Stručně o České republice, armádě a výcvikových zařízeních vojenského újezdu

Stručně o České republice, armádě a výcvikových zařízeních vojenského újezdu

[© Ministerstvo obrany ČR – Agentura vojenských informací a služeb, 2005]

[ Česká republika ] [ Armáda České republiky ] [ Výcviková zařízení vojenského újezdu ]

Velký státní znak Malý státní znak Státní vlajka Státní barvy Státní pečeť Vlajka prezidenta republiky

4

Česká Česká republika republika

Česká republika je nezávislý, jednotný a demokratický právní stát. Jako samostatný státní útvar vznikla 1. 1. 1993 rozdělením České a Slovenské Federativní Republiky (ČSFR), historicky navazuje na Československou republiku. Skládá se z historických zemí Čechy, Morava a jihovýchodní části Slezska. Hlavním městem České republiky je Praha. Oficiální název: Česká republika Státní zřízení: republika v čele s prezidentem, volený dvoukomorový parlament Nezávislost/vznik státu: 28. 10. 1918 – vznik Československa (státní svátek) 1. 1. 1993 – vznik České republiky (státní svátek) Správní rozdělení: územní samospráva Územní samosprávné celky: 14 krajů (vyšší územní samosprávné celky) 6 258 obcí (základní územní jednotky) Rozloha území: 78 866 km2 Geografická poloha: střední Evropa Počet obyvatel: 10,2 milionu Hlavní město: Praha (496 km2, 1,2 milionu obyvatel) – http://www.praha-mesto.cz Úřední jazyk: čeština Měna: česká koruna (Kč, CZK) = 100 haléřů Mezinárodní zkratka: CZE Státní poznávací značka: CZ Podnebí: mírné Časové pásmo: GMT + 1 hodina

Česká republika

[Základní údaje]

5

Celková délka státních hranic: 2 290 km Sousedící země (délka společné státní hranice): Německo (810,3 km) Polsko (761,8 km) Rakousko (466,3 km) Slovensko (251,8 km) Státní symboly: velký státní znak malý státní znak státní vlajka státní barvy státní pečeť vlajka prezidenta republiky státní hymna (Kde domov můj – píseň od Františka Škroupa a Josefa Kajetána Tyla ze zpěvohry Fidlovačka z roku 1834) Důležité adresy na Internetu: http://www.czech.cz http://www.vlada.cz http://www.army.cz

[ Zapojení České republiky do mezinárodních organizací (výběr)] Organizace

Členství České republiky

Organizace spojených národů (OSN) Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO) Evropská unie (EU)

od 19. 1. 1993* od 19. 1. 1995 od 12. 3. 1999 od 1. 5. 2004

* Československo bylo jedním ze zakládajících členských států OSN dne 26. 6. 1945.

Středočeská krajina

6

Česká republika

]

Pražský hrad – národní kulturní památka

Státní zřízení]

Česká republika je unitárním státem v čele s prezidentem. Ústavněprávní vztahy, státní zřízení a práva a povinnosti občanů upravuje Ústava České republiky ze dne 16. 12. 1992. Součástí ústavního pořádku republiky je i Listina základních práv a svobod. Státní moc je v České republice vykonávána prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.

[Orgány státní moci] Moc zákonodárná Parlament České republiky — nejvyšší zákonodárný orgán; tvoří ho dvě komory:
Poslanecká sněmovna (200 poslanců, funkční období je čtyřleté)
Senát (81 senátorů, funkční období je šestileté; každé dva roky se volí třetina senátorů) Moc výkonná Prezident republiky — hlava státu, funkční období je pětileté — volí ho Parlament ČR na společné schůzi obou komor Vláda — vrcholný orgán moci výkonné — je odpovědná Poslanecké sněmovně — skládá se z předsedy vlády, místopředsedů vlády a ministrů Moc soudní — vykonávají ji jménem republiky nezávislé soudy prostřednictvím nezávislých soudců — působnost a organizace soudů je stanovena zákonem

7

Sídlo vlády České republiky

Pražský hrad – sídlo prezidenta republiky

8

Česká republika

Budova Senátu

Budova Poslanecké sněmovny

]

Systém veřejné správy]

Principy veřejné správy rovněž vycházejí z Ústavy České republiky. Veřejná správa se dělí na státní správu a samosprávu. Státní správa je výkonem státní moci.

[Orgány státní správy]
Stát – ústřední orgány státní správy: a) ministerstva

b) další ústřední orgány státní správy
Kraje – krajské úřady – vykonávají státní správu v rozsahu stanoveném zákonem

– jsou nadřízeným orgánem pověřených obecních úřadů a obcí s rozšířenou působností na úseku státní správy
Obce – obecní úřady – vykonávají státní správu v přenesené působnosti v rozsahu daném zákonem Podle Ústavy České republiky jsou základními územními jednotkami samosprávy obce a vyššími samosprávnými celky kraje. V současnosti existuje v České republice 6 258 obcí a 14 krajů. Kraje se řídí samostatným zákonem o krajích. Jsou veřejnoprávními korporacemi, které mají vlastní majetek a příjmy a hospodaří podle vlastního rozpočtu za podmínek stanovených zákonem. Kraj je samostatně spravován zastupitelstvem kraje; dalšími orgány jsou rada kraje, hejtman a krajský úřad. Obce jsou z hlediska jejich samosprávné funkce nezávislé a řídí svou činnost příslušnými zákony, mimo jiné i samostatným zákonem o obcích. Státní moc může intervenovat pouze tehdy, porušuje-li obec zákon. Podle Ústavy České republiky jsou obce veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek, s nímž pak hospodaří podle vlastního rozpočtu. Zároveň mají své vlastní finanční prostředky a zdroje a hospodaří s nimi nezávisle při respektování podmínek daných zákonem. Obec je samostatně spravována zastupitelstvem obce; jejími dalšími orgány jsou starosta, rada obce, obecní úřad a zvláštní orgány obce.

9

Město je obec, která jím byla v historickém slova smyslu před schválením zákona o obcích. Statutární města (České Budějovice, Karlovy Vary, Plzeň, Ústí nad Labem, Liberec, Hradec Králové, Pardubice, Brno, Zlín, Olomouc, Ostrava, Opava a Havířov) mají právo uspořádat si své poměry vlastním statutem, na jehož základě si mohou rozdělit svá území na městské části a čtvrti. Město je samostatně spravováno zastupitelstvem města; dále jsou jeho orgány starosta (v případě statutárního města primátor), rada města, městský úřad (u statutárního města magistrát) a zvláštní orgány města. Městská část má obdobné orgány jako obec. Hlavní město Praha je současně krajem a je spravováno na základě samostatného zákona.

[Kraje – vyšší územně správní celky České republiky – od 1. 1. 2000] Název kraje

Hlavní město Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký

10

Zkratka

PHA STČ JHČ PLK KVK ULK LBK

Název kraje

Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský

Zkratka

HKK PAK VYS JHM OLK ZLK MSK

Česká republika ]

Obyvatelstvo a charakter osídlení]

Česká republika se vyznačuje relativně rovnoměrnou hustotou osídlení a poměrně hustou sítí malých a středních měst. Pro velikostní strukturu obcí je charakteristický velký podíl malých obcí do 2 000 obyvatel. V některých regionech (zejména v západních a jižních Čechách a na západní Moravě) se však nachází značné množství obcí s 500 a méně obyvateli. Tato roztříštěnost pak přináší určité problémy z hlediska profesionalizace jejich veřejné správy i z hlediska jejich financování.

[Největší města – pořadí podle počtu obyvatel] 1. Praha, hlavní město 1 170 571 obyvatel

2. Brno 3. Ostrava 4. Plzeň 5. Olomouc 6. Liberec 7. České Budějovice

(k 30. 12. 2004)

6

9 14

8. Hradec Králové 9. Ústí nad Labem 10. Pardubice 11. Havířov 12. Zlín 13. Kladno 14. Most 15. Karviná 16. Opava

8 13

1

10 16

4 5

2

3 15 11

12

7

11

Demografický vývoj je v České republice obdobný jako ve vyspělých evropských státech – vyznačuje se stárnutím populace, prodlužováním střední délky života, poklesem porodnosti a záporným přirozeným přírůstkem (tj. úbytkem) obyvatelstva. Počet obyvatel: 10 220 577 (k 30. 12. 2004) Průměrná hustota osídlení: cca 130 obyvatel na km2 Průměrná délka života: muži 72 let, ženy 79 let Národnostní složení: Češi (81 %) Moravané (13 %) Slováci (3 %) Poláci, Němci, Slezané, Romové a ostatní (3 %) Náboženské vyznání obyvatelstva: 44 % věřících – převážně římští katolíci (zhruba 40 %), – evangelíci (příslušníci různých protestantských církví 4 %), – pravoslavní aj. (0,2 %) 40 % bez vyznání 16 % obyvatelstva se nevyjádřilo Nejvýše položené obydlí: meteorologická stanice na Pradědu (Hrubý Jeseník) – 1 491 m nad mořem Nejníže položené sídlo: Hřensko (region Děčín) – 130 m nad mořem Nejvýše položené sídlo: Filipova Huť (Modrava, region Klatovy) – 1 093 m nad mořem Největší obec: Praha (hlavní město – 1,2 milionu obyvatel) Nejmenší obec: Rubakov (region Mladá Boleslav – 17 obyvatel)

12

Česká republika

Kostel sv. Mikuláše na Malostranském náměstí je skvělou ukázkou českého baroka

Čertovka – rameno Vltavy vytváří v okolí ostrova Kampa idylická zákoutí

]

Hlavní město České republiky Praha]

Letecký snímek Prahy s pohledem na Pražský hrad, Malou Stranu a Vltavu s Karlovým mostem

13

Staroměstský orloj byl vytvořen kolem roku 1410, zdokonalen mistrem Hanušem okolo roku 1490

Vitráže v katedrále sv. Víta navrhovali přední čeští malíři: Max Švabinský, Karel Svolinský, Alfons Mucha a další

Rudolfinum – novorenesanční stavba dvojice architektů Zítek-Schulz byla zbudována v letech 1874-1885; za první Československé republiky zde zasedal parlament, dnes slouží svému původnímu účelu jako centrum kultury

14

Česká republika

Budova Národního divadla postavená podle projektu architekta Josefa Zítka v letech 1868–1883 a dokončená architektem Josefem Schulzem je skvělou ukázkou novorenesanční české architektury 19. století Královský letohrádek založený v roce 1538 je nejčistším projevem italské renesanční architektury na sever od Alp

15

Staronová synagoga zbudovaná na Starém Městě v druhé polovině 13. století připomíná bohatou a pohnutou historii židovského obyvatelstva na území Prahy

Horní část Václavského náměstí je uzavřena novorenesanční budovou Národního muzea, která byla postavena v letech 1885–1890 podle projektu architekta Josefa Schulze; jezdecká socha sv. Václava se čtyřmi patrony českého národa je dílem sochaře J. V. Myslbeka

Dům U Zvonu na Staroměstském náměstí je gotickou stavbou ze 14. století, která prošla mnoha přestavbami, s ním sousedící palác Golz-Kinských, nejkrásnější architektura pražského rokoka, pochází z let 1755–1766 a je v něm umístěna grafická sbírka Národní galerie

16

Česká republika

]

Geografická charakteristika a přírodní podmínky]

Česká republika je vnitrozemským státem ležícím v západní části euroasijského kontinentu, ve střední Evropě. Nachází se v klimaticky příznivé poloze mírného pásu severní zemské polokoule – mezi 48°33‘ a 53°03‘ severní zeměpisné šířky, východně od 0° poledníku mezi 12°06' a 18°52' východní zeměpisné délky.

[

[Maximální vzdálenosti na ploše České republiky
spojnice nejsevernějšího a nejjižnějšího bodu je 278 km
spojnice nejzápadnějšího a nejvýchodnějšího bodu je 493 km
spojnice maximálně odlehlých bodů je 493 km
maximální rozměr (délka) ve směru poledníku je 276 km
maximální rozměr (délka) ve směru rovnoběžek je 452 km

Povrch České republiky je tvarově i výškově rozmanitý. Z hlediska fyzicko-geografického leží její území na rozhraní dvou různých horských soustav, systému Hercynského a Alpsko-Himalájského, které se od sebe liší stářím i geologickým a geomorfologickým vývojem. Západní a střední část republiky (Čechy) lemuje a pokrývá Česká vysočina, která vznikla v podstatě koncem prvohor a má převážně ráz pahorkatin a středohor. Vnitřní část tohoto území tvoří především vrchoviny a pahorkatiny Českého masivu a nížiny a roviny České tabule. Ohraničují je horské masivy a hraniční pohoří Šumava, Český les, Krušné hory, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky a Českomoravská vrchovina. Do východní části státu (Morava, Slezsko) zasahují Západní Karpaty (s pohořím Beskydy, Javorníky a Bílé Karpaty), které nabyly své nynější podoby v třetihorách. Rozhraní mezi Českou vysočinou a Západními Karpaty vyplňuje pásmo úvalů a povodí řeky Moravy. Sníženina mezi oběma horskými systémy se nazývá Moravská brána.

17

[Nejvyšší hory v pohořích České republiky] Pohoří

Nejvyšší hora

Výška (v m nad mořem)

Krkonoše Jeseníky

Sněžka Praděd Králický Sněžník Plechý Boubín Lysá hora Klínovec

1 602 m nad mořem 1 492 m 1 422 m 1 378 m 1 362 m 1 324 m 1 244 m

Šumava Moravskoslezské Beskydy Krušné hory

Šumava

Nejvyšší hora České republiky Sněžka

Nejvyšší bod: Sněžka (v pohoří Krkonoše) – 1 602 m nad mořem Nejnižší bod: hladina Labe u Hřenska – 115 m nad mořem Nejrozsáhlejší horopisný celek: Českomoravská vrchovina (nevysoké pohoří na rozhraní Čech a Moravy) – asi 13 500 km2

18

Podnebí České republiky je mírné a vlhké. Odpovídá její poloze v severním mírném pásmu, kde se střetávají a střídají vlivy oceánické od západu (malé sezónní i denní rozdíly teplot vzduchu, hojnost srážek) s vlivy kontinentálními od východu (velké teplotní rozdíly, málo srážek). Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách; na Moravě a ve Slezsku přibývá kontinentálních podnebních vlivů. Kromě toho má velký vliv na podnebí republiky nadmořská výška a reliéf zemského povrchu. Srážky přinášejí především západní větry. Množství srážek ovlivňuje zejména nadmořská výška a v horách i orientace svahů vůči větrům. (Vlivem silných dešťů se na území České republiky vyskytly také rozsáhlé povodně – například v roce 1997 v povodí řeky Moravy a v roce 2002 v povodí řek Vltavy a Labe; povodně na Vltavě v některých místech dokonce překročily tisíciletou vodu.)

