Strážce pokladu. Případ bývalého šéfa ŘSD Michala Haly spěje ke konci Stavba dálnice může začít Peníze, problémy, průtahy

PŘEHLED ZPRÁV Strážce pokladu. Případ bývalého šéfa ŘSD Michala Haly spěje ke konci ..................................... 2 Stavba dálnice může začít .................................................................................................................. 10 Peníze, problémy, průtahy .................................................................................................................. 11 Mýty o mýtu .......................................................................................................................................... 13

Relative PR & Consultancy, s.r.o. www.relativepr.cz

1

PLNÉ ZNĚNÍ ZPRÁV Strážce pokladu. Případ bývalého šéfa ŘSD Michala Haly spěje ke konci e15.cz

07. 06. 2015

Rubrika: Archiv

Měl na starost výstavbu dálnic v Česku, oslavil narozeniny takřka za milion, zatkla ho policie a nyní jej čeká soud. Pro Michala Halu, bývalého vysoce postaveného manažera Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD), si policie přišla v prosinci 2011 a poté strávil několik měsíců ve vazbě. O tři a půl roku později sedíme v potemnělé kanceláři, Hala je viditelně nervózní a zpočátku se nechce fotit. Rozhodně nevypadá jako člověk, který měl zaplatit za narozeninovou oslavu tři čtvrtě milionu korun. Když na toto téma začneme debatovat, připustí, že se od pobytu ve vazbě necítí úplně nejlíp a příliš nevychází mezi lidi. Bývalého nadějného sociálního demokrata kriminalisté viní z přijetí úplatku při pronájmu dálničních odpočívadel a držení dětské pornografie. Právě druhé obvinění před lety překvapilo kdekoho a Halovi v podstatě zničilo život. Tím nechceme soudit, zda trestný čin spáchal, či nikoli. Bránit se bude moci už brzy. Kauza s dětskou pornografií zamířila v dubnu před soud. K vyvrcholení spěje i případ uplácení. Hala věří, že pro policisty skončí fiaskem a naopak reálný rozměr dostanou jeho slova o spiknutí policie a politiků, kteří se sháněli po neexistujícím seznamu uplácených osob, jejž si údajně měl vést. Co teď děláte? Jsem nezaměstnaný, závislý na pomoci rodiny a sociálního systému. Jaké to bylo o Vánocích 2011, kdy si pro vás před svátky přišla policie? Určitě to zpočátku bylo nepříjemné, protože to je něco, co nečekáte. Postupem času jsem ale pochopil, o co jde, a to mi spíš pomáhalo celou záležitost přetrpět. Zpočátku se jedná o šok. Pokud se někdy píše, že jsem to považoval za špatný vtip, tak jsem se určitě nesmál, ale v duchu jsem si to říkal. Protože to obvinění pořád považuji za absurdní. Stát podle zákona nesmí vlastnit pumpy, a tudíž ani nemůže přicházet o nájemné z nich, to je podstata celé té věci. Postupně mi ale ve vazbě došlo, že vlastně nejde o benzinové pumpy, že to je zástěrka pro jiné záměry policie a státního zastupitelství. Ve chvíli, kdy jsem si vnitřně vybojoval boj, že ze sebe nehodlám udělat nějakého utajeného svědka, který začne vyprávět lži, tak to potom bylo snesitelnější. To, co už nám dnes připadá obyčejné, že se rozdávají obvinění politikům, tak to bylo tehdy nemyslitelné


2

Stojíte za firmami Monstera a Montegar, které jsou prostředníky v pronájmu dálničních odpočívadel? Předně odmítám pojem "prostředník", z toho pak pocházejí ty zkratky, že jde o nějaké prázdné skořápky. Ty firmy jsou klasický developer, který investuje do stavby té pumpy, tu pak pronajímá a logicky na tom má zisk, prostě podniká, nese riziko. Jsou snad developeři bytových projektů "prostředníky" mezi zájemci o bydlení a stavební firmou? Pokud jde o to vlastnictví, tak žádná instituce na světě vám nenapíše papír, že ten či onen člověk není něčeho vlastníkem. To jsme řešili už v rámci mé nesmyslné útěkové vazby, jak mám prokázat, že něco nevlastním. Ve věci společnosti Monstera a Montegar proběhl očekávaný úkon v zahraničí, kdy byl u soudu v Lichtenštejnsku vyslýchán správce firem. Existuje tam poměrně vážný právní problém, kdy nikdo, kdo se toho výslechu účastnil, nesmí do doby, než lichtenštejnské knížectví rozhodne o tom, jestli ty informace vydá, nebo nevydá, mluvit o tom, co tam zaznělo. Já jsem se toho neúčastnil, tak snad můžu říct, že u výslechu zaznělo jméno konkrétní fyzické osoby, která je konečným vlastníkem těch firem, a touto osobou není Michal Hala. Michala Halu policie podezřívá, že spolu s bývalým šéfem Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) Petrem Laušmanem, firemním právníkem Robertem Wolfem a podnikatelem Jiřím Neužilem stojí za nevýhodnými pronájmy dálničních odpočívadel, na kterých stát prodělal 337 milionů korun. Některá odpočívadla si pronajaly neprůhledné firmy Monstera, Montegar a Eurobad, následně je pronajaly dál se ziskem petrochemickým firmám. ŘSD s firmami navíc v jednom případě udělalo společný podnik, a na pronájem tak nemuselo být výběrové řízení. Michal Hala měl za obchod vzít podle policie dvoumilionový úplatek a existuje i podezření, že stojí za neprůhlednými společnostmi, od nichž mu plyne část zisku. Neužila a Laušmana policisté zadrželi, když podepisovali směnky na 15 milionů, podle vyšetřovatelů mělo jít o úplatek. Monstera si už loni v dubnu úspešně stěžovala u Ústavního soudu na obstavení účtu. Podle soudců trvalo příliš dlouho a znemožňovalo firmě například platit daňové zálohy. Je to někdo z lidí, kteří byli obviněni? Třeba pan Neužil? To vám nemohu říct. Můžu to pouze rozšířit a říct, že to není nikdo, kdo by byl jakýmkoli způsobem propojen se mnou. Není to můj bratr, není to moje švagrová. Není to nikdo, u koho by mohlo vzniknout podezření, že já z toho mám jakýkoli profit. Proč vlastně ŘSD vymyslelo konstrukci, že nebude pronajímat odpočívadla rovnou petrochemickým firmám, ale vytvoří se společný podnik, čímž se vyhne výběrovému řízení? Tato konstrukce byla využita pouze v jednom případě a i tam na konečného provozovatele proběhlo výběrové řízení. Ale obecně jde o problém celého obvinění, které proti nám bylo vzneseno. Stát jako takový nesmí investovat do čerpacích stanic. To není věc, která by byla otázkou právního názoru, to je fakt, který vyplývá ze zákonů a vyhlášek. Po třech letech k tomu dospělo i Nejvyšší státní zastupitelství.


