strana Z akce: Dobroš 2007

Bulletin číslo 1/2008

Úvodem

Vážení přátelé a příznivci Ratolesti Brno Jsem velmi ráda, že vás mohu pozdravit na začátku nového roku. Máme za sebou hektický a v mnoha ohledech náročný rok 2007. Došlo k zatím největšímu růstu organizace v její historii, jak po stránce personální, tak programové. Podařilo se nám dosáhnout řady cílů, které jsme si předsevzali, ale také se před námi objevily nové úkoly do budoucna. Mezi největší úspěchy bych zahrnula zajištění nového zázemí

Téma

pro administrativu a dobrovolnické programy v centru města, vybudování nových a rozšířených prostor pro NZDM Pavlač, zahájení sbírkové akce „Nepouštějme děti do slepé uličky“ a spuštění nového programu SAP (Sociálně aktivizační program pro děti a mládež). Hlavním úkolem letošního roku je proto udržet a stabilizovat organizaci s jejími novými programy a dále pracovat na jejich zlepšování, aby se naše služby dostaly ke všem potřebným dětem a mladým lidem, pro které zde jsme. Neznamená to však, že bychom se úplně uzavřeli novým příležitostem – plánujeme spuštění probačního programu pro mládež, která má zkušenost s trestnou činností, chceme zahájit práce na vybudování nového zázemí pro NZDM Likusák či medializovat sbírku a uskutečnit v rámci ní několik větších akcí. Na závěr bych vám všem chtěla jménem organizace poděkovat – zaměstnancům, dobrovolníkům, dárcům, podporovatelům, prostě všem, kteří stojíte za výše uvedenými úspěchy. Nic z toho by bez vaší práce, energie, pomoci a podpory nebylo možné. Je to však nekončící cesta, proto bych nám všem ráda popřála mnoho sil do nového roku, abychom se opět po jeho skončení mohli s hrdostí podívat za sebe. Mgr. Lucie Vosečková ředitelka sdružení

Obsah 2. strana Z akce: Dobroš 2007 3. strana Z klubu Pavlač: Zimní výlet za letní zábavou MERCI: Roztančený skřivánek 4. strana Projekty: Projekt SROP se blíží ke konci Co si myslí: Josef Tůša, kontaktní pracovník NZDM Likusák 5. strana Aktuálně: Likusu pod kůži Připravujeme … 6. strana Likusu pod kůži Představujeme: Radka Zahradníčková

Z akce

DOBROŠ 2007

1. Je čtvrtek 29. listopadu 2007, 18:30. Ćekáme na hosty a za chvíli zahájíme pátý ročník benefičního večera Dobroš 2007.

2. 19:00 a začínáme! Aleš Zbořil je kultivovaný a Lucka Vosečková připravená ještě lépe než jindy. Dá se říci, že večer moderovala dvojice Vosečková – Zbořil.

3. Hosty kromě PHDr. Marcely Horákové z Kanceláře veřejného ochránce práv vítá i RNDr. Barbora Javorová, 1. náměstkyně primátora města Brna.

4. Hraje a tančí folklorní soubor Púčik.

5. Představujeme novou kampaň a sbírku „Nepouštějme děti do slepých uliček“. Křtíme pokladničku a ještě ten večer si jich pět odnáší první dobrovolní spolupracovníci.

6. V Domě umění města Brna se nás sešlo ten večer hodně …

7. Vrchol večera – poděkování všem dobrovolníkům Ratolesti Brno a vyhlášení pěti nejlepších za rok 2007. Ocenění předává PHDr. Marcela Horáková z KVOP.

8. A ještě jednou dobrovolníci, i letos je mezi oceněnými muž.

9. Tančí MERCI a samozřejmě i nejmenší tanečník a zpěvák Milánek. Strhující, dynamické … na závěr obrovský potlesk.

10. Dražíme a dražíme, především díla studentů Gymnázia s uměleckou profilací J. Křížkovského v Brně.

11. Hercům Městského divadla v Brně pomáhá

12. A je konec. Jenom nevíme, co na to říkal malý Milánek…

Hlavní partner

MERCI a sálem se zní hity ze známých muzikálů. S tanečnicemi a tanečníky z MERCI je vystoupení rozpohybované a barevné.

