str. 1 – vakát
str. 2 – frontispice
-2-
Pavel Štýbr
MAGGI V KOSTCE
Plzeň 2013
-3-
© Pavel Štýbr, 2013 Frontispice © Pavel Štýbr, 2013 Epilogue © Jana Horáková, 2013
-4-
Závidět invalidovi motorový vozejček Takový jsem chytrák takový blbeček
str. 6 vakát -5-
-6-
xxx Zmije mi zastoupila cestu v lese Kdo by se nadál že je podobného schopna Říkám jí neblbni komu tím pomůžeš pojď budeme kamarádi Doma jsem ji seznámil se psem a kočkou ukázal kotce s králíky ošatku kam snáší slepice na rozloučenou nadojil hrst teplého mléka Občas se potkáme ale popravdě řečeno už se k nám nehrne Buď jí nevoněly prasečí chlívky nebo se jí dotkla tchýně když cosi pronesla na mou a její adresu
-7-
xxx Sršně jsem chytil za letu do dlaní Ani mě nepích jak jsem ho překvapil Teď mi sedí na prstech levé ruky hledíme si zpříma do očí Pacičkou mi zkoumá špičku nosu
-8-
xxx Náramná legrace vykrmovat pašíka slivkama z hospody Prasátko drží partu je veselé a roste před očima Jednou se ale zpozdí závoz nebo si hostinský zlomí nohu a notorik ti rozmlátí chlívek na hadry
-9-
xxx Z prádelního hrnce vybírám brambory a přímo z dlaní dávám svým milovaným pašíkům Jen si berte kluci jezte vidíte že vás má někdo rád Na dosah mám zlomenou násadu od motyčky jak mě některej rafne majznu ho po rypáku
- 10 -
xxx Na čápa musíte především mluvit neklátit rukama postupovat pomalu Na závadu není naučit se pár základních výrazů svahilsky Pokleknout dej pac druhou Až pak odevzdat slíbené žížaly
- 11 -
xxx Vrány si oblíbily nově opravenou střechu Hlupačky myslí si že jim červená sluší Stále se mají o čem bavit Krá krá krá krá letí do Rakouska
- 12 -
xxx Zvědavý pták si mě střídavě levým hned pravým okem prohlíží pak říká Pepíku Pepíku Nejspíš si mě s někým plete
- 13 -
xxx Už s tím ježkové přestaňte nebo mě přivedete do blázince Vždyť už se lekám i přejetého hadru přejeté rukavice
- 14 -
xxx Ve čer den se temní les vlčí oči smýčí K ohni na dva kroky stáhnou se do kruhu k zmoženému spánkem na mne nalehají jako by měli předplaceno Celou noc tlučou mne packama zdá se jim o lovu S úsvitem tlamy šklebí pysky ohrnují výhružně vrčí – ve dne nepromluvíš o noci
- 15 -
xxx
(Petru Královi)
Čápi na komíně o tom není sporu už podle kabátů budou Evropani běloši Poprvé jsem ale zapochyboval o vlaštovkách zda to nebudou podobně jako novodobé Pařížanky sličné černošky
- 16 -
xxx Do písemnictví to nepatří ale co je pravdou poctivě jsem si zapsal Za zimu jsme snědli: 120 kilo cibule 285 kilo brambor pytel červené řepy 62 kilo česneku 21 ošatek kořenové zeleniny 18 štanglí křenu a 50-ti litrový soudek zelí Jsme vlastně dvě rodiny mladý a starý Občas přijede dcera na neděli
- 17 -
xxx Hned jak zakázali o víkendech auta vytáh jsem ze sklepa staré kolo přifouknul duše promazal bovdeny a zajel se podívat k našim Zpátky jsem to vzal přes Sokolov pozdravit bráchu Na Velikonoce mne to táhne do Lovosic mám tam tety ale stále zvažuji zda by nebylo moudřejší jet vlakem