3

A co nemůžete vlastnit, to nemůžete pronajímat. Tudíž nemůžete přicházet o nájemné a nemůžete tak někomu spáchat škodu. Toto je celý základní problém obvinění. Pokud jde o konkrétního nájemce, tak já jsem to vnímal a dosud to tak vnímám, že je úplně jedno, komu to pronajímáte, pokud je vám za to placeno přiměřené nájemné a pokud si ten subjekt plní svoje povinnosti. Jestli je to developer, nebo olejář, je lhostejné. Když se podíváte na ceny, které ŘSD dlouho tajilo, tak například u Málkovic to bylo sto tisíc za rok. Není to trochu málo? Ta informace ohledně Málkovic je nepřesná. Tam je sto tisíc pouze po dobu výstavby a po kolaudaci má cenu nájmu určit znalec. To považuju za férové. Pokud jde o ceny nájmů obecně, tak nevím, z jaké pozice bych se k tomu dnes měl vyjadřovat. Můžu jen říct, že v rámci naší kauzy si policie nechala udělat posudky a tam došlo i k paradoxní k situaci, když podle znalce to nájemné má být dokonce nižší, než ty firmy reálně platí. Pokud se i soudně znalecké posudky dostanou na úroveň stovek tisíc korun ročně, tak v tom nevidím žádný problém. Jaké tedy byly záměry policie, když tvrdíte, že jste je pochopil? Měl jsem být prostředníkem výroby v té v době tolik poptávané politické kauzy. Dnes se to může zdát nadbytečné, ale uvědomme si, že v roce 2011 byl pan Rath hejtmanem a pan Nečas předsedou vlády. To, co už nám dnes připadá obyčejné, že se rozdávají obvinění politikům, tak to bylo tehdy nemyslitelné. Když vznikla aféra s tzv. Halovým seznamem (údajný seznam penězo vodů a uplácených lidí, jehož existence se nikdy nepotvrdila – pozn. red. ), tak mi bylo jasné, o co tady jde. O co tedy? Došel jsem k závěru, že když Halův seznam neexistoval, tak bude potřeba, abych ho dodiktoval, a pak se bude chodit po Praze a zatýkat podle seznamu. Myslím, že to je jeden z důvodů, proč celá kauza dálnic vznikla. V minulosti jsem velmi laxně a nedbale přistupoval k tomu, co se o mně píše a povídá. Nepovažoval jsem to za důležité a to byla chyba. Nějaká část lidí prostě uvěřila tomu, že všechny ty příběhy, že jsem nějaký účetní dopravní mafie, který si doma schovává kompromitující materiály, jsou pravdivé. A já to svými legráckami ještě zhoršoval. Když za mnou někdo přišel a říkal, že prý mám kompro, tak jsem odpovídal, že mám na každého tlustou složku, zasmál jsem se a šel jsem dál. Někdo si myslel, že ta věc skutečně existuje, a policie ji v bytě, kde jsem byl zadržen, velmi vehementně hledala v pytlíkách s moukou a cukrem, ve vánočních dárcích a v počítači mé dcery. Neměl jsem být cílem, ale prostředníkem. Když za mnou někdo přijde a řekne, že prý mám ferrari, tak já jsem bohužel povaha, že řeknu, že mám tři U vás to nicméně začalo. Myslíte, že váš význam byl tak zásadní? Relative PR & Consultancy, s.r.o. www.relativepr.cz