Partner

Mediální partner Gymnázium s uměleckou profilací J. Křížkovského

2

Z klubu Pavlač

ZIMNÍ VÝLET ZA LETNÍ ZÁBAVOU

Na čtvrtého prosince, kdy kvůli stávce učitelů měli všichni volný den, jsme v klubu Pavlač naplánovaly výlet do Vyškova. Naším cílem se měl stát zdejší aquapark. Sraz byl domluvený na desátou hodinu, a jelikož se všichni tolik těšili, nikdo nedorazil se zpožděním. Celkem se výletu zúčastnilo deset dětí, které neodradilo ani vyloženě chladné zimní počasí. Během cesty děti vymýšlely různé hry na zkrácení dlouhé chvíle, takže nám cesta rychle utekla. A pak už následoval přesun do samotného aquaparku. Při vyřizování

vstupného děti obdivovaly akvárium u vchodu, ale bylo na nich vidět, že už se vodních atrakcí nemůžou dočkat a nejradši by vynechaly převlékání do plavek i povinnou sprchu, a co nejrychleji se vrhly do vody. Z atrakcí byly všichni nadšeni. Zatímco se malé děti mohly učit plavat v malém bazénku a dovádět na skluzavkách, větší si užívaly v hluboké vodě. Nejdřív zkoušely malý tobogán, ale když jim byl po chvíli povolen vstup i na ten velký, bylo téměř nemožné je odtamtud dostat. Tobogán vedl do venkovního bazénu, a protože bylo venku asi +2 C°, všichni honem spěchali dovnitř. Každý chtěl ovšem jízdu zopakovat, takže se u tobogánu tvořily fronty. Z toho ale nikdo nebyl nervózní, takže se tobogán stal za chvíli hitem číslo jedna. Velký úspěch měla i vířivka, kde unavení členové výpravy čerpali nové síly. I když někteří vypadali, že v aquaparku našli nový domov, po dvou hodinách vodních radovánek byl čas k návratu do Brna. Zbývalo ještě udělat poslední fotografii a pak rychle na vlak. Zpáteční cesta sice také probíhala v duchu různých her, přesto byla

na všech patrná únava a snad i spokojenost. Ke klubu jsme dorazili už potmě, a na celé výpravě bylo vidět, že se výlet vydařil. Ten totiž pro děti neznamenal jen koupání, ale také možnost opustit na chvíli svůj známý svět, a zažít něco nového se svými kamarády. -pro-

Merci

ROZTANČENÝ SKŘIVÁNEK Husovický skřivánek 2007 Jedním z posledních vystoupení tanečního souboru MERCI byl na závěr loňského roku Husovický skřivánek. O.p.s. Drom jej zorganizovalo tradičně v brněnské Flédě. Husovický skřivánek je přehlídkou volnočasových aktivit škol, neziskových organizací, romských dětských pěveckých a tanečních souborů a jednotlivců. Pro děti je vystoupení na domácích prknech velmi důležité, ale zároveň stresující. Očekává se od nich, že předvedou, co se za uplynulý rok naučily nového, a jestli mají na to, aby mohly pokračovat dále. Publikum bylo letos velmi početné a jako každý rok jej tvořili organizátoři, vedoucí souborů, rodinní příslušníci a kamarádi, kteří umí schopnosti dětí nejen ocenit, ale také zkritizovat. Proto Husovický skřivánek vždy doprovázejí silné emoce.

Tanečníci z MERCI měli sraz v prostorách Nízkoprahového klubu pro mládež Pavlač, kde se čekalo ještě na pár opozdilců. Na poslední chvilku se zkoušelo a dohánělo, protože tréma provázející toto vystoupení je obrovská. Dorazili jsme do Flédy, kde nás hezky přivítali a šli jsme se připravovat do šatny. MERCI mělo přijít na řadu až v 16 hodin a čekání se nám zdálo nekonečné. Dívky stále hledaly chyby na svém nalíčení, na svých účesech a kostýmech a malí se nemohli dočkat a pořád dokola se ptali, kdy už budeme na řadě. V sále zatím probíhal program, který ve 14 hodin zahájila předsedkyně Výboru pro národnostní menšiny zastupitelstva města Brna PhDr. Kateřina Dubská. A poté už se jen tancovalo a zpívalo. Mezi účinkujícími byla například skupina Armády spásy Danger Dance, skupina Jagori a Kasandra ze ZŠ 28. října anebo skupina Live Dance, která se věnuje modernímu tanci. Nechyběl samozřejmě ani soubor organizující společnosti Čercheňa. Celé odpoledne uzavíralo vystoupení profesionální skupiny M Dance Michala Šaraye. Konečně se dostalo i na MERCI. Tentokrát jsme si připravili pásmo tanců a písniček s divadelními prvky, které jsme nazvali „Romeo a Julie“. Představení je o vztahu mezi mužem a ženou a jeho vývoji