Česká republika

Katastrofální povodně v roce 2002

Průměrné roční teploty vzduchu: nejvyšší 9,5 °C / nejnižší 0,1 °C Nejchladnější měsíc roku: leden (průměrné teploty kolem 2 °C) Nejteplejší měsíc roku: červenec (průměrné nejvyšší teploty v horských oblastech 8 až 12 °C, v nížinách 18 až 21 °C) Průměrné roční srážky: v horách od 900 do 1 700 mm, v nízkých polohách od 450 do 650 mm Vodstvo České republiky představují hlavně řeky, jen v malé míře vodní nádrže, rybníky a jezera. Územím České republiky procházejí hlavní evropská rozvodí, která ji rozdělují do tří úmoří – Severního, Černého a Baltského moře. Rozvodním uzlem těchto tří moří je Králický Sněžník (1 423 m nad mořem). Hlavními říčními osami jsou v Čechách Labe (370 km) s Vltavou (433 km), na Moravě především Morava (246 km) s Dyjí (306 km) a na severu Moravy a ve Slezsku Odra (135 km) s Opavou (131 km). V zemi se také nachází množství minerálních pramenů, které jsou často využívány k léčebným účelům (nejvýznamnějšími lázněmi v Čechách jsou Karlovy Vary a Mariánské Lázně, na Moravě Luhačovice). Největší plocha povodí: Labe – 51 104 km2 (jen na území ČR) Nejvodnatější tok: Labe – průměrný průtok u Hřenska 308 m3.s-1 Největší objem vody ve vodní nádrži: Orlická přehrada (na řece Vltavě) – 720 mil m3 vody Nejteplejší minerální pramen: Vřídlo v Karlových Varech – 72 °C Nejkratší vzdálenost od moře: 326 km (Šluknov–Štětínský záliv v Baltském moři)

19

[Nejdelší řeky]

Úmoří *

Délka v km Průtok v m3.s-1

Vltava (ústí do Labe) Labe (státní hranice) Dyje (ústí do Moravy) Ohře (ústí do Labe) Morava (soutok s Dyjí) Berounka (ústí do Vltavy) Sázava (ústí do Vltavy)

433 370 306 291 283 246 225

149 308 44 38 109 36 25

Severní moře Severní moře Černé moře Severní moře Černé moře Severní moře Severní moře

* Do Baltského moře odvádí vody z Hrubého a Nízkého Jeseníku řeka Odra, která má na území České republiky pouze svůj horní tok.

[Největší vodní plochy] Plocha v ha Maximální hloubka v m

Přehradní nádrže (na řekách) Lipno (na Vltavě) Orlík (na Vltavě) Švihov (na Želivce) Nové Mlýny III (na Dyji) Slapy (na Vltavě) Rybníky (v jižních Čechách) Rožmberský (u Třeboně) Horusický (u Veselí nad Lužnicí) Bezdrev (u Hluboké nad Vltavou) Jezera (na Šumavě) Černé Čertovo Plešné

20

4 870 2 732 1 670 1 668 1 392

489 416 394

18,4 10,3 7,5

22 74 56 8 58

6,2 6 5

40 37 18

Přehradní nádrž Orlík a Žďákovský most s největším rozpětím ocelového oblouku v republice

Česká republika Půdy, rostlinstvo a zvířena úzce závisí na různosti jednotlivých složek zeměpisného prostředí (klimatických podmínkách, výškové členitosti povrchu) a jejich vzájemném působení. Půdní pokryv České republiky se vyznačuje značnou variabilitou – a to jak zrnitostním složením půd, tak i rozšířením jednotlivých půdních typů. Nejběžnějším typem půd jsou hnědé půdy. Zemědělská půda nejvyšší bonity se vyskytuje v říčních úvalech zejména v Polabí v Čechách a v Hornomoravském, Dolnomoravském a Dyjsko-svrateckém úvalu na Moravě.

Flora a fauna vyskytující se na území České republiky svědčí o vzájemném pronikání hlavních směrů, kterými se v Evropě šířilo rostlinstvo a živočišstvo. V prehistorické době pokrývaly více než 90 % území České republiky lesy. Šlo převážně o lesy smíšené, v jejichž skladbě se projevovalo uspořádání do výškových stupňů. V současné kulturní krajině je lesní pokryv výsledkem lidské činnosti, původní porosty se zachovaly jen vzácně v odlehlých a nepřístupných místech. Lesy dnes zaujímají pouze zhruba 30 % celkové rozlohy republiky – jedná se hlavně o uměle pěstované lesy jehličnaté s převahou smrku a borovice. Květena České republiky zahrnuje více než 3 000 druhů cévnatých rostlin. Podle polohy státu rozlišujeme tři oblasti květeny:
Česká vysočina patří svou polohou do oblasti středoevropské lesní květeny.
Nížiny s teplým podnebím jsou oblastí stepní panonské květeny.
V karpatských pohořích se setkáváme s karpatskou květenou. Podle výškové členitosti vytváří květena na území České republiky šest výškových vegetačních pásem:
pásmo nížinné s teplomilnou květenou,
pásmo pahorkatin a vrchovin,
pásmo lesostepí s listnatými lesy,
pásmo podhorské s převládajícími smrkovými monokulturami,
pásmo horské se smrkem a bukem, pásmo subalpinské.

21

Zvířena České republiky patří ke dvěma podoblastem paleoarktické oblasti:
zóně hájů,
zóně stepní (na jižní Moravě).

Původní složení zvířeny se postupně změnilo vlivem hospodářské činnosti člověka – ať už vyhubením některých druhů, nebo umělým chovem lovné zvěře a domácího zvířectva. V současné době žije na území státu zhruba 40 000 živočichů, z toho 75 % hmyzu. Typickými zástupci zvířectva nejrozšířenějšího ve volné přírodě jsou například: srnec, daněk, muflon, jelen, divoké prase, liška, zajíc, tchoř, veverka, kuna lesní, sysel, křeček, ježek, krtek, holub, datel, žluva, káně lesní, jestřáb, kukačka, koroptev, křepelka, skřivan, sýkorka, stehlík, drozd, tetřev, užovka, zmije, ještěrka...

]

Nerostné bohatství]

Pokud jde o nerostné bohatství, surovinové zdroje České republiky jsou poměrně omezené a s výjimkou uhlí a stavebních surovin i značně vyčerpané. Nejvýznamnější nerostnou surovinou a zároveň i největším energetickým zdrojem republiky je uhlí, ačkoliv jeho těžba za posledních deset let značně poklesla a útlumový program stále pokračuje. Hlavní zásoby černého uhlí se nacházejí na severovýchodě Moravy (v ostravsko-karvinském revíru). Velké zdroje hnědého uhlí (těžitelné povrchově) jsou uloženy v podkrušnohorských hnědouhelných pánvích – především v Mostecké a Sokolovské. Při okraji ostravsko-karvinského revíru a na jižní Moravě při ložiscích ropy (mezi Hodonínem a Břeclaví) se v malém množství těží rovněž zemní plyn. Dále má stát také poměrně značné zásoby keramických, žáruvzdorných a sklářských surovin, stavebního kamene, štěrků, cihlářských hlín a vápence. Ložiska kvalitního kaolínu jsou v západních Čechách na Karlovarsku a Plzeňsku. Kvalitní sklářské písky se nacházejí v severních Čechách na Broumovsku, Turnovsku a Jičínsku. Významná je těžba vápence v Českém krasu a Moravském krasu, žuly v Jeseníkách a na Českomoravské vysočině a říčních štěrkopísků na středních tocích řek Moravy a Labe. V útlumu je dnes kdysi velmi významná těžba uranových rud – v současné době se v České republice již netěží.

]

Úroveň životního prostředí]

V období centrálně řízené ekonomiky bylo životní prostředí značně poškozeno. Hlavním faktorem poškození bylo znečištění ovzduší kysličníkem siřičitým (a to nejen z elektráren v severních Čechách, ale i v důsledku imisí z elektráren ve východním Německu a jižním Polsku). Nejvíce byly postiženy severní Čechy, kde došlo k rozsáhlému poškození jehličnatých lesů. Oblast Severočeské hnědouhelné pánve byla navíc citelně postižena rozsáhlou devastací území v důsledku povrchové těžby. Vysoké bylo také znečištění řek, které vzniklo vypouštěním průmyslových odpadů a nedostatečnou kapacitou (někdy i absencí) čistíren odpadních vod. Týkalo se to zejména řek Labe, Ohře, Vltavy, Odry a Moravy. Od roku 1990 se úroveň životního prostředí ve všech ukazatelích zlepšuje. Je to jednak z důvodu omezování těžby černého i hnědého uhlí, hutnictví a některých odvětví těžkého průmyslu, jednak v důsledku uplatňování aktivní politiky zlepšování životního prostředí, aplikace odsiřovacích zařízení v hnědouhelných elektrárnách a výstavby čistíren odpadních vod na řekách. Rostou ale negativní dopady vyplývající z růstu automobilové dopravy (hluk, exhalace apod.).

22

Česká republika

Kladenská průmyslová oblast – v minulosti hrála významnou roli v hospodářství země

]

Národní hospodářství]

Česká republika je již tradičně průmyslovou zemí – už v období Rakousko-Uherska byly Čechy a Morava hospodářsky nejrozvinutější částí monarchie, která produkovala zhruba 75 % její průmyslové produkce. V letech 1948–1989 byla ekonomika České republiky orientována ve shodě s celkovou politikou zemí východního bloku na rozvoj energetiky, hutnictví a těžkého průmyslu. Důsledkem bylo poškozování životního prostředí a vysoká energetická náročnost výroby. Po roce 1990 dochází k útlumu některých odvětví těžkého průmyslu (hutnictví železa, výroby lokomotiv a zbrojní výroby) a rozvíjí se naopak průmysl lehký (elektrotechnika a dřevozpracující, chemický a potravinářský průmysl). Ekonomika České republiky se stává integrální součástí ekonomiky světové s těsnými vazbami na státy Evropské unie, zejména na Německo. Dalším jevem je rozvoj služeb a s ním související přesun zaměstnanců ze sekundárního do terciérního sektoru. Ten je však doprovázen i strukturálními problémy a růstem nezaměstnanosti. Energetická síť České republiky je zapojena do evropské energetické sítě, energetického systému (výměny energie) sousedních států. Největší podíl vyrobené elektrické energie připadá stále na spalování uhlí v tepelných elektrárnách. Jejich provoz se však omezuje, protože jsou jedním z hlavních znečišťovatelů životního prostředí. Největší tepelné elektrárny se nacházejí v Mostecké pánvi při dolech s povrchovou těžbou málo kvalitního hnědého uhlí (Tušimice, Prunéřov). Značná část tepelné energie se také získává spalováním zemního plynu a ropy, přepravovaných na území republiky plynovody a ropovody z Ruska. V budoucnu budou zřejmě největšími výrobci elektrické energie jaderné elektrárny. První česká jaderná elektrárna byla vybudována v Dukovanech na Třebíčsku, další u Temelína v jižních Čechách. Vodní elektrárny mají význam pouze doplňkový – vzhledem k nedostatku vody jsou využívány jen v době největšího zatížení energetické rozvodné sítě. Nejvýznamnější je kaskáda vodních elektráren na Vltavě, kde byly k jejich výstavbě nejlepší podmínky (Lipno, Orlík, Slapy). V malém množství a spíše výjimečně jsou elektrická energie a teplo získávány i z takzvaně netradičních zdrojů (větrných elektráren, slunečních kolektorů apod.).

23

Průmysl je soustředěn nejvíce v severní části Čech, zatímco jižní Čechy a pomezí s Moravou (kraj Vysočina) jsou především zemědělské oblasti. Morava má své průmyslové regiony jak na severu, tak i na jihu svého území. Hlavními středisky průmyslu jsou samozřejmě velká města a jejich okolí: Praha, Brno, Plzeň, Ostrava, Hradec Králové, Liberec, Olomouc, Zlín… K rozhodujícím průmyslovým odvětvím České republiky patří například průmysl strojírenský, a to hlavně výroba vozidel a zařízení pro potravinářský průmysl; dále průmysl kovodělný, chemický, elektrotechnický, textilní, oděvní, kožedělný, obuvnický, polygrafický či potravinářský. Tradiční je výroba skla, porcelánu, keramiky a bižutérie i průmysl dřevozpracující (včetně výroby hudebních nástrojů, tužek a zápalek).

[Nejvýznamnější průmyslové metropolitní (městské) aglomerace a regiony]

24

Pražská středočeská aglomerace (cca 1,5 mil. obyvatel) soustřeďuje hlavně centrální funkce, školství, služby a vyspělý průmysl Ostravská aglomerace (cca 1 mil. obyvatel) ekonomika regionu byla založena zejména na těžbě černého uhlí a hutnictví železa, v současnosti prochází výraznou restrukturalizací Brněnská aglomerace (cca 0,5 mil. obyvatel) soustřeďuje školství, služby a strojírenský průmysl Hradecko-pardubická aglomerace (cca 0,3 mil. obyvatel) soustřeďuje průmysl chemický, elektrotechnický, strojírenský a potravinářský Severočeská aglomerace zahrnuje města Chomutov, Most, Ústí nad Labem a Teplice, ekonomika regionu je založena především na těžbě hnědého uhlí a chemickém průmyslu Liberecko-jablonecká aglomerace soustřeďuje textilní, sklářský a strojírenský průmysl Plzeňská aglomerace převažuje zde strojírenský a potravinářský průmysl Středomoravská aglomerace zahrnuje města Olomouc, Prostějov a Přerov, má průmyslový charakter, ale je také významným centrem školství Zlínská aglomerace soustřeďuje obuvnický, gumárenský a strojírenský průmysl

Česká republika Zemědělství disponuje zhruba 4 280 000 ha zemědělské půdy (zaujímá 55 % rozlohy státu) a je bezprostředně ovlivňováno přírodním prostředím republiky. Rostlinná výroba se zaměřuje na produkci obilovin (zejména pšenice, ječmene a žita), pícnin a krmných plodin (ovsa, kukuřice, řepy), technických kultur (cukrovka, řepka) a brambor nebo na pěstování luštěnin, zeleniny a ovoce. Na jihu Moravy se daří vinné révě, ve středních Čechách se pěstuje chmel. Živočišná výroba mírně převažuje nad rostlinou a jejím rozhodujícím odvětvím je chov skotu, prasat, drůbeže, ovcí a koní. Dlouholetou tradici má také chov ryb. Vedle přímé spotřeby je rostlinná a živočišná výroba důležitým dodavatelem surovin pro potravinářský průmysl, kde má významnou roli pivovarnictví.

]

Dovoz a vývoz]

Vzhledem k omezené surovinové základně má pro hospodářství České republiky velký význam dovoz surovin – především ropy a zemního plynu (z Ruska), železné a manganové rudy (z Ruska, Brazílie a Indie), soli a síry (z Polska). Dále se dovážejí hlavně krmiva, vlna a bavlna, kaučuk, surové kůže, léky, různé průmyslové a potravinářské výrobky či tropické ovoce. Ve vývozu republiky zaujímá rozhodující postavení průmyslové a potravinářské zboží: stroje a strojní zařízení, automobily, traktory, válcovaný materiál, železo, ocel, chemikálie, bižutérie, keramika, sklo, textil, pivo, maso, chmel, sladovnický ječmen a pšenice...

25

]

Dopravní systém]

Díky své poloze je Česká republika křižovatkou důležitých dopravních cest. Hustota jak silniční, tak železniční sítě je v České republice poměrně vysoká, je však nutné zlepšit jejich technické parametry. Ve srovnání s vyspělou Evropou jsou totiž obě dopravní sítě zastaralé, s nedostatkem moderních kapacitních komunikací. Nejdelší tunel: silniční – 2 002 m Praha-Strahov železniční – 1 747 m na železniční trati Klatovy–Železná Ruda Nejvýše položená železniční stanice: Kubova Huť na Šumavě – 995 m nad mořem Nejdelší most: Žďákovský most (541 m) První delší železniční trať (v Čechách i Evropě): vedla z Českých Budějovic do Lince, postavil ji v letech 1824–1832 inženýr František Antonín Gerstner pro koněspřežní železnici, byla dlouhá zhruba 129 km a měla rozchod 112 cm První elektrická úzkorozchodná železnice: byla vybudována z Tábora do Bechyně, projektoval ji inženýr František Křižík v roce 1902 a je dosud v provozu Železniční doprava České republiky je prostřednictvím sousedních států zapojena do evropského železničního systému. Mezistátní rychlíkové spoje vedou z České republiky přes Slovensko na Ukrajinu a do Ruska; mezistátní expresy (eurocity a intercity) napojují české území prostřednictvím německých a rakouských železnic na západoevropský železniční systém. Do budoucna se počítá s dalším rozšířením průjezdních (tranzitních) spojů rychlovlaků přes české území a modernizací tranzitních železničních koridorů (vysokorychlostní železnice). Cílem je zajistit kvalitní mezinárodní spojení České republiky s Berlínem, Vídní, Bratislavou, Varšavou, Norimberkem a Lincem i mezi jednotlivými regiony ČR. Silniční doprava České republiky má poměrně hustou síť, která se v současné době modernizuje – staví se silniční obchvaty, objezdy a dálnice, hlavní silnice se „napřimují“ a rozšiřují. Dálniční síť ČR by se měla v budoucnu stát součástí evropského dálničního dopravního systému. Zcela dokončena je však zatím pouze dálnice D2 z Brna na Slovensko, na níž navazuje hlavní česká silniční magistrála – dálnice D1. Ta směřuje napříč republikou z Prahy do Brna a pak do Lipníku nad Bečvou. Zde by na ni měla navazovat dálnice D47, která odtud povede na hranici s Polskem. Další významná dopravní osa, plánovaná trasa dálnice D3 by měla vést z Prahy přes jižní Čechy do Rakouska. Směrem na západ je již kromě obchvatu Plzně téměř dokončena dálnice D5 z Prahy přes Plzeň do Německa. Dokončení dálnice D8, vedoucí z Prahy do Německa přes severní Čechy, zase naráží na problémy ochrany přírody spojené s průchodem chráněnou krajinnou oblastí Českého středohoří. Do prostoru hradecko-pardubické aglomerace a do Polska směřuje pak z Prahy dálnice D11.

