Středověk. 1. Raný středověk. 15 hodin

Dějepis pro střední oborné školy a střední odborná učiliště. Autorka textu: Mgr. Lucie Štrajtová

15 hodin

Středověk Středověk se dělí na 3 etapy: raný: 476 (= zánik západořímské říše) – 11. stol. vrcholný – 11. – 14. stol. pozdní – 14. – 1492 (= objevení Ameriky), popř. 1526 (nástup Habsburků na český trůn)

1. Raný středověk

Stěhování národů (2.—6. století n. l.)

Šíření křesťanství:

Začíná ve 4. století v Černomoří, kdy se stěhují kmeny Ostrogótů a Vizigótů, které byly vytlačovány Huny. Poté se daly do pohybu i další germánské kmeny. Útoků Germánů podlehla západořímská říše a rozpadla se. Na jejím území vznikaly nové barbarské státy.

 existovalo už v římské říši – povoleno císařem Konstantinem  přechod od pohanství ke křesťanství – organizováno církví  podstata křesťanství: výzva k životu v míru, láska mezi lidmi, pomoc trpícím, opuštění těm, kdo litují svých hříchů, odsouzení násilí, lží, špatných činů  soubor morálních pravidel: Desatero Božích přikázání  posvátná kniha křesťanského náboženství: Bible = Písmo svaté – dělí se na Starý a Nový zákon  zakladatel křesťanského náboženství: Ježíš Kristus  symbol křesťanství – kříž (Kristovo ukřižování)  ve středověku je to jediná uznávaná ideologie  papež = nejvyšší kněz, hlava církve

Příčiny stěhování národů  změny klimatu - chladnější a vlhčí podnebí, pohyb severogermánských kmenů na jih  populační růst, zvětšování stád, nedostatek ruční pracovní síly, touha po půdě  375 vpád Hunů z mongolských stepí do Evropy, tlačili na západní státy, tím vyvolali posuny kmenových svazů z původních sídel z východu na západ, zvláště Germánů a Slovanů.

Důležité pojmy:  feudál = dědiční vlastníci půdy  dominikál = vrchnostenská půda, obhospodařována vrchností  rustikál = půda obhospodařovaná rolníky  rytíř = společenská vrstva bojovníků, bojují pro kořist, slávu

Rytíři (foto internet): původně označení pro obrněného jezdce, byl to bojovník šlechtického původu.

1


1. Raný středověk Barbarské státy Barbar = Římany označovaný neřímský jedinec.

1. Ostrogóti – u Černého moře, zničeny Huny, významný panovník – Theodorich (ovládl Itálii). 2. Langobardi – na dolním Labi, později průchod na naše území, podmaněni Franky. 3. Vizigóti – pokus o založení státu v jihozápadní Francii; poraženi Araby. 4. Vandalové – seveřané, pak se posouvají mezi Odru a Vislu. Měli konflikty s Římem a Byzancií. 5. Anglosasové – na britských ostrovech. 6. Germáni – na území bývalého římského impéria. 7. Franská říše Germánský kmen na území pravého břehu Rýna. Útočili na západořímskou říši. Panovníci:  Chlodvík – vpadl do Galie, podmanil si místní římské i galské obyvatelstvo. Dal se pokřtít podle obřadu římské církve → spolupráce s papežem.  Karel Martel – nejprve nejvyšší úředník, v ½ 8. stol. ovládl říši. Porazil Araby (732 u Poitiers).  Pipin Krátký – spolupráce s papežem (pro papeže dobyl území na Apeninském poostrově)  Karel Veliký – rozšířil území, zničil Langobardy, r. 800 ho papež Lev III. korunoval v římské katedrále na císaře → obnova císařství na evropském Západě. Po korunovací Karla Velikého na císaře má Evropa 2 císaře: jednoho v Konstantinopoli, druhého ve francké říši. Tzv. karolinská renesance – označuje se tak epocha Karla Velikého, který byl uctíván jako dokonalý a úspěšný panovník. Obrovská říše se nemohla dlouho udržet, r. 843 se rozpadá na základě verdunské smlouvy na západofranckou a východofranckou říši a Lotharingii (ta brzy zanikla). V době své největší slávy zasahovala říše na území dnešní Francie, Německa a také velké části Itálie. 8. Byzantská říše Bývalá východořímská říše, hlavní město Cařihrad (Istanbul). Staví se kostely, které jsou zdobeny ikonami (= obraz svatých). Církev: východokřesťanská – ortodoxní, pravoslavná. Panovník Justinián I. – vydal zákoník – na základě starořímského práva. Významná stavba: konstantinopolský chrám Boží moudrosti (Hagia Sofia).

Sámova říše V 6. stol. – v české kotlině a moravských úvalech vystřídali Slované původní Germány. Slované se však začali střetávat s kočovnými Avary. Předpokládá se, že na obranu proti Avarům vznikl kolem r. 623 první slovanský státní útvar – SÁMOVA ŘÍŠE → pojmenování podle fanckého kupce Sáma, který měl stát včele tohoto útvaru. SÁMOVA ŘÍŠE ještě nebyl stát, ale tzv. kmenový svaz – několik kmenů se spojilo. Pod Sámovým vedením vyhráli jeho lidé v bitvě u Vogastisburgu (631) nad Franky.

Sámova říše internet).

Kupec Sámo (foto internet): jediné stručné zmínky o jeho životě se dovídáme jen z Fredegarovy kroniky (48. kapitola). Uvádí se, že Sámo měl 22 synů a 15 dcer od 12 manželek. Po jeho smrti se ale říše rozpadla.

2

(foto

Karel Veliký (foto internet): válečník, reformátor, zakladatel škol a obdivovatel antické vzdělanosti. Porazil Araby, třicet let válčil s pohanskými Sasy (mezi Labem a Rýnem) a přinutil je přijmout křesťanství. Porazil i Avary a podmanil si Bavory. Vedl boje s Polabskými Slovany i se Slovany žijícími u nás.

Hagia Sofia (foto internet): neboli chrám Boží Moudrosti z let 532—537. Původní křesťanský chrám, byl po dobytí Konstantinopole Osmany změněn na mešitu. Do r. 1520, než byla dokončena katedrála V Seville, byla největší katedrálou na světě. Chrám nechal postavit byzantský císař Justinián.