od malička až po dospívání. Toto téma teď děti v životě samy řeší a prožívají. Nejdříve na scénu přišel Milánek, zazpíval a dal kytičku malé Natálce. Potom děti vyrůstají, koukají po sobě, machrují a zamilovávají se do sebe. Všechno jsme se snažili vyjádřit tancem, hraním, zpěvem a recitací. Bohužel bylo v sále dost hluku a tak jsme nebyli moc slyšet, ale určitě bylo alespoň na co koukat. Kluci ukázali, co mají v sobě a předvedli své nejlepší čapáše. Holky pořádně kroutily boky. Není ale nad roztomilost našich nejmenších, těm jsme na závěr připevnili křídla jako malým andílkům. S potleskem jsme na jeviště přicházeli, ale aplaus, který jsme sklidili na jeho konci, byl pro mě jako balzám na srdce, které dávám do každé hodiny strávené s dětmi. Monika Balogová, umělecká vedoucí

3

Projekty

Projekt SROP se blíží ke konci

stejném domě další klub, určený pouze starším klientům. Cílovou skupinou se tak stala mládež ve věku 12 až 18 let. Pro děti do 6 do 11 let zůstaly zachovány prostory původní, které doposud sloužily oběma věkovým skupinám.

Letos v lednu končí projekt „ Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež ze sociálně a ekonomicky znevýhodněných rodin“, který byl financován ze Společného regionálního operačního programu. Jeho cílem bylo vytvoření nového Nízkoprahového zařízení pro mládež a následné poskytování sociálních služeb se zaměřením na podporu integrace cílové skupiny do komunity a k pracovnímu uplatnění.

Během realizace projektu se nám podařilo zrekonstruovat prostory nového zařízení. Za velký úspěch považujeme aktivní zapojení samotných klientů do příprav nového klubu. Ti například sami navrhli a zrealizovali výmalbu všech místností. Financování projektu umožnilo také tvorbu nových informačních materiálů – letáků, které klienty jednoduchou formou seznamují s nově vzniklou službou.

Vznik nového Nízkoprahového zařízení pro mládež citlivě navázal na předchozí práci týmu Pavlač. Nízkoprahový klub Pavlač funguje v Ratolesti Brno již šest let a po celou dobu fungování byl určen dětem a mládeži ve věku 3 - 18 let ze sociálně a ekonomicky znevýhodněných rodin. Vzhledem k velkému počtu a různému věkovému složení uživatelů nebyl vždy dostatek prostoru pro otvírání různých témat, proto jsme se rozhodli vybudovat ve

Od 6. září 2007, kdy jsme zařízení poprvé otevřeli, mohou klienti využívat službu od pondělí do čtvrtka vždy od 14:00 do 18:00 hodin. V průměru navštěvuje klub okolo 15 klientů denně. Na jejich přání proběhlo již několik besed na téma drogy. Na tyto besedy navázala přednáška o drogách ve spolupráci se Sdružením Podané ruce, o.s.. Další úspěch zaznamenala přednáška, kterou si připravila pracovnice s oddělení sociálně právní ochrany dětí. Zde se probírala témata jako povinná školní docházka, práva dítěte nebo povinnosti rodičů vůči dětem.

