Redakce Červen 2009
Číslo 2
Gústavův web
Strana A4
Songy našich srdcí
Jak jste si již nejspíš stihli Léto je za dveřmi, plavky samy od sebe skáčou ze skříní a my všichni, dokonce i my z redakce se natěšeně třeseme, až všimnout, Gusta má svůj web! se budeme v letních měsících vlnit podle rytmů svého srdce. Rozhodli jsme se tedy, že vám odhalíme kousek našeho já. Původní web byl docela še(Přece jen byste měli alespoň tušit, čí kecy to čtete.) Sami teď můžete posoudit, co se o prázdninách v našich zábavných divý a nezáživný, a hlavně životech bude dít. Podlehneme drumovému dunění? Zapogujeme za zvuku elektrické kytary a neúměrného řevu? Rozjsem do něj mohl přidávat tančíme pódium plného disco klubu? Či se snad budeme ploužit uprostřed parketu a snít o zapadajícím slunci? nové věci jen já. Takže jste se Domyslete si sami. tam prakticky žádné informaIvanna Golagne ce nedozvěděli. Starý web buMartin Klein Ivanna Golagne Nika Reiler de brzy nahrazen novým, Metallica - Unforgiven Blondie - One way or another Muse - Stockholm syndrom barevnějším a interaktivnějším AC/DC - Highway To Hell Guano Apes - Lords of the boards Bob Dylan - I want you založeném na redakčním systéAerosmith - Angel Horkýže Slíže - Malá Žužu Slipknot - Vermillion mu etomite. Ke každému témaDeep Purple - Smoke On The Water Chikinki - Assassinator 13 Noisettes - Don´t give up tu bude možnost přidávat Lustra - Scotty Doesn't Know Nazareth - Mexico Metallica - Low man´s lyrics komentář, bude zde více anket Lynkyn Skynrd - Sweet Home Alabama Nirvana - Where did you sleep last night The Distillers - The Hunger a vůbec možností pro čtenáře Guns'n'Roses - November Rain System of a Down - Chop Suey! Mr. Big - To be with you pro sdělení svého názoru reJoan Jett - I love Rock'n'Roll Rammstein - Te quiero puta The Cranberries - Zombie dakci. Samozřejmě bude jako Nazareth - Love Hurts Sunshine - Victim is another name for lover The White stripes - Jolene v minulém čísle probíhat také Led Zeppelin - Stairway To Heaven Vypsaná Fixa - Mažoretka Vypsaná fixa - Samurajské meče soutěž o nejlepší článek čísla. Známkování bude ale probíhat Dena Romča jiným způsobem (ověři- beas Metallica - Unforgiven Lynyrd Skynyrd - Red White and Blue Alanis Morissette – Ironic telnějším a objektivnějším 123 min - Tilagetcha Argema – Jarošovský pivovar průměrná známka + počet hla- Led Zeppelin - Stairway to Heaven Ska-P - Crimen sollicitationis Led Zeppelin - Stairway to Heaven Beatles – Hey Jude sů). The Who - My generation Yuri Buenaventura - Eau a la Bouche Dido – Here with me Budeme vás zde průběžně AC/DC - Thunderstruck Brigitte Bardot - Tu veux ou tu veux pas East, Wind&Fire – Semptember 99‘ informovat o práci redakce, Eric Clapton Tears in Heaven Flamengo Kuře v hodinkách Elán – Zanedbaný sex o chystaných novinkách v příšFoo Fighters – Learn to fly tích číslech a jiných věcech, Celtic Women - You Raise Me Up No Smoking Orchestra - Black Cat White Cat Nirvana - Lithium všemožní - Pomáda Kate Perry – Waking up in Vegas které by vás mohly zajímat. Stracené ráj Nečoché Čechomor, Redl, Hradišťan atd... Manu Chao – Me gustas tu Samozřejmě zde budou ke staSex Pistols Anarchy in UK Nick Cave + PJ Harvey Henry Lee Scorpions – Still loving you žení starší čísla Gústava a také články, na které se nedostalo Martinkaaa Martin Kováček místo v tisku. Blink 182 –I miss you Enya Only time Martin Klein Smashing pumpkins – Once in a while Emil Kusturica - Bulgarian dance Sunshine – Top! Top! the Radio! Kryštof - Cosmoshop Dolly Parton – Joline Fanfare Ciocarlia Klaus Badelt – He’s a pirate Prokop Oberthor - Andante religiozo Apocalyptica ft. HIM ft. Lauri – Bittersweet John Williams - Cantina band Nirvana – Lithium Jiří Tesařík - Jany (polka) Within temptation – Memories W. A. Mozart - KV361; Nr. 10 B-major, Adagio Metallica – Whiskey in the jar Gioachino Rossini - Introduction, theme and variaitons in B flat for clarinet Rammstein – Stirb nicht vor mir Tight Fit - The lions sleeps tonigt
Nejraději mám ženy, když líbají, neboť tehdy (TAJENKA).
Vodorovně: A – Sušenka; kloudně. B – Oddělovat lámáním. C – SPZ Karviné; hlasitě našlapovati. D – Otázka při sázce; kulatý sýr (zastarale). E – Nesetrvávat; římské číslo 11. F – Rusky „taška“. G – Pohádková země; pohyblivá spojení kostí. H – Cívka s přízí; slovensky „tyto“. I – Pendrek (zbraň); inic. divadelníka Tháma. J – Připájet na povrch. K– Útok; subtropické oranžové ovoce.
Svisle: 1 – Zámotek housenky; divadelní závěs. 2 – Knižnice; klovat. 3 – Iniciály režiséra Lamače; naše politická strana; ruské město. 4 – Ovocná zahrada; domácky Lukáš. 5 – TAJENKA. 6 – Malé kopyto; kulovitá bakterie. 7 – Kočovník; zámezí ve sportu; zkratka voltampéru. 8 – Kaučukové mléko; nocleh horolezce. 9 – Etikové; sněžný muž. Nápověda: KAKI; OZ; SUMKA Martin Klein
Červen 2009
Crrr. A zvonek, co ohlušuje, už zase ohlašuje, že je konec mé dočasně nenačasované radosti z blbostí. Začíná hodina, (m)učení začíná. Jako by mě to zajímalo. Jako by kapacita mého mozku kdy měla přesáhnout zdi ústavu. Ani moje výška na to nestačí. A škola-výška nebude jinačí! Proč mě to vytáčí? Aha. Venku je to trochu jiné. Občas na mě i koukaj jako na blbečka, co moc ví, o moc se zajímá. Přitom nevím nic, to vím. Tečka! Kuš! A zpátky, hloupý mozku líné holky. Teď je kruci matika. Kresli krychličky, když víš, že ABCDEFGH se léty nezmění... ale až zazvoní a ty zavřeš sešit, rychle na ně zapomeneš a své utahané nohy poženeš ke kávamatu, aby ti vrazil černou, vřelou facku do tváře, abys už nemyslela na polštáře. Hele, a ten fotbálek, ten kvůli tobě, ty nemehlo, projeli na plné čáře! Až moc rychle se střídají obrazy. Skoro jako by ani nepatřily do života, ale jen do dílu stupidního seriálu o amerických teenagerech. Hodiny a znalosti tam důležité nejsou, ale proč se Sam rozešel s tou kočkou Melissou? Svačinku prostát ve frontě u Baslů, anebo za Hruškou pozorovat pár kouřících bláznů... a zas se k realitě vrátit. Tvářit se zarytě, aby tě nechtěli ochudit o tvůj názor, už tak dost nekompromisní. Ale... vždyť... je to zajímá! Smůla, stejně nejsi na planetě jediná. Vlastně štěstí.
Na webu gustav.roznowood.com bylo mimo jiné k dispozici i hodnocení článků. Po kliknutí na článek jste jej mohli oznámkovat (za jedničku získal článek 4 body, za dvojku už 3 body, za 3 trojku 2 body, za čtevrku bod a za pětku nic) Hlasování bylo ukončeno 25. května a výsledky sečteny. Jednoznačným vítě-
Papíry dodal JSKB | Mediálním partnerem je TKA | Poděkování patří školní nadaci
Číslo 2
Den ve škole
Vyhodnocení nejlepšího květnového článku.
Strana A4
Číslo 2
Strana A1
Červen 2009
Číslo 2
Proč se taky lámat nad relativní teorií, kde by mohl být zdroj, když můžou jiní. Ztráta času... A ty jiné to baví. Pak chvilka rozptýlení, hýření v neznámém jazyce. Snaha se vyžblebtnout dopadá velice... jak to říct? Komicky? Ironicky? A zas do hlavy nasoukat trochu vzorečků, které jsou i v tom z nejmenších z tvorečků. Už jsem říkala, že se to strašně rychle láme? Á, co to tu máme? Historie, kterou nikdy nepochopíte! Všichni, ach, všichni (zamáčkni slzu)... Mrtví jsou! Už tu nikdy nebudou! Když konečně na něco si zvykám, už zvoní. Když zvonění vyžaduju, tak se to zkoní a v žaludku kručení za učitelova mručení. Nikdo to neocení. A ty už ani kolik je od osmnácti do dvacetipěti nevíš (za tolik zvoní! Jo, je to sedm... dlóuhatánských minut). Veliká řada na oběd, pokud teda nemáš na práci něco důležitějšího, abys dřív jed. Střídání jídel bývá zvláštně zvláštní. Jednou 1-dobré 2-fajné a další den 1-fuj a 2blé. Je to na nože... A pak, bože, ochraňuj od odpoledního vyučování! Chci domů a hned. Dát si na hořkost med, na nervy jed a na bolavou hlavu led. Stejně vám teď prozradím, že se pak s úsměvem posadím :-) Alespoň to prozatím dává životu sílu a důvody si stěžovat... A alespoň prázdninami se utěšovat! Ivanna Golagne
Proč nám zdražili Gústava
Pokud si myslíte, že nám díky velké prodejnosti a zájmu stouplo už tak dosti sebevědomé ego, nemýlíte se. Jestliže se ale do vaší hlavy derou pochybnosti, že právě tohle je důvod zdražení Gustava, mýlíte se na plné čáře. Bojovali jsme, ale dobojovali, a původní cena 5 kč už je jen sladkou vzpomínkou. Ne, opravdu to není žádný manipulátorský obchodní tah. Náklady na jedno číslo Gustava byly
zem se stal Fotoromán Marti Hanušové (získal 283 bodů). Stříbrnou medaili získává úvodník Napadlo vás někdy od Ivanny Golagne (169 bodů). Na pomyslný bronz
více jak dvojnásobné než milá cena 5kč. Zbytek měl původně doplácet školní fond v zájmu vaší informovanosti a lásce ke gymplu. Bohužel, naše plány byly zmařeny, protože je poptávka příliš velká. To je celý problém. Ještě jednou se omlouváme (s přáním, abyste uměli s penězi zacházet stejně prakticky jako naše paní ředitelka). Konec hlášení, pac a pusu a tak dále… Nika Reiler
dosáhl Rozhovor s maturanty od Radky Machálkové a Heleny Ondřejové (103 bodů). O čtvrté místo se dělí dva články, ze kterých se dozvíte i nějaké infor-
mace (pozn. red: ano jsem velmi nestranný) a to QR kódy ode mě (57 bodů) a Fenomén jménem Facebook od Marti Hanušové (50 bodů). Martin Klein
Červen 2009
V tomto čísle Gústava U nás na gymplu Rozloučení s maturanty A2 Maturovat jako divák B1 Návod na přežití posl. zvonění B1 Maturita (úsměvy) B1 Poslední zvonění B1 G. a svět nezkažených B2 Systém Bakaláři B2 Perth "The city of light" C1 Degustator Zahrádky C2 Kultura Jananas a Xindl X D1 Wollongong D1 Co se děje skryto D1 Folklór D2 Vtipný Dracula D2 Itálie - Flórencie, Vatikán, Řím D2 Fotostory Nečekané odhalení E# Literární koutek Nesnesitelná lehkost bytí D3 Zábava Letní festivaly D4 Když nebudu vědět coby D4 Společnost Peer C3 Utrpení mladé Slovenky C3 Sport Naše volejbalistky C4 Osoba měsíce Jarda Čížek C4 Gústav Hledání domova B3 Kultura Kulturní program na červen B3 Studentská práce B3 Jeden den ve škole B3 Vlastní tvorba Bude líp B4 La petite mort B4 Úsměv B4 Ohrožená morálka B4 Povídka B4 Gútech Softwarové zázemí Gústava A3 Fullereny A3
Strana A1
U nás na gymplu Číslo 2
Červen 2009
Strana A2
Gútech
Softwarové zázemí Gústava
Byl jsem pověřen úkolem, který se zdál být na první pohled vemi jednoduchý. Vytvořit vzhled Gústava, provést jeho sazbu, nachystat vše na tisk a vytisknout. Bylo to o něco složitější, než jsem očekával. V tomto článku se s Vámi podělím o své poznatky. Prvním problémem bylo vybrat software, který bude zdarma. Témeř všechen kvalitní software je dost drahý, ale někdy se objeví srovnatelná (v některých ohledech i lepší) alternativa z řad free softwaru. Téměř nesplnitelný požadavek byla multiplatformnost. Doma používám již dva Ubuntu linux, se kterým jsem spokojen a Windows prostě doma již na žádném počítači nemám. Tím jsme vyřadili naprostou většinu známých nástrojů pro sazbu a také grafických editorů. Microsoft Publisher, docela dobrý software, není ani zadarmo, natož tak aby pracoval na Linuxu. CorelDraw sice není koncipován jako nástroj pro sazbu, ale lze i takto s úspěchem použít. Bohužel opět docela drahý a na linux jen poměrně stará verze a ještě ne příliš dobře fungující. Adobe Ilustrator lze také použít, ale opět komerční a nemultiplatformní. Z důvodu časové tísně jsem v zoufalství sáhl pro přípravu květnového čísla po textovém editoru OpenOffice.org, což bylo vskutku pouze přechodné řešení. Bylo to dost velké trápení, ale přesto nakonec výsledek vypadal docela slušně. Pro úpravu grafiky jsem použil Gimp - relativně
Fullereny – částice s budoucností
Do druhé poloviny dvacátého století byly známy 2 základní modifikace uhlíku – grafit, který je složený z vrstev, v nichž jsou atomy uspořádány do šestiúhelníků, a diamant s tetraedrickou strukturou. Poté byly objeveny fullereny a ihned vzbudily ve vědeckých kruzích senzaci. Historie fullerenů začala v roce 1985, kdy vědci ze Sussexské univerzity ve Velké Británii (Harold W. Kroto) a Riceovy univerzity v Texasu (Robert F. Curl a Richard E. Smalley) připravili laserovým odpařováním grafitu částice (klastry) skládající se z velkého počtu uhlíkových atomů – především částice C60 a C70, za což jim byla v roce 1996 udělena Nobelova cena za chemii. Struktura těchto klastrů přípomíná konstrukce projektované