1. Raný středověk Velkomoravská říše O Slovanech na našem území toho není až do dob Karla Velikého moc známo. První zmínky se týkají christianizace (= pokřesťanštění) spojené s misionáři převážně z německých zemí. První zmínky o křesťanství na našem území jsou z oblasti Moravy, kde vládla tzv. knížata. Prvním známým státním uspořádáním po SÁMOVĚ ŘÍŠI se stává VELKOMORAVSKÁ ŘÍŠE. Byla pod správou východofranské říše. První kníže se jmenoval Mojmír (r. 833 vpadl do nitranského knížectví a vyhnal knížete Pribinu i jeho syny → vznik Velké Moravy), ale asi nejvýznamnějším knížetem Velké Moravy byl Rastislav – dostal se do sporu s franckou říší, protože chtěl co největší samostatnost. Rozhodl se zřídit si vlastní církevní správu. Papež mu to nedovolil, a tak požádal byzantského císaře Michala III., který mu poslal r. 863 dva učené bratry – Konstantina (později Cyril) a Metoděje. Konstantin a Metoděj byli Řekové, kteří k nám přinesli:  první jazyk – STAROSLOVĚNŠTINA (církevní)  první písmo – HLAHOLICE (později se z ní vyvinula cyrilice, z ní se pak vyvíjí azbuka)  přeložili Bibli, vytvořili zákoník,... Říká se, že Metoděj pokřtil českého knížete Bořivoje a jeho manželku Ludmilu. Po Metodějově smrti nastaly spory, kníže Svatopluk zakázal slovanskou bohoslužbu, přiklonil se k latinské a Metodějovy následovníky vyhnal. Na Velkou Moravu útočily maďarské kočovné kmeny, které ji r. 906 zničily. Po Velké Moravě kulturní tradici přejímá přemyslovský stát. Otče náš (foto internet): modlitba „Otče náš“ staroslověnsky, psána cyrilice.

Konstantin a Metoděj (foto internet): Konstantin byl prý neobyčejně vzdělaný, přeložil před příchodem na Velkou Moravu část Bible a některé liturgické texty do staroslověnštiny (pro tento jazyk využil slovanská nářečí).

K n í ž e Mojmír (foto internet).

Kníže Rastislav (foto internet).

Další státy 1. Arabové V 8. stol. pronikají do Evropy ve jménu šíření islámské víry. První hlasatel islámské víry – Mohamed – bohatý arabský obchodník, musel z Mekky utéct do Mediny, kde vzniká první náboženská obec. Vyznavači islámské víry se nazývají muslimové. Významné město: Mekka. Víra v jediného boha – Alláha. Posvátná kniha: korán – psaný arabsky. Náboženství od svých stoupenců vyžaduje: bezpodmínečnou oddanost a povinnost šířit islám, v případě potřeby i mečem. Je povoleno mnohoženství. Islámským chrámům se říká mešity, u kterých stojí vysoké věže – minarety. Vynikali ve vědách, vymysleli slova jako alkohol a elixír, měli vyspělou textilní výrobu (tkaní koberců). 2. Vikingové Předci Švédů, Norů, Dánů a Islanďanů – dlouho odmítají křesťanství. Výteční válečníci. Měli ale i vyspělou kulturu, znali znakové (runové) písmo, vyprávěli si ságy (pověsti, legendy). 3. Anglie Počátky velmi složité: v 5. stol. odešly z Británie římské legie a (keltské) obyvatelstvo ponecháno vlastnímu osudu. V 6. stol. pronikají na ostrov Anglosaské kmeny. Šíří se zde křesťanství – střediskem se stává arcibiskupství v Canterbury. Časté jsou útoky Vikingů, které porazil až Alfréd Veliký + sjednotil anglosaské země. R. 1066 se do Anglie přepravil normanský vévoda Vilém a v bitvě u Hastingsu porazil Anglosasy. Dostal přezdívku Dobyvatel + anglickou korunu. 4. Francie Na území západofranské říše, původně rod Karlovců. U počátků Francie stojí vévoda Hugo Kapet (= Pláštík), po vymření Karlovců usedá na trůn. 5. Svatá říše římská Na poč. 10. stol. má východofranská říše obtížné období – stálé vpády maďarských kočovníků + nepokoje uvnitř říše (boje o moc). Z bojů vyšel vítězně saský vévoda Jindřich I. Ptáčník – získal královskou korunu, centrum vlády: severoněmecké oblasti. Jindřichův syn Ota I. přijímá od papeže císařskou korunu → první krok ze vzniku Svaté říše římské, kde vládne římský císař. 3


1. Raný středověk Přemyslovský stát – počátky, první Přemyslovci První Přemyslovci Přemyslovci mají svůj původ od bájného Přemysla Oráče. V Čechách v té době byly minimálně dva významné rody. Mimo Přemyslovců ještě Slavníkovci – ty však nechali Přemyslovci r. 995 vyvraždit. Přežil jenom sv. Vojtěch, který byl v té době v Polsku. Za prvního doloženého Přemyslovce považujeme knížete Bořivoje. Jeho manželkou byla kněžna Ludmila – nechali se jako první česká knížata pokřtít (uvádí se, že z rukou Metoděje). Bořivoj vybudoval na hradišti LEVÝ HRADEC kamenný kostel sv. Klimenta, což je nejstarší doložená křesťanská svatyně na území Čech. Druhý kostel nechal vybudovat na hradišti PRAHA, které se také stalo sídlem Přemyslovců. Bořivoj a Ludmila měli syna, který se oženil s Drahomírou (nechala uškrtit Ludmilu) a měli dva syny: Václava a Boleslava.

Svatá Ludmila (foto internet).

Sv. Václav (907? - 929 nebo 935) a Boleslav Václav byl na svou dobu velice vzdělaný panovník. Byl zbožný. Václav se spojil se Saskem – na důkaz tohoto spojenectví postavil na Pražském hradě kostel sv. Víta (světec uctívaný tehdy v Sasku). Václav nebyl oblíben u svého bratra, který ho 28. září 929 nebo 935 ubil ve STARÉ BOLESLAVI. Neví se přesně, proč Boleslav Václava zabil – možná proto, že nesouhlasil se spojenectvím se Saskem. Za vlády Boleslava byly raženy nejstarší české mince a vznikl VYŠEHRAD. Existuje několik legend, které vypráví o sv. Václavovi a sv. Ludmile, nejznámější je Kristiánova legenda.

Kníže Bořivoj (foto internet).

Boleslav II. Zasloužil se o založení pražského biskupství r. 973. Patronem biskupství se stal sv. Václav a jeho babička sv. Ludmila.

