Střední škola KNIH, o.p.s. ÚSTAVNÍ FUNKCE PREZIDENTA V ČESKÉM PRÁVNÍM ŘÁDU: SROVNÁNÍ MANDÁTU VÁCLAVA HAVLA A VÁCLAVA KLAUSE

2011-12 Maturitní práce

Střední škola KNIH, o.p.s.

ÚSTAVNÍ FUNKCE PREZIDENTA V ČESKÉM PRÁVNÍM ŘÁDU: SROVNÁNÍ MANDÁTU VÁCLAVA HAVLA A VÁCLAVA KLAUSE Lenka Černá

Vedoucí práce: Mgr. Lucie Obrovská

Brno 2012


Prohlášení autora

Potvrzuji, že jsem tuto maturitní práce zpracovala samostatně a že jsem v ní použila pouze tu literaturu a další informační zdroje, které jsem uvedla v seznamu použitých informačních zdrojů. Beru na vědomí, že porušení této zásady povede k hodnocení mé maturitní práce stupněm 5-NEDOSTATEČNÝ.

V Bílovicích dne 16. 3. 2012

Černá Lenka


Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat paní Mgr. Lucii Obrovské, která je vedoucí mé maturitní práce, za trpělivost a podmětné připomínky a korekturu mé práce.


Obsah

1

Úvodní list

2

Prohlášení

2.1

Poděkování

3

Obsah ……………………………………………………………………………. 1

4

Úvod ……………………………………………………………………………..

2

5

Prezidenti Václav Havel a Václav Klaus …….………………………………….

3

5.1

Václav Havel – životopis ……………………………………………………….

3

5.2

Václav Klaus – životopis ………….…………………………………………….

4

5.3

Prezidentování Havla a Klause …………………………………………………

5

5.3.1 Václav Havel – prezident ……………………………………………………….

5

5.3.2 Václav Klaus – prezident ……………………………………………………….

6

Srovnání mandátu Havla a Klause ………………………………………………

7

5.4.1 Nepolitická politika a úplná politika .…..………………………………………..

8

5.4

5.4.2 Soudy, soudci a úřad ombudsmana ……………………………………………… 9 5.4.3 Mezinárodní scéna ……………………………………………………………… 10 5.4.3.1 USA ...………………………………………………………………………… 11 5.4.3.2

Rusko …….………………………….……………………….…………….…. 11

5.4.3.3

Evropa a evropská unie ………..…………………………….……………….. 12

6

Závěr ……………………………………………………………………………. 15

7

Anotace …………………………………………………………………………. 16

8

Seznam použitých informačních zdrojů ……………………………………….... 17

1


4.

Úvod

Název prezident pochází z latinského praesidente, což znamená předsedající. V dnešní době existují tři druhy republik. Jsou to republiky parlamentní, prezidentské a kancléřské. Parlamentních je momentálně nejvíce a kancléřských nejméně. V parlamentních republikách probíhá volba prezidenta většinou parlamentem, u některých republik je volba přímá. Pokud prezidenta volí parlament, je na něm politicky závislý. Jeho kompetence jako hlavy státu nejsou nijak rozsáhlé. V podstatě by se dalo říct, že pouze reprezentuje stát. Ale také jmenuje vládu, samozřejmě v souladu s výsledky voleb. Dále jmenuje generály, nejvyšší branné hodnostáře, vysoké civilní hodnostáře, diplomatické zástupce, soudce. Je také velitelem ozbrojených sil, proto může nosit uniformu vrchního velitele. Má právo udělovat milosti. Do této nejpočetnější skupiny republik patří i Česká republika. V prezidentských republikách je situace i postavení prezidenta odlišné. Je volen budˇ přímo (Francie) nebo nepřímo (USA). Má rozsáhlé pravomoci. 1 Poslední jsou kancléřské republiky. V čele exekutivy stojí kancléř- tzv. předseda vlády. Ten je vybaven daleko většími pravomocemi než premiéři v parlamentních republikách. Postavení prezidenta je velmi obdobné jako v parlamentní republice, má pouze reprezentativní funkci. Prvním prezidentem byl Tomáš Garrigue Masaryk, následován Edwardem Benešem. Po nich nastupuje Emil Hácha, který byl prezidentem v období protektorátu. Potom nastává dlouhá éra komunistických vůdců Klementem Gottwaldem počínaje přes Zápotockého, Novotného, Svobodu a Husáka konče. Prvním, ryze demokratickým prezidentem byl Václav Havel. Vydržel na Hradě dlouhých 13 let, i když zpočátku chtěl být prezidentem pouze dočasně. Po něm nastoupil Václav Klaus, disponující vysokou inteligencí, rozdělí stát, zakládá stranu. Bývá obdivovaným ale i zatracovaným (hlavně díky ekonomické reformě, jejíž nedílnou částí byla nechvalně proslulá kuponová privatizace). A právě dvěma posledníma zmiňovanými prezidenty se budu ve své práci zabývat. Nastíním jejich životy mimo politiku i v ní, jejich prezidentování, zásluhy i prohry, věčné soupeření, rozdílnost názorů a i určitou podobnost. Chci se pokusit o srovnání prezidentského mandátu těchto dvou výrazných osobností.

1

NOLČ, Jiří. Čeští a slovenští prezidenti. 1. vydání. 2005. Brno:Computer press, Praha, a.s., 2005. 114 s. ISBN 80-2510545-8. strany 1 – 3

2


5.