4

Řekl bych, že tomu někdo uvěřil. Někdo prostě uvěřil povídačkám, které jsou z mého pohledu nepravdivé. Já jsem tehdy odmítal svůj život trávit tím, že budu chodit a přesvědčovat, že to není pravda. Navíc nemáte možnost to prokázat. Když za mnou někdo přijde a řekne, že prý mám ferrari, tak já jsem bohužel povaha, že řeknu, že mám tři. Takhle vznikla nějaká domněnka, že skutečně ta kompra existují. Postupem času jsem pochopil, že někdo musel nabýt dojmu, že to je poklad, který je potřeba vykopat za jakoukoli cenu, včetně křivého obvinění. 2. Jak se touto optikou díváte na oslavu narozenin na Občanské plovárně, která vás proslavila? To se musíme vrátit zase do roku 2009. Pokud se chceme bavit o té takzvané oslavě, tak předesílám, že nejsem člověk, který by nedělal chyby. Ono se to ale odehrálo jinak, než vypráví mediální příběh. Měl jsem tehdy pocit, že bych se měl vypořádat s tím kalendářovým faktem. Je to pikantní, protože narozeniny normálně neslavím. S pár přáteli jsme si ale řekli, že uděláme nějakou termínově shodnou akci. Také jsem si řekl, že bych měl lidem ukázat, že mám i jiné rozměry než jen mladý ambiciózní úředník. Řekl jsem, že uděláme charitativní koncert a vytáhnu svoje staré písničky, nacvičíme to s kamarády, uděláme mejdan a tím to skončí. Bohužel jsem trochu podcenil atmosféru, v níž to vznikalo. Oslava narozenin Byla to první kauza, kterou na sebe kdysi nadějný úředník a člen ČSSD upozornil. Své třicáté narozeniny slavil tehdejší výkonný ředitel Ředitelství silnic a dálnic ve velkém stylu, nad obvyklé finanční možnosti státního úředníka. V pražské Občanské plovárně se zaplatilo 600 tisíc jen za nájem, jídlo, diskžokeje a neomezené množství alkoholu. Další desetitisíce korun stála pak podle České televize hudba a služby agentury, která show organizovala. Oslavy se zúčastnili i zástupci stavebních firem. Halův úřad přitom rozhodoval o jejich zakázkách. Kdo konkrétně narozeninovou party platil, Michal Hala dodnes tají. Ke cti celé akci může být jen to, že se při ní vybralo 450 tisíc na nemocné děti. Mluvíte o mediálním příběhu. Myslíte si snad, že za medializací někdo stojí? Ne všem se moje fungování na ŘSD líbilo a zejména se hodně nelíbilo okruhu velkých stavebních firem. Tenkrát jsem byl zvyklý, že za mnou chodí lidi a říkají, že je na mě vypsaná odměna, když z ŘSD vypadnu. Hloupě jsem se tomu smál, nicméně pak se našel člověk, který se rozhodl, že využije situace existence nepolitické úřednické vlády, a proč by někomu dával 50 milionů, aby odstranil Halu, když to někdo udělá zadarmo. Tehdy si našel pana Černého z ČT, pana Pšeničku z Ekonomu a ti skutečně udělali výbornou práci, že tu akci s koncertem dokázali prezentovat tak šíleným způsobem, že já jako mediální amatér jsem nemohl jít s pistolí proti atomové bombě. Nicméně oslava to nebyla úplně levná… Relative PR & Consultancy, s.r.o. www.relativepr.cz

5

Uznávám, že jsem se v tom vysvětlování choval krajně neprofesionálně, a pak to byla samozřejmě záležitost, která mi neprospěla. Dosud se šíří lži, že jsem platil nějaké statisíce. To byla situace srovnatelná s tím, když jdete s deseti kamarády do hospody a tři se rozhodnou, že zaplatí. Já jsem byl jeden z těch lidí. Problém byl v tom, že ta hospoda byla řádově dražší. Já jsem za ten večer utratil 100 tisíc korun. Možná to někomu přijde nemravné, ale můžu říct, že to tehdy byla moje průměrná měsíční výplata. A komu se nestalo, že propije měsíční výplatu? A kdo jsou tedy lidé, kteří to platili? Když jsem to neřekl tenkrát, tak to neřeknu ani dnes. Ta hysterie, která se rozpoutala, byla naprosto šílená. Stal jsem se obětí pronásledování a pochopil jsem, že předmětem pronásledování budou i ti, kteří finančně přispěli. Spočítal jsem si, že dohromady měli asi 17 malých dětí, a říkal jsem si, že když jsem si tuhle blbost vymyslel, tak nebudu ohrožovat další lidi. Ale je jedna věc, která nikdy nezazněla. Když jsem říkal, že policie za posledního 3,5 roku prokutala celou moji historii, tak se samozřejmě zajímala i o tuhle záležitost a neumíte si představit, jaké bylo zklamání těch policistů, když uviděli smlouvy a viděli převody z účtů. Tedy žádná hotovost, žádné černé peníze. Nedošlo tam k ničemu nekalému. Nejstrašnější zjištění ovšem bylo, že jsem celou dobu mluvil pravdu. Ti lidé, kteří to platili, bylo jich asi šest nebo sedm, skutečně neměli vůbec nic společného s ŘSD, stavebními zakázkami ani se státním rozpočtem. Jak jsem je veřejně typově označil, tak to ve smlouvách na realizaci koncertu skutečně bylo. Nejvíce přispěl podnikatel v zemědělství, podnikatel ve strojírenství a výrobce hraček. To je celý příběh. Dnes už neexistuje jakékoli podezření. Pojďme se vrátit ještě k jinému nepříjemnému případu. Byl jste obviněn z držení dětské pornografie. Jak si dnes tento případ stojí? Policie mi obvinění z držení dětské pornografie sdělila v březnu 2012, když jsem byl ve vazbě. Je to pro mě pokračování příběhu o tom, jak si policie představovala, že se budu a nebudu chovat. Policie po poměrně dlouhou dobu oba případy (dálnice a pornografie) vedla sloučeně, my jsme proti tomu protestovali. Dnes se ukazuje, že ve věci dálnice policie ani státní zastupitelství nečekají žádný výrazný úspěch, tak to rozdělily. Věc dětské pornografie bude hrát ten účel, že máme alespoň něco. Došlo tam k zásadnímu posunu, když jsem byl koncem dubna obžalován. Horní sazba je jeden rok, vyšetřování trvalo tři léta. Určitě to nepříjemné je, ale nemám důvod se o tom nebavit. Prožil jsem tolik ponížení, že už se na to dívám trochu s nadhledem a nemám důvod o tom nemluvit. Co tehdy policisté našli? Tvrdí, že při domovní prohlídce v prostorách, které jsem spolu užíval, byly nalezeny 3,5palcové diskety, na nichž se má nacházet 127 obrázků dětské pornografie. Kdo si trošku pamatuje, jakou mají kapacitu diskety, tak už to mu přijde poněkud zvláštní. Rovněž je zvláštní schovávat si pornografii na disketách. Stojí proti tomu i fakt, že nikde se nenašlo zařízení, které by přehrávalo 3,5palcové diskety.


