Středověký plenář z Načeradce 1

ST U D I E O RU KO P I S E C H X X XV I I – X X XV I I I , 2 0 0 7 – 2 0 0 8

Středověký plenář z Načeradce

1

Stanislav Petr The plenarium of Načeradec belongs to the ten eldest diocesan missals which have been preserved in Bohemia and Moravia. It can be dated to the second decade of the 14th century according to its script and decoration. Only a small part of the ordinarium and de tempore of the proper missal have been preserved. The original calendar was substituted for a new one at the beginning of the 15th century. Municipal scribes recorded in the free margins of the codex a series of memorial entries which became a pretious source of knowledge of the everyday life in the second half of the 16th and in the first half of the 17th centuries. Key words: missal · liturgy · calender · memorial entries · everyday life · manuscripts

Liturgické rukopisy v našem kulturním prostředí patřily od středověku k základní výbavě kostelů, kaplí a oltářů jako nezastupitelná pomůcka obsahující texty určené pro výkon bohoslužeb, každodenní modlitby, lekce, pokyny pro biskupy, kněze a další církevní hodnostáře, jakož i texty pro chórový zpěv. Za předpokladu, že v Čechách a na Moravě existovalo ve středověku asi 3000 farností, k nimž je nutno připočíst i příslušné dvě metropolitní a více než desítku kolegiátních kapitul, které ve středověku v Čechách a na Moravě existovaly, dále přes dvěstě klášterů a rovněž i osobní liturgické knihy, které vlastnili jednotliví kněží, pohyboval se počet liturgických rukopisů uložených v nich kolem dvaceti pěti tisíc.2 Uvažujeme-li však, že některá z farností, kapitul či klášterů měla liturgických rukopisů deset i více3 a počítáme-li i s liturgickými rukopisy uloženými na kolejích pražské

1

2

3

24

Studie byla zpracována v rámci výzkumného záměru AV0Z80770509 – Výzkum a ochrana pramenné základny k dějinám vědy a kultury v českých zemích, moderní způsoby zpracování a zpřístupňování jejich informační hodnoty, výhledová strategie práce s elektronickými dokumenty, jehož nositelem je Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i. v Praze. M. Dragoun odhaduje počet liturgických rukopisů v českých zemích ve středověku na přibližně dvacet tisíc. Michal Dragoun, Kalendáře liturgických rukopisů jako datovací pomůcka. In: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska 1998. Brno 1999, s. 75. Středověké soupisy knih a knihoven v českých zemích. (AUC Phil. et hist. – Monographia 9. – 1965). Praha 1966, jak je shromáždil Ivan Hlaváček uvádějí téměř v každém soupisu liturgické rukopisy od několika rukopisů až po několik desítek, jak v klášterech např. benediktinských konventech v Broumově, Břevnově, nebo v Polici nad Metují, tak i na jednotlivých farách. Tak kupř. soupisy knih v Bavorově uvádí r. 1389 21 svazků (s.

25

Stanislav Petr

univerzity či v kaplích na šlechtických sídlech a patrně výjimečně i u samotných šlechticů4 a měšťanů5 a vezmeme-li potom v úvahu i přirozené ztráty liturgických knih vzniklé jejich opotřebením při každodenním používání, není toto číslo nikterak nadsazené. Z tohoto počtu se do dnešních dnů dochoval pouhý zlomek, několik set středověkých liturgických rukopisů. Většina z nich je dnes, po různě strastiplných cestách, uložena v knihovnách, archivech a muzeích. Určitou představu o počtech misálů na farách v Praze a ve středních Čechách středověku nám může poskytnout i tak významný pramen jakým je vizitační protokol arcijáhna Pavla z Janovic.6 V něm lze nalézt 115 misálů na farách v Praze a dalších farách ležících ca ve dvou třetinách dnešního Středočeského kraje v letech 1379–1382. Většina far uvádí po jednom misálu, výjimkou jsou pražské kostely sv. Kříže, P. Marie Na Louži či na Rybníčku a sv. Haštala se čtyřmi misály,7 sv. Jindřicha, sv. Štěpána, sv. Martina ve Zdi a sv. Benedikta se třemi misály,8 po dvou misálech měly kostely sv. Klimenta na Poříčí, sv. Ondřeje na Starém Městě, sv. Jana na Zábradlí, sv. Martina, sv. Mikuláše na Malé Straně, sv. Jakuba před kartouzou na Újezdě a sv. Vavřince na Petříně.9 Z venkovských far měly tři misály kostely v Hovorčovicích a Tuchoměřicích,10 a po dvou misálech kostely v Mníšku, v Novém Strašecí, Lukově, Kostelci u Křížků, ve sv. Janu pod Skalou a Úhonicích.11 O něco lépe na tom jsou knihovny po roce 1990 obnovených klášterních konventů kam se rukopisy po čtyřiceti letech vrátily zpět. Na svých původních místech v kostelech a farách jsou středověké

4 5

6 7 8 9 10 11

26

20) v Lounech r. 1348 35 svazků (s. 50) v pražských staroměstských kostelech sv. Haštala r. 1380 15 svazků, sv. Havla r. 1381 22 svazků (s.78), P. Marie před Týnem r. 1380 více než dvě desítky svazků a P. Marie na Rybníčku r. 1379 13 svaků (s. 80) liturgických rukopisů. Prof. Hlaváčkovi děkuji též za cenné podněty o počtech a uložení liturgických rukopisů v Čechách a na Moravě ve středověku. Z roku 1418 pochází soupis knih Oldřich z Rožmberka, v němž je mj. 36 svazků liturgických rukopisů, srv. I. Hlaváček, Středověké soupisy knih s. 96. Dva misály, které uvádí ve své závěti z roku 1433 mezi svými knihami staroměstský měšťan Šimon od Bílého Lva měly připadnout pražskému kostelu sv. Linharta a kostelu v Tochovicích. Mimo tyto dva měly být další Šimonovy misály věnovány venkovským farám, srv. I. Hlaváček, Středověké soupisy knih s. 21. Visitační protokol pražského arcijáhenství pražského arcijáhna Pavla z Janovic z let 1379–1382. K vydání připravili Ivan Hlaváček a Zdeňka Hledíková. Praha 1973. Tamtéž s. 64, 75, 88. Tamtéž s. 60, 62, 67, 100. Tamtéž s. 56, 71, 73, 81, 118 121, 128–129. Tamtéž s. 247, 340. Tamtéž s. 160, 189, 211, 305, 331, 334.