Prezidenti Václav Havel a Václav Klaus

5.1

Václav Havel – životopis

Václav Havel se narodil 5. 10. 1936 v Praze. Svoje rané dětství prožíval jako vymodlený synáček z dobré rodiny, kdy měl spolu se svým bratrem Ivanem velkou pozornost a péči svých rodičů. Výchovu dětí ovlivňovala více matka než otec. Jedno období platili synům guvernantku, přesto do jejich výchovy velmi aktivně zasahovala. Vzdělání přikládali rodiče velký význam, plánovali, jak syny pošlou studovat za hranice. Tyto plány následně zhatil komunistický převrat. Václav Havel začal studovat na elitním státním gymnáziu v Poděbradech, vyučovala se zde i tehdy neobvyklá angličtina. Studovali zde především děti z dobře situovaných rodin a hlavně děti protiněmeckých odbojářů- Havel se tu seznámil s bratry Mašíny. Poznal zde např. i známého režiséra Miloše Formana. Ale s komunismem se blížil i konec působení tohoto gymnázia. Ten také vzápětí nastal. Vrátil se domů. Zde nastoupil obyčejnou školu, ale než mohl pomýšlet na vysokou školu, musel do výroby. Nastoupil obor tesař, pro jeho závratě však později přestoupil na obor chemiklučebník. Při tomto oboru ještě večerně studoval gymnázium, odmaturoval v roce 1954 a udělal přijímací zkoušky na vysokou školu. I přes úspěšně složené zkoušky nebyl ke studiu přijat. Nevzali jej ještě pětkrát, což byla velmi nepříjemná zkušenost. Nakonec se dostal na ČVUT obor ekonomie dopravy. Obor ho nebavil, trápil se. Z oboru nakonec odešel. Rychlý přestup na jinou vysokou školu se nezdařil a roku 1958 dostal povolávací rozkaz. Místem výkonu byli České Budějovice. Aby si to na vojně trochu zpříjemnil, pojal to po svém a založil zde ochotnické divadlo. Zpočátku pracoval jako kulisák v divadle ABC, posléze v divadle Na zábradlí. Po čase mu začala být kulisácká profese málo a po večerech psal své vlastní hry. Jeho hra, Zahradní slavnost- nenápadná obžaloba komunistického myšlení a systému, formou absurdity, dala vznik absurdnímu dramatu. Havlovi otevřela bránu do divadel v celé republice a také do ciziny. A tohle zviditelnění v cizině, získání cenných kontaktů a styků mu výrazně pomohlo později. Až do roku 1989 si Havel prošel mnoha událostmi, které ovlivnily jeho život. Stal se předním československým disidentem, spoluzaložil Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných a Chartu 77. Prošel si kriminály, zasloužil se o pokojné předání moci z rukou komunistů. Po jejich pádu se stává československým prezidentem (obsah životopisu parafrázován, viz citační odkaz).2

2

KAISER, Daniel. Disident Václav Havel 1936 – 1989. 1. Vydání. Praha – Litomyšl: 7432-012-5. strany 15 – 115

3

Paseka, 2009. 280s. ISBN 978-80-


5.2

Václav Klaus - životopis

Narodil se 19. června 1941. Své dětství, prožil v pražských Vinohradech. Na základní i střední škole patřil k lepším žákům. Vynikal v předmětech, které měli spojitost s logickým myšlením, matematikou, dějepisem nebo literaturou. Důležitou roli v jeho životě hrál sport. Hrál závodně basketbal. Propracoval se až na juniorského a dorosteneckého reprezentanta Československa. Vedle basketbalu se věnoval volejbalu, tenisu, lyžování a horské turistice. Klaus je přijat na Vysokou školu ekonomickou, obor zahraniční obchod. Na vysoké škole potkává i svou budoucí manželku Livii. Také se zde setkává se svým budoucím politickým oponentem Milošem Zemanem. Studoval zde angličtinu, němčinu, italštinu. Po absolvování studia na vysoké nastupuje roční vojenskou službu. Většinu služby ale jako reprezentační hráč basketbalu tráví hrou za prvoligový klub Dejvic. Po ukončení vojenské služby je přijat na vědeckou aspiranturu do vědeckého ústavu Československé akademie věd (ČSAV). Vydává se tak na dráhu vědeckého ekonomického pracovníka. V roce 1966 cestuje Klaus na jednosemestrální pobyt do Neapole, aby rozšířil své vědecké obzory. O tři roky později se dostává na několika měsíční pobyt do USA na Corvnellskou univerzitu- doplňuje si zde své ekonomické poznatky, které jsou na rozdíl od tehdejšího systému v Československu značně nemarxistické. Začíná své politicko-ekonomické úvahy publikovat. Vystupuje pod pseudonymem Kosmas a Dalimil. Zakládá také Klub mladých ekonomů. Poté, co je vyhozen z Ekonomického ústavu po nějaké době nastupuje do okresní pobočky Státní banky v Praze 1. Klaus pořádá ekonomické semináře pro veřejnost. Po nějaké době se mu opět dostává příležitosti věnovat se ekonomickým tržním systémům a to když nastupuje do Prognostického ústavu ČSAV. Přichází rok 1989 a dostává se Občanského fóra. Netrvá dlouho a stává se lídrem této strany. To není zdaleka vše ze sledu událostí, které se v té době dějí. Po rezignaci komunistů dostává i vysoce postavené místo ve vládě svobodného Československa a to přímo ministra financí. A zde vzniká prostor, aby mohl zahájit své ekonomické reformy. Má v úmyslu vytvořit z centrálně plánovaného hospodářství ekonomiku západního typu. Součástí reforem je kupónová privatizace, jejímž cílem je rychlé a rovnoměrné rozdělení státního majetku mezi jednotlivé majitele kupónových knížek. To se ale nedaří tak jak bylo v plánu hlavně díky nedostatkům v právních předpisech a fungováním investičních fondů – Harvardské fondy, kde chybí potřebný právní dohled. Došlo tak k tomu, že část majetku těchto fondů byla vytunelována. Klaus také přišel s myšlenkou politických stran (Občanské fórum vedlo spíše nepolitickou politiku) a je spoluzakladatelem Občanské demokratické strany (ODS). Stává se jejím prvním předsedou. V roce 1991 je také jmenován místopředsedou federální vlády. Hned o rok později ODS vítězí v parlamentních volbách a Václav Klaus se stává předsedou české vlády. Spolu s Vladimírem Mečiarem rozdělil Československo na dva samostatné státy. I když toto rozdělení proběhlo v poklidu, mnozí mu vyčítají, že tak učinil bez řádného referenda. V roce 1996 obhajuje funkci premiéra. V roce 1997 podává Klaus demisi a po předčasných parlamentních volbách se z něj stává předseda Poslanecké sněmovny. O pár let později se