6

Další věc, která je zásadní, je, že jsem na radu svých advokátů podstoupil dvoje sexuologické vyšetření a oba znalci došli k závěru, že nejsem pedofilně orientován. Tudíž znovu vyvstává otázka, proč by měl doma pacifista arzenál zbraní. Pak jsou tam další věci, které vyvolávají vážné otázky o celém obvinění. Ptám se například, kde se na disketách vzal soubor z února 2012, kdy jsem prokazatelně seděl ve vazbě. Tvrdíte, že policisté vám chtěli ukázat, jak se máte chovat. Zažil jste tedy nějaký nátlak přímo ve vězení, nebo nezažil? Policistům jsem dával najevo, že nemám zájem se podílet na nějakých nezákonných dohodách. A to obvinění z dětské pornografie přišlo jako další stupeň, kdy si mě policisté brali bez přítomnosti mých advokátů na projížďky po Praze a tam mi kladli dotazy, zda by nebylo lepší, abych konečně promluvil, nebo jak to doopravdy bylo s financováním sociální demokracie. Druhý policista se vás zeptá, jak se vám ve vazbě líbí a jestli tam chcete být ještě dlouho. Lidsky to pro mě bylo naprosto katastrofální. Sám bych to asi unesl, ale mám poměrně staré rodiče, kteří bydlí na vesnici, kde si každý vidí do talíře. Mé dceři tehdy bylo 11 let a viděla v televizi, že tatínek je pedofil. Metoda trestání celých rodin, děti nevyjímaje. To vás zdrtí. Mediální příběh je, že Hala rovná se pedofil. To je věc, proti které se těžko bojuje. Dětská pornografie Michal Hala šel v policejním doprovodu do vazby před Vánocemi 2011 a ven se dostal až v srpnu 2012. Mezitím, v březnu 2012, ho policie začala stíhat i za držení dětské pornografie. Policie k této věci nikdy obsáhleji nemluvila. Objevily se jen spekulace, že ve vile v pražských Kunraticích, kde Hala přebýval, měly být digitální nosiče. Na domovní prohlídky si Hala posléze stěžoval u Ústavního soudu, ten ovšem jeho stížnosti nevyhověl. Hala v ní tvrdil, že obě prohlídky nařídil soud, který k tomu nebyl místně příslušný. Navíc prý příkazy nedostatečně odůvodnil, například nevysvětlil, proč je prohlídka neodkladná a neopakovatelná. Co se týče samotného držení dětské pornografie, společně se svým právníkem podal trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu v souvislosti s neoprávněnou manipulací s obsahem dat na datových nosičích Je poměrně těžko představitelné, že to dojde k soudu na základě nějakých disket. To je opravdu všechno? Pokud chcete, tak je tam ještě jedna záležitost, s níž přišla policie po dvou letech. Znalci byla předložena všechna pornografie, která se tam měla kdesi najít. Zadání znaleckého posudku znělo, zda by se nedalo i na ostatních nosičích nalézt něco, co by se s troškou dobré vůle dalo označit za dětskou pornografii. Ono s těmi disketami to asi i policii přišlo slabé. Na zpracování posudku byly tři měsíce. Posudek se nakonec zpracovával rok a znalec došel k závěru, že na jakémsi opět externím nosiči typu USB, tedy zase nikoli v mém počítači, se našel textový soubor, který podle znalce jeví známky toho, že by se mohlo jednat o dětskou pornografii. Jsem tedy stíhán pro dětskou pornografii v podobě textu.


