Strategické ekonomické aspekty demografického vývoje. Strategic economic aspects of demographic trends

Economic, Social and Legal Problems of Demographic Development

Strategické ekonomické aspekty demografického vývoje. Strategic economic aspects of demographic trends. Přemysl Voráč

Abstrakt Příspěvek je koncipován jako některé teze ekonoma při pohledu na současný globální a evropský současný ekonomický vývoj. Jsou rozebrány možnosti demografických prognóz a jejich limity. Demografický vývoj a strategie penzijních a systémů. Kritizovány jsou důsledky tištění peněz centrálními bankami, nesplatitelnost státních dluhů a odtrženost finančních trhů od reálné ekonomiky. Strategický ekonomický výhled ve světle důsledků finanční krize a současných projevů krize imigrační. Abstract Post is designed as some propositions of an economist looking at current global and European current economic development. Demographic forecasts, options are discussed and their limits. The demographic development and the strategy of the pension and the systems. Criticized are the

consequences of printing money by central banks, unposibility to pay State debt and disconnection between the financial markets from the real economy. Strategic

Economic Outlook in light of the consequences of the financial crisis and current manifestations of the immigration crisis. Klíčová slova

globální ekonomika- demografické prognózy-krize finanční krize- imigrační krize

Key words global economic- demographic forecast-financial crisis- immigration crisis

28

Ekonomické, sociální a právní problémy demografického vývoje

Demografický vývoj Evropy a v jejím rámci i České republiky prochází dramatickým a dynamickým vývojem. Charakteristické pro demografický vývoj jsou zejména dominantní prvky, kterými je prodlužování doby dožití, nízká porodnost a migrace obyvatelstva z různých neevropských zemí do vyspělých zemí Evropy. Pohledem ekonoma se nejedná o žádné nové jevy, všechny tyto prvky jsou v ekonomice přítomny již dlouhá léta. Prodlužování doby dožití a snižující se porodnost pozorujeme již od konce druhé světové války. Také migrace do Evropy probíhala v několika vlnách z Turecka do Německa, z bývalých kolonií do Velké Británie a do Francie, migrace obyvatel z Čečenských válek, z válek v bývalé Jugoslávii. Nižší porodnost je obecně znakem vyspělé konzumní společnosti. Nové jevy to tedy nejsou, znepokojující je zejména nová dynamika a nečekané množství katastrofických předpovědí. Ačkoliv se na těchto předpovědích podílejí někdy i renomované demografické a statistické kapacity a úřady, je třeba objektivně konstatovat, že kvalita těchto prognóz je velice diskutabilní. Kvalita demografických prognóz je diskutabilní z podstaty věci. Matematické modely, které se k vytváření prognóz využívají, nemohou být současně komplexní a současně dynamické. Demografický vývoj je výsledkem tisíců proměnných, které mají různý historický vývoj. K dosažení komplexnosti je nutné vpravit do modelu vějíře historických údajů. V dynamickém pohledu pak získáme vějíře možných budoucích vývojů. Ty navíc s posouváním časového horizontu ztrácejí jakoukoliv relevanci. V jediném možném výkladu pak někdo kvalifikovaný vybere variantu A jako pozitivní, variantu B jako neutrální a variantu C jako negativní. To pak umožňuje politikům podle jejich zaměření tvrdit, že v ČR bude v roce 2030 žít 11 milionů obyvatel, nebo 10 milionů obyvatel nebo 9 milionů obyvatel. V ekonomice České republiky se tato neurčitost využívá zejména jako hrozba kolapsu penzijního systému. Veskrze pozitivní jev je prodlužování doby dožití. Vlivem zdokonalování léčebných postupů a zdravotnictví, kvalitní stravy a absence válečných operací na evropském kontinentu se postupně prodlužuje naděje na dožití při narození. Tento jev samozřejmě nelze automaticky prolongovat do nekonečna, jak například činí současná zákonná úprava věku odchodu do důchodu českého penzijního systému. Ten počítá s tím, že každý nově narozený ročník půjde do důchodu o 4 měsíce později. S prodlužujícím se časovým horizontem se tak důchodové hranice dožije stále méně lidí, až nakonec se jí nedožije nikdo. To pokládáme za největší demografickou lež. Doba dožití může tendovat k nějaké limitní hranici a nárůsty se budou zpomalovat. To žádný demograf nikdy nevypočítá. Zde se musíme spolehnout na srovnání a zdravý selský rozum. Jestli dnes běhají výjimeční