26

Česká republika

Mezinárodní letiště Praha-Ruzyně

Železniční most u Horního Tanvaldu

[

[Dálnice České republiky Dálnice Trasa (včetně hraničních přechodů – českého/sousední země)

D1 D2 D3 D5 D8 D11 D47

Návaznost, další směr

Praha–Brno–Vyškov–Hulín–Přerov–Lipník nad Bečvou D47 – Ostrava, Polsko Brno–Břeclav/Brodské–Slovensko Bratislava, Maďarsko Praha–Tábor–České Budějovice–Dolní Dvořiště/Wullowitz–Rakousko Linec Praha–Plzeň–Rozvadov/Waidhaus–Německo Norimberk Praha–Lovosice–Ústí nad Labem–Petrovice/Breitenau–Německo Drážďany Praha–Poděbrady–Hradec Králové–Trutnov–Královec/Lubawka–Polsko Štětín Lipník nad Bečvou–Ostrava–Polsko Katovice, Varšava

Letecká doprava České republiky má mezinárodní letiště v Praze-Ruzyni a české i zahraniční aerolinie spojují republiku s významnými městy Evropy i ostatních světadílů. Letiště pravidelných linek a aerotaxi vnitrostátní letecké dopravy jsou také například v Ostravě, Brně a Karlových Varech. Říční doprava je provozována hlavně na dolním toku Vltavy (nákladní po Prahu a osobní po Slapskou přehradu) a na splavné části Labe (do Chvaletic). Potrubní doprava slouží zejména k dovozu ropy a zemního plynu z Ruska a rozvádí plyn do jednotlivých měst. Mimořádný význam mají v současné době spoje (instituce provozující a zajišťující spojové služby), které se starají o přenos televize a rozhlasu, o propojení telefonní a faxové sítě nebo o přenos různých druhů informací po celosvětových datových sítích (Internet).

27

Pražský hrad

Zlatá ulička v Praze na Hradčanech

]

Cestovní ruch, rekreace a lázeňství]

Díky většinou půvabné krajině, proslulým léčivým a minerálním pramenům (léčebné lázně), bohatství lesů a přírodně chráněných území i množství historických a kulturních památek je Česká republika stále více vyhledávanou rekreační a kulturní oblastí, atraktivní pro zahraniční návštěvníky.

[Nejvyhledávanější oblasti cestovního ruchu] Přírodní oblasti s národními parky, chráněnými krajinnými oblastmi a přírodními rezervacemi
Krkonoše, Šumava, Beskydy, Jeseníky, Orlické hory Oblasti s přírodními zajímavostmi a zvláštnostmi
krasové jevy: Moravský kras, Český kras–Berounsko
skalní města: Český ráj–Turnovsko, České Švýcarsko–Děčínsko, Adršpašsko-teplické skály–Broumovsko Krajiny s vodními plochami
jižní Čechy s rybníky (Třeboňsko) a velkými vodními nádržemi na Vltavě (Lipno, Orlík, Slapy)
Máchovo jezero u Doks
jižní Morava s vodními nádržemi na Dyji (Nové Mlýny, Vranov) Velká města a městské památkové rezervace s kulturněhistorickými památkami
Praha, Brno, Plzeň, České Budějovice, Cheb, Olomouc, Ostrava, Tábor, Hradec Králové, Jindřichův Hradec, Liberec, Pardubice (zvláštní postavení z mezinárodních hledisek mají městské památkové rezervace vybrané mezinárodní organizací UNESCO jako světové kulturní památky – Praha, Český Krumlov, Telč a Kutná Hora)

28

Lázně s léčivými a minerálními prameny
nejznámější je západočeská lázeňská oblast – Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Jáchymov, Františkovy Lázně

Česká republika

Šumavské hřebeny v okolí Srní

Lázeňská kolonáda v Karlových Varech

]

Nejnavštěvovanější lázeňská města]

Západní Čechy Karlovy Vary

– největší a nejvyhledávanější lázně České republiky – s termálními prameny (72 °C teplé Vřídlo) – léčí se zde nemoci trávicího ústrojí, cukrovka aj. Františkovy Lázně – se studenými minerálními prameny a slatinami – léčí se zde nemoci oběhového ústrojí, srdeční a ženské choroby Mariánské Lázně – se studenými minerálními prameny v krásné lesnaté krajině – léčí se zde nemoci trávicího a pohybového ústrojí, výměny látkové aj. Jáchymov – s termálními radioaktivními prameny – léčí se zde zejména nemoci pohybového ústrojí Teplice – léčí se zde hlavně nemoci pohybového ústrojí

Severní Čechy Janské Lázně

– nacházejí se v lesnaté krajině Krkonoš – napravují se zde stavy po obrně

Střední Čechy Poděbrady

– léčí se zde srdeční choroby

Jižní Čechy Třeboň

– léčí se zde hlavně nemoci pohybového ústrojí

Morava Luhačovice

– největší moravské lázně – léčí se zde především nemoci dýchacích cest 29

]

Ochrana přírody a kulturněhistorických památek]

Ochrana přírody má v České republice dávnou tradici a patří k nejvyspělejším na světě. Původní přírodní prostředí je chráněno v přírodních rezervacích a národních parcích. Ochrana kulturněhistorických památek zahrnuje nejvýznamnější objekty a výtvory lidské činnosti spjaté s historií území a jeho obyvatelstva. Jedná se tedy například o hrady, zámky, kostely a další architektonické a stavební památky, části měst chráněné jako městské památkové rezervace, umělecké (výtvarné, literární, hudební) i technické výtvory. Mezi místa, kde jsou soustředěny zvláště lidové stavební památky, patří muzea v přírodě – skanzeny. Další doklady o přírodě a historii lidské společnosti jsou uchovávány a opatrovány v muzeích, galeriích i knihovnách.

[Národní parky České republiky] Národní park Šumava Krkonošský národní park České Švýcarsko Národní park Podyjí

Rozloha v km2

Rok vyhlášení

683 359 78 61

1991 1963 2000 1978

Národní park Šumava

[Největší chráněné krajinné oblasti] Beskydy České středohoří Šumava Jeseníky Bílé Karpaty

30

Rozloha v km2

Rok zřízení

1 197 1 065 999 745 745

1973 1976 1963 1969 1980

Nejstarší přírodní rezervace, chráněná území: pralesní rezervace Žofínský prales a Hojná voda (v Novohradských horách), Boubínský prales (na Šumavě) Nejdelší jeskynní systém: Amatérská jeskyně – Punkevní jeskyně v Moravském krasu v délce 34 900 m Nejhlubší propast: Hranická propast – Hranice na Moravě, okres Přerov (hloubka 244,5 m) Nejznámější nejrozlehlejší propast: Macocha (hloubka 168 m)

Česká republika [Památky na území České republiky zapsané do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO)] 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12.

Praha Český Krumlov Telč Žďár nad Sázavou Kutná Hora Lednice, Valtice Holašovice (obec Jankov) Kroměříž Litomyšl Olomouc Brno Třebíč

historické jádro historické jádro historické jádro kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře historické jádro s chrámem sv. Barbory a katedrála Panny Marie v Sedlci kulturní krajina (Lednicko-valtický areál) barokní náves arcibiskupský zámek a zahrady zámecký areál sousoší Nejsvětější Trojice vila Tugendhat bazilika sv. Prokopa, židovská čtvť a hřbitov

1992 1992 1992 1994 1995 1996 1998 1998 1999 2000 2001 2003

[Muzea lidové architektury v přírodě – skanzeny (výběr)]
Muzeum vesnice v Kouřimi
Muzeum lidové architektury v Kadově na Českomoravské vrchovině
Polabské národopisné muzeum pro okruh dřevěného domu lidového středních Čech v Přerově

nad Labem
Muzeum lidové architektury v Třebízi
Expozice zemědělských staveb jihovýchodní Moravy ve Strážnici na Moravě
Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm

Valašské muzeum v přírodě – vystoupení souboru Ondráš

Historické centrum Českého Krumlova

31

Pražský hrad

Národní divadlo

[Nejznámější městské památkové rezervace a národní kulturní památky] Památkové rezervace

Praha Hlavní město Praha (historické jádro města)

Střední Čechy Kutná Hora

Jižní Čechy Tábor České Budějovice Český Krumlov Jindřichův Hradec Třeboň

32

Západní Čechy Domažlice Horšovský Týn Františkovy Lázně Cheb

Národní kulturní památky

Pražský hrad Vyšehrad Karlův most Karolinum Národní divadlo Národní muzeum Staroměstské náměstí Anežský areál Bílá hora (bojiště s letohrádkem Hvězda a oborou) Památník protifašistického odboje v Kobylisích

Vlašský dvůr v Kutné Hoře hrad Karlštejn slovanské hradiště Budeč Lidice Sázavský klášter

Tábor (historické jádro města) Kozí hrádek u Tábora hrad Zvíkov

hrad Přimda hrad Rabí slovanské hradiště Hůrka ve Starém Plzenci

Česká republika Severní Čechy Terezín Kadaň Litoměřice Žatec Východní Čechy Pardubice Litomyšl Hradec Králové Jičín Josefov Kuks a Betlém Jižní Morava Znojmo Mikulov Jihlava Telč Kroměříž

Malá pevnost se hřbitovem v Terezíně hora Říp s rotundou sv. Jiří hrad Bezděz

pietní území „Zámeček“ v Pardubicích zámek v Litomyšli Babiččino údolí v Ratibořicích

znojemská hradní rotunda hrad a pevnost Špilberk v Brně slovanské hradiště v Mikulčicích velkomoravské archeologické památky ve Starém Městě a okolí Průčelí katedrály sv. Víta na Pražském hradě

Severní Morava Olomouc Nový Jičín Štramberk

Přemyslovský palác v Olomouci Bratrský sbor ve Fulneku (Památník Jana Ámose Komenského)

Hrad Rabí

Karlštejn – hrad českých králů

33

]

Historický přehled]

Doklady o nejstarším osídlení území České republiky jsou datovány do starší doby kamenné. Prvním historicky doloženým etnikem byly od 4. století před naším letopočtem keltské kmeny (např. Bójové). Na přelomu letopočtu Kelty vytlačily a zemi ovládly kmeny germánské (Markomané, Hermundurové, Kvádové aj.). Od 6. století pronikají na území Čech a Moravy z východu Slované a Avaři. V první polovině 7. století se na obranu proti rozpínavosti Avarů spojili západní Slované v kmenový svaz známý jako Sámova říše. Nejstarší doložený státní útvar, Velkomoravská říše, vznikl na Moravě v první polovině 9. století. Ve stejné době se na naše území také šíří z východofranské říše křesťanství. Po zániku Velkomoravské říše se centrum vytváření státnosti přesunulo do Čech, kde do té doby (8.–10. století) existovalo jen několik kmenových uskupení. Sjednocení těchto kmenových společenství a vytvoření českého státu (knížectví) se podařilo až koncem 10. století rodu Přemyslovců z kmene Čechů, když vyvraždili většinu členů dalšího významného a jim politicky konkurujícího rodu Slavníkovců. V kontaktech se sousedy, zejména pak německou říší, se český přemyslovský stát postupně stává významným mocenským faktorem ve střední Evropě.

Detail opevnění Vyšehradu Románská rotunda sv. Martina na Vyšehradě v Praze

[Český stát ve 14. století ]

34

Česká republika

Od 12. do 14. století – tedy jak za vlády Přemyslovců (především Vladislava II., Přemysla Otakara I. a jeho vnuka Přemysla Otakara II.), tak i později v době panování Lucemburků (zejména českého krále a římského císaře Karla IV.) – zažívají České a Moravské země značný politický, hospodářský a kulturní rozmach. Český stát se vnitřně upevnil, hospodářsky zesílil a zaujal přední místo mezi středoevropskými zeměmi, zároveň pak i dosáhl největšího územního rozsahu v celé své historii. V rámci kolonizace v té době přichází také velké množství Němců. První třetina 15. století byla obdobím husitských válek, které vypukly po upálení náboženského reformátora Jana Husa († 1415). Jejich příčinou byla především již delší dobu trvající hluboká společenská krize. Toto masové hnutí však s sebou přineslo značný hospodářský úpadek.

Středověký hrad Velhartice

35

Obležení Prahy Švédy roku 1648

Roku 1526 získali českou korunu Habsburkové a země Koruny české se staly součástí habsburské říše (jejich státoprávní statut se fakticky nezměnil až do 17. století a formálně ještě ani o století později, od roku 1867 se však staly součástí Předlitavska). Již na začátku roku 1547 vypukl první stavovský odboj proti nastupující habsburské centralizaci a absolutismu. Skončil však porážkou a oslabením moci nekatolické šlechty a měst. Po dalším neúspěšném povstání českých stavů v letech 1618 až 1620 (impulzem k němu byla pražská defenestrace 23. 5. 1618 a skončilo roku 1620 bitvou na Bílé hoře) a následné třicetileté válce (1618–1648) nastalo období upevňování habsburské moci. Oslabení české státnosti v rámci habsburské říše provázel proces rekatolizace (bylo povoleno pouze katolické vyznání) a postupné poněmčování českých zemí, prosadil se absolutismus na úkor stavovského uspořádání státu. Koncem 18. století přichází spolu s nástupem kapitalismu a dalšími změnami obrození českého jazyka a kultury, začíná se formovat novodobé národní cítění, české národní uvědomění a v první polovině 19. století i moderní nacionalismus. Hlavní loď katedrály sv. Víta na Pražském hradě Památník národního písemnictví v Praze

36

Česká republika Na začátku 20. století, zejména pak během 1. světové války (1914–1918), se objevily i první koncepce na rakouské monarchii nezávislého českého (později československého) státu. Oficiálním orgánem tehdejšího zahraničního protirakouského odboje se stala Česká (později Československá) národní rada v Paříži v čele s T. G. Masarykem. Po porážce a rozpadu rakousko-uherské monarchie došlo roku 1918 ke spojení historických českých zemí s částmi Uherského království (Slovenskem a Podkarpatskou Rusí) a k vytvoření samostatné Československé republiky, jednoho z následnických států Rakousko-Uherska.