- 18 -
xxx Jak mě to drapne natáhnu cechovní mundůr bílou čapku obličej umouním sazema přes rameno žebřík a štětku se závažím rajzuji ulicema Jen tak pro štěstí aby si babky mohly sahnout
- 19 -
xxx Nejsem až taková bída abych se nemohl projít nejdražší pražskou třídou V nažehlených tesilkách postát před výklady s kalkulačkou si významně pohrát v ruce drobnými zacinkat v kapse Na konec dojít po lichých zpátky podle těch druhých Nejsem až taková chudoba abych se s brýlemi na čele nemohl projít Pařížskou
- 20 -
xxx Vypadlým sukem sleduji horního
souseda
jak v jednom koutě celkem malého dvora na oheň kamsi do země přikládá v druhém v dýmající dřevěné skříni přikryté řídkým konopným pytlem kontroluje průběh uzení S kudličkou v ruce odborně odřezává už podle vůně lahodné jednohubky Po setmění staršího kluka přes plot přehodím Jak k tomu přijdem Už kolikátý den ve dne v noci přes náš dvůr valí se jejich dým
- 21 -
xxx Milej pane souhlasím s váma práci jste odvedli skvělou ale ode mne neuvidíte ani korunu jsem švorc všechno jsem převed na syna a teď vypadněte odháníte zákazníky kazíte kšeft Zašel jsem k bezdomovcům a nechal si nasrat dva kýble od Primalexu zadekloval a nechal vykvasit Milej pane už jsem vám jednou řek abyste mi sem nelez Kdybyste věděl komu všemu dlužím tak mi tu nešaškujte A vypadněte nebo zavolám policii Abych měl čisté svědomí naoko jsem se rozbrečel Ty hajzle ty mi tu nebul chytil mě pod krkem a vrazil facku až mi zrudnul svět
- 22 -
Když si pak vítězně zaléval kafe vylil jsem mu první kýbl na hlavu Zašátral po holi a natáh se na podlahu S druhým jsem nespěchal a přidával jenom když lapal po dechu Musel to být nějaký slušný člověk za celou dobu ani nemuk
- 23 -
xxx Nikdy mi nebude odpuštěno že mi v dětství zábly ruce a nohy Nikdy mi nebude odpuštěno že mi smrdíval pelyněk černobýl
- 24 -
xxx Až mě daj do důchodu pořídím si králíky a pár slepic a dvě ovce abych se nemusel honit za sekačkou na záchod si dám malou poličku a tlustou svíčku kdyby vypli elektriku a začnu sázet sportku abych si moh koupit angličáky nějaké knížky jsem si nastřádal na pozdějc A kárku si koupím abych moh jezdit do lesa na větve na dvoře postavím malou udírničku s kamarády zajdu na mariáš se zelenou hrob opravím v neděli do kostela šestnáctileté naivce odpovím na inzerát co mi bude scházet
- 25 -
Vzpomínka na totáč Jako každou sobotu dá se říct už tradičně místo hlídání hrajeme karty A chlastáme Žvýkáme špek se zauzenou kůží čas od času mi na jazyk přistane tenoučký česnekový odpustek Úplná lahoda Socialismus je báječný Však ouha zapomněl jsem Ivánek nesnáší švindlování Mrskne kartama o stůl s hlavou v dlaních rajzuje po vrátnici Dává mi přednášku Copak to nechápeš? Už takhle je to tady jeden veliký podvod Rozhodí pažema Z rukávu mu vylítne žaludský eso a srdcovej kluk Špičkou boty kopu je pod pelest Víc než o hru jde mi o přátelství - 26 -
