Test
Číslo 5
Březen 2010 Rozhovor z autobusu aneb Gympl ano, nebo ne? Sami si vyberte…
1. Část Na ulici se potkají dvě maminky… Maminka A: Tak co ta tvoje holka, jak se jí líbí na Gymnáziu v Rožnově? Maminka B: Je spokojená, ale to víš, chybí jí hlavně kamarádi z bývalé třídy. Maminka A: Měla jsi ji nechat doma, tady už byla zvyklá, ze školy nosila samé jedničky… a ty by měla ještě další čtyři roky. Měla bys klid, možná jsi jí zkazila dětství. Já jsem našeho Pepu nechala na základce a je mu dobře. Akorát se nemůžu před ostatními chválit, že mám dítě na gymplu. A může tam jít z devítky, tak co. Maminka B: Já si myslím, že nemáš pravdu, ten tvůj je nejlepší ve třídě a taky pořád bude, nikdo na něj nemá. Bude se ti doma nudit, nic nového ho nečeká. Začne kouřit, pít a bude ti dělat problémy. To já to mám jednodušší, moje holka pořád s něčím novým přichází a nutí mě tak, abych si vzpomněla na svoje mladá léta. Však víš, chtěla jsem jít na medinu, ale nešlo to, naši měli statek. Tak tam půjde moje holčička, vždyť je celá po mně. Maminka A: Že ty jsi ji na ten gympl dokopala? Co když chtěla zůstat na základce s naším klu
kem? Byli takoví kámoši. Co tě to napadlo dávat ji tak brzy na studia, vždyť ji tam zničí – spousta úkolů, přemrštěné požadavky, nebude mít čas na své koníčky a mezi těmi staršími se musí úplně ztratit. Maminka B: No, možná máš pravdu, sama nevím, jestli jsem udělala dobře…Uvidíme… Uplynul jeden měsíc a jejich děti, dřívější spolužáci, se setkali v autobuse… A: Ahoj, gymnazistko, jak se máš? Nějak jsi zkrásněla. B:Kecáš, ale z tebe jsou cítit cigarety, začal jsi kouřit? A: Jo, poprvé jsem to zkusil, nemáš žvýkačku? Naši by mě zabili. B: Proč to děláš? To chceš být kuřákem jako tvůj táta? A: Nechci, ale nemám co dělat, ve škole všemu rozumím, úkolů tolik nemáme a ze zvyku mi stejně dají jedničku. A to mě čeká až do devítky. Víš co, řekni mi raději něco o sobě. A taky jak to chodí u vás na gymplu?
Strana A4
B: Dobře. V nové škole se mi docela líbí, fakt. Sice jak jsem poprvé na gympl přišla, málem jsem zabloudila! Taky se musíme skoro každou hodinu stěhovat do jiné učebny. Jednou jsem dokonce přišla pozdě do matiky. Spletla jsem si patro a ocitla se v jídelně. A: A jak se tam vaří? B: Obědy jsou tam ze všeho nejlepší. Představ si, máme výběr ze dvou jídel. Ale musíme si je dopředu sami volit. Zpočátku jsem z toho měla strach, ale není to vůbec složité. Taky jsem už dvakrát ztratila čip. Ale jsou tu velice fajn kuchařky, vůbec mě za to neseřvaly. A: A co učitelé, nejsou moc přísní? B: Ale vůbec ne, jsou jako kámoši a někteří se chovají, jako bych byla jejich dcera. Dokonce tu jsou i chlapi! A: Takže není pravda, co nám říkala naše učitelka? B: Ne, ani trochu, ale nediv se jí, když ztratí ze třídy ty nejlepší lidi. A: Hm, tak ahoj, já už musím. Možná se tam za pár let sejdeme. A autobus se rozjel k další zastávce… >>>
Hledáme schopného grafika, který dokáže sázet články, hledat vhodné fotky a vyplňovat prázdná místa (nejlépe svými texty). Znalost gramatiky výhodou! Očekáváme jistou výkonnost a spolehlivost! Zn. Nemáš se čeho bát!
Březen 2010
Číslo 5
Chcete úvodník? Ok, tak nám dejte motivaci!
Áno, ano, ty časy kdy jsme radostně očekávali každý nový článek a dokázali o tom spolu i souvisle mluvit, s vyhlídkami nezkaženými hleděli do dáli do skvělé budoucnosti našeho Gústava, pomyslně patentovaného novinopisu, jsou, jak vidíte, dávno za námi... Tududum tum!!! Jenom mě tak napadlo... Za poslední měsíc jsem slyšela asi tucet narážek na lehké/těžké zpoždění Gústava. Takže, každý, kdo na to alespoň jednou pomyslel, prosím, položte si společně se mnou pár otázek: Proč bychom to vlastně měli dělat? Na co? Je to vůbec zábava to číst? Má cenu psát článek, když pak stejně ze slohovky dostaneme za tři? Přináší nám to vnitřní uspokojení, umožňuje to naši seberealizaci? Pomáhá nám to v něčem, nebo nás to prostě jenom sprostě obírá o čas, který můžeme využít nějak jinak, „smysluplně“? Proč bychom se do něčeho měli hrnout, když to skoro nikoho nezajímá? Má to teda vůbec smysl? No, s tím smyslem jsem to možná i přehnala, co vlastně smysl má, že ano? Pravda je ale taková, že i na pohled dokonalé plány krachují. Chtěli jsme Gústíka vydávat měsíčně, možná, kdyby se dal čas nafouknout, zvládli bychom to i týdně (haha). Měli jsme spousty plánů, jak jej vylepšit a vytunit. Ale co z toho? Jak my
všichni gympláci víme, čas je náš nejcennější statek, čas jsou peníze. Čas se dá využít vždycky jinak... Sorry, lidi, realita je krutá! Kdyby se stal zázrak, a my našli druhý dech, motivaci a zájem, (nemuseli dělat maturity, písemky, testy aj.) snažili bychom se neházet všechny povinnosti jen na jednu, ještě k tomu nedobře oceněnou, osobu, kdybychom přijali nějakou zodpovědnost, rozdělili si funkce, jak jsme původně chtěli, a nedělali z toho jenom kolektivní „to je jedno“, možná by vše vypadalo jinak. To by byl ale opravdu zázrak! Bohužel, jsme gympláci, pro nás neplatí uzávěrky, termíny ani jiné deadlines. Nikdo se do ničeho nehrne, a když se nehrne nikdo, proč bychom se měli hrnout my, když máme dost své práce a dost svých problémů. Co to znamená? Další Gusta vyjde, až my budeme chtít... PS: INZERÁT: Hledáme schopného grafika, který dokáže sázet články, hledat vhodné fotky a vyplňovat prázdná místa (nejlépe svými texty). Znalost gramatiky výhodou! Očekáváme jistou výkonnost a spolehlivost! Zn. Nemáš se čeho bát!
Zima za okny Rozhovor z autobusu aneb Gympl ano, nebo ne? Sami si vyberte… 2.Část Kámošky (maminky) se zase po dvou měsících setkají v autobuse a snaží se prohodit mezi sebou několik formálních vět… Maminka A: Co jedeš tak pozdě, vždyť bude skoro jedenáct. Byla jsi s dceruškou bruslit? Maminka B: Ale kdepak, na gymplu pořádali Bažanťák, tak jsem ji tam v sedm dovezla a teď jedeme zpátky. Nevím, co je to za blbost, kdyby se raději učila, aby mohla zase mít samé jedničky jako na základce. Dcera: Mami, náhodu to nebyla žádná blbost, mně se to moc líbilo, byli jsme ve škole a nikdo nás nezkoušel. Nemuseli jsme nic psát ani dávat pozor, dokonce ani zvonění na přestávku jsme neslyšeli. Maminka B: Co tam s vámi vyváděli ti maturanti, že se ti to tak líbilo, vždyť ti bude teprve dvanáct! Dcera: Náhodou, co si o mně myslíš, asi nebudu po tobě. Ale když to chceš slyšet, tak dobře. Nakonec s námi tančili v tělocvičně, nikdo nesměl sedět, všichni byli na parketu… že se to tak v hospodě jmenuje, mami?
Číslo 5
Maminka B: No v hospodě ne, ale na plese, tam jsem se seznámila s tvým tátou, byl bezvadný tanečník a je jím dodnes. Tak dozvím se konečně, co bylo na těch parketách? Dcera: No dobře, takový „fešný“ maturant mě vyzval k tanci, ale já jsem mu byla tak po pupek a cítila jsem se strašně. Tak mě vzal na ruce a tančil se mnou skoro půl hodiny. A víš, mami, co mi pak řekl? Maminka B: Doufám, že to nebylo totéž, co mi řekl před třinácti lety tvůj táta! Dcera: Ty jsi ale…, co si o mně myslíš. Náhodou, řekl, že toto se mi už v životě nestane, aby se mnou tančil nějaký chlap půl hodiny v náručí. Maminka A: No holka, jak vás tak poslouchám, asi řeknu tomu svojemu, aby ti půjčil brokovnici na ty šamstry z gymplu. Maminka B: Promiň, úplně jsem zapomněla, že tu s námi jedeš. A co ten tvůj synek, jak prožívá to, že TI údajně nejchytřejší utekli na gympl? Maminka A: On to zvládá docela dobře, akorát prý toho od nich méně chtějí, když tu už nejsou ti, co se pořád hlásili. Maminka B: To je škoda, vždyť kluk chtěl jít na „lesárnu“ jako ten tvůj. A na gymplu by se toho
Březen 2010
dozvěděl víc. Maminka A: Možná máš pravdu, ale co když tvoji dcerušku zničí přehnaným množstvím učiva z předmětů, které vůbec nepotřebuje, když chce jít na historii? Maminka B: Je to možné, ale tu historii jsem chtěla studovat já, proto jsem ji dala na gympl. Když z ní bude právnička, vůbec se nebudu zlobit…nebo bude studovat něco, co se jí zalíbí, a tam k tomu má podmínky. To že nebude mít zase samé jedničky… s tím jsem se už smířila. Každý den jsou známky na internetu, žádné žákovské knížky. Je to dobré všechno vědět, ale zároveň mě to štve, tak jsem aspoň na třídních schůzkách řekla, že tam měli špatné datum ze zkoušení. Ta moje musí mít ve všem pořádek. Maminku už to přestává bavit, a tak zaútočí na řidiče autobusu… Maminka B: Jede s tím jak os hnojem Řidič: Co jsem naložil, to vezu! Pokračování příště… -externí redaktor-
Strana A4
Strana A1
V tomto čísle Gústava U nás na gymplu Negymplácký pohled na gympl A2 DOD na FSS a PrF MUNI A2 Rozhovor s 1.A8 B1 Jaké je to být maturantem? B2 Literární koutek Karel Čapek C1 R.U.R. C1 Loupežník C2 Městská knihovna C2 Společnost Život v číslech D1 Deník maturanta D2 Krysí závod D3 Škola základ života D3 Stužkovací večírek D4 Používáte smajlíky? D4 Volný čas Valentýn C3 Hurá na žraloka C3 U nás na prolejzačkách D4 Fotostory E#
Když z okna svého pokojíčku, oči mé ven zazáří, tu nádherná příroda mě uchvátí, a úsměv na mé tváři vykouzlí.
Zábava
Pak krásná zima přijde k nám, z okna se ráda na ni podívám.
Sport
Něco pro zasmání C4 Vtipy C4 Turisťáky B3 Vztekat se - či nevztekat B3 Kultura Paranormal Activity B4 Letem filmovým světem B4 Test Drogy A3 Rozhovor z autobusu A4
Vločky tiše padají a krásně mi na okno zimu dělají. Mrazík to pak zkrášlí hned a je z toho jiný svět. Cesta leží na dosah a rozléhá se po kraji, kde lišky dobrou noc dávají. Hory jsou však vidět v dáli, kde slunce chodí spát, abychom jej zase ráno mohli přivítat. Sýkorky si cvrlikají, že jaro bude brzy tady. Zima je však dlouhá dost, tak nám tady budou zpívat pro radost.