29


jedinci pod špičkovým zdravotním zajištěním a se špičkovým dopingem sto metrů za 10 vteřin, tak nikdo soudný také nebude tvrdit, že za dvacet let budou běhat stovku za 5 vteřin. Z rekordů po ubírání vteřin ubírají desetiny, pak setiny, pak tisíciny. Lidský organismus není věčný robot, i když z lidí roboty možná udělá genové inženýrství, robotizace, umělá inteligence a transplantace náhradních dílů. Takové konspirativní teorie sice mnoho autorů rozvíjí na dosti důvěryhodné bázi, ale zatím patří do světa vědecko-fantastických románů. Všechny demografické lži slouží pouze jednomu účelu. Tunelovat průběžné pojistné důchodové systémy a zavádět různé bankovní pilíře. V České republice se pojistný systém podařilo úspěšně vytunelovat a z pojistného systému udělat systém sociálních dávek. Z průběžného pojistného systému, který býval v přebytku byl vytvořen systém sociálních dávek, dotovaný kromě pojistného z jiných daní přes státní rozpočet. Vytváření fondových kapitálových pilířů je z dlouhodobého hlediska ekonomický nesmysl. Kapitálové pilíře poslouží dobře bankám a majitelům fondů, vůbec nemohou sloužit jako pojistka pro zajištění alespoň standardního přežití osob, které z různých důvodů ztratily schopnost přežití vlastní prací. Z jednoduchého důvodu, chleba a brambory se nedají natisknout. Je to dáno vlastností peněz a finančního systému, který naše vyspělá civilizace používá. Peníze, ať již je to dolar, euro nebo koruna ztratily funkce, kterou dříve měly, a to je měřítko hodnot a uchovatel hodnot. Hodnota peněz ve vztahu k reálným statkům, které k přežití potřebujeme je totiž záměrně a cíleně ničena. Všechny centrální banky, i Česká národní banka, přistoupily po Velké finanční krizi k nové emisní politice. Pod různými záminkami tisknou stále nové a nové peníze a cíleně je znehodnocují cílováním několikaprocentní inflace. V takovýchto penězích prostě není možné si zajišťovat stáří spořením. Funkce peněz jako měřítka hodnot je vzhledem k volatilitě jednotlivých měn vůči sobě a vůči reálným statkům téměř degradována. Ze strategického ekonomického hlediska je úvaha o vlastnostech peněz ještě děsivější. Tak zvané kvantitativní uvolňování, jak se eufemisticky nazývá výroba digitálních peněz připisováním nul na počítačích, vede k tomu, že ekonomové ztrácejí schopnost měřit ekonomické jevy. Prostě a jednoduše nemáme měrné jednotky, etalon, kterým něco měříme. V období zlatého standardu se také tisklo více peněz, než měla emisní banka zlata nebo měnových rezerv. Ale peníze měly alespoň nějakou přiměřenou kotvu. Opuštěním zlatého standardu se možnost tištění stala neomezená. Nemá kotvu ani hranici. Peněz si může každá emisní banka natisknout nekonečné množství.

