Stereotypy a předsudky. v učitelské praxi

Stereotypy a předsudky v učitelské praxi Jitka SKOPALOVÁ 23.10.2014

• Normy, morálka, mravnost, etika, právo, zvyky, tabu –

• pojmy, které nás celý život obklopují a se kterými se setkáváme nejen prostřednictvím masmédií, ale především v komunikaci s jinými osobami.

• Často slyšíme (i ve škole) „máš na to právo“,„to je protiprávní“, „to je nemorální, neetické“, „je to tabu“.

Sociální normy • proces společenského očekávání

a hodnocení, mají povahu zobecněné zkušenosti, která byla opakovaně ověřována.

• Společenská norma bývá obvykle chápána ve třech významech: • 1) co je obvyklé a osvědčené, • 2) co je přípustné a • 3) co je správné a žádoucí.

SN

SD odchylky od norem • prostor (sociokulturní prostředí) • čas • situace • sociální status aktéra

TOLERANČNÍ LIMIT – RŮZNÝ

pro různá překročení norem, v různých společnostech, mění se i v rámci jedné společnosti,

 uvnitř různých společenských skupin, v průběhu času vlivem řady okolností. Nemění se ovšem jen toleranční limit, ale i normy samotné!

Prvky ovlivňující chování, jednání jedinců:

Subjekt-osobnost aktéra

• jedinec produkující odchylné jednání, • ten kdo porušuje normu. Vznik rizikového chování je podmíněný faktory: 1.Biologické předpoklady, prenatální a perinatální faktory. 2.Rodinná interakce. 3.Průběh socializace. 4.Sociální klima ve společnosti.

Společenské vztahy • Komplex interakcí mezi jedinci, skupinami,

vrstvami => řada možností vzniku deformací.

• Platí: Společenské vztahy jsou deformovány tím silněji, čím vážněji jsou deformované hodnotové orientace v jednotlivých vrstvách obyvatelstva a čím neefektivnější jsou sociální normy a sociální instituce, které v oblasti společenských vztahů působí .

Klasifikace odchylného chování nonkonformní sociální chování nápadné, provokující sociální chování disociání chování (např. dětský vzdor, neposlušnost, nekázeň, poruchy afektu, špatné návyky, drobné přestupky proti normám, a.j) asociální a antisociální chování (např. útěky, toulavost, záškoláctví, negativismus, sebepoškozování, aj.)

deviantní

delikventní chování (protispolečenské jednání v širším smyslu) kriminální chování (např. krádež, loupež, žháství sexuální trestné činy, zabití, aj.)

chování

• Škola je po rodině druhý nejvýznamnější socializační činitel

a instituce, která ovlivňuje osobnost, vztahy a běžnou každodenní

zkušenost dětí a dospívajících.

Funkce školy:

socializace (integrace) a

selekce (výběr, třídění) • Socializační funkce •

- zvnitřnění rolových očekávání, což uznávají i pedagogové. Selektivní funkce - škola rozděluje dospívající na různé zaměstnanecké pozice, - uskutečňuje výběr lidských zdrojů adekvátně systému rolí dospělých.

Labeling

• Labeling - nálepkování či etiketizace. • Etiketa, nálepka se přidělí dle určitých prvotních znaků, často i chybně.

• Okolí se následně chová k člověku dle dané nálepky.

Mladý člověk se stává

špatným, protože je definovaný

jako špatný“.

Důsledek nálepkování

• vliv na další vývoj jedince= nálepka se stává skutečností, neboť okolí jedná tak, jako by byla pravdivá.

Sekundární deviace

• žák je identifikován (označkován) jako deviant,

• žák může být sankcionován, trestán, odmítán ostatními,

• žák vědomě nebo nevědomě akceptuje označení, identifikuje se s ním,

• vyvíjí se nové sebepojetí a žák začíná podle něj jednat,

• žákovo chování se kvalitativně mění.

Neblahý konec • DEVIACE SE STÁVAJÍ HABITUÁLNÍ VÝBAVOU JEDINCE!

• VEŘEJNÉ REAKCE MOHOU TVOŘIT VÍCE PROBLÉMŮ NEŽ ŘEŠÍ!

Sociální stereotypy Velmi stabilní prvek ve vědomí, resp. psychický a přeneseně i sociální mechanismus:

• •

regulující vnímání a hodnocení určitých skupin jevů, ovlivňující názory, mínění, postoje, chování.