Číslo 5
-ještěrka-
Březen 2010
Strana A1
U nás na gymplu Číslo 5
Březen 2010
Strana A2
Wow, sem se ale hrne lidí, napadne mě při pohledu na dav, který se v pátek 27. 11. 2009 před desátou hodinou dopolední shromáždil před budovou Gymnázia v Rožnově pod Radhoštěm. Ale jsou tu i malí páťáci, takže se to dá, na ty přijímačky nás snad nebude zas tak moc. Konečně jsem se prodrala dveřmi, za kterými mi sympatické studentky, jejichž jména visela na jmenovkách, ale nepamatuji si je, dávají do ruky jakýsi kus papíru (rozdělený do tabulky) a informační letáček. Než se však do něj stihnu podívat, už se ke mně vrhají zase jiní dva studenti, také se jmenovkami, které mi však také neutkvěly paměti, a vedou mě do patra, posléze se ukáže, že do jídelny. Zde jsme se všichni zájemci včetně rodičů, jiných příbuzných a známých sešli k úvodnímu slovu paní ředitelky, která se zdála být v pohodě, což je super, není nad fajnou ředitelku. Po vyslechnutí si onoho projevu se mě již zase chopili mí provaděči, kteří naši skupinku, konkrétně mě, další dva deváťáky, jednu deváťačku s rodiči a dva malé páťáčky taktéž s rodiči, zavedli snad do nebe, tolik tam bylo schodů. „Nebe“ se později ukázalo, jako čtvrté podlaží. Vešli jsme do jedné třídy, kde jsem teprve po-
chopila, k čemu nám budou ony kartičky. Měli jsme totiž v určitých místnostech připravené různé úkoly, které vždy souvisely s nějakým předmětem a které jsme museli plnit. To jsem se teprve lekla. Vždyť já ze ZŠ nic nevím! Jak po mě můžou chtít, abych plnila nějaké gymnaziální úkoly? Co si o mně pomyslí? Někam si mě určitě zapíší a pak mě nepřijmou.
Číslo 5
dentka s hrátkami s češtinou. Přes chodbu zase seděla drsně milá profesorka angličtiny se studenty, kde jsme si zahráli hru Aktivity a jiné zajímavé „aktivity“. Ve vedlejší místnosti byla zase němčina, vůbec skoro všechny jazyky zde měly zastoupení.
Poté jsme se přesunuli do nějakého jiného křídla, po kterém se rozléhal zpěv místního sboru, na Tyto klamné myšlenky mi byly vzápětí vyvráce- konci chodby jsme si v učebně výtvarné výchovy ny. Neříkám, že jsem vše věděla, ale co mi zná- mohli „splácat“ různé blbůstky. mo nebylo, s tím mi pomohli učitelé nebo studenti, kteří měli vždy jednotlivé třídy Abych nezapomněla, vše dokonale podtrhla a atrakce na starost. Například biologie, kterou scénka sehraná studenty ze 3. B, tuším, společně jsem na základce vůbec neměla ráda, mě celkem s jejich profesorem, kde jsem teprve pochopila, zaujala. Měli jsme poznat kosti, které poznat jak vše na gymplu i mimo něj chodí, a začala se zvládne i malé dítě, a pak nám vcelku usměvavý sem náležitě těšit. Tedy doufám, že mi to vyjde, pan profesor promítnul na obrazovce preparáty z těším se sem! mikroskopu. To byla bomba! V další učebně jsme se potoulali se zeměpisem a milou paní No, vžila jsem se do žačky deváté třídy základní profesorkou po světě. Následně jsme nakoukli do školy. Snad se mi to povedlo. Také doufám, že učeben informatiky (byly dvě, nekecám) plných jsem neopomněla nějakou aktivitu, kterých jsme počítačů. opravdu na pátek připravili hodně. Zajímavý den otevřených dveří, řekněme netradičně pojatý, o to Při scházení o patro níž jsme se na schodech po- více v nás budil hrdost za jeho precizní zvládnutí. tkali se směšnými postavičkami rytíře a Bílé Po desáté hodině ranní a druhé hodině odpaní, u nichž jsme si losovali otázky ze polední, kdy probíhala řeč paní ředitelky Aleny středověku, kdo odpověděl správně (jako mimo Gallové, se do všech učeben totiž nahrnuly skujiné já), byl pasován na rytíře. Ve třetím patře se pinky lidí, které bylo potřeba zaměstnat a jimž na chodbě hrálo divadlo pod vedením známého bylo potřeba ukázat, že gympl není zdaleka jen o p. Hambálka, na jehož hrách jsme byli několikrát slepém „bichlování“ se totálně neznámé látky, se základkou a vždy stály za to. V učebně chemie ale také jsme tu jedna velká rodina, které výrok jsme zase zúčastnili jakéhosi pokusu s kapalinou Jana Amose Komenského Škola hrou, není vůbec měnící barvu, čemuž jsem moc nerozuměla, je- cizí. Po odpoledni stráveném ve škole, posledňáčlikož chemie není moje silná stránka. ci totiž přicházeli s úderem 16:00, bylo rozsvěcování vánočního stromku, za doprovodu Druhé patro bylo pro změnu věnováno jazykům, gymnaziálního sboru, na náměstí milou tečkou. v první učebně nás přivítaly usměvavé slečny, u LuKo kterých nešlo poznat, která je učitelka a která stu-
Centrum pro odvykání návykových látek Monar v Bohumíně na Šumpersku muselo změnit vedení. Dosavadní šéf střediska zemřel na předávkování kokainem v šumperské nemocnici. Šéf protidrogového centra se drogami zabýval opravdu hodně. Tak hodně, že je i distribuoval. Navíc je sám také bral. A rovněž ve velkém. Na předávkování kokainem nedávno zemřel. Podle kriminalistů se ale nepotvrdilo, že by šéf drogy dodával klientům. Mezi klientelu, která se zde za nemalé částky léčí, patří závislí z východní Evropy, především z Ruska a dalších zemí bývalého Sovětského svazu... (Podle MF Dnes 14. 12. 2009) Ano, vždyť je to normální. Je normální posedět s kámoši v hospůdce a dát si pivko. Osmnáct vám sice ještě nebylo, ale v pivu jsou vitamíny B, pro podporu metabolismu a především pro navození příjemné opilé atmosféry. Je normální si trochu zahulit a mít záchvaty smíchu. Vždyť to není o moc horší než obyčejná cigareta. Je normální zkusit fet, kámoši do toho taky jdou. Je normální do toho spadnout. Je to návyková látka. Každý má tu svou, která mu může zachutnat a už se jí nemusí zbavit. Je normální být ředitelem odvykacího centra a sám brát drogy. A taky je prodávat. Hm, zastavte mě, ať už to normální nebude. Po stopách odvykání Co čeká člověka, který už se závislým stane? Zde vidíte pomyslný žebříček, který se snaží podat toxikomanovi pomocnou ruku, a vytáhnout jej zpátky mezi živé.
DOD na FSS a PrF MUNI Maturanti pochopí, třeťákům zkratky taky něco říkají, u druháků možná sem tam záblesk (pokud nemají staršího sourozence). Tak postupně. DOD, zkratka akce, co bývá i u nás na gymplu. Ano, je to den otevřených dveří. A pak to vezmeme odzadu – MUNI? Když napovím, že uni je univerzita, záhadou zůstává jen M. A je to začáteční písmeno jména našeho bývalého prezidenta Masaryka. Jsme u Masarykovy univerzity v největším moravském městě – v Brne. A přijeli jsme sem na DOD. Kam? Na fakultu sociálních studií a přírodovědeckou fakultu. Zase tady byla ta vzrušující cesta vlakem, obzvlášť, když máte 3x přestupovat. My měli to štěstí, že největší zpoždění měla rožnovka a běželi jsme akorát na courák do Kojetína. Na brněnský rychlík ne, ale kojetínské nádraží bylo tak zmrzlé, že jsem se tam vymlátila. Co už, budu kulhat. Druhý den ráno, Brno hlavní nádraží. Čekání na další Část výpravy. Nevymleli se na nádraží, ale měli hodinu zpoždění. Tak rychle, k FSS. Kde to je, Joštova? Já to vím, já Brno znám, a navíc, hele, mám mapu! Vedu rázným krokem všechny k
Číslo 5
červenému kostelu na České. Úspěšně ho zbytečně obejdeme dokola, než zjistíme, že hledaná budova školy je hned vedle. Vtrhneme dovnitř stylem rozšafného Valacha, se světáckým pohledem a v očích výraz „Tož sa mi ukažte“. Ocitneme se mezi feministkami na „genderových studiích“, stihneme konec „evropských studií“, přečkáme nával u „mezinárodních vztahů“ a psychologie“ a v téměř prázdné aule vyslechneme cosi o „mediálních studiích a žurnalistice“ (jsou už taky tři odpoledne). Jdeme se najíst do mexické restaurace a trávíme odpoledne po svém, pak se rozejdeme a že teda zítra u PrF. Tam se najdeme až v jedné z učeben geografie. Kdo by to byl řekl, že trolejbus bude mít zastávku na jiném rohu než šalina. Ale tak vyslechneme si povídání veselého a taky trochu srandovního pána, zvedneme si sebevědomí při ukázce otázek k prijímačkám. Díky, pane Marku a Solanský! Vyplníme dotazník, který je taky dost vtipný. No a jede se domů! Dny otevřených dveří na VŠ nejsou takové, jako u nás. Nikdo vás tam neprovede a neukáže vám, kde se můžete vycůrat a kde si koupit kafe. Nevy-
Březen 2010
Strana A3
Šéf odvykacího centra se předávkoval a zemřel
Negymplácký pohled na gympl Je to již pomalu historické datum, co jsem se ocitla v kůži ještě-ne-gymplačky a šla se coby žačka deváté třídy ZŠ podívat, jak, kde a proč rožnovský gympl stojí a funguje. Nebudu tedy vzpomínat na moje dojmy, postřehy a překvapení z onoho velkolepého dne, kdy se moje ctěná osoba poprvé ocitla na posvátné půdě středoškolské. Raději se vžiji do pátečních návštěvníků naší školičky, kteří se bojácně i sebevědomě vrhli do její náruče.
Test
Březen 2010
zkoušíte si, jak měkké mají žíněnky a ani nezjistíte, jestli mají kuchyňku na čaj. Sedíte si v aule, učebne nebo někde jinde a posloucháte profesory a Slováky, kteří se furt na něco ptají. Dozvíte se to, co na internetu. Ale stejně si myslím, že to bylo zajímavé.
Pomyslným prvním schůdkem nebo příčkou, chcete-li, je navázání kontaktu se streetworkery z (b) terénního programu (/b). S tím jsme se nedávno seznámili. Pro ty, co rádi zapomínají: „Je to hodně náročná práce, tedy po psychické stránce. Denně jsem s lidmi, denně se setkávám s jejich životními příběhy, problémy, nenaplněnými touhami a neuskutečněnými sny...,“ řekla nám tehdy PawlínA z Kontaktního centra ve Vsetíně. Kontaktní centrum je dalším záchytným bodem. Klient se tu zastaví, pokecá, vymění své náčiní... A nic, kromě symbolických pár korun za větší akce jako je např. praní, po něm nikdo nechce. Vsetínské Kontaktní centrum nabízí i poradenství pro rodiče a blízké. Denní stacionář je jedním z dalších, které se snaží předcházet hospitalizaci klienta, vyhnout se jeho dlouhodobé izolaci od prostředí, do kterého se ještě může navrátit a pomáhá řešit problémy, které vznikly díky droze. Nabízejí zde program formou skupinové psychoterapie a socioterapie v rozsahu tří měsíců, s denní docházkou. Dále také individuální psychoterapii a poradenství, rodinnou terapii, skupinu pro rodiče a partnery klientů, sociální práci a poradenství, poradenství mladým lidem s pocitem rizika, poradenství pro rodiče, partnery nebo přátele uživatelů, odborné konzultace a stáže pro odborníky a studenty. Hlavní podmínkou a předpokladem k léčbě je dobrovolnost a ochota klienta měnit sebe a svůj způsob života. Centrum pro osoby v konfliktu se zákonem je ambulantní centrum poskytující podporu, poradenství, asistenci a léčbu lidem ohroženým důsledky užívání nealkoholových drog a jejich sociálnímu okolí. Je určeno uživatelům drog ve všech fázích trestního řízení. Léčba v Centru pro osoby v konfliktu se zákonem může předcházet i doplňovat léčbu v jiném zařízení. Specializované ambulantní služby poskytují ambulantní léčbu a substituční léčbu a směřující ke zvládnutí specifických obtíží spojených s užíváním drog. Jde především o zvládnutí odvykacích stavů či stabilizaci užívání tak, aby se snížily zdravotní a sociální dopady. Dostat se sem můžete teprve po dovršení sedmnácti let. Za psychiatrické vyšetření se platí poplatek 30kč!