4


Klaus opět vrací na výsluní a to už jako prezident (obsah životopisu parafrázován, viz citační odkaz). 3 5.3

Prezidentování Havla a Klause

Václav Havel a Václav Klaus, dvě rozdílné osoby, jak lidského tak politického myšlení. A oba se stali českými prezidenty (Václav Havel taky nějakou dobu prezidentem československým). Jak jsem již zmiňovala v úvodu funkci prezidenta České republiky, je jasné, že kompetence a pravomoci prezidenta jsou do jisté míry omezeny. Hlavní úlohou našeho prezidenta je reprezentovat naši zemi a vystupovat v souladu s rozhodnutím vlády. Vláda je totiž tím nejvyšším orgánem moci u nás. Takže prezidenti by se měli pohybovat v mantinelech daných Ústavou ČR. A právě tyto omezené pravomoci byli a jsou našim prezidentům trnem v oku. Ať jde již o zasahování do vnitřní politiky státu, nebo o vyjadřování svých osobních názorů při světových, či evropských jednáních.

5.3.1 Václav Havel - prezident Poprvé byl zvolen 29. prosince 1989 prezidentem Československé socialistické republiky. Podruhé zvolen 5, července 1990. Zde je již změna názvu republiky na Česká a Slovenská federativní republika. Potřetí zvolen již jako prezident samostatné České republiky 26. ledna 1993. Naposledy zvolen 20. ledna 1998. Za jeho prezidentování došlo k několika významným událostem, ať již pozitivním či negativním a ty tady teď zmíním. Některým událostem a hlavně postojům Václava Havla se budu později věnovat více. Jednou z prvních významných událostí, které se udály za období jeho prezidentování, bylo nepochybně rozdělení republiky. K této situaci se schylovalo již delší dobu, a i když se vše odehrálo v režii tehdejších premiérů Klause a Mečiara, je Havlovi vyčítána jistá laxnost při vyvíjení nátlaku na oba činitele ve věci vyhlášení referenda as tím pádem hlasování občanů o rozdělení obou republik. Po rozdělení republik a jmenování prvním prezidentem České republiky se věnuje zvýrazňování ČR na mezinárodní scéně. „Musíme se připravovat na své členství v Evropské unii. Tento bezprecedentní pokus založit politický pořádek a spolupráci v Evropě na vskutku spravedlivých základech, totiž na rovnoprávnosti všech, je velikou šancí pro Evropu, a tím i pro svět a my nemůžeme stát stranou tohoto díla. Neznamená to jenom systematicky přizpůsobovat naši ekonomiku a celý náš právní řád pravidlům Evropské unie. Znamená to cosi víc: pěstovat v sobě své

3

ZEMÁNEK, Josef. Václav Klaus (1941*) - otec české ekonomické transformace a neúnavný obhájce neviditelné ruky trhu. Www.euroekonom.cz [online]. 10. 12. 2006 [cit. 2012-03-15]. Dostupné z: http://www.euroekonom.cz/osobnosticlanky.php?type=jz-klaus