Z rozhovorů s klienty vyplývá, že jsou nyní spokojenější – jak s nově vzniklou službou, tak s užíváním nových prostor. V praxi se potvrdilo, že se nyní snadněji otevírají témata, které starší klienti nechtěli řešit před těmi mladšími. Velkým přínosem je pro nás fakt, že se podařilo vytvořit kontinuální práci s cílovou skupinou od dětství až po dospívání. V činnosti Nízkoprahového klubu pro mládež budeme samozřejmě nadále pokračovat, jenom bude dále financován z jiných zdrojů. Aktivity, které plánujeme a připravujeme, budou vycházet z reálných potřeb našich klientů. Začátek tohoto roku věnujeme zejména motivaci a přípravě klientů na učňovské či studijní obory, připravujeme přednášky a besedy na téma bezpečný sex, alkohol aj.. O činnosti a novinkách vás budeme v průběhu roku informovat i na stránkách tohoto bulletinu. -zach-

„TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKOU UNIÍ.“

Lidé

Co si myslí: Josef Tůša, kontaktní pracovník NZDM Likusák Jak se přiblížit k té opravdové cílové skupině? V NZDM Likusák pracuji od září, takže mám za sebou asi čtyři měsíce přímé práce. I když jsem ve své pozici teprve krátkou dobu, myslím si, že mohu o prostředí nízkoprahového klubu říci pár vět. Moje poměrně krátké působení je možná i výhodou, protože ještě nejsem plně pohlcen realitou mé pracovní pozice. Jako nováčka v oboru NZDM (Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež) mě především zajímá cílová skupina, pro kterou je služba určena. Pro koho máme vlastně otevřeno? Od tohoto problému se odvíjí jak činnost zařízení, tak návazné služby, které jsou poskytovány. Otázka je tím zajímavější, čím obtížněji se na ni hledá odpověď. Bez odpovědi na to, kdo je naše cílová skupina, je pak zbytečné přemýšlet nad tím, jakým způsobem se k této cílové skupině dostat.

4

Přitom odpověď je zdánlivě jednoduchá, neboť by měla vycházet ze zákona o sociálních službách (sb. 108/2006). Například naše zařízení má ve Veřejném závazku cílovou skupinu definovanou jako „děti a mládež od 12 do 20 let ohrožené společensky nežádoucími jevy z Brna – Vinohrad a Líšně, a ty jež se zde pohybují.“ U mnohých jiných NZDM, najdeme definici velmi podobného vyznění. Když se ovšem začneme zabývat tím, jak se k „našemu“ klientovi přiblížit, zjistíme, že jednotlivá zařízení uvedenou definici chápou velmi rozdílně. Podíváme-li se na nabídku činností různých NZDM, často nalézáme kroužky, dílny, dokonce vlastní malé bary, nebo jak bylo uvedeno v nedávném článku o vznikajícím klubu „Děti budou mít také možnost zahrádkaření.“ (in Streetwork.cz; Nový klub Smajlík v Jaroměři, 13.11.2007) U nás v Likusáku na to jdeme právě opačnou cestou. Nic ze zmiňovaných aktivit tu nenaleznete. Žádné pravidelné kroužky, dílny, a o zahrádkařeni bychom tu uvažovali snad jen jako o možnosti odpracování trestu. Již při vstupu do klubu se mohou některým návštěvníkům vybavovat slova jako „díra“, „doupě“ či „squat“. Zeptáte-li se pracovníka, jak je to tu se vstupem „pod vlivem“ (alkohol, marihuana), kývne, že ano, ale rychle dodá, že v rámci přísných pravidel a podmínek. Již z těchto náznaků je jasné, že tady jde o něco jiného. Našim záměrem je přilákat právě ty, kteří, podle našeho výkladu zákona, potřebují pomoc sociálních služeb. A ty jistě nepřilákáme čistým upraveným prostředím

či keramickou dílnou. Většina z nich má jako hlavní náplň dne porušování pravidel, nepravidelnou docházku kamkoli, provokaci až na samý okraj únosnosti. Když jsou peníze, tak na cigarety a alkohol, případně na nějaký druh pasivní zábavy. „Ano“, chce se zvolat, „to jsou ti, kteří potřebují nápravu! Kterým je potřeba ukázat krásy života!“ Souhlasím. Ale jak chcete členy takové skupiny přilákat k pravidelnější docházce něčím jiným, než je jen sledování filmu? Pracujeme v prostředí, které je pro tyto děti a mládež přirozené, a nabízíme jim „nízký práh“. Pro pracovníky to znamená, že s klienty řeší problémy, které přináší jejich způsob života – nezájem, nečinnost, nuda. Stále tu jsou ovšem ty základní premisy NZDM, tedy možnost trávení volného času v bezpečném prostředí, které se řídí jednoduchým a průhledným systémem práv a povinností. Klienti mají také možnost poradit se s pracovníkem, nebo se jen svěřit – neboť jak se říká, sdílená bolest je poloviční. Jak tedy v prostoru NZDM rozseknout onu aktivitu a zdánlivou neaktivitu? Nejlépe důsledným navázáním na další služby, tedy na spolupráci s organizacemi, které se věnují provozování činorodých aktivit a pořádání pravidelných akcí. Tyto organizace již vyžadují vlastní zájem a aktivitu, a jsou tedy pro naši cílovou skupinu stále o schůdek výše. Naším cílem tak je pomoci těm, kteří nemají sílu tento stupínek zdolat. - tus-