„Teorie všedního dne“ učitele Souhrn postojů a stereotypů, týkající se školní skutečnosti, které se vytvářejí v průběhu vzdělávání a profesního

všedního dne.

Stigmatizace, stigma management

• sociální předsudek vůči určitým osobám,

jimž jsou pak připisovány různé negativní vlastnosti,

• v širším smyslu (v psychologii a sociologii) znamená stigma a priorní negativní

hodnocení, vystupující jako atribuce (z lat. attribuere = přidělovat, připisovat,

přičítat) nebo jako etiketizace.

Stigma • Označení, kterým je nějaká osoba ve skupině

negativně odlišena. Některé její vlastnosti jsou označeny za nenormální.

• Může jít o normalitu psychickou, fyzickou nebo sociální.

• Rána připomínající rány Ježíše Krista po •

•

ukřižování; znak o něčem svědčící; znamení; nápadná skvrna na těle některých živočichů; znamení hanby; značná odlišnost s negativním sociálním dopadem.

• Etiketizace a stigma odrážejí pohled společnosti na určité jevy.

• Co v některé společnosti může být

tolerováno, v jiné může být nepřípustné.

• Osobě s etiketou může sloužit postižení jako

•

omluva pro svoji nedochvilnost, pasivitu. Etiketovaný vychází z předpokladu, že je mu tolerováno, co by bylo u ostatních považováno za přestupek či nezdvořilost.

„Stigmatizovaný má sklon využívat svého stigmatu k získání „vedlejšího zisku“, jako omluvu neúspěchů, jež jej potkaly z jiných důvodů.“ (Goffman, 2003, s. 19).

Subjektivně působící faktory při pozorování (ovlivňují etiketizaci)

• Haló efekt – efekt prvního dojmu. Vnímáme člověka podle okolností celkového dojmu (příznivě, nepříznivě) získaného na počátku setkání. Při dobrém dojmu si všímáme převážně kladných vlastností člověka, záporné máme tendenci omlouvat, či přehlížet.

• Logická chyba – tendence pozorovatelů hodnotit vlastnosti člověka tak, jak se jim samým zdá logické.

• Předsudky – neopodstatněné přidělování

(negativních) vlastností určitým společenským vrstvám.

• Stereotypizace a analogie – námi

vytvořená schémata automaticky aplikujeme na člověka majícího zdánlivě společnou vlastnost s člověkem, kterého známe.

• Tradice – hodnocení člověka na základě tradice vžité ve společnosti.

Může být ovlivněno i rčeními a příslovími.

• Figura a pozadí – člověka posuzujeme dle

prostředí a okruhu osob, v němž se potkáváme.

• Aktuální psychický stav – na posuzování

člověka má vliv aktuální psychický stav (nálada) posuzovatele.

Uvedené chyby ve vnímání jsou definovány pro školní prostředí, ale přeneseně fungují

i v jiných rolích, než jen učitel – žák. Např. rodič – dítě, vychovatel – chovanec aj.

Golem-efekt • – učitel se chová k žákově odmítavě, soustavně ho napomíná, kritizuje, obviňuje….

Učitelovo očekávání vychází z úvahy (nebo z předinformace, že určitý žák se ve svém prospěchu a chování nemá šanci zlepšit, spíše se zhorší. Důsledek - žák rezignuje, začne se chovat podle očekávání učitele!

Pygmalion-efekt Galatea efekt

• Obrazné označení pro důsledek učitelova pozitivního

očekávání a jednání. Učitelovo očekávání vychází z úvahy, že daný žák má šanci zlepšit se v prospěchu a chování.

Chová se k žákovi vstřícně, je trpělivý, soustavně mu pomáhá; povzbuzuje ho, upozorňuje i na drobné pokroky. Tím v žákovi navodí přesvědčení, že se může zlepšit. Žák změní své postoje k učiteli, předmětu, začne se víc snažit a tím jen posílí učitelovo očekávání.

Sebenaplňující proroctví „Self-fulfilling prophecy“ (proroctví, které se samo vyplní). Fenomén, při kterém nevědomě ovlivňujeme situaci a lidi kolem sebe tak, že naplní naše původní očekávání.