xxx Nepopatřit mou krásu nejraději by mě vzala mokrým hadrem přes hlavu privátní území navíc mistrně jsem jí sehrál rozpaky Nalomeně hlesla nechte být tady ještě nikdo nezabloudil každou chvíli tu musí být soused postavím na kafe přeptám se vám na cestu Než přišla voda do varu nevědomky si šponovala sukni na evidentně interesantních stehnech co chvíli si zamyšleně hrábla do vlasů Přes zimu jsem nasekal plnou kůlnu a ještě vyskládal dvě okrasný homole pod okny v králíkárně povyměňoval prodrápaný pletivo v plotě vyměnil uhnilý plaňky naklepal kosu naostřil nože Z kredence vypůjčil necelých čtrnáct tisíc a abych nepotkal pošťačku vzal jsem to přes pole zadními vrátky Na kamnech jsem zanechal milostný dopis s tisíci hrubkama aby jí to nepřišlo líto Ať děláš co děláš pod portrétem pohraničníka se samopalem zkříženým na prsou pod tím se nevyspíš - 27 -
xxx Čtyři sta let jsem nebyl doma Sotva jsem prošel náměstím Nebeského klidu kdys rodná řeč hluboko zasutá počala se mi pozvolna vracet slovo od slova Večer již s nimi hraji v kostky rvu vlasy trhám límce Pálence z rýže zřejmě jsem odvyk
- 28 -
xxx Sázení rýže Nohy se boří blátíčkem nejvyšší americké kvality drobné rybky si v trenkách hrají na honičku Čistotné ženy před započetím vzrušivé práce odkládají kalhotky na speciálně malovaná bidla Děti českých Vietnamců jsou krásné
- 29 -
xxx V noci svítí slunce méně tisíci pilek mi tygr olizuje tvář Choulíme se k sobě víc než kdy jindy První vločky se třpytí na obloze
- 30 -
xxx Prstama ve strunách bloudím jak bambusovým hájem tygr mi blízký dobrou noc zív
- 31 -
xxx Dávno už toho tolik nenaspím jako ještě před několika málo lety Abych v domě nerušil popaměti splétám rohože poklízím v sadu Za světlých měsíčních nocí vyrážím do hor znám tam každý kámen Při troše štěstí občas usednu za zády spícímu tygru Po probuzení mi obvykle uznale žuchne k nohám Prstama do hrabiček pročesávám mu srst To je ucho to druhý to je pacina – ty máš těžkou pacinu Štětičkou ocasu šimrám ho na nose – nevěřili byste jak rozumí legraci Ale pozor vrnění podobně jako uhrančivý pohled hada je omamné! Okamžitě ho musíte přetáhnout ratanovou holí Když odcházíte žalobně vrčí z křoví
- 32 -
xxx
(Karlu Trinkewitzovi)
V bambusovém háji v bambusovém háji pruhovaní tygři ke spánku uléhají V bambusovém háji v bambusovém háji cítíš? Závan chaluh od pobřeží V bambusovém háji v bambusovém háji tygři ke spánku uléhají
- 33 -
xxx Miniaturní džunku s rybářem vnoučkovi nenápadně do čaje vnořit Slaboulinkým fouknutím napříč šálkem hnát
- 34 -
xxx Abych měl koho pusinkovat a mazlit pořídil jsem si mladého krokodýla Kousnul mě do ruky Dal jsem mu pohlavek: To se dělá tatínkovi?