Aktuálně

LIKUSU POD KŮŽI Klienti Likusu nejsou žádní svatoušci. Nejsou to děti z plakátu, není to mládež, o které by se dal natočit zábavný film pro mládež. Kdo tedy jsou? Co si myslí, proč se nudí a co je baví? Baví je vůbec něco? Abychom na tyto otázky mohli alespoň částečně opovědět, vypravili jsme se do Likusu na výzvědy. V době naší návštěvy byli v klubu samí kluci, až v závěru přišla jedna slečna a litovala, že nebyla u rozhovoru od začátku. Nevadí, holky přijdou na řadu příště. Ahoj, mohli byste říct jak se jmenujete a kolik je vám let? Mates: Mates, 14 let. Luke: Lukáš, ale napiš tam Luke, je mi 16. Rajče: Jirka, ne vlastně Rajče, 17 let. Takže už všichni nechodíte na základku, co? Mates: No já jo, chodím na osmé třídy. Rajče: Já jsem ve druháku na střední. Na Trnkové, to je takové střední odborné učiliště. Já jsem elektrikář – slaboproud. A baví tě to? Rajče: No já bych radši dělal nějakého modela, víš co (smích). Mates: Prej modela! Rajče: Né, já bych chtěl jít na nějakou talentovou školu, víš jak. Ty tancuješ? Rajče: Jasně, dělám bojový tanec, kapuera. A myslíš, že jsi v tom dobrý? Rajče: Tak to říct nemůžu, že jo. Někdo říká, že jo, jiný, že ne, tak já neříkám radši nic. Mates: No za těch 12 korun, cos mi půjčil, můžu říct, že seš dobrej. Co vy ostatní? Je něco, v čem jste fakt dobří, za co se můžete pochválit? Luke: Mates je dobrej v kouření. (smích) Mates: Já mám basket. Ale už nehraju závodně. Někdy si zahrajem tady v Likusu. Nebo i fotbal tu hrajeme. Luke: Já taky dělám sport – gaučink (smích). A taky dělám školu na Trnkové, jako Rajče. A jsem tam docela spokojenej.

Připravujeme Dobrovolnické centrum Leden – Květen Koně – pravidelné akce klientů Pět P a LATA v jezdeckém areálu Panská Lícha

Leden Horolezecká stěna v Kuřimi – akce pro klienty a dobrovolníky

Únor

Co obvykle děláte, když přijdete ze školy domů? Mates: No sem chodím hodně. Rajče: Sednu ke kompu a hraju. Nebo jdu vyvenčit psa a zapálit si. A potom jdu ven. Třeba sem, nebo někam s kámošema. Nebo do práce. Ty někde pracuješ? Rajče: No jasně. V McDonaldu v Olympii, tak pětkrát týdně. Nudíte se někdy? Luke: Hafo často. Mates: Jak kdy, třeba když tady v Likusu nikdo není nebo když tu není sranda. Co posloucháte za hudbu? Luke: Hip hop. Mates: Hip hop. Jako třeba Kontrafakt, Indy a Witch, Tabrob,… Rajče: Všechno, trance, dance, house, techno, hip hop, drum n_bass, všechno. Dovedete si představit, že byste chodili do tanečních? Mates, Luke: (Smích) Uh, to teda ne! Rajče: Já jo, já už jsem tam chodil. Mates: A jak to taky dopadlo! (smích) Rajče: No nebavilo mě to tam. Proto jsem si radši vybral tu kapueru. Díváte se na telku? Mates: Hafo často. Kdy třeba? Luke: Hlavně v pátek večer co? (smích) Co obvykle děláte v pátek večer? Luke: Chlastám. Mates: No většinou kalíme. Rajče: Nevím kde kalíjou voni, ale já většinou chodím na přehradu do típíčka, to je taková diskotéka. Já jsem tam totiž většinou každej pátek u babičky. Luke: My většinou chodíme chlastat ven. Jaké jsou vaše oblíbené webové stránky? Rajče: No tak freefoto.cz... (smích) Luke: Třeba libko (libimseti.cz) – to je seznamovací stránka. Taky youtube.com. Vidíte, teď jsem se vás chtěla zeptat na holky, a zrovna jedna přichází. (Přichází slečna, je v Likusu jedinou holkou.) Chodíte s někým? Luke: Ne, s nikým. Rajče: Jo, chodil jsem, ale dneska se se mnou rozešla. Mates: Já taky s nikým nechodím. Tomáš (vstupuje do rozhovoru): Momentálně jo... Kluci: S Vybíralovou, od včerejška! (smích) Jak jste s někým nejdéle chodili? Luke: Dva měsíce. Rajče: Tři měsíce. Mates: Dva měsíce. A nejmíň hodinu!