liturgické rukopisy uloženy zcela výjimečně. Jednou z takových výjimek je notovaný misál – plenář náležející od středověku kostelu sv. Petra a Pavla v Načeradci, který je i nejstarší písemnou památkou na Benešovsku.12 Městečko Načeradec leží pod bájným Blaníkem v táborsko-vlašimské pahorkatině na pomezí Středočeského a Jihočeského kraje. Zdejší farní kostel sv. Petra a Pavla je v písemných pramenech poprvé zmiňován v roce 1184, kdy v něm tamní kněz Radoslav sloužil mši za zemřelého želivského opata Gotšalka, jehož tělo vezli přes Načeradec z nedalekých Louňovic do Želivu.13 O necelých sto let později kostel v Načeradci vyhořel,14 a tato událost vedla později k zápisu na okraji kalendária pro měsíce březen a duben v načeradském plenáři.15 Zápis vyzývá k modlitbám za duše načeradských měšťanů Přibyslava, paní Vratě a Přibíka, jenž s bratřími dal postavit v roce 1278 presbytář k lodi původního kostela. Vznik presbytáře však klade D. Líbal až do první čtvrti 14. století.16 Vypovídací hodnota zápisu je nižší, neboť k němu došlo nejspíš až o 200 let později. Důkazem pro toto tvrzení je nejen skutečnost, že v té době bylo již původní kalendárium plenáře nahrazeno novým kalendáriem pořízeným na počátku 15. století (příslušné důkazy viz níže), na jehož prvním foliu (1r) byl v r. 1575 při lednovém kalendáři zapsán český překlad onoho latinského zápisu, kde se výslovně uvádí, že tento zápis latinský, kterýž jest na druhé straně (tzn. protější na přídeští, S.P.) napsaný, toto v sobě obsahuje … . Přední přídeští bylo až do konzervace plenáře v roce 1996 vylepeno prvním listem původního kalendária tím způsobem, že na dřevěnou desku vazby byla nalepena strana se zapsanými měsíci kalendáře lednem a únorem, a proto zápis, který podle tvarů písma (gothico-humanistica) lze položit až do 2. poloviny 15. století, byl připsán na horní okraj při kalendáři měsíců března a dubna, který byl písaři 12

13 14

15 16

Eva Procházková, Načeradec. Dějiny městečka a okolních obcí. Načeradec 2006, s. 18. Táž, Marginální poznámky v načeradském misálu ze 16. a 17. století. In: Per saecula ad tempora nostra. Sborník prací k šedesátým narozeninám prof. Jaroslava Pánka. Sv. 2, Praha 2007, s. 566. E. Procházková klade vznik misálu již do konce 13. století. FRB 2, s. 505. K požáru načeradského kostela sv. Petra a Pavla srv. Antonín Podlaha, Posvátná místa království českého. Díl 3., vikariáty Kralovický, Vlašimský a Zbraslavský. Praha 1909, s. 150 klade požár (snad v r. 1278) do souvislosti s odpustkovým listem biskupa Tobiáše z Bechyně. RBM 2, č. 2538, s. 1092. E. Procházková, Načeradec, s. 14 klade požár do doby kolem roku 1287. Latinský zápis je dnes na foliu 73r přivázaném na konci rukopisu srv. níže pozn. č. 17. Dobroslav Líbal, Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek. Praha 2001, s. 271.

27

Stanislav Petr

k poznamenání zápisu přístupný.17 Zmíněný požár, jak uvádí v listu biskup Tobiáš, zničil četné knihy, kalichy, bohoslužebné náčiní a další zařízení načeradského kostela.18 Snaha o řádný výkon bohoslužeb vedla nepochybně k pořízení nových liturgických knih, mezi něž náležel patrně i načeradský misál, který je předmětem našeho zkoumání. Rukopis je svázán v dobové celokožené vazbě, jejíž dřevěné desky mají rozměr 39x27 cm a jsou opatřeny mosaznými puklami a háčkovými sponami, jejichž řemínky byly nahrazeny při restauraci kodexu v roce 1996. Knižní blok složený převážně z kvaternů, jak to dokládají mj. i částečně dochované číselné kustody zapsané dole na versu posledního folia složek, obsahuje 74 pergamenových folií o rozměrech 37x26 cm, což je pouhý zlomek někdejšího rukopisu. Ke ztrátám listů docházelo již v raném novověku i v pozdějších dobách. K roku 1891 poznamenal načeradský duchovní správce Jan Tischer, že při opravě varhan v děkanském chrámu, kterou v létě toho roku prováděla firma P. Tučka z Kutné Hory, byly nalezeny pergamenové listy vytržené z načeradského plenáře, jimiž byly vyspraveny měchy starobylého nástroje.19 Do pergamenových listů jiného načeradského misálu byla svázána kniha účtů města Načeradce.20 O tom, že z načeradského plenáře byly trhány listy, svědčí ostatně i poznámka zapsaná v něm mezi řádky rukou snad 19. století.21 K vyřezání některých pamětních zápisů došlo i v době, kdy byl plenář zapůjčen v roce 1895 na Národopisnou výstavu