malý, zdarma a spustíte jej skoro na všem. Není sice nabitý funkcema jako třeba Adobe Photoshop, ale pro účely přípravy grafiky do novin zcela dostačuje. Pro vektorovou grafiku je ideální Inkscape - GUI je podobné Corelu ale nedisponuje ještě takovým množstvím funkcí, ale je zdarma a multiplatofmní. Opět pro noviny bohatě stačí. Toto řešení fungovalo, ale bylo zoufale zdlouhavé. Hlavně při množství textu nestíhal OpenOffice vykreslovat obraz a byl místy dost nestabilní, proto jsem začal hledat plnohodnotný nástroj pro sazbu textu, a taky jsem našel. Jmenuje se Scribus. OpenSource a multiplatformní nástroj pro sazbu textu a předtiskovou přípravu. Na první pohled člověka zarazí ne příliš obvykle prostředí. Pracuje se v něm dosti odlišně od běžných textových procesorů. Především na hlavní stránce je vzhled strany. Do něj vložíte textový rámec. Jeho obsah se ale edituje po otevření tzv. Zápisníku. Také při vkládání obrázků prvně vložíte jen rámec a teprve následně načítáte obrázek. Tento postup se zdá být nelogický, ale ve výsledku je práce o něco rychlejší a jednodušší. Zatím jediným problémem je občasná nestabilita a místy problémy s lokalizací do češtiny. Program asi dvakrát zhavaroval, když jsem se pokoušel přesunout text ze schránky do Zápisníku (obsahoval i obrázky a formátování). Lokalizace je záležitostí docela vtipnou. Třeba
architektem R. Buckminster Fullerem (a také fotbalový míč), proto se jim začalo říkat buckminsterfullereny (zkráceně fullereny) nebo také fotbaleny. Vzhledem k pozoruhodným vlastnostem fullerenů se o ně záhy začali zajímat přední světoví chemici a fyzici, a proto se vyvinulo více metod jejich přípravy. Kromě již výše zmiňovaného odpařování grafitu laserem se používá odpařování pomocí elektrického oblouku, přičemž vždy vznikne směs různých látek, ze kterých se musí fullereny složitými (a také finančně nákladnými) metodami separovat. Obě tyto metody jsou tedy poměrně drahé (25 000 $/kg pro fulleren C60) a není možno pomocí nich vyrábět fullereny v průmyslovém měřítku. V roce 2001 si firma Nano-C patentovala mnohem ekonomičtější způsob výroby, který
Červen 2009
Strana A2
Číslo 2
při zavírání programu se objeví dialog o uložení souboru. A na výběr máte ze tří možností: zrušit, zrušit, ano... Jedno zrušit znamená neukládat, druhé znamená vrátit se zpět do programu. Mírně to připomíná ruskou ruletu. Naopak Scribus umí celkem bezchybně dělit slova na konci řádku a jeho ukládané soubory mají velikost v řádu kilobajtů. Drobné shrnutí: Inkscape: vektorová grafika Gimp: rastrová grafika OpenOffice.org: zpracování textů od redaktorů Scribus: sazba novin, předtisk Foxit Reader: tisk novin ve škole (pouze MS Windows) Martin Klein
spočívá v řízeném spalování organických látek a umožňuje velkokapacitní výrobu těchto velmi žádaných částic. Později byly objeveny fullereny i v přírodě, a to v uhelných pánvích, kde vznikly během složitých geologických procesů a také ve sklovitém materiálu, který vzniká úderem blesku do některých typů hornin, avšak v tak malém množství, že nějaká těžba rozhodně nepřipadá v úvahu. Postupně byly připraveny fullereny o různém počtu atomů uhlíku (např. C20, C76, C84 …) a připravila se také spousta derivátů (odvozenin) fullerenů. Přestože hromadnému rozšíření fullerenů stále brání jejich vysoká cena, lze již v brzké době očekávat jejich masové nasazení v mnoha oborech. Jejich schopnost vychytávat volné radikály, které působí negativně na lidské buňky, ved-
Grafit
Číslo 2
Strana A3
Červen 2009
Číslo 2
Červen 2009
Diamant
la k vývoji léčiv na bázi C60, které mají výrazný potenciál jako léky proti stárnutí. Medikamenty na bázi fullerenů možná již v brzké budoucnosti budou využívány také pro léčbu Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby, AIDS, aterosklerózy apod. Fullereny také vykazují supravodivé vlastnosti, takže se z nich ve výzkumných laboratořích vyvíjí speciální polymery, které v budoucnu budou sloužit v elektronice, např. pro výrobu solárních panelů, fotodetektorů či optoelektronických kabelů. Fullereny tedy již zanedlouho budou zkvalitňovat i prodlužovat naše životy. A všechno to začalo „obyčejným“ vědeckým objevem v roce 1985… Martin Pavelka
Fulleren C60
Strana A3
Vlastní tvorba Číslo 2
Bude líp?
Konec roku se blíží, ano, všichni na něj čekáme. Termíny závěrečných zkoušek jsou děsivě blízko a někdy mám pocit, že nestíhám. Má mysl volí únikovou cestu. Myslím, že v tom nejsem sama. Maturanti odešli a zůstalo po nich pustoprázdno. A naši drazí profesoři se tedy s krutým úšklebkem zaměřili na nás, přeživší. Jenže to má háček. Kdo by se učil, když je krásně? Kdo by dával pozor, když je venku hnusně a vládne kolektivní ospalost? Byla hodina xx (nechci si to někde rozházet, takže nejmenuji) a já se zachmuřeně rozhlídla. Když jsem zaregistrovala spolužáka, jak fouká do igelitového sáčku od svačiny a snaží se jej dopravit na druhou stranu třídy, měla jsem jasno. I přes to panující mrtvo a ignoraci se za zády učitelů dějí všelijaké věci. Někteří studenti zpytují svědomí a znuděně kreslí autoportréty, někdo vymýšlí karikatury a další jen tak s láskou demoluje školní lavici. Nemůžu vám dát návod k přežití, ale jako dobrá duše Vám
Červen 2009
zde vyjmenuji některé pozoruhodné věci, které se mi dostaly do rukou. Asociace - napíšete slovo a spolužák připíše první věc, která ho napadne. Jelikož gympláci jsou v celorepublikových statistikách největší kvantum mladistvých alkoholiků (přiznejte se, kdo se neučí v hospodě?), není zrovna překvapivé, že mezi nejfrekventovanějšími slovy se vyskytlo pivo, alkohol, alkoholik…A dále také příslušné názvy pro exkrement, sex, školu a další pochybná témata. Kresby nejrůznějších charakterů a stylu. Jsem si jista, že nepotřebují komentář. Úkoly aneb jak říká prof. Zůbek: „To je normální… Teď se učíte na příští hodinu a v té další zas na nějakou jinou.“ Kalendáře, seznamy dní zbývajících do prázdnin (juchuuu!), akcí, důležitých dní apod. Písničky (zrovna má spolužačka má sešity plné notových linek), básničky, popřípadě jiné snůšky žbleptů, které vám v momentální chvíli přijdou moudré. Samozřejmě, ještě další mraky věcí
zůstanou nevyjmenovány, uchovány v kolektivním zapomnění. Tak mne ale napadá… Teď je nám to třeba jedno, přežíváme ode dni ke dni, ale bude někdy líp? Přijde vysoká, brigády, noci beze spánku a pak tvrdá kariéra, která z nás dokáže udělat průměrné lidi, dokonale otesané tak, aby vyhovovali společenským konvencím…Dá se tomu snad nějak vyhnout?
„Jak se dneska cítíš?“ „Jako zazděnej králíček Azurit.“ „Dej si ještě kafe.“ „Už pátý?“ Nika Reiler
La petite mort
- malá smrt, tak říkají francouzi orgasmu, možná proto, že by neumřeli v náruči kdekoho. Češi ho nazvou "vrchol", (vylezou tam pracně) a po něm přijde pád? (ráno se vrátit zpět k manželce a dvoum dětem.) A dnes večer v parku pohybující se dvojice za tmy š*kají nebo se milují? Nika Reiler
Úsměv!
Úsměv! Co se vám vybaví při slově úsměv? Mně zářivé zoubky! :) Úsměv dokáže dělat opravdové zázraky! Úsměv je krásný, úsměv je radostný, úsměv ale není vždy opravdový. Někdy nepoznáme jestli se člověk směje opravdu kvůli tomu, že jsme řekli dobrý vtip nebo prostě jenom ze slušnosti. Nebo jestli se na nás usmál, protože se mu líbíme nebo se nám smál jenom proto, že máme na zubech čokoládu. Někdy vám daruje úsměv někdo na kom vám hodně záleží a vy si ten úsměv vybavujete celý život. Když někdo řekne:"pozor, vyletí ptáček" co uděláte? Usmějete se! :) Úsměv vám v podstatě může darovat úplně každý, nikdo není tak chudý, aby vám nemohl darovat úsměv. Úsměv je silná zbraň na všechny! Takže pečujte o své zoubky, abyste vždy měli zářivý úsměv! Citáty o úsměvu: "Je možné mít všechny zuby pravé a úsměv přesto falešný." "Úsměv nestojí nic, ale udělá mnoho." "Úsměv trvá chvilku, ale někdy se na něj vzpomíná celý život." "Nikdo není tak chudý, aby nemohl darovat úsměv." Alžběta Beranová
Číslo 2
Strana B4 Ležím si s rukama za hlavou. Nohy natažené. Labužnicky si vychutnávám tenhle moment. Jak impresivní. Musím si jej zapamatovat. Znamená pro mě příliš. Byly mi dva, když jsem si chtěl jít hrát s klukama na ulici. Ale byl jsem moc malý. Slyšel jsem jen: Až budeš starší... Bylo mi pět, když jsem natěšeně balil pastelky do pouzdra a chtěl jít do školy. Ale řekli mi jen: Počkej si napřes rok, až budeš starší... Byl jsem v páté třídě a obdival jsem prsa osmaček. Holky ze třídy říkaly: Jsi na ně mladý... Budeš si muset počkat, až budeš starší... Bylo mi čtrnáct. Snažil jsem se najít si brigádu, abych měl aspoň nějaké úspory. Vzdal jsem to. Řekl jsem si: Příští rok to bude lepší. Až budu mít občanku a budu starší... Bylo mi patnáct. Měl jsem občanku. Sháněl jsem brigádu, ale měli dané podmínky... řekli, že mám počkat, až budu starší. Bylo mi něco přes šestnáct a šel jsem s kámoši do hospody. servírka chtěla vidět občanské průkazy. Pak řekla, že máme přijít až budeme mít osmnáct... A teď tu ležím. Odtikávají mi poslední minuty mého sedmnáctého roku života. Labužnicky si vychutnávám tenhle moment. Jak impresivní. Musím si jej zapamatovat. Znamená pro mě příliš. Přespříliš! Už se nebudu muset omezovat. Vše se mi v mé hlavě odehrává znovu a já vidím, že teď už to bude jednoduché. Teď už budu plnoletý. Ponesu za sebe vlastní zodpovědnost. Poslední minuta. Vteřina. A odteď už náleží můj život jenom mě. Probudil jsem se. Ani nevím jak se to v tom příjemném přemýšlení stalo. Sebíhám dolů ... na stole můj oblíbený dortík se svíčkou uprostřed. Občas je máma nedocenitelná. Usmívá se a tiskne s frázovými slovy mou pravici. Táta už je tu taky. Ten záludný pohled jeho tváře znám. Levá za zády, pravou před sebou. Přeje mi. Lehkým pohybem odkrývá to, co tak tajemně skrýval. Podává mi klíčky od auta! Mého vlastního auta. Auta. Povídá: "Ale řídit můžeš, AŽ uděláš autoškolu."
Ohrožená morálka je výsledkem matných sporů ministra Lišky, vzácného všeználka který přivedl školství až dolů do propasti, kde zuří válka, která neobejde se bez mozolů. Jak se zdá, vždy nejde o učenou debatu, vznešených hodnot budoucnosti, každý systém má svou Achillovu pa- Tohle snad už fakt nikdy neskončí!!! tu a Ty sám uč se a ubíjej se k zlosti. Jako bych žádal příliš... Ivanna Golagne Martin Kováček
Červen 2009
Strana B4
U nás na gymplu
Strana B1
Červen 2009
Číslo 2
Maturovat jako divák
Letos jsme díky maturitám měli pár dní volna. Jupí! Přesto ale valná část studentů neodolala a šla se podívat, jak to u „zkoušky dospělosti“ vypadá. Nejvíce čumilů bylo nejspíš z řad třeťáků, vždyť za rok je to čeká také. A tak do podivně upravených tříd s českou vlajkou neustále camrali zvědavci. Otázkou je, zda to zkoušeným nevadilo, nejspíš asi trochu jo. Co s tím ale nadělat, když je to věc veřejná. Z těch, co jsem já viděla, se nikdo nezhroutil a s otázkami se prali slušně. Někteří dokonce, světe div se, vtipkovali se zkoušejícími. Pro ty, kteří na návštěvě ve třídách, kterých se
většina maturantů trošičku děsila, nebyli, bych ráda nastínila celý průběh. Jako správní zmatkáři, kteří se šli dívat poprvé, jsme vůbec nevěděli co dělat. Klepat? Nebo jen vstoupit? A kdy tam vůbec můžeme? Nakonec nás zachránil prof. Solanský, celý vysmátý, no ještě si z nás dělal srandu, že jdeme na zeměpis. Poté jsme se jen usadili v zadní části učebny a snažili se být potichu. Byl to docela zvláštní pocit, dokonce jsme se shodli, že jsme byli nervózní za studenty. Měli jsme i tendence navzájem si vyprávět, co o tématu víme a možná i radit zkoušeným:) Samotné zkoušení vypadalo snad líp, než jsme si představovali. Všichni nás tím tak děsí, ale ta-
kový běs to není, zdá se mi. Po vylosování otázky čtvrthodinka na přípravu, a pak šup šup před komisi. Je to takové „obyčejné zkoušení“. Jako před tabulí – jen musíte mluvit 15 minut a otázky jsou z celých 4 let studia, ne z posledních 3 týdnů. Každého z nás maturita čeká, ať už tahle stará zažitá, nebo nová státní… Jak se tedy každý maturant porval se svou zkouškou již víme, a tak všem přejeme mnoho štěstí v životě a dalším studiu (nebo spíš naopak – v dalším studiu a v životě)… PS: Snad mě nikdo neukamenuje, jak to tu zlehčuji… Dena
Návod na úspěšné přežití posledního zvonění
četnější skupiny, nevěště hlavu. Možnost ukázat, co ve vás je, dostanete ještě nespočetněkrát.