- 35 -
xxx Jako sirotek vyhnaný v době velkého hladu ze vsi chci svědčit kdo byli mí rodiče učitelé kamarádi kdo mne zahříval v zimě a vlastním tělem kryl v dešti kdo mi podestýlal rákosím – buvoli vodní
- 36 -
Fragmenty xxx Kdo vzpomene jak zněly telegrafní dráty za městem xxx S přibývajícími lety se můj vycházkový okruh stahuje jak smyčka kata Jednou nepopadnu dech xxx Pokud platí čím starší slovo tím kratší pak tma tu musela být dřív než světlo a lokomotiva výdobytkem poslední doby xxx Emigranti tažní ptáci na jaře odlétnou s podzimem v rodnou hroudu se vrací
- 37 -
xxx Ženská domácnost Nože tupý jak motyky xxx Červená a černá mají se k sobě jak požár a spáleniště xxx Nad stavebním jeřábem jeřáb V těchto zeměpisných šířkách spíš volavka popelavá xxx Pásek nebo kšandy těžká otázka Zapojte se do diskuze na www.pasekneboksandy.cz
- 38 -
Vrátím, po kolenou se vrátím Gepard, gepard plačící, plačící princ. Levhart, bard, vysoký bard – rusky Vysockij. Tygr – vosa s ožranými křídly. Vosa – mládě tygra, zámotek tygra, bacil tygra. Tygr získává pruhy požíráním zebřích kůží, vosa požíráním okvětních plátků pampelišek a vydatným nočním spánkem. Sedm okvětních lístků a sedm temných nocí a vosa je hotová. A ještě hroch, roch roch – ryby vědí jak hroši kadí. A ještě had, intimní přítel, když nemá hlad. A ještě ještěr, dobrý kamarád, když nemá hlad. A ještě had, pěkná potvora, když má hlad. Za dne s černoškou bez imunity, ale kdo o tom tenkrát něco věděl, Bohu vzdával jsem hold, noci prospal v klubu anakond, nebo v tlamě obřího krokodýla, chráněn před chladem, nepohodlím a hladem mladých krokodýlů a šelem. Ten dobrák byl původně lidožravý, ale po pozření několika lidí se stal tak trochu člověkem, vydával zvuky, kterým jsem sice nerozuměl, ale hoši ho na jeho povely krmili, obraceli a polévali vodou, přičemž ho jemně drbali mladými dikobrazy, což mu evidentně dělalo dobře. I dikobrazy to zřejmě zvláštním způsobem naplňovalo, neboť se sem sami čas od času vraceli. Tehdy přinesla skupina vyčerpaných opičáků do vsi raněného lovce - 39 -
a právě tehdy jsem zvěděl, co mi mělo býti jako trpěnému cizinci utajeno. K pobřeží se začali stahovat sloni, večer co večer se hromadili na plážích a nesnesitelným troubením, kdy nejenom šelmy prchaly do vnitrozemí, vyvolávali z moře snad duchy, snad příchod někoho neznámého. Po týdnu byli tak vynervení, že se mezi sebou rvali, jiní se už jen váleli v písku, neschopní stát. Pak se to stalo. Za úsvitu, bez hlesnutí, bez šplouchnutí, potichu jako zloději, stanuli u pobřeží kolosální giganti. Zemdlení sloni, takřka již bez naděje, mezi ně vstoupili, jiní se do moře jenom svalili a v tomto nejlaskavějším setkání na této planetě spočinou celé dny. Sloni budou velrybám vyprávět o pastvinách a horku v pouštích, ty jim na oplátku o bouřích na moři a opojných hlubinách, kde je voda studená a přitom nestudí, neboť je tak energeticky nabitá, že tam nepřijímají ani vzduch, ani potravu, prožívají tam vesmírné sny jako jejich bratři lámové, staré tam zůstanou tak dlouho, že se již nestihnou vrátit, načež vplynou pod ochranu všeobjímající krakatice, která je tak velká, že nezná své rozměry a nikdo to neví, ta ji slupne jak malinu, přičemž nadlouho zůstanou dvě těla, dvě duše, dvě mysli, - 40 -
