Železné pobřeží Vra n í h ř e b e n
G ra n i t o vé pobřeží
Hra d Va l o r i i n D a m o ra c h rá m
Z
Č e r ný přístav
ap
ově
STŘÍBRNÉ
zené
K rá l o v s k ý přístav
r
MOŘE
Basiliovo sídlo y
ho
Ku p e c k ý přístav
vočina Di Cleionin c h rá m Hra d B e l l o s Zlaté město
J e s t řá b í ko p e c
Stařešinův vrch
S
Z á ř ivé p o b ř e ž í
V
Z
J
www.egmont.cz
PŘEHLED POSTAV
IMEROS Severní království
Gaius Damora
Althea Damora
Magnus Lukas Damora
král královna princ, následník trůnu
Lucia Eva Damora adoptovaná princezna, proroctvím předpovězená kouzelnice
Cronus kapitán stráží
Helena služebná, sestra Dory
Dora služebná, sestra Heleny Falling Kingdoms Copyright © 2012 Penguin Group (USA) Inc. All rights reserved
Vydalo nakladatelství EGMONT ČR, s.r.o., Žirovnická 3124, 106 00 Praha 10, v Praze roku MMXIV jako svou 3805. publikaci. Z anglického originálu Falling Kingdoms přeložila Hana Březáková Odpovědný redaktor Stanislav Kadlec Technická redaktorka Alena Mrázová Sazba Martin Mráz Tisk Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. TS 14. První vydání ISBN 978-80-252-2688-9 www.egmont.cz
Franco Rossatas
Eugenia Rossatas lord Gareth
zástupce hlavního stavitele Imperiální cesty Frankova dcera králův přítel
AELSIA
URANOS Jižní království Cleiona (Cleo) Bellos
zajatá princezna
Cleoin snoubenec
Aron Lagaris
Nicolo (Nic) Cassian Mira Cassian
Lorenzo Tavera
Cleoin nejlepší přítel Nikova sestra krejčí z Jestřábího kopce
Domitia obviněná čarodějka
Střední království
Jonas Agallon
Brion Radenos
Lysandra Barbas Gregor Barbas
velitel rebelů Jonasův zástupce rebelka Lysandřin bratr
Tarus nejmladší rebel Onoria rebelka
Ivan rebel Talia starovědma
Vara Lysandřina přítelkyně
Strážci
Alexius Strážce
Faedra Strážkyně
Timotheus Danaus
Melenie
Stefanos
Xanthus
člen rady starších člen rady starších členka rady starších umírající Strážce vypovězený Strážce
Návštěvníci
Ašúr Cortas
princ z Kraešianské říše
S ou m r a k K r á l ovst v í
PROLOG S
mrt vrhla dlouhý stín přes pusté míle Paelsie. Zpráva o smrti náčelníka Basilia se rychle rozšířila, a na vesnice po celé zemi padl hluboký smutek. Oplakávali toho významného muže – čaroděje, jenž vládl magickými schopnostmi a jehož mnozí v této krajině bez oficiálního náboženství považovali za boha na zemi. „Co si bez něj jen počneme?“ zněl neutuchající nářek v následujících dnech a týdnech. „Jsme ztraceni!“ „To jistě,“ zabručela Lysandra ke svému staršímu bratrovi Gregorovi, když za soumraku vyšli z malého domku, kde bydleli se svou rodinou. „Vždyť ani jedinkrát žádné skutečné kouzlo nepředvedl. Náčelník byl lhář a zloděj, který žil s dalšími vysoce postavenými a mocnými lidmi ve svém chráněném sídle, kde pil víno a hodoval, zatímco my ostatní jsme hladověli!“ „Buď zticha,“ varoval ji Gregor, ale ve skutečnosti se jejím slovům zasmál. „Až moc si pouštíš jazyk na špacír, Lysko.“
„Hmm, asi máš pravdu, bráško.“ „Takové řeči tě jednoho dne dostanou do problémů.“ „Já si umím s problémy poradit.“ Lysandra namířila svůj šíp na terč upevněný na stromě dvacet kroků od nich a vystřelila. Strefila se rovnou do středu, a když pohlédla na svého bratra, aby viděla jeho reakci, cítila, jak ji toho chladného večera hřeje pýcha. „Dobrý zásah.“ Jeho úsměv se rozšířil. Pak ji odstrčil stranou, protože byla řada na něm. „Jenže tenhle bude ještě lepší.“ Hravě rozštípl její šíp vpůli. Nemohla si pomoci, cítila k němu obdiv. Takto spolu tajně cvičili již celé měsíce. Musela svého bratra hodně prosit, aby ji zasvětil do umění lukostřelby, ale nakonec se nechal obměkčit. Bylo dost neobvyklé, aby se dívka učila zacházet se zbraněmi. Většina lidí se domnívala, že děvčata mají umět vařit, uklízet a starat se o muže. Což bylo absurdní. Zvlášť když k tomu měla Lysandra takové vlohy. „Myslíš, že přijdou znovu?“ zeptala se tiše Gregora, přejíždějíc pohledem vesničku opodál, doškové střechy, domky z kamene a hlíny. Z komínů mnoha malých stavení se kouřilo. Gregorův výraz zvážněl. „Já nevím.“ Před týdnem navštívili jejich vesnici důležitě vyhlížející vyslanci dobyvatele, krále Gaia, a sháněli se po dobrovolnících, co by se vydali na východ a začali pracovat na stavbě silnice, kterou chtěl mít král Gaius postavenou v co nejkratší době. Silnice, která by se vinula nejenom přes území Paelsie, ale také přes sousední země, Auranos a Limeros. Gregor a jejich otec byli pověřeni úkolem uvítat tyto muže, a tak tam oba stáli a čelili zářivým úsměvům a úlisným slovům, aniž by se nechali zastrašit či zviklat. Jejich vesnice nabídku odmítla.