[Československo v roce 1920] Převrat roku 1918 v Brně

První prezident Československé republiky T. G. Masaryk Nejmladší obránci vlasti

37

[Československo v roce 1939] Vývoj samostatného Československa násilně přerušily mnichovská dohoda a následná okupace fašistickým Německem. Separatistické tendence německé menšiny v českém pohraničí, podporované z nacistického Německa, vedly roku 1938 k přijetí mnichovské dohody a okleštění československého území Německem. V březnu 1939 Hitler obsadil i zbytek českých zemí a vznikl Protektorát Čechy a Morava (1939–1945). Na Slovensku byl v té době vyhlášen samostatný stát (za 2. světové války satelit Německa). K aktivní spolupráci získali okupanti jen malou část českého národa, naopak velmi brzy začala pracovat řada odbojových organizací. V roce 1940 byla vytvořena i exilová vláda v Londýně v čele s Edvardem Benešem. Po ukončení 2. světové války v roce 1945 došlo k obnovení Československa, ale bez Podkarpatské Rusi (podle smlouvy se SSSR z 29. 6. 1945 byla pod názvem Zakarpatská Ukrajina připojena k Ukrajinské SSR a přeměněna na Zakarpatskou oblast). Zároveň byly v letech 1945–1946 na základě takzvaných Benešových dekretů vysídleny ze země zhruba tři miliony etnických Němců.

Pražské povstání v květnu 1945

38

Chrám sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze

Česká republika

Poválečný demokratický vývoj Československa byl však zmařen komunistickým převratem v únoru 1948. Republika se stala součástí sovětského bloku a komunistická strana zde zavedla totalitní režim. V politických procesech probíhajících zhruba od roku 1949 do roku 1957 bylo popraveno nebo odsouzeno k dlouholetým trestům vězení mnoho představitelů opozice a církevních hodnostářů. V letech 1960–1990 nesla země název Československá socialistická republika (ČSSR). Samotná 60. léta pak přinesla i určité reformy a liberalizaci kulturního a společenského života. Tento demokratizační proces vyvrcholil takzvaným Pražským jarem 1968, které ukončila v srpnu téhož roku vojenská intervence států Varšavské smlouvy a následná sovětská okupace. Dne 27. 10. 1968 přijalo Národní shromáždění zákon o federaci, který zakotvil rovnoprávné postavení českých zemí a Slovenska. V platnost však tento zákon vstoupil až na začátku roku 1969, tedy již ve zcela jiné politické situaci. V 70. a 80. letech probíhající normalizace znamenala stagnaci politického, hospodářského i sociálního života.

39

Česká republika

Panoráma Prahy

Procesy ve východní Evropě spojené s rozpadem sovětského bloku a „sametová revoluce“ (masové demonstrace po brutálním zásahu proti studentské demonstraci v Praze) v listopadu 1989 vedly ke svržení komunistického režimu a následné demokratizaci politického života. V roce 1990 se uskutečnily pluralitní volby a stát byl přejmenován na Českou a Slovenskou Federativní Republiku (ČSFR). Další návrhy slovenské reprezentace na volnou konfederaci však vyústily v roce 1992 v rozdělení Československa na dva samostatné státy. Dne 1. 1. 1993 se tedy Česká republika a Slovenská republika vydaly již jako suverénní státy na cestu návratu k demokratickému systému a tržní ekonomice.

Reprezentační prostory Pražského hradu

40

Obrana České republiky je souhrn opatření k zajištění státní svrchovanosti, územní celistvosti, principů demokracie a právního státu, ochrany života obyvatel a jejich majetku před vnějším napadením. Zahrnuje výstavbu systému obrany státu, přípravu a použití odpovídajících sil a prostředků a účast v kolektivním obranném systému. Obrana republiky je záležitostí celé společnosti, každého jejího občana. Na jejím zajištění se společně, v součinnosti se státními orgány, orgány územních samosprávných celků a dalšími právnickými a fyzickými osobami podílejí ozbrojené síly i ozbrojené bezpečnostní sbory, záchranné sbory a havarijní služby. Za plánování a řízení obrany České republiky je odpovědná vláda a podílejí se na něm i ostatní ústavní orgány, činitelé a instituce, které k tomu mají příslušnými zákony vymezeny své úkoly. Vojenská obrana České republiky je založena na použití vlastních sil a prostředků a na bezpečnostních zárukách vyplývajících z členství v Severoatlantické alianci (NATO) a Evropské unii (EU). Působnost Ministerstva obrany České republiky (MO ČR) definuje § 16 zákona číslo 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČSR, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto zákona je Ministerstvo obrany ČR ústředním orgánem státní správy pro zabezpečování obrany České republiky, řídí Armádu České republiky a spravuje vojenské újezdy. Jako orgán pro zabezpečování obrany se MO ČR podílí na zpracování návrhu vojenské obranné politiky státu, připravuje koncepci operační přípravy státního území, navrhuje potřebná opatření

Armáda České republiky

Armáda České republiky

41

k zajištění obrany státu vládě, Radě obrany a prezidentovi České republiky a koordinuje činnost ústředních orgánů, správních orgánů i orgánů samosprávy a právnických osob důležitých pro obranu státu při přípravě k obraně. Řídí vojenskou zpravodajskou službu a vojenské obranné zpravodajství. Zabezpečuje nedotknutelnost vzdušného prostoru České republiky a koordinaci vojenského letového provozu s civilním letovým provozem. Organizuje a provádí opatření k mobilizaci Armády České republiky, k vedení evidence občanů podléhajících branné povinnosti a k vedení evidence věcných prostředků, které budou za branné pohotovosti poskytnuty pro potřeby Armády České republiky. Kromě výše uvedených povinností také povolává občany České republiky k plnění branné povinnosti, v rámci evropských bezpečnostních struktur organizuje součinnost s armádami jiných států a vykonává státní dozor nad radiační ochranou ve vojenských objektech. Ozbrojené síly mají za úkol připravovat se k obraně České republiky a bránit ji proti vnějšímu napadení – tj. co nejefektivněji a nejlépe zabezpečit obranu jejího území s využitím zásad kolektivní obrany podle článku 5 Washingtonské úmluvy. Hlavní složkou ozbrojených sil je Armáda České republiky (AČR). Od 12. 3. 1999, kdy Česká republika vstoupila do Severoatlantické aliance, je její armáda zapojena do integrované vojenské struktury NATO, do systému obranného, operačního a civilního nouzového plánování, do procedurálních a organizačních aspektů jaderných konzultací i do společných cvičení a operací. Jednotlivé druhy vojsk české armády jsou budovány v souladu s jejími závazky vyplývajícími z členství v NATO a ze zapojení do obranné a bezpečnostní politiky Evropské unie. V posledních letech bylo pak kromě mnoha změn vyplývajících z rozsáhlé reorganizace a modernizace ozbrojených sil významným mezníkem v životě Armády České republiky zejména ukončení základní vojenské služby (k 22. 12. 2004) a den, kdy se stala plně profesionální armádou (1. 1. 2005).

42

Armáda České republiky

Budova Generálního štábu AČR

Budova Ministerstva obrany ČR

[Organizační struktura ozbrojených sil České republiky] Ministerstvo obrany České republiky Generální štáb Armády České republiky
Společné síly Velitelství společných sil pozemní síly vzdušné síly podpůrný komplet Přímo podřízené vojenské útvary a zařízení
Síly podpory a výcviku Velitelství sil podpory a výcviku Ředitelství logistické a zdravotnické podpory Ředitelství výcviku a doktrín Ředitelství personální podpory Přímo podřízené vojenské útvary a zařízení Jednotlivé prvky struktury AČR jsou zařazeny z hlediska připravenosti k operačnímu použití do tří stupňů pohotovosti ve vazbě na jejich předurčení pro operace v rámci České republiky, NATO, EU, případně jiných koaličních nebo účelových uskupení. Jejich členění dále respektuje princip stupňované pohotovosti a bere do úvahy jejich dislokaci a schopnost mobility.

[Základní členění sil AČR podle stupňů pohotovosti]
Síly vysoké připravenosti (budou připraveny do 90 dnů) – jejich součástí jsou jednotky

vyčleněné do sil rychlé reakce nebo sil rychlé reakce EU (ty budou připraveny do 5 až 30 dnů).
Síly nižší připravenosti (budou připraveny do 365 dnů) – mimo jiné budou využívány i pro

rotaci sil s vyšší pohotovostí (ty budou v tomto případě připraveny do 6 měsíců).
Síly dlouhodobě budované (budou vytvářeny mobilizačně a připraveny k použití nejdříve

za 365 dnů).

43

]

Společné síly]

Vznikly dne 1. 12. 2003 sloučením pozemních, vzdušných a specializovaných sil. Jsou určeny k zajištění vytváření, přípravy, rotace a rozpouštění úkolových uskupení určených pro řešení taktických nebo operačně-taktických úkolů na území České republiky i mimo ně a k plnění dalších, zákony stanovených úkolů na teritoriu České republiky. Společné síly tvoří Velitelství společných sil, svazky a útvary pozemních sil, svazky, útvary a zařízení vzdušných sil a svazky a útvary podpůrného kompletu zabezpečujícího všechny druhy sil.

[Velitelství společných sil] Je určeno k zabezpečení plánování a řízení výstavby, přípravy, výcviku a vyčleňování podřízených sil a prostředků do úkolových uskupení k zajištění politicko-vojenských ambicí ČR a plnění z toho vyplývajících úkolů. Velitelství společných sil je členěno jako společné velitelství se stacionárním umístěním, jednotlivé sekce a odbory jsou společnými prvky pro všechny podřízené síly.

44

Armáda České republiky

Bitevní letoun L-159 ALCA

Protiletadlový raketový prostředek KUB

Bojové vozidlo pěchoty (BVP-2)

45

[Pozemní síly]

46

V současné době představují nejpočetnější součást Armády České republiky. V součinnosti s ostatními druhy vojsk jsou určeny k obraně územní celistvosti a suverenity České republiky, k vedení obranné i útočné bojové činnosti, k ochraně komunikací, objektů a prostorů mimo oblast přímé bojové činnosti, k monitorování situace v přiděleném prostoru, k udržování klidu a pořádku a ochraně civilního obyvatelstva při mírových nebo jiných nestandardních operacích na území České republiky i jiných států, k posílení ochrany státní hranice, ke střežení důležitých objektů a k plnění úkolů ve prospěch Policie ČR. Dále jsou také předurčeny k plnění závazků plynoucích z mezinárodních smluv. Jejich organizace umožňuje vytváření potřebných úkolových uskupení pro řešení taktických úkolů a operací částí nebo všemi silami pozemních sil, a to jak samostatně, tak v sestavě aliančního uskupení na území České republiky i mimo ně. Za krizové situace a ve válečném stavu tvoří základ operačního uskupení, stávají se součástí spojeneckého uskupení a jsou doplňovány mobilizovanými jednotkami a útvary. Kromě toho se příslušníci pozemních sil podílejí na významných projektech a akcích určených široké veřejnosti, spolupracují s orgány státní správy i místní samosprávy, s představiteli hospodářských subjektů, školami, organizacemi, sdruženími a různými dalšími institucemi. Například při povodních, které v červenci 1997 a v srpnu 2002 zasáhly značnou část území České republiky, se významnou měrou podíleli na záchraně lidských životů i majetku a na následné likvidaci škod způsobených záplavami. K největším prezentacím pozemních sil pak patří od roku 1990 Den pozemního vojska „Bahna“, který je každoročně pořádán v prostoru vojenského cvičiště u Strašic. Jeho cílem je předvést civilní veřejnosti a zahraničním zájemcům současnou vojenskou techniku a praktickými ukázkami demonstrovat profesní připravenost příslušníků pozemních sil. Příslušníci pozemních sil také tvořili základ jednotek působících v letech 1992 až 2004 v zahraničních mírových operacích – zejména UNPROFOR, UNCRO, IFOR, SFOR, SFOR II a KFOR na území bývalé Jugoslávie a ESSENTIAL HARVEST na území Makedonie – a rovněž se podíleli na výstavbě kontingentů Vojenské policie v misi IZ SFOR na území Iráku v letech 2003 a 2004. V současné době plní úkoly v misích KFOR na území Kosova, ISAF na území Afghánistánu, EUFOR na území Bosny a Hercegoviny a v kontingentu Vojenské policie na území Iráku. V dalších letech se pak počítá s postupným zapojením všech útvarů pozemních sil do mírových operací NATO a EU na Balkáně i v Afghánistánu – tj. do operace KFOR (JOINT GUARDIAN) na území Kosova, operace EUFOR (ALTHEA) na území Bosny a Hercegoviny a operace ISAF (EOD, METEO, provinční rekonstrukční tým) na území Afghánistánu.

Armáda České republiky [Organizační struktura pozemních sil ] Velitelství společných sil – pozemní síly
4. brigáda rychlého nasazení 41. mechanizovaný prapor 42. mechanizovaný prapor 43. výsadkový mechanizovaný prapor
7. mechanizovaná brigáda 71. mechanizovaný prapor 72. mechanizovaný prapor 73. tankový prapor
13. dělostřelecká brigáda 131. smíšený dělostřelecký oddíl 132. smíšený dělostřelecký oddíl
102. průzkumný prapor

47

Stíhací letoun JAS-39 Gripen

[Vzdušné síly]

48

Společně s pozemními silami jsou hlavní bojovou složkou AČR. Jejich prvořadým úkolem je zabezpečit suverenitu vzdušného prostoru České republiky. Tento úkol zajišťují v rámci integrovaného systému protivzdušné obrany Severoatlantické aliance (NATINEADS – NATO Integrated Extended Air Defence System) a v případě potřeby i prostředky národního posilového systému protivzdušné obrany. V mírových podmínkách se vzdušné síly podílejí na plnění úkolů vyplývajících z přijatých zákonů a meziresortních dohod. Zabezpečují a provádějí letecký výcvik, řídí letový provoz vojenského letectva a koordinují ho s ostatním letovým provozem ve vzdušném prostoru České republiky. Plní součinnostní úkoly ve prospěch pozemních sil, zajišťují leteckou přepravu (přepravní lety) materiálu a osob, včetně ústavních činitelů. V případě živelních katastrof nebo havárií jsou připraveny plnit úkoly pro civilní ochranu. Zabezpečují leteckou záchrannou službu, leteckou pátrací a záchrannou službu SAR (Search and Rescue – Pátrání a záchrana) a letecké měřické snímkování a dálkový průzkum území republiky pro potřeby armády.

Armáda České republiky [Organizační struktura vzdušných sil] Velitelství společných sil – vzdušné síly
Operační základny 21. základna taktického letectva 22. základna letectva 23. základna vrtulníkového letectva 24. základna dopravního letectva
25. protiletadlová raketová brigáda 251. protiletadlová raketová skupina KUB 252. protiletadlová raketová skupina SHORAD 253. prapor zabezpečení
26. brigáda velení, řízení a průzkumu Středisko řízení a uvědomování (CRC) Řízení letového provozu (MACC) Národní středisko řízení a velení (ANCE)
Letecké základny Správa letiště Opravárenská základna letectva

49

[Podpůrný komplet společných sil ] Je určen k podpoře a zabezpečení činnosti zejména pozemních a vzdušných sil v operacích, ve kterých budou působit.

[Organizační struktura podpůrného kompletu]

50

Velitelství společných sil – podpůrný komplet
14. brigáda logistické podpory velitelství a štáb 141. zásobovací prapor 142. prapor oprav
15. ženijní záchranná brigáda velitelství a štáb 151. ženijní prapor 152. záchranný prapor 153. záchranný prapor 154. záchranný prapor 155. záchranný prapor 156. záchranný prapor 157. záchranný prapor
31. brigáda chemické a biologické ochrany
101. spojovací prapor
103. středisko civilně-vojenských operací a psychologických operací (CIMIC/PSYOPS)
104. zabezpečovací prapor
53. centrum pasivních systémů a elektronického boje
Vojenský technický ústav ochrany
52. ústřední vojenský zdravotní ústav

Armáda České republiky [Hlavní úkoly podpůrného kompletu]
14. brigáda logistické podpory – zajišťuje plnění dopravních úkolů, údržbu, opravy, metrologii

a technický dozor ve prospěch útvarů společných sil a další.
15. ženijní záchranná brigáda – plní úkoly ženijního zabezpečení úkolových uskupení, v rámci














podpory hostitelskou zemí zajišťuje pyrotechnickou asanaci území České republiky a provádí záchranné práce. 31. brigáda chemické a biologické ochrany – shromažďuje, zpracovává, distribuuje a zevšeobecňuje informace o použití zbraní hromadného ničení. 101. spojovací prapor – zabezpečuje rozvinutí spojovací soustavy a provoz operačně-taktického systému velení a řízení mobilních prvků Velitelství společných sil a Společného operačního centra Ministerstva obrany. 103. středisko civilně-vojenské spolupráce a psychologických operací – zajišťuje spolupráci s místními orgány státní správy, místními obyvateli a vládními i nevládními organizacemi v prostoru nasazení úkolového uskupení v zahraničí. 104. prapor zabezpečení – je zabezpečovacím útvarem Velitelství společných sil. 53. centrum pasivních systémů a elektronického boje – vede nepřetržitý skrytý rádiový a radiotechnický průzkum. Vojenský technický ústav ochrany – provádí a koordinuje výzkum, vývoj, zkoušky a školení v oborech vojenské chemie a pasivních sledovacích systémů. 52. ústřední vojenský zdravotní ústav – provádí detekci a identifikaci biologických látek, jejich identifikaci a verifikaci.