Příprava a pomůcky: Už nějaký čas před vypuknutím samotné akce si střádejte do zvláštní kapsičky korunku ke korunce. V případě, že jste na to zapomněli, poptejte se rodičů či prarodičů, zda by vám nepřispěli, protože jinak by to taky mohlo být to poslední, o co je požádáte. Provedení: Jste-li dojíždějící, připravte se na útok při vystupování z autobusu. Buďto se vřítíte přímo do jámy lvové bez možnosti úniku anebo se mrštně vyhnete největšímu náporu skryti za hradbou těl ostatních obětí, což je sice zbabělé, ale alespoň ne tak okaté jako přímé odmítnutí. Ta horší část vás však teprve čeká. Dlouhá cesta z autobusového nádraží až ke gymplu zdá se mnohdy býti nekonečnou a v den posledního zvonění to platí dvojnásob. První věc, kterou byste měli zjistit je, zda se pomalování rtěnkou a postříkání nevábně zapáchajícím roztokem bere jako trest anebo naopak jako odměna. Úplně nejhorší je, když jste všeobecně známá a oblíbená osoba. To pak dlouho neposkvrněni nezůstanete a nepomůže vám ani příspěvek ani úpěnlivé prosby. Průměrná „kořist“ má však relativně velkou šanci prokličkovat mezi skupinkami výběrčích bez větší úhony. Stačí praktikovat pár jednoduchých rad: Za prvé: Vzpomeňte si na staré přísloví: Bude nás víc – nebudeme se vlka bát nic. U posledního zvonění toto moudro platí jako nikde jinde. Za druhé: Rychlost je naše největší zbraň. Za třetí: Nikdy se nedívejte „lovcům“ do očí! A za poslední: Raději dělejte, že jste slepí, hluší a nejlíp úplně blbí. Většinu lidí to spolehlivě odradí. Dodržíte-li tyto jednoduché triky, máte šanci se v bezpečí dostat do školy. Tam už stačí jen přežít poslední boj - návštěvu maturantů ve třídě - a máte vyhráno. Na závěr: V případě, že jste přežili celý den beze stopy rtěnky nebo nelibé vůně, můžete se hrdě poplácat po rameni. Patříte-li ale do té druhé, mnohem po-
Příprava a pomůcky: Nejnáročnější je vymyslet masku. Můžete to zorganizovat jako hromadné zjevení určitého druhu (například šmoulů, že ano) anebo se rozhodnete svou originalitu prezentovat každý zvlášť. Vymyslet převlek, který je zcela nový a neokoukaný je téměř nemožné, ale i takový vodník, víla nebo čert či jiná postava z klasických českých pohádek potěší mnohá lidská srdce. K úspěšnému vybírání potřebujete samozřejmě nějaké zastrašující pomůcky. Rtěnka, nenápadně uzmutá z maminčina toaletního stolku, léty netknutá voňavka, nesmazatelný lihový fix, ocet umně nalitý v rozprašovači spolu s trochou vody jsou generacemi prověřené a hlavně účinné zbraně. Provedení: Ráno si přivstaňte a zaujměte předem rozdělené strategické pozice. Nejlepší jsou samozřejmě ty, kterým se nelze vyhnout. Takže úzké uličky, mosty, brány, průchody, výstupy z autobusů, přechody pro chodce...to je přesně to, co hledáte. A pak už stačí jen počkat na první procházející. Vaše taktika se během dne začne průběžně vylepšovat, až dojde k samotné dokonalosti. V této fázi už byste obrali i anglickou královnu. A zde je také nejlepší čas na výlet do školy a návštěvy jednotlivých tříd. Vyberete nějaké ty peníze a navíc vykonáte dobrý skutek, když pozdržíte vyučování. No není to hned lepší pocit? S ubývajícími hodinami vám ale naopak bude ubývat elánu a nadšení, takže odpoledne už budete jen šourající se přízraky s posledním zbytkem energie na pronesení věty: „Přispějte na poslední zvonění! Aspoň korunkou..!“ Na závěr: Spočítejte vybrané penízky a běžte slavit! Teď už vás čeká jen dřina, pot, pocuchané nervy a hodiny strávené nad sešity a učebnicemi. Právě vám začal svatý týden… Romča
Pozice: Kořist
Poslední zvonění
Ve čtvrtek 7.května se tradičně všichni maturanti Gymplu převlékli za všecko možné-za šmouly, za pralidi, za zloděje…! Když všichni studenti přicházeli do školy, tak je s radostí, rtěnkami, spreji přivítali letošní maturanti! Hrála hudba, cinkaly peníze! Až za-
Číslo 2
Pozice: Lovec
zvonilo na první hodinu, všichni se odebrali do budovy školy! …Jenomže tím to neskončilo!... Kdo si chtěl jít o velké přestávce koupit svačinu, tak už neměl z čeho, protože ho o všechno už obrali, a kromě toho, že byl hladový a kručelo mu v břiše, tak smrděl sprejem na toaletu a byl pomalovaný rtěnkou!
Maturita aneb Konečně je to za námi!!!
Maturitu není radno podceňovat, to je fakt, kterého by si měl být vědom každý student. Ovšem zkouška dospělosti není spojena pouze se stresem, napjatou atmosférou a bolestmi břicha. Naopak, podívejte se sami, jak se průběh přípravy na potítku i samotného zkoušení může odrazit ve tváři studentů. Veronika Němcová
…Poté byl klid po boji… …Ale až do té doby, než se maturanti s křikem vhrnuli do chodeb a tříd, kde klasicky probíhala výuka a opět žebrali o peníze všemi způsoby i od učitelů! Sic měli připravené nějaké (trapné) hry, ale aspoň jejich mladší spolužáci měli vyučovací hodinu kratší! …Někteří si zatančili, někteří se za-
Červen 2009
smáli, ale stejně jsme měli všichni něco společného! Byli jsme počmáraní, voněli jsme i smrděli a všichni jsme byli obraní o nějaké ty drobné Celkové shrnutí atmosféry: Všichni obráni o peníze, ale aspoň byla sranda a zkrátila se nám hodina:-D Věrka Pavelková
Strana B1
U nás na gymplu Číslo 2
Červen 2009
Strana B2
Gympl a Svět Nezkažených
někdy až zbytečnými a pro život nepotřebnými věci. Pozor! Po ulicích se začíná plížit a rozmáhat nový živočišný druh! Možná L: Střední škola lajdáctví a spánku jste už sami nakaženi! Přečtěte si, co si o této nové formě života, zvané 8. Co si myslíš o pojmu „elita národa“ (jak se o nás občas jednoduše „gymplák“, myslí normální, nenakažení lidé. někdo skromně vyjádří)? 1. Jak se podle tebe gympláci liší od ostatních lidí? L: Svými názory a chováním... Někteří odchovanci gymplu jsou v běžném L: Nemohu si pomoct, ale má asociace praví: "Jelita národa“. M: O elitě jsem se už docela vyjádřil. Určitě mají gympláci lepší průpravu životě nepoužitelní lidé. M: Nijak se neliší. Různí lidé, různé školy. Možná mají víc představ o živo- na vysoké školy, a tak i větší možnosti uplatnění. Bez výšky nemají nic. tě. (Pochopit gympláka není jednoduché. Tento živočišný druh je záhadou 9. Máš občas pocit, že jsou gymplmani chytřejší? 21. století.) L: Nemám zrovna tento pocit, oni jen chytračí tzn., že pečou chleba bez mouky... 2. Jaký je tvůj osobní vztah ke gymplácké elitě? M: Mám. Plavu v jejich rozhovorech o fyzice (smích). Každý mluví, o tom, L: Gymplácké jelitě? Cože? čemu rozumí. To samé nastává, když mi někdo předkládá odborné pojmy Mám mezi gymplákama pár kamarádů, takže můj vztah je celkem dobrý. M: Elitě? Velice troufalé. Asi moc chválím a málo kritizuji. Néé, mám je z jiných škol (průmyslovky, chemie...). Nejsem hloupý, ale člověk nemůže vědět vše. Ani gymplák! rád. Jsou to fajn lidi (Pozn.red.: Slyšíte to, mí drazí? Jsme borci a všude nás milují!) 10. Poznáš gympláka na první pohled? 3. Jaké jsou dle tvého názoru pro a proti gymplu a jeho stu- L: Už zpoza rohu tuším, že něco nehraje. M: Ne, mají velice dobré maskování. Průlom většinou nastane až při rozdentů? L: tak…Pro- možná dobrá příprava pro VŠ a proti, že znají pouze teorii hovoru. a žádnou praxi. M: Studentům chybí praxe, mnozí svou inteligencí znemožňují sami sobě NR: Tak, to je vše pánové, děkuji za rozhovor. žít kreativní život. Na druhou stranu musím podotknout jejich nevázanost M: To je jako vše, jo? (smích) žádné otázky typu "Kolik piv vydrží gymplák?“ atd.? a chuť se bavit (Pozn.R.: Otázka je, co asi myslí pod pojmem „chuť se bavit“…Ne! Neříkej- NR: dobře tedy, takže vyžádaná otázka: „Kolik piv vydrží gymplák?“ M: To si musí prvně sami vypočítat. Vzoreček určitě každý znáte (úšklebek) te to nahlas, nebo se to provalí!) L: 4-6 NR: Ještě nějaké pikantní otázky bys rád zodpověděl a tím dal světu vědět 4. Máš hodně přátel z gymplu? L: No hodně, jak se to vezme…Kdybych je měl spočítat, tak se nedopočí- o podivuhodnosti naší rasy? M: Žádné další otázky. Sami dobře víte, jak jste na tom (smích). tám, je jich jak mravenců... M: V to doufám...Ti lidé naplňují můj život a sny (pozn. red: Krásné…vetřeme se všude.)
Jen upozornění, že tento rozhovor byl napsán pod výhružkou smrti a nutno brát tyto odpovědi s nadhledem. Naše osobnost (já) se zříká jakékoliv odpovědnosti za psychické zdraví čtenáře. 5. Řekni mi nějaký význačný gymplácký rys, povahovou M = Mrkva Kapustán vlastnost nebo něco podobného… L = Lukáš R. L: už tahle otázka je gymplácký rys, musí všechno rozmazávat dopodrobNR = Nika Reiler na… (smích) M: Velké sebevědomí a někdy říkají věci, kterým sami nerozumí… Těžko pochopit gympláka. A hlavně se pořád baví o škole, podle toho je s jistotou poznáte. (p.r. : Jsme prozrazeni!) 6. Chtěl bys chodit na gympl? L: V žádném případě! Na hlavu jsem ještě neupadl! M: Jen to ne! Dyť je ta škola strašně veliká, ztratil bych se tam jak ovce ve stádu. 7. Jaká je dle tvého ideální škola? M: Ideální škola je život. Ostatní školy jen zaplňují tvé mozkové kapacity
Systém Bakaláři
Přijde student ze školy domů a říká mamince: „Maminko, že neuhodneš jakou známku jsem dostal z toho těžkého testu v matematice?“ Maminka ale odpoví: „No samozřejmě, že to vím. Z testu z grafů funkcí jsi dostal za tři. A zase tak těžké to nebylo, koeficient váhy známky je jenom čtyři. A když už jsme u těch známek, tak mi laskavě vysvětli, jak je možné, že jsi z ústního zkoušení z biologie dostal čtyřku. Nevím, nevím, ale asi ti budeme muset zrušit kapesné! Nejmíň na dva měsíce. A víš, že jsi už dvakrát za tento týden přišel pozdě do školy? Asi bychom nějakou dobu mohli chodit do školy spolu, co říkáš? Snad to bude dobrá motivace pro včasné příchody!
Číslo 2
Taky jsem se tě chtěla zeptat, jestli nejsi trojku, kterou jsi dostal z redoxních reakcí.“ nemocný. Máš pět zameškaných hodin za návště- Chvíli je ticho. Pak se z pokoje ozve jen táhlý vu lékaře a dva dřívější odchody ze školy. Prý a velmi bolestný výkřik: „Ach, ti Bakaláři!“ kvůli návštěvě ortodoncie. Ty přece nemáš Jana Křivanová rovnátka! O tom bych musela něco vědět... Jo, a ten papírek s pozvánkou na třídní schůzky už schovávat nemusíš... Datum konání mám už asi týden zapsaný v diáři. Takže hodně rychle zapomeň na ten týdenní výlet s kamarády. Vůbec se mi nelíbí tvá průměrná klasifikace a další absence by to jen zhoršila.“ Student jen nevěřícně zakroutí hlavou a odchází nešťastně do svého pokoje se slovy: „Jdu se učit.“ Maminčin hlas se ale z kuchyně ozve znova: „A nezapomeň, že zítra máte třetí hodinu místo zeměpisu chemii, která se vám přesouvá z pátku z šesté hodiny. Pořádně se uč, ať si opravíš tu
Červen 2009
Strana B2
Gústav | Číslo 2
Kultura
Červen 2009
Hledání domova
„Kdo je Gustav a proč má ten muž svou adresu napsanou na domovním klíčku?“ položil novou otázku. A protože nikde nebyl nikdo, kdo by mu mohl odpovědět, přešel ji mlčením. Musí si přece zvykat, že na otázky nedostává odpovědi. Nebo snad... Nebo snad existuje někdo, kdo by mohl vědět? Nemůže přece jen tak čekat na místě. Musí existovat někdo, kdo ví. Ne! Určitě existuje někdo, kdo ví. Zatím, co se utápěl ve vlastních myšlenkách, ani si nevšiml, že se před ním začíná otevírat pohled na barevné sídliště. Opustil stíny stromů a vešel do lesa budov. Přitom se stále nemohl ubránit pocitu, že tohle vše zná. Nějaké podivné dé ja vu mu mrazilo v zátylku. Tohle jsou přece Koryčanské Paseky. Musí být. A v zátylku stále mráz. Nořil se hlouběji do sídliště. Lidé kolem něj pospíchali s taškami v rukou, nasedali ve spěchu do aut. Jeden šílenec dokonce našeho hrdinu málem přejel. Ve svém ranním spěchu si totiž přehlédl toho blonďatého mladíka, který se nesměle rozhlížel po okolí a vypadal, že sečítá čísla na tabulkách domů. Byla to vlastně jeho chyba, a tak začal řidič nepříjemně křičet. Pak, jako by mu spadla cihla na nohu, zmlkl. Podíval se do tváře toho cizího chlapce. To přece není možné? Vypadá jako Gustav, tváří se jako Gustav... Ale ne, to nemůže být Gustav. Probíhaly zběsile myšlenky muži hlavou. Gustav byl jeho soused. Byl to asi tak čtyřicetiletý, už mírně prošedivělý, pán, který zcela jistě neměl žádné potomstvo. Alespoň si to tedy náš řidič myslel. „Gustave?“ zašeptal zmateně. „Jak jste mi to řekl? Gustave?“ rozsvítily se mladíkovi v očích jiskřičky pozornosti. Nečekal dokonce ani na odpověď a vstoupil do domu, číslo popisné 1745. „Takže já jsem Gustav. Jsem Gustav Koryčanský“ zaradoval se náš hrdina nad svou nově nabytou identitou. Tohle jméno se mu přece jen zalíbilo. Muž před domem už mezitím nasedl do auta a za stálého nevěřícného kroucení hlavou odjel. Dnes asi bude mít v práci o čem přemýšlet.