Břetislav (1034—1055) Připojil ke svému území Moravu, kterou chápal jako tzv. marku = nárazníkové území, které mělo chránit přemyslovský stát před nepřáteli. Vpadl do Polska a tam nad hrobem sv. Vojtěcha Slavníkovce nechal vyhlásit první známý český zákoník – tzv. Břetislavovy dekrety = byly proti pohanům. Po jeho smrti platil tzv. stařešinský řád = vládl vždy nejstarší ze synů, zbylí získali údělná knížectví na Moravě.

Vratislav II. (1061—1092) Břetislavův syn. R. 1063 nechal zřídit biskupství v Olomouci. R. 1085 jej císař povýšil na krále – zatím tento titul jen pro jeho osobu. Břetislav I. (foto internet).

Svatý Vojtěch Slavníkovec (foto internet).

Vratislav I. (foto internet).

Kristiánova legenda—úryvek z textu Když to však uviděla matka řečených hochů, jež ovdověvši, užívala vladařské moci svého muže, z popudu ďáblova vzplála veškerým hněvem jedovatého srdce proti služebnici boží Ludmile a zlým podezřením byla svírána, domnívajíc se, že skrze výchovu jinochů, kterou svěřil všechen národ její tchýni, bude sama zbavena vlády a majetku a tato že si získá veškerou vladařskou moc. I dohodnuvši se se syny Beliálovými na přehanebném záměru, hledí vší mocí ji zahubiti. Ale ctihodná a zbožná služebnice Kristova Ludmila to poznala, a chápajíc se zbraně pokory a trpělivosti proti ostnu pýchy, dala po prostřednících vzkázati své snaše toto: „Po žádném podílu na tvé vládě nezatoužila má duše zlákána zlou žádostivostí, ani nechci panovati nad tebou. Vezmi si své syny, a jak je ti libo, s nimi vládni, mně však dopřej volnosti, abych sloužila všemohoucímu Kristu, na kterémkoli chceš místě.“ Ale jakož se vždycky stává, že čím více se pokora podle vůle boží ponižuje, tím více se pýcha ďáblem podněcovaná vypíná, tak velmi vlídnou a laskavou prosbu svaté Ludmily její snacha, vévodkyně, nejen s pohrdáním odmítla splniti, ale vůbec vyslechnouti. 4

Svatý Václav (foto internet). Kristiánova legenda (foto internet): autor neznámý, údajně (dle prologu v knize) příbuzný svatého Vojtěcha Slavníkovce.


1. Raný středověk Románské umění  Rozvíjí se v 11. – 13. stol., vznik na území Francie, Itálie a Německa – tj. římské impérium. Čerpal z antiky.  Objevují se symboly – na zdích katakomb.  Veliká stavební aktivita – hlavně církevní stavby (rotundy, baziliky, kláštery), ale také světské stavby (hrady, domy a mosty).  Znaky románské architektury: stavební materiál – převážně kámen křížová klenba sloupy – nosné, bohatě zdobené hlavice tlusté zdi, zvenku většinou neomítnuté portál – zdobené vchodové dveře okna úzká, často sdružená (= 2 – 3 vedle sebe, oddělená sloupem) kopule

Sdružená okna (foto internet).

Stavby:  rotunda – válcová stavba s kruhovým půdorysem, kupolí a půlkruhovým přístavkem pro oltář  bazilika – kostel obdélníkového půdorysu s oltářem na jedné straně, vchodem na druhé straně a dvojí věží nad nimi  známé stavby: rotundy – sv. Víta na Pražském hradě, sv. Jiří na Řípu, sv. Kateřiny ve Znojmě; baziliky – sv. Jiří na Pražském hradě; kláštery – Břevnovský, Strahovský.

Křížová klenba (foto internet).

Umění:  fresky – malby do vlhké omítky. V chrámech, sloužily jako „Bible chudých“ (na zdech chrámů výjevy z Bible)  knižní malba – barevné iluminace (= doprovod textu), miniatury v rukopisech, iniciály (= zdobená počáteční písmena)  Sochařství – hlavice sloupů zdobené listovím, reliéfní sochařství, plastiky a ornamenty, řezby ze slonoviny.  Hudba – chorál – jednohlasý zpěv bez doprovodu nástrojů. Začínají pokusy o dvojhlas. Duchovní píseň Svatý Václave.  Literatura – Kosmova kronika, legendy (o sv. Václav, Ludmile, Kristiánova legenda,...).

Románský portál (foto internet).

Rotunda (foto internet).

Kodex vyšehradský (foto internet). 5

Bazilika (foto internet).


2. Vrcholný středověk Novinky  v zemědělství – chomout, pluh, trojpolní systém, hnojení  v osidlování – roste počet obyvatelstva, proto je nutné rozšířit plochu obdělávané i obytné půdy. Osidlují se dosud neobydlené oblasti = kolonizace.  ve městech – vznik nových měst, zlepšení spojení mezi městy (zpevnění + oprava cest)

Práva (= výsady) měst    

právo postavit si hradby – ochrana před přepadením právo soudní a hrdelní – popravovat těžké zločince právo pořádat trhy – peníze pro město právo mílové – zajišťuje městu výsadní tržní postavení v okruhu 1 míle  právo varečné – výsada vařit + prodávat pivo

Tzv. cechy  měšťané vykonávající určitou živnost se sdružovali v cechu (např. cech pekařů, cukrářů, řezníků)  představitelem každého řemesla byl mistr, který zaměstnával řemeslníky a tovaryše  cech sloužil k odbourání konkurence, určoval počet mistrů v daném řemesle, kolik se má čeho vyrobit, jaká má být cena výrobku  v případě nouze, např. umřel-li mistr, pomáhal cech svým členům  cech dokonce platil tovaryšům pravidelnou návštěvu lázní  cechy jsou záležitostí měst, na vesnicích se s nimi nesetkáme  obdobou cechu je tzv. gilda – sdružuje obchodníky Kolonizační vesnice (foto internet).

Městská společnost  plnoprávní občané měst, mají vlastní dům = měšťané – mají práva (možnost být zvolen do úřadu, podílet se na řízení města,...) i povinnosti (platit daně,...)  občané, kteří nemají ve městě vlastní dům, vypomáhají někomu: tovaryši, služebnictvo, pomocné síly, nádeníci  nejchudší vrstva, živí se např. žebráním, krádežemi: mrzáci (= tělesně i duševně postižení), žebráci, zločinci.