5


evropanství. Dobrými Čechy se nikdy nestali ti, kteří zahleděni do svého češství se uzavřeli do sebe a zapomněli na okolní svět. Nejlepšími Čechy byli vždy čeští Evropané.“ 4 Havel kladl nesmírnou váhu na postupné začleňování naší země do evropských a světových struktur. Velmi typický pro Václava Havla je jeho kladný postoj ke Spojeným státům americkým, jejím předním představitelům i s jejich válečnými idejemi a vůbec ke všemu americkému. Udržování nadstandardně dobrých vztahů s USA hrálo v Havlově prezidentování jednu z primárních rolí. Na rozdíl od Václava Klause. Ale o tom až v další části mé práce. Důležitý byl také postoj, který náš bývalý prezident zaujal k otázce poválečného vyhnání sudetských Němců. O tomto činu se Václav Havel vyjádřil jako o hluboce nemorálním činu. Vedl i jednání s německými protějšky, aby vyhnaní sudetští Němci získali zpátky československé občanství. Jako jeden z mála se za vyhnání veřejně omluvil a taky o něm veřejně mluvil. Schvalovat vyhnání, založené na principu kolektivní viny, by bylo totéž jako nepřímo schvalovat zločiny Stalina v Sovětském svazu, nebo etnické násilí v Bosně. Odpovídat na zlo novým zlem znamená rozšiřovat zlo a ne ho odstraňovat. 5 Havel byl velkým vyznavačem nepolitické politiky a politické strany pro něj byly jen něco jako obtížný hmyz. Prezident si také velmi zakládal na rituálech. Nejenom to, že každá věc, každý papír v jeho kanceláři nebo na psacím stole museli mít své místo, ale považoval to za důležité i u české státnosti. Jak se o tom zmiňuje Emanuel Mandler ve své knize Oba moji prezidenti, dal prezident pořídit pro hradní stráž nové barevné uniformy a dal si záležet na skvostnosti udílení vyznamenání.( Havel rád a často vyznamenával své známé a kamarády z dob disentu, což mu v očích české veřejnosti moc neprospělo. Odsuzovala to i tehdejší politická scéna, ale vyznamenávání je v kompetenci prezidenta republiky. Posledním, co zmíním z Havlova prezidentského období, je udělování milostí. Udělil jich i stovky ročně. Nejdiskutovanější je rozsáhlá amnestie. Z vězení se tehdy dostalo přes 23 000 vězňů. 5.3.2 Václav Klaus - prezident Poprvé byl zvolen prezidentem 28. února 2003. Podruhé byl zvolen 15. února 2008. Velmi kontroverzní a tvrdý politik se stal prezidentem. Již to, že Klaus je politik tělem i duší, předpovídalo, že se bude snažit zasahovat do politického dění i dění na mezinárodní scéně nejenom jako reprezentativní hlava státu hájící především hlas a ustanovení vlády, ale především jako člověk s ostře vyhraněnými názory někdy až neomaleně hájící svou pravdu. Euroskeptik a odpůrce eura. Ano, i tohle je Václav Klaus. Je kritikem eura, tvrdí, že zavedení jednotné měny nerespektuje rozdílnou situaci ekonomik členských zemí.

4

HAVEL, Václav. Václav Havel 95. první. Praha - Litomyšl: Paseka, 1996. ISBN 80-7185-042-X. str. 25

5

RAKUŠANOVÁ, Ludmila. Bez Havla by česko-německé vztahy byly o dost horší. RAKUŠANOVÁ, Ludmila. Http://www.denik.cz [online]. 22,12,2011, 22,12,2011 [cit. 2012-03-15]. Dostupné z: http://www.denik.cz/z_domova/bezhavla-by-cesko-nemecke-vztahy-20111222.html

6


„ Nešťastným vítězstvím politiky nad ekonomikou bylo před vytvoření jednotné evropské měny eura. To byl opět příklad, kdy se politika pokusila znásilnit a zvrátit ekonomické zákonitosti a důsledky toho kroku vidíme velmi jasně všichni v dnešní Evropě.“ 6 Za vlády Václava Klause vstoupila ČR do Evropské unie. Stalo se tak dne 1. května 2004, kdy vstoupila smlouva o přistoupení v platnost. Opět je zde v popředí Klausova skepse a nepříliš pozitivní postoj k začleňování se do EU. Mimo jiné se k tomuto procesu vyjádřil. „ Ač si to ne všichni dostatečně uvědomují, za několik dní přestane náš stát existovat jako samostatná a suverénní entita. Česká republika se stane součástí Evropské unie. V loňském referendu s tím souhlasila výrazně nadpoloviční většina zúčastněných občanů a rozhodla tím, že se naše země – poprvé ve své složité a leckdy křivolaké historii – dobrovolně vzdává podstatných částí své suverenity a předává je tomuto velkému nadnárodnímu celku.“ 7 To prohlásil pár dní před dnem přijetí. S jeho postojem k euru a EU souvisí i jeho postoj k evropským dokumentům. Nelíbila se mu navrhovaná euroústava. Problémy dělal i s podpisem Lisabonské smlouvy, kde si vynutil podmínku vyjímky z Listiny základních práv a svobod. Tyto skutečnosti jsou dobře známé, svého času toho byly plné noviny i televize. Klaus je také často v rozporu s rozhodnutím soudů u nás. Asi nejvýraznějším bylo odvolání předsedkyně Nejvyššího soudu Ivy Brožové. Ta se bránila a podala odvolání k Ústavnímu soudu. Soud rozhodl, že prezident neměl právo Brožovou odvolat, i když připustil, že ji v té době odvolal podle ustanovení, které ještě v té době platilo.

5.4

Srovnání mandátu Havla a Klause

Václavu Havlovi skončil prezidentský mandát v roce 2003. Václavu Klausovi vyprší jeho mandát za rok, tedy v roce 2013. Za tu dobu se v naší republice událo mnoho významného, na čemž se buď přímo, nebo nepřímo naši prezidenti podíleli. Samozřejmě je těžké hodnotit nebo srovnávat něco, za co není ve své podstatě odpovědný pouze prezident, ale také celá vláda. Lidé si ale pamatují prezidenty. Prezident je pro ně nejvýraznější osobnost, hlava státu. Přesto je možné najít názorové odlišnosti, které tito prezidenti prosazovali.