7

Jedná se o erotickou povídku, jejíž hrdinka tvrdí, že jí je 16 let. To je celé. Pátral jsem v historii judikátů a došel jsem k závěru, že za držení dětské pornografie v textové podobě nebyl trestán snad nikdo v civilizovaném světě. Nebojím se toho, že bychom u soudu nevysvětlili, že je to trošku ujeté. Tu povídku jste napsal vy? Ne, to jsem nenapsal já. To je dokument veřejně dostupný na internetu. Policie mě stíhá za text veřejně dostupný na internetu. Říkal jste, že jistý člověk si našel kanály, jak zmedializovat vaši oslavu narozenin. Kdo to byl? Byl to generální ředitel jedné velké stavební firmy. Jméno nemůžu říct, protože se bojím. Pomohl si od té doby? Ten člověk mě měsíc předtím, než mě zavřeli, kontaktoval a přiznal se mi, že to byla jeho práce. Říkal jsem mu, že to mohl udělat důstojněji, ale udělal to profesionálně. Pak si postěžoval, že se mu to trochu vymklo z rukou. Tvrdil původně, že Halu je třeba zlikvidovat i za cenu toho, že po Halovi nebude vůbec nic fungovat. A pak uznal, že od té doby, co tam nejsem, tak se tam toho opravdu moc neděje a že si nepomohli. Jedním z bodů obžaloby je také obvinění, že jste měl přijmout dvoumilionový úplatek. Bývalého šéfa ŘSD Laušmana policie údajně chytila se směnkami. Proč případ dosud nezamířil k soudu? Jeden z obviněných byl skutečně zadržen se směnkami v hodnotě necelých 16 milionů korun. Doslechl jsem se, že ta směnka byla policií v naprosté tichosti v druhé polovině loňského roku vrácena majiteli s usnesením, že nesloužila k páchání jakékoli trestné činnosti. Pokud jsme v právním státě, tak může platit jedno, nebo druhé. Buď směnka kryla úplatek, nebo nesloužila ke spáchání trestné činnosti. Momentální postoj policie a státního zastupitelství je, že nesloužila ke spáchání trestné činnosti. Bývalý šéf Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) Petr Laušman To se vás nicméně netýká… Týká se mě záležitost údajného úplatku ve výši dvou milionů korun. Byl jsem obviněn na základě tvrzení svědkyně, která vystupovala v utajené identitě (její skutečná identita poté unikla do médií – pozn. red.). Svědkyně vypovídala kolem osmi hodin, její výpověď byla napsaná na dvou stránkách A4 včetně poučení. Výslech byl bez přerušení, podepsal ho jeden policista a druhý policista byl souběžně na dvou místech naráz. Je jasné, že tak se to odehrát nemohlo. Podle pozdějšího prohlášení samotné svědkyně jí policisté vyhrožovali, opili ji a pak ji donutili podepsat protokol o výslechu.


8

Tak se dnes bojuje s korupcí. Uprostřed toho podivného výslechu je věta, která zní takto: "Vzpomínám si, že jsem se v roce 2006 (tedy pět let před výslechem – pozn. red.) doslechla o tom, že člověk XY dostal úplatek dva miliony korun a tyto peníze odvezl Michalu Halovi a tyto peníze možná mohly souviset s uzavřením nájemních smluv." Takhle zní svědectví, na jehož základě jsem strávil osm měsíců ve vazbě. Tato utajená neutajená svědkyně za tři měsíce vypovídala znovu, bez alkoholu a bez přesvědčování, a tam výslovně řekla, že uplácení pana Haly se nedělo. Bylo tam dalších 50 svědků a nikdo z nich o žádném uplácení nevěděl. Pro přijetí úplatku jsme nicméně stíháni dál. Mně to přijde absurdní a ani 3,5leté pátrání po pokladu na Stříbrném jezeře nepřineslo žádné výsledky. Kdy čekáte, že se tento případ dostane k soudu? Dostáváme vzkazy akorát prostřednictvím médií. Naposledy nám bylo prostřednictvím České televize vzkázáno, že se to snad v polovině roku má uzavřít. Ale jak je ta informace relevantní, to nevíme. Ty kroky, které státní zastupitelství a policie činí, vypadají, že to vedou k nějakému konci. Krom toho, co jsem už říkal, tak se třeba po třech letech vracejí věci z domovních prohlídek s odůvodněním, že nejsou pro případ potřeba. V mém případě věci nedotčené, které se někde tři roky válely ve skladu. Vrátili vám i peníze, které zabavili? Domovní prohlídkou mi bylo zajištěno 200 tisíc korun v hotovosti a tyto mi byly v loňském roce vráceny s tím, že nesloužily k trestné činnosti. Další věci, které mi byly zajištěny, byly naprosto marginální. Většina zabavených věcí patřila jiným lidem a i těm už byly vráceny. Policie původně zablokovala i účty společností Monstera a Montegar. Soud nicméně uznal námitku, že to bylo protiprávní. Jak to vypadá v současnosti? Doslechli jsme se, že o uvolnění těchto účtů nakonec rozhodlo samo státní zastupitelství v druhé polovině loňského roku. Prý došlo k nějaké moderaci údajné škody, která byla původně 300 milionů. Má tam být napsáno, že není pochyb, že – doslova – "nějaká" škoda byla spáchána, ale není tak velká, aby byly blokovány účty, stačí blokovat majetek. Takže v roce 2011 měla být škoda 300 milionů, my tvrdíme, že byla nula, pak byla "nějaká", my stále tvrdíme, že je nula, a nyní byl v tichosti uvolněn i majetek společností s tím, že blokace už není potřeba. Přitom blokuje se pro krytí případné škody a oni momentálně nemají zablokované nic. Uvidíme, jak to bude s tou škodou. Jak myslíte, že to dopadne? Velkým zklamáním pro spoustu lidí. Ano, pokud ta kauza takříkajíc "nedopadne", bude to velké zklamání a budou se hledat cesty, jak zejména mne odsoudit aspoň za něco a tak celé to běsnění nějak ospravedlnit. l Stěhování sídla Ředitelství silnic a dálnic