9
Morga n R hode s ová
S ou m r a k K r á l ovst v í
Nyní jim sice vládl Krvavý král, pokud si však myslel, že se budou chovat jako ovce, bolestně se mýlil. Možná byli chudobní, ale měli svou hrdost. Nikdo jim neměl právo říkat, co mají dělat. Muži krále Gaia odjeli, aniž se s nimi dohadovali. „Jak jen byl Basilius hloupý,“ pronesla tiše Lysandra. „On možná tomu králi důvěřoval, ale my jsme chytří a věřit mu nebudeme. Basilius si zasluhoval, aby jeho mrtvolu nabodli na kůl. Byla to jen otázka času. Až je mi zle od žaludku, když pomyslím, jaký to byl blázen.“ Její další šíp minul cíl. Uvědomila si, že se musí víc soustředit. „Pověz mi ještě něco o těch rebelech, co mají v úmyslu povstat proti králi.“ „Co bys chtěla vědět? Chceš se snad stát jednou z těch mála dívek, které vstoupily do jejich řad?“ „Možná ano.“ „Ale no tak, Lysko.“ Gregor se zasmál a chytil ji za zápěstí. „Přece jen ještě bude zapotřebí dalších pár králíků, na kterých se musíš procvičit, aby ses uměla bezchybně strefovat. Nač mrhat šípy na stromy a dechem na hloupá slova? Rebely pusť z hlavy. Jestli se k nim někdo brzy přidá v odboji proti králi, tak to budu já.“ „A to samozřejmě vůbec není hloupé,“ zamumlala. Jenže měl pravdu – alespoň co se týkalo procvičování v lukostřelbě. Stromů tady bylo tak či tak málo. Většina krajiny byla hnědá a vyprahlá. Těch pár malých zelenějších míst, kde se jejich matka a ostatní ženy staraly o zeleninové zahrady, plodilo rok od roku stále méně zeleniny, zato však mnoho slz. Její matka nepřestala plakat od chvíle, kdy se dozvěděla o Basiliově smrti. Lysandře rvalo srdce, když viděla svou matku tak zarmoucenou, tak neutišitelnou. Ze všech sil se ji snažila přivést k rozumu. „Věřím, že všichni máme svůj vlastní osud, i ten poslední z nás,“ řekla své matce předchozího večera. „A platí to i pro ty, kdo stojí v našem čele.“
Její slova se setkala s unaveným smutným pohledem plným odevzdané trpělivosti. „Jak jsi jen naivní, dcero. Modlím se, aby tě tato vlastnost nepřivedla na scestí.“ A tak teď její matka orodovala u mrtvého náčelníka za svoji pomýlenou dceru. Což se ostatně dalo očekávat. Lysandra byla pro matku vždycky jen důvodem k žalu. Byla nepřijatelnou dcerou, která dělala nepřijatelné věci. Nikdy nezapadla mezi své vrstevníky, kteří nedokázali pochopit, co ji tak fascinuje na vyrábění šípů, v kterém pokračovala, dokud neměla prsty samý puchýř, nebo na tom, že pobývala na slunci tak dlouho, dokud se jí nos nespálil natolik, že skoro svítil ve tmě. Gregor před sebe napřáhl ruku, zarazil Lysandřiny kroky. „Co je?