek Václav, Ing. a kolektiv: Studie pro hospodářskou radu Mostecka o výhledu těžby uhlí, VÚHU, a.s. Most, 10/2004 20. Valášek Václav, Ing. a kolektiv: Studie pro hospodářskou radu Ústeckého kraje o výhledu těžby uhlí, VÚHU, a.s. Most, 10/2006 21. Valášek Václav, Ing. a Dr. Ing. Chytka Lubomír: Velká kronika o hnědém uhlí, G2 studio, s.r.o. Plzeň, 2009 22. Zajíček, M.: Konkurence v českém plynárenství, 1999, Liberální institut, Praha. 23. Zajíček, M.: Energetická média – transformace, konkurence, regulace a podoba liberalizovaného trhu, 2002, Liberální institut, Praha. 24. Zajíček, M., Zeman, K.: Energie z odpadů – (zatím) nevyužitý potenciál, 2010, Oeconomica, Praha

136

25. Zajíček, M., Zeman, K.: Ekonomické dopady výstavby fotovoltaických a větrných elektráren v ČR, 2010, Oeconomca, Praha 26. Zelený, K: Studie problematiky snižování energetických ztrát a zvýšení spolehlivosti při dodávkách tepla, RAEN, Praha 2007 27. Zpráva Nezávislé odborné komise pro posouzení energetických potřeb České republiky v dlouhodobém časovém horizontu, Úřad vlády ČR, Praha 2008

137

Jiné zdroje 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13.

14. 15.

Vládní usnesení č. 211/04Sb ze dne 10. 3. 2004 ke Státní energetické koncepci http://www.czechinvest.org/data/files/kralovehradecky-kraj-204.pdf http://www.czechinvest.org/data/files/moravsko-slezsky-kraj-205.pdf Geofond. Česká geologická služba. http://www.geofond.cz/dokumenty/nersur_rocenky/rocenkanerudy99/html/h_uhli. html http://aa.ecn.cz/img_upload/213998dd557a6ecf241d80d7748bd811/Hyundai_Next_ Finance.pdf Statistická ročenka Ústeckého kraje – 2008. Zveřejněno 31. 12. 2008. http://www.czso.cz/xu/edicniplan.nsf/publ/13-4201-08-2008 Český statistický úřad: Databáze zahraničního obchodu, http://apl.czso.cz/pll/stazo/STAZO. STAZO, 10. 11. 2009 SEVEn: Nízoenergtická architektura, www.svn.cz/cs/activity/jhgfd , 8. 7. 2008 Centrum pasivního domu: Co je pasivní dům? www.pasivnidomy.cz/pasivni-dum Hnutí DUHA, Centrum pro dopravu a energetiku: Novela zákona o podmínkách obchodování s povolenkami - EU (tisk 1021) - Zisk z aukcí emisních povolenek umožní vládě financovat opatření, která domácnostem srazí účty za teplo, sníží exhalace i naši závislost na ruském plynu, Hnutí DUHA, Brno 2010, dostupné z http://hnutiduha.cz/publikace/novela_emisniho_obchodovani.pdf http://hnutiduha.cz/publikace/velka_vyzva.pdf