vztah lovce a kořisti přejde ve vzrušení ze zvláštního spojení, přátelství, ba i lásku, přičemž se plave, kam chce ryba, která vlastně není ryba, jinak se dlouho, předlouho odpočívá, medituje a rozmlouvá, krakatice se omlouvá, že není krvelačná, bohužel, potřebuje kostice na zpevnění hradeb, neboť uhlídat tolik chapadel před hladovci je i nad její síly. Nahoře zatím pokračuje to největší divadlo světa. Když se nalaskají a naobjímají, podplouvají velryby slony, aby ti se na ně mohli pohodlně postavit. Takto spolu korzují při pobřeží, jejich cesty se setkávají, kříží, sloni jako surfaři se zdviženými choboty blahem řičí, kytovci také řičí, přičemž to celé vypadá, jako že Ježíš naučil slony chodit po vodě. Navečer se potápějí za potravou, sloni spásají chaluhy nepoznaných chutí, choboty jsou jim zde k užitku víc jak kde jinde, takže už nevypadají jako neohrabaní bimbové, kteří si na ně musí co chvíli šlápnout, a když jim dojde pod vodou kyslík, tankují ho choboty přímo z velryb, stejně jako to dělají za letu moderní letadla, a zarážející není, že se tak děje, ale s jakou samozřejmostí se tak děje. Sloni jsou přitom elegantní jako delfíni nebo jako kočky rybářky, které poté, co na sousedních ostrovech vychytaly, co vychytat se dalo, přešly z hladu na rybolov a staly se v tom mistry. - 41 -
Tyto kočky však nelze ochočit, neboť bez podmořské nádhery by se usoužily. Vše jsme sledovali z úkrytu v křoví a já, beztak již odtržen od vlastní imunity, více mrtvý nežli živý, z té nádhery rozechvělý, jako šílený sebevrah vstoupil do toho vodního hemžení a kupodivu ti velkorysí herci mě přijali do hry, jako občas kluci přijmou kluka z cizí ulice, když se jim hodí do počtu, nastupoval na ty chobotnatce, co nastupovali na ty vodní obry a když jsme pluli při pobřeží s těmi domorodci, salutoval jsem jako krasojezdec, jako to dělal Vinnetou a Old Shatterhand. To když uviděli mouřeníni, naskákali do vody, a když pak podle mého vzoru kynuli k pobřeží, naskákali do vody i opičáci, kteří vše tajně sledovali zase ze svých úkrytů, a když pak taky salutovali jako indiáni, to už kytovci nevydrželi, začali vypouštět gejzíry a dělat veletoče a byl z toho velikej mumraj a bylo z tohoplno raněných a přiutopených a šaman to až do rána dával dohromady, a já, k mému podivu, sklidil tolik přízně a slávy, že mne už ne jako ztraceného začali léčit, přičemž mi vyjevili mnohá tajemství, uzdravovali mne pomocí noční oblohy, neboť hvězdy jsou prý praví homeopati a přízeň jednotlivých planet získávali tak jednoduchou magií, že to byla spíše lidová moudrost. Zesílil jsem natolik, že jsem ulovil divoké prase bradavičnaté, - 42 -
které bylo silnější, ale podvolilo se mé vůli, donesl ho do vsi, kde se naoko popásalo a pak zmizelo přes oblast, kam jsme chodili na velkou. Noc před odjezdem jsem se loučil se svými slůňaty, o spánku však nemohla být ani řeč. Slůňata vše dopředu vytušila a celou noc mne svými choboty kontrolovala, až jsem byl z toho celej vomačkanej a voslintanej. V duchu jsem se vítal se svými známými a rodiči, před jejichž starobou jsem kdysi zbaběle zdrh. Z letadla mne při vynuceném mezipřistání vyhostili, neboť se ze mne z neznámých důvodů řinuly slzy jako vodopády a letadlu hrozilo ztroskotání. Na loď mne přijali pouze pod podmínkou, že neslezu z paluby a slzy pokanou do moře. Celou cestu za námi táhly velryby, které jsem poznával a všichni, včetně kapitána, nad tím kroutili hlavami. Na těch dobráckých obrech jsem viděl stát slony, na nichž stáli tu mouřeníni, tu opičáci a z té bílé kynuli Vinnetou, Ribanna, Nšo-či. Nařízli si zápěstí, překřížili ruce a zvolali bratře. To slyšela celá loď a mně se v ten okamžik začala z obou zápěstí řinout krev. Naštěstí nikdo si toho nevšiml. Krev stejně jako slzy kanula přímo do vody. Brázdili jsme Rudé moře.