Dálkový obchod  Rozvoj od 11. stol.  Zprostředkovával spojení mezi vzdálenějšími zeměmi (nejen v Evropě, ale i v Asii).  Významnými přístavy se stávají italský Janov a Benátky.  Tzv. hanza – vzniká ve 2/2 13. stol. – je to obchodní sdružení měst, zabývá se převážně obchodováním na moři.  S rozvojem obchodu souvisí půjčování peněz na úrok – toto je odsuzováno křesťanstvím, ale Židé se tímto naopak zabývají. Vznikají domky, kde se peníze půjčují – tzv. banky. Klášterní špitál foto internet).

Doprava ve středověku (foto internet).

6


2. Vrcholný středověk Židé        

židovská víra se opírá o Starý zákon, křesťanský Nový zákon ale neuznává v Evropě byli Židé přímými poddanými panovníka, stáli pod jeho ochranou křesťané Židy neměli rádi, spatřovali v nich totiž viníky za umučení Krista byli to vynikající lékaři a obchodníci v evropských středověkých městech obývali zvláštní část města (ne ve všech městech), kde měli své synagogy (= modlitebny + školy) na poč. 13. stol. vyhlásila katolická církev, že je třeba Židy ze společnosti vyčlenit zvláštním znamením – obvykle žluté kolečko přišité na šaty (např. v době fašismu je to žlutá Davidova hvězda) protižidovskou atmosféru prohlubovali i někteří panovníci – touha po zisku židovského majetku tzv. pogrom = rabování židovských čtvrtí, pobíjení Židů Synagoga Hranice (foto internet).

Židé ve středověku (foto internet).

židovský hřbitov (foto internet).

Lékaři a lékárníci

Lidé na okraji společnosti

 působili při klášterech, špitá-

 žebráci, prostitutky, zloději  ze společnosti byli ale vyloučeni také: herci, žong-

  





lech, lázních často léčí klerici bez odborného vzdělání (četli Aristotela, arabské lékařské spisy) klerici měli zakázáno operovat (kvůli styku s krví) časté šarlatánství, mastičkáři + dryáčníci (lektvary pochybného složení i účinku), kořenářky, pouliční trhači zubů aj. vedle toho univerzitně vzdělaní medici (ti působili v královských službách a při klášterech), ve městě mohli mít tito lidí soukromou praxi + lékárnu (v ní často i orientální zboří – ovoce, hedvábí, papír + bylinné destiláty) lékaři se museli povinně učit i astrologii – poznat vhodnou konstelaci pro léčbu (speciální kalendáře vydávali univerzitní mistři)

léři, lichváři, kat

 žebráci – často nemocní lidé (lepra), nebo lidé,   Středověké léčitelství (foto internet).

kteří ztratili práci a domov vlivem nějakého neštěstí (vyhoření, válka, mor,...) zloději – lidé bez práce, často se dříve živili poctivě, o práci přišli vlivem nějakého neštěstí prostitutky – ve městech i na venkově, přidružovaly se ke skupinám dělníků nebo kupců. Roli veřejných domů plnily také lázně, v některých městech vznikala jakási ghetta prostituce.

Středověké lázně (foto internet).

7


2. Vrcholný středověk Školství

Křížové války

 obecné školství – především u farních kostelů, ve městech i školy městské  vznikají tzv. univerzity = společnost vysokoškolských učitelů + studentů  na univerzitu dohlíží církev, ale mohou ji studovat i lidé, kteří nepomýšlejí na kněžství  první univerzity: v Itálii  na univerzitách se studuje: filozofie, přírodní vědy, právo, lékařství a bohoslovectví (= teologie)  po úspěšném studiu – titul bakalář, mistr (= zkomolenina magistr) nebo doktor  slavné univerzity: pařížská Sorbonna, anglický Oxford a Cambridge

 tzv. svaté války  cíl: osvobodit Svatou zemi (Palestinu) od muslimů + snaha o volný přístup k Božímu hrobu v Jeruzalémě + touha šířit křesťanství  bojovníci: rytíři s křížem na korouhvi – tzv. křižáci  kdo mohl bojovat: především šlechtici, ale např. i chudina, která čekala bohatou kořist  první křížová výprava: 1095 se souhlasem papeže, velký pogrom na Židy, konec výprav: 2/2 13. stol.  Dětská křížová výprava: myšlenka, že úspěchů ve Svaté zemi může dosáhnout jen ten, kdo je sám bez hříchu – církev i panovníci se k ní staví odmítavě, francouzský král zakazuje výpravě odchod ze své země, a tak se na pochod vydávají pouze německé děti. Pěšky děti dorazily pouze do Itálie, spousta jich zemřela. Část výpravy došla do Marseille, kde jim byl nabídnut převoz zdarma. Děti přijaly, část se jich dostala do cíle své cesty, část byla okamžitě prodána do otroctví  křížových výprav se účastnili i panovníci, např.: anglický Richard Lví srdce, český Vladislav II.  rytířské církevní řády: johanité, maltézští rytíři, řád německých rytířů, templáři

Středověk— školství (foto internet).

Křížové výpravy vůči Židům (foto internet). Rytíř z řádu templářů (foto internet).

Křížové výpravy (foto internet).

Středověký rytíř  ve vrcholném středověku se žádný člověk nemohl rytířem narodit  rytířský titul si musel muž zasloužit svými skutky – byl panovníkem pasován na rytíře  pasovaný rytíř získal: přilbu, meč, štít, ostruhy, popř. erb a heslo  nejvyšší rytířskou hodnotou byla čest  základem byla věrnost Bohu a panovníkovi, kterému rytíř v případě potřeby sloužil  pokud rytíř zásady porušil, ztrácel buď dočasně nebo natrvalo svou čest a přestal být rytířem  ne všichni rytíři byli bohatí, každý však měl mít koně, zbraň a zbroj

Středověký rytíř foto internet).

8


2. Vrcholný středověk Gotika  Vznik ve Francii ve 12. stol., trvá do 15. stol. Čerpá z antiky.  Znaky:  bohatá náboženská symbolika  křížová žebrová klenba (umožňuje odlehčit zdi)  lomený oblouk  tenčí zdi než v románském slohu  vnější opěrný systém pilířů a oblouků  materiál: kámen, cihly  vertikalismus – stavby hodně vysoké (snaha přiblížit se Bohu)  hrázděné zdivo – dřevěná trámková proutím vyplněná konstrukce, omítnutá a obílená Stavby: církevní – kostely, kláštery; světské – měšťanské domy, radnice, tržnice, mosty, hrady. Sochařství: trojrozměrné plastiky s různými motivy. Materiál – dřevo, kámen, vápenec. Tzv. madona = Panna Marie s Ježíškem a tzv. pieta = Marie s Ježíšovým tělem, sejmutým z kříže. Malířství: na skle, fresky, knižní malba. Známí malíři: Mistr třeboňský, Mistr vyšebrodský, Mistr Theodorik. Hudba: církevní (pro bohoslužby) i světská (žáci, trubadúři).