51

]

Síly podpory a výcviku]

Jsou určeny především k poskytování personální, finanční, logistické, zdravotnické, veterinární, komunikační a informační podpory všem součástem resortu Ministerstva obrany ČR a v rámci plnění úkolů zabezpečení ozbrojených sil hostitelskou zemí (HNS) i spojeneckým silám NATO nacházejícím se dočasně na českém území. Síly podpory a výcviku zabezpečují také spolupráci s civilními územními správními úřady i právnickými a fyzickými osobami na teritoriu České republiky, případně i mimo ně. Dále jsou rovněž zodpovědné za rozvoj doktrinální soustavy Armády České republiky a výcvik a odbornou přípravu profesionálů i záloh ozbrojených sil. Výše uvedené úkoly plní jak v době míru, tak i za válečného stavu nebo ohrožení státu.

52

Armáda České republiky

53

[Organizační struktura sil podpory a výcviku] Velitelství sil podpory a výcviku
Ředitelství logistické a zdravotnické podpory – přímo podřízené útvary a zařízení
Ředitelství výcviku a doktrín – přímo podřízené útvary a zařízení
Ředitelství personální podpory – přímo podřízené útvary a zařízení Přímo podřízené útvary a zařízení
Krajská vojenská velitelství (KVV; celkem 14)* KVV hlavní město Praha (pro hlavní město) KVV Praha (pro Středočeský kraj) KVV Hradec Králové (pro Královéhradecký kraj) KVV Liberec (pro Liberecký kraj) KVV Ústí nad Labem (pro Ústecký kraj) KVV Karlovy Vary (pro Karlovarský kraj) KVV Plzeň (pro Plzeňský kraj) KVV České Budějovice (pro Jihočeský kraj) KVV Jihlava (pro kraj Vysočina) KVV Pardubice (pro Pardubický kraj) KVV Ostrava (pro Moravskoslezský kraj) KVV Olomouc (pro Olomoucký kraj) KVV Zlín (pro Zlínský kraj) KVV Brno (pro Jihomoravský kraj)
34. základna komunikačních a informačních systémů
Středisko bezpečnosti informací
Regionální finanční odbory (9)
Prapor zabezpečení
Posádkové hudby (3) Posádková hudba Praha Posádková hudba Olomouc Posádková hudba Hradec Králové
Ústřední hudba AČR
Vojenský umělecký soubor Ondráš

*Krajské vojenské velitelství (KVV) je vojenským územním správním úřadem l. stupně, který vykonává ve stanoveném

54

územním obvodu státní správu v rozsahu vymezeném branným zákonem a zvláštními zákony. Současně je i orgánem pro zabezpečení obrany stanoveného teritoria a koordinaci úkolů při řešení krizových situací ve stanoveném obvodu působnosti. Plánuje a zabezpečuje mobilizační přípravy a provádění mobilizace ve stanoveném rozsahu a projednává je s územními orgány státní správy a samosprávy, plánuje doplňování ozbrojených sil ČR mobilizačními zálohami, zabezpečuje péči o vojenské veterány, vojenské důchodce a rehabilitované, včetně podpory činnosti vojenských zájmových sdružení na krajské úrovni. Dále krajská vojenská velitelství vedou evidenci aktivních záloh, provádějí jejich výběr a zařazení do jednotek aktivních záloh na volná systemizovaná místa, vedou přehled o uzavřených dohodách. Přijímají a řeší žádosti o dobrovolném převzetí výkonu branné povinnosti a prodloužení branné povinnosti občanů, konají-li mimořádnou službu po dobu ohrožení státu nebo válečného stavu.

Armáda České republiky [Velitelství sil podpory a výcviku] Je určeno k zabezpečení plánování a řízení výstavby a přípravy jednotlivých podřízených ředitelství a samostatných útvarů. Ve spolupráci s nimi pak organizuje a zajišťuje všestrannou podporu všem součástem resortu Ministerstva obrany a podílí se i na úkolech zabezpečení ozbrojených sil hostitelskou zemí (HNS). Velitelství sil podpory a výcviku tedy není klasickým prvkem určeným k velení taktickým operacím; velitel, štáb a ředitelé jednotlivých ředitelství jsou spíše manažery lidských, věcných a finančních zdrojů a služeb pro potřeby resortu. Prostřednictvím podřízených regionálních finančních orgánů velitelství také spravuje komplexní problematiku finančních toků v resortu, vedení účetnictví a výkaznictví a zajištění plnění daňových povinností.

[Hlavní úkoly Velitelství sil podpory a výcviku]
Plánuje a řídí výstavbu a přípravu sil podpory a výcviku.
Plánuje a řídí poskytování personální, finanční, logistické, zdravotnické, veterinární, komunikační

a informační podpory součástem resortu Ministerstva obrany ČR a při zabezpečení ozbrojených sil hostitelskou zemí.
Plánuje a řídí poskytování podpory součástem resortu Ministerstva obrany ČR v oblasti výcviku.
Řídí spolupráci s civilními orgány prostřednictvím krajských vojenských velitelství.
Prostřednictvím regionálních finančních orgánů zabezpečuje financování součástí resortu Ministerstva obrany ČR formou bezhotovostního, popřípadě hotovostního platebního styku, spravuje zřízené bankovní účty a vede podvojné účetnictví a výkaznictví, zajišťuje zpracování platů, výpočty, výběry a odvody záloh na daň, pojistného na sociální zabezpečení a všeobecného zdravotního pojištění a zabezpečuje výkon finanční, respektive řídící kontroly z pozice hlavních účetních.

55

[Ředitelství logistické a zdravotnické podpory] Je výkonným prvkem sil podpory a výcviku určeným k zabezpečení všestranné logistické a zdravotnické podpory ozbrojených sil České republiky v době míru i krize. Jeho úkolem je zajistit efektivní a účinné naplnění logistických koncepcí, plánování a řízení výkonné logistiky s cílem poskytovat logistickou podporu, zdravotnické a veterinární zabezpečení podle požadavků útvarů a zařízení ozbrojených sil na území ČR i mimo ně. Síly a prostředky ředitelství musí být rovněž schopny zajistit poskytnutí logistické, zdravotnické a veterinární podpory aliančním silám na území České republiky v rámci plnění úkolů HNS (podpora hostitelskou zemí).

[Útvary a zařízení podřízené Ředitelství logistické a zdravotnické podpory]












Základna opravovaného materiálu Základna neopravovaného materiálu Základna munice Základna oprav Distribuční centrum Regionální úřady Centra vojenské dopravy (3) Ústřední vojenský zdravotní ústav Ústřední zdravotnická základna Nemocniční základna Centrum letecké záchranné služby Oddělení zdravotnického zabezpečení armádního vrcholového sportu
Posádkové ošetřovny (32)
Veterinární základna
Ústřední vojenský veterinární ústav

56

Armáda České republiky [Hlavní úkoly Ředitelství logistické a zdravotnické podpory]
Zabezpečuje logistickou, zdravotnickou i veterinární podporu jednotek AČR na území České













republiky i v zahraničí. Zabývá se pořizováním majetku a služeb. Spravuje jednotlivá majetková uskupení a provádí kontrolní a revizní činnost. Plánuje, koordinuje, řídí a zabezpečuje vojenské přepravy a přesuny. Řídí ochranu životního prostředí, požární prevenci a bezpečnost a ochranu zdraví při práci (BOZP). Prostřednictvím podřízených prvků poskytuje příslušníkům ozbrojených sil ČR a armád členských států NATO při činnosti na území České republiky primární i specializovanou lékařskou péči. Vyhodnocuje a klasifikuje zdravotní stav příslušníků AČR z hlediska jejich způsobilosti pro výkon služby. Organizuje a řídí akce v oblasti preventivní medicíny. Vykonává státní správu v oblasti veterinárního zabezpečení ve vojenských výcvikových zařízeních a u útvarů Armády České republiky. Organizuje a řídí vojenskou kynologii a výcvik kynologických odborností. Odborně řídí leteckou záchrannou službu.

57

[Ředitelství výcviku a doktrín] Je jedním ze tří ředitelství sil podpory a výcviku, které se dále vnitřně člení na Odbor výcviku, Odbor zabezpečení výcviku a učebně-výcvikové základny a Správu doktrín.

[Útvary a zařízení podřízené Ředitelství výcviku a doktrín]
Vojenská akademie









Centrum odborné přípravy chemického vojska Zabezpečovací základna Výcviková základna Centrum simulačních a trenažérových technologií (řídí 2 střediska) Ústav jazykové přípravy Středisko pro samostudium anglického jazyka Výcvikové středisko Výcvikové středisko logistiky (bude reorganizováno k 1. 1. 2006) Střediska obsluhy výcvikových zařízení (SOVZ, celkem 5) SOVZ Boletice SOVZ Brdy SOVZ Březina SOVZ Hradiště SOVZ Libavá

[Hlavní úkoly Ředitelství výcviku a doktrín] Odbor výcviku
Zodpovídá za zajištění základního a specializovaného výcviku vojenských profesionálů a jejich další odborné a kariérové vzdělávání.
Je řídícím a koncepčním orgánem v oblasti základní, odborné i speciální přípravy vojenských profesionálů, jejich odborného a kariérového vzdělávání a základní přípravy záloh v rámci celé AČR.
Připravuje a realizuje koncepci rozvoje výcviku a vzdělávání ve výcvikovém středisku, výcvikové základně a resortní škole.
Odborně a metodicky řídí Vojenskou akademii (resortní vzdělávací zařízení AČR), výcvikovou základnu a výcviková střediska podřízená Ředitelství výcviku a doktrín. Odbor zabezpečení výcviku a učebně-výcvikové základny
Koncepčně i exekutivně řídí zabezpečení učebně-výcvikové základny pro vojska společných sil.
Koordinuje výcvik ve vojenských újezdech, výcvikových zařízeních a Centru simulačních

a trenažérových technologií pro jednotky a útvary ozbrojených sil České republiky i armád NATO.
Koncepčně řídí rozvoj, modernizaci, distribuci a rušení simulační a trenažérové techniky.

Správa doktrín
Je odborně-teoretickým prvkem Ředitelství výcviku a doktrín s operačně-taktickým významem.
Řídí tvorbu doktrín, předpisů a pomůcek pro armádu s využitím analýz vývoje vojenského umění

a použití nových vojenských technologií.
Zároveň je i výkonným prvkem Armády České republiky, jehož úkolem je rozvoj vojenské teorie,

58

zpracování, revize a novelizace doktrín, předpisů a pomůcek v oblasti operačního a bojového použití vojsk i v oblasti výcviku.

Armáda České republiky [Ředitelství personální podpory] Je dalším ze tří ředitelství sil podpory a výcviku, prvkem určeným k poskytování všestranné personální podpory součástem resortu Ministerstva obrany se zaměřením především na praktické každodenní úkoly spojené s činností vojsk. Ředitelství je mimo jiné podřízena i Agentura pro nábor a profesionalizaci ozbrojených sil a Vojenský historický ústav.

[Organizační struktura Ředitelství personální podpory] Ředitel Ředitelství personální podpory
Zástupce ředitele
Náčelník štábu
Oddělení vnitřní správy
Odbor řízení kariér
Odbor personálních informací
Odbor vzdělávání
Odbor podpory kvality života
Agentura pro nábor a profesionalizaci ozbrojených sil
Vojenský historický ústav

[Hlavní úkoly Ředitelství personální podpory]
Zabezpečuje nábor a profesionalizaci ozbrojených sil, získává a vybírá vojenský personál

a zajišťuje jeho povolávání do služebního poměru.
Řídí personální práci a služební kariéry vojáků AČR i občanských zaměstnanců resortu

Ministerstva obrany.
Zpracovává statistiky a personální agendy zaměstnanců resortu MO, plní funkci centrálního










personálního orgánu při vedení personální evidence, provádí personální analýzy, zpracovává statistické výstupy a podobně. Zabezpečuje realizaci vzdělávacích aktivit v České republice i v zahraničí, připravuje standardy pro vzdělávací programy, organizaci a administrativu potřebnou k vysílání vojáků ke studiu i rekvalifikace pro vojáky na konci jejich kariéry. Realizuje program prevence sociálně nežádoucích jevů. Pečuje o veterány a vojenské důchodce. Vytváří podmínky pro realizaci sportovních a kulturních programů a stimulaci jejich tvorby, organizuje zájmovou a klubovou činnost. Zabezpečuje uchování kulturně-historických hodnot ozbrojených sil ČR, včetně odborného výkladu a zpracování historických informací, muzejní a expertní činnosti, udržování knihovních fondů a podobně.

59

]

Aktivní záloha ozbrojených sil ČR]

Je součástí zálohy ozbrojených sil České republiky. Vytváří se na základě zákona číslo 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon). Využívá se především pro doplňování ozbrojených sil za stavu ohrožení státu, za válečného stavu nebo při vzniku nevojenských krizových situací – zejména k pomoci při živelních a ekologických pohromách. Oficiálně aktivní záloha vznikla na základě potřeb Armády České republiky a zájmu vojáků v záloze o zařazení do jejích jednotek k 1. 1. 2004; jejímu zrodu však předcházel už od roku 1999 výcvik záloh na tzv. dobrovolných vojenských cvičeních. V souladu s novelizací branného zákona se příslušníkem aktivní zálohy může stát občan České republiky (muž, žena, voják v povinné záloze), který již dosáhl 18 let, ale ještě nepřesáhl věk 60 let a písemně požádal příslušné krajské vojenské velitelství podle místa svého trvalého pobytu o dobrovolné převzetí výkonu branné povinnosti a o zařazení do aktivní zálohy. Další podmínky pro zařazení občana do aktivní zálohy jsou jeho zdravotní způsobilost, trestní bezúhonnost, potřeba ozbrojených sil a uzavření dohody o zařazení do aktivní zálohy. Dohodu o zařazení do aktivní zálohy s občanem uzavírá krajské vojenské velitelství na dobu tří let. V dohodě se rovněž uvádí vojenský útvar, pro který je voják připravován, jeho služební zařazení, rozsah vojenských cvičení a předběžný souhlas s povoláním do služebního poměru vojáka z povolání na dobu dvou let.

60

Armáda České republiky

]

Vojenská kancelář prezidenta republiky]

Je vojenským útvarem ozbrojených sil České republiky, který plní úkoly související s výkonem pravomocí prezidenta republiky jako vrchního velitele ozbrojených sil a úkoly související s řízením Hradní stráže (HS). Ve své činnosti se Vojenská kancelář prezidenta republiky (VKPR) řídí jednak Ústavou a zákony České republiky, rozkazy a nařízeními prezidenta republiky a vlastním organizačním řádem schváleným prezidentem, jednak vojenskými řády a předpisy, rozkazy a nařízeními ministra obrany České republiky, které obecně stanovují (upravují) činnost a povinnosti vojenských institucí a vojenských osob z povolání v ozbrojených silách České republiky.