- 43 -
Pláň María Madre Když jsem procházel plání María Madre, neustále pršelo. Zprvu se tvořily zábavné louže, okamžitě plné pulců a rybího potěru, později jezírka, která se jedné noci slila v nedozírnou vodní plochu. Stále jsem brodil, místama plaval. Na noc jsem se přivazoval k pahýlům dávno odumřelých stromů, abych se neutopil. Kůže mi svraštěla, až jsem přemýšlel, kterému zvířeti se asi tak podobám. I hlava částečně vypověděla službu, postupoval jsem s utkvělou představou, že bloudím mělkým mořem a neustále se vzdaluji od břehu. Občas jsem sloužil jako záchranná bojka pro vysílenou zvěř. Navěsili se na mne a dokud si neodpočali, děkovně mi funěli do ksichtu. Akorát na divoká prasata jsem si musel dávat pozor, sotva se posílila, chtěla i ochutnávat, málem jsem přišel o ucho. Nálety drzých ptáků a polední bouře byly na denním pořádku. Blesky v okolí vytvářely obrovské gejzíry páry. S vědomím, že dvakrát do stejného místa neudeří, jsem tam naplavával a užíval teplé lázně. S posledními kapkami deště jsem narazil na vyvýšeninu a zachoval se jediným možným způsobem, abych přežil
- 44 -
Plácnul sebou do bahna a duchem proměnil v krokodýla. Zapudil touhy i emoce, z očí se staly pouhé průplavy. Co do nich vešlo, se s příští vlnou vyplavilo bez zanechání informace. Jediné, o co jsem stál, bylo proudění slunečního tepla páteří. Užíval jsem si nádherné bezčasí, mělo trvat věčně. Z tohoto ráje mne vytrhli kluci na voru z plastikových lahví s plachtou od reklamy na nějakého politika. Nalákali mě na kukuřičné placky s olivovou drtí, omráčili pádlem, přivázali ke stěžni a takto se mnou brázdili široširé vody. Když jsme si zoufali a přestali věřit v pevninu, objevily se hory. Rozřízli mi pouta a bidlem štítivě postrčili do vody. Ruce uvyklé za zády se nepohly ani o milimetr. Málem jsem se utopil. V poušti jsem si z nebožtíka stáhnul jakýsi hábit v domnění, že jsem z nejhoršího venku, což se brzy ukáže jako můj největší životní omyl.
- 45 -
Maggi v kostce Na počátku bylo slovo. Chceš? A ona, chci! V nastalém milostném vzrušení jsme vyrazili na náš první závod a já, přestože poslední, letěl s naivně rozzářenýma očima a teprve když jsem míjel prvního padlého bratra a pak celé desetitisíce, jsem si uvědomil, že to není sport, ale závod o život, doběhnout může jeden dva, maximálně tři, když se někde narodí čtyřčata, je to malý zázrak a tak jsem přidal, co to šlo, když se mi do cesty postavilo obrovský zářivý slunce a já se o ně zabil. Probudil jsem se v úplně jiném světě, v nádherný vodní krajině, zřejmě Oceánii a jak jsem měl ty dvě ruce, ty dvě nohy, dva mozky, jeden hlavní a jeden záložní, pro všechny případy jako to mívají parašutisti, všechno jsem si říkal dvakrát, a byla to mojemoje země, mojemoje Oceánie, mojemoje, mámá, máma. Bylo by nám spolu dobře, nedobývat se na mne občas to hrubý individuum. Chtělo mě asi zabít, rozmačkat a já chudák, bezbranný tvoreček, mu začal podlézat, tvůj tvůj, jsem tvůj, snad mě nezabiješ, ty mě nepoznáváš, ty se ve mně nepoznáváš, jsem tvůj, Jája, Jájínek, bradička se mi klepala tatatatatata, nešlo to zadržet, táta.