Dena
dokonce možné. Stačí, když na týden opustí normální svět a předstírá, že je jeden z nich... Posláním Doléčovacího centra je poskytovat klientům služby směřující k jejich sociální stabilizaci a nalezení vlastního místa a uplatnění ve společnosti. Na každého klienta se pohlíží jako na osobnost s vlastními nároky a potřebami, která je schopna převzít odpovědnost za svoji budoucnost. V Praze jsem navštívila doléčovací centrum SANANIM. Bydlela jsme totiž přímo naproti a zvědavost mi prostě nedala spát. Je to obyčejná budova, ani by vás nenapadlo, že slouží jako doléčovací zařízení. Ani uvnitř, kromě letáků s protidrogovými hesly, nenajdete moc připomínek. Najdete zde byty pro klienty, dílnu, společenskou místnost... a sympatickou ředitelku, která ráda odpoví na vaše dotazy. Pracovní a sociální agentura se zaměřuje na zlepšení životní situace bývalých uživatelů návykových látek prostřednictvím úspěšného uplatnění na trhu práce. Posledním schůdkem je Drogové informační centrum. Slouží laické i odborné veřejnosti jako jeden ze zdrojů kvalitních a objektivních informací z oblasti drogové problematiky. Ukončím povídání o drogách motem zařízení SANANIM: Nechceme lhostejně míjet ty, kteří ztratili víru v sebe, druhé, lidskou existenci. Ty, kteří na své cestě životem hledali útočiště u drogy a poznali i její odvrácenou tvář, která se objevuje s neúprosnou logikou - tvář utrpení, bolesti, samoty, nesvobody, smrti. Chceme podat pomocnou ruku všem, kteří na to čekají, kteří volají své SOS. A varovat ty, pro které je droga Symbolem magického neznáma romantické vzpoury, únikem z nepřátelské skutečnosti. (Zdroj: www.sananim.cz) Ivana Golagne
„Ahoj, jmenuji se Jarda a už pět let jedu v piku...“ Terapeutická komunita. Každý si představí kroužek židliček, zvláštní výrazy ve tváři sedících a jejich problémy, omílané dokkola. Alespoň takto to známe z amerických filmů. Chtěli byste to někdy zažít na vlastní kůži? Pro novináře je to
Strana A2
Číslo 5
Březen 2010
Strana A3
Kultura
Číslo 5
Strana B4
Březen 2010
U nás na gymplu Číslo 5
Paranormal Activity USA, 2007, 86 min Režie: Oren Peli Hrají: Katie Featherston, Micah Sloat Obsah: Mladý americký pár žije ve vlastním domě. V něm není ale něco v pořádku. Proto si Micah koupí kameru, aby mohl to ,,něco” natočit při činu. Přes den je vše v pořádku, ale v noci… Recenze: Po několika letech jsme mohli opět vidět v celku podařený domácí horror. Ale stejně jako u Blair with jsem byl lehce zklamán. Záhada Blair Witch lze popsat větou: ,,Film o třech mladých studentech, kteří chodí několik dní po lese, a nakonec jim spadne kamera na zem a umřou.“ Paranormal nám toho nabízí mnohem
víc- více napětí a lepší konec. Kolem těchto filmů se totiž hodně mluví, ale málo toho uvidíme. Když se podíváme na rok výroby, tak číslo 2007 není překlep. Snímek byl původně malým filmem, promítaným na malých festivalech a ve školách. Poté se dostal ke Stevenu Spielbergovi, návrh remaku byl zrušen a vypuklo šílenství, které z filmu za 15 000 dolarů udělalo trhák, který vydělal 100 milionů dolarů hrubého. Při sledování filmu budete sedět jako přibití. A to hlavně v nočních pasážích. To se totiž kamera nehýbe, vy sledujete každý pohyb a ani nedýcháte. Každou noc se stane něco paranormálního a intenzita strachu se stupňuje. Je více alternativ konce filmu- buď jak Katie svého přítele ubodá a zastřelí ji policie, nebo jak jej hodí na kameru a rozbije ji hlavou. To jsou asi hlavní důvody, proč byste měli film vidět. Jinak denní pasáže jsou
Číslo 5
Březen 2010
Strana B1
Rozhovor s 1.A8 většinou o úplně nudných dialozích bez nějaké pointy. Také je divné, že hlavní postav- Micah místo aby s Katie odjeli, z domu kde nejspíš umřou, tak radši přes den sedí na pohovce a hraje na kytaru. Takovové nesmysly určitě pokazí váš dojem ze snímku. Sečteno, podtrženo - film určitě zhlédněte, už jen protože takovýchto snímků není moc. Ale na rozdíl od plnohodnotných horrorů, ve kterých se bojíte většinou v určitých částech, budete napjati od prvních minut až do konce. Hodnocení: 65%
-mp-
Letem filmovým světem 2009 Rok 2009, který nám právě utekl před nosem, byl než je znáte ze Stmívání. Pozor, místy opravdu pro filmové fajnšmekry vcelku úrodnou půdou. nechutné! V půlce roku hudebním světem zahýbala smrt Pokud patříte k sadistům, zbožňujete krvavý hu- legendy Michaela Jacksona. Filmovým světem mor a fandíte originálnímu komolení, možná i později otřásl dokumentární film, natočený ještě pokud jste fanoušky Brada Pitta, přišli jste si na před smrtí kultovního zpěváka. This is it! své v typicky tarantinovském kousku Hanebný Všichni, co četli Stmívání nebo i ti, co se rádi díParchanti. Once upon a time in Nazi occupied vají na obnažená mužská těla bláznili, když na kiFrance... Už jenom slova, která vás lákají do dě- na zahájil nápor Nový Měsíc. Pokud smím rýpat, je, krásně ukazují, že půjde o pohádku. Se přece jenom bych asi toho herce trochu oholila, šťastným koncem... když hraje diamantového upíra... Pokračujeme ve stopách science fiction. Komu Kdo zbožňuje nového Harryho Pottera, není se nezalíbili kreveťáci, dokumentově pojatí, s můj člověk. Bylo to snad poprvé, co jsme usnula novinářskou kamerou, asi nikdy neviděl tu spous- v kině (,i když jenom na jednu bezvýznamnou tu sci-fi filmů podle podobného scénáře. District scénu)! Plus nějaké Hanny Montany, Muzikály 9 přinesl do filmového reality nový pohled na ze střední a podobné patálie, které mi opravdu nevěc. Zárukou kvality pro něj byla i produkce stojí za zmínku dotvářejí obraz toho, co přinesl slavným Petrem Jacksonem, režisérem triologie minulý rok do kin. o Jednom prstenu. Pixar u fanoušků zabodoval s rodinným Dostáváme se do finále. Pokud jsem zapomněla snímkem plným balónků a nesmyslů. Vzhůru do na ten váš oblíbený, omlouvám se. Celé mé vníoblak jenom potvrzuje na jaké úrovni už je mání je teď napjaté pouze na jedno jediné téma! dnešní animátorská technologie.Přišlo taky třetí pokračování Doby ledové s podtitulem Úsvit di- Na Avatara jsem se těšila snad víc jak na nosaurů. Vánoce! Z trochu jiného soudku animování se vykutálela Nemusíte se mnou souhlasit. Ano, podlehla jsem Koralína a svět za tajnými dveřmi. Něco pro mediálním trikům a všemu tomu humbuku okoty, co rádi Tima Burtona, i když jenom jako pro- lo. Když jsem ale viděla trailer na nový film Jaducenta. Nadchli mě také plastelínoví Mary a mese Camerona, nemohla jsem odolat a třepala Max. Příjemné plkání o problémech různých roz- se na co nejlepší volná místa v CineStaru. Boj to měrů s černobílou, místy kolorovanou scénou, byl vcelku těžký, napodruhé se mi ale doopravdy zvláštně pobaví a potěší. rezervace podařila! Našla jsem tři volná místa veNa své si přišly i komediální typy diváků. V létě dle sebe... a pak už jsem jenom závistivě posloudo kin s pořádkou kocovinou vplula Pařba ve chala chvalné recenze svých kámošů a koumala Vegas, někoho možná i lehce pod nosem za- rozpačitá hodnocení kámošek. Je to sci-fi, říkala šimrali netypičtí Piráti na vlnách Richarda Cur- jsem si, a snažila se přece jenom zachovat tise, tvůrce Lásky nebeské. chladnou nestrannost, aby mě moc neskolilo příKdo zná Almódovara, ten si nenechal ujít jeho padné zklamání. Přece jenom mi ale hlavou blounová Rozervaná objetí. Opět v typickém stylu dily myšlenky typu, co tak může vzniknout hispánského pojetí. Realita nad realitou, pod rea- spojením romantického Titanicu a neromanlitou, s realitou zemřela v tvém objetí. tických Vetřelců. Jo, vznikl AVATAR! Po Horor, horor? Jediný, co mě napadá, co stál za dvanácti letech příprav. devětadevadesát minut pomlouvání, je Stáhni Přiznávám se, při prvních pár minutách jsem zamě do pekla. No, ono občas není vtipné mít v čala být skeptická. Výpravnost a nudné prostředí kuchyni pověšené pánvičky, plácnou vás přes vesmírných center, kterému 3D moc nepřidalo, nos, ale celkový dojem svou hodnotu měl, i když mi dech nevyrazila, přece jenom jsem si předto říkám nerada. Z neamerického proudu ještě do- stavovala něco jiného. Navíc jsem odsoudila česdávám severský Ať vejde ten pravý. Upíři jinak, ký dabing se všemi jejich avatáry a pražským
Březen 2010
přízvukem. Co si o sobě vlastně myslí? Myslela jsem si, že se do děje nevžiju. (Navíc jsem závistivě visela na rtech šedesátileté Sigourney Weaver...) Pak to ale přišlo! PANDORA, nádherná krajina a zvířata, která vám skáčou do náruče, i když chtějí sežrat někoho jiného. Modří lidičkové o třech metrech, kteří se pohybují ladně jako kočka a milují tuto neodolatelnou světélkující krajinu. Možná to bylo tím, že jsem byla nevyspaná, ale už jenom to mi vymáčklo slzu z oka! Tohle není reálné! Nikdy to neuvidím na vlastní oči! Oni to chtějí zničit? Možná i vy budete lidi od této chvíle nenávidět a oceníte „Greenpeace“ poselství, které už zaznělo tolikrát a přitom vás zaujme. Film je plný sympatických symbolů a barev, které mi doopravdy nepřišly kýčovité. Je to barevná pohádka se svými typickými klišé, je to sci-fi, které je vymakané puntičkářsky do detailu, je to akční thriller a dobrodružný film pro celou rodinu u kterého oceníte i romantickou zápletku. Cameron je génius a všecko smíchal na jedničku. Víc nad tím raději hloubat nebudu. Přirovnání k filmu desetiletí je možná přehnané, na škaredé hračky modráčků ve stylu Star Wars šílenství se taky netěším, ale myslím, že nebude na škodu udělat si výlet do roku 2154 a nechat se vtáhnout do jeho dění. Alespoň já to ještě chci zažít! Ivanna Golagne
Strana B4
(tučně kurzíva) Jistě si všichni pamatujeme na naše začátky v úplně nové škole a mezi úplně novými spolužáky. Zvyknout si není vůbec jednoduché – ať už jde o učení nebo kamarády. Zajímalo nás, jak se s tím za půl roku vypořádali naši primánci. Katka D., Monika Š. a Martin K. nám prozradili jejich první dojmy z nové školy, zasvětili nás do problematiky vztahů ve třídě (pozor na rajčata!) a dozvěděli jsme se i na názory na našeho Gústava. To i mnohé jiné se dočtete v následujícím rozhovoru…
Mo.: Třeba dneska (28.1.) máme víc hodin.
10. A co ty fronty, štve vás to? Máte nějaký nápad, co by se s tím dalo udělat? 5. Jaké máte vztahy ve třídě? K.: Kluci by byli vždycky na konci řady! K.: Já teda problém nemám. Ma.: Nebo by se to mohlo udělat kluk – holka, A tak obecně? Jestli se vám zdá, že se tam třeba kluk – holka. někdo vyloženě nesnáší? Mo.: *ukazuje na Martina* On nenávidí celou 11. Čtete náš novinopis, co na něj říkáte? třídu, on se furt s někým pere, že jo? K.: Koupila jsem si ho dvakrát a není to špatné. Ma.: No ne, neperu! Mo.: Mně se to moc líbilo, aspoň si počtu. Je to Mo.: Vždyť tam běháš po třídě a házíte po sobě lepší než knížky. rajčata! Ma.: Já čtu hlavně tu část s komixem.