[Hlavní úkoly Vojenské kanceláře prezidenta republiky]
Zabezpečuje úkoly související s funkcí a činností prezidenta republiky jako vrchního velitele

ozbrojených sil.
Zpracovává návrhy rozkazů prezidenta republiky a v součinnosti s Ministerstvem obrany ČR













i návrhy dopisů, které prezident republiky odesílá z titulu funkce vrchního velitele ozbrojených sil. Vyřizuje žádosti, oznámení, stížnosti a podněty příslušníků ozbrojených sil i ostatních občanů a organizací České republiky, případně i cizích státních příslušníků, s nimiž se obracejí na prezidenta republiky jako vrchního velitele ozbrojených sil nebo na VKPR. Zabezpečuje úkoly související s ústavními pravomocemi prezidenta republiky: – při udělování amnestie, promíjení či zmírnění trestů ve vztahu k příslušníkům ozbrojených sil České republiky, – při jmenování nových generálů, rektorů a profesorů vysokých vojenských škol, – při propůjčování a udělování státních vyznamenání. V součinnosti s příslušnými odbory Kanceláře prezidenta republiky organizačně připravuje přijetí vojenských představitelů prezidentem republiky a návštěvy prezidenta republiky u útvarů a zařízení Armády České republiky. Zabezpečuje úkoly související s řízením Hradní stráže.

61

]

Hradní stráž]

Podobně jako Vojenská kancelář prezidenta republiky zabezpečuje úkoly související s výkonem ústavních pravomocí prezidenta republiky a jeho pravomocemi jako vrchního velitele ozbrojených sil České republiky. Hradní stráž je plně profesionální složkou ozbrojených sil České republiky, vojenský útvar brigádní struktury. Služba jejích příslušníků podléhá standardnímu kariérnímu řádu vojáků z povolání.

[Hlavní úkoly Hradní stráže]
Provádí a zabezpečuje vnější i vnitřní ostrahu a obranu sídel prezidenta republiky: Pražského

hradu a zámku Lány, který prezident využívá pro regeneraci a odpočinek, i dalších objektů, které jsou dočasným sídlem prezidenta republiky a jeho hostů.
Organizuje a zajišťuje vojenské pocty, zejména při oficiálních návštěvách představitelů jiných států nebo při přijetí vedoucích zastupitelských misí u prezidenta republiky, a plní úkoly k reprezentaci jeho úřadu na veřejnosti.

[Organizační struktura Hradní stráže]

62

Velitelství HS – štáb HS – osobní štáb – logistika
1. prapor – velitelství praporu – strážní roty (3)
2. prapor – velitelství praporu – strážní roty (3)
Hudba Hradní stráže
Rota zabezpečení – motocyklová četa – četa psovodů – dopravní četa – četa skladů

Strážní roty 1. a 2. praporu jsou předurčeny k provádění vnější ostrahy areálu Pražského hradu, areálu zámku Lány a dalších objektů, které jsou dočasnými sídly prezidenta republiky a jeho hostů, a k zabezpečování jejich obrany při krizových situacích. Dále zabezpečují reprezentační a protokolární akce. Hudba Hradní stráže doprovází vojenské pocty při protokolárních a reprezentačních akcích a pietních aktech i slavnostní střídání stráží na prvním nádvoří Pražského hradu. Hudební produkcí také zahajuje každodenní otevírání zahrad Pražského hradu. Rota zabezpečení je speciální jednotkou, která plní úkoly jak ve prospěch prezidenta republiky a jeho hostů, tak ve prospěch Hradní stráže: – Četa psovodů provádí bezpečnostní prohlídky a vnější ostrahu areálu Pražského hradu, zámku Lány a dalších objektů. – Motocyklová četa ve spolupráci s Ochrannou službou Policie ČR zajišťuje čestný doprovod prezidenta republiky a nejvyšších státních představitelů cizích států, kteří jsou přijati prezidentem republiky nebo předsedou vlády. – Dopravní četa a četa skladů zajišťují logistickou podporu Hradní stráže.

Armáda České republiky

]

Vojenská policie]

V rozsahu vymezeném zákonem plní úkoly policejní ochrany ozbrojených sil, vojenských objektů, vojenského materiálu a ostatního majetku státu, s nímž hospodaří Ministerstvo obrany České republiky. Byla zřízena 21. 1. 1991 a je plně profesionální složkou ozbrojených sil. Její činnost upravuje zákon číslo 124/1992 Sb., o Vojenské policii, ve znění pozdějších předpisů. Kromě tohoto se její činnost řídí i dalšími právními předpisy branného zákonodárství České republiky, a to zejména trestním zákonem, trestním řádem a zákonem o přestupcích. Vztahy Vojenské policie k velitelským orgánům a příslušníkům ozbrojených sil jsou konkretizovány interními normativními akty Ministerstva obrany České republiky. V čele Vojenské policie stojí náčelník Vojenská policie, který je přímo podřízen ministru obrany České republiky. Expozitury (pobočky) Vojenské policie jsou rozmístěny u většiny útvarů Armády České republiky a vojenští policisté působí také u kontingentů AČR v zahraničních mírových misích.

[Organizační struktura a teritoriální působnost Vojenské policie] Hlavní velitelství Vojenské policie Praha
Útvar speciálních operací Vojenské policie Praha
Velitelství ochranné služby Vojenské policie Praha
Velitelství Vojenské policie Stará Boleslav
Velitelství Vojenské policie Tábor
Velitelství Vojenské policie Olomouc
Odborná škola Vojenské policie
Skupiny Vojenské policie v zahraničních misích

(jednotky Vojenské policie vyslané do zahraničí s jednotkami ozbrojených sil České republiky nebo vyslané k výkonu služby v mnohonárodních ozbrojených silách)

63

[Hlavní úkoly Vojenské policie]
Podílí se na zabezpečování kázně a pořádku ve vojenských objektech i mezi vojáky

na veřejnosti.
Odhaluje trestné činy, zjišťuje jejich pachatele a činí opatření k předcházení trestné činnosti.
Působí v řízení o trestných činech jako policejní orgán a šetří přestupky vojáků.
Pátrá po vojácích a vojenském materiálu nebo dalších věcech v majetku státu, s nímž hospodaří

Ministerstvo obrany ČR.
Podílí se na ochraně vojenského materiálu a ostatního majetku státu, s nímž hospodaří

Ministerstvo obrany ČR.
Podílí se na ochraně utajovaných skutečností.
Dohlíží na bezpečnost provozu vozidel ozbrojených sil a na bezpečnost provozu ostatních

dopravních prostředků ve vojenských objektech.
Řídí provoz vozidel ozbrojených sil na pozemních komunikacích.
Vykonává dohled nad výcvikem a zdokonalováním odborné způsobilosti řidičů vozidel

ozbrojených sil. Vede evidenci vozidel ozbrojených sil a schvaluje jejich technickou způsobilost. Vede evidenci a statistiky potřebné k plnění svých úkolů. Zajišťuje ochranu důležitých vojenských objektů. Plní úkoly policejní ochrany a doprovodu určených osob, vojenského materiálu a vojenských dopravních letadel vyčleněných pro přepravu ústavních činitelů nebo určených osob.
Plní další úkoly, pokud tak stanoví zvláštní zákon nebo mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána.





64

Armáda České republiky Profesionální přípravu vojenských policistů pro výkon základních rotmistrovských, praporčických a důstojnických funkcí zajišťuje Odborná škola Vojenské policie Vojenské akademie ve Vyškově. Škola se také aktivně podílí na přípravě vojenských policistů před jejich vysláním do jednotek mírových misí v zahraničí.

Vnitřně se Vojenská policie člení na dvě hlavní odborné složky: službu odhalování a dokumentace trestné činnosti a dopravní, pořádkovou a ochrannou službu.
Služba odhalování a dokumentace trestné činnosti odhaluje a šetří trestné činy a závažné případy protiprávního jednání vojáků; zjišťuje jejich pachatele a činí opatření k předcházení trestné činnosti v resortu obrany; pátrá po vojácích a vojenském materiálu; určení příslušníci bezpečnostní služby působí v řízení o trestných činech jako policejní orgány.
Dopravní, pořádková a ochranná služba řídí provoz vojenských vozidel na pozemních komunikacích, dohlíží na bezpečnost provozu vozidel ozbrojených sil i ostatních dopravních prostředků ve vojenských objektech, dohlíží na výcvik a zdokonalování odborné způsobilosti řidičů, řídí vojenské zkušební komisaře, zabezpečuje dopravně správní činnosti, vydává vojenské řidičské a technické průkazy, vede evidenci řidičů a vozidel ozbrojených sil, evidenci spáchaných přestupků v dopravě a evidenci dopravních nehod; podílí se na zabezpečování kázně a pořádku ve vojenských objektech i mezi vojáky na veřejnosti; realizuje doprovody a ochranu vojenského materiálu, určených osob a peněžních hotovostí; zajišťuje ochranu vojenských letadel důležitých vojenských objektů a střežení vybraných muničních základen; podílí se na zabezpečení významných akcí celoarmádního i celostátního charakteru a mezinárodních vojenských cvičení ve vojenských výcvikových prostorech na území České republiky. Součástí Vojenské policie jsou také specializovaná pracoviště, která odpovídají za odborné úseky činnosti – například pracoviště kriminalistické techniky a expertiz; analyticko-informační pracoviště; automatizace řízení; pracoviště pro výběr, výchovu a vzdělávání vojenských policistů; logistické zabezpečení. Neustále se také prohlubuje součinnost Vojenské policie se specializovanými službami Policie ČR, spolupracuje s vojenskými policiemi zahraničních armád a útvary Policie České republiky.

65

]

Vojenské zdravotnictví]

Vojenská zdravotnická služba Armády České republiky je určena ke komplexnímu zdravotnickému zabezpečení příslušníků ozbrojených sil. Jejím hlavním úkolem je na základě nejnovějších vědeckých poznatků zajišťovat kvalitní léčebnou i preventivní zdravotní péči a tak dosáhnout maximální ochrany zdraví vojáků. Dále vychovává a všestranně připravuje vojenský zdravotnický personál pro plnění úkolů v míru i za války. Odpovídá za vyškolení vojsk k poskytování zdravotnické pomoci. Zajišťuje připravenost vojenského zdravotnictví k plnění úkolů při řešení krizových situací. Účastní se mezinárodních mírových a humanitárních misí. Řídí a organizuje hygienicko-protiepidemické a veterinární zabezpečení v Armádě České republiky. V případě potřeby posiluje i zdravotnickou infrastrukturu státu.

66

Armáda České republiky

[Hlavní vojenská zdravotnická zařízení ] V podřízenosti sekce podpory Ministerstva obrany ČR:
Ústřední vojenská nemocnice Praha
Vojenská nemocnice Brno
Vojenská nemocnice Olomouc
Ústav leteckého zdravotnictví V podřízenosti Ředitelství logistické a zdravotnické podpory:
Ústřední zdravotnická základna
Nemocniční základna
Oddělení zdravotnického zabezpečení armádního vrcholového sportu
Centrum letecké záchranné služby
Posádkové ošetřovny (32)

67

]

Vojenské akreditované školství]

Vojenské školy vždy měly a budou mít nezastupitelné místo v systému českých škol. Svým studentům poskytují kvalitní všeobecné a odborné vzdělání plně srovnatelné se vzděláním, které lze získat na ostatních, civilních středních a vysokých školách v České republice nebo na stejných školách v zahraničí. Budova Univerzity obrany v Brně

[Organizační struktura vojenských škol] Vojenské střední školy
Střední technická škola Ministerstva obrany v Moravské Třebové Typy studia

Získané vzdělání

čtyřleté denní studium – pro absolventy základních škol tříleté dálkové nástavbové studium – pro vyučené vojáky z povolání a občanské zaměstnance jazykové kurzy kurzy výpočetní techniky

– pro vojáky z povolání a občanské zaměstnance

maturitní zkouška maturitní zkouška

zkouška STANAG 6001 zkouška EDDO

Vojenské vysoké školy
Univerzita obrany v Brně Fakulta ekonomiky a managementu Fakulta vojenských technologií Fakulta vojenského zdravotnictví Ústav strategických studií Ústav operačně-taktických studií Ústav ochrany proti zbraním hromadného ničení Typy studia

Akademický titul (zkratka)

bakalářské navazující magisterské magisterské

bakalář (Bc. – uváděno před jménem) 3 a 4 roky inženýr (Ing. – uváděno před jménem) 2 roky magistr (Mgr. – uváděno před jménem) 5 a 6 let doktor medicíny (MUDr. – uváděno před jménem) doktor (Ph.D. – uváděno za jménem) 3 roky

doktorské

Doba studia


Vojenský obor Univerzity Karlovy Fakulty tělesné výchovy a sportu Praha

68

Armáda České republiky [Střední technická škola Ministerstva obrany] Byla zřízena v Moravské Třebové v roce 1996 a od roku 1997 nese čestný název „Škola Československé obce legionářské“. Historie školy však sahá až do roku 1935, kdy bylo v Moravské Třebové rozhodnutím vlády Československé republiky zřízeno Státní vojenské reformní reálné gymnázium. V jeho tradici zde po skončení druhé světové války pokračovala Vojenská škola a později (až do roku 1996) i Vojenské gymnázium Jana Žižky z Trocnova. Hlavním posláním školy je příprava studentů (absolventů 9. třídy základních škol, vojáků z povolání i občanských zaměstnanců) na povolání profesionálního vojáka Armády České republiky. Absolventi čtyřletého denního studia nebo tříletého dálkového nástavbového studia získávají úplné středoškolské vzdělání zakončené maturitní zkouškou, vysvědčení o složení jazykové zkoušky podle normy STANAG 6001, doklad o počítačové gramotnosti (certifikát ECDL) a řidičské oprávnění skupiny „B“. Pak mají možnost studovat na Univerzitě obrany, nebo jsou po absolvování tříměsíční základní přípravy ustanoveni do funkce pro vojenského profesionála v praporčické hodnosti. Dále škola připravuje příslušníky útvarů a složek AČR v kurzech anglického a německého jazyka na jazykové zkoušky podle normy STANAG 6001 a v kurzech výpočetní techniky na vykonání zkoušek ECDL (European Computer Driving Licence).

69

[Univerzita obrany]

70

Vznikla dnem 1. 9. 2004 sloučením tří původně samostatně působících vzdělávacích zařízení – Vojenské akademie v Brně, Vysoké vojenské školy pozemního vojska ve Vyškově a Vojenské lékařské akademie Jana Evangelisty Purkyně v Hradci Králové. Na Univerzitu obrany přešla veškerá práva a povinnosti těchto bývalých vojenských vysokých škol a akreditované vysokoškolské studium uskutečňuje v souladu se zákonem číslo 111/98 Sb., o vysokých školách. Univerzita připravuje vojenské profesionály a další odborníky působící ve sféře bezpečnosti a obrany státu na základě potřeb Armády České republiky, státní správy a smluvních závazků s ostatními demokratickými státy. Vedle vojenských profesionálů na ní mohou tedy studovat i civilisté, nevojáci a zahraniční studenti, kteří jsou školeni na základě smluv uzavřených příslušnými státními orgány. Příprava probíhá na bázi nejnovějších poznatků z vojenství, výzkumu a vývoje v národním i mezinárodním měřítku a vlastního vědeckého bádání. Vzdělávání je směrováno k širšímu zaměření odborného profilu absolventů, což umožňuje jejich lepší uplatnitelnost a kariérní růst v měnících se armádních podmínkách. Jednotlivé bakalářské a na ně navazující magisterské a doktorské studijní programy tří fakult Univerzity obrany mají vojenské, vojensko-manažerské, ekonomické, technické nebo zdravotnické zaměření. Důraz je kladen zejména na přípravu v oborech, které česká armáda deklarovala Severoatlantické alianci jako oblasti své specializace – tedy na vojenské zdravotnictví, chemii, biologii a pasivní sledovací systémy. Tímto směrem se ubírá také vědecká činnost fakult a ústavů univerzity. Kromě toho je Univerzita obrany centrem celoživotního vzdělávání resortu Ministerstva obrany ČR a v neakreditovaných studijních programech, formou kvalifikačních kurzů realizuje nejvyšší resortní vzdělávání pro vyšší důstojníky a občanské zaměstnance ve vedoucích funkcích. Dále samozřejmě rovněž provádí expertní a zpracovatelskou činnost ve prospěch Ministerstva obrany ČR, Generálního štábu AČR i dalších institucí.