9

Michal Hala byl v roce 2004 jedním z klíčových lidí, kteří měli na starost stěhování Ředitelství silnic a dálnic do nové administrativní budovy na pražském Kačerově. Výběrové řízení budilo podezření, že bylo takzvaně ušité na míru. V podmínkách například bylo umístění do 250 metrů od metra, do dvou kilometrů od dálnice D1, budova nesměla být starší než tři roky a musela stát v Praze 4. Do výběrového řízení se přihlásila jen jedna firma, a to Office Building Kačerov, která měla skryté vlastníky. Jako nereálnou označil před časem Nejvyšší kontrolní úřad samotnou analýzu, která měla stěhování zdůvodňovat, hodnota úspor se ukázala jako v praxi nedosažitelná. Spíše naopak. Dříve platilo ředitelství za nájmy a služby ve všech budovách necelých osmnáct milionů korun ročně. Po přestěhování platí ročně zhruba padesát milionů. Hala navíc připravoval exšéfovi ŘSD dodatek smlouvy, který sice na jedné straně snižoval původní nájemné, zároveň v něm ale bylo ustanovení, které zaručuje majiteli budovy, že ať dá stát výpověď kdykoli, začne běžet až 1. ledna 2023. Byly podmínky ušité na míru? My jsme si dělali monitoring, kdo má možnost se do té soutěže přihlásit. Tehdy připadali v úvahu minimálně tři až čtyři uchazeči, kteří by ty podmínky splnili. Pro zajímavost o tom domě na Kačerově jsme v té době vůbec nevěděli. Pokud se bavíme o těch požadavcích, tak požadavek vzdálenosti od dálnice D1 odráží fakt, že poměrně značné procento – 70 až 75 procent – služebních cest začíná u dálnice D1. My jsme prostě jezdili na Moravu a naši kolegové jezdili za námi. Pokud jde o vzdálenost od metra, tak to byl zase požadavek zaměstnanců, kteří by jinak to stěhování zablokovali. Ano, můžeme se bavit o tom, že podmínky vymezovaly úzký okruh uchazečů, ale odmítám, že by to bylo šito na míru konkrétnímu uchazeči. Nebylo vám divné, že vlastníkem je anonymní firma? Tehdy fenomén takzvaných nedohledatelných vlastníků nebyl na pořadu dne. Právní řád České republiky to připouštěl. Jednal jsem s několika zástupci vlastníků a v určitou dobu jsem věděl i to, kdo je konečný vlastník. Zejména v dobách, kdy se říkalo, že jsem tím konečným vlastníkem já, což jsem nebyl, nejsem a asi ani nebudu. Pak se tam majitelé střídali, kdo to je dneska, to nevím a logicky už mne to ani nezajímá. Kdo to tehdy byl? To nevím, proč bych říkal. Ale můžu zase říct, že to nebyl podnikatel Milan Kožíšek, jak si vyfantazírovaly Hospodářské noviny.

Stavba dálnice může začít Právo

08. 06. 2015

Stavba předposledního zatím chybějícího úseku dálnice D 1 mezi Přerovem a Lipníkem nad Bečvou může začít. Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) totiž neobdrželo v zákonem předepsané lhůtě žádnou námitku proti výsledkům výběrového řízení. Právu to řekl mluvčí ŘSD Jan Rýdl. "Jedná se o velmi důležitou stavbu, která nás přibližuje k úplnému dokončení nejvýznamnější dopravní tepny v České republice. Vyvedením dopravy ze zastavěného území dojde také k zásadnímu Relative PR & Consultancy, s.r.o. www.relativepr.cz

10

zlepšení životního prostředí především ve městech Kroměříž a Hulín a následně i v Přerově," uvedl generální ředitel ŘSD Jan Kroupa. Zhotovitelem bude společnost Skanska, která zvítězila ve výběrovém řízení, kterého se zúčastnilo dvanáct firem. Skanska nabídla, že úsek dlouhý 14 kilometrů postaví za zhruba 2,7 miliardy korun (bez DPH), což je zhruba polovina původně Ředitelstvím silnic a dálnic odhadované částky, která činila bez DPH přibližně 4,97 miliardy. Záruční lhůta činí 120 měsíců. "V nejbližších dnech dojde k podpisu smlouvy s vítězem tendru a předání staveniště. Přípravné práce se rozběhnou počátkem července a faktické zahájení prací bude následovat. Doba výstavby celého úseku jsou čtyři roky," konstatoval mluvčí. Posledním úsekem na dálnici D 1, který bude zbývat ještě dostavět, je zhruba desetikilometrový úsek mezi Přerovem a Říkovicemi. Již probíhají výkupy potřebných pozemků.