6

Klaus: Vznik eura bylo znásilnění ekonomiky, za něž dnes EU platí. Http//ihned.cz [online]. 7. 10. 2011, 8. 10. 2011 09:38 [cit. 2012-03-15]. Dostupné z: http://ihned.cz/c3-53139460-003J00_d-klaus-vznik-eura-bylo-znasilneni-ekonomiky-za-nezdnes-eu-plati 7

PEHE, Jiří. Klaus Portrét politika ve dvaceti obrazech. 1. vydání. Praha: PROSTOR, 2010. 288s. ISBN 978-80-7260-2407. str. 189 – 190

7


5.4.1 Nepolitická politika a úplná politika „Patnáct let po pádu komunismu se rozmáhá apatie k politice. Demokracie je chápána jen jako poněkud nudný rituál. Obecně se zdá, že západní společnosti prožívají jistou krizi demokratického étosu a aktivního občanství. Možná jsme jen svědky částečně změny paradigmatu, zapříčeného novými technologiemi, a není důvod k obavám. Možná je ale problém hlubší: nadnárodní korporace, mediální kartely a mocné byrokracie přetvářejí politické strany stále více v organizace, které se už primárně nestarají o veřejné dobro, ale chrání klientelské sítě a zájmové skupiny. Politika se stává pouhým kolbištěm lobbyistů, média banalizují vážné problémy, demokracie často vypadá jako pouhá virtuální hra pro konzumenty, nikoliv vážná záležitost pro seriózní občany. Když jsme v disidentské komunitě snili o demokratické budoucnosti, podlehli jsme jistě mnohým utopickým iluzím. Ale nemýlili jsme se, když jsme tvrdili, že komunismus není jen slepou uličkou západního racionalismu. Byrokratizace, anonymní manipulace a důraz na masovou konformitu v něm sice byly dovedeny k „dokonalosti“, ale tytéž jevy nás ohrožují i dnes. Už tehdy nám bylo jasné, že pokud je demokracie hodnotově vyprázdněná a zredukovaná na pouhou soutěž politických stran, které mají na vše zaručené odpovědi, může být docela nedemokratická. I proto jsme kladli důraz na morální rozměr politiky a občanskou společnost jako protiváhy politických stran a institucí státní moci.“ 8 Havel prosazoval a byl velkým zastáncem tzv. nepolitické politiky. To znamená, že kladl velký důraz na občanskou společnost, kde bude politika založena na větší autenticitě, na osobní angažovanosti. V podstatě vnímal občanskou společnost jako zbraň proti politickým stranám i proti jednotlivým politikům „Hra na politické šachovnici je pro někoho snad vzrušující, ale vážnost doby, v níž žijeme, a úkoly, které jsou před námi, vyžadují spíše kvalitní politický program a politiky, které ho budou umět realizovat než vynalézavou politickou taktiku (i když připouštíme, že se bez nich politika také neobejde).“ 9 Klaus naopak na rozdíl od Václava Havla prosazuje úplnou politiku se systémem politických stran. Byl to také on, kdo u nás zavedl systém politických stran. Nutno také podotknout, že ač se jeden prezident snaží tvářit nepoliticky a druhý zase politicky, oba ve svém úřadu prezidenta do politiky zasahovali. Zasahovali do dění v politických stranách. A to i přes to, že prezident má být nadstranický. Václav Havel se netajil svou podporou stran, které souhlasily s jeho názory a činy. Využíval i toho, že byl zdatný řečník, ale také zdatný manipulátor, dokázal svými proslovy a projevy upoutat pozornost ostatních. Skrze svou řečnickost vystupoval i proti Václavu Klausovi, kterého tímto

8

PEHE, Jiří. Václav Havel: Homo Politicus. Www.pehe.cz [online]. 11. června 2005 [cit. 2012-03-15]. Dostupné z: http://www.pehe.cz/prednasky/2005/vaclav-havel-homo-politicus/?searchterm=Havel - Homo Politicus 9

Václav Klaus: VK:Proč jsem optimista? 1992. Http://azcitaty.cz [online]. 2009 - 2011 [cit. 2012-03-15]. Dostupné z: http://azcitaty.cz/vaclav-klaus/4366/

8


veřejně napadal. 10 Ten zase nedokázal dostát svému předsevzetí, když byl zvolen prezidentem, že bude prezidentem nestranickým. Nedokázal se vzdát ODS a zasahuje do jejích záležitostí jakožto i do záležitostí celé politické scény.

5.4.2 Soudy, soudci a úřad ombudsmana Ještě se pozastavím u Ústavního soudu a jmenování soudců. Český ústavní soud se stal jedním z Havlových významných počinů. Měl v něj důvěru a také se na něj několikrát obrátil. Na rozdíl od Václava Klause, kterému tato instituce není dvakrát po chuti. Oba tyto postoje našich prezidentů okomentovala soudkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová. „Václav Havel projevoval soudu úctu, byla i jeho zásluha, že se vůbec dostal do ústavy. Tu důvěru projevil i tím, že se na soud vícekrát obracel. Současný prezident to udělal pouze jednou. Ve sporu ohledně zákona o soudech a soudcích, když šlo o to, kolik má mít Nejvyšší soud místopředsedů.“ 11 Klaus je také znám svým mnohdy až kontroverzním výběrem kandidátů, kteří jsou v očích lidí přijímány poněkud s nedůvěrou. Také senát odmítl některé jeho nominace a výsledek. Pan prezident odkládal a protahoval nominace nové. Jeho tvrzení, že soudci by neměli být mladí, že nesouhlasí s jejich jmenováním, naopak rozmetal Nejvyšší správní soud a dal za pravdu soudním čekatelům. Nehledě na to, že omezovat někoho kvůli věku je diskriminační, pokud splňují to, co ukládá zákon. Na tuhle situaci reagoval dnes již zemřelý ombudsman Otakar Motejl. „ Nejprve pan prezident udělal incident s nejmenováním soudců. Mám na mysli soudce