17

18

19

20 21

28

Text latinského zápisu i jeho český překlad otiskl A. Podlaha, Posvátná místa 3, s. 151. E. Procházková, Marginální poznámky, s. 570 pozn. 1 chybně uvádí, že zápis nalezneme při měsíci lednu kalendária. Jak dokládám níže, v době, kdy byl zápis na okraj kalendária připsán, byl zmíněný list s největší pravděpodobností již vlepen na předním přídeští, právě stranou, na níž bylo zapsáno kalendárium pro měsíce leden a únor. RBM 2, č. 2538, s. 1092: Cum ecclesia parrochialis sancti Petri principis apostolorum in Nacerach certis libris, calicibus et alio quoque ornatu ecclesiastico ac rebus aliis sit a casu fortuito per ignis incendium taliter destituta … . SOkA Benešov, FÚ Načeradec, Pamětní kniha načeradského děkanství (zal. 1842), s. 37. Srv. Josef Nuhlíček, Pamětní kniha načeradského děkanství. SSH 6, 1971, s. 82. E. Procházková, Načeradec, s. 87. SOkA Benešov, FÚ Načeradec, Pamětní kniha načeradského děkanství (zal. 1842), s. 46. FÚ Načeradec, plenář načeradský bez sign., fol. 45ra: Vitrhal Tomáš děk. N. Zda se tato poznámka vztahuje k Tomáši Beznoskovi, městskému písaři, jenž r. 1614 vytrhl z misálu list s poznamenanými zádušními důchody, či k některému z načeradských děkanů, z nichž jsou toho jména známi Tomáš Sapa (†1680) a potom až Vilém Thomas, který zde působil v letech 1851–1864 není jisté. Srv. A. Podlaha, Posvátná místa 3, s. 154–155. Ke ztrátám listů z plenáře též E. Procházková, Načeradec, s. 48. Táž, Marginální poznámky, s. 566, 568.


do Prahy.22 Ztráty v dochované části plenáře lze zjistit i na základě původní foliace části De tempore, která byla označena římskými číslicemi na horním okraji versální strany folia uprostřed mezi linkami oddělujícími oba sloupce textu. Novou foliací tužkou byl rukopis opatřen v roce 1996 po své restauraci. Vlastní text byl psán ve dvou sloupcích v perem nalinkovaných třiceti řádcích. Část mešního ordinária byla zapsána v osmnácti řádcích. Výzdoba rukopisu je skromná, na fol. 11vb je malý kánonový obrázek (11x9,5 cm),23 který je jedinou figurální iluminací, jež se v rukopise dochovala. Vedle něho je v plenáři ještě pět ornamentálních iniciál s filigránovým dekorem. Jsou umístěny na začátku kánonu: „T(e)“ (fol. 12ra), na začátku officia první neděle adventní na fol. 14ra „G(regorius)“ a „A(d)“, na začátku vánočního officia na fol. 26va „P(uer)“ a na fol. 32v je iniciála „E(cce)“ v introitu officia Zjevení Páně. Na rozdíl od Podlahy, jenž datuje výzdobu do 2. poloviny 14. století,24 klade výzdobu načeradského plenáře nejnovější uměnovědná literatura do druhého desetiletí 14. století.25 Do počátku 14.

22 23

24

25

František Teplý, Zápisy ve starém graduálu načeradském. SHK 29, 1928, s. 150. E. Procházková, Načeradec, s. 96. Oproti celostranným kánonovým obrazům, jak jsou běžné v misálech pozdějšího období, nalezneme malý kánonový obrázek i na fol. 59ra v plenáři z krkonošských Štěpanic, který pochází přibližně z téže doby jako načeradský plenář, Praha NK sign. VI B 25. Na Moravě v cisterckém plenáři z konce 13. století sign. 18 ve svatojakubské knihovně v Brně. Z téže knihovny je i misál ze Zdechovic sign. 8/14, který je mladší (zhotoven byl po r. 1365) než plenář z Načeradce, kde na fol. 98ra je kánonový obrázek sice nedokončený, ale byl pro něj vyhrazen asi stejný prostor jako v misálu načeradském. Srv. Stanislav Petr, Soupis rukopisů knihovny při farním kostele svatého Jakuba v Brně. Praha 2007, s. 29 a v příloze s. 538 č. 17, s. 98. Z první poloviny 14. století je i misál z Bavorova uložený v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích pod sign. R 351, v němž se kánonový obrázek nachází na fol. 104v. Srv. Pavel Brodský, Marta Hradilová, Stanislav Petr, Marie Tošnerová, Rukopisné fondy muzeí a galerií v České republice. Praha 2001, s. 42 srv. též reprodukce č. 2 v příloze na s. 277. A. Podlaha, Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Benešovském. Praha 1911, s. 178–179. Týž, Kánonový obrázek v missálu Načeradském. PA 25, 1913, s. 87–88. Reprodukce kánonového obrázku je vzadu na tabulce VIII. Čistotu raně gotického slohu rozpoznal v kánonovém obrázku načeradského plenáře Antonín Matějček, Malířství. In: Dějepis výtvarného umění v Čechách I. Redigoval Zdeněk Wirth. Praha 1931, s. 257. Pavel Brodský, Výzdoba misálu z Načeradce klade výzdobu načeradského misálu do druhého desetiletí 14. století, srv. článek v tomto sborníku. Dr. Brodskému děkuji za možnost seznámit se se závěry jeho výzkumu. Do počátku 14. století klade výzdobu plenáře i Karel Stejskal, Kanovník Beneš a počátky gotického malířství v Čechách. In: Pocta Dr. Emmě Urbánkové. Spolupracovníci a přátelé k 70. narozeninám. Praha 1979, s. 357. Týž, Počátky gotického malířství. In: Dějiny českého výtvarného umění I/1. Praha 1984, s. 292. Výzdobě misálu věnovala též pozornost Libuše Vaňková, Misál z Načerad-