Peníze, problémy, průtahy Euro

08. 06. 2015

Rubrika: Report

Autor: Petr Weikert Bylo 21. července 1999 a premiér české vlády Miloš Zeman v obstarožně vyhlížejícím hnědém obleku slavnostně zahajoval stavbu ostravské dálnice D47. Byl to první pokus českého kabinetu postavit velký projekt ve spolupráci se soukromou firmou. Nepovedl se a stal se symbolem všech dalších vládních pokusů, které měly podobný osud. Teď, po šestnácti letech přesto přichází ministerstvo dopravy s dalšími plány na stavbu dálnic se soukromníky v zádech. Rehabilitace na asfaltu Česko je jednou z posledních zemí v EU, kde spolupráce státu a soukromníků dosud plně nefunguje. Pro pilotní projekt zkracovaný písmeny PPP (Public Private Partnership) zvažuje ministerstvo dostavbu nedokončených úseků rychlostní silnice R4 mezi Příbramí a Pískem v délce 32 kilometrů. Otevřená je i možnost svěřit soukromníkovi správu, provoz a obnovu existujících úseků mezi Příbramí a Prahou v délce 47 kilometrů. Druhým potenciálním projektem je dostavba 39 kilometrů silnice R7 mezi Slaným a průmyslovou zónou Triangle u Žatce. V případě R4 by dostavba vyšla na 7,5 miliardy korun, devět miliard je pak cena za dostavbu slánské silnice. Rychlostní silnici R4 ministerstvo zvolilo především proto, že neleží na mapě páteřní evropské sítě, a tudíž je využití zdrojů EU omezené. Zároveň v celém dosud nedokončeném úseku již úřady vydaly pravomocná územní rozhodnutí, a stavba je tedy připravena. "Chtěl bych PPP projekty rehabilitovat jako jeden z vhodných způsobů, jak stavět," říká ministr dopravy Dan Ťok. Na úsek R4 mezi Příbramí a Pískem již ministerstvo vypsalo veřejnou zakázku na studii proveditelnosti, která porovná variantu financování formou PPP a tradiční model financování. Stavět by se mohlo začít v roce 2017. Když ministr mluví o rehabilitaci, odkazuje na všechny nepovedené akce, které má stát za sebou. U D47 by se cena vyšplhala na 125 miliard a vláda z projektu musela velmi brzy vycouvat (s penále 626 milionů). V Ústřední vojenské nemocnici měly zase vzniknout nové budovy, hotel a parkoviště za dvě miliardy korun. Stát za nepovedenou spolupráci nakonec zaplatil 170 milionů a ukončil ji. Studie k justičnímu areálu v Ústí nad Labem, plánovaného také formou PPP, stály přibližně 40 milionů a skončily u ledu. Zatím posledním PPP plánem byla dostavba jihočeské D3. Vize několika ministrů dopravy skončila v roce 2013 za ministra Zbyňka Stanjury. Podle Nejvyššího kontrolního úřadu se za studie utratilo od roku 2003 nejméně 120 milionů, přičemž jejich význam a přínos byl velmi nejasný. Evropa staví PPP je přitom v Evropě fenoménem. Například v Nizozemsku se všechny dopravní stavby nad šedesát milionů eur plánují společně se soukromníky. Úspory počítají v dlouhodobém horizontu na desítky procent. V EU bylo jen vloni uzavřeno zhruba sto velkých PPP projektů v objemu přesahujícím osmnáct miliard eur, což je třináctiprocentní nárůst oproti roku 2013. Relative PR & Consultancy, s.r.o. www.relativepr.cz