Gotická okna (foto internet).

Katedrála Notre-Dame (foto internet). Lomený oblouk (foto internet): tvarem připomínal sepnuté ruce.

Průřez katedrálou Notre-Dame (foto internet).

Klenba foto internet).

Madona roudnická foto internet): autor Mistr třeboňského oltáře.

Vitráž (foto internet). Sv. Vít foto internet): autor Mistr Theodorik. 9


2. Vrcholný středověk Počátky bojů mezi Anglií a Francií

Svatá říše římská

Silné evropské státy usilovaly o stále větší území. Od 2/2 12. stol. velký zápas mezi Francií a Anglií – Anglii se totiž díky sňatkové politice podařilo získat rozsáhlé državy ve Francii. Francie se snaží dostat území zpět – daří se jim to jen částečně. Významný francouzský panovník té doby: Filip IV. Sličný – provedl na konci 13. stol. právní + daňovou reformu → zvýšil královskou moc. Filip IV. Sličný také vstoupil do boje s papežem a vyhrál. Donutil koncem r. 1309 k tomu, aby opustil Řím a usídlil se v Avignonu (jih Francie) → postavení papeže oslabeno.

Stále roztříštěná – skládá se z mnoha drobných i větších státních útvarů. Významný panovník – Fridrich I. Barbarosa – snažil se ovládnout bohaté severoitalské oblasti, povedlo se mi jen pokořit Milán, jinak utrpěl porážku. Fridrich II. (vnuk Fridricha I.) snažil se následovat svého děda, ale opět nezdar. Po jeho smrti moc panovníka Svaté říše římské upadala. Rozhodující vliv mají kurfiřti. Tzv. kurfiřt – sbor sedmi velitelů: arcibiskupové mohučský, trevírský a kolínský + falckrabě rýnský, markrabě braniborský, vévoda saský a český král.

České země v době posledních Přemyslovců Přemysl Otakar I. (1198—1230)  Za jeho vlády se vzmáhá český stát a dostává se do povědomí Evropy. Byl to skvělý diplomat i vojevůdce.  R. 1212 mu Fridrich II. – císař Svaté říše římské – vydal listinu, tzv. Zlatou bulu sicilskou, v níž potvrdil DĚDIČNÝ KRÁLOVSKÝ TITUL. Královský titul zaručoval českému vládci postavení hned za císařem, čímž také bylo posíleno postavení českého státu vůči panovníkům Svaté říše římské.  Zahájil řadu panovníků, jimž se říká poslední Přemyslovci – jejich vláda obsahovala zvláštní úspěchy, ale i nečekané neúspěchy.

PO I. (foto internet).

Václav I. (1230—1253)  Za jeho vlády se otevřely stříbrné doly v Jihlavě (v té době byly zásoby Ag v Evropě téměř vyčerpány, a tak se Jihlava stala významným městem).  Úspěšně čelil nájezdu Mongolů (= Tatarů), kteří r. 1241 vpadli na Moravu, ale byli odraženi.  Za jeho vlády je dvůr dvojjazyčný—hovoří se česky + německy.  Jeho dvůr byl centrem rytířské kultury—často zde pobývali trubadúři.  Jeho sestra byla sv. Anežka Česká. Václav I. (foto inter Za jeho vlády začaly boje o babenberské dědictví. net).

Přemysl Otakar II. (1253—1278)  Výhodným sňatkem s Markétou Babenberskou (o mnoho starší) získal rakouské země. Na dědictví po Babenbercích si činil nárok i uherský král Béla IV. V bitvě u Kressenbrunu na Moravském poli r. 1260 nad ním Přemysl zvítězil, pak se rozvedl s Markétou (odešla do kláštera) a r. 1261 si vzal za ženu Bélovu vnučku Kunhutu Uherskou, s níž měl syna Václava II.  Byl to skvělý rytíř, což také potvrdil na jedné z křížových výprav – nikoli do Svaté země, ale do Pobaltí.  Znám jako král železný a zlatý.  Přemyslova sílící moc vyvolávala nelibost v českých zemích i zahraničí. Obávala se jí hlavně vysoká šlechta (jejíž moc také sílila—a Přemysl se snažil ji omezit.) – např. Vítkovci. V zahraničí zabránila německá knížata jeho zvolení římsko-německým králem. Nový král se rozhodl Přemyslovu moc oslabit.  A tak v bitvě na MORAVSKÉM POLI v srpnu 1278 byl Přemysl Otakar II. za- PO II. (foto internet). bit. Václav II. (foto internet).

Václav II. (1271—1305)

 Byl korunován polským králem a získal také uherskou korunu. Nechal razit stříbrné mince – tzv. český (pražský) groš. Vydal také tzv. horní zákoník = pravidla těžby a dolování.

Václav III. (1305—1306)  Vzdal se uherské koruny, ale polskou chtěl uhájit, a tak vytáhl do Polska bojovat proti tamní vzpurné šlechtě. Zastavil se v Olomouce, kde byl za záhadných okolností byl 4. 8. 1306 zavražděn → vymírají Přemyslovci po meči. 10

Václav III. (foto internet).

Dějepis pro střední oborné školy a střední odborná učiliště. Autorka textu: Mgr. Lucie Štrajtová Svatá Anežka (foto internet).

Pro zajímavost—svatá Anežka Česká Byla svatořečena r. 1989. Uvedla do země chudý řád žebravých mnichů (františkány) a jejich ženskou obdobu (klarisky). Založila klášter sv. Františka, u něhož byl otevřen i špitál. Stala se zakladatelkou jediného českého řádu—tzv. křižovníků s červenou hvězdou Úkolem tohoto řádu bylo pečovat o staré a nemocné. Vrstevnicí svaté Anežky byla i Zdislava z Lemberka, také známá svou charitativní činností a rovněž svatořečena.