Armáda České republiky [Součásti Univerzity obrany]
Fakulta ekonomiky a managementu (FEM)

Připravuje vojenské profesionály – kariérní důstojníky Armády České republiky v rámci akreditovaného studijního programu „Ekonomika a management“. Vzdělávací a vědecká činnost tohoto programu zahrnuje zejména takové disciplíny, jako je například management, ekonomie, právo, matematika, statistika nebo informatika – tedy obory, které vytvářejí předpoklady ke zvládnutí manažerských procesů na poznatkové platformě. Studijní program odpovídá nejen platným zákonům a zvyklostem České republiky, ale i doporučením Evropské unie, OECD a dalších mezinárodních organizací. Jeho absolventovi proto zaručuje získání vzdělání, které je srovnatelné se vzděláním na vojenských nebo civilních školách v zahraničí, a tím i uplatnění jak v rámci ČR, tak Evropské unie.
Fakulta vojenských technologií (FVT)

Připravuje vojenské profesionály i civilní odborníky pro ozbrojené síly a obranný průmysl České republiky i ze zahraničí v rámci akreditovaného studijního programu „Vojenské technologie“. Vzdělávací a vědecká činnost tohoto programu zahrnuje zejména inženýrské a vojensko-technické oblasti strojní, elektrotechnické, stavební, geodetické, kartografické a oblast informatiky. Po ukončení studia absolventi nacházejí uplatnění na nejrůznějších velitelských, technických i technicko-manažerských funkcích.
Fakulta vojenského zdravotnictví (FVZ)

Působí jako vzdělávací a vědecké centrum zdravotnictví Armády České republiky. Zabezpečuje výuku a přípravu studentů v akreditovaných bakalářských, magisterských a doktorských studijních programech. Zajišťuje celoživotní vzdělávání lékařů, farmaceutů a dalších pracovníků vojenské zdravotnické služby, včetně nástavbových atestací ve vymezených oborech. Je také jediným školicím centrem AČR v oblasti neodkladné péče v polních podmínkách (BATLS/BARTS – Battlefield Advanced Trauma Life Support/Battlefield Advanced Resuscitations Techniques and Skills).
Ústav operačně taktických studií (ÚOTS)

Má za úkol rozvíjet teorii vojenské vědy a podílet se na řešení problémů výstavby a použití vojsk na vojensko-strategické a operačně-taktické úrovni.
Ústav strategických studií (ÚSS)

Svou působnost naplňuje v oblastech základního a aplikovaného výzkumu, pedagogické činnosti, vědecko-informační činnosti, koordinace výzkumů, poradenských a expertizních aktivit.
Ústav ochrany proti zbraním hromadného ničení (ÚOPZHN)

Je samostatnou součástí Univerzity obrany s působností v oblasti základního a aplikovaného výzkumu, pedagogické činnosti a vědecko-výzkumných služeb.

71

]

Armádní vrcholový sport]

Je reprezentován Armádním sportovním centrem DUKLA, které je odborným, servisním a výkonným pracovištěm pro zabezpečení a realizaci úkolů ke státní a resortní sportovní reprezentaci a závazků vyplývajících z členství Armády České republiky v Mezinárodní radě vojenského sportu (CISM). Jeho hlavním úkolem je vytvářet podmínky pro sportovní přípravu na vrcholné světové soutěže – olympijské hry, mistrovství světa, mistrovství Evropy a další významné mezinárodní akce, a to v oblasti organizační, metodické, materiální, finanční i personální.

[Přehled sportovních oddílů DUKLA] Místo

Sportovní odvětví

Praha

atletika stíhací cyklistika veslování rychlostní kanoistika moderní pětiboj

Liberec

běžecké lyžování skoky severská kombinace alpské disciplíny akrobatické lyžování snowboarding

Plzeň

sportovní střelba kulová

Hradec Králové

sportovní střelba broková

Prostějov

parašutismus

Brno

cyklistika – sprint

Brandýs nad Labem vodní slalom

72

Armáda České republiky

73

[ Stejnokroje AČR užívané při služební činnosti a v polních podmínkách (výběr)] [Stejnokroj vzor 95]

74

Armáda České republiky

75

[Stejnokroj vzor 95 – do extrémních klimatických podmínek]

76

Armáda České republiky

77

Vojenské újezdy a výcviková zařízení ]

]

Vojenský újezd (VÚ) je vymezená část území státu, územní správní jednotka, určená k zajišťování obrany státu a k výcviku ozbrojených sil. V současné době Armáda České republiky využívá pět vojenských újezdů (viz přehled). Státní správu na území vojenského újezdu vykonává újezdní úřad vojenského újezdu (ÚÚřVÚ). V jeho čele stojí přednosta újezdního úřadu, který je podřízen řediteli sekce rozvoje druhů sil – operační sekce Ministerstva obrany ČR a odpovídá za vojenskohospodářské využití na území vojenského újezdu. Státní podnik Vojenské lesy a statky České republiky se stará o krajinu vojenských újezdů a svou hospodářskou činností podstatně přispívá k udržování ekologické a biologické rovnováhy na území vojenského újezdu v souladu s potřebami výcviku vojsk. Výcviková zařízení (VZ) jsou zřizována na území vojenského újezdu pro zabezpečení polního výcviku AČR, Policie ČR, složek Integrovaného záchranného systému apod., případně i ozbrojených sil států Severoatlantické aliance. Výcviková zařízení vojenských újezdů mají důležitou funkci v rámci taktické a operační přípravy vojsk, proto zaujímají větší souvislá území téměř nepřístupná veřejnosti. Pro krajinu všech vojenských újezdů je charakteristický rozsáhlý lesní porost a speciální výcvikové plochy (tankové, pěchotní a dělostřelecké střelnice, cvičiště řízení bojových vozidel, vodní a ženijní cvičiště aj.). Lesy mají nejen funkci ochrannou, aby při výcviku nedošlo k ohrožení veřejnosti, ale slouží i k výcviku vojsk v polních podmínkách a jako kryt vojenským objektům podléhajícím určitému stupni utajení.

Vrch Chlum – jedna z dominant vojenského újezdu Boletice

78

Armáda České republiky [Přehled vojenských újezdů a středisek obsluhy vojenských zařízení]

4 2

5 3

1 Vojenský újezd Středisko obsluhy výcvikových zařízení

Region

1

Boletice Český Krumlov (kraj Jihočeský) cvičiště pro výcvik tankových, mechanizovaných a speciálních jednotek v těžkém hornatém a zalesněném terénu, výcvik na vodním a ženijním cvičišti a výcvik jednotek pro zahraniční mise

2

Brdy Příbram (kraj Středočeský) cvičiště se specializovanou dělostřeleckou a leteckou střelnicí, je zde i zařízení pro výcvik řidičů, pistolová a pěchotní střelnice

3

Březina Vyškov (kraj Jihomoravský) cvičiště se zařízením pro výcvik žáků a posluchačů vojenských škol

4

Hradiště Karlovy Vary (kraj Karlovarský) vševojskové cvičiště s největším taktickým prostorem, je vhodné i k výcviku protivzdušné obrany

5

Libavá Olomouc (kraj Olomoucký) vševojskové cvičiště s leteckou, tankovou, dělostřeleckou, ženijní a pěší střelnicí, vodním cvičištěm, cvičištěm pro řízení bojových vozidel a cvičištěm s ostrou municí 79

Armáda České republiky [Adresář újezdních úřadů vojenských újezdů ]
Újezdní úřad vojenského újezdu Boletice

úřední dny: pondělí a středa úřední hodiny: 8.00–12.00, 13.00–17.00 telefon: 973 326 893, 973 326 793 fax: 380 739 290, 973 326 888 e-mail: [email protected] adresa: Boletice 3, 382 29 Boletice u Českého Krumlova
Újezdní úřad vojenského újezdu Brdy

úřední dny: pondělí a středa úřední hodiny: 8.00–12.00, 13.00–17.00 telefon: 973 225 870, 973 225 871 fax: 973 225 877 e-mail: [email protected] adresa: Brdy 1, 262 23 Jince
Újezdní úřad vojenského újezdu Březina

úřední dny: pondělí a středa úřední hodiny: 8.00–12.00, 13.00–17.00 telefon: 517 348 404, 973 453 162 fax: 973 453 160 e-mail: [email protected] adresa: Dědická 29A, 682 03 Vyškov
Újezdní úřad vojenského újezdu Hradiště

úřední dny: pondělí a středa úřední hodiny: 8.00–12.00, 13.00–17.00 telefon: 353 563 366, 973 349 105, 973 349 115, 973 349 125 fax: 973 349 108 e-mail: [email protected] adresa: 1. máje 3, 360 06 Karlovy Vary-Dvory
Újezdní úřad vojenského újezdu Libavá

úřední dny: pondělí a středa úřední hodiny: 8.00–12.00, 13.00–17.00 telefon: 585 043 013, 973 423 151, 973 423 171 fax: 973 423 156 e-mail: [email protected] adresa: Náměstí 2, 783 07 Město Libavá

80

I v prostorech zatížených vojenskou činností lze spatřit zajímavé přírodní scenérie

]

Vojenský újezd Brdy]

Vojenský újezd Brdy se nachází ve Středočeském kraji, 60 km jihozápadně od hlavního města České republiky Prahy; část jeho hranice kopíruje hranici Středočeského kraje s krajem Plzeňským. Byl zřízen na základě zákona číslo 169/1949 Sb., o vojenských újezdech, na místě dělostřelecké střelnice založené v roce 1927. Rozloha vojenského újezdu Brdy je 26 009 ha (260,09 km2). Pro vnitřní potřebu vojsk Armády České republiky a k zabezpečení hospodářských úkolů státního podniku Vojenské lesy a statky je půdní fond vojenského újezdu zařazen do dvou kategorií: I. kategorie – plochy určené pro vojenské využití (3 217 ha), II. kategorie – plochy určené pro hospodářské využití (22 792 ha). Současné hranice újezdu byly vytyčeny v roce 2002 – v souladu se zákonem číslo 222/1999 Sb. Katastrální mapy a listy vlastníků, včetně digitálního zpracování, jsou součástí veřejného katastru Katastrálního úřadu Příbram.

Výcviková zařízení vojenského újezdu Brdy

Výcviková Armáda zařízení vojenského České republiky újezdu Brdy

81

82

Výcviková Armáda zařízení vojenského České republiky újezdu Brdy

[ Mapa vojenského újezdu Brdy] 83

[ JINCE ] 84

Výcviková Armáda zařízení vojenského České republiky újezdu Brdy

Újezdní úřad vojenského újezdu Brdy i Středisko obsluh výcvikových zařízení Brdy jsou dislokovány v posádce Jince. Tato vojenská posádka se nachází ve stejnojmenné obci Jince na okraji vojenského újezdu Brdy, zhruba 14 km severně od města Příbrami, správního centra regionu. V historii posádky je zapsána celá řada vojenských útvarů různých „zbraní“, dominantní pozici zde však vždy měly útvary dělostřelectva a raketového vojska – v současné době je domovem 13. dělostřelecké brigády.

85

86

Výcviková Armáda zařízení vojenského České republiky újezdu Brdy

Jince jsou obec starého původu; první písemná zmínka o zdejším osídlení je datována počátkem 14. století. V roce 1900 byly Jince rozhodnutím císaře Františka Josefa I. povýšeny na městys a o dva roky později (1902) obdržely i městský znak. Osudy obce od konce 14. až do druhé poloviny 19. století ovlivňovala zejména těžba a zpracování železné rudy. Po první světové válce její další rozvoj výrazně poznamenalo zřízení vojenské posádky a vybudování rozsáhlé dělostřelecké střelnice v brdských lesích.

87

Pro výcvik ozbrojených sil jsou na území újezdu zřízeny a udržovány v provozuschopném stavu vojenské výcvikové prostory (VVP) a výcviková zařízení (VZ) – tj. soubory střelnic, cvičišť, ubytovacích objektů, tankových cest, pozemních komunikací a ostatních vojenských účelových zařízení. Výcviková zařízení se nacházejí ve výškách 600–800 metrů nad mořem; nejvyšším zdejším vrcholem je Tok – 864 metrů nad mořem. Cvičící vojska bývají ubytována v areálu Valdek. Vojenskou techniku je možné přepravovat vlakem do železniční stanice Jince, kde je vybudována asi 80 metrů dlouhá boční nakládací a vykládací rampa. Pro leteckou přepravu lze využít letiště v Praze.

Pro zabezpečení výcviku vojsk je na území újezdu zřízeno Středisko obsluh výcvikových zařízení (SOVZ) Brdy. Středisko je v přímé podřízenosti ředitele Ředitelství výcviku a doktrín, který plánuje a řídí rozvoj tohoto území. Využívání prostoru pro výcvik vojsk a jeho údržba jsou prováděny na základě Plánu přidělení učebně výcvikové základny na příslušný rok. Činnost na výcvikových zařízeních ve vojenském újezdu řídí v souladu s ročním plánem činnosti a v souladu s rozkazem ministra obrany (RMO) číslo 24/2002 velitel SOVZ. Ten zpracovává Plán přidělení učebně výcvikové základny na daný rok, v souladu s plány jemu nadřízeného ředitelství uskutečňuje koordinační porady se zástupci cvičících vojsk k jeho upřesnění na následující měsíc s důrazem na sladění výcviku a řídí jemu podřízené jednotky výcvikových zařízení, které provádějí přípravu těchto zařízení pro zabezpečení výcviku vojsk. Jednotlivá výcviková zařízení a činnost samotných jednotek řídí jejich velitelé.

[Specifikace vojenského využívání] 88

Potřebná šířka a hloubka vojenského újezdu jsou předpokladem pro kvalitní výcvik ozbrojených sil, včetně bojových (ostrých) střeleb. Velikost újezdu ovšem není dána jen účinným dostřelem zbraní, ale i rozměry prostorů ohrožených střelbou, v nichž nelze vyloučit dopad muničních elementů.

Výcviková Armáda zařízení vojenského České republiky újezdu Brdy

[Význačné orientační body ve vojenském újezdu Brdy]

Na základě analýzy potřeb výcviku Armády České republiky v cílovém stavu je vojenský újezd Brdy podle svých specifik využíván takto:
výcvik jednotek dělostřelectva, včetně bojových ostrých střeleb;
výcvik jednotek AČR a ozbrojených složek ČR ve střelbě z ručních zbraní;
výcvik jednotek pasivních sledovacích systémů a elektronického boje;
plnění úkolů výzkumné a zkušební činnosti;
výcvik aktivních záloh;
plnění úkolů bojového stmelení rozvinovaných a vytvářených jednotek;
výcvik složek integrovaného záchranného systému;
komerční využití zahraničními jednotkami. Jedinečností vojenského újezdu Brdy je systém palebných a pozorovacích stanovišť pro střelbu dělostřelectva na maximální vzdálenosti a střelnice pro zkušební činnost letectva. Od roku 1989 je ve vojenském újezdu již tradičně pořádána akce Bahna – Den pozemního vojska AČR.