Langra, který se zdá Klausovi příliš mladý. To bylo ignorování zákonné dispozice. Tento spor Klaus prohrál. Navíc se teď zachoval absurdně. Soud mu uložil, že má v té věci rozhodnout. A on nerozhodl! Podal kasační stížnost Nejvyššímu správnímu soudu, která ovšem nemá odkladný účinek! Každý občan je povinen splnit právoplatné rozhodnutí soudu, a pokud to neudělá, čeká jej exekuce. Tenhle princip ale nutně platí i pro prezidenta! Potom Klaus provedl další věc v rozporu se zákonem. Totiž odvolal předsedkyni NS Brožovou. Předsedové nejvyšších soudů se v totalitních zemích zavírají nebo střílejí, ale málokdy se odvolávají.“ 12 Prezidenti Havel a Klaus měli i rozdílný postoj k úřadu ombudsmana. Václav Havel sehrál důležitou roli při jeho vytvoření. Úřad ombudsmana u nás nemá tradici, takže měl jen velmi omezené pravomoci – ty se ale povedlo časem trochu rozšířit. O jeho účelnosti od začátku pochyboval Václav Klaus. Jak už je to u našeho prezidenta zvykem okomentoval to po svém.

10

MANDLER, Emanuel. Oba moji prezidenti: Václav Havel, Václav Klaus. 1. vydání. Praha: Libri, 2004. 191 s. Otazníky našich dějin. Obálkový podnázev: Václav Havel & Václav Klaus. ISBN 80-7277-280-5. str. 114 11

Soudkyně ÚS Wágnerová - Havel projevoval úctu. Na rozdíl od Klause. Www.parlamentnilisty.cz [online]. 23.1.2012 7:26 [cit. 2012-03-15]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Soudkyne-US-Wagnerova-Havel-projevoval-uctu-Narozdil-od-Klause-220622 12

MOTEJL, Otakar. Justice a ústava. Www. klaus-svejnar.cz [online]. 25. 1. 2008 [cit. 2012-03-15]. Dostupné z: http://www.klaus-svejnar.cz/59-justice-a-ustava/

9


„ Já jsem bojoval vždy proti úřadu ombudsmana a bojuji proti němu dodnes. Myslím, že to je úřad, který nic nepřinesl, ničemu nepomohl, je to docela dobrá trafika pro někoho.“ 13

I zde je patrná ukázka toho, že i když se zpočátku Václav Klaus v postoji k některým institucím, situacím apod. snaží stavět aspoň trochu diplomaticky, většinou mu to dlouho nevydrží a přednese svůj většinou kontroverzní názor. Ještě před nějakou dobou, než vydal toto prohlášení, totiž při jmenování Otakara Motejla řekl. „...považujeme tuto funkci za součást našich ústavních práv a pořádku. Věříme, že nový pan ombudsman tuto funkci vezme velmi vážně a byl bych velmi rád, kdyby byla dobrá spolupráce mezi různými institucemi českého státu.“ 14 Připomenulo mi to jednu pasáž z knihy Emanuela Mandlera Oba moji prezidenti. „Václav Klaus… Havel byl jeho přítomností nadšen a dával to najevo. Ani netlumil hlas, když prohlásil: Nikdo mi nedokáže připravit podklady tak dobře jako pan inženýr Klaus. To byly pro oba muže idylické doby. Jenomže Václava Klause úslužnost brzy přešla.“ 15 Ano, poté, co získal Klaus vysoké postavení ve vládě, tím také širší pole působnosti v politickém dění a nabyté moci se již od té doby odmítá vzdát, zůstalo mu to i v úřadu prezidenta. Václav Havel v tomhle nebyl o mnoho jiný, také mu zachutnala moc a hlavně šíření vlastních názorů a myšlenek, které také často a rád reflektoval.

5.4.3 Mezinárodní scéna Co se mezinárodní scény týče, kraloval zde jednoznačně Václav Havel. Ve světě byl velmi známý, političtí velikáni v Evropě i USA si ho vážili. Havel je už navždy ve světě zapsaný jako ten, kdo zbavil Československo komunismu. I když náš národ ví, že on byl jenom takovou špičkou ledovce, za pádem komunismu stálo daleko více lidí, než jenom Václav Havel. Je také pravdou, že na rozdíl od svého neotřesitelného renomé ve světě, v domácím prostředí však má tohle renomé získané díky sametové revoluci povážlivé trhliny. Řada občanů totiž Havlovi nikdy neodpustila to, že se dohodl s komunisty a nechal je jak na politické scéně, tak ve veřejném životě. To Václav Klaus se velkému ohlasu ve světě těšit nemůže. Jeho kontroverzní názory a výroku na adresu Evropské unie nebo i globálního oteplování přijímá spousta politických špiček s despektem.