3. Pozdní středověk Problémy:  hospodářské – zemědělská kolonizace slábne, ve 14. stol. ustává úplně + klesá těžba drahých kovů + snižuje se hodnota mincí + přepadávání (tzv. lapkovství)  zdravotní – morová epidemie ve většině Evropy  morální – z moru obviňováni Židé (prý otrávili studny ve městech), popř. lidé mor považují za boží trest  nápor osmanských Turků – pronikají stále více do Evropy  církevní – papežství narušeno (všichni zvolení papežové byli Francouzi – kritika ostatních států)

Boje Francie a Anglie – tzv. Stoletá válka: 1337—1453  Na počátku 14. století byla Francie nejmocnějším státem západní Evropy, na jejím území byly menší anglické državy, protože na počátku 13. století ztratila Anglie za vlády Jana Bezzemka většinu svých držav ve Francii. Udržovala však i nadále obchodní spojení s Flandry (velmi volně spojené s Francií).  Příčinou této války byla snaha o ovládnutí bohatých Flander + Gaskoňska. Záminka se naskytla v ½ 14. stol., kdy smrtí následníka trůnu z rodu Kapetovců vymírá ve Francii tento rod po meči. Poté usedá na trůn dynastie Valois, tu však odmítá uznat anglický panovník Eduard III. – který je po matce Kapetovec a domáhá se svých práv ve Francii.  V r. 1337 se Angličané vylodili ve Francii—plenili města na severu + obsadili přístav Calais → toto se považuje za začátek války.  Rozsáhlé boje však propukají až r. 1346—tj. bitva u Kresčaku – tam zahynul i český král Jan Lucemburský, který stál na straně Francie. Anglie vyhrává jednu bitvu za druhou a francouzský král (tehdy již Jan Dobrotivý) upadl do anglického zajetí. Navíc se ve Francii objevují drancování + dýmějový mor, lidová povstání → Francie r. 1360 uzavírá mír výhodný pro Angličany.  Hlavní nedostatek francouzského boje – tradiční středověký boj, kdy zájmy státu hájí ozbrojená družina šlechticů. Proti tomu Angličané najímají žoldáky.  Francie se však se ztrátou území nesmířila, a tak vypukly další boje → díky reorganizaci armády dle anglického vzoru Francie dočasně vítězí, do konce r. 1374 byla většina ztracený území opět součástí Francie.  V době, kdy se Anglie vyrovnávala s vnitřními problémy, vystoupil na oxfordské univerzitě s kritikou bohatnutí církve mistr John Wicliffe, na něj u nás navázal Mistr Jan Hus.  Ve Francii se k moci dostal slabomyslný Karel IV. Valois, čehož využil anglický panovník Jindřich V. Lancaster, který chtěl odvézt pozornost anglické šlechty od domácích problémů, a tak se r. 1415 opět vylodil ve Francii. V bitvě u Azincourtu byla francouzská vojska rozdrcena, Jindřich V. dobyl i Paříž a prohlásil sám sebe francouzským regentem.  Proti nadvládě se ve Francii však objevila vlna lidového odporu. Do čela se r. 1429 postavila šestnáctiletá Jana z Arcu, která věřila, že si ji vyvolil sám Bůh. Osvobodila francouzského dauphina Karla VII. z obleženého Orleánsu, dobyla se svými věrnými Remeš, kde nechala Karla VII. korunovat francouzským králem. Roku 1430 Janu zajali Burgunďané (samostatný stát). A proto, že se báli Angličanů, jim Janu vydali. Jana z Arcu byla r. 1413 upálena jako čarodějnice, krátce poté však byla očištěna, a navíc i svatořečena.  Přesto, že Jana z Arcu dále ve válce nefigurovala, zvítězila Francie. Po bitvě u Castillonu r. 1453 zůstal Anglii na francouzském území pouze přístav Calais.  Francie vyšla ze stoleté války lépe, vládnoucí rod Valois si upevnil pozici.  Prohra Anglie ohrozila pozici rodu Lancasterů (měli v erbu červenou růži), proti nim se totiž obrátil druhý mocný rod—Yorkové (bílá růže) → v letech 1455—1485 tak proběhla občanská válka, známá jako tzv. válka dvou růží (podle erbů obou znepřátelených rodů). Oba rody se však vybily. R. 1485 se z Francie, kde žil v exilu, v Anglii objevil Jindřich VII. Tudor, v bitvě u Bosworthu r. 1485 porazil posledního Yorka, a na anglický trůn tak nastupují Tudorovci. 11

Jana z Arku (foto internet): jakožto velice věřící dívka napsala dopis českým husitům, jimž vyhrožovala, že pokud nepřestanou se svými boji, vytáhne na ně hned, jakmile se vypořádá s Angličany.

Růže Yorků (bílá) a Lancasterů (rudá) (foto internet)


3. Pozdní středověk České země za vlády Lucemburků Jan Lucemburský (1310—1346)  Dostal se na trůn r. 1310 po vymření Přemyslovců. Vzal si Elišku Přemyslovnu (sestra Václava III.). Česká šlechta si ihned vynutila, aby vydal inaugurační diplom (král nebude do úřadů dosazovat cizince).  V českých zemích si nezvykl, netrávil zde ani mnoho času – získal si tak přezdívku král cizinec. Jan se sice o poměry Českých zemí příliš nestaral, ale podstatně rozšířil naše území. O správu českých zemí se stala šlechta včele s Jindřichem z Lipé → stavovský stát. Česká šlechta si zabrala královské statky, u cest číhali lapkové a panovala de facto anarchie. Jan Lucemburský (foto  Za jeho vlády bylo r. 1344 zřízeno litomyšlské biskupství, pražské biskupství bylo povýšeno na internet). arcibiskupství.  V Evropě byl Jan uznáván za výborného válečníka a rytíře. R. 1346 se dokonce účastnil bitvy u Kresčaku (i se synem Karlem), kde bojoval proti Anglii. Téměř slepý v bitvě padl.