30


Pro příklady nemusíme chodit daleko. Česká národní banky natiskla za rok cca 400 miliard českých korun nových peněz. Tím natiskla asi desetinu hrubého domácího produktu. Nebo natiskla třetinu ročního státního rozpočtu. Nebo pokryla na 4 roky schodek státního rozpočtu. Mechanismus, jak natisknuté peníze skončí ve státním rozpočtu je následující. Banky odprodají eurovou likviditu ČNB za nové koruny. Tím získají přebytečnou likviditu, se kterou si nevědí rady. Nakoupí tedy státní dluhopisy, o ty je na aukcích takový zájem, že už musí státu zaplatit za to, že mu mohly půjčit. Pokud by potřebovaly další likviditu, dají dluhopisy do zástavy ČNB a ta jim další peníze zadarmo půjčí. Ekonomové jsou v situaci, jako byla lékařská věda po objevení krevního oběhu ale před vynalezením teploměru. Peněz, krevního oběhu ekonomiky dodáváme do ekonomiky transfúzemi tištěných peněz stále více. Měříme dolarem, eurem a korunou, které vůči sobě neustále mění hodnoty. Jakoby lékaři měřili ještě špatnými teploměry ve stupních Celsia, Fahrenheita nebo Réamúra. Nemáme v ekonomice absolutní měření stupni Kelvina. Pomocí transfúzí digitálních peněz jsou financovány křížově především státní dluhy, které jsou reálně nesplatitelné. Nemůžeme tedy jako lékaři použít pouštění žilou k odčerpání přebytečného peněžního oběhu. Exitovou strategií po tištění peněz by měla být strategie skartování peněz. Skartování nově vytvořených peněz by bylo možné, pokud by státy své veřejné dluhy splácely. To je však nereálné. Státní, veřejné dluhy a různé záruky jsou nesplatitelné. Všechna tato doložitelná fakta vedou k tomu, že ekonomie jako společenská věda ztrácí půdu pod nohama. Existuje stále více otázek, na které ekonomie nezná odpovědi. Mezi ekonomy se vedou diskuze, zda je ekonomie věda exaktní, měřitelná a bližší vědám přírodním jako je například fyzika, nebo je bližší vědám o člověku, jako je například medicína, nebo to ani věda není a jedná se o ideologii nebo náboženství. Tak zvané finanční trhy se naprosto odtrhly od reálné ekonomiky. Vysílají naprosto špatné cenové signály do reálné ekonomiky. Kapitál v cenných papírech a derivátech se zmateně připařuje a odpařuje a nikdo neví proč. Celý takto koncipovaný finanční systém se musí jednou zhroutit. Peníze si můžeme natisknout v libovolném množství, ale nemůžeme si natisknout věci nutně potřebné k životu, jako jsou standardy našeho života, auto, dům potraviny. Objektivní tržní síly jsou ve financionalizované ekonomice vystaveny soustavným manipulacím na hraně zákonů a regulací a neviditelným podvodům. Manipulace umožňuje sama podstata nepodložených peněz – fiat money. Historický vývoj peněz jako prostředku, který umožňuje tržní směnu zboží a služeb dospěl po Velké finanční krizi z roku 2009 do nového stadia. Centrální banky všech zemí ekono31


micky vyspělého světa pod různými záminkami tisknou nové peníze téměř neomezeně. Zároveň cílováním několikaprocentní inflace záměrně ničí jejich reálnou hodnotu. Peníze tak ztratili funkci uchovatele hodnot, funkci pokladu i funkci měřítka hodnot. Jako manipulace na hranici podvodu může sloužit příklad s vytvořením derivátů, krytých hypotékami, které zažehly Velkou finanční krizi. Bankéři v USA namíchali různě rizikové úvěry a hypotéky do cenných papírů, které ratingové agentury opatřily nejnižším stupněm rizika AAA. To je situace, jako kdybyste smíchali 30% destilát se 70% a tvrdili, že výsledek je destilát 80%. Za příklad manipulací za hranou zákona může sloužit manipulace se sazbou LIBOR v Londýnských bankách. Pro reálnou ekonomiku to má dosud nepoznané a tudíž neodhadnutelné důsledky. Nově natištěné peníze přes různé skryté finanční mechanismy slouží pouze k obohacování bank a k financování státních dluhů. Pro země Evropské unie je v současné migrační krizi novum pouze to, že migrace nabrala náhle velkou rychlost a řádově větší kvantitativní rozměry. Mimo jiné migrační proudy zcela neguji demografické předpovědi. Nikdo ani netuší, jak se situace vyvine v blízké budoucnosti a jak se změní úhrnné počty obyvatel v jednotlivých evropských zemích. Tato nejistota je v ideologické rovině umocňována nebývalou mediální manipulací a zmatenými postoji politiků. Geneze současné migrační vlny je však dána objektivním rozpadem států v Africe a na Středním východě. Rozpad mocenských struktur v řadě těchto států byl způsoben vojenským šířením naší civilizace a vnucováním nového transnacionálního náboženství těmto státům. Nová transnacionální ideologie ještě ani nemá vlastní ukotvené pojmenování, ale začíná mít všechny náboženské atributy. Má vlastní chrámy v podobě super a hypermarketů a bankovních domů, vlastní zpovědnice na sítích facebooků a twiterů a vlastní základní kodexy v listinách občanských práv a svobod. Transnacionální ideologie je v rozporu s tradičními křesťanskými hodnotami, které jsou v základech naší civilizace. Jde zejména o rozpad rodiny, genderová rovnost, legalizaci homosexuality a uznávání potratů. Zejména ale jde o legalizaci a mravní uznání lichvy, půjčování peněz na úrok. To křesťanství ani islám neuznávají. Transnacionální náboženství je monoteistické, ale Boha ztotožnilo se Ziskem. Na rozdíl od tradičních náboženství neslibuje utrpení a odříkání za života a posmrtný ráj věčný. Slibuje samé radosti a zisky již v průběhu života. Šíření západní civilizace a jejich demokratických a lidskoprávních hodnot se dočasně nedaří a naráží na odpor zejména islámských států. Místo nastolení demokracie zuří v těchto státech lokální občanské války, jejichž důsledkem jsou nebývalé migrační vlny obyvatelstva. Tak zvaní migranti jsou v první řadě lidé, 32