29

Stanislav Petr

století klade načeradský plenář i literatura muzikovědná.26 Notaci rukopisu určuje H. Vlhová jako českou rombiku.27 Písmo plenáře je kaligrafická gotická minuskula (gothica formata), kterou jediná ruka (A) zapsala celý dochovaný text, jejž lze v souladu s výzdobou a notací datovat do počátku 14. století. Vznik misálu v 1. polovině 14. století, resp. spíše na jeho počátku podporují i svátky zapsané na dvou dochovaných listech původního kalendária (ff. 73 a 74), v němž zcela chybí svátky zavedené v pražské diecézi po roce 1350. Není zde zapsán svátek sv. Doroty (6. 2.), sv. Zikmunda (3. 5.) ani svátek Allatio reliquiarum (2. 1.). Základní rukou je však zapsaný již svátek Allatio reliquiarum Pragam připadající na 8. ledna, který slaví přenesení ostatků sv. Tomáše, Jakuba, Tadeáše a Mořice do pražského katedrálního kostela v roce 1212 a v pražské diecézi byl zaveden již na počátku 14. století.28 Na základě zjištěných skutečností lze vznik načeradského plenáře položit nejspíše do druhého desetiletí 14. století. Druhá ruka (B) zapsala text kalendária (ff. 1ra–6vb), tři sekvence zpívané o svátku Božího Těla: Lauda, Syon, Salvatorem (AH 50, 584) …, Ave, caro Christi regis (AH 54, 261) …, O panis dulcissime, o fidelis anime (AH 54, 259) … na fol. 7 a texty pokračujícího mešního ordinária na fol. 10. Tyto dodatečné texty můžeme datovat jednak podle písma, kterým je kaligrafická knižní polokursiva (gothica semicursiva), jednak podle svátků kalendáře, v němž se objevují již světci kanonizovaní koncem 14. století, sv. Brigita Švédská (1391), Marie Egyptská (1398), ale i svátky zavedené v pražské diecézi na počátku 15. století: Hilaria (1406), Jana Zlatoústého (1406), Apolonie (1406), Basilia Velikého (1406), oktáv sv. Markéty (1400). Lze tedy pořízení kalendária i následných folií 7 a 10 rukou B položit do doby okolo roku 1410. V kalendáři ještě chybí březnový svátek sv. Longina, zavedený v pražské diecézi v letech 1410–1412 v souvislosti s přivezením světcových

26

27 28

30

ce. Příspěvek k dějinám české knižní malby v první polovině 14. století v nepublikované diplomové práci obhájené na FF UK v Praze v roce 1987. Do 10. – 20. let 14. století klade načeradský plenář Markéta Kozinová, Officium svaté Ludmily v českých středověkých rukopisech. HV 35, 1998, s. 358. Táž, Mešní officia k českým zemským patronům ve středověkých rukopisech české provenience. Olomouc 2000, 195 (nepublikovaná doktorandská práce). Do počátku 14. století klade plenář Hana Vlhová, Tropi proprii missae. (Repertorium troporum Bohemiae medii aevi 1). Praha 2004, s. 160. Hana Vlhová, Tropi proprii missae. Praha 2004, s. 160. Souvisí s cestou poselstva Václava II. k anglickému dvoru r. 1303. Srv. Zdeňka Hledíková, Kalendáře rukopisů kláštera sv. Jiří. AUC Phil. et Hist. 2. Z pomocných věd historických VIII. Praha 1988, s. 51, též Michal Dragoun, Kalendáře liturgických rukopisů, s. 76.


ostatků vyšehradským proboštem, nejvyšším kancléřem a pozdějším administrátorem olomouckého biskupství (1413–1416) Václavem Králíkem z Buřenic z Itálie. Svátek sv. Longina bývá v kalendářích liturgických rukopisů pražské diecéze pořízených po tomto datu uváděn poměrně běžně. Soupisu svatých zapsaných v pátém sloupci předchází v prvním sloupci zlatý počet, ve druhém latinský cisiojanus, ve třetím písmena nedělní a ve čtvrtém římský juliánský kalendář. Vlastní text misálu začíná za kalendáriem na fol. 7 výše zmíněnými sekvencemi zpívanými při svátku Božího Těla, zapsanými později rukou B. Na foliích 8ra–11vb jsou potom zapsány starší rukou A texty mešního ordinária Kyrie, Sanctus, Agnus, Gloria, v jehož závěru je text na foliu 8vb přerušen. Na foliích 9 a 10 pokračuje ordinarium prefacemi, jejichž texty jsou za fol. 9v a 10v opět přerušeny ztrátami listů. Folio 10 bylo doplněno opět na počátku 15. století a preface na něm zapsala též ruka B. Na následujícím jedenáctém foliu pokračuje mešní ordinarium Kredem (fol. 11ra) a offertoriem Suscipe, sancte Pater (fol. 11va) … a je na fol. 11vb zakončeno prefací a zmíněným kanonovým obrázkem. Pod obrázkem je dole na okraji rukou 14. století poznamenáno: Tuam crucem adoramus, Domine, tuam glo[rio]sam recolimus pas[s]ionem. Miserere nostri, qui passus es pro nobis. Na foliích 12r–13v je zapsán mešní kánon, doplněný na margu folia 13v dalšími alternativními texty a modlitbami zapsanými patrně ještě rukama 14. století. Na foliu 14r začíná již část De tempore notovaným tropem introitu první neděle adventní: Gregorius presul, meritis et nomine dignus [AH 49, 20]…, s následující antifonou Ad te levavi animam meam.29 Text pokračuje plynule až do folia 41 v sedmé složce, za nímž je vyříznut jeden list, původně foliovaný jako XXIX. Text končí na fol. 41vb ve středu (feria IIII) po neděli Septuagesima lekcí epištoly k Židům: Omnia autem nuda et aperta sunt oculis eins/// [Heb. 4, 13], a na následujícím foliu 42ra pokračuje text lekcí z druhé epištoly ke Korintským officia neděle Sexagesima: /// [per] fenestram in sporta dimissus sum per murum [2 Cor. 11, 33] … . Na chybějícím listu byl zapsán zbytek lekce středečního officia po neděli Septuagesima, dále páteční officium a na jeho versu i začátek officia neděle Sexagesima. Dvě folia (XXXIV a XXXV) chybí i v následující osmé složce za foliem 45, na jehož versu končí officium Popeleční středy lekcí proroka Johele: Hec dicit dominus Deus: Convertimini ad me in toto corde vestro, in je[junio]/// [Joel 2,12]. Na foliu 46ra pokračuje text již pátečním officiem před první

29

Hana Vlhová, Tropi proprii missae, s. 95, 161.