Karel IV. (1346—1378)  Původně se jmenoval Václav, jméno Karel získal jako chlapec při biřmování ve Francii, kam ho odvezl otec, aby se naučil potřebným dovednostem. Obdržel (stejně jako jeho otec) výchovu v Paříži, patřil k nejvzdělanějším panovníkům evropského středověku. Hovořil 5 jazyky.  Do českých zemí se vrátil r. 1333, kdy se na něj obrátil část panstva, protože v zemi vládla anarchie. Po návratu do českých zemí prokazuje organizační i vladařské schopnosti. Podařilo se mu získat zpět podstatnou část královského majetku. Získal titul markrabě moravský. Po smrti Jana Lucemburského se stává panovníkem Svaté říše římské + českým králem. Na korunovační ceremoniál přikázal vytvořit novou honosnou korunu – nazvaná svatováclavská. Součástí ceremoniálu byly i dvě duchovní písně: Hospodine, pomiluj ny a Svatý Václave. Byl to svědomitý panov- Karel IV. (foto internet). ník, do dějin vstoupil jako Otec vlasti.  Brzy po korunovaci vydal řadu listin, jimiž zřídil soustátí nazývané země Koruny české – existovaly až do vzniku Československé republiky. Nejvýznamnější postavení v soustátí má České království (= Čechy), dále tam náležela Morava, slezská vévodství a knížectví, Horní a Dolní Lužice. Z Prahy buduje politické a kulturní centrum.  Zakládá: 1348 v Praze Karlovu univerzitu, kterou tvoří 4 fakulty = první univerzita ve střední Evropě. 1348 zahájena výstavba Nového Města pražského Karlštejn s kaplí sv. Kříže (zde obrazová galerie 129 světců) klášter Na Slovanech  Vydal tzv. Zlatou bulu, kde zpřesnil poměr Českého království ke Svaté říši římské. Dále chtěl vydat i Maiestas Carolinu—pokus o první českou ústavu (zemské zákony) → odpor šlechty, a tak k vydání nedošlo.  Byl 4x ženatý: Blanka z Valois, Anna Falcká, Anna Svídnická, Alžběta Pomořanská.

Václav IV. (1378—1419)  Karlův prvorozený syn. Krátce po jeho nástupu na trůn v Českých zemích vypukla epidemie moru v dosud největším rozsahu → obrovský úbytek obyvatel. Donedávna hospodářsky vyspělá země se dostala do krize – lidé to chápali jako boží trest. Mnozí se upínali ke králi, ten jim ale nedovedl pomoct.  Byl vzdělaný, ale vládnout ho nebavilo. Měl spory s vyšší šlechtou a ambiciózním pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna.  R. 1394 ho dokonce panská jednota zajala. Ani po jeho propuštění nebyl v zemi klid. R. 1400 Václav IV. (foto interbyl Václav IV. sesazen z trůnu římského krále. Krátce poté byl znovu zajat a uvězněn ve Vídni.  Po návratu do země začal podporovat hnutí, požadující nápravu církve a společnosti. V čele net). těchto snah byla skupina, soustředěná kolem Mistra Jana Husa. Husa dokonce podporuje vydáním Dekretu kutnohorského (1409)– jím upravuje počet hlasů na pražské univerzitě ve prospěch Čechů (Češi dostali 3 hlasy, ostatní tři národy dohromady pouze jeden) → tím se univerzita dostává pod Husovu kontrolu.

Zikmund Lucemburský (1419—1437)  Václavův bratr, uherský a římský král. Bojoval proti husitům se svými křižáky. R. 1420 dokonce přitáhl na husitskou Prahu, byl poražen na Vítkově Janem Žižkou z Trocnova. Nechal se korunovat českým králem, ale husitský sněm to prohlásil za neplatné. Nikdy se s husity úplně neusmířil. Zikmund (foto internet). 12


3. Pozdní středověk Vita Caroli (foto internet): tj. „Vlastní životopis Karla IV.“ - hovoří se o tom, že životopis obsahuje dvě části, autorem jedné je skutečně Karel IV., autor druhé je neznámý. O dvou autorech se hovoří proto, že se liší styl psaní, jazykové prostředky i uspořádání textu. Svatováclavská koruna (foto internet): Karel IV. zdůrazňoval, že je po matce příslušníkem starobylého rodu Přemyslovců. Dle starých předloh údajně sám napsal jednu ze svatováclavských legend. Mj. do Čech přinesl kult svaté Kateřiny.

Karlův most (foto internet).

Kaple sv. Kříže (foto internet): nalézá se na Karlštejně, mj. jsou tam uloženy korunovační klenoty. Je obložena zlatem, drahokamy a sklem. Jedná se o představu nebe.

Hospodine, pomiluj ny (foto internet): tj. „Hospodine, smiluj se nad námi“. Vznikla zřejmě kolem roku 1055. Zpívala se nejen v kostelích, ale i jako válečná nebo korunovační píseň.

13


3. Pozdní středověk Husitství  Terčem kritiky se stala církev, kněží nežili totiž v chudobě a celibátu, hřešili, nectili Desatero. Objevují se snahy napravit církev. Důležitou roli hrála šířící se znalost Bible, která byla ve 2/2 14. stol. přeložena do češtiny. S Biblí se mohli seznámit jen gramotní, kterých byla menšina. Bible – důležitá pro křesťana, zprostředkovávala mu boží zákon, jímž se měl řídit.  Velký ohlas má reformní (= opravné) hnutí na poč. 15. stol. – jeho zásady rozvíjejí čeští mistři na pražské univerzitě – hlavní kazatel Mistr Jan Hus.

Jan Hus         

Měl univerzitní vzdělání – byl to kazatel. Kázal v kapli Betlémské v Praze. Obracel se k učencům (psal latinské texty) i k obyčejným lidem (psal a kázal česky). Myšlenkově je mu blízký John Wycliff (Angličan). Je proti prodeji odpustků, zastává se chudých. Zabývá se také český pravopisem: zjednodušuje spřežkový pravopis na diakritický (nabodeníčko krátké = háček x nabodeníčko dlúhé = čárka). Podporuje ho Václav IV., ne na dlouho, protože Hus provokuje církev. Byl mu udělen zákaz kázání, nad Prahou byl vynesen interdikt (= zákaz českých bohoslužeb i církevních úkonů) ← byl totiž ostře proti papeži i církvi jako instituci. Uznával ale Boha. V roce 1414 byl povolán do Kostnice, kde svoje učení neobhájil, a tak byl jako kacíř 6. 7. 1415 upálen—a to přesto, že mu král Zikmund glejtem zaručil bezpečný návrat (ve který král věřil). Husův popel by vsypán do řeky Rýn—aby se prý na něj rychleji zapomnělo. Toto gesto mělo však naprosto opačný účinek. Po Husově smrti se objevují časové písně o kostnickém koncilu. Většina písní se dochovala v tzv. Jistebnickém kancionálu (např. píseň Ktož jsú boží bojovníci nebo Povstaň, povstaň veliké město pražské)