které lokální konflikty vyhnali z jejich vlastních domovů ve vlastní zemi. Teprve poté se vytvořily milionové uprchlické tábory v okolních zemích. A teprve z těchto táborů se asi milionová vlna dala na pochod do Evropy. Ideologické a politologické aspekty migrační krize ponecháváme stranou a pokoušíme se predikovat strategické aspekty ekonomické. Z pohledu nadnárodních finančních a průmyslových korporací je tak zvaná imigrační krize přínosem. Z jejich pohledu získává stárnoucí a vymírající Evropa novou, flexibilní a lacinou pracovní sílu. Z pohledu korporací se jedná o potřebné lidské zdroje a nikoliv lidské osobnosti. Náklady, spojené s adaptací, vzděláním a zaškolením pracovní síly ponesou veřejné rozpočty. Korporace již dnes migrační vlny vítají a symbolicky přesměrovávají sponzorské finanční toky z jiných oblastí do oblasti péče o uprchlíky. Masy imigrantů však nejsou jednolitý celek. Postupně se rozvrství do různých sociálních skupin. Nejlepší a nejvzdělanější lidské zdroje časem stáhnou Spojené státy americké s vidinou lepších platů. Větší masa imigrantů zaplní volná a mizerně placená místa v pracovních činnostech, která již tradiční obyvatelstvo Evropy nechce vykonávat. Další velké masy imigrantů skončí v ghettech, která jsou již v Evropě vytvořena a budou se tvořit nová. Účelu bude dosaženo poměrně záhy. Imigrační vlny pomohou snížit tlaky odborů na růst mezd a obecně budou destruovat mzdové a pracovně právní systémy. Vyvinou také velké tlaky na systémy sociální a v blízké budoucnosti se zdaří velký sen korporací odbourat ideu sociálního státu. Evropská ekonomika bude integrována na bázi jednotné měny a rozdělením imigračních kvót do jednotlivých dříve suverénních zemí. Postupně vzniknou Spojené státy evropské podle vzoru Spojených států amerických V čele s finančními feudály ovládajícím téměř neměřitelné bohatství a v čím dál menším počtu. S velice úzkou střední třídou, s masou poslušných zaměstnanců zadlužených na generaci dopředu a s ještě větší masou vyautovaných a nepřizpůsobivých přežívajících díky šedé ekonomice a díky sociálním dávkám.

Literatura [1]

European Commision (2015) Draft Report on the Movement of Capital and the Freedom of Payments. Brusel 16. února 2015 [2] OECD (2015) Better Life Index. Dostupné na www.betterlifeindex.org [3] Word Bank Group (2015) Doing Business 2015. Going beyond Efficiency. Washington, D.C. [4] Kolektiv autorů. Budoucnost české ekonomiky, Pravý břeh.cz, Praha 2014, ISBN 978-80-905908-09

33


doc. Ing. Přemysl Voráč, CSc.

Soukromá vysoká škola ekonomických studií vedoucí katedry Katedra managementu a marketingu Lindnerova 575/1 180 00 Praha 8 e-mail: [email protected]

34

Strategické ekonomické aspekty demografického vývoje. Strategic economic aspects of demographic trends

Recommend Documents