“ zeptala se. „Podívej tam.“ Nacházeli se necelou míli od vesnice. Před nimi se prostírala malá holá mýtina. Kolem dokola byla lemovaná suchými keři a bezlistými stromy. Uprostřed mýtiny stála stařena, ve které Lysandra poznala Talii, nejstarší obyvatelku jejich vesnice. Před ní ležela na zemi mrtvola rezavé lišky. Žena nechala krev ze zvířete vytéct do dřevěného poháru. Touto krví pak namalovala na vyprahlou, rozpukanou zemi konečkem prstu symboly. Lysandra nic podobného v životě neviděla. „Co to Talia dělá? Copak to tam namalovala?“ „Čtyři symboly,“ odpověděl Gregor tichým hlasem. „Ty nevíš, co znamenají?“ „Ne, co?“ „Jsou to symboly živlů: ohně, vzduchu, vody a země.“ Ukázal popořadě na každý z nich: trojúhelník, spirálu, dvě vlnovky nad sebou a kruh uvnitř kruhu. Ztěžka polkl: „Tohle jsem netušil. Nejstarší obyvatelka naší vesnice… je čarodějka. Starovědma.“
10
11
Morga n R hode s ová
S ou m r a k K r á l ovst v í
„Počkej. Chceš tvrdit, že stará, prostoduchá Talia je… čarodějka?“ Čekala, že se dá do smíchu a prohlásí, že si jen dělá legraci. Bratr to však myslel vážně – smrtelně vážně. Gregor svraštil obočí. „Myslel jsem si to už dlouho, ale toto je důkaz. Dobře své tajemství během všech těch let skrývala. Víš přece, jak mohou dopadnout čarodějky.“ V sousedním království, Limerosu, je upalovali na hranici. Věšeli je. Stínali jim hlavy. Čarodějky byly považovány za ztělesnění zla, dokonce i zde v Paelsii. Za nositelky neštěstí. Za prokletí pro tuto zemi, v důsledku kterého chřadla a umírala. V Limerosu zas mnozí věřili, že právě čarodějky uvrhly na zemi kletbu, aby se postupně proměnila v led. Lysandra si vzpomněla na Taliinu zvláštní reakci, když se dozvěděla, že král Gaius zavraždil náčelníka. Jednou zamračeně pokývla, ometla si svoji zaprášenou sukni a pronesla jenom čtyři slova: „A takto to začíná.“ Všichni tu stařenu považovali za pomatenou, proto jejím řečem nevěnoval nikdo pozornost, ale na Lysandru její slova z nějakého důvodu podivně zapůsobila a přejel jí z nich mráz po zádech. „Co začíná?“ chytila starou ženu za paži. „Co jsi tím myslela?“ Talia stočila k Lysandře svoje bledé, vodnaté oči. „Konec, děvenko. Začíná konec.“ Lysandře chvíli trvalo, než opět promluvila ke Gregorovi. V uších jí přitom zněl hlasitý tlukot vlastního srdce. „Starovědma? Co to znamená?“ „Žena, která uctívá živly. Je to staré náboženství – starší než cokoliv jiného kromě samotné elementie. A podle toho, jak to tu vypadá,“ pokývl směrem k mýtině, „se zdá, že tu dnes večer praktikuje krvavou magii.“ Lysandře přejel po páteři mráz. Krvavá magie.