13

KLAUS, Václav. Justice a ústava: Václav Klaus. Www.klaus-svejnar.cz [online]. 3. 10. 2003 [cit. 2012-03-15]. Dostupné z: http://www.klaus-svejnar.cz/59-justice-a-ustava/ 14

KLAUS, Václav. Justice a ústava: Václav Klaus. Www.klaus-svejnar.cz [online]. 7. 1. 2002 [cit. 2012-03-15]. Dostupné z: http://www.klaus-svejnar.cz/59-justice-a-ustava/ 15

MANDLER, Emanuel. Oba moji prezidenti: Václav Havel, Václav Klaus. 1. vydání. Praha: Libri, 2004. 191 s. Otazníky našich dějin. Obálkový podnázev: Václav Havel & Václav Klaus. ISBN 80-7277-280-5. str. 81

10


5.4.3.1 USA Také si výrazně uškodil ve vztahu se Spojenými státy americkými, když použil k umístění amerického radaru srovnání se sovětskou okupací- respektive umístění cizích vojenských jednotek na našem území. 16 Zato Václav Havel měl velmi kladný vztah k čemukoliv americkému, jak již bylo zmíněno. Jako spojenec USA podpořil bombardování Jugoslávie v roce 1999 i útok na Afganistán v roce 2001. Václav Klaus se k těmto útokům stavěl spíše odmítavě, byl pro mírové řešení situace bez vojenského řešení. Václav Havel Ameriku navštěvoval hojně, setkával se zde s česko – americkou komunitou, byl zván do Bílého domu. Václav Klaus pozvání nedostal ani od prezidenta Bushe ani od prezidenta Obamy. Zda jsou v tom osobní záležitosti či nesympatie se můžeme jen domnívat, oba američtí prezidenti to ale vyřešili státnicky a pozvali si premiéry. Za symbolickou poctu ale považuje Václav Klaus podpis dohody o jaderném odzbrojování USA a Ruska, kterou prezidenti těchto velmocí podepsali v Praze.

5.4.3.2

Rusko

Co se mezinárodní scény týče tak další etapou je nepochybně pohled a postoj k Rusku. Tato obrovská východní velmoc s našimi dějinami úzce spjata. Bohužel v tom horším slova smyslu. Rusko máme spojeno s komunistickou nadvládou a okupací. Jenže tenkrát to byl ještě sovětský svaz (SSSR). Dnes je to Rusko. A jak se vyjádřil Václav Klaus. „ Velmi striktně rozlišuji Sovětský svaz a dnešní Rusko a ještě více SSSR a ruský národ. Pro mne i Rusové byli obětí hrůzného komunistického totalitního režimu a já vůči nim žádnou zášť necítím. Věřím, že se toto pomalu „vyjasňuje“ v celé naší zemi. I když to tak mnoho lidí dnes vidí, já se nedomnívám, že se „nyní Rusové a Češi nacházejí na různých stranách mezinárodních vojensko-politických barikád“, jak to Vy formulujete. Leckdo nás na tyto odlišné barikády sice stále tlačí, ale naším úkolem je tomu zabránit. Netroufám si mluvit za české občany, ale já dnes žádné nebezpečí ze strany Ruska necítím. Rusko je jiné než my. My máme jiný politický systém, jinou míru politického pluralismu, jiný stupeň demokracie. Já bych v žádném případě neměnil, ale bát se Ruska je něco úplně jiného.“ 17 Václav Klaus považuje Rusko za významného partnera, kterého potřebujeme v naší ekonomické sféře. Ale Klaus několikrát zdůrazňoval, že by mělo jít především o byznys než o nějaké vřelé vztahy. Zdůrazňuje také potřebu vzájemného respektu. Jestli to tak cítí i Rusko, je otázkou. Havel se dívá na Rusko zase jiným pohledem. Co mu však nemůžeme upřít je zásluha za odsun sovětských vojsk z Československa a zrušení Varšavské smlouvy. Havel se o Rusku vyjadřuje s velkým odstupem, často a rád kritizoval jednoho z ruských lídrů – Vladimíra Putina. Několikrát se také vyjádřil o možném začlenění Ruska do NATO a evropské politiky.

16

MANDLER, Emanuel. Oba moji prezidenti: Václav Havel, Václav Klaus. 1. vydání. Praha: Libri, 2004. 191 s. Otazníky našich dějin. Obálkový podnázev: Václav Havel & Václav Klaus. ISBN 80-7277-280-5. str. 161 17

Klaus: Velmi striktně rozlišuji Sovětský svaz a dnešní Rusko. ALEXANDR KURANOV. Http://euportal.parlamentnilisty.cz [online]. 21. 8. 2008 [cit. 2012-03-15]. Dostupné z: http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/3221-klaus-velmi-striktne-rozlisuji-sovetsky-svaz-a-dnesni-rusko.aspx