1. Jak se Vám líbí ve škole? 6. A co vaše třídní učitelka? K.: Není to špatné … Akorát by mohlo být víc K.: Není špatná. ředitelských volen. Mo.: Jde to, ale je dost přísná. Všichni: To je pravda! Ma.: Je celkem dobrá, až na to, že dává spoustu úkolů. 2. Jaký byl váš první dojem, když jste sem na začátku roku přišli a co se od té 7. Jak teď stíháte koníčky a zájmy? K.: Mně to vychází, akorát pořád někam lítám a doby změnilo? běhám, takže to stíhám tak tak. K.: Známky! Mo.: Známky, taky. Nejdřív jsem měla strach, Mo.: Teďka stíhám dobře, ale musela jsem jestli tady budu mít nějaké kamarády, ale teď je opustit tenis. Ma.: Já stíhám všechno úplně bez problémů. to v pohodě. Ma.: No, od prvního dne jsem zjistil, že se tady budu muset učit – ne jak na základce. 8. Báli jste se reakce rodičů na zhoršení známek? 3. Proč jste šli na gympl? K.: Trochu jo a trochu ne. Tak napůl. K.: Chtěli to hlavně rodiče a navíc by se naše Mo.: Naši s tím počítali. třída stejně rozdělila… Ma.: Já jsem úplně v pohodě. Já mám všechny Mo.: Abych se toho víc naučila. testy jasné. Ma.: Já jsem šel hlavně kvůli bráchovi. A taky protože na základce už se to nedalo vydržet, 9. Co říkáte na obědy? Jsou horší nebo byla tam samá bitka a tak. lepší oproti základce? K.: Tak některé jídla jsou lepší a některé horší. 4. Myslíte si, že máte oproti vyššímu Mo.: Mně tu chutná. gymplu nějaké nevýhody? Ma.: Jsou lepší než na základce, to určitě. K.: Předbíhají nás na obědě!
Číslo 5
Březen 2010
A na závěr můžeme udělat společnou fotku! Všichni: COŽE?! K.: My nejsme fotogeničtí. Ma.: No já už vůbec ne – já jsem od rajčat a od minerálky! Děkujeme za rozhovor
Lafi & Keisí Jistě si všichni pamatujeme na naše začátky v úplně nové škole a mezi úplně novými spolužáky. Zvyknout si není vůbec jednoduché – ať už jde o učení nebo kamarády. Zajímalo nás, jak se s tím za půl roku vypořádali naši primánci. Katka D., Monika Š. a Martin K. nám prozradili jejich první dojmy z nové školy, zasvětili nás do problematiky vztahů ve třídě (pozor na rajčata!) a dozvěděli jsme se i na názory na našeho Gústava. To i mnohé jiné se dočtete v následujícím rozhovoru…
Strana B1
U nás na gymplu Číslo 5
Březen 2010
Strana B2
4) Čtyři roky na této škole pro mě byly tak akorát a užila sem si je opravdu jak v dobrém, tak ve zlém. Spíše ale převažují věci kladné než záporné. 5) Těžko říct, abych se nedotkla ani jednoho. Samozřejmě, že všichni. 1) Jak se cítíš jako maturant/ka? 6) Tato škola mi dala spoustu nových kamarádů, 2) Máš jako maturant/ka nějaké výhody? zkušeností a rozšíření možností studovat dále na 3) Bude ti tato škola chybět? jiných školách. Určitě mi vyhovovala, protože 4) Jak sis užila 4/8 let na této škole? Libily se tí? jsem měla delší čas se rozhodnout, co dále. 5) Který z profesorů ti bude nejvíce chybět? 7) Určitě. Člověk dělá mnoho chyb, ale jak je 6) Co ti tato škola dala? Vyhovovala ti? známo, chybami se člověk učí. 7) Kdyby ses mohl/a vrátit v čase, změnil/a bys 8) Učit se pravidelně. A když se něco nevydaří, něco? tak se nevzdát a jít dál. 8) Co bys doporučil/a nynějším 9) Lhala bych, kdybych řekla, že ne. Bojím se troprvákům?(obecně) chu asi jako každý. 9) Bojíš se maturity? 10) Na výšku se určitě těším, poznám nové 10) Těšíš se na výšku? prostředí a lidi a určitě to bude něco nového a jiného, na co jsem zvědavá. Lucie Kolečková 4. A David Bambušek 8.A8 1) Cítím se good. 2) Určitě se nějaké ty výhody najdou. Na obědě 1)Cítím se už od prváku pořád stejně, jenom na si můžeme dovolit předběhnout mladší ročníky, obědě se cítím jako něco víc, a proto se nebojím je na nás nahlíženo jako na dospělé, a za ty roky jít si rovnou pro tác a předběhnout tak celou řadu. jsme si udělali dobré vztahy s učiteli. 2) Nevím o žádných výhodách, které bych přímo 3) Jo určitě, budu se sem vracet. díky statusu maturanta měl, spíš fakt, že se na 4) Jo, každý rok se něco dělo - Bažaňťák, škole se všemi znám už osm roků přináší jisté výChorvatsko, taneční a plno dalších akcí. Také hody, kdy si můžu dovolit něco víc (ne však ve jsem zažila slušné pozitivní chvíle, na které špatném slova smyslu) a vůbec třeba učitelé ke nikdy nezapomenu. mně mají více osobitý přístup než na začátku stu5) Určitě všichni. dia a je to velice příjemné a studium je pak ta6) Vyhovovala mi, nejen že mi dala středoškol- kové příjemnější. ské vzdělání, ale také super lidi. 3)Bude mi chybět strašně moc, strávil jsem zde 8 7) Ne let svého života, nikde jinde jsem tak dlouho v 8) Učit se, učit se a zase učit se, ale také si co nej- jednom kolektivu nebyl a asi ani nebudu. Mí nejvíc užívejte, dokud můžete. Udělejte si pozitivní lepší kamarádi a i má slečna jsou gympláci, většivztahy s učiteli, protože ne všichni jsou tak nou jsou už z gymnázia pryč, ale kamarády otřesní. zůstanou, jelikož jsem si s nimi toho spoustu pro9) Trochu určitě. žil. Na mé studium určitě nikdy nezapomenu a 10) Na výšku se těším, poznám nové lidi, jiný mile rád se budu na gympl vracet. styl studia. Bude to zajímavé. 4)Těžko říct, jak jsem si těch osm let užil. Je rozdíl, když porovnám dobu studia nebo zbylý volný Martina Bortlová 4. B čas. Učit se nikomu asi moc nechce a nikdo si to 1) Cítím se jako ostatní žáci, ale s tím pocitem, neužívá, ale já osobně jsem rád, že jsem se toho že už za chvíli odcházím. mohl tolik naučit a nejsem teď žádná tupá palice 2) Výhody? Předbíhání mladších ročníků na obě- a místy jsem si učení i užíval. A mimoškolní čas dech. jsem si užíval, jak nejvíc to šlo, tak šílené věci už 3) Samozřejmě mi budou chybět mí spolužáci a asi nikdy provádět nebudu. noví kamarádi, které jsem tu za ty roky poznala a 5)Vzhledem k tomu, že budu mít jistě hodně přísamozřejmě občas i to učení. ležitostí se s mnohými ještě setkat, ať už for-
Číslo 5
Březen 2010
Číslo 5
Strana B3
Ohlédnutí za turisťáky 2008/9
Jaké to je být maturantem? Pomalu se blíží našim čtvrťákům maturita, a tak jsme se coby redaktory zeptaly z každé maturitní třídy jednoho studenta, jak se vůbec cítí být na tomto místě.
Sport
Březen 2010
málně kvůli studiu, či neformálně při jiné příležitosti, tak mě stesk hned tak nepřepadne. Ale obecně mi budou chybět všichni, jak ti, které jsem neměl v oblibě, tak i ti oblíbení, každý měl své osobité kouzlo, které mi bude chybět. 6)Škola mi dala hlavně ohromné kvantum vědomostí a posunula mě na řekněme vyšší úroveň, než na které se pohybuje většinový zbytek populace. Ač se to nezdá, osm let gymnázia z vás opravdu udělá chytrého člověka, když nejste zrovna úplní ignoranti. Všichni budete ještě rádi, že jste nešli na učňák, ale máte gympl. Je fajn pocit, když pak při různých testech zjistíte, že vám 80 procent lidí nesahá ani po kotníky. A vyhovovala mi úplně, všeobecné studium s tím, že každý si najde časem směr, kterým se vydá a specializuje se v něm, třeba díky seminářům byl pro mě plně vyhovující a teď v posledních ročnících každý chápe, že se už soustředíte na to, co chcete v budoucnu dělat, a tak většinou prochází strategie „Tenhle předmět „tentočkuje“ mě, já „tentočkuju“ na něho“. 7)V čase se vrátit nejde, to vás ve fyzice neučili? Ale i kdyby, neměnil bych nic, život nikdy nebude idylka a jsem docela spokojený s tím, jak to všechno proběhlo. 8)Nechovejte se jako hovada, to co si někteří dovolují (spíš ti menší, ale i ti velcí si o sobě myslí víc, než je zavhodno) je opravdu už moc, ono se vám to ještě vrátí, ostatní si moc dobře pamatují, co všechno provádíte a až jednou budete něco potřebovat, hodí na vás každý tak akorát bobek za to, jak jste se chovali. Totiž, jaké si to uděláte, takové to máte, což platí i o studiu na naší škole. 9)Maturity se nijak zvlášť nebojím, je to jenom jedna větší zkouška, kterých mě v budoucnu čekají mraky. Jde jenom o to se cíleně a svědomitě připravit a myslím, že nebude problém ji zvládnout. 10)Na výšku se těším, jelikož budu studovat obor, který mě zajímá a nic jiného mě v tom nebude obtěžovat, zároveň jsem z ní ale trošku nervózní - noví lidé, nové prostředí, velkoměstský ruch, jiný systém výuky a hlavně nebudu dlouhou dobu doma, kde jsem velice rád a mám kolem sebe lidi, které mám rád. Takže z výšky mám takové smíšené pocity Ještěrka & Bára
Strana B2
Rozhovor poskytli princezna Konzuela Banahemok (Chorvatsko) a nejkrásnější boreček ze 4.A (vodák). Před 2 roky jsi byl/a na turistickém kurzu. Máš nějaké vzpomínky, světlé okamžiky či jasné chvilky, na které jsi nezapomněl/a a troufáš si říct, že ještě dlouho nezapomeneš? PKB: Mám, ale to se snad ani nehodí publikovat. Ale co by se hodilo publikovat, tak mi přišlo milé, že na konci kurzu o nás p. Solanský prohlásil, že jsme byli jeden z nejlepších nebo nejlepší kurz. Teda, možná si dělal prdel, nevím, ale každopádně to bylo fakt velice milé. NB: Bylo to super. Teplo, voda tak akorát a holky v bikinách - no nestačili jsme koukat. Voda nás unášela tak, že jsme se nemuseli moc dřít a tak jsme si nechávali energii na večer. Mno, doufám, že nechceš popisovat co se dělo večer... Není třeba :) Co říkáš na tehdejší osazenstvo? Jak bys charakterizoval/a typického „účastníka zájezdu“?
NB: Tak, vstávalo se kolem 7, dala se vařit voda a začalo se vtipkovat na adresu Chrbjáta s Honzou Janušem, protože ti měli takové příjemné chvilky ve stanu. Pak jsme se nalodili a vyjeli po proudu - a všímali si, kde by se dalo zastavit, takže jsme vymetli každý říční bufáč a hospodu. A večer po pořádné jízdě byla pořádná odměna – v podobě nealkoholického piva. Jací byli učitelé? Ve srovnání s normálními dny ve škole – stejně přísní, víc pohodoví? PKB: Jistěže pohodoví! Uvolnění! Parádní! Jak jinak. Každý přeci na takovém kurzu trochu "zdomácní" - neřeší vše tak moc, jak se řešívá ve škole. A taky my jsme už krapet dospělejší a víme (teda někteří), kde jsou meze a uvědomujeme si je, takže učitelé nám mohou více věřit... Tím se to celé "uvolňuje". NB: Učitelé? Ti tam byli? :) Byli suproví. Zvlášť profesor Knesl.