Kurz arteterapie v rámci dalšího vzdělávání dobrovolníků, seberozvojová skupina Horolezecká stěna v Kuřimi – akce pro klienty a dobrovolníky Exkurze dobrovolníků do Diagnostického ústavu pro mládež

Březen VTI – videotrénink interakce v rámci vzdělávání dobrovolníků Základní přípravný kurz pro dobrovolníky / 28. 2. – 2. 3. 2008

Duben Základní přípravný kurz pro dobrovolníky / 18. – 20. 4. 2008 Zdolání skály – horolezecký outdoor pro dobrovolníky a jejich klienty

Květen Teambuilding pro dobrovolníky Lanové centrum – návštěva lanového centra; akce pro dobrovolníky a klienty

SAP Leden – Květen Spuštění programu pro probační a mediační službu. Zahájení skupinových setkání klientů (v horizontu do 6/2008) Pobytová akce s klienty

NZDM Pavlač Leden – březen Výtvarná dílna

Únor Beseda s pracovníkem oddělení sociálně právní ochrany dětí Pobytová akce Svojanov

Duben Mezinárodní den Romů Beseda „Domácí násilí a jak se bránit“

MERCI Duben Mezinárodní den Romů Taneční vystoupení MERCI na Miss Roma Hodonín

NZDM Likusák Leden Pobytová akce na snowboardech.

Únor 4 promítání filmů na přání klientů,

Březen Otevřené setkání se zástupci škol, OSPOD a kurátory či dalšími partnery.

5

pokračování článku Likusu pod kůži Co je lepší? Chodit s holkou nebo být sám? Rajče: Sám je lepší. Luke: Jak kdy, když nemáš holku, tak tě nikdo neotravuje... Mates: Někdy mám chuť na holku, někdy zase ne a chci být sám. Luke: Já mám rád tady Matýska (smích)! Představte si, najednou máte v kapse dvacet tisíc. Co byste s nimi udělali? Luke: Koupil bych si letenku někam hodně daleko vodsaď. Třeba do Austrálie. Mates: Já bych si koupil nějaký oblečení. Rajče: Letenku do Brazílie, počítač a nový oblečení.

Luke: To asi těžko Rajče, to by ti za těch dvacet tisíc nevyšlo. Rajče: Šak 15 tisíc počítač, pak nějaké to oblečení. A letenka tak 5 tisíc. Luke: 15 tisíc za počítač jo? A ještě letenka? Se nauč počítat ty debile vole. Kam byste se chtěli podívat do světa? Když byste si mohli jakékoli místo? Luke: Do prdele. Rajče: Do Brazílie, aspoň bych se mohl zdokonalovat v tančení. Luke: Do Egypta. Mates: Do Las Vegas. Protože to je nejvíc osvětlené město na světě. Taky jsou tam pěkný mařky a kasína. Jak si sami sebe představujete za deset let? Rajče: Jako hrozného vyhulence, bez zubů a s pivem v ruce. Mates: Já vím jak ale neřeknu to – no tak dobře. Jako borec obletovanej mařkama. Luke: No jo Mates, ale to bys první musel mít peníze na ty holky víš? Rajče: Luke bude strašně tlustej vycpanej, sedí na křesle a chlastá piva. Luke: To je ono. No né, až mi bude 26, tak bych mohl být třeba někde na montážích, pravděpodobně. Mates: Já vím co, za deset let bych se chtěl dostat do NBA. Rajče: Ze mě by mohl být nějaký trenér. Třeba kapuery. Luke: Za deset let budu kandidovat na prezidenta. Mates: Bill Gates byl taky mladý, když začal…