89

90

Výcviková Armáda zařízení vojenského České republiky újezdu Brdy ]

Charakteristika a možnosti výcvikových a logistických zařízení] [Přehled výcvikových zařízení]

1. Dělostřelecké střelnice Brda, Jordán a Tok (s maximálním dostřelem do 21 km) 2. Střelnice bojových vozidel Bahna 3. Protitanková střelnice Kolvín a Padrť 4. Pěchotní střelnice Bahna a Velcí 5. Letecká zkušební střelnice Jordán 6. Házeliště ručních granátů a trhací jáma Brda 7. Cvičiště řízení bojových vozidel Zadní Bahna 8. Výcvikové zařízení Valdek

91

[Dělostřelecká střelnice (DS)]
Určení

– Jsou zde prováděny pozemní bojové střelby dělostřeleckých jednotek, útvarů a svazků, trhání ostré ženijní munice, ničení nevybuchlé dělostřelecké munice a na cílové ploše Jordán také bombardování letectva. – Na střelnici nelze realizovat součinnostní taktické cvičení dělostřelectva s tankovými a mechanizovanými jednotkami.
Charakteristika

– Bojové střelby dělostřelectva na cílovou plochu Brda, Palcíř a Kolvín-jih (na pevné i pohyblivé cíle) je možné provádět z odkrytých palebných postavení: Brda skruže, „Z“ lesík, dráha, Kolvín-sever, Kolvín-jih. – Bojové střelby dělostřelectva na cílovou plochu Brda, Jordán a Tok lze provádět ze zakrytých palebných postavení: Felbabka pravá, Felbabka levá, Podluhy, Hrachoviště, Sýkorka pravá, Sýkorka levá 1, Sýkorka levá 2, Krejčovka, Malý Jeskřipec, Velký Jeskřipec, Brda skruže, Zahrádky, Královky vpravo, Královky vlevo, Stará Hora, Kuřkovská louka, Kolvín-sever, Kolvín-jih, Palcíř, Padrť-jih, Padrť-střed, Padrť-sever, Přední Záběhlá, Chocholatá skála.

92

Výcviková Armáda zařízení vojenského České republiky újezdu Brdy

– Cílové plochy: Brda, Tok, Jordán – Hlavní směry střelby: Felbabka, Stará Baština, Tok (37–00 až 30–00 dílců) Královka, Brda, Tok (42–00 až 37–00 dílců) Kolvín, Tok, Jordán (09–00 až 15–00 dílců) Padrť, Tok, Jordán, Brda (07–00 až 12–00 dílců) – Maximální dostřel: 21 km – Pro ostré střelby se v prostoru dělostřelecké střelnice mohou používat tyto zbraně: • 7,62 UK vzor 59; • 12,7mm NSV; • pancéřovka 27A Nh, RPG-7, RPG-7V, RPG Nh-75, RPG Cv-75; • PTŘS 9M14M, 9M11M, 9M113; • ZUBR-M Cv, ZUBR-M 7,62 VH; • 82mm minomet; • 120mm minomet; • 122mm H; • 122mm RM vzor 70; • 152mm ShKH vzor 77; • 155mm ShH AS-90; • letecké kanony, rakety a bomby (do 100 kg); • munice (výbušniny) k trhání (ničení). Je zakázáno používat chemické a zápalné střely, miny, rakety a bomby. – Dále jsou na dělostřelecké střelnici vybudována tato zařízení: • řídící věž Hřebeny – Orlí hnízdo; • kontrolně-pozorovací stanoviště Hřebeny, Hejlák, Černá skála a Beran; • dělostřelecké pozorovatelny zákopového typu v prostorech Hřebeny, Černá skála, Beran a Hejlák; • dělostřelecká pozorovatelna s odolností pro ráže 152 mm v prostoru Hřebeny; • vodní protipožární nádrže Velcí, Valdek, Alianka, Padrť, Kolvín a Jedlina. 93

[Střelnice bojových vozidel (SBV) Bahna]
Určení

– Je možné zde provádět cvičení střeleb z tanků, bojových vozidel pěchoty (BVP), jejich lafetovaných zbraní a protitankových řízených střel (PTŘS).


Charakteristika

– Na střelnici bojových vozidel jsou vybudovány tři 700 m dlouhé pojezdové dráhy, které jsou od sebe vzdáleny asi 100 m (jejich povrch je štěrkový, točny mají zpevněny žulovými kostkami). – Střelnice je plně elektrifikována, vybavená čelními a bočními terčovými kolejovými drahami a automatickými zvedáky mizivých cílů. Střelbu lze provádět z místa, během krátkých zastávek a za jízdy na pevný nebo pohyblivý terč. – Maximální dostřel: na pevný terč 1 800 m na pohyblivý terč 1 300 m – V týlové části střelnice se nachází řídící věž, sklad terčů, dílna pro drobné opravy a ubytovací prostor pro obsluhu. 94


SBV Bahna je v současné době zakonzervována a nevyužívá se.

Výcviková Armáda zařízení vojenského České republiky újezdu Brdy

95

[Protitanková střelnice (PTS) Kolvín a Padrť ]
Určení

– Lze zde provádět cvičení střeleb z tankových a protitankových zbraní – tj. střelbu z tanků, bojových vozidel pěchoty, děl, houfnic, protitankových řízených střel a lafetovaných zbraní.


Charakteristika

– Protitankovou střelnici tvoří tři relativně samostatné střelnice: • Padrť – má 9 pojezdových drah pro terče, – je elektrifikována – řízena z řídící věže, – maximální dostřel do 2 500 m. • Kolvín-sever – má 4 pojezdové dráhy pro terče, – není elektrifikovaná – je využito PV3S (vlasec se čtyřmi navijáky), – maximální dostřel 1 200 m. • Kolvín-jih – má 9 pojezdových drah pro terče, – je elektrifikována – řízena z řídící věže, – maximální dostřel do 2 500 m. – Součástí PTS Kolvín-jih je také pěchotní střelnice Kolvín-jih. Její určení je stejné jako u pěchotní střelnice Bahna. Je plně elektrifikována a ovládána z řídící věže. 96


Protitanková střelnice Kolvín a Padrť je v současné době zakonzervována, využívá se pouze

pěchotní střelnice Kolvín-jih.

Výcviková Armáda zařízení vojenského České republiky újezdu Brdy

97

[Pěchotní střelnice (PS) Bahna]


Určení

– Jedná se o pěchotní střelnici pro druhy vojsk ke cvičení střeleb z ručních zbraní, pěchotních zbraní jednotlivců, jednotek druhů vojsk a speciálních vojsk – je možné zde cvičit střelbu z pistole do ráže 9 mm, z malorážky, samopalu, univerzálního kulometu, odstřelovací pušky a ruční protitankové zbraně ZUBR-M 7,62 VH.
Charakteristika

98

– Šířka střelnice je zhruba 50 m, střelba se provádí na vzdálenost maximálně 300 m. – Na střelnici jsou vybudována tři stanoviště pro střelbu z pistole a dvě stanoviště pro střelbu ze samopalu. – Pěchotní střelnice je plně elektrifikována – ovládána z řídící věže. – V týlové části se nachází řídící věž, dílna pro drobné opravy, ubytovna pro provozní jednotku, místo pro čištění zbraní a příjezdová komunikace s parkovištěm.

Výcviková Armáda zařízení vojenského České republiky újezdu Brdy

99

[Pěchotní střelnice (PS) Velcí ]
Určení

– Jedná se o pěchotní střelnici pro druhy vojsk ke cvičení střeleb z ručních zbraní, pěchotních zbraní jednotlivců, jednotek druhů vojsk, speciálních vojsk i ostatních ozbrojených složek České republiky – je možné zde provádět střelbu z pistolí a revolverů všech ráží, z malorážky, samopalu, univerzálního kulometu, ruční protitankové zbraně ZUBR-M 7,62 VH a odstřelovací pušky.


Charakteristika

100

– Šířka střelnice je zhruba 25 m, střelbu lze provádět na vzdálenosti do 350 m. – Při cvičení střeleb na pevné cíle může najednou střílet 6 osob, na mizivé cíle pouze 3 osoby. – Pěchotní střelnice je plně elektrifikována – ovládána z řídící věže. – V týlové části se nachází řídící věž, dílna pro drobné opravy, místo pro čištění zbraní a příjezdová komunikace s parkovištěm.

Výcviková Armáda zařízení vojenského České republiky újezdu Brdy

101

[ Letecká zkušební střelnice (LZS) Jordán]
Určení

– Je možné zde provádět činnosti letectva proti pozemním cílům a zkoušky nově vyvíjených pum, neřízených leteckých raket a kanonů. – Na střelnici je povolena ostrá střelba z palubních zbraní, raketami vzduch–země a výcvik v bombardování do ráže pumy 100 kg.
Charakteristika

– Prostor letecké zkušební střelnice je ohraničen těmito body: Hořovice–Hluboš–Rožmitál pod Třemšínem–Mirošov–Hořovice.

102

Výcviková Armáda zařízení vojenského České republiky újezdu Brdy Dopadová plocha Jordán – Je určena k provádění zkoušek nově vyvíjených leteckých pum, neřízených leteckých raket a kanonů. Na dopadové ploše je povolena ostrá střelba z leteckých kanonů a neřízenými raketami vzduch–zem, bombardování ostrými pumami do ráže 100 kg, střelba a bombardování cvičnou municí a pozemní střelba z lafetovaných leteckých zbraní (kanony, raketomety) zem–zem. – Nadmořská výška cíle: 762 m Souřadnicová poloha středu terče (betonový jehlan na cílové ploše Jordán): x = 34 17 500 y = 55 12 200 – Terče pro střelbu kanonovou, neřízenou raketovou výzbrojí a bombardování jsou umístěny dle výše uvedených souřadnic a tvoří je soustředěné kruhy o průměru 40 m, 60 m a 120 m. Ve směru náletové osy 210° je vyznačena linie do středu terče o délce 70 m. Okraje terčů jsou vytyčeny pneumatikami natřenými bílou barvou, v zimním období se používají pneumatiky nebarvené. Střed terče tvoří bílý betonový jehlan. – Pozemní střelba lafetovanými leteckými zbraněmi (rakety, kanony) je prováděna z prostoru krytu (Dlouhá louka). Terč je umístěn zhruba 400 m ve směru střelby 305°. – Při střelbě kanonovou a raketovou výzbrojí na pozemní cíle a bombardování cvičnými pumami se jako stanoviště řídícího střelby používá betonový kryt na kótě 793,4 m Houpák. Při bombardování ostrými pumami je stanovištěm řídícího střelby pozorovatelna na kótě 689,5 m Hejlák.

Dopadová plocha Tok – Je určena k ověřování vlastností zbraňově navigačního palubního kompletu letounů. Na dopadové ploše je povoleno bombardování cvičnou municí ze stoupání (toss bombing). Souřadnicová poloha terčové situace na cílové ploše Tok: x = 34 19 500 y = 55 10 000 Souřadnicová poloha vztažného bodu (paseka jižně od hájovny Krejčovka): x = 34 22 000 y = 55 16 550 – Terče jsou umístěny do cílové plochy vždy před zahájením zkoušek. Terč pro bombardování ze stoupání (kříž z látky dlouhý 40 m a široký 20 m s delší stranou v ose náletu) se pokládá 250 m severně od kóty 793,8 m. Terč pro předběžné zamíření – vztažný bod (kříž oranžové barvy o rozměrech 20 x 20 m s vyznačenou osou náletu) je umisťován na paseku 500 m jižně od hájovny Krejčovka. – Při bombardování ze stoupání je jako stanoviště řídícího střelby používána pozorovatelna na kótě 689,5 m Hejlák.

103

[Házeliště ručních granátů (HRG) a trhací jáma (TJ) Brda]
Určení

– Na HRG Brda mohou vyvedená vojska, vojska posádky nebo jiných složek ozbrojených sil České republiky provádět výcvik v házení cvičných, útočných, obranných a univerzálních ručních granátů – je zde povoleno házet ruční granát útočný (RG-4), ruční časový obranný granát (RG-F1), univerzální ruční granát vzor 86 (URG 86) nebo cvičné a redukované granáty výše uvedených typů. – Na TJ Brda je likvidována dělostřelecká munice pomocí ženijního náloživa.


Charakteristika

104

– Na házelišti ručních granátů jsou vybudovány tyto objekty: • tanková pozorovací věž, • kryt pro cvičící, • kryt výdejny ručních granátů, • kryt dozorčího lékaře a zapisovatele, • dopadová plocha s figurami, • zděná stěna pro házení útočných ručních granátů (RG-4), • okopy pro řídícího na úseku a házejícího, • spojovací zákopy. – Činnost na stálé trhací jámě musí být prováděna ve smyslu předpisu Vševojsk-16-20. Podloží trhací jámy je kamenité, průměrná hmotnost trhací nálože a největší dovolené množství munice, kterou lze ničit jedním výbuchem ve stálých trhacích jamách, jsou uvedeny v příloze 7 předpisu Vševojsk-16-20. Pokud je to možné, měla by být munice ničena v jámě pod úrovní terénu a zakrytá sypkou zeminou, aby se utlumil její rozlet a tlaková vlna.

Výcviková Armáda zařízení vojenského České republiky újezdu Brdy

105

[Cvičiště řízení bojových vozidel (CŘBV) Zadní Bahna]


Určení

– Slouží k výcviku řidičů a obsluh tanků, bojových vozidel pěchoty, pásových a kolových obrněných transportérů i dalších druhů vozidel. – Dále je zde možné provádět výcvik v taktické přípravě čet a rot.
Charakteristika

106

– Výcvikové zařízení sestává z řídící věže s učebnou, výchozí čáry, parkoviště, polního autoparku a dvou okruhů: jednoho pro pásová vozidla a druhého pro kolová vozidla. – Kapacita výchozí čáry pro oba okruhy je po jednom vozidle. – Velitelské stanoviště (řídící věž) je vybaveno spojovacím prostředkem R-123, signálním světlem pro noc, praporky a popisem jednotlivých cvičení, včetně jejich hodnocení. – Dále se v areálu cvičiště nachází rozvodna k ovládání jeho elektrických částí, sklad nářadí, ubytovna obsluhy a kancelář správce cvičiště.

Výcviková Armáda zařízení vojenského České republiky újezdu Brdy

107

[ Výcvikové zařízení (VZ) Valdek ]
Určení

– Jedná se o výcvikové zařízení (areál) pro ubytování cvičících vojsk (převážně řídící skupiny), k provádění různých školení a odborných shromáždění a v neposlední řadě i na rekreaci.
Charakteristika

– Výcvikové zařízení má vlastní zdroj pitné vody a samostatný kuchyňský blok. Vojáci jsou ubytováni ve zděných budovách (s celkovou kapacitou 62 osob). Sociální zařízení je společné v jedné budově. – Součástí VZ Valdek je také samostatné rekreační zařízení (hotel) s kapacitou 40 lůžek, vlastním sociálním zařízením a kuchyní s jídelnou. – V areálu je možné parkovat, ale pouze omezené množství vozidel.

108

Výcviková Armáda zařízení vojenského České republiky újezdu Brdy

109

Nedílnou součástí vojenských zařízení vojenského újezdu Brdy jsou kontrolně-pozorovací stanoviště a dělostřelecké pozorovatelny

110

Výcviková Armáda zařízení vojenského České republiky újezdu Brdy

111

112

Vydalo Ministerstvo obrany České republiky – Agentura vojenských informací a služeb, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6
http://www.army.cz
Redakce účelové tvorby
Řízením redakce pověřen: Jaroslav Roušar
Odpovědná redaktorka: Jiřina Švarcová
Grafická úprava: Jan Brádka
Fotografie: archivy AVIS a ŘeVD, Jiří Hokův, Radko Janata, Marie Křížová, Jan Procházka a Jan, Lukáš a Ondřej Brádkovi
Zdroj mapového díla: Geografický a hydrometeorologický úřad Praha
Dáno do tisku: leden 2006
Tisk: AVIS, zakázka číslo 253/06
Kopírovat, překládat a rozmnožovat publikaci bez souhlasu vydavatele je zakázáno
NEPRODEJNÉ

ISBN 80-7278-316-5 ISBN 80-7278-317-3 (angl. vyd.)