Vzpomínáš si, jak tehdy probíhalo rozřazování do kurzů? Byl někdo PKB: Tak jeden tam teda byl extrovní, všichni nespokojený s tím, kde a jak skončil? víme který, jinak myslím, že jsme až na výjimky spadali do zdravě živého průměru... Prostě parta PKB: Myslím, že ne. My jsme sice byli celkem jasní, protože ze třídy nás jelo akorát na jedno pohodářů.
družstvo, takže nebylo co řešit, takže pokud byl někdo nespokojený, tak to šlo mimo mě, ale myslím, že spokojení byli vesměs všichni. NB: Nespokojený jsem byl třeba já, protože jsem chtěl jet do Chorvatska, ale když jsem zjistil, že už je zabrané holkama z béčka, tak jsem se nahlásil na vodák. Stejně na vodáku bylo více lidí z naší třídy i z vedlejší 8.A8, se kterou máme bližší kontakty než s béčkařema. iv Rychlý přehled: PKB: Jídlo – pošušňáníčko Ubytování – luxusní-stany-velice-úzce-spjaty-spříodou Program – zvládnutelný Nálada – žádoucí Spolukurzovníci – gympláci (výstižné, pozn.red.) Turistický kurz – přežili NB: Jídlo – vlastní (=nechutné) Ubytování – s Macou Program – skvělý Nálada – výtečná Spolukurzovníci – vtipní Turistický kurz – ale houby, byl to vodák! iv
Vztekat se - či nevztekat?! Ohlédnutí se za českou hokejovou nadějí – remízou. Pokud jste měli to štěstí, že jste ráno nenávratně mizející v dáli… nechvátali v sedm do školy, stihli jste také další dvě třetiny, které přinesly podstatně pozitivnější Do Vancouveru odjel český hokejový tým zprávy. Dali jsme další dva góly a skóre 3:1 pro s vysokým sebevědomím a jednoznačným nás, jsme si udrželi až do finále. To ale nikdo úkolem. Už je na čase získat pro Českou nevěděl, proto jsme během první hodiny skrývali republiku další medaili. A když už, tak nejlépe sluchátko v uších s naladěným příslušným zlatou! Lačnost po cenném místě na výslunní rozhlasem a po závěrečném gongu zvolali do vrcholí a vzhledem k velké odmlce dvojnásob tak ticha „Jo!Vyhráli!“ a do konce hodiny jsme se na rychle. Mohou si hokejisté při takové míře logaritmy usmívali. očekávání a důvěry národa dovolit jej zklamat? Další v pořadí bylo Lotyšsko – povinná výhra, Ano, všichni do nich vkládáme své naděje, řeklo by se. Pravda, výsledek 5:2 rozhodně není přestože některým se nám to docela daří potlačit. ostudný, zato ta druhá třetina ano. Poprvé na OH Ale proč taky? Vždyť Olympiáda je jednou za se tady ukázalo, že rychlý vzestup nám nesvědčí a čtyři roky, tak si před televizí zařve (a zanadává) abychom zase trochu hnuli zadkem, je třeba nás každý. Jaký to je asi pocit pro hráče? Vědomí do něj nakopnout, což Lotyši dvěmi góly toho, že vás sleduje celý stát a nervuje se při dokonale splnili a ve 3. třetině jsme tedy byli každém vašem pohybu, žene vás kupředu. Určitě nuceni znovu hrát. naplňující a motivující. Taky neuvěřitelně S příchodem Rusů ovšem přituhlo. Jména jako stresující. Nejen svaly trpí při vrcholovém sportu, Malkin, Ovečkin nebo Kozlov taky dvakrát ale i psychika… neuklidňují, a ačkoliv první třetina vypadala Poprvé jsme se radovali. Vítězství nad našimi slibně, v druhé jako by nám ulétly včely. Z herní bratry pro nás znamenalo jakousi předzvěst apatie nás vyvedl až Ovečkin, který naprosto něčeho velkého, opakovatelného z Nagana. Je to přehlédl přijíždějícího Jágra a nezbylo mu než jen první zápas, neznamená to mnoho, tvrdili složit ho, vzít mu puk a založit akci, která nás mnozí. Ale pokud by se nevyvedl počátek, neměli pravděpodobně připravila o přímý postup. Po bychom na čem stavět a propadli bychom se do zápase se dlouho spekulovalo o tom, že tato ztracena, myslí si většina. Ať už byl váš názor prohra je pro nás vlastně plus a relativně snazšími jakýkoli, prožívali jste to různě, určitě jste si ráno soupeři jsme si výrazně polepšili. Podle mě, pustili ke snídani přímý přenos. Odcházeli jsme pokud jsme opravdu měli medailové ambice, to většinou s rozpačitými myšlenkami, způsobenými není zrovna nejlepší filozofie. Ale budiž, znova
Číslo 5
Březen 2010
tedy vzhůru na Lotyšsko! ...Tak a teď vážně, byla to bída. Úvod byl opět na jedničku; obrana brání, útočníci útočí, slunce svítí a ptáci zpívají. Nevím, jestli druhou třetinu nějak poznamenal odchod Jardy Jágra, ale i kdyby, není přece možné přestat hrát ve chvíli, kdy jeden z 22 hráčů hrát nemůže. Všimli jste si snad, že by po Edisonově smrti přestali vyrábět žárovky? No nic, bylo to sice infarktové prodloužení, ale i tak se dá vyhrát. Náš poslední zápas ale ukázal, že né vždy platí přímá úměrnost mezi kvalitou hry a dosaženým výsledkem. Herně to byl jeden z našich nejlepších zápasů na OH, ale přesto ani jedna z 31 z třel nerozvlnila finskou síť. Přesto jsem po tomto zápase měla mnohem lepší náladu než po poslední výhře s Lotyšskem. Hráli jsme dobře, ale nestačilo to. Možná, kdybychom Vokouna neodvolali tak brzy a nedostali druhý gól. Možná ne. Každopádně, navzdory tomu, že některé profesorky cítily z našeho výsledku nelíčené zadostiučinění, ačkoli tomu rozumí jako kráva videohrám, jsem byla spokojená. Vokoun podal téměř perfektní výkon a šance jsme měli. Jak by naši sportovci řekli – srdíčko tam bylo, chybělo jen to štěstíčko. A pokud jsme si domů něco odvezli, doufám, že to bylo přinejmenším poučení, že zápas trvá ne jen 40 (respektive 20 a 20), ale celých 60 minut, přičemž naplno bychom měli hrát raději ještě o 10 minut déle. beas a iv
Strana B3
Zábava
Číslo 5
Březen 2010 Něco pro zasmání…
Perličky ze žákovských knížek
Paní učitelka se ptá dětí: ,,Kdo mi řekne nějaké zvířátko na Š?“ Přihlásí se Pepíček a říká: ,,Šnek!“ Paní učitelka:,,Dobře, Pepíčku. A kdo mi řekne nějaké zvířátko na D?“ Opět se hlásí Pepíček: ,,Dva šneci!“ Paní učitelka jen mávne rukou a ptá se dál: ,,A kdo mi děti řekne nějaké zvířátko na Ž?“ Pepíček vykřikne:,,Že by to byl zase šnek?!“
Na mou otázku, "kde je Pepa", drze odpověděla, že "má rande s nivou " Nadzvedává lavici bez použití noh a rukou. Napovídá úmyslně nesprávně, aby popletl spolužáky. Nazývá učitelky živočichy se čtyřmi žaludky. Nedávejte Honzovi peníze do školy! Rozdává je dětem. Nechodí na dobrovolný kroužek matematiky. Nemůže přijít k tabuli, protože ho bolí nohy. Žádám o vyšetření. Nenosí věci do M a pravděpodobně upadl do zimního spánku. Nedělá vůbec nic! Neustále se baví a odmítá mi říct o čem. Ničí ovzduší ve třídě. Nosí do školy příliš krátké sukně, takže vzbuzuje u spolužáků větší pozornost než já svým výkladem. Prosím o prodloužení. O hodině pije, aby mohl chodit na záchod. Ohrožoval spolužáky nožem, který potřeboval až na třetí vyučovací hodinu. Olizuje temperové barvy a diví se, že pak zvrací. Po písemné práci snědl tahák. Po zvonění chodí na záchod, o přestávce nemá čas! Poznámka učitele: Váš syn nedává pozor a vyrušuje. Odpověď otce: Řezat! Řezat! Řezat! Poznámka učitele: Vaše dcera při hodině neustále brebentí a brebentí. Odpověď otce: Buďte rád, že neslyšíte její matku. Poznámka učitelky: Smrdí! Umývat! Odpověď otce: Učit! Nečuchat! Pravidelně chodí do školy nepravidelně. Při hudební výchově schválně mutuje, i když na to ještě nemá potřebný věk. Příliš mnoho energie, doporučuji odčerpat. Přišel na hodinu FYZIKY o 45 minut později. Saje mi krev. Prosím o její navrácení. Sebral třídní knihu, nechce ji vrátit a žádá výkupné. Schválně odpovídá zdlouhavě, aby mě co nejdéle zdržel. Směje se mi za zády do očí. Tváří se inteligentně, ale je úplně blbej. V divadle málo tleskal. V hodině vydává zvuky ze zvířecí říše. Váš syn při hodině hraje mariáš, hlásí dvacet, nemá krále, pak se hádá. Vaše dcera je chodící tahák. Ve třídě snědla výzdobu vánočního stromečku. Vědomosti vaší dcery se rovnají nule. Pro postup do vyššího ročníku je třeba, aby je minimálně zdvojnásobila.
Hodina dějepisu: "Co se stalo 7.4.1348?" - "Byla založena Univerzita Karlova." "A co se stalo v roce 1357?" - "Slavili deváté výročí založení!" Matka telefonuje učitelce: "Prosím vás, nedávejte dětem úlohy z matematiky, ve kterých láhev piva stojí korunu osmdesát. Manžel pak nemohl celou noc usnout!" Pan učitel jde s třídou na vlastivědnou procházku lesem, když tu uvidí ohryzaný stromek a ptá se Pepíčka Kalianků: "Můžeš mi říci, kdo tohle udělal?" - "Já nechci žalovat, ale určitě to byl někdo z Béčka!" Učitelka se ptá Pepíčka: "Co nám můžeš povědět o vlaštovkách?" "To jsou velice moudří ptáci - jak začne škola, odletí do teplých krajin." 1. Třídní učitel má pravdu. 2. Třídní učitel má vždy pravdu. 3. Třídní učitel nespí, třídní učitel sbírá energii 4. Třídní učitel nejí, třídní učitel se stravuje. 5. Třídní učitel nepije, třídní učitel zahání žízeň. 6. Třídní učitel se neopožďuje, třídní učitel byl zdržen. 7. Třídní učitel nenadává, třídní učitel projevuje nesouhlas. 8. Třídní učitel se nerozčiluje, třídní učitel má málo času. 9. Třídní učitel nezapomíná, třídní učitel má moc jiných starostí. 10. Třídní učitel nezaspal, třídní učitel byl pozdě vzbuzen. 11. Za třídním učitelem se chodí s vlastními nápady, odchází se s nápady třídního učitele. 12. Třídní učitel se neplete, byla mu sdělena špatná informace Před písemkou: "Doufám, že nikoho neuvidím opisovat." Z prostřední řady se ozve: "Taky doufáme." Studentky měly napsat esej, která by pojednávala o náboženství, sexu a tajemnu. Nejkratší práce měla jen jednu větu: "Bože, jsem těhotná, ale s kým?" "Pepíčku, řekni dvě zájmena!" "Kdo? Já?" "Výborně, Pepíčku." Co může být horšího než diktát? . . Dva diktáty.