Strana B3
Kulturní program na červen
Středa 3. června - 20.00 hodin - Společenský dům MARTA TÖPFEROVÁ - TOUR v ČR Marta po roce přijíždí koncertovat do ČR, tentokráte s newyorským kvartetem. Vstupné v předprodeji: 120,- Kč, na místě 140,- Kč. Pátek 12. června - 18.00 hodin - restaurace Harcovna Třeťák Letošní třeťák bude jistě plný humorných scének, na baru se budou podávat nápoje všeho druhu a kdo ví co všechno dalšího se bude dít... K poslechu a tanci bude hrát DJ Swein. Vstupné 30Kč. Pátek 12. června - 17.00 hodin - areál koupaliště u Eroplánu HURÁ PRÁZDNINY Velká předprázdninová akce pro děti mateřských škol a žáky základních škol. Vstupné: 25,- Kč, rodiče vstup zdarma. Neděle 21. června - 13.00 hodin - Společenský dům 21. SETKÁNÍ HELIGONKÁŘŮ Tato každoroční akce je mezinárodní přehlídkou všech milovníků nejpopulárnějšího typu harmoniky - heligonky. Vstupné v předprodeji i na místě: 50,- Kč, děti: 20,- Kč. Martin Klein Studentská práce z angličtiny
Gustav, vstupující do domu, si stále celé své nové jméno v duchu opakoval. Koryčanský, Gustav Koryčanský... Nesměle se opřel o vstupní dveře zády, jako by se bál vstoupit. Pomalu jako kočka chystající se ke skoku se rozhlížel po příšeří místnosti. Udělal krok. Rozsvítilo se světlo. Zamrkal. Po pravé straně poznával poštovní schránky. Očima přejížděl povědomá jména. Pak se zarazil u nápisu Koryčanský. Na své schránce. Psal mu někdo? Zamžoural na klíček, který měl stále ještě v ruce. Ne, ten nevypadá jako poštovní. Překonal zvědavost a pohlédl doleva. Zde byla nástěnka s nutnými informacemi. Něco o rekonstrukci, informace o zavírání domovních dveřích po dvaadvacáté hodině a taky rozpis podlaží. Opět lačně vyhledával Koryčanského. A našel brzy. Je to jako hledat slovníkové heslo, které už jste jednou hledali. Koryčanský bydlí ve druhém poschodí. Vykročil dál do útrob domu, přešel dveře svítícího výtahu a s bušícím srdcem vyběhl schody. Bez dechu se zastavil před červenými dveřmi s bílou jmenovkou. Zase ten Koryčanský. Má vstoupit? V upocené ruce svíral klíček. Nedočkavě si jej znova prohlédl a zabořil do zámku svých vlastních neznámých dveří. Ano, byl to jeho byt. Nervózně otočil klíčkem, zmáčkl kliku a vstoupil... Pokračování příště...
Ivanna Golagne
Jeden den ve škole Geniálně amorálně patetický, despotický svět. Utíká se k materiální esesenci ohavně strávených let? Starost o rádoby nepodvedenou chvíli Tlachání dá i gaonovi píli Asertivní akce amfoterních akt Vizuálně interpoluje dissensus formosus fakt. Martin Kováček
Číslo 2
Červen 2009
Strana B3
Sport
Číslo 2 V prvním čísle jsem se zaměřila na lyžařské umění (nebo pokus o něj). Mohli jste se dočíst zajímavosti z lyžařského kurzu v Rakouských Alpách, někomu to bylo bližší, někomu holt ne. A jelikož se venku stále otepluje, s aktuálním počasím přicházejí příhodnější aktivity. Takže tento měsíc proklepnu volejbal na gymplu…
Naše volejbalistky… úspěšné?
Určitě jste slyšeli o dívčím školním volejbalovém týmu. Nebo jste si možná všimli, že se na vás z fotky na sportovní nástěnce směje parta holek ve fialových dresech. Ale znáte jejich největší úspěchy? Co pro svůj výkon udělaly, kam až se vypracovaly a na jaké zážitky přitom narazily? Pokusím se Vám, pomocí základních informací a stručných komentářů p. Solanského, nastínit atmosféru onoho sportu. Před každým zápasem je nutné nejdříve poctivě trénovat. Tedy, pokud chcete počítat s tím, že zahrajete nejvíce povedených míčů. Není radno zapomínat vedle fyzické zdatnosti a vytrénovanosti také na vychytralou taktiku! „Proběhlo několik přípravných utkání, po nichž byla děvčata samozřejmě dokonale sehraná.“ Pokyvuje spokojeně hlavou kouč a vzápětí s politováním dodává: “ Bohužel, z loňského týmu nám zůstaly už jenom trosky, poněvadž děvčata odešla nebo přestala hrát volejbal.“ Tak to chodí v každém sportu. Ale chápu, že tady je smutný vzdech na místě: „Loni jsme se dobojovali až do celostátního finá-
Červen 2009 le!“ Je nutno se pochlubit! „Letos to bylo slabší, ale i tak si myslím, že třetí místo v kraji je velice hezké.“ Ano, mnohem důležitější je zúčastnit se, než vyhrát. (Nebo vůbec posbírat pár dobrovolníků ke hře!) Asi vás napadne, jestli se může v této sféře vyskytnout nějaký jiný problém než špatně odehraný míč či přehnaně expresivní řešení konfliktů s protihráči? P.Solanský si vzpomněl na jeden závažný, jenž popouzel hráčky a ovlivnil jejich výkon… „Bohužel slečny nadávaly, že nebylo občerstvení na okrese ani na kraji, tudíž si musely kupovat pití samy. Hodnotily toto velmi negativně, kdyby prý bylo nějaké občerstvení – zvláště pro Báru Španihelovou – tak by dopadly určitě líp.“ … Ale, ale, opravdu je to pravým kamenem úrazu? „Slečny se velmi snažily,“ namítá Solanský. Nebyl by to správný patron, kdyby si za svými svěřenkami nestál! Taky s nimi za ten čas něco prožil a v jistém směru je poznamenal… „ A čím víc jsem po nich křičel, tím byly lepší. Bez toho by to nešlo.“ Souhlasím, bez nátlaku není vyvíjena žádná snaha… Jestli se jeho postup a přístup k volejbalistkám ukázal vhodným, posuďte sami podle následujících statistik: 26. 2. 09 1. místo okrskové kolo (před pořádající SŠIER Rožnov) 26. 3. 09 2. místo okresní kolo (1. Gym. Valašské Meziříčí) 15. 4. 09 3. místo krajské kolo
Osoba měsíce
Srazil jste někdy někoho? Jarda Čížek Jako na kole? Jo. Srazili jsme se dva. Já jsem jel “ Jsem mimozemšťan a vás, lidi, nechápu. “ proti, na zahrádky, a proti mně jel pan Soška a my Osobou tohoto měsíce byl zvolen prof. Čížek, jsme se vyřítili zpoza toho betonu, no a on teda který letošním rokem zakončuje svou dřív srazil mě, ale byla to vzájemná srážka. pedagogickou kariéru. Školního fyzikáře (a především astronoma) jistě nemusím dlouze A sbalil jste někdy na kole nějakou představovat. Do vaší paměti se bezpochyby vryl ženskou? sám (pravda, ne vždy to bylo zrovna díky Na kole ženskou… (zamyslí se) stovky, určitě! učitelským schopnostem…), ale přece jen A ne zrovna sbalil, ale spřátelil se. (zamyslí se) A zůstávají otázky, jejichž odpovědi zůstaly až ne jen ženské, ale i chlapy. Tam to je jedna parta! Potkáme se, povykládáme si… na každé cestě dosud neodhaleny… potkám někoho zajímavého, bývají to někdy ženy, někdy muži, vždycky pokecáme… Našel Začněme takovou tou suchou otázkou, jsem chlapa, co sjezdil celou Evropu, třeba, na kterou očekává každý: Těšíte se do kole. A tak jsem získal dobré rady, víš. důchodu? To víš, že jo. Těším se, že budu mít konečně více času, protože sice o nás učitelích říkají, že neví, Napadlo vás někdy, že důchod = stáří a co s časem, ale pořád ho mám málo na to, co bych stáří = smrt? Bojíte se něčeho takového? chtěl dělat a kupí se mi to. Jsem v chaosu! Když to tak vezmeš, tak už od narození spěješ k tomu důchodu a smrti. Smrti se bojím… Doma, víš, tolik co bych chtěl ještě udělat… bojím. Děsí mě, že už nebudu vědět, co se stane se všemi mými blízkými… s planetou Nějaké plány, které hodláte uskutečnit? a s vesmírem. Bojím se umřít ze zvědavosti. No, samozřejmě hodně. (smích) Vždycky jsem svým dětem říkal, ať mi přijdou na hrob říct, co je nového. No, ještě jsem se nestačil Například? rozhodnout, ale bojím se, že už … nebudu… Například? V astronomii jsem chtěl napsat vědět… (zamyšleně) několik prezentací a přednášet, v rámci České astronomické společnosti, které jsem členem… Pak uskutečnit cesty, které jsem nemohl Teď veselejší téma. Co říkáte na to, že uskutečnit, protože nejsou prázdniny v dobách, podle některých studentů jste populární kdy bych tam mohl jet. Takže to jsou takové moje díky vaší plešce? plány. No a na kole (s důrazem) toho musím To je normální. (záchvat smíchu) … Každý si musí na někom něco najít, kdybych byl normální, projezdit, všechno! tak bych byl nenormální tím, že jsem normální,
Číslo 2
Červen 2009
Strana C4 (1. Gym VM, 2. Gym. Holešov) Složení týmu: Jana Baierová (8.A8), Markéta Veselá (4.A), Petra Cabáková (4.A), Magdaléna Kubačáková (3.A), Šárka Švecová (2.B), Barbora Španihelová (2.B), Nikol Müllerová (1.B) Pokud chcete vědět více, zajímá vás pohled a drby z druhé strany, můžete se zeptat samotných aktérek. Jejich trenér Solanský se vyjádřil takto: „Samozřejmě, že s děvčaty jsem vždycky spokojený! Sice s pány je jednodušší práce, ale děvčata jsou prostě hezčí. “ Vidíte, dámy, tohle se cení i ve sportovních kruzích! beas
ale já nejsem normální, protože normální není nikdo, že jo. Každý jsme něčím střelený a já osobně říkám, že jsem mimozemšťan a vás, lidi, nechápu. (smích) Hm. No dobře… co třeba na závěr nějaký joke? Joke? (Pozn.red.:vyslovuje zásadně ‚džok‘) Víš, to jen tak ze člověka nevyletí… Tys mě tak vážně naladila tou smrtí… Když odcházíte, očekává se, že po sobě něco zanecháváte… No, doufám (smích), že někomu tady občas budu chybět! Tohle není zrovna joke, ale přeju vám, aby jste se co nejmíň setkávali s lidskou blbostí, protože se na vás kupí čím dál víc, i když toho známe čím dál víc, takže jsme stále hloupější. Ještě něco, co byste chtěl říct? Vzkázat prostřednictvím novin? No já vždycky říkám, co si myslím. Možná vzkaz pro vás, že byste se měli zpátky přiklonit k rozumu a vědě, od iracionálních blbostí, kterých je čím dál víc i na této škole. To bude všechno, děkuji za rozhovor. Já taky
beas
Strana C4
U nás na gymplu Číslo 2
Perth "The city of light"
Přílet A je to tady! Blíží se nový rok a s ním i můj odlet do Austrálie. S mírným zpožděním vyrážím na cestu do Vídně, takže musím jet alespoň 150 km/hod, i když po poloprázdných slovenských dálnicích. To si ještě myslím, že budu mít šanci řídit auto i v Austrálii. Blbost. Řídit můžu, řidičák mi platí 12 měsíců, ale nemám auto! Trošku ve stresu dorážím na letiště, kde zjistím, že mé zavazadlo je těžší než by mělo. Naštěstí nemusím ani nic platit a bez problémů odlétám. Let trvá víc jak 24 hodin a dvakrát přesedám, ale dlouhé chvíle si krátím sledováním "How I Met Your Mother" na zabudovaném přístroji v sedadle přede mnou. Tím, že cestuji proti času, se má cesta ještě prodlužuje, takže dorážím do Perthu o dva dny později, respektive v jednu hodinu ráno 31. prosince. Beru první taxík, který je u letiště, a mířím na adresu mého budoucího pobytu. Taxikář mě ovšem překvapuje. Nemá ani navigaci a ani neví, kde to je, takže polovinu cesty listuje v automapě. Konečně dorážím na místo. Platím nehorázných $40. Taxík odjíždí. Nevím, jestli jsem vůbec na správném místě. Volám na telefon a dozvídám se, že Hazel mě čekala až o hodinu později. Jsem přivítán polibkem na tváře a divím se, jestli nejsem spíš v Rusku. Když Hazel vysvětluji, že to běžně nedělám, tak na mě kouká, jako bych snad ani nebyl normální. Po hodinovém
Budova Millner College je přímo v centru Perthu na Hay Street, nějakých sedm kilometrů od mého bydliště. Třídy jsou rozděleny do skupin po deseti až dvanácti studentech. Studenti jsou ze všech koutů světa, kde angličtina není prvním jazykem, takže zde není problém narazit na pár set asiatů, zejména na Japonce, Korejce, Číňany a Malajce. Ovšem je zde i spousta Švýcarů, Brazilců a Arabů. Abych nezapomněl, nejsem tady jediný Čech, je tady dalších asi patnáct Čechů a pár Slováků. Já osobně jsem byl ve třídě plné německy mluvících Švýcarů, krom jednoho Japonce, ale ten tam taky chodil jak do houslí. Má věčně promrzlá učebna má na ceduli číslo 4.1, což symbolizuje nejvyšší patro a číslo učebny. Věčně promrzlá je proto, že holt klimatizace funguje abnormálně divoce. V březnu jsem nastoupil do dalšího kurzu a změnilo se i obsazení ve třídě, už jen Švýcaři, Češi a jedna Slovenka. Jen má učebna a učitelé se nezměnili. Judy McGuinness, napůl Angličanka napůl Australanka, a Craig, který pochází z "Kiwi land" neboli Nového Zélandu. V průběhu dosavadních pěti měsíců jsem už navštívil pár turistických atrakcí, tady v Západní Austrálii. Prvně jsem jel s cestovkou v březnu na sever do Pinnacles Desert. Velká poušt s nezvykle žlutým pískem a nekonečným množstvím ostrých kamenu vyčnívajících ze země. Asi o dva týdny později jsem se vydal se svým japonským spolubydlícím na Rottnest Island, ostrov asi 20 kilometrů od Perthu na který někteří blázni jako můj učitel Craig každoročně plavou. Je to také letovisko pro nenáročné místní lidi. O Velikonocích jsem se vydal s mými přáteli