Označovací, nálepkovací, etiketizační akt

je pro sociologické a psychologické posuzování určitého chování podstatnější než samotné porušení sociální normy.

Důsledky odmítavého postoje ze strany okolí

• Nebezpečí sekundární deviace a patologizace

nebo také nepřiměřeného paušálního hodnocení – označkování určitých dětí a mládeže jako „chuligánů,

sociálních psychopatů, apod“.

• Přeměna ze situačního typu sociální deviace v deviaci systematickou:

některé interakce mohou vést k normalizaci chování a odmítnutí deviace, ale některé až k reorganizaci jedincovy identity-sám sebe začne vnímat jako

devianta.

• Deviantní stigma může poškodit i nedeviantní členy

a ohrozit jejich postavení v jiných skupinách, může jim být přisuzována i vina za vznik deviace (např. rodiny – tzv. halo-efekt – negativní hodnocení je přisuzováno nejen samotnému nositeli nálepky, ale i osobám v jeho okolí, zejména osobám, které s ním udržují intenzivní dobrovolné kontakty).

Možnosti řešení • Jevy a problémy by měly být sledovány a posuzovány na pozadí životního okolí, v kontextu životních sociálních vztahů a interakcí.

• Pomoc jednotlivcům a sociálním skupinám zorientovat se a přijímat širší okolní svět, který představuje sevřený a zúžený rámec

jejich skupinového vidění.

Literatura • BLAŽEK, Bohuslav a Jiřina OLMROVÁ. Krása a bolest. Praha: • • • •

•

Panorama, 1985. ISBN neuvedeno. BOBELOVÁ, Alexandra. Nálepkování – labeling. EBLO.

Psycholog Olomouc, psychologické poradenství, krizová intervence [online]. 17. 10. 2012. Dostupné z

http://www.eblo.cz/news/nalepkovani-labeling/ FISCHER, Slavomil a Jiří ŠKODA. Sociální patologie. Praha: Grada Publishing, 2009. ISBN 978-80-247-2781-3. GOFFMAN, Erving. Stigma. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. ISBN 80-86429-21-0. CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu. Praha: Grada Publishing, 2008.ISBN 978-80-247-1367-4. JANDOUREK, Jan. Průvodce sociologií. Praha: Grada Publishing, 2008. ISBN 978-80-247-2397-6.

•

BARRATA,A. Sociologie trestního práva. Brno: Brno, 1995. ISBN:80-210-1227-7 BRUSTEN, M., HURRELMANN, K. Abweichendes Verhalten in der Schule: Eine Untersuchung zu Prozessen der Stigmatisierung. München: Juventa, 1973. GARFINKEL, H. Studies in Ethnomethodology. Englewood Cliffs (N.J.): Prentice Hall, 1967. GOFFMAN, E. Asylums: Essays on the Social Situation of Mental Patients and Other Inmates. New York: Doubleday Anchor, 1961. GOFFMAN, E. Stigma: poznámky k problému zvládání narušené identity. Praha: SLON, 2003. ISBN 80-86429-21-0 HARGREAVES, D. H. Reaktionen auf soziale Etikettierung. Wienheim, 1979. MERON, R. K. Studie ze sociologické teorie. Praha: SLON, 2000. ISBN 80-85850-92-3 MIOVSKÝ, M., ZAPLETALOVÁ, J. Primární prevence rizikového chování na rozcestí: specializace versus integrace. In: Sborník abstrakt a program. ČR, Tišnov, 2006. 3.ročník celostátní konference Primární prevence rizikového chování: specializace versus integrace. ČR, Praha, 27.-28.11.2006. Sdružení SCAN. Dostupné z: ONDREJKOVIČ, P. Nová orientácia kriminológie a labeling approach. Bratislava: PdF UK, 1995. PARSONS, T. General Theory in Sociology. In MERTTON, R. K., BROOM, L., COTTRELL, L.S. JR. (eds.) Sociology Today. Volume I. Problems and Prospects. New York: Harper Torchbooks, 1965, s. 3-38. ROSENTHAL, R., JACOBSON, L. Pygmalion in the Classroom: teacher expectation and pupils’ intellectual development. New York: Holt, Rinehart & Winston, 1968. TANNENBAUM, F. Crime and the Community. New York; London: Columbia University Press, 1938. WILKINS, L. T..Social Deviance: Social Policy, Action and Research. London: Tavistock, 1964.