138

Přílohy Potřebné množství zemního plynu (tis.m3) při vynucené substituci hnědého uhlí vlivem neprolomení ÚEL u nejvýznamnějších HU zdrojů mimo ČEZ a.s - kvalifikovaný odhad dle spotřeby HU v roce 2009 100% 75% 50% 25% 10% 5% Actherm Chomutov 51 816 38 862 25 908 12 954 5 182 2 591 AES Bohemia Planá n/ L 162 857 122 143 81 429 40 714 16 286 8 143 Alpiq Energetika Zlín 114 807 86 105 57 403 28 702 11 481 5 740 ALPIQ Generation Kladno + 462 090 346 567 231 045 115 522 46 209 23 104 CTZ Uherské Hradiště 7 818 5 863 3 909 1 954 782 391 Dalkia (Ol, Krn,Kol) 119 743 89 807 59 872 29 936 11 974 5 987 Elektrárny Opatovice 196 733 147 550 98 367 49 183 19 673 9 837 Energet. Spolana Neratovice 96 111 72 084 48 056 24 028 9 611 4 806 Energetika Hexion Sokolov 20 694 15 520 10 347 5 173 2 069 1 035 Energetika Lovochemie 50 215 37 662 25 108 12 554 5 022 2 511 Energetika Mondi Štětí 127 191 95 394 63 596 31 798 12 719 6 360 25 030 18 773 12 515 6 258 2 503 1 252 Energetika Třinec Energetika Žďas Ždár. N./Sázavou23 913 17 935 11 956 5 978 2 391 1 196 Energotrans Mělník 469 294 351 971 234 647 117 324 46 929 23 465 Energy Ústí nad Labem 13 603 10 202 6 801 3 401 1 360 680 Helior,TEVEX Černožice n/L. 9 176 6 882 4 588 2 294 918 459 KA Contracting -T.Náchod 14 288 10 716 7 144 3 572 1 429 714 Komterm 3 679 2 759 1 839 920 368 184 MVV Energie Holding 8 112 6 084 4 056 2 028 811 406 Ostrovská teplárenská 25 292 18 969 12 646 6 323 2 529 1 265 Plzeňská energetika 166 255 124 691 83 128 41 564 16 626 8 313 247 220 185 415 123 610 61 805 24 722 12 361 Plzeňská teplárenská Příbramská teplárenská 79 556 59 667 39 778 19 889 7 956 3 978 Synthesia Pardubice 12 675 9 506 6 338 3 169 1 268 634 ŠKO-Energo Ml. Boleslav 120 509 90 381 60 254 30 127 12 051 6 025 Teplárna Č. Budějovice 129 652 97 239 64 826 32 413 12 965 6 483 Teplárna Otrokovice 123 571 92 678 61 785 30 893 12 357 6 179 Teplárna Písek 23 453 17 590 11 727 5 863 2 345 1 173 Teplárna Strakonice 80 343 60 257 40 171 20 086 8 034 4 017 Teplárna Tábor 39 107 29 330 19 553 9 777 3 911 1 955 Teplárna Varnsdorf 9 459 7 095 4 730 2 365 946 473 Thermoservis Nymburk 9 945 7 459 4 973 2 486 995 497 Unipetrol RPA Litvínov 434 925 326 194 217 463 108 731 43 493 21 746 United Energy Komořany 350 000 262 500 175 000 87 500 35 000 17 500 Zásobování teplem Vsetín 3 679 2 759 1 839 920 368 184 CELKEM 3 823 811 2 867 858 1 911 905 955 952 382 381 191 190

139

Potřebné množství dřevnín biomasy (tis. tun/rok) při vynucené substituci hnědého uhlí biomasou vlivem neprolomení ÚEL u nejvýznamnějších zdrojů mimo ČEZ a.s. (při výhřevnosti 10,8 MJ/kg -1, cca 40 % ní vlhkosti)- kvalifikovaný odhad dle spořeby HU za 2009 název společnosti 100% 75% 50% 25% 10% 5% Actherm Chomutov 181 136 91 45 18 9 AES Bohemia Planá n/ L 287 215 143 72 29 14 Alpiq Energetika Zlín 366 275 183 92 37 18 ALPIQ Generation Kladno + 1 263 947 632 316 126 63 CTZ Uherské Hradiště 23 17 12 6 2 1 Dalkia (Ol, Krn,Kol) 378 283 189 94 38 19 Energet. Spolana Neratovice 285 214 142 71 28 14 Energetika Hexion Sokolov 61 46 31 15 6 3 Energetika Lovochemie 102 77 51 26 10 5 Energetika Mondi Štětí 292 219 146 73 29 15 Energetika Třinec 179 134 89 45 18 9 Energetika Žďas Ždár. N./Sázavou 71 53 35 18 7 4 Energotrans Mělník 1 816 1 362 908 454 182 91 Energy Ústí nad Labem 145 109 73 36 15 7 Helior,TEVEX Černožice n/L. 32 24 16 8 3 2 KA Contracting -T.Náchod 96 72 48 24 10 5 Komterm 11 8 5 3 1 1 MVV Energie Holding 79 59 39 20 8 4 Ostrovská teplárenská 75 56 37 19 7 4 Plzeňská energetika 526 394 263 131 53 26 Plzeňská teplárenská 876 657 438 219 88 44 Příbramská teplárenská 236 177 118 59 24 12 Synthesia Pardubice 45 34 23 11 5 2 ŠKO-Energo Ml. Boleslav 380 285 190 95 38 19 Teplárna Č. Budějovice 394 295 197 98 39 20 Teplárna Otrokovice 442 332 221 111 44 22 Teplárna Písek 69 52 35 17 7 3 Teplárna Strakonice 261 195 130 65 26 13 Teplárna Tábor 124 93 62 31 12 6 Teplárna Varnsdorf 10 7 5 2 1 0 Thermoservis Nymburk 27 20 13 7 3 1 Unipetrol RPA Litvínov 2 126 1 595 1 063 532 213 106 United Energy Komořany 882 662 441 221 88 44 Zásobování teplem Vsetín 11 8 5 3 1 1

CELKEM

13 363 10 022

6 681

3 341

1 336

668

140

Mapa důlních prostorů v SHP

141

142

143

144

145

Biomasa – existující projekty a svozové vzdálenosti

146

Biomasa – projekty v procesu realizace

147

Biomasa – plánované projekty

148