Číslo 5
Strana C4
Březen 2010
Strana C4
Literární koutek Březen 2010
Číslo 5
Strana C1
Karel Čapek 9. 1. 1890 Malé Svatoňovice - 25. 12. 1938 Praha spisovatel, novinář (Lidové noviny, Národní listy), překladatel, dramatik studoval na FF Univerzity Karlovy, ale také v Berlíně či Paříži člen pražského Penklubu přítel T. G. Masaryka cestovatel (Holandsko, Anglie, Francie, Španělsko, severní státy, Itálie) jeho manželkou byla básnířka a spisovatelka Olga Scheipflugová byl navržen na Nobelovu cenu nesouhlasil s politikou nacistického Německa, za což byl pronásledován (je proti němu vedena nenávistná kampaň) autor fantastických utopických děl, v nichž poukazuje na nebezpečí zneužití vědy a techniky (Krakatit, RUR, Továrna na absolutno) autor děl poukazujících na hrozbu nacismu, fašismu a nebezpečí války (Matka, Bílá nemoc, Válka s mloky) autor řady zajímavých cestopisů (Anglické listy, Italské listy, Cesta na sever…) autor mnoha fejetonů, povídek, sloupků a drobných próz (Zahradníkův rok, Jak se co dělá, Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy…)
R.U.R. Literární žánr : sci-fi drama Karel Čapek si zde pohrává s myšlenkou Co by se stalo kdyby? ...kdyby člověk vynalezl umělého člověka? V knize se dovídáme o zdánlivě perspektivní společnosti Rossumovi univerzální roboti, která vyvinula stroje podobné lidem. Čapkovi roboti nejsou takoví, jak je máme v podvědomí dnes. Jde o biologické entity montované v továrně podobně jako automobily. Jejich množení tak kontrastuje s narozením a růstem lidí. Autor se však spíš než technickým objevem zabývá jeho důsledky. Měl vždy v živé paměti hrůzy I. světové války, ve které byla v tak hojné míře technika zneužita proti lidstvu. Roboti byli z prvu bytostmi bez duše. Neměli morálku a existovali bez požadavků. Vnikala řada společenství za práva robotů a mnoho agitátorů se snažilo zorganizovat jejich vzpouru. Naštěstí marně. Až jednoho dne nakonec Helena, které bylo robotů velmi líto, donutila Dr. Galla, aby jim duši nadělil. V té době už roboti zastávali práci v podnicích po celém světě,
nových lidí nebylo potřeba, a tak se nerodili. Když se mezi stávající roboty dostala skupinka nové generace, uvědomili si svou převahu a za cíl si stanovili lidstvo vyhladit. Pobili všechno lidstvo až na Alquista, který jako jediný nezlenivěl a pracoval jako roboti. Ten nakonec nachází dva roboty Primuse a Helenu, kteří se milují. Vysílá je do světa, aby založili nové, rozumnější lidstvo. V díle vystupují dva opačné charaktery. Ředitel R.U.R. Domin a Alquist, ředitel staveb společnosti. Domin chce člověka osvobodit od povinností, aby se mohl zabývat jen duchovnem a uměním. Svou myšlenku se snaží prosadit za každou cenu. Ke světu přistupuje útočně a dobyvatelsky. Naopak Alquist se bojí velkých projektů, které by rázem mohli změnit svět. Není tak iniciativní a často se v úzkostech vrací na lešení ke své púvodní ruční práci. Čapek se v díle věnuje hlavně důležité součásti našeho života, práci. Je to naše bytostná potřeba. Bez práce by lidé zakrněli, protože by nebyl důvod se o cokoli zajímat. Základní vizí použití robotů však bylo naopak odproštění lidí od
veškeré práce a zefektivnění výroby. Myslím si, že podobný vývoj u nás proběhl v průběhu 20. století. V jeho důsledku došlo ke zvýšení nezaměstnanosti, protože stroje zvládaly práci levněji než dělníci a modernizace podniků se stala trendem. Zavedení robotů do výroby je v podstatě radikálnější verze té samé situace. Nevedla ovšem jenom ke změně životního stylu, ale měla enormě větší rozsah a silně postihla sociální vyvoj lidstva. Jedním z dalších motivů díla je i víra Boha a jeho dar života. Podle některých postav jsou důmyslné vynálezy znakem rouhání a nulová natalita nebo povstání robotů je projevem Bohova hněvu. Z knihy nelze usoudit, kdo nese vinu za konec lidské civilizace. Nikdo není vinný a nikdo není bez viny. Všichni měli z robotů užitek a nikdo si neuvědomoval možné dopady. Myslím, že by se člověk neměl stát na různých vymoženostech závislý a neměl by bagatelizovat možné zneužití nebo negativní důsledky svých výtvorů. -externí redaktor-
Poznáte z následujících obrázkù díla Karla Èapka?
Číslo 5
Březen 2010
Strana C1
Literární koutek Březen 2010
Číslo 5
Strana C2
Volný čas Číslo 5
Strana C3
Valentýn
Loupežník Hra o loučení s mládím nebo Oslava mládí? Jednoduchý příběh mě donutil zamyslet se nad stále aktuálním tématem, nad kterým jsem vlastně ani nikdy přemýšlet nepřestala. Nad věcí, nad kterou jistě alespoň jednou přemýšlel každý z vás. Co se stane, až budu stará? Potřebuju k životu nějaké jistoty? Musím se tak pekelně snažit o hlouposti, které možná k ničemu nebudou? Vyprchá to mládí, které mi teď dodává ve vidění jasné barvy? Spousta otázek! A odpovědi? Musím vás zklamat, asi je tuším. Ano, vyprchá, ano, musím se snažit, ano, potřebuji,... a, no.. Ano, stará budu, všichni budeme. Říká se sice, že je lepší umilovat se k smrti, než v domově důchodců vzpomínat na pracovní úspěchy. S tím prvním souhlasím, ale také se říká Bez práce nejsou koláče... Pravda je někde uprostřed. A něco takového možná chtěl Čapek dílem říci. Pokud se tedy nehlásíte k extrémistům a neplánujete s
Březen 2010
pán, tolik toho dokázal, vše dělal pro svou rodinu... a najednou si přijde nějaký Loupežník a bude se s ním hádat a chtít mu odvést i druhou dceru? Souhlasím s Čapkem, když nenechává na závěr vyhrát ani jednoho. Většinu zápasu sice s předstihem vede Loupežník, v závěru ale dostáváme pěknou remízu. Profesorova strnulá životní pravda je narušena, Loupežníkův nezdolatelný optimismus zmizí se stěžejní postavou. Pravdě a problémům se člověk Ten hlupák Loupežník se mi dost líbil. Proč taky holt někdy nevyhne. ne? Odvážný, vtipný, při poranění hlavy ještě stíhá propít noc s místními Jaké z toho plyne poučení pro vás, co to myslíte se životem docela vá?ě? Neberte kapacitami, ráno se jde (bez kocoviny, samozřejmě) dvořit dámě svého srdce jej vážně nebo vám uteče jako našemu profesorovi! Neberte jej ale ani na lehkou váhu a používá při tom tak lyrické obraty, až by milovníci Shapespeara či Šrámka určitě jako Loupežník. Je taky docela možné, že byste mohli ztratit něco cenného... zaplesali. Získává sympatie nejenom moje, ale i většiny postav dramatu. Všem Ivanna Golagne připomíná ztracené mládí, to jakými chtěli být, to jakými mohli být. Je v něm určitá pravda. Na druhou stranu, profesor... Starý nadcházející třicítkou ukončit svůj život v třistakilometrové rychlosti společně s nějakým sympaťákem/nějakou sexy kočkou, staří budete zaručeně. A s dospělostí přichází zodpovědnost. Myslím, že se klidně můžete donekonečna chovat jako patnáctileté dítě a problémy řešit mávnutím pravačky a zívnutím. Pokud je ale tohle váš případ, mějte se na pozoru, jednou vás to dožene.
Láska zraje v každém věku, praví prastaré přísloví. A zraje zřejmě i v každém čase, protože i přesto, že teploty sahají hluboko do minusu, bio přepověd hlásí trojku, a teče nám z nosu jako o závod, slavíme svátek všech zamilovaných – sv. Valentýn. Ačkoliv nemá Valentýn v našich končinách dlouhou tradici a starší spoluobčané nad ním jen ohrnují nos, pro naši generaci se stává konkurentem dříve tolik oblíbeného 1.máje. Jeho velký význam si uvědomují také obchodníci, kteří už měsíc předem rozzáří výlohy svých krámků růžovými a červenými barvami, vystaví sto drůhů přáníček, parfémy s kořeněnými i ovocnými vůněmi, plyšáky všech velikostí, pugéty růží a lilií a nejrůznější nepraktické „věci“ ve tvaru srdíček! Historie tohoto slavného dne sahá mnohem dál, než by si mnozí z nás mohli myslet: do starověkého Říma.
Den sv. Valentýna je totiž pravděpodobně odvozen od svátku Luprecali. V předvečer tohoto dne byla před každý dům postavena „Urna lásky“, v níž byly lístečky se jmény mladých dívek. Následujícího rána si každý muž vylosoval z urny jeden lístek. Dívka, kterou si vybral, se měla stát po celý další rok jeho milenkou. Jako Den sv.Valentýna byl však svátek označen až podle Valentýna, římského kněze žijícího za vlády Claudia II. O jeho skutcích vypráví řada legend, jednotlivé příběhy se ale značně liší. Podle prvního měl být Valentýn obdarován schopností léčit nemocné poté, co propůjčil svůj vlastní šat samotnému Ježíši, který byl převlečen za žebráka. Podle jiných zdrojů dokázal díky své víře vrátit zrak slepému děvčeti. Jelikož ale tyto dvě verze nemají nic společného s láskou a zamilovaností, nejvěrohodnější a také nejromantičtější verzí asi zůstává tato: Claudius II., vládce Říma,
zakazoval svým vojákům, aby se ženili. Bál se totiž, že by poté nešli do války a zůstávali doma s rodinou. Jeho přikázání vzdoroval jen jediný kněz – Valentýn. Ten mladé milence i přes zákaz oddával a za to byl později zatčen a 14. února popraven. Ať už je tedy pravda jakákoliv, Den sv. Valentýna je dnes celosvětově oblíbeným a uznávaným svátkem a ani u nás si zamilovaní nezapomínají připomenout své city malými pozornostmi, romantickou večeří nebo jinak příjemně stráveným večerem ve dvou! A dokonce ani našemu gymplu se láska v žádném případě nevyhýbá. Důkazem je spousta šťastných párečků z řad našich spolužáků, pro které mám možná ohranou, ale užitečnou radu: Nezapomeňte, že láska se má dokazovat každý den, a ne jen čtrnáctého února! Martinkaaa
Městská knihovna Ve středu 9. 12. 2009 naše třída 1. A8 navštívila Městskou knihovnu v Rožnově pod Radhoštěm. Jednalo se o klasickou exkursi. Sraz jsme si určili přímo před knihovnou, kde již čekala slečna Hana, která nás po celou dobu provázela. Jako první jsme navštívili dětské oddělení, kde jsme se přivítali a zopakovali pár drobností, např. řazení autorů podle abecedy nebo rozdělení dle věkových kategorií. Dále nás čekala prohlídka haly, mluvilo se o starých knížkách, novinkách, sci-fi románech, ale i cédéčkách. V oddělení pro dospělé jsme se dověděli, že už nemusíme uklízet a řadit knížky, protože bychom je nemuseli vrátit na to správné místo. Proto jsou před dveřmi do oddělení dva vozíky na knížky, které knihovnice později zařadí. V horních patrech budovy jsme navštívili čítárnu, ve které nám slečna Hana dala možnost prolistovat si pouze některé druhy časopisů. A my jsme se dozvěděli, že časopis staršího vydání je možné si zapůjčit jenom na dva týdny. Nejnovější výtisky, které jsou označeny barevným štítkem, se nepůjčují. Ve studovně jsme si zopakovali přihlášení na jejich webové stránky - www.knir.cz , registrace, hledání různých knih v katalogu a spoustu dalších užitečných věcí. To vše jsme dělali i minulý rok. A nebylo to na škodu, nemyslíte?