Číslo 2
Červen 2009
rozhovoru, ve kterém se dozvídám, že Hazel není Australanka, ale je původem z Bengalore z Indie, si uvědomuji, že na to, že má pětaosmdesát let je pořád celkem fit. Probouzím se odpoledne do čtyřicetistupňového vedra, to je celkem rozdíl oproti našim mínus pěti. Čeká mě Silvestr, takže se rozhodnu vydat do Northbridge, čtvrtě, vedle centra města, místo zdejšího nočního života. Bohužel není žádný ohňostroj, prý ho šetří na Australia's Day, navíc je hodně sucho, takže hrozí požáry. Dorážím domů. Další dny stále pokračuje mé pozdní vstávání. Zde tomu říkají "jet lag" neboli nespavost z důvodu posunu času po zaoceánském letu. Během pár týdnů se můj metabolismus dá celkem do pořádku, ale každé ráno musím začít plechovkou Redbullu. Začínám chodit do školy, ale to už je další příběh. Perth Hlavní město státu Západní Austrálie má okolo jednoho a půl miliónu obyvatel. Podle populace byste mohli hádat, že je vetší než Praha. Tu bych určitě nazval městem, ale Perth je jen velká vesnice. Centrum města, Northbridge, East Perth, Subiaco a King's Park, což bych nazval městem, tvoří jen asi 10% celkové rozlohy, zbytek jsou jen rozsáhlá předměstí. Léto je zde od prosince do února s teplotami v rozmezí 35 až 45 stupňů a srážky jsou minimální. Zima začíná v červnu, kdy teploty v noci mohou klesnout až k nule. Během tohoto
Strana C1 období je silný vítr a časté bouřky. Perth, na rozdíl od Sydney, které má povětšinou skalnaté pobřeží, má nekonečně dlouze se táhnoucí pláže s nádherně bílým pískem. Nejznámější je Cottesloe Beach a jeho severní konkurent Scarborough Beach. Díky silnému větru a velkým vlnám je západní pobřeží Austrálie rájem surfařů. Perthem protéká jediná řeka, Swan River. I když v létě nemá velký průtok, tak stále zabírá velkou plochu díky vodě z oceánu, která také umožňuje život různým druhům živočichů, jako například medúzám nebo dokonce delfínům. "The city of light", jak Perth nazval jeden z amerických astronautů při obletu Země v roce 1962, pro mě osobně symbolizuje osamocenost tohoto města. Za hranicemi města jsou totiž jen nekonečné pastviny, pole, nějaká buš a pár menších městeček. Proto se vůbec nedivím jeho výroku, protože v takové prázdnotě musí toto město opravdu zářit jako hvězda na čistém nebi. Fremantle je místo, kde se Swan River vlévá do Indického Oceánu a také nejdůležitější přístav. Budovy v tomto předměstí patří mezi chráněné organizací UNESCO jako nejzachovalejší město 19. století. Škola a Pobyt Škola, kterou zde navštěvuji, jak stále mnoho lidí nechápe, je škola jazyková a učím se zde jen angličtinu, lépe řečeno, připravuji se na nejvyšší zkoušku, kterou University of Cambridge nabízí.
na jih na čtyřdenní výlet do vinařských oblastí, města Margaret River a nejstaršího města Západní Austrálie Albany. Co se týká ubytování, tak i zde je to sem tam chaos. Většinou v domě bydlí tři až čtyři studenti. Už jsem měl jako spolubydlící Korejce, Italku, Brazilku, Číňana, Japonce a Švýcara. Protože Hazel, moje domácí, pochází z Indie máme hodně rýže a kari a vůbec hodně jídla. Většina lidí zde naráží na tvrdý odpor, když si původně myslí, že tady zhubnou. Příkaz "Have more!" už považuji tak trochu za tragédii, hodně lidí zde fakt přibere. Jedna ze zajímavých maličkostí je to, že pitná voda je v celém Perthu absolutně nechutná a většina lidí proto používá filtr na vodu, který najdete v každé domácnosti. Austrálie obecně je velmi zajímavá co se týká práva a zákonů. Například auto zde můžete řídit i pod vlivem alkoholu s tolerancí 0.5 promile, je zde legální (pouze) kouřit marihuanu, ale na druhou stranu je zde povinné chodit k volbám jinak zaplatíte pokutu nebo můžete být povoláni do poroty k soudu. Noční život v celém Perthu bych srovnal tak možná s úrovní Rožnova, ale ten je na tom možná taky lépe. Všechny kluby a hospody zavírají přes týden o půlnoci a v pátek a sobotu ve dvě ráno. Navíc je alkohol v klubech asi pětkrát dražší než bottleshopu (alkohol se zde prodává jen ve specializovaných prodejnách). Na závěr, už mi zbývá jen 6 týdnů, 18. června mám poslední zkoušky a letím na dva týdny do Sydney za tetou. Doufám že se máte všichni fajn a že je tam teplo, na to se už těším "bo tu je už fakt kosa jak cyp." Martin Kolařík
Červen 2009
Strana C1
Degustator
Strana C2
Červen 2009
Číslo 2
Proč hodnotíme zahrádky?
Je volná hodina, sluníčko připaluje. A vy jste zrovna dostali žízeň. Kam si můžete zajít na kofolu (ti šťastnější na jedno)? S tímto problémem Vám dnes De-Gustator pomůže. Nachystali jsme pro Vás přehled restaurací a hospod, které disponují zahrádkou a jsou v dostupné vzdálenosti od Gymplu. Vnitřní kruh vyznačuje zařízení, která jsou do
vzdálenosti půl kilometru. Při normální rychlosti chůze (6 km/h) Vám cesta tam a zpět potrvá maximálně 20 minut. Takže na samotné posezení zbývá ještě relativně dost času. Vnější kruh obsahuje zahrádky do vzdálenosti jednoho kilometru. Cesta jedním směrem trvá 20 minut. Teoreticky lze dojít tam i zpět během volné hodiny, ale doporučujeme spíše je až pro posezení po škole.
Snažili jsme se porovnat praktické parametry každého zařízení a přehledně Vám je poskytnout. Kritériem řazení byla vzdálenost od Gymplu. Dalším pro chudé studenty vemi důležitým faktorem výběru zařízení je cena základních čtyř nápojů (Pivo 10˚, Pivo 12˚, Kofola, CocaCola). Hvězdičkami jsme ohodnotili příjemnost prostředí, čistotu a vybavenost toalet. A pro Vaši informaci přikládáme otvírací dobu.
Společnost Kontaktní centrum Klíč
Omluvenka ze školy, menší zdržení ve vlaku, kvůli kterému všichni čekali jen na nás, pak dlouhá cesta od nádraží pěšky. Jo, jo, takový obyčejný den PEER aktivisty. A pak konečně, po všech nesnázích, jsme vstupovali do podzemních, nízkoprahových prostor Kontaktní centra Klíč ve Vsetíně. Opravdu všechny nás docela udivilo, že tohle, řekněme netypické, zařízení sousedí s mateřskou školkou! Nemělo by? Vždy je pro mě stále menším překvapením, že většina lidí netuší, co se v takovémto centru děje. Co tedy? Je určeno feťákům... A ne jen tak ledajakým. Anebo opravdu spíš ledajakým. Nejčastěji nitrožilním uživatelům. Často těm, kteří drogy berou a jsou stále spokojeni s jejich účinky. Centrum se jen snaží mírnit dopady na život a brání totálnímu zhroucení jedince. Jeho hlavním cílem je samozřejmě podvědomá motivace ke skončení v braní drogy a odbourání závislosti. Je to nezisková organizace podporovaná státem. Filozofie vychází z předpokladu, že období, kdy klient užívá drogy, je přechodné a vzniklo z určitých příčin, snažíme se tedy zaměřovat především na odstranění rizik spojených s jejich
Utrpení mladé Slovenky…
1. M&M Hospoda – Herna Pivo 10˚: 20,Pivo 12˚: 26,Kofola: 25,Coca Cola: 23,Prostředí Toalety Otvírací doba po-čt: 10-24 pá: 10-24 so: 10-24 ne: 10-24 2. Letní zahrádka Bohužel bylo zavřeno a nepovedlo se nám zjistit potřebné informace. 3. Asijské bistro Pivo 10˚: 18,-* Pivo 12˚: 25,-* Kofola: 25,Coca Cola: / Prostředí Toalety Otvírací doba po-čt: 09-20 pá: 09-20 so: 10-20 ne: 10-20 4. Pivnice Lázy Pivo 10˚: 20,50 Pivo 12˚: 29,Kofola: 20,Coca Cola: 22,-
Číslo 2
Prostředí Toalety Otvírací doba po-čt: 11-02 pá: 11-03 so: 11-03 ne: 11-24 5. Restaurace Classic Majitel restaurace si nepřál zveřejnit informace o cenách nápojů. Prostředí Toalety Otvírací doba po-čt: 10.30-24 pá: 10.30-03 so: 10.30-03 ne: 17-24 6. Herna Chopper Pivo 10˚: 21,Pivo 12˚: 22,Kofola: / Coca Cola: 27,Prostředí Toalety Otvírací doba NONSTOP 7. Al Capone Pivo 10˚: 24,Pivo 12˚: 31,Kofola: 30,Coca Cola: 22,Prostředí Toalety
Otvírací doba po-čt: 09-23 pá: 09-01 so: 10-01 ne: 15-23
Toalety Otvírací doba po-čt: 11-22 pá: 11-23 so: 11-23 ne: 11-21
Coca Cola: 25,Prostředí Toalety Otvírací doba po-čt: 07-24 pá: 07-01 so: 07-01 8. Rosava Pivo 10˚: 20,50 11. Zbojnická hospůdka ne: 07-24 Pivo 12˚: 27,Pivo 10˚: 18,Kofola: / Pivo 12˚: 26,14. U Juráša Coca Cola: 33,Kofola: 30,Pivo 10˚: 20,Prostředí Coca Cola: 25,Pivo 12˚: 25,Toalety Prostředí Kofola: 20,Otvírací doba Toalety Coca Cola: 27,po-čt: 08-02 Otvírací doba Prostředí pá: 08-04 po-čt: 11-22 Toalety so: 10-04 pá: 11-01 Otvírací doba ne: 10-24 so: 13-24 po-čt: 10-23 ne: 13-22 pá: 10-24 so: 10-24 9. Restaurace Písečná ne: 10-23 Pivo 10˚: / 12. U Satana Pivo 12˚: 30,Pivo 10˚: 20,Kofola: / Pivo 12˚: 23,15. Brasserie Avion Coca Cola: 30,Kofola: 22,50 Pivo 10˚: / Prostředí Coca Cola: 25,Pivo 12˚: 30 Toalety Prostředí Kofola: 30 Otvírací doba Toalety Coca Cola: 37,50 po-čt: 10-22 Otvírací doba Prostředí pá: 10-24 po-čt: 15-22 Toalety so: 10-23 pá: 15-23 Otvírací doba ne: 10-24 so: 14-23 po-čt: 11-22 ne: 14-21 pá: 11-22 so: 11-22 10. Krčma na předměstí ne: ZAVŘENO Majitel restaurace si nepřál 13. El Greco zveřejnit informace o cenách Pivo 10˚: / Martin Klein nápojů. Pivo 12˚: 30,Prostředí Kofola: /
Červen 2009
Strana C2
Bylo nebylo… (Kde bolo-tam bolo…) jednou jedno Československo. Někteří z vás jste ještě nebyli na světě, a pokud ano, tak vás rodiče vozili v kočárku a nic si nepamatujete. Byla to země, ve které lidé mluvili dvěma jazyky. Češi česky a Slováci slovensky. A navzájem si rozuměli, i když mluvili odlišně. V televizi běžely slovenské i české pohádky a filmy, no prostě pohoda. Až jednou, co se nestalo??? Z ničeho nic zmizelo. 31. prosince
užíváním a následně pak pojmenovat a odstraňovat příčiny vzniku závislosti. Jaký má tedy zařízení význam pro takového klienta (neboli uživatele drog navštěvujícího centrum)? Pro některé především slouží jako můstek k „normálnímu“ světu. Světu, ve kterém nejde jen o to, kde sehnat další dávku, za kolik a která je nejlepší. Mají možnost si zde zahrát fotbálek, podívat se na TV nebo třeba se jen oholit, umýt, vyměnit své omšelé hadry nebo je vyprat, vzít si za použité jehly nové, jako bonus k nim dostat vitamíny a jiné nezbytnosti a taky si uvařit polívku ze zdejších zdrojů (samozřejmě se v těchto prostorách nesmí manipulovat se svými potravinami=drogami). Za některé služby se vyžadují symbolické poplatky (asi do 5 kč), aby se přespříliš nezneužívaly. Vše musí být hygienické a jednorázové, aby nedošlo k případnému přenosu nějaké zákeřné nemoci. Existuje také možnost bezplatně si udělat různé testy, od hepatitidy až po mateřství. Mezi hlavní cíle patří snižování rizik spojených se zneužíváním drog v rámci programu Harm Reduction, dále pak konkrétní práce s klientem zaměřená na motivaci ke změně životního stylu a zlepšení jeho sociální situace. Dalším z cílů je
1992 vydechlo naposledy. A tak jste časem neměli už možnost sledovat slovenské pohádky, ale pouze ty v češtině, a tudíž jste nemohli přirozeně rozumět oběma jazykům tak jako vaši předchůdci. A proto se na mě vyděšeně díváte, když se mi (zase!) podaří ze sebe dostat nějaký ten klenot slovenského jazyka!!! Napadlo mě naučit vás některá slovenská slovíčka. Takže pro mladé asi trošku oříšek, pro starší na osvěžení paměti.