31

Stanislav Petr

nedělí postní lekcí z proroka Izaiáše: /// [frange esurienti panem tuum,] et egenos vagosque induc in domum tuam [Is. 58, 7] … . Na obou chybějících foliích byl tedy zapsán závěr officia Popeleční středy, čtvrteční officium a začátek pátečního officia před první nedělí postní Invocavit. Další mezera v textu je za foliem 64v v desáté složce, kde chybí dva listy (LV a LVI). Text pokračuje na foliu 64vb v officiu třetí neděle postní (Oculi), kde začíná veršem communia: Passer invenit sibi domum et turtur nidum, ubi reponat pullos suos, altaria tua, Domine [virtutum]///. Na foliu 65ra pokračuje text až úterním officiem po neděli Oculi secretou: Per hec veniat, quesumus, Domine … . Na obou chybějících foliích se nacházel závěr nedělního officia třetí neděle postní, celé pondělní officium a začátek úterního officia po neděli Oculi. V následující jedenácté složce chybí na jejím konci jeden list za foliem 71v, na němž končí pondělní officium po čtvrté neděli postní (Laetare) orací: Praesta, quesumus, omnipotens Deus … a rubrikou ohlašující lekci z třetí knihy Královské, která však již byla zapsána na chybějícím listu LXIV. Z následující dvanácté složky se dochoval pouze jeden list, folio 72 (původní foliace LXVII). Je tedy zřejmé, že pokud i dvanáctá složka byla kvatern, byl tento list v pořadí v ní třetí. Dochoval se na něm [fol. 72ra–72va] zbytek středečního officia po čtvrté neděli postní se závěrem lekcí z Janova evangelia : /// [lutum] fecit et unxit oculos meos et dixit mihi [Io. 9, 11]… . Z následujícího čtvrtečního officia po neděli Laetare se na fol. 72vb dochoval pouze introitus a orace: Presta, quesumus, omnipotens Deus, …ut terrenis affectibus mitigatis facilius celestia capiamus. Per [Dominum nostrum]///. Zbytek plenáře již chybí, tzn. chybí následující období velikonoční a povelikonoční, letní část a potom i celé části De sanctis a commune sanctorum. Z misálu se tedy dochovala pouze malá část. Vedle zmíněných ztrát, k nimž došlo především v pozdějších dobách, došlo při napsání plenáře k několika písařským chybám, především v textech rubrik. Vinu na tom nese nejen rubrikátor, ale patrně i písař chybnými nebo nedostatečnými pokyny pro rubrikátora. Upozorníme zde alespoň na ty, které se podařilo zjistit během přípravy kodikologického popisu. Na foliu 50ra je v rubrice úterního officia po neděli Invocavit uvedena lekce leccio Esdre prophete, ačkoliv se správně jedná o čtení z proroka Izaiáše [55, 6]. Jiná chyba v rubrice se nachází již na následujícím foliu 51ra ve středeční lekci po neděli Invocavit, kde původní chybný údaj Exodus opravila na správný secundum Regum [3 Reg. 19, 3–8] již ruka druhé poloviny 15. století. Táž ruka opravila i údaj v rubrice lekce třetí neděle postní na fol. 63vb na Ephesios. Další chyby v údajích rubrik nalezneme na fol. 53rb v lekci pátečního officia po neděli Invocavit, kde je chybně označeno Lukášovo 32


evangelium místo Janova: Erat dies festus Iudeorum [Io. 5, 1–15], a podobně i na foliu 55rb v sobotním officiu po první neděli postní označil chybně rubrikátor údaj v rubrice lekce ad Colos[s]enses, ačkoliv správně mělo být Soluňanům: Fratres: Rogamus vos, corripite inquietos [1 Thess. 5, 14–23]. Stejně i na následujícím foliu 56r je chybně označena rubrika druhé neděle postní jako Dominica tertia; chybu později opravila mladší ruka (XV.) na Reminiscere miseracionis. Chybně byla označena i rubrika čtvrté neděle postní na foliu 70va podruhé (srv. fol. 63vb) jako Dominica tertia[!] in Quadragesima. Chybně zapsaná rubrika čtvrté neděle postní proto zjevně zmýlila i H. Vlhovou, když uvedla, že plenář je přerušen již ve čtvrtečním officiu po třetí neděli postní.30 Někde písař grady, offertoria či communia pouze incipitoval (ff. 56vb, 58ra, 65va) a odkázal na folio, kde je příslušný text vypsán v úplnosti. Pro dějiny Načeradce v raném novověku jsou cenným pramenem převážně analistické zápisy na volných okrajích kalendária (ff. 1r–6v). Ty byly již v minulosti objektem zájmu především regionálních historiků.31 Vedle již zmíněného zápisu, jenž je poznamenán při měsících březnu a dubnu původního kalendária (fol. 73r), který pochází nejspíše až z druhé poloviny 15. století, jsou ostatní zápisy mladší. Jejich vznik můžeme zhruba položit do dvou časových vrstev. Většina starších zápisů byla pořízena přísežným písařem v Načeradci Václavem Smržem, který v roce 1575 na žádost primátora Jana Čápa pořídil český přepis výše zmíněného latinského zápisu.32 K němu připojil dva opisy z jiného načeradského misálu, první o zřízení dvou oltářů v načeradském kostele panem Maršíkem a druhý o zřízení jiných dvou oltářů a kaple P. Marie panem Jindřichem. Tím byl 30 31

32

Hana Vlhová, Tropi proprii missae, s. 25 pozn. č. 39. Již v roce 1672 si poznamenal děkan Matouš František Hausdorf některé ze zápisů týkající se majetku a důchodů načeradského děkanství. Jsou mezi nimi i zápisy, které se již dnes v misálu nenacházejí. Hausdorfovo „poznamenání“ je zapsáno na volné složce, která je volně vložena do druhého dílu pamětní knihy načeradského děkanství. Pozornost některým zápisům věnoval i jindřichohradecký černínský archivář František Teplý, Zápisy ve starém graduálu načeradském, s. 150–154, který si zápisy opsal na faře v Načeradci v roce 1894 za svého působení jako kaplan v Šebířově. Teplý jako načeradského děkana v roce 1894 uvádí K. Fischera, ačkoliv v letech 1889–1907 byl v Načeradci děkanem Jan Tischer, srv. A. Podlaha, Posvátná místa 3, s. 155. Nejúplněji vydala tyto zápisy v moderní edici E. Procházková, Marginální poznámky, edice zápisů je na s. 568–571. V poslední době jsem věnoval pozornost zápisům v načeradském plenáři v referátu předneseném na 4. semináři „K výzkumu zámeckých, měšťanských a církevních knihoven. Jazyk a řeč knihy, konaném v Praze 26.–29. října 2008. Srv. S. Petr, Středověké misály na farách středních a východních Čech. In: Opera romanica 11 (v tisku). Srv. výše pozn. 17.