11

Pro povedené příklady není potřeba chodit daleko. Už i Slovensko postavilo se soukromníky svou silnici R1 z Nitry do Bánské Bystrice. Dvaapadesát kilometrů prvního projektu svého druhu v zemi měla na starost Eurovia. Koneckonců i kraje a větší města už v Česku dokázaly to, co stát zatím pořád kazí. Ze statistik ministerstva financí vychází, že hodnota koncesních smluv mezi soukromníky a samosprávními celky byla na konci roku 55 miliard korun, byť 47,5 miliardy se týkalo vodohospodářství, kde se nedá o klasické formě stavění PPP hovořit. Dosud největší jednorázový projekt dokončilo město Plzeň. Třicetiletý kontrakt na stavbu, údržbu, opravy nového depa včetně údržby vozového parku vyšel na bezmála 12 miliard korun. Nové depo slouží 112 autobusům a 86 trolejbusům a jako předmět zkoumání také policistům z protikorupčního oddělení. Tady se vlastně ukazuje problémová podstata PPP projektů. Plzeňské depo, údajně nejmodernější stavba svého druhu v Evropě, stálo samo o sobě 1,2 miliardy korun. Ano, je to na první pohled dost. Policii ale nezajímá ani tak stavba samotná (jsou to v přepočtu na české podmínky dva kilometry dálnice) ale to, proč celá paráda za 30 let vyjde na 12 miliard. Podobně kdysi premiéra Špidlu zajímalo, proč dálnice D47 vycházela na 125 miliard. Kouzlo projektů spočívá v rozdělení rolí a rizik. Soukromník po dobu desítek let stavbu provozuje, udržuje, platí opravy. A na konci ji předává ve stavu, v jakém byla na začátku. Tedy jako novou. A to pochopitelně něco stojí. Koneckonců, kdyby se stát stavěl k údržbě a opravě stejně zodpovědně, mělo by se dojít k vyšší sumě, ze které se pak počítá celková úspora. Nesmí se ovšem zapomenout na služebné, tedy na splátky, které veřejný zadavatel platí, obvykle až po dokončení díla. "Finanční model je na celé věci nejdůležitější. Viděl jsem projekty, které na první pohled vypadaly dobře, ale součet nominálních hodnot byl nakonec neúměrně vysoký," říká dopravní expert Petr Moos z ČVUT. Důležité je podle něj i rozdělení rizik mezi soukromníka a veřejného objednatele. Stát by měl například garantovat ceny a mít na starost včasné schvalování územních rozhodnutí. Financování projektu a jeho provoz by pak měl nést na bedrech investor. "U nás není k tomuto typu staveb politická vůle. Politici se obávají, že je nebudou umět obhájit," doplňuje prezident Asociace pro rozvoj infrastruktury Tomáš Janeba. Podle něj je zase důležité používat formu PPP jen na velké a náročné projekty, u malých se benefit ztrácí. Made in China Spolupráce se soukromníky je pro stát důležitá i proto, že jednou nebude mít mnoho možností, jak velké stavby výhodně stavět. "V současné době do značné míry čerpáme z evropských zdrojů, které ale po roce 2023 budou velmi omezené, a my bychom se měli na tuto situaci připravit. PPP projekty jsou odpovědí na otázku, jak jít dál, a proto chceme tento model vyzkoušet," říká náměstek ministra dopravy Tomáš Čoček. Pokud budí oprášení nápadu na spolupráci se soukromníky obavy, určitě tomu nepřidávají ani námluvy státu s Čínou. Že se do projektu R4 chtějí Číňané přihlásit, potvrdil ministr Ťok před pár dny prostřednictvím svého twitterového účtu. Byla to ale právě čínská společnost Covec, která v roce 2011 opustila rozestavěné polské dálnice s ostudou, když nedokázala plnit finanční závazky ani harmonogram stavby. Číňané v té době sondovali i v Česku. Měli zájem o velké projekty, kvůli kterým by se jim vyplatilo přesouvat kapacity z domova. Ministerstvo dopravy jim ale mohlo nabídnout jen osmnáct kilometrů na jihočeské D3, a tak z plánů sešlo. "Na druhé straně čínské firmy úspěšně postavily nejdelší tunelový komplex v Izraeli v Haifě," upozorňuje Petr Moos. Ministr Dan Ťok projektům PPP věří i proto, že se při nich dá podle něj těžko podvádět. V červnu chce s odborníky uspořádat veřejné slyšení o tom, kdo by měl být poradcem prvního projektu. Existují ale i odlišné teorie. Třeba ta, kterou Bezpečnostní informační služba (BIS) uvedla v jedné ze svých zpráv – složitost a vysoké náklady podle ní legitimizují proplácení vysokých částek soukromým poradenským firmám a advokátním kancelářím. "Podle názoru BIS uvedené skutečnosti dokládají, že prostřednictvím PPP lze z veřejných rozpočtů vyvádět finanční prostředky podobně jako prostřednictvím dotací z fondů EU. Nebezpečí je v tomto případě o to větší, že jde o skryté ‚tunelování


12

na dluh‘ a přenášení dlouhodobých mandatorních závazků veřejných rozpočtů na budoucí generace správců veřejného majetku," stojí v textu. Ministr dopravy bude mít co dělat.

Mýty o mýtu MF Dnes

06. 06. 2015

Rubrika: Názory

Autor: Dan Ťok Včerejší emotivně napsaný článek nazvaný "Změna plánu, mýtné brány zůstanou" a komentář k němu přispěly opět do nekonečného seriálu "mýty o mýtu". Autor v nich líčí drama, ve kterém členové řídícího výboru pro mýto byli zděšeni pravdou, ze které se doma nejdříve probudili, a někteří hned běželi vyprávět o svém šoku do novin. Ano, na řídícím výboru jsme jeho členům a zástupcům politických stran představili pracovní materiál, o kterém budeme dále jednat. Říkáme v něm, že státu může hrozit ztráta ve výši až deseti miliard korun, pokud bude ignorovat stávající smlouvu a její dodatky se současným provozovatelem. Současně jsme představili možné alternativní řešení, jak naplnit usnesení vlády. O riziku ztrát není samozřejmě v článku MF DNES ani čárka. Redaktor zároveň špatně poslouchal svůj zdroj, který zřejmě seděl na řídícím výboru. Pak by totiž také napsal, že jsme mluvili o důsledcích smlouvy se stávajícím dodavatelem a dodatcích, kterých jsou desítky, nikoliv o nějaké mytické existenci jakéhosi "tajného" dodatku. Jeden z nich opravdu říká, že současný dodavatel může stavět mýtné brány na všech úsecích dálnic, které získají stavební povolení do konce roku 2017. K tomu je dobré dodat, že jeden ze členů výboru přiznal, že jako bývalý zaměstnanec ministerstva v roce 2007 takový dodatek schválil, musel dokonce přerušit kvůli tomu dovolenou. Někteří raději mlčeli. Hledáme řešení problému, který způsobily předchozí vlády a který se neodvážila včas řešit žádná dosavadní politická reprezentace. Odpovědnost si všichni přehazují jako horký brambor a emotivně vykřikují, že by za chyby měl jít někdo sedět. Nikdo ale se žádným řešením dosud nepřišel a nikdo za současný stav ani nenesl odpovědnost. Dostáváme se před těžkou otázku: buď chceme neustále zabíjet nositele špatných zpráv, nebo se zaměříme na vyřešení výběru mýta. Nechce se mi věřit, že všechny útoky a úniky dílčích variant do médií jsou spíš vedeny snahou a s cílem nic nevyřešit a točit se v bludném kruhu.


13

Strážce pokladu. Případ bývalého šéfa ŘSD Michala Haly spěje ke konci Stavba dálnice může začít Peníze, problémy, průtahy

Recommend Documents