ZKUSTE SPRÁVNĚ SPOJIT TATO SLOVENSKÁ A ČESKÁ SLOVA. SLOVENSKÁ SLOVA
ČESKÁ SLOVA
1.cencúľ 2.hárok 3.plafón 4.púpava 5.oblička 6.žeriav 7.chrasta 8.hnačka 9.chrbát 10.čučoriedka 11.uterák 12.somár 13.korytnačka 14.ťava 15.povala
a)velbloud b)průjem c)ručník d)strup e)pampeliška f)strop g)želva h)list i)půda j)ledvina k)rampouch l)záda m)osel n)jeřáb o)borůvka ŘEŠENÍ 1-k, 2-h, 3–f, 4-e, 5-j, 6-n, 7-d, 8-b, 9-l, 10-o, 11-c, 12-m, 13-g, 14-a, 15-i Jana Kršková
Číslo 2
Strana C3
Červen 2009
Číslo 2
Červen 2009
mapování situace na drogové scéně ve Vsetíně a jeho okolí. Pro jiné klienty je to kontakt spíše opačný. Na první pohled byste na nich vůbec nepoznali jakoukoliv závislost. Jsou to obyčejní lidé, chodí do práce, mají domov a jen tak mimochodem si občas šlehnou. Nepotřebují tedy tyto základní služby pro přežití. Spíše než to se sem přijdou vypovídat. „Káčko“ slouží jako informační a poradenské centrum ve všech ohledech. Další skupinou, která má možnost využívat zdejších služeb, jsou příbuzní či kamarádi drogově závislého, kteří netuší, jak svému milovanému závislákovi pomoci. Nebudu vás už ale déle dopodrobna zatěžovat veškerými detaily, které jsem v centru odhalila. Je jich opravdu spousta. Některé můžete s dávkou odvahy vyčíst na webových stránkách www.agarta.cz, jiné s dávkou pervitinu (nejobvyklejší tvrdé drogy našeho okresu) v žilách přímo v „Káčku“. Sdružení Agarta zařizuje dva vzájemně provázané programy. První z nich je Kontaktní centrum Klíč, o kterém jsme se teď něco málo dozvěděli, druhým pak terénní program. Ale o tom už v příštím čísle... Ivanna Golagne
Peer
Jak je možné, že se jen tak flákáme mimo školu? To ale musíme mít velké štěstí... že se pořád ulíváme, co!? Omyl, přátelé, ba spíš naopak. Představte si sami sebe, jak stojíte před třídou a snažíte se jim něco vysvětlit. (Respektujeme Vás, drazí kantoři. Alespoň než naše mysli neprožere černá díra.) Dobře, a teď vysvětlujte, jaké účinky má například konopí nebo co je to empatie. Vcelku veselá témata. Dokud jsou to jen ti menší šesťáčci a sedmáčci, komu to vysvětlujete, budiž. Jsou ještě relativně mladí a tvární. Dají se ovlivnit a občas i poslouchají, co říkáte. (Pokud se zrovna nemečují ocelovými trubkami, nedusí igelitovými sáčky, nekreslí po tabuli lihovými fixy, a vůbec, dokud s vámi ještě aspoň trochu mluví.) Jestliže se vám to podaří a doopravdy je zaujmete, jsou dokonce schopní vás i vřele ohodnotit. (Dozvěděli jsme se, že jsme borci jak sviňa, prostě kanci, super a dobří, nejlepší a boží, že nás mají rádi, že umíme poradit, že jsme nej peeři na světě, že s námi byla sranda a že by nás chtěli poznat osobněji a mít ve škole celý rok... a dostali jsme dáreček :-) zřejmě úplatek, abychom je co nejdřív osvobodili od vyučování.) Docela to dodává sebevědomí. Pak si ale škola objedná program pro osmáky a deváťáky! Ale ne! Vejdete do třídy, ještě stále plni nadějí, když ale začnete s programem, radši se posadíte na zadek a jen automaticky kroutíte hlavou. Řada z nich je totiž větší jak vy (čehož třeba zrovna v mém případě není těžké dosáhnout) a jejich zkušenosti s návykovými látkami vysoce převyšují ty vaše. A o čem teď kecat? Takže pokud se příště zeptáte: Kam jdete? A my odpovíme: Na PEER! Nezáviďte. Třeba nás zrovna ten den čeká nejhorší překvapení našeho života, nebo alespoň největší trapas. Pokud se vám to pořád zdá málo, postavte se před třídu a minimálně dvakrát čtyřicet pět minut v kuse mluvte. (Až mi z toho proslovu vyschlo v krku. h) Ivanna Golagne
Strana C3
Zábava
Číslo 2
Letní festivaly
Červen je tady a to znamená, že léto se nám přibližuje mílovými kroky a prázdniny už pomalu klepou na dveře. A tak jako k tomuto období neodmyslitelně patří horké slunce, zmrzlina a plavky, tak pro ty z vás, kteří nehodlají sedět doma a zažít nějaké dobrodružstí, začíná jedno z nejatraktivnějších období v roce, a sice sezóna hudebních festivalů!
Strana D4
Červen 2009
něměčtí Die Happy, ale kromě spousty a spousty dalších se můžete těšit i pestrou nadílkou českých interpretů jako Fleret, Tleskač nebo Mňága a Žďorp. Kdy? 9.-11. července Více na: www.masterofrock.cz Jestli se řadíte mezi opravdové hudební labužníky, 9.-12. července se opravdu máte nač těšit! Colours of Ostrava je zatím jediný český festival, který se stal členem European Forum of Worldwide Music Festivals, se vyznačuje takovou žánrovou barevností, že by mu mohla i duha závidět! Kdy? 9.-12. Července Více na: www.colours.cz
Letošní sezónu nám odstartuje multižánrový Planet festival. Letiště aeroklubu Tábor vás uvítá první víkend v červnu svou pestrou směsicí kvalitní muziky, okořeněnou hvězdami jako jsou legendární Pendulum z australského Perthu, česká pohodová partička UDG nebo vítěz posledního ročníku CocaCola Popstar – zpěvák jménem Niceland! Kdy? 5.-6.června Červenec nám na vlnách té nejlepší muziky Vice na: www.planetfestival.cz završí pravý valašský skvost, a to Pokud chcete zažít opravdu originální záži- Hrachovka 2009. Pokud nepatříte mezi tek a nezaplatit za vstup ani korunu, tak skalní fanoušky této mimořádné události, neprávě pro vás čeká jedinečný festival s ná- váhejte a přijeďte se podívat do Hrachovce – zvem Votvírák. Kdesi mezi Prahou a Mla- Valašského Meziříčí. Opravdu nebudete dou Boleslaví – přesněji na letišti vesničky zklamáni. Uvidíte například Zion Train, Milotice, se rozpoutá nečekané šílenství. HC3, Jaksi Taksi, nebo Xaviera Baumaxu Není divu, Votvírák je považován za jeden z a mnoho dalších… Zkrátka fesťák jako lusk. největších českých festivalů. Zavítají sem na- Kdy? 25.-26.červenca příklad čeští Lety Mimo, Wohnout, Xindl X, Více na: festival.hrachovka.com
Zoo Lešná ZOO Lešná u Zlína patří k nejkrásnějším místům celé Moravy. Jejím originálním prvkem je rozdělení areálu podle jednotlivých kontinentů. Savci a ptáci zde žijí ve společných přírodních expozicích, které co nejvěrněji napodobují jejich původní domovinu. Nevšední zážitky přinášejí velké průchozí ptačí voliéry a průchozí expozice. K nepřehlédnutelným dominantám patří nová tropická hala Yucatan, která představuje faunu, flóru a dávnou civilizaci Mayů Yucatánského poloostrova. Pohádkové prostředí areálu navozuje i zámek Lešná. Kroměříž – přezdívané Hanácké Athény Původ názvu města je vysvětlován jako životodárný, úrodný či složenina slov Krome a žir (což znamená mír). Prvopočátky města jsou přisuzovány trhové vsi, která vznikla při brodu na důležité křižovatce velkých evropských obchodních cest. V Kroměříži se protínala jantarová a solná cesta – důležitá obchodní křižovatka. V roce 1990 byla Kroměříž vyhlášena nejkrásnějším historickým městem za rok 1997 a v roce 1998 byly Zahrady a zámek v Kroměříži zapsány na listinu světového kulturního dědictví UNESCO.
Začátek srpna vám pomůže zpestřít tradiční Sázava fest. Pokud si na festivalu chcete kromě hudby užít i něco jiného, nemůžete zde chybět. Autorská čtení, výstavy fotografií, sochy, divadlo i film, to vše vám může zpestřit čas na přelomu července a srpna. Kdy? 30. července. a 2. srpna Více na: www.sazavafest.cz
Uprostřed srpna je pořádána akce pro všechny milovníky taneční muziky. Summer of love slaví už své dvanácté narozeniny! Hudba, nocování pod hvězdami, nejrůznější občerstvení a spousty příjemných lidí. Letos Konec června nám přinese Noc plnou může léto lásky patřit i vám. hvězd! Její 17. ročník se jako obvykle koná Kdy? 15. Srpna na fotbalovém stadionu Třinec - Borek. ,No- Více na: www.summeroflove.cz body Knows, Rybičky 48, Visací zámek, MaJestliže poskakování v houfu pogařů pod drage, Argema. pódiem není zrovna ve vašem stylu a místo Kdy? 26.-27. Června toho preferujete raději pořádný tvrdej hip Více na: www.nocplnahvezd.cz hop, můžete odškrávat dny které zbývají do Začátek prázdnin nám připomene královéhra- začátku HIP-HOP campu! Můžete se těšit decký festival Rock for People, který pro- na Lady Sovereign, B.o.B., Kontrafakt, Inpukne na bývalém vojenském letišti. Kromě dyho a Withche a mnoho dalších. kapel jako Artick Monkeys, Cocotte minute, Kdy? 20. – 22.srpna Horkýže slíže, Meky Žbirka, Placebo! se mů- Více na: www.hiphopkemp.cz
Hradisko – zřícenina hradu Rožnov Hrad Rožnov byl postaven v 2. polovině 14. století. Pro jeho stavbu bylo vybráno vhodné místo na vrchu Hradisko (522 m n. m.). Hrad byl od 14. do 17. století několikrát rozšiřován. První zmínka o hradu byla objevena v listině Voka z Kravař, později byl v majetku pánů z Cimburka a na konci 15. století pánů z Pezinku. V roce 1505 jej získali Kunštátové a roku 1526 Jaroslav ze Šelenberka. V roce 1535 získal hrad Jan z Pernštejna, ale již v roce 1539 byl z příkazu krále Ferdinanda I. obsazen a pobořen, neboť se na něm usídlila loupeživá tlupa. Později byl hrad provizorně opraven a ještě v roce 1660 sloužil panským úředníkům. Na konci 17. století byl opuštěn úplně. Zkázu hradu dokonali sami obyvatelé Rožnova. Ve druhé polovině 19. století dostali povolení obecního úřadu zbytky hradu rozebrat pro stavby svých obydlí ”aby také nějak té památky součastní byli". Romča
Pokud raději přece jen zůstanete v končinách o něco bližších a zároveň pro vás není přítomnost 60 000 lidí zrovna podle gusta, navštivte Hey!Animalfest v Karviné! Ačkoliv na první pohled vypadá skromně, nemusíte mít strach. Vaše uši potěší například: kapela HC3, Vypsaná fixa, Crashpoint nebo Doga! Kdy? 19.-20. Června Více na: www.animalfest.cz
žete těšit i na fůru nehudebních atrakcí, vodní fotbálek, adrenalin park, autogramiády, divadelní představení atd. Kdy? 4.-6. Července Více na: www.rockforpeople.cz
Nejznámější z moravských letních hudebních akcí – Masters of Rock – odehrávající se letos již sedmým rokem v areálu vizovické likérky Rudolfa Jelínka! Největším trhákem jsou finští Nightwish, švédští Europe, nebo
Číslo 2
Léto se pomalu blíží ke konci a já jsem vám vybrala akci, která završí prázdniny se vší parádou! Rock for Church(ill) uvítá například kapelu Irie Revoltes, Sunshine, Support Lesbiens, Skyline a mnoho mnoho dalších! Chcete-li si užít poslední prázdninový víkend, vydejte se do Žatce nedaleko Prahy a nebudete litovat! Kdy? 28.-29.srpna Více na: www.rfch.cz Martinkaaa
Červen 2009
Strana D4
Strana D1
Červen 2009
Číslo 2
Jananas a Xindl X
Když nebudu vědět coby
Klášter Velehrad Velehrad je jedním z nejvýznamnějších poutních míst u nás. Nachází se v okrese Uherské Hradiště v obci Velehrad. Velehradský klášter se stal prvním cisterciáckým klášterem na Moravě. Založil jej roku 1205 moravský markrabě Jan Jindřich, bratr krále Přemysla Otakara I. Místo nebylo vybráno náhodně, podle tradice se zde nalézalo hlavní působiště cyrilometodějské mise ve 2.polovině 9.století. Komplex kláštera dnes tvoří barokní konvent, pozůstatky románsko-gotických staveb a kostel Nanebevzetí Panny Marie, který je jedním z největších kostelů v českých zemích. Základy původního kostela jsou zpřístupněny v lapidáriu. Mimo baziliku se nachází gotická kaple zvaná "cyrilika".