33

Stanislav Petr

farář v Křivsoudově, který spolu se Zčišem z Machlova zmíněnou kapli postavili v roce 1359.33 Oltář ke cti sv. Kateřiny zřídil křivsoudovský farář Jindřich v načeradském chrámu v roce 1365.34 V témže roce zřídil v prvním zápise zmíněný pan Maršík ze Šelmberka a Podolí spolu s bratrem Vítkem v kostele sv. Petra a Pavla oltář Všech svatých35 a o deset let později v roce 1375 oltář ke cti sv. Václava a Vojtěcha.36 Maršík ze Šelmberka daroval, jak stojí v zápise, načeradskému knězi k užívání i rybník Nad Brusnicí s mlýnem a zahrádkou pro výživu žáků načeradské farní školy.37 Na foliu 1v poznamenal Václav Smrž zápis o požáru, který v létě roku 1517 vznikl při pálení milíčského uhlí a zničil devět domů. Požáry, které městečko Načeradec postihly i v letech 1519, 1536, 1567, 1583, 1621, 1631, 1635 a 1661, jsou zaznamenány i v dalších zápisech.38 Nebyla to vždy jen nepozornost a nešťastná náhoda jako v roce 1517, ale staly se i případy, že požár byl založen úmyslně, jako v roce 1583. Na horním okraji folia 3r o tom poznamenal Matouš Roubíček, že žháři, kteří měli vypalovat města, byli najímáni jak mezi křesťany, tak i mezi židy. Zápisy druhé časové vrstvy se týkají převážně událostí spojených s válečnými taženími během třicetileté války, z nichž některé se bezprostředně dotkly městečka Načeradce a jeho obyvatel. Již na podzim roku 1620 po bělohorské bitvě vyloupili uherští spojenci císařského vojska načeradský chrám, kde pobrali cenná mešní roucha a pozlacený stříbrný kalich. V letech 1622–1623 se do měšťanských domů nakvartýrovali vojáci z pluku Jakuba Duvala hraběte z Dampièrru se 150 koňmi a zůstali zde bez šesti týdnů celý rok.39 Načeradští vyčíslili škodu na 22 tisíc zlatých (?). V roce 33

34 35 36 37 38 39

34

Clemens Borový, Libri erectionum archidioecesis Pragensis saeculo XIV. et XV. Liber 1 (1358–1376), Pragae 1875, s. 8 č. 15. A. Podlaha, Posvátná místa 3, s. 151–152. E. Procházková, Načeradec, s. 20. C. Borový, Libri erectionum 1 (1358–1376), s. 53 č. 108. A. Podlaha, Posvátná místa 3, s. 152. C. Borový, Libri erectionum 1 (1358–1376), s. 51 č. 105. A. Podlaha, Posvátná místa 3, s. 152. C. Borový, Libri erectionum 1 (1358–1376), s. 104 č. 217. A. Podlaha, Posvátná místa 3, s. 152. E. Procházková, Načeradec, s. 22. Tamtéž, s. 47. 6. února 1624 oznamuje kníže Karel z Lichtenštejna hejtmanům čáslavského kraje, že nemají žádat další kontribuce po majiteli kácovského panství Janu Verdovi z Werdenbergu, neboť dle vyjádření jeho hejtmana odvedlo panství do Načeradce na vydržování Dampierrovy jízdy od 20. 12. 1622 do 23. 9. 1623 přes 5000 zlatých. Srv. Václav Líva, Prameny k dějinám třicetileté války. Díl 3., Praha 1951, s. 572.


1639 byl načeradský chrám vyloupen podruhé, když se na loupeži podíleli císařští vojáci z pluku polního maršála hraběte Melchiora z Halzfelda. Do třetice zpustošili kostel sv. Petra a Pavla v roce 1645 Švédové, kteří se zde zastavili po bitvě u Jankova.40 Část zápisů druhé časové vrstvy zmiňuje násilné a kriminální činy, které nepochybně vzrušily každodenní běžný život obyvatel Načeradce a upoutaly i pozornost letopisce, který je na okrajích kalendáře plenáře poznamenal. Obětmi násilí se stali i načeradský primátor Martin Roubíček z Rosentálu před vánocemi roku 1634, rytíř Václav Dvořecký z Olbramovic a na Načeradci v roce 1643 a v prosinci roku 1652 byl na faře přepaden a zavražděn dokonce načeradský děkan Václav Alexander Blovský. Zatímco předchozí pachatele se dopadnout nepodařilo, vrah načeradského děkana byl dopaden a v Praze popraven. Předchozí výklad se pokusil přiblížit pramen, který ač značně torzovitý, má svůj význam nejen pro region, v němž vznikl, ale vzhledem k svému stáří je i důležitým pramenem pro poznání mešní liturgie v pražské diecézi. Plenář z Načeradce patří mezi desítku nejstarších dochovaných diecézních misálů v českých zemích. Z liturgických pramenů pocházejících z pražské diecéze je mu časově blízký misál pražské Národní knihovny sign. VI B 25, který byl pořízen pro farní kostel Nejsvětější Trojice v Horních Štěpanicích na Benecku v Krkonoších. Na štěpanický misál, který je podobně jako načeradský notovaným plenářem, upozornila v minulosti Emma Urbánková.41 Štěpanický plenář je o něco úplnější než načeradský, dochoval se v něm i sanktorál (fol. 78vb nn.). O něco mladší je pak misál z jihočeského Bavorova, jenž by si rovněž zasloužil důkladnější průzkum.42 Diecéznímu úzu odpovídá i nejstarší u nás dochovaný pramen, jenž soustředil liturgické mešní texty od přelomu 11. a 12. století až do konce 14. století; misál je uložen v Knihovně Národního muzea v Praze pod signaturou XIV D 12.43 Podle výzdoby má však tento plenář svůj původ na Moravě.44