Hurá na žraloka Zážitek se mi stal před třemi roky v zimě, kdy jsem místo lyžování a koulování na horách letěla se svým malým bráškou Michalem, otcem a jeho přítelkyní na Kubu. Byla jsem ráda, že místo mrznutí ve sněhu okusím nádech letního vzduchu a příjemnou svěžest moře. Ale nebyla by to dovolená, na které bych se já s malým bráškou do něčeho nezapletla a nezažila pořádné dobrodružství. A jak naše dobrodružství začalo? Byl krásný den a venku hřálo letní sluníčko.Vykoukla jsem z okna hotelu směrem k pláži, kde se povalovalo mnoho rodin s dětmi. Neváhala jsem a vzala svého malého brášku Michala k moři. Na lehátka jsme si odložili osušky a utíkali jsme hledat mušle a škeble, ale také prozkoumat vodní dno plné korálových útesů. Z nádherného tyrkysové moře šlo vidět až na dno a nikdy by mě nenapadlo, že se může něco stát, protože moře bylo tiché a klidné. Voda nebyla teplá ani studená, ale tak akorát na osvěžení, které nám velice prospělo, protože teplota vzduchu dosahovala 35°C. V naší blízkosti plavala parta Američanů, kteří si moře užívali naplno jako my. S bráškou jsme si troufli plavat dál od břehu, kde byla stáda malých barevných rybiček, které se nám ploutvemi
-Anet-
otíraly o nohy a plavaly kolem nás. Ničím nerušeni jsme plavali a nevnímali okolí kolem sebe. Náhle na nás volá jeden z party Američanů, že vidí žraloka, jak se honí za malou rybičkou v naší blízkosti, kde jsme se zrovna nacházeli. Na malou chvíli jsem si myslela, že vtipkuje, aby nás vystrašil a vyděsil. Hlavou mi problesklo, jak vypadá žralok a jak budu reagovat, až ho uvidím před sebou, protože z blízkosti jsem ještě žádného neviděla. Po těle mi naskočila husí kůže. A opravdu. Pár metrů přede mnou skáče rybička nad hladinou a utíká žralokovi. Žralok měl skoro půl metru. Asi to bylo jen mládě. S bráškou a s celou partou Američanů jsme rychle plavali k pláži a nemohli jsme uvěřit vlastním očím, že jsme viděli žraloka. Chvíli jsme lapali po dechu a byli jsme rádi, že jsme neskončili na talíři jako ta malá rybička. Vše skončilo happyendem a všichni jsme si oddechli, že to celé dobře dopadlo. Pak jsme se tomu všichni s chutí zasmáli a na pláži jsme si dali mojito. Uběhly už skoro tři roky, ale pro mě je to nezapomenutelná vzpomínka a zážitek na celý život. -ještěrka-
Řešení děl Karla Čapka Hovory s TGM, Zahradníkův rok, Povětroň, Továrna na absolutno, Ze života hmyzu, Válka s mloky, Dášeňka čili život štěněte, Matka, RUR, Loupežník
Číslo 5
Březen 2010
Strana C2
Číslo 5
Březen 2010
Strana C3
Společnost
Číslo 5
Březen 2010 Stužkovací večírek 4.A aneb Přišel jsem, viděl jsem, nechápu, odcházím
Tak tohle si určite pomyslel snad každý návštěvník “Písku”, který si onoho osudného dne, 15. 1. 2010, přišel pokecat s kamarády na pivko. Poté, co kolem něj přešla nevěsta s Ozzákem, chvíli po nich vodnice, Rosenberg, Šebestová a Mikuláš, si určitě zkoušel napočítat do desíti, zopakoval si jméno, adresu a pak se zamyslel nad obsahem alkokolu v jednom pivu. Ale on to blud vůbec nebyl, byla to krutě-milá realita. Třída 4. A zde totiž měla “stužkovák”. Toš akce jak má být, ne? Nejdříve se začali scházet studenti, kteří vše pečlivě připravovali na příchod profesorů, který byl v brzké době očekáván. Číšnice pořád polétávala kolem, my polétávali i mimo kolo, profesoři začali přilétávat též. Vše úspěšně začalo uvítacím proslovem vedeným ve dvou jazycích - nač troškařit, že jo. Poté jsme přistoupili k onomu samotnému hlavnímu aktu celého večera – stužkování. Třídní (paní Gajdová) si nás po jménech (pro větší zmatek abecedně – některým jedincům se tím pádem povedlo vypadnout) zvala a my se postupně dostavovali. Nejprve nám byla připnuta
Strana D4
Smajlík - stylizovaný obrázek smějící se lidské tváře, nejčastěji v podobě žlutého kruhu s dvěma tečkami představujícími oči a obloučkem představující ústa. Používají se především v SMS, e-mailech,osobních dopisech,chatu atd. :-) = smějeme se, utahujeme si, myslíme to ze srandy - nelze brát vážně :-))) = počet "úsměvů" je větší = mnohokrát zveličuje význam :-( = je to smutné, soucítím s tebou, je mi to líto, to jsem nechtěl :-((( = je to tragédie = mnohokrát zveličuje význam :-o = údiv, jak je to možné? :-°) = mám opar :-p = vyplazuji jazyk, provokuji :-/ = zkřivená ústa, fuj ;-) = mrkání :-x = čekám na polibek :-[] = moc mluvím! :-8 = mlčím, mám svázaná ústa :-D = podobné jako :-)) :-O = zděšení xD = dusivý řehot
Březen 2010
Číslo 5
Březen 2010
Život v číslech
stužka, poté jsme poklekli na koleno a byli za přesouváním se zbylých osob do City Clubu. příslibu “I promise” pasováni na regulérní maturanty. Jako bonus jsme navíc obdrželi No a jak to vše dopadlo a v kolik hodin se kdo přívěšek pro štěstí. Nakonec si “BOSS” naší dostal domů nechám na vaší fantazii… třídy prohodil s třídňáskou roli a pasoval i ji. Pak již všichni nenažraní dostáli svého – přišla večeře. LuKo Nadlábli jsme se a přešlo se k volně organizovanému programu. Nejprve přišla na řadu pantomima. Dva týmy – křížky a kolečka – sestaveny z profesorů a studentů prosti sobě zápasily v krvelačném souboji, kde nikdo neznal bratra. Po předvádění zvířat a profesí se dostavila třešnička na dortu – imitace učitelů. Milé bylo, když měli předvádět sami sebe. No, po této akcičce již přišly na řadu studené mísy, během jejichž pojídání byli učitelé zaúkolováni vyplnit trapně jednoduchý test, který, až na výjimky, trapně (ne)zvládli. Během celého večera měli studenti i učitelé na práci poznat a správně identifikovat na fotkách z dětství jejich právoplatné majitele. Zajímavá (částečně) tipovačka dopadla jak jinak než dobře a my mohli přejít k volmé zábavě, která, byla přerušována prvními odchody a následným
Používáte smajlíky?
Číslo 5
Společnost
Strana D4
Čísla, čísla, čísla! Srdce tluče, slina kape. Kolikpak asi? Žijete si svůj život. Pěkně a spořádaně. Občas někam jdete, občas vám vypadne vlas (některým i častěji), na tom přece není nic zvláštního, že? Zvláštní to ale začíná být, když se všechna tahle podřadná číslíčka sečtou a vyjdou z nich opravdová, vysoká čísla! Tipněte si, kolikrát za život například polknete nebo vám bouchne srdíčko. Nevíte? Váš životní účet čeká. Pokud se tedy dožijete průměrných sedmdesáti pěti let. 1 000 km vlasů Každý člověk má na hlavě v průměru sto tisíc vlasů. Tvrdí se, že zrzaví lidé jich mají o třicet tisíc tisíc méně, světlovlasí zase o třicet tisíc více, těžko říct. Za celý život naroste a vypadá obyčejnému člověkovi tisíc kilometrů vlasů! Docela pěkná vzdálenost. Jako od nás z domu až k Jardanu. Navíc, když jsou všechny vlasy pohromadě, jsou tak pevné, že by dohromady unesly i plně obsazený autobus. Taky teď vzpomínáte na vlasáče s autobusem z televizních rekordů? Dokázali byste to taky... 41 000 l moči Když před vámi stojí patnácti metrová cisterna, ani vás nenapadne, že tolik z vás za život vyjde odpadní moči. Je to polovina ody, kterou vypijeme. Čtyřicet jedna tisíc litrů! 38 000 l slin Za život člověk vyprodukuje třicet osm tisíc litrů slin. Naštěstí většina z nich putuje do žaludku. 3 000 000 000 srdečních úderů Ruku na srdce, tluče? Tluče! A zvládá to dobře, jste toho živým obrazem. To miliardové číslo s trojkou na začátku ukazuje, kolikrát si srdíčko bouchne. Srovnat jej s nejlepším automobilovým motorem, má asi třikrát větší výdrž. A to se neunaví ani na chvíli nezastaví! Pokud vás to zajímá, lidské srdce za život přepumpuje snad sto osmdesát milionů litrů krve. Moře, ve kterém byste asi neradi plavali. 700 000 000 mrknutí I když si to většinou ani neuvědomujeme, mrkneme každé dvě až tři vteřiny. Koumejte ženy, mrkají dvakrát častěji než muži... 55 m nehtů Nalakované, gelové, s francouzskou manikůrou. Nehtíky jsou chlouba slečen. Málokterá z nich však ví, že rostou rychlostí desetinu milimetru za den. Za život pak člověku naroste průměrně padesát pět metrů nehtů. Pro okusovače špatná
Číslo 5
zpráva! Pod nehty žije minimálně sto různých nebezpečných bakterií a virů. Mňam? (Škoda, že k nim patřím...) 22 000 l potu Pot není spojen jen s nepříjemnými pachy a tunami antiperspirantů. Má taky funkce ochlazující, antioxidační... Za den nám po kůži steče více než tři čtvrtě litru potu, za celý život dvaadvacet tisíc litrů slané vody. Pokud se vám to zdá pořád málo, dalších pět tisíc litrů vody vydechneme v podobě vodních par. 37 000 000 polknutí Zrovna polykám svůj čajík a myslím na to, že dnes polku dohromady tak tisíc tři stakrát. 315 000 000 l vzduchu Nádech, výdech! Na jeden nádech nabereme do plic jen půl litru vzduchu, z něj se navíc vstřebá jen malý zlomek kyslíku, asi pět procent. Kdybyste vzduchem, který za život nadechnete, nafukovali létající balony, bylo by jich sto padesát. Jenom tak navíc, při kýchnutí se vzduch v průdušnicích pohybuje rychlostí až 160 km/h. Pěšky 5x kolem zeměkoule Každý den se docela nachodíme. Zvlášť my, co jdeme denně do školy půl hodiny. V průměru za život ujdeme asi dvě stě tisíc kilometrů. To je pětkrát kolem země. 100 000 km cév Tolik tepen i nepatrných cév má v sobě každý člověk. Kdyby se narovnaly za sebe, dala by se jimi obmotat zeměkoule podél rovníku celkem dva a půlkrát. Stejnou vzdálenost procestuje krev na cestě lidským tělem. Ovšem každý den! 300 nových koster Lidský skelet se kompletně obmění za tři měsíce. Za život tak naše tělo postaví tři sta nových koster, takže žádný strach při zlomeninách. Zdálo se vám někdy, že jste se ráno dívali na svět z větší výšky? Ne? Od rána do večera se člověk zmenší o dva centimetry. Může za to sesedání obratlů páteře. Během noci, tedy spíš při spánku, se páteř zase roztáhne! 380 kilo kůže Každý měsíc se kůže obnovuje tak, že se sloupává její svrchní vrstva. Denně se odloupne šest až čtrnáct gramů, což je za život zhruba tři sta osmdesát kilo kůže. Pěkná biomasa :-) Kdybyste žili v průměrně velkém pokoji a neluxovali, brouzdali byste se v ní po kotníky. 100 tisíc kilowatt hodin energie Ham, mám hlad! Ano, pořádně se najíst je důležité. (I když zrovna nejím. Ale jenom proto, že čekám na zlaté prasátko!) Aby člověk přežil, mu-
Březen 2010
Strana D1 sí denně sníst potraviny s energetickým potenciálem dvou kilowatt hodiny. K životu musí lidské tělo stále produkovat sto padesát wattů, z toho sto wattů připadá jen na základní metabolické funkce. Má tedy spotřebu jako dvě středně výkonné žárovky. Za celý život spotřebuje asi sto tisíc kWh energie (0,1 MWh), tedy jen 0,005 procenta hodinového výkonu Temelína. Co je ještě v našem těle? Pro začátek vám prozradím, že tělo obsahuje uhlíku na výrobu devíti set tužek, tuku na sedm mýdel nebo fosforu pro výrobu dvou tisíc dvou set zápalek!!! Každý týden se v těle obmění polovina (b) krvinek (/b), každou vteřinu jich zemře na patnáct milionů. (b)Mozek(/b) je sestavený ze sto miliard buněk, za den vyšle víc elektrických impulzů než všechny telefony světa. Nervové signály se šíří rychlostí čtyři sta metrů za sekundu. Jedinou částí těla, která se neumí sama vyléčit, jsou... (b)zuby(/b). Každý člověk má průměrně čtyři sta padesát chloupků v obočí a tenké střevo o délce přes sedm metrů. Stěny tenkého střeva mají plochu dvacet metrů čtverečních... Jak plýtváme životem... A na závěr malá tabulka na základě údajů Michaela Fortina. Myslíte si, že využíváte svůj čas efektivněji? Na volný čas zbývá kolem 15%, ale z toho zas většina připadá na odpočinek a pasivní zábavu, což buď kompenzuje povahu práce a jednostrannosti civilizačních podmínek, nebo jsou jejich pouhým setrvačným prodloužením; sotva polovina z toho (asi tak 7 %) může představovat skutečně čas k dispozici člověku (asi 3,2% je podíl sebevzdělání, dále kulturní činnost, technická tvořivost, přemítání a besedování, cestování, společenská participace, aktivní zábava a sport apod.). A nakonec překvapení: statisticky jen něco přes čtyři minuty denně mluvíme s partnerem a sotva dvě minuty denně s vlastními dětmi. Děkuji za pozornost. Jdu pokecat s našima. Ivanna Golagne