- 46 -
Oceánie občas pustila rádio, poslouchali jsme Mozarta, Carusa, Mou vlast, čítávala Hrozny hněvu, Exupéryho a k tomu jsme mívali paštičky, šlehačku, dortíčky, kyselý okurky, čokoládu, slanečky, blahem mi praskal mozek a aby toho nebylo dost, nastěhovala se ke mně, přímo ke mně nádherná bytost, snad anděl, spíš duch, pečovala o mě, učila, bavila a já jí dal to nejmazlivější jméno, jaké jsem dovedl vyslovit, ďáďa. Ne, měl jsem být tvůj děda, ale osud tomu nechtěl, a tak jsem tu zpátky, ale já si stál na svým, ďáďa. Později jsem poznal i bábu, často poplakávala pro svého ztracenýho ďáďu, tajně jsme jí říkávali bůbů. Že se moje slaďoučká sestřička jmenuje po tatínkovi Pepička, jsem vzal na vědomí v šesti sedmi letech, pro mne napořád zůstane Lála, Lálinka. Na tátu jsem si zvyk a bral ho jako trénink na život a nebylo by nám spolu špatně, kdyby se ďáďa nezbláznil a nevrhl na vědu. Neustále sledoval postavení planet, stal se hvězdářem, pohnulo se mu v hlavě, mluvil o vyhnání z ráje a asi na nás přivolal neštěstí, neboť se začalo ozývat, končíme, opusťte lokál, budeme zavírat, koukejte vypadnout, vypadněte, nebo se stane něco strašného, vypadněte nebo vám nakopeme prdel. Nic jsem nechápal, začal se dusit, otevřel pusu a ďáďa do mne zřejmě nešťastnou náhodou spad,
- 47 -
to už mne něčí ruce rvaly za hlavu, doktor mi dal ránu do zad, přičemž si neodpustil poznámku, pěkný hovado, nějakých pět kilo, ještě hodinu a měli jsme tu dvojitej exitus. Rozbrečel jsem se, ztratil Oceánii, sežral ďáďu, cítil se naze, provinile, k tomu ta ukrutná protekce, proč já, proč zrovna já, takovej lempl, jedinej ze statisíců. Pozdě bylo myslet na mašli, tedy, pupeční šňůru. Nebýt toho, že to začalo pěkně zostra, asi bych to nevydýchal: Zátoka sviní, Korea, Lumumba, Vietnam, Luther King, Monroe, Kennedy, zase Kennedy, osmašedesátej, normalizace a já prohrabuje popelnice, bacil se do hlavy, najednou prokouk, protekce, ty vole, jaká protekce, takhle nežije vítěz, ti tvoji slavní bratříčkové, vždyť oni se na tebe domluvili. Ve vteřině jsem všechno pochopil a prochlastal všechno včetně kupónový knížky. Po týdnu jsem se probral zblitej a zasranej až za ušima, ale šťastnej. Když jsem pak v noci nachytal ďáďu, jak opouští mé tělo a hraje si na kosmonauta, a pochopil, že ve mně stále žije, že tedy nejsem na světě sám, jsme stále spolu, mé vrásky na čele nejsou Kainovo znamení a narození nerovná se prvotní hřích, zas mne čekali na záchytce. Tentokrát, poprvé – marně.