40 41

42 43 44

E. Procházková, Načeradec, s. 51. Emma Urbánková, Přírůstky rukopisného oddělení Univerzitní knihovny od vydání tištěných katalogů. Knihovna (1). Vědecko–theoretický sborník. Praha 1957, s. 44. Brodský Pavel, Hradilová Marta, Petr Stanislav, Tošnerová Marie, Rukopisné fondy centrálních a církevních knihoven v České republice. Praha 2004, s. 93. Uložený v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích sign. R 351, srv. výše pozn. č. 23. František Michálek Bartoš, Soupis rukopisů Národního musea v Praze. Svazek 2, Praha 1927, s. 301 č. 3464. P. Brodský, Katalog iluminovaných rukopisů Knihovny Národního muzea v Praze. Praha 2000, s. 208.

35

Stanislav Petr

Z moravských liturgických pramenů s mešním repertoárem diecézní provenience lze co do stáří načeradský plenář srovnat s plenářem svatojakubské knihovny sign. 6/1145 používaným v kapli sv. Mikuláše v Brně, který F. Pokorný považuje za nejstarší diecézní misál na Moravě vůbec,46 a misál téže knihovny sign. 8/14,47 který byl pořízen pro farní kostel sv. Petra a Pavla ve Zdechovicích u Přelouče a jehož repertoár obsahuje rubriku pražské diecéze. Oba misály svatojakubské knihovny jsou jen o málo mladší než plenář z Načeradce. Definitivní závěry o postavení načeradského plenáře mezi našimi mešními liturgickými prameny do poloviny 14. století bude však možné vyslovit teprve po důkladném interdisciplinárním srovnání všech dochovaných pramenů.

45 46

47

36


Das mittelalterliche Plenar aus Načeradec Zusammenfassung Das Plenar aus Načeradec gehört zu den zehn ältesten Diözesanmissalen, die in Böhmen und Mähren erhalten blieben. Seine Entstehung kann man auf Grundlage seiner Schrift, seines Schmucks und seiner Notation auf das zweite Jahrzehnt des 14. Jhs datieren. Von dem eigentlichen Missal blieb wenig erhalten: ein kleiner Teil des Ordinariums und de tempore vom Advent bis zum Donnerstagoffizium nach dem vierten Fastensonntag. Schon am Anfang des 15. Jhs wurde das ursprüngliche Kalendar, von dem nur zwei Folien erhalten blieben, durch ein neues ersetzt; auf seinen freien Rändern vermerkten die Stadtschreiber der 2. Hälfte des 16. und der 1. Hälfte des 17. Jhs. eine Reihe von Gedächtnisaufträgen. Das Plenar die wertvolle und bisher nicht völlig ausgenutzte Quelle für das Studium der Diözesanliturgie der 1. Hälfte des 14. Jhs darstellt.

S. Petr, Soupis rukopisů knihovny při farním kostele svatého Jakuba v Brně, s. 90–93. František Pokorný, Hudební obraz Brna do počátku 15. století 1. Chorální zpěv pod správou kostela jakubského. Brno 1991, s. 69. Srv. týž, De missalibus libris Moraviae saeculo XV. ad Hungariam vergentibus, StR 13, 1974, s. 162 pozn. 22. Týž, Mährens Musik im Mittelalter, Hudební věda 17, 1980, s. 40–42, 46, 49 klade misál již do počátku 14. stol. S. Petr, Soupis rukopisů knihovny při farním kostele svatého Jakuba v Brně, s. 97–101. Zdechovický misál má v sanktorálu již zapsáno officium sv. Zikmunda, tzn., jeho vznik lze položit do konce 60. až počátku 70. let 14. století. Dodatečně bylo do sanktorálu zapsáno na spodním okraji folia 168v officium sv. Marty (27.–29. 7), které se v Čechách pravidelněji objevuje kolem r. 1375.

37

Stanislav Petr

FÚ Načeradec


bez sign.

infra Canonem, de Ascensione, de sancto Spiritu, de sancta Trinitate. [fol. 11ra–vb] Credo, … [ff. 12ra–13vb, Canon missae].

XIVin.+XVin., Čechy, perg., 74 ff., 37x26 cm, ilum., notace, vazba dobová. Knižní blok je značně poškozen ztrátou listů a zašpiněný častým užíváním. Misál byl určen pro farní kostel sv. Petra a Pavla v Načeradci. Skladba: III (fol. 6) + (V–6, fol. 10) + (II–1, fol. 13) + 3.IV (fol. 37) + (IV–1, fol. 44) + (IV–2, fol. 50) + IV (fol. 58) + (IV–2, fol. 64) + (IV–1, fol. 71) + I (fol. 74). Před fol. 7 chybí nezjistitelný počet folií. Stejně tak nelze s přesností zjistit ztráty za folii 7, 8, 9, 10 a13. Za ff. 41 a 71 je vyříznut jeden list, za ff. 45 a 64 chybí dva listy. Před fol. 72 chybí 2 listy a za ním pak pět listů. Číselné kustody na konci složek, zčásti seříznuté: Is (fol. 21v) – VIs (fol. 58v), reklamanty chybí. – Foliace: Původní I (fol. 14v) – LXVII (fol. 72v) neúplná, nová (1996, tužkou, vpravo nahoře), platná. – Psáno ve dvou sloupcích, ff. 1r–6v (kalendárium) 34ř., ff. 7r–10v 18 ř., ff. 11ra–72vb 30 ř. Zrcadlo linkováno perem. Písmo: Dvě ruce. Jedna hlavní ruka. A (ff. 8ra–9vb, 11ra–74v), B (ff. 1r–7vb, 10r–v). A, B gothica formata, gothica textualis. – Výzdoba: Fol. 11vb kánonový obraz, kolorovaná kresba, ornamentální kreslené iniciály s filigránovým dekorem, fol. 12raT(e)“, fol. 14ra „G(regorius)“ a „A(d)“, fol. 26va „P(uer)“ a fol. 32v „E(cce)“. Rubrikace. – Notace: Chorální, česká rombika. – Vazba: Celokožená dobová, desky dřevěné, prkénkové 39x27 cm, pokryv původně světlá kůže (vepřovice?) zdobená slepotiskovou dvojlinkou tvořící dva pásky, které přední i zadní desku diagonálně rozdělují. Pokryv desek odřený, potrhaný, vyspravený. Spony mosazné, háčkové, řemínky nové po restauraci 1996. Mosazné pukly po pěti na každé desce jsou dochovány.