O takových věcech už samozřejmě slyšela, ale nikdy předtím nespatřila žádný důkaz. To spíš Gregor vždycky víc než ona věřil v to, co nemohli vidět na vlastní oči a o čem lidé zřídkakdy mluvili – v magii, čarodějky, legendy. Lysandra takovým zkazkám stěží naslouchala, zajímala se spíš o hmatatelnou skutečnost než o neuchopitelné příběhy. Teď si říkala, kéž by jim byla věnovala větší pozornost. „Proč to dělá?“ zeptala se. Právě tehdy přejela Talia jestřábím pohledem rovnou k nim, rozlišila je na pozadí skomírajícího světla soumraku. „Je příliš pozdě,“ řekla tak hlasitě, že ji oba slyšeli. „Nedokážu vyvolat dostatečné množství magie, aby nás ochránila, pouze vidím stíny toho, co má přijít. Není v mé moci zastavit je.“ „Talie!“ zavolala Lysandra na stařenu váhavě. „Co to provádíš? Jdi odtamtud pryč, děláš špatné věci.“ „Musíš pro mne něco vykonat, Lysandro Barbas.“ Lysandra zmateně pohlédla na Gregora, pak se podívala zpátky na Talii. „Co po mně chceš?“ Talia vystřela svoje krví pokryté dlaně na obě strany od těla. Oči měla stále vytřeštěnější, jako by všude kolem sebe viděla něco strašlivého. Něco opravdu zlého. „Utíkejte!“ V tom okamžiku prolétl vzduchem obrovský plamenný šíp a zasáhl Talii přímo do středu hrudníku. Zapotácela se a zhroutila se pozpátku na zem. Šaty na ní vzplanuly mnohem rychleji, než dokázala Lysandra pochopit. Popadla Gregora za paži. „Je mrtvá!“ Zoufale kroutil hlavou, snažil se rozpoznat, odkud šíp přiletěl, pak strhl Lysandru stranou, protože to už svištěl vzduchem další šíp, tentokrát namířený rovnou na ně. Místo toho se však zabodl do kmene stromu. „Tohohle jsem se obával.“
12
13
Morga n R hode s ová
S ou m r a k K r á l ovst v í
„Čeho ses obával?“ Lysandra spatřila padesát kroků od nich postavu vyzbrojenou samostřílem. „On ji zabil! Gregore – to on ji zabil! Kdo je to?“ Postava je spatřila a začala je pronásledovat. Gregor hlasitě zaklel a popadl ji za zápěstí. „Pojď, musíme utéct!“ Nehádala se s ním. Držíce se navzájem za ruce se co nejrychleji rozběhli zpátky k vesnici. Byla v jednom plameni. Vesnici rychle zachvátil chaos. Vzduch prořezávaly hrůzyplné výkřiky strachu a bolesti – nářek umírajících. Uličkami cválaly obkročmo na koních desítky mužů v rudých uniformách. Drželi v rukou pochodně, kterými bez kapky soucitu podpalovali jedno stavení za druhým. Obyvatelé vybíhali ze svých hořících domovů, snažili se uniknout smrti v plamenech. Na mnohé z nich dopadaly ostré čepele mečů v rukou dalších vojáků, které prosekávaly maso a kost. „Gregore!“ vykřikla Lysandra, když prudce zastavili, schovaní před zraky vojáků za kamenným domkem. „To král Gaius – tohle je jeho dílo! Všechny nás pozabíjí!“ „Odmítli jsme jeho žádost a jemu se naše odpověď nelíbila.“ Otočil se, uchopil ji za paže a divoce jí pohlédl do očí. „Lysandro. Sestřičko moje. Musíš jít. Musíš odsud utéct.“ Oheň ohříval vzduch, měnil šero soumraku kolem nich v přízračné denní světlo. „Co to říkáš? Já odsud nemohu odejít!“ „Lys –“ „Musím najít matku!“ Odstrčila Gregora a rozběhla se skrz vesnici, vyhýbajíc se překážkám, které jí stály v cestě. Vrávoravě zastavila před jejich domkem, nyní pohlceným plameny. Tělo její matky leželo přes práh. Otcova mrtvola byla jen deset kroků od ní, natažená v tratolišti krve.
Než si stačila plně uvědomit tu hrůzu, dostihl ji Gregor. Popadl ji a hodil si ji přes rameno. Na zem ji pak neobratně položil, až když s ní odběhl daleko za hranici vesnice. Hodil jí její luk a plnou hrst šípů. „Jsou mrtví,“ zašeptala. Měla v tu chvíli pocit, jako by se její srdce proměnilo v kámen, který jí klesl až do žaludku. „Zatímco jsem běžel, díval jsem se a naslouchal. Královi vojáci shánějí dohromady přeživší. Chtějí je přinutit, aby pracovali na stavbě silnice.“ Jeho hlas se zlomil. „Musím se tam vrátit, abych pomohl ostatním. Jdi – vyhledej rebely. Udělej, co bude v tvých silách a snaž se zabránit tomu, aby se něco podobného přihodilo kdekoliv jinde, Lys. Rozumíš?“ Zavrtěla hlavou. Oči ji pálily od kouře a nenáviděných slz. „Ne, já tě neopustím! Jsi jediné, co mi ještě zbylo!“ Gregor prudce uchopil do dlaně její bradu. „Opovaž se jít za mnou,“ zavrčel, „sám ti vstřelím šíp do srdce, abych tě ušetřil jakéhokoliv osudu, který nyní čeká naše přátele a sousedy.“ To bylo poslední, co řekl, než se otočil a rozběhl se zpátky k vesnici. Nezbývalo jí než se dívat, jak odchází.
14
15