Husitské boje  Smrt Jana Husa vedla v českých zemích k násilnostem. Část české šlechty poslala koncilu tzv. protestní list— podepsalo ho 452 pánů a rytířů. Kritika církve se šířila, bylo požadováno zrušení světské moci církve a sekularizace (zabavení) majetku. Symbolem reformátorů se stal kalich = označení kališníci. Začali přijímat tzv. podobojí—tj. tělo Kristovo i jeho krev.  Nepokoje vyvrcholily v létě 1419— chudina drancovala kostely a fary. Několik buřičů bylo uvězněno, ale radikální chudina v čele s knězem Janem Želivským zaútočila na novoměstskou radnici. 30. 7. 1419 došlo k první pražské defenestraci (konšelé byli vyhozeni z oken novoměstské radnice a ubiti).  Husitské války trvaly 15 let, proti husitům bylo vedeno 5 křižáckých výprav.  Významní husitští vojevůdci: Jan Žižka z Trocnova, Jan Roháč z Dubé a Prokop Holý.  Významné bitvy:  u Sudoměře—25. 3. 1420— Žižka putoval do Tábora, cestou porazil mnohonásobnou přesilu.  u Vítkova (Žižkov)—14. 7. 1420— 1. křižácká výprava proti husitům (vyhlášena papežem) výhra husitů.  u Domažlic —1431— rytíři utekli, sotva zaslechli rachot vozové hradby a husitské zpěvy. Vyhráli husité pod vedením Prokopa Holého.  u Lipan—30. 5. 1434—rozhodující bitva, kdy došlo k bitvě husitů mezi sebou. Táborité i sirotci poraženi, umírá Prokop Holý.  Husité nebyli jednotní—byli rozděleni na 3 skupiny: 1. střední proud—Pražané—univerzitní mistři a pražské měšťanstvo. 2. radikální—zejména poddaní a městská chudina. Požadovali reformu církve, společenské změny a sociální rovnost. Postupně se tato skupina rozdělila na tábority, orebity (po smrti Žižky si říkali sirotci) a severočeské husity. 3. umírnění—chtěli změny, ale bez bojů, patřilo sem především panstvo, nižší šlechta i část měšťanstva. Jejich program vyjadřovaly 4 pražské artikuly: a) svobodné kázání slova Božího a výkladu Bible, b) právo přijímat z kalicha, c) zákaz světské vlády kněží, zbavení církve majetku, d) trestání smrtelných hříchů bez rozdílů stavu.  Papež i Zikmund se rozhodli s husity vyjednávat, r. 1431 se v Basileji sešel církevní koncil, na který byli pozváni i zástupci husitů. Protože církev uznávala jen přijímají z kalicha, česká delegace koncil opustila.  Po bitvě u Lipan zůstala v opozici proti Zikmundovi jen malá skupina vedená Janem Roháčem z Dubé, který však byl poražen a po krutém mučení i oběšen.  Po porážce husitů je českým králem Jiří z Poděbrad, který se snaží uklidnit vztahy. V jeho době roste zájem o literaturu, je dokonce vynalezen knihtisk – Johann Gutenberg. První českou tištěnou knihou je Trojánská kronika – tištěna v Plzni. 14


Zikmund Lucemburský (foto internet).

Mistr Jan Hus (foto internet). Jan Žižka z Trocnova (foto internet).

Vozová hradba (foto internet).

Zbraně (foto internet).

15


3. Pozdní středověk Bitva u Sudoměře (foto internet).

Jiří z Poděbrad  Chvíli před ním vládl Zikmundův vnuk Ladislav Pohrobek, ten ale zemřel mladý – na leukémii.  Protože se soužití husitů a katolických panovníků neosvědčilo, dosadili si na trůn Jiřího z Poděbrad a Kunštátu, protože se osvědčil už v úřadu zemského správce.  Jeho volba byla vůbec první skutečná volba českého panovníka.  Ačkoli byl husita, tudíž považován za kacíře, snažil se spravedlivě vládnout husitskému i katolickému obyvatelstvu.  Navrhl projekt mezinárodní mírové organizace (unie evropských křesťanských panovníků).  Návrh mezinárodní mírové organizace ale omezoval moc papeže – ten Jiřího prohlásil za sesazeného z trůnu + proti Jiřímu povstávají katolíci a Matyáš Korvín (uherský král, katolík).  Korvín chtěl získat české země, dokonce se nechal v Olomouci zvolit za českého krále.

Petr Chelčický  Původem asi nižší šlechtic, odsuzoval jakékoli války + násilí.  Prosazoval rovnost všech křesťanů před Bohem.  Z jeho myšlenek čerpá i jednota bratrská (jejím knězem je např. i J. A. Komenský).

Jiří z Poděbrad (foto internet).

Dílo Petra Chelčického foto internet). 16


České země za vlády polských Jagellonců 1. Za vlády Vladislava Jagellonského  Nastoupil po smrti Jiřího z Poděbrad  Vladislav uzavřel dohody s Matyášem a vládl v Čechách, zbývající země Koruny české spravuje Matyáš.  Po Matyášově smrti Vladislav získává zbývající země Koruny české + uherský trůn.  Byl to mírný panovník, poněkud pasivní – pokladna totiž zela prázdnotou.  Přes všechny těžkosti se pokoušel zvýšit kulturu: nechal postavit pozdně gotické stavby, např. Prašnou bránu, Vladislavský sál na Pražském hradě. 2. Za vlády Ludvíka Jagellonského  Zdědil po otci České i Uherské království.  Od dětství ho provázela smůla (matka mu zemřela při porodu, málem nepřežil, pak onemocněl neštovicemi).  Jeho manžela byla z rodu Habsburků.  R. 1526 hrozí turecký vpád do Uher, Ludvík se ho s nepočetným vojskem pokusil odrazit, jeho oddíly utrpěly těžkou porážku u Moháče (maďarsko-chorvatské hranice). Král zapadl s koněm do bahna a byl zabit.  Po jeho smrti se o český trůn ucházelo několik kandidátů, nastupují Habsburkové.

Vladislav Jagellonský (foto internet).

Ludvík Jagellonský (foto internet).

Hospodářství v českých zemích  Začíná podnikat šlechta – dosud neobvyklé.  Šlechta podniká v rybníkářství a pivovarnictví.  Rybníkářství – rozsáhlá síť rybníků ve východních Čechách – páni z Pernštejna + v jižních Čechách (hlavně Třeboňsko) – Rožmberkové.  Pivovarnictví – šlechta dodává pivo svým poddaným = velké zisky. Z piva se vařily i polévky. Toto se nelíbí městům, která měla tzv. právo varečné → rozpory mezi městy a šlechtou.  Těžba stříbra – po r. 1500. Velký nález na panství Šliků v Krušných horách – vznik města Jáchymov, kde vzniká mincovna a razí se tolary (název pro americký dolar). Významní Rožmberkové na známce (foto internet).

Erb Rožmberků (foto internet).

17

Středověk. 1. Raný středověk. 15 hodin

Recommend Documents