Ff. 14ra–72vb Proprium de tempore. [fol. 14ra Dominica prima in Adventu] Gregorius presul, meritis et nomine dignus … [AH 49, 20] … Ad te levavi animam meam. [fol. 21va–21vb] Ymnus Benedictus es, Domine Deus patrum nostrorum, et laudabilis et gloriosus in secula [Roth, s. 8 č. 38] … [fol. 72vb, Feria V post Dominicam Laetare introitus] Letetur cor querencium Dominum … [oratio] Presta, quesumus, omnipotens Deus … ut terrenis affectibus mitigatis, facilius celestia capiamus. Per [Dominum nostrum]///.

Ff. 1ra–74vb Missale plenarium Pragense. Ff. 1r–6v, 73ra–74vb Kalendárium. Domácí světci Vojtěch, Zikmund, Prokop, Ludmila i přenesení, Václav i přenesení, Pět bratří červeně; Cyril a Metoděj, přenesení sv. Vojtěcha, oktáv sv. Václava, černě. Na ff. 73r–74v zbytky původního kalendária leden–srpen.

Ff. 7r–13v Ordinarium et canon missae. [Prosae de Corpore Christi] Lauda, Syon, Salvatorem [AH 50, 584] …, [fol. 7va–7vb] Ave, caro Christi regis [AH 54, 261] …, [fol.7vb] O panis dulcissime, o fidelis anime [AH 54, 259] … Seculorum seculis epulemur sedulis veritatis azymilis[!]. [fol. 8ra–9ra] Kyrie, Gloria, Agnus, Sanctus. [ff. 9rb– 10vb, praefationes] Communis prephacio, de Nativitae, de sancta Cruce, 38

39

Stanislav Petr


Repertoár dochované části načeradského plenáře Ff. Fol.

1ra–6vb 7r–v

Ff. Ff.

8ra–13vb 8ra–9ra

Ff. Ff.

9rb–10vb 11ra–13vb

Ff. Ff.

14ra–72vb 14ra–16ra

Ff. 16rb–17vb Ff. 17vb–18va Ff.

18va–19va

Ff.

19va–20rb

Ff.

20rb–22va

Ff. 22va–23vb Ff. 23vb–24va Ff. 24va–25va Ff. 25va–26va Ff. 26va–27vb Ff. 27vb–28vb Ff. 28vb–29va Ff. Fol. Fol. Ff.

40

29va–30rb 30rb–30va 30va–30vb 30vb–31vb

Calendarium Prosae tres de Corpore Christi Ordinarium missae Kyrie, Gloria, Agnus, Sanctus Praefationes Credo et canon missae Pars De tempore Dominica prima (Adventus) Dominica secunda (Adventus) Dominica tertia (Adventus) Feria IVa quattuor temporum Feria VIa quattuor temporum Sabbato quattuor temporum Dominica quarta (Adventus) In vigilia Nativitatis In Gallicantu In Nativitate Domini In die sancto (Nativitatis) S. Stephani S. Iohannis Evangelistae Innocentium Thomae Silvestri papae In octava Nativitatis

Ff. 31vb–32va Fol. 32va–32vb Ff. 32vb–33vb Ff. 33vb–34vb Ff. 34vb–35ra Fol. 35ra–35vb Ff. 35vb–37va Ff.

37va–38rb

Fol. Ff. Ff. Fol. Fol. Fol.

38rb–38va 38va–39va 39va–40ra 40ra–40rb 40rb–40va 41vb

Fol. 41vb Fol. 42ra–42va Ff. 42vb–43va Ff. 43vb–44vb Ff. 44vb–45vb Fol. 46ra Ff. 46va–47ra Ff. 47ra–48vb Ff. 48vb–49vb Ff. 49vb–50va Ff. 50va–52ra

Dominica post Nativitatem In vigilia Epiphaniae In Epiphania Domini Dominica infra octavam Epiphaniae Feria IVa Feria VIa Dominica IIa post Epiphaniam Dominica IIIa post Epiphaniam Feria IVa Feria VIa Feria VIa Feria IVa Feria VIa Dominica in Septuagesima Feria IVa Dominica in Sexagesima Feria IVa Dominica in Quinquagesima Feria IVa in die Cinerum Feria VIa Sabbato Dominica Ia in Quadragesima Feria IIa Feria IIIa Feria IIIIa quattuor temporum

Ff. Ff.

52rb–53rb 53rb–54rb

Ff.. 54rb–56ra Fol. 56ra–56vb Ff. Ff. Ff. Ff. Ff. Ff.

56vb–57va 57vb–58va 58va–59va 59va–60va 60va–61vb 61vb–63vb

Feria Va Feria VIa quattuor temporum Sabbato quattuor temporum Dominica IIa in Quadragesima Feria IIa Feria IIIa Feria IVa Feria Va Feria VIa Sabbato

Ff. 63vb–64vb Fol. Ff. Ff. Ff. Ff. Ff.

65ra 65ra–66ra 66ra–67ra 67ra–68va 68va–70va 70va–71vb

Fol. 71vb Fol. 72ra–72vb Fol. 72vb Ff. 73ra–74vb

Dominica IIIa in Quadragesima Feria IIIa Feria IVa Feria Va Feria VIa Sabbato Dominica IVa in Quadragesima Feria IIa Feria IVa Feria Va Calendarium

41

Středověký plenář z Načeradce 1

Recommend Documents