Sunshine, Imodium a další a další a další… Kdy? 12.-14. Června Více na: www.votvirak.cz
Kultura
O tom, jak jsme šli na xindl, zjistili jsme, že je to švindl a dali si trochu jananasu do nosu Víte, ono se mi to vlastně stává často, je to naprosto normální jít na koncert, když znáte asi tak, hm, dejme tomu jednu písničku od daného interpreta. Stává se to hlavně ve chvílích, kdy máte volný večer, už jste dlouho nikam nevypadli a těšíte se, že vás překvapí něco nového. Tak z podobných důvodů jsem se smíšenými pocity a hrstkou přátel (a taky písničkou z Óčka v hlavě, která povídala něco o lubrikačním gelu a mém strážném andělu) vstupovala do podzemních prostor M klubu ve Valašském Meziříčí. Fakt musím uznat, že prostředí je to vynikající (trošku jako sedět u vězeňského stolu), akustika dokonalá a atmosféra odzbrojující. Opravdu! Připadala jsem si odzbrojeně. Na pódium vystoupila první kapela, která se představila jako Jananas. Co to bude? Zahráli úvodní písničku a já, přiznávám se, nevěděla, jak se mám tvářit. Koutky mi začaly pocukávat do naivního úsměvu. Po té druhé se už z toho stal nekončící záchvat smíchu. Střídavě jsem sledovala obličej zpěvačky Jany, jak s důvěrně známým roztomilým, snad rozespalým výrazem vyhledává oční kontakt s divákem, objímá přitom mikrofon, jak nechává rozeznívat sálem svůj úžasný hlas a nechává tak působit výjimečnost ironie textů, jak si s kytaristou Honzou a basákem Jardou přihrává slovíčka k uvedení dalšího kousku a baví tím publikum. Bylo pak doslova nevyhnutelné vytáhnout posledního Karla z peněženky a poslat ho dál, vložit ho do jejich společného rozpočtu. A pak to mělo přijít. Ten anděl X z
TV, který mi svou mediálně profláklou písničkou přišel vtipný, a kvůli kterému jsem vlastně přijela. Ale, jak to říct, po ladné spolupráci Jananasáků, když sám vystoupil na pódium (a já si připadala podvedeně, protože jsem celou dobu myslela, že je to skupina), zapůsobil na mě spíš neohrabaně. Chlápek s podivně obdivuhodnými kytaristickými schopnosti a místy vtipnými texty. Bohužel pro mě či pro něj, byly až moc kritické. Útočily svým obsahem na moji nebohou hlavinku. Říkaly mi vše, co dělám a říkaly to stylem: Styď se. Některá slova mi na ústech zanechala nástin smíchu, ale prostě to nebylo ono. A jak je známo, jeden muzikant se rovná jedna písnička pořád dokola. U Xindla X se stále opakoval jeden motiv, ať hudební nebo slovní. Vážně jsem mu chtěla dát šanci! Koupila jsem si k tomu jedno silné esspreso Segafredo (nutno podotknout, začala působit až po odchodu z klubu, což znamená, že jsem nemohla usnout) a doširoka roztáhla zorničky. Myslím, že asi tak při čtvrtém přídavku si všiml, že náš stůl není tak pozorný jak by měl a vyslal k nám zpod přivřených víček pár zuřivých pohledů. Pak už se na pódium nevrátil. Omlouváme se mu! A stejně, pokud budete mít možnost a prázdniny budou samozřejmě snad dostatečně dlouhé, obětujte jeden večer a kousněte si do šťavnatých perutí s jananasovou příchutí. Určitě to bude stát za to! A dnešní výlev slov zakončím malou ukázkou, na co se na koncertě těšit. Jana řekla, že tahle písnička nenabízí obsahově nic nového, pro to nové si za nimi musíte dojít. Ivanna Golagne
Wollongong (+Sulk, Germ Attak) - Vrah 23.5.
Pevně věřím, že klub Vrah vám nemusím představovat, ale pokud přece jen, řeknu vám to asi takhle - až budete mít nouzi o neobyčejné zážitky a chuť okusit undergroundovou kulturu, vyhledejte si v programu Vraha něco, co vás zaujme, a vydejte se na koncert. Co se týče mě, už můžu umřít, už jsem viděla Wollongong. Konečně! Po cca dvou rocích, kdy jsem je poslouchala, dorazili na Vraha. Ještě nikdy do mě hudba nevlila tolik síly a euforie jako právě v tento květnový večer. Po první kapele Sulk, která byla sice báječná, ale vyloženě "rozjezdová", nakráčeli pod pódium téměř mezi publikum tři docela obyčejní chlapíci kolem třiceti, do kterých byste rozhodně neřekli to, co předvedli. Syrové kytarové riffy, špinavý zpěv a šíleně rychlý bubeník - a ve výsledku něco neskutečně
Číslo 2
Trocha folkového sarkasmu Určitě znáte ty spontánní akce, kdy s přáteli vyrazíte na koncert a znáte jen jednu písničku hlavního protagonisty, a to jen díky jejímu komerčnímu omílání na Óčku. Jednou a znova a proč ne ještě jednou, když se všem tak líbí? (Možná jste už odhadli, že mluvím o zdařilé skladbě Anděl od Xindla X, která se do hitparád tak nějak nenásilně vetřela)… No, a tak jsme si s přáteli jednoho sobotního večera vyrazili do Valmezu do MKlubu (což je vskutku příjemné zařízení), abychom si poslechli jednu hitparádovou píseň (snad to nezní ironicky?). Jako předkapela nastoupilo trio Jananas. Vážně netuším, jestli někdo z účastníků koncertu věděl, co si myslet, když začali hrát. Zpěvačka házela grimasy a zpívala s notnou dávkou hyperbolické ironie o nočních žravkách, stárnutí, oblečení moderátorek počasí, sexu, alkoholu… Situace, které každý v životě zažil alespoň jednou, v jejich podání zněly lehčeji a sem tam se ozval i nějaký ten výbuch smíchu. Svou nekomerční prostostí si publikum získali na plné čáře. Nutno podotknouti, že byli ukecaní, tedy vlastně…komunikativní. Normální lidé. A možná právě proto ve srovnání s Xindlem, byť známějším, působili sympatičtěji. A k hudbě: ekologická basa s akustickou kytarou a Janiným hlasem vytvářely nejrůznější hudební variace, od cikánského folku až k funky a šansónu.
Než jsme se stačili probrat v diskuzí o Jananas (a koupit CD), na pódium přišel kluk, který by vás nejspíš na ulici nezaujal. (A většina lidí byla překvapená, že Xindl X je vážně sólový umělec, a ne kapela.) Začal zpívat ještě sarkastičtější písně o životě a spodině společnosti, morálním sexu a orální kocovině, závislosti na práškách a podobných věcech. Mí přátele dostali nemastný neslaný výraz a já vážně nevěděla, jak se tvářit. Xindlovy texty byly sice vtipně posazené, ale agresivně útočné, egoisticky prosazující svou a jen svou pravdu. Navíc byste se mohli utopit v tom přívalu slov… Ne, že bych jeho vystoupení hodnotila negativně, oceňuji odvahu stát před lidmi sám s kytarou (Některé prstoklady mě vážně uchvátily!), ale přece jen… čekala jsem něco… snad lehčího? Ale co, dnes se už ani tak neprodává umění či hudba, spíše drzost říct svůj názor. Takže pokud si rádi poslechnete ten cizí, zajděte si na koncert Xindla X. Anebo ještě lépe, Jananas (Vážně nechápu, že ještě nejsou notoricky známí, je to jedna z nejzajímavějších věcí, co jsem poslední dobou slyšela.) Mimochodem, jen tak na závěr Vám předvedu úryvek závěrečné písně Jananas. Myslím, že k němu budete mít velmi blízko. „Ku*va, dopr*ele, to mě se*e! Deprese mě žere imrvere! Kde jsi můj kvére?* “ Nika Reiler
John Lennon se vyjádřil ke kvalitám zpěvačky Jany (z webu jananas.cz) >
nádherného. Jejich hudba byla jako ruka, která mě chytla za hruď a mávala se mnou ze strany na stranu, aniž bych byla schopna se jakkoli ovládat. Šílenství. Jako z jiného světa. Když jsem se otočila, viděla jsem, že zdaleka nejsem jediná, koho omámili. Viděla jsem něco kolem čtyřiceti hlav, ale ovládány rytmem se pohybovaly téměř stejně a vypadaly jako jedna. Wollongong ze mě vytrhli mysl, vyždímali ji do poslední kapky a pak mi ji vrátili, aby do sebe jako houba mohla nasát energii živé hudby. Tohle byl vážně nejpůsobivější koncert, na kterém jsem kdy byla. A když jsem vylezla z propoceného Vraha ven, omámená a neschopná souvislých vět, už jsem nic nechtěla. Hráli ten večer sice ještě kanadští Germ Attak, ale ti mě absolutně nezajímali, protože ten večer neexistovalo nic krásnějšího, uvěřitelnějšího a působivějšího, než Wollongong. Andulla
Červen 2009
Co se děje před vašimi zraky skryto…
Možná jste to už postřehli, ale tipuju, že nejspíš ne. Už půl roku krom úctyhodného divadla pana Hambálka se v prostorách školy formovala další amatérská hra. Jedná se o „Art of losin´“, představení zformované pro multilingvický divadelní festival v Praze. Je to vcelku vtipný počin studentů 6.A8, konkrétně části jazykové skupiny Šárky Jurajdové. Méně než půlhodinová filozofická černá komedie neznámých kvalit se nechá uvést na světlo světa v pátek 19. června, tak držte palce! Nika Reiler
Strana D1
Kultura
Číslo 2
Itálie - Florencie, Vatikán, Řím , 28.4.- 2.5. 2009
Červen 2009 Folklór je všechno, serem na techno
Strana D2
Vtipný Dracula
Veřejná zkouška „dramaťáku“ rožnovské ZUŠ 20. 5. jsme měli možnost navštívit utajenou akci, a sice zkoušku představení Dracula. Věděli o ní nejspíš jen rodinní příslušníci a kamarádi, diváci se dali lehce spočítat na rukou. Jak to asi mohlo vypadat? Začátek byl hlášen na půl páté, ale začalo se později. Jak jsme se dozvěděli, hra byla zkoušena podruhé, proto jsme nebyli ušetřeni mnoha vtipných situací, slzeli jsme smíchy a nemohli přestat. Není nad zmatkářství a špatnou paměť. Z nejlepších zážitků: kýčovitý blikající kříž proti upírovi, Jonathanův průjem, blijící Van Helsingová, Minino „Já půjdu s vámi“ a její přetěžký kufr, tanec Draculy a Lucy, masivní vraždění upíra… V řadách herců bychom našli i studenty našeho ústavu: Markétu Matochovou v roli Miny, Eriku Janáčovou jako doktorku Van Helsingovou, Dominiku Kristkovou jako doktorku Sewardovou a Ondru Dvořáka v roli Jonathana. Po hře jsme zažili menší debatu, poradili co změnit, co se nedá moc pochopit a pochválili to nejlepší. Zpracování Draculy je netradiční, a to díky komediálním žánru. Kdo by jej tedy chtěl vidět, vřele doporučuji. Není sice jisté, zda se bude hrát pro veřejnost, každopádně radím sledovat cedule u ZUŠ. Dena
Tento rok se naše třída 6.A8, spolu s několika přihlášenými studenty Sobota 22. 5. byla ve Valašském Meziříčí z ostatních ročníků, zúčastnila poznávacího zájezdu, jehož cílem byla i ve Frenštátě zasvěcena cimbálu. S RomItálie – země nekonečných vinic, antických památek a ojedinělé kultu- čou jsme navštívily druhou z možností ry. Dlouho jsme se nemohli dočkat, až konečně v úterý 28.4. přišel a bylo to skvělé. Před pódiem jsme postávali už od jedné, zrovna když začínala hrát den D. Vyjeli jsme ve 3 hodiny ráno z rožnovského nádraží. I přesto, že se rožnovská Javořina. Po ní jsme si odběhli každé čtyři hodiny zastavovalo na tzv. „čůr-pauzách“ (jinými slovy pro zapomenutý foťák, abychom akci hygienických zastávkách?), kde jsme se mohli aspoň trošku projít, do- zvěčnili, a po návratu jsme nečekaně přišli plnit energii nebo si jen odpočinout od sezení na autobusové sedačce, opět na Javořinu, tentokrát však hrála s „krábyla cesta velmi vyčerpávající. Toho dne večer jsme konečně po lovnou“ Jarmilou Šulákovou. Ta před svým dlouhém bloudění dorazili na místo. První noc jsme byli ubytováni ne- vystoupením ještě rozdala dobré rady, midaleko Florencie v hotelu Umbria. Abychom řekli pravdu, čekali jsme mo jiné ať si chlapi občas vypijou:) Sklidila trochu pohodlnější ubytování. Ale na všechno jsme si zvykli a užívali obrovský potlesk. si první večer v Itálii a hlavně noc v docela pohodlné měkké poste- A protože jsme měli chuť na nějaké to pivo, li. Brzy jsme se ale přesvedčili o tom, že Italové jsou opravdu hlučný šli jsme s rožnovskými muzikanty do „té národ, jelikož ulice neutichly, ani když už ručičky hodinek hlásily nejhorší knajpy, kam bych nikdy nevkročičasné ranní hodiny. I přesto jsme všichni vstávali o půl sedmé, la“ (jak tvrdila Romča). Stálo to za to, po abychom se stihli nachystat a posilnit se skromnou italskou snídaní. chvíli se vytáhly housle, viola, flétna, HrušJen pár hodin cesty nás dělilo od samotné Florencie - hlavního města ka nasadil tón a zpívalo se. Pak se ještě přiToskánska. Vydali jsme se na náměstí Duomo, viděli Baptisterium, dala goralská kapela Nowina. V hospodě Kampanilu, radnici, most Ponte Vecchio. A co nás všechny (možná (dobře, na zahrádce) byla snad větší party především holky) nejvíce zaujalo? No přece socha Davida – skvost Mi- než na náměstí… chelangelovy tvorby. Většina z nás ochutnala pravou italskou pizzu Po guláši s pětima knedlama ve