Strana D1
Společnost Březen 2010
Číslo 5
Strana D2
Společnost Číslo 5
Deník maturanta prosinec No ty brďo, to už zas budou Vánoce? A Silvestr?? Ale vždyť jako by to bylo včera, když jsem s širokým úsměvem na rtech vítala rok 2009, ten sladký rok, kdy byla maturita ještě daleko a spojení „přihláška na vysokou školu“ mi nezpůsobovalo nic víc než jen mírné šimrání v oblastech okolo žaludku v představě nevyhnutelné pohromy. Jenomže roku 2009 dochází dech a na řadu přichází rok nový - plný změn, hrůz, stresu, nervových zhroucení…No alespoň bude nějaké vzrůšo! Prosinec byl prosycen tou krásnou vánoční atmosférou, i když ve škole byste to poznali jen těžko. Ale za ta léta už si člověk zvykne, a když není zbytí, snad každý si představu vánočního stromečku, vonícího cukroví a obrovských neměkkých dárků dokáže při nudných hodinách přivodit snadno jako mávnutím kouzelné hůlky. A co se dělo jinak? Začátkem měsíce proběhlo v místní knihovně vyhlašování soutěže o nejlepší fejeton, a jelikož měli vítězné fejetony předčítat přítomným fanouškům tři naši spolužáci, nemohli jsme si to spolu s kámoškou nechat ujít – a vůbec ne proto, abychom se jim mohly zasmát! Mimochodem nejlepší fejeton napsala naše maturantka Romča Křištofová. Z toho jde vidět, že ani v maturitním ročníku neztrácíme humor. Největší událostí prosince však nebyly vánoční turnaje ani souhrnné písemky, ale s přehledem tuto pomyslnou cenu vyhrály Stužkovací večírky, konkrétně ten od čtvrté bé. Nesl se v duchu pohádek, takže potkat čarodějnice, víly, čerty, vodníky či cokoliv
Číslo 5
tomu podobnému nebyl problém a to jste si ani nemuseli vypomáhat podpůrnými prostředky. Po nezbytném programu a ostužkování následovala i soutěž o nejlepší masku, kterou s přehledem vyhrála Mrs Čuchtová a jako cenu získala přítulného a hlavně absolutně živého králíčka, známého pod jménem Filomena. Následujících pár předvánočních dní bylo věnováno různým sportovním turnajům a hlavně předáváním dárků svým přátelům a spolužákům, což jsou dny, které mám ze školní docházky upřímně nejraději… A pak konečně nadešel čas Vánoc, ten kouzelný čas, kdy se všechno tak nějak zpomalí a dovolí nám to vychutnat tu krásnou atmosféru vonící po skořici…Ach…No a o Silvestru tady vážně nemá cenu psát, to si každý dokáže jistě představit v jeho vlastních, živých barvách! leden Lednovým tématem číslo jedna byla příprava na Školní ples, která je každým rokem velice náročná. Začali jsme nosit dary/nedary do tomboly, pilovali naše pěvecké umění při zpěvu studentské hymny, holky sháněly ty pravé šaty, kluci obleky, připravovaly se proslovy, uvítací řeči, tance, představování tříd…zkrátka byl to mazec! Nějakým podivným řízením osudu jsem navíc byla součástí velící šestice studentů (vždy dva z každé třídy), kteří se scházeli ve studovně s prof. Gajdovou – hlavní organizátorkou celé té šílenosti jménem školní ples, a tak jsem to měla, dá se říci, z první ruky. Ale na všech třech třídních profesorkách by-
Březen 2010
Březen 2010
Strana D3
Krysí závod aneb Změna je život la vidět obrovská snaha zvládnout tuto událost roku se ctí a za to jim patří velký dík. Organizovat něco takového asi není zrovna procházka růžovou zahradou. V maturitních třídách se však s blížícím se 29. lednem stupňovalo napětí a nebylo ničím nezvyklým vidět chumel čtvrťáků někde na chodbě v horlivé diskuzi. Je totiž tradicí, že se každý maturitní třída musí na plese jakýmsi způsobem prezentovat a vymyslet něco originálního, zábavného a originálního, natož dohodnout se na tom s celou třídou je práce pro vraha! Po zkušenostech, které jsme nasbírali organizováním třeťáku, bažanťáku a stužkováku, jsme nenechali nic náhodě a točit maturitní video už jsme začali raději s dvoutýdenním předstihem. A že jsme udělali dobře, o tom není pochyb – sestříhat hodiny natočeného materiálu a vybrat tu správnou hudbu zabralo několik stresujících dní, ale musím říct, že výsledek stál za to! Ano, možná jsem neobjektivní, ale naše video bylo zkrátka boží! Moment, musím se na něj podívat…Jo, stále stejně boží. Jsem na nás opravdu pyšná… A co jinak v lednu? Momentíček…Vlastně bylo vysvědčení, co? Ale no tak, o tom přece nemá cenu psát, stejně na něj všichni zapomněli v momentě, kdy je ukázali rodičům, babičkách, dědečkům případně širšímu příbuzenstvu a dostali sladkou odměnu. K tomu vysvědčení přece je, ne? Romča
Strana D2
Angličané mají skvělý výraz rat race (krysí závod). Tohle se požívá pro pracovní koloběh od devíti do pěti plný honby za penězi a kariérou. Myslím si, že by nebylo od věci zavést podobný výraz i pro život studentů. Brzo vstát do školy, pobýt tam šest hodin, vrátit se domů, dělat úkoly, učit se, jít spát a zase znova. Není to sice tak hrozné, ale stejně toho mám někdy opravdu dost. Stereotyp je prostě ubíjejíci.
způsobem, jak se uchránit od nudy, je ZMĚNA.
Každý z vás si pamatuje, kdy poprvé překročil práh a vešel do dveří střední školy s nervozitou a očekáváním, co se bude dít, ale také nadějemi, které nám škola přinese do života. Musím se přiznat, že trošičku jsem nervozní byla, a určitě bych lhala, kdyby tomu tak nebylo. Je pravda, že škola není nejluxusnějším gymnáziem, ale kdoví, třeba se to za pár let změní, co my tady nebudem. Vstup do školy působí dojmem pochmurným, až neútulným. První den jsem se zhrozila, protože jsem si představovala školu v úplně jiném světle. Já vím, že školy nemají dostatek financí, na výborné vybavení, ale přece jenom vstup by měl působit příjemným a na první pohled útulným dojmem, kde by se každý cítil dobře. Víte, jak bych si představovala vstup do školy já? Měl by zazářit letními barvami, které by místnosti dodaly teplý a útulný vzhled, ale také jasnější průsvit do celého vstupu. V tuhle chvíli mi přijde pochmurný až stresující. Někdy se ani studentům nedivím, že do školy neradi chodí, protože jim připomíná sklep, ve kterém je nedostatek světla, svěžesti a krásy. Když teď přemýšlím, jakou další negativní věc bych jmenovala, tak určitě schody. Ne každý má tak dobrou fyzičku, aby se během přestávky dostal až do čtvrtého patra. I pro mě je někdy dost unavující vyšplhat až do posledního podlaží, které vede téměř „do nebes“, a přitom si cestou ani nikde neodpočinout. Co teprve rodiče, kteří svoje zdraví nemají na nejlepší úrovni, musí vylézt několik schodů, popadnout dech, a pak ještě u učitele zjistí, že jejich potomek propadá z daného předmětu. To bych se určitě bála, jestli to s rodičem nesekne. Proto bych navrhovala, aby v každém patře bylo nějaké příjemné posezení, kde by si člověk mohl sednout a odpočinout si. Určitě by to pro rodiče i studenty bylo příjemné a méně vyčerpávající. A jak vůbec můj první den vypadal? Pamatuji se, že jsme se seznamovali celé dopoledne, které
jsme strávili ve škole, ale také jsme si školu pořádně prohlédli v tom pravém světle. Seznámili jsme se s naším třídním učitelem a celkově s řádem celé školy. Po prvním dnu nastaly tři dny adaptačního kurzu, který jsme si všichni užili. A to nejen my, ale i učitelé, kteří to s námi vydrželi a poznali, že nejsme taková neviňátka, jak se na první pohled zdálo. Řekla bych, že lepší spolužáky bych si ani nemohla přát. Nechci je moc vychválit, protože každý má své klady a zápory, ale myslím si, že se jako kolektiv doplňujeme. Jako celá třída se dokážeme podpořit a držet při sobě. Každý umí něco a každý je v něčem výjimečný a úspěšný, a v tom je originální a svůj. Ve třídě je nás 13 kluků a 10 holek a vůbec mi nevadí, že to mu tak je, právě naopak. Nejen se třídou, ale i s ostatními studenty z jiných tříd jsme se poseznamovali, díky odpoledním aktivitám, ale také díky přestávkám strávených u fotbálku. Ten je, podle mého názoru, nepostradatelným pomocníkem pro všechny studenty. Bylo docela těžké změnit prostředí ze základky na střední, ale vůbec zvyknout si na tempo, které má škola stanoveno do vysoké míry. Učitelé toho po nás chtěli až příliš, o proti základce, kde jsme se po přijetí na střední školu ulejvali a přišli na školu s prázdným mozkem. Co od gymnázia můžeme očekávat? Určitě hromadu a hromadu a ještě větší hromadu učení. Doufám, že ta námaha něco se naučit se mi v budoucnu bude hodit a v životě snad pochopím, že to úsilí, stálo za to. Jak se říká: ,, Těžko na cvičišti, lehko na bojišti“. Ještě teď si vzpomínám, že po prvním týdnu, co jsem začala chodit na střední, jsem cestou do školy zabočila úplně do jiné školy. A víte jaká škola to byla? Moje základní! Ale nebýt mého malého brášky, určitě bych bloudila a hledala třídu, do které vůbec nechodím.
Jedna z nejlepších relaxací je cestování. Kromě spousty zážitků, které si z cest přivezete, se naučíte strašně důležitou věc, rozhodovat se. Myslím, že to by mělo být jedním z hlavních předmětů ve škole. Mělo by se to učit minimálně jednu hodinu denně, protože to je jedna z nejdůležitějších věcí, důležitější než matematika nebo zeměpis. Ve čtrnácti či patnácti se rozhodujeme, na jakou Ze začátku nás studentský život strašně baví, ale střední školu se vydáme a čemu věnujeme velkou časem se pro nás ten každodenní kolotoč školy, část času a energie po dobu příštích čtyř let. učení a zábavy začne stávat nudným a obyčejným. Na druhou stranu je to všechno lepší než Mně osobně nějaký kurs rozhodování se hrozně jít na úřad práce. chybí. Každý den, když příjdu ze školy, tak se musím rozhodnout, jestli se perfektně naučím na V takovýchto chvílích NEDOPORUČUJI chodit zítřejší písemku, nebo jestli půjdu s kamarády s lanem na půdu a nebo k nejblížšímu stromu, ale ven. To jsou asi dva nejčastější přístupy k trávení snažit se udělat změnu. Nedávno jsem zjistila volného času. Jenomže pravda je taková, že jednu zajímavou věc, strašně mě baví změny. Ne- nikdy nemůžeme stihnout udělat všechno, co hledejte v tom nic divného, spíše naopak to DO- bychom chtěli. Dělejte jenom to, co opravdu děPORUČUJI. A abych to shrnula, nejlepším lat chcete a baví vás to, jinak to nemá cenu.
Někteří lidé prostě vědí, jak si užívat života. Dělají něco, co je doopravdy baví a nemusí při tom myslet na zítřek. Horší je, když ráno slyší ten nenáviděný zvuk budíku a musí vstávat, přestože venku je někdy ještě tma a k tomu se ještě občas dostaví vědomí, že o matematických funkcích nevědí vůbec nic a že v písemce naprosto pohoří. -ještěrka
Škola základ života
Číslo 5
Březen 2010
Každý učitel na téhle škole má něco do sebe. Někteří jsou únavní až nudní, kdy nedělá problém studentům v hodině dospat včerejší žhavou noc, za to jiní se snaží o tolik moc zaujmout žáka učivem, že by bez problému dokázali skočit z okna a předvést jim názorně látku, kterou právě probírají. Málem bych zapomněla na typy učitelů, které mám ze všech nejraději, protože dokážou být vtipní a zábavní a vžít se do role studenta. Je pravda, že první vysvědčení od střední školy se blíží a já jen můžu očekávat jestli vůbec do dalšího pololetí projdu, nebo si to budu muset vyžehlit u některého z učitelů. Naštěstí vím, že strach mít nemusím a myslím si, že ani vy ne. Beru to zpět. Teda pokud nemáte rodiče, kteří stojí o vynikající výsledky vašeho vzdělání. Ale na všechno se dá dívat pozitivně a s nadhledem. Jak říká moje mamka: ,,Všechno jde, když se chce“. A dokonce k tomu existuje i jedno zajímavé a hlavně pravdivé motto: „Nobody can go back and start a new beginning but anyone can start today and make a new ending...“ Třeba gympl není ta nejkrásnější a nejlepší škola na světě, ale je to střední škola, ve které mám přátele, a to si myslím, že je to nejcennější v životě. -ještěrka-
Strana D3