- 48 -
Poetické vývary Pavla Štýbra Na počátku si povězme, že Pavel Štýbr je typem renesančního člověka – samouka. Fotograf, malíř, básník. Takový novodobý lidový pábitel. Má nezměrnou fantazii, a proto i osobité vidění světa. Pokud je významnou sférou výtvarného umění insitní malířství, potom Štýbr, ve svém výtvarném projevu abstraktní minimalista, je v poezii insitním básníkem. Svůj minulý život klade do oblasti východní Asie. Nejvíce do Číny a právě čínské motivy do jeho poezie přirozeně vstupují: příroda – bambusový háj, fauna – zvláště šelmy, tygři. Dovede s nimi vést fiktivní rozmluvy. Třebaže tak nějak počesku. Někdy naslouchá, někdy deklamuje. Se zvířaty vede dialog i v životě přítomném: vždyť snad v každém jeho textu najdete jako partnera pomyslného rozhovoru zvířecího hrdinu – namátkou pašíka, vrány, čápy, ježky, ba i slony, hady… Pavlu Štýbrovi nelze upřít velké sociální cítění, příklon k vyloučeným komunitám, ale také fantaskní vhled i za okraj všedního života. To vše je u něho podtrženo hovorovým básnickým jazykem. Většinu svých básní zná nazpaměť a je jejich osobitým recitátorem. Když začíná přednášet, posluchači se usmívají. Ale úsměv jim často tuhne na rtech, neboť autorovy texty mají k tradiční deklamativní lyrice daleko. Štýbr nepoužívá metafory, netíhne k aluzím ani k jiným konvenčním básnickým prostředkům, zato chce být přímočarý a okouzlovat svou „poetickou“ syrovostí. Ani konfrontace s životní realitou ho nezbavuje schopnosti určitého vznášení se nad věcmi – v poezii (stejně jako v jeho prvotině Od zítřka nepromluvím, Galerie města Plzně, edice Imago et verbum, Plzeň 2007) i v životě. Tvoří intuitivně, slova mu plynou na papír coby filmový obraz v jakoby mimozemském vytržení a občas nemají daleko k patosu. Štýbrova poezie je možná kořením, možná hustým vývarem. Takovým básnickým maggi v kostce. Ne nadarmo se říká, že polévka je grunt. Zvláště ta poštýbrovsku kořeněná. Jana Horáková - 49 -
- 50 -
Obsah „Zmije mi zastoupila cestu v lese…“ ............ 7 „Sršně jsem chytil za letu do dlaní…“ .......... 8 „Náramná legrace…“ ..................................... 9 „Z prádelního hrnce vybírám brambory…“ 10 „Na čápa musíte především mluvit…“ ....... 11 „Vrány si oblíbily nově opravenou střechu…“ ................................................................... 12 „Zvědavý pták si mě střídavě…“................. 13 „Už s tím ježkové přestaňte…“ ................... 14 „Ve čer den se temní…“ ............................... 15 „Čápi na komíně…“ .................................. 16 „Do písemnictví to nepatří…“ .................... 17 „Hned jak zakázali o víkendech auta…“..... 18 „Jak mě to drapne…“ ................................. 19 „Nejsem až taková bída…“ ......................... 20 „Vypadlým sukem sleduji horního souseda…“ ............................................... 21 „Milej pane…“ ............................................ 22 „Nikdy mi nebude odpuštěno…“................ 24 „Až mě daj do důchodu…“ ......................... 25 Vzpomínka na totáč ................................... 26 „Nepopatřit mou krásu…“ ........................ 27 „Čtyři sta let jsem nebyl doma…“ .............. 28 „Sázení rýže…“ ......................................... 29 „V noci svítí slunce méně…“ ..................... 30 „Prstama ve strunách bloudím…“ ............. 31 „Dávno už toho tolik nenaspím…“ ........... 32 „V bambusovém háji…“ ............................ 33 „Miniaturní džunku s rybářem…“ ............. 34 „Abych měl koho pusinkovat a mazlit ...... 35 „Jako sirotek“ ............................................ 36 Fragmenty ................................................. 37 Vrátím, po kolenou se vrátím .................. 38 Pláň María Madre .................................... 44 Maggi v kostce ......................................... 46 Poetické vývary Pavla Štýbra (Jana Horáková) ...................................... 49
- 51 -
Edice Ulita Svazek 30 Pavel Štýbr Maggi v kostce
Vydalo Pro libris, o. s. za finanční podpory Města Plzně Edici řídí Vladimír Novotný Obálka a frontispice Pavel Štýbr Doslov Jana Horáková Redakce Vladimír Gardavský Tisk Vladimír Hanzar, Přeštice Plzeň 2013 Náklad 200 ks ISBN 978-80-86446-67-7
- 52 -
- 53 -