Kdybyste si mohli vybrat jakoukoli osobu, se kterou byste šli na pivo, kdo by to byl? Rajče: Luke a Mates. Mates: Michael Jordan. Luke: Já vůbec nevím. Mates: Já vlastně taky nevím. Luke: Už vím, s Rosenbergem (porno herec –pozn.red.). On by tam ještě sbalil nějaké mařky… Je něco, co byste chtěli sdělit čtenářům tohoto rozhovoru? Luke: Ať nám dají do Likusu kulečník nebo pink ponk. A lepší topení! Díky moc kluci. Po rozhovoru si pracovníci Likusu spokojene pochvalovali, jak jsou klienti hodní, jak pekne spolupracovali, a vubec ze se po tom novém roce nejak zlepsili... Ze by zmena? Definitivní obrat? Hodinu po tom, co jsem z klubu odesla, mi prisla tato esemeska: Ahoj, pokud mas jeste novinarskou chut, muzes zaskocit zpet na likus. Nekdo zapalil wc. Sou tu hasici, policie atd... Takze zádná zmena se nekoná. Pouze bylo ticho pred bourí. Klub Likusák byl z havarijních duvodu od 16.ledna do 23.ledna 2008 uzavren.

Inzerce

Lidé

PŘEDSTAVUJEME – Radka Zahradníčková Radka je nenápadná slečna s plachým úsměvem. Moc toho nenamluví. Ale když se rozpovídá o své práci, zajímavé názory a postřehy z oblasti sociální práce se jen hrnou. A proto jsme se jí na pár věcí zeptali: Ahoj Radko, jak jsi v Ratolesti Brno dlouho, a co Tě sem přivedlo? „Jsem tu od září 2007 a zatím pracuji na poloviční úvazek. To by se ale mělo brzo změnit - když totiž něco dělám, chci to dělat pořádně a naplno. Dřív jsem pracovala jako vychovatelka v dětském domově, a tam jsem dozvěděla o výběrovém řízení.“ Vzpomínáš si na svůj první dojem z nové práce? „Jasně. Neustále jsem totiž srovnávala státní aparát, tzn. dětský domov, a neziskovou organizaci. Rozdílů je spousta. Tady se musíme prát o každou korunu, lidi jsou

akční, snaží se svou práci dělat co nejlíp, a jde to na nich vidět. S tím jsem se při práci v dětském domově nesetkala. Tady je velký prostor pro vlastní invenci, což mi v práci dost pomáhá. Jak bys popsala náplň své práce? „Jsem sociální pracovnice sociálně aktivizačního programu SAP. SAP poskytuje služby dětem a rodinám pocházející ze zhoršených sociálních podmínek. Lze s nimi pracovat buď prostřednictvím individuálních sezení nebo skupinové práce, kdy se snažíme o rozvoj osobnostních vlastností klienta –například komunikační dovednosti, nebo sebepoznání. Je potřeba taky říct, že SAP navazuje spolupráci s odborníky, jako jsou třeba výchovní poradci, a ti k nám potom jednotlivé klienty posílají.“ Jak si samu sebe představuješ za 15 let? Tak tato představa je pro mně dost jasná (smích). Současné období považuji za takové sbírání zkušeností. Jsem člověk, který rád tvoří sám, takže bych jednou chtěla být v rámci svého oboru nezávislá a realizovat vlastní projekty. A už se na to těším!“ RADCE ZAHRADNIČKOVÉ JE 28 LET A VYSTUDOVALA OBOR SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKA. NYNÍ S TITULEM BC. PRACUJE V RATOLESTI BRNO A DOKONČUJE MAGISTERSKÉ STUDIUM V OBORU SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA. -red-

Bulletin Ratolest č. 1/2008 Vydáno dne 31. 1. 2008: RATOLEST BRNO, občanské sdružení, Kozí 2, 602 00 Brno. Tel.: +420 545 243 839, GSM: +420 605 269 688, IČO:653 48 893, č.ú. banka 877877001/2400. Dotazy a připomínky posílejte na adresu [email protected], www.ratolest.cz