Starce (re(která byla sice drahá, ale zato výborná…), vynikající zmrzlinu a na- staurace Stará škola) se pomalu odcházelo koupila nějaké ty suvenýry. Pobavili jsme se především tamějšími pou- do kulturáku. Akce byla jen pro členy cimličními obchodníky, kteří za velmi nízkou cenu prodávali nejrůznější bálovém, ale já, jako téměř rodinný přívýrobky, ale později jsme se přesvědčili o tom, jaký mají respekt slušník, jsem se dostala dovnitř. Mají to fakt dobré ti muzikanti, víno zdarma, pivo zdarz policie, když se v jednu chvíli všichni zvedli a už už utíkali pryč. K večeru jsme se vydali do Říma, kde bylo zajištěno ubytování ma, frgále a klobásy… Vevnitř se to v chatkách ve velkém kempu. Už při vjezdu nás překvapilo, že tady rozšouplo, s hraním nejvíce zabodovala stál čirou náhodou další český autobus - přímo z Rožnova pod Rad- Javořina, s tancem slovenský soubor Čarnica. Nejkrásnější bylo, že byli všichni hoštěm! Musíme uznat, že ubytování, na rozdíl od již zmíněného hotelu, předči- veselí a dobře se bavili. lo naše očekávání. Nejen krásné prostředí, spousta zelených keřů a pi- Kolem jedné se „Rožnov“ rozhodl odjet, a tak jsme se rozvezli domů. A co je taky nií, také chatky vypadaly velmi pěkně a pohodlně. První noc byla velmi vyčerpávající. Jak už to tak bývá, nikomu se mimo jiné super? Se dvěma kily klobásek i přes šílenou únavu nechtělo zalehnout do postele, a proto si každý a frgály, které jen tak zbyly:) Dena můžete představit, jak to asi vypadalo, když naše mladistvé řádění musela zastavit až p. prof. Zůbková kolem druhé hodiny ranní...? Ráno poté vypadalo všelijak, ale k neradosti těch více unavených, jsme kolem osmé hodiny vyrazili přímo do centra Říma a do Vatikánu. To byl teprve nezapomenutelný zážitek. Jako první jsme navštívili Vatikánské muzeum se spoustou uměleckých děl, soch, obrazů, atd. Později byla na řadě Sixtinská kaple – ohromující nejen svou krásou, ale i velikostí. Dále chrám sv. Petra a někteří měli možnost také vystoupat až nahoru a vidět Bohužel čas rychle ubíhal. Kolem sedmé kopuli s překrásným výhledem na Řím. Od- hodiny jsme dojeli na konečnou zastávku poledne jsme také navštívili Pantheon, metra, kde na nás už čekal autobus. I když slavné Španělské schody a Piazzu Navonu. jsme se ještě všichni těšili na slíbenou pláž Zpátky do kempu jsme jeli metrem a moře, které bylo jen nedaleko, bohužel náa vláčkem, ve kterém jsme narazili na nepří- sledovalo zklamání. Někdo nám přichystal liš příjemnou paní, která si raději zakrývala nemilé překvapení a vybil boční sklo okna obličej šátkem a odsedávala si od nás pořád u řidiče. Nepatrně to znepříjemnilo zpáteční dál a dál. Ach, ti Italové… cestu, byla trochu zima a někdo čas od času Druhá noc v kempu byla již o 100% vdechl nějakou tu mouchu. Nicméně i tak klidnější… Všichni trávili večer ve svých cesta ubíhala poměrně rychle, a my si museli chatkách, unavení a zmožení pod dlouhém přiznat,že i přes to, že se mnohé nepovedlo, dni. přes všechno to bloudění a některé úlety naší V pátek ráno nám už bohužel nezbývalo nic paní průvodkyně Jarmilky, jsme si všichni jiného než se sbalit a snažit se si co nejvíce Řím užili, poznali jsme mnoho nového, viděužít poslední den ve slunné Itálii. Jako první li spoustu památek, pocítili tu pravou italpamátku jsme navštívili Koloseum. Bylo to skou atmosféru, a na to všechno budeme úžasné - vyšli jsme z metra a najednou se ještě dlouho vzpomínat. před námi vztyčila tato ohromující dominan- Arrivederci in avvenire! ta Říma. Po prohlídce, kterou jsme byli Martinkaaa & Terezka všichni fascinováni, jsme se vydali na Forum hudebním partnerem je Petr Vašenka Romanum, Kapitol a na Fontánu di Trevi!
Číslo 2
Červen 2009
Literární koutek Nesnesitelná lehkost bytí
Červen je tady, slunce hřeje a pálí kůži doruda. Přestal vás bavit Neruda? Nebo kdokoli jiný? King píše vážně až přespříliš dlouhé knihy? Povinnou četbu už nemůžete ani cítit? Chce to něco lehčího… A co může být lehčího než Nesnesitelná lehkost bytí? Ale nenechte se zmást, i přes svou svižnou čtivost se nějakému tomu přemýšlení nevyhnete ani tady. Ale konkrétně tohle nenásilné filozofické uvažování vám vážně vadit nebude. Víte proč? Probíraná témata jsou aktuální už od samotného začátku naší existence. Existence… A ještě ke všemu naší… Už jenom to slovo… Kundera se nebojí zasáhnout do krajin motivů, které by se normálně zdály pro knihu naprosto nevhodné, a tak na backgroundu událostí roku 1968 stylově modeluje jemné záhyby hlavních charakterů. V této knize nesmíte hledat definice. Hledejte otázky. A když jich budete mít dostatečné množství, možná objevíte i jednu či dvě odpovědi. Dva paralelní příběhy různých lidí, které se proplétají, nejsou zas tak originální literární kompozice, ale přesto vás dojmou svou hloubkou (ne, nebudete brečet jako u hollywoodských romancí). Pan spisovatel nám umožňuje naprosto niterný pohled na všechny postavy, intimní rozbory jejich psychiky, příčiny chování a minulost tak, aby to dohromady tvořilo perfektní mozaiku. Neštítí se ničeho, žádné téma není tabu. Sex, nevěra, Bůh, hovno, láska, tělo, duše, potřeby, ubohost, kýč… A proč všechno nezamíchat? Ale jen málokomu se tak mistrně podaří skloubit vše, aniž by vládu nad věcí převzal nevkus. Hlavní hrdiny budete znát lépe než své dlouholeté přátele. Jsou naprosto identicky živí. Tereza, melancholická dívka, rozbitá na tisíc kousků, zdrcená Persefona, milující Tomáše. Její Pan Pravý ovšem není žádný ideál, jeho vášní je zkoumat odlišnosti žen… možná až příliš intimně. Sabina, nezkrotná provokující malířka, neustále hledající žena…Bude věčně utíkat před kýčem a pálit za sebou mosty. A Franc? Hledá svého boha, kde jen může… Ale nikdy se nevyPříběh odehrávající se na pozadí událostí okolo roku 1968, o lidech a osudech, o lásce a zradě, o protikladech, co se přitahují. Říkáte si: tradiční témata? Tak se připravte na naprosto netradiční nádech. Dostáváme se totiž úplně jinam. Někam do míst, kde bytí nabývá nesnesitelných lehkostí a život podivných rozměrů. Dostáváme se do mozku muže, který má svůj specifický pohled na svět a na vše, pohled chirurga, který skalpelem rozřezává úplně jiná tajemství, než by doktor chtěl. Dostáváme se k zobrazení těla a vyústění duše ženy, která svým anachronismem udivuje naše city a otevírá staré příběhy. A ti dva prostě patří k sobě. Situace plynou, ale nakonec si to oba uvědomí, režim nerežim, i když jsou stále spolu. Máme také možnost zahlédnout člověka, který potřebuje svou modlu,
Strana D2
Číslo 2
Strana D3
Červen 2009
Číslo 2
prostí ze spárů fiktivního vědomí. A teď něco k panu spisovateli, protože si to vážně zaslouží: Milan Kundera, narozený 1929 v Československu, byl zbaven československého občanství, ale proto, že dnes patří k nejpopulárnějším a nejsvětovějším autorům, Češi se k němu hrdě hlásí (až na chvíle, kdy ho nenávidí). On k nim ne. Dostal mnoho literárních cen, žije si spokojeně ve Francii, píše pouze francouzsky a nedává povolení k překladům do češtiny. Mimo prózy se věnuje i dramatu, mezi jeho dílo se čítá: Majitel klíčů (o absurdních náhodách a osudové volbě) Ptákovina (hra s podivným osudem) Jakub a jeho pán (prý nejúspěšnější z jeho her) A kdyby se Vám náhodou vážně zalíbil, zveřejním zde i seznam dalších knih: Valčík na rozloučenou Žert Český úděl Radikalismus a exhibicionismus Únos západu aneb Tragédie střední Evropy Les testaments trahis (v Česku vyšlo jako: Kastrující stín svatého Garty ) Nesmrtelnost Můj Janáček Zneuznávané dědictví Cervantesovo Směšné lásky Kastrující stín svatého Garty Nechovejte se tu jako doma, příteli A jediné, co zbývá dodat na závěr, je pár zajímavých úryvků z knihy: Franz: Láska je boj? Nemám nejmenší chuť bojovat; Kdo hledá nekonečno, ať zavře oči; Tvář je jen základní palubní deska. Lidské životy jsou komponovány jako skladba. Člověk, veden smyslem pro krásu, promění nahodilou událost v motiv, který už zůstane ve skladbě jeho života. Vrací se k němu, opakuje ho, mění, rozvíjí jako skladatel téma své sonáty. Aniž o tom ví, člověk komponuje svůj život podle zá-
svou zradu, hnací sílu. Žije svůj život ale neodlišuje ten reálný od vysněných protestů. Až pak, když jej zradí milenka, po tom, co svůj vztah k ní oznámil své ženě, až pak se rozhodne vyčistit svůj život a žít podle sebe. Milenka mu zůstává modlou. Je to úžasná malířka, jejíž obrazy vpředu ukazují srozumitelnou lež a vzadu nesrozumitelnou pravdu. Politická situace vlastní země je jí jen na obtíž. Lítost kolem je pro ni kýčem. A kýč znamená v jejím životě vlastně to, co hledá a zrazuje. Životy našich hrdinů se rozplétají a proplétají. Vytváří nebezpečnou mozaiku. V každém z nich můžete najít kousek sebe. V nikom z nich se nenajdete. Vše je zobecněno určitou popisností pohledů a znásobeno filozofickými úvahami o životě. Ivanna Golagne
konů krásy i ve chvílích nejhlubší beznaděje. Nikoli nutnost, ale náhoda je plna kouzel. Má-li být láska nezapomenutelná, musí se k ní od první chvíle slétat náhody jak ptáci na ramena Františka z Assisi. Co je to koketerie? Dalo by se říci, že je to takové chování, které má dát najevo tomu druhému, že sexuální sblížení je možné, přičemž se tato možnost nikdy nesmí jevit jako jistota. Jinak řečeno: koketerie je nezaručený slib soulože. Smyslnost je maximální mobilizace smyslů: člověk pozoruje napjatě toho druhého a poslouchá každý jeho zvuk. Jedinečnost „já“ je ukryta právě v tom, co je na člověku nepředstavitelné. Představit si umíme jen to, co je na všech lidech stejné, co je obecné. Individuální „já“ je to, co se odlišuje od obecného, tedy to, co nelze předem odhadnout a vypočítat, co je třeba na druhém teprve odhalit, odkrýt, dobýt. Miliontina nepodobného je přítomna ve všech oblastech lidského života, jenomže všude tam je veřejně odhalená, není ji třeba objevovat, není k ní třeba skalpelu. Jedině v sexualitě se miliontina nepodobná jeví jako něco vzácného, protože není veřejně přístupná a je třeba ji dobývat. Ještě před půl stoletím bylo na takové dobývání třeba věnovat mnoho času (i týdny, dokonce i měsíce!), takže doba věnovaná dobývání se stala mírou hodnoty dobývaného. I dnes, přestože čas dobývání se nesmírně zkrátil, sexualita se stále jeví jako kovová skříňka, v níž je ukryto tajemství ženina já. Postavy se nerodí jako živí tvorové z těla matky, nýbrž z jedné situace, věty, metafory, v níž jako v oříšku je uložena nějaká základní lidská možnost, o níž si autor myslí, že ji ještě nikdo neobjevil anebo o ní nikdo nic podstatného neřekl. Nika Reiler
Já, jakožto zapřísáhlý technik, který čte zásadně jen literaturu technickou (popřípadě detektivky nebo cestopisy na odreagování), jsem se rozhodl také přečíst Nesnesitelnou lehkost bytí od Kundery. Proč? Všichni mí kamarádi TO celkem chválili, takže mi nasadili brouka do hlavy... Cestou do Prahy ve vlaku jsem tedy knížku otevřel. Příběh hned od začátku pěkně ubíhá, obligátní nudný úvod s popisem postav chybí. Jsme vrženi do příběhu a postavy se vykreslují svými činy. Odehrávájí se zde dva paralelní příběhy dvou párů. Tomáše a Terezy. Tomáš miluje Terezu a přitom souloží s každou, co potká. France a Sabiny. Sabina příležitostně spí s Tomášem. Docela zajímavé počtení, dost inspirativní...
Červen 2009
Jedním z hlavních témat je hledání smyslu života a rozebírání kýče. Dokud rohovor nezabředne do přílišného filosofického tlachání (které ale nejspíš cílové skupině čtenářů bude vyhovovat), je kniha velmi zajímavá. Co Kundera podle mě vážně přehnal, je jeho absudrní srovnání hovna a boha... Nejsem ani v nejmeším věřící, ale i tak to už překračuje jisté meze mého vkusu. Naopak třeba rozbor kýče je skvělý. No ve výsledku docela slušná čtivá kniha, až na některé pasáže to přežil i zapřísáhlý technik - materialista. Takže humanitnějším můžu jen doporučit, technikové nechť uváží možná rizika přílišného filosofického tlachání o hovně (pozor, to někdy bývá smrtelné)... Martin Klein
Strana D3