11


„ Rusko jako člena NATO si osobně moc představit neumím a hlavně si nemyslím, že by jeho členství čemukoli dobrému pomohlo. Rusko je ohromná euroasijská mocnost, která bude vždycky hrát svou velmi specifickou roli ve světové politice. Ano, část Ruska leží v Evropě a ruské duchovní bohatství vždycky nesmírně ovlivňovalo zbývající Evropu, která naopak vždycky významně ovlivňovala Rusko. To ale neznamená, že by mělo být Rusko bez dalšího vřazeno do regionu, který nazýváme Západem. Nikoli proto, že by bylo méněcennější, ale prostě proto, že by tím sama moderní strukturace světa založená na spolupráci různých zřetelně ohraničených regionů či historicky vzniklých entit ztrácela smysl: cokoliv by mohlo sahat kamkoliv, jakákoli rovnováha by byla rozbita, všechny regionální organizace by se mohly proměnit v soubor dalších a už zcela bezzubých replik Organizace spojených národů. Je dost vhodných prostředí k diskusi nejmocnějších zemí včetně Ruska - od Rady bezpečnosti OSN až po OBSE - a je dost dalších prostředí, kde je hlas Ruska součástí širokého a upřímného mnohohlasu, například Rada Evropy. Ale trochu zoufalá snaha o integraci všech se všemi a za každou cenu může vést nakonec jen ke zmatku a zkáze. Skutečnou cestou k míru je rovnoprávné jednání jednotlivých zřetelně ohraničených a identifikovatelných subjektů soudobého multipolárního světa. Anebo to snad nebyla v minulosti především jakási "rozmlženost okrajů", totiž právě nejasnost v tom, kde kdo začíná a kde kdo končí, co vedlo nejčastěji k válkám?“ 18 Dalo by se říct, že Václav Havel má dostatek důvodů a pevné kořeny v minulosti, aby se mohl za tento svůj názor postavit. Havel se na to dívá z hlediska člověka, který má situaci před rokem 1989 stále před očima, který uvažuje v důsledku zkušeností. Na rozdíl od Václava Klause a jeho ekonomického pohledu.

5.4.3.3

Evropa a evropská unie

V poslední části tohoto srovnání se ještě jednou vrátím k Evropě, Evropské unii, k evropské integraci. Nepochybně jednou z největších událostí týkajících se České republiky je vstup do Evropské unie. Tato událost, vezmeme-li ji od počátků příprav, akceptování podmínek pro vstup, přes referendum až po samotné přijetí, se prolínala mandáty obou českých prezidentů. Tedy jak mandátem Václava Havla, tak mandátem Václava Klause Václav Klaus na ni nahlíží v podstatě jako nacionalista a ekonom, počítá, počítá a kalkuluje. V období krize eurozóny Klaus poukazuje na to, že EU brzdí rozvoji české ekonomiky a to hlavně z důvodu vysokého procenta vývozu zboží do EU. V době referenda také apeloval na českou veřejnost, na českou hrdost a národní suverenitu, která je podle něj vstupem do EU ohrožena. Jindy populistický politik a prezident se tak dostává do rozporu s hlasem lidu. Pro příznivce Evropy již náš nynější prezident našel přízvisko, nazývá to europeismem. Již několikrát jsem se setkala s tvrzením, že Václav Klaus přistupuje k Evropské unii jako účetní. Zde předkládám názor, který napsal na adresu Václava Klause Jiří Pehe (autor je Klausovým kritikem zabývajícím se jeho politikou a prezidentováním již několik let). „ Prezident Václav Klaus myslí o Evropské unii jako účetní a proto jí nikdy nebude rozumět. Klausovu politickou filozofii bychom mohli nejlépe definovat jako „politický egoismus“. Hezky se to ukáže v té pasáži jeho přednášky, v níž tvrdí, že formální členství nových zemí nepřineslo „žádnou skutečnou výhodu pro staré členské země.“ Prezident má víceméně 18

PEHE, Jiří. Václav Havel - Evropan. Www.pehe.cz [online]. 2003 [cit. 2012-03-15]. Dostupné z: http://www.pehe.cz/prednasky/2003/vaclav-havel-evropan/?searchterm=Václav Havel – Evropan

12


pravdu, jenomže tak pomíjí samotnou podstatu evropského integračního procesu — totiž solidaritu a zájem na stabilitě dříve těžce zkoušeného kontinentu. Samozřejmě, že si staré členské země mohly jednoduše říci, že výhodnější by pro ně bylo ponechat chudáky z Východu za nějakou novou železnou oponou. Ať se každý stará sám o sebe. Unie je ovšem už od začátku založena na principu vzájemné pomoci. Bohaté státy těm chudším nic dávat nemusejí, přesto dávají. Do prostého účetnického uvažování se to, pravda, moc nehodí. Když Klaus píše o důsledcích rozšíření EU pro Českou republiku, soustředí se jako správný účetní na tezi, že země bude v nejbližší době čistým plátcem, nikoliv čistým příjemcem peněz z EU. Nové země prý také nezískají možnost výrazně ovlivňovat rozhodovací procesy v unii, protože jsou malé a navíc jim v tom brání dnešní míra byrokratizace a demokratický deficit EU. Ani slovo o tom, že v EU platí výrazná rozhodovací asymetrie ve prospěch právě malých zemí, což by zdatný kvantifikátor, jakým Klaus je, mohl hravě doložit.“ 19 Zde je patrný častý jev Klausova vyjadřování názorů. Poukazuje na negativní části, na nedostatky a nevýhody, ale již nenabízí nové řešení, možnosti. Klaus by si představoval, aby namísto EU vzniklo jen jakési společenství národů, které by navzájem spolupracovali, ale byli jasně ohraničené. Občas se dá z jeho projevů usuzovat, že umí pouze kritizovat. Přijetí do EU nijak neovlivnil, přesto se nevzdal toho, dávat své antipatie k EU najevo. Dostává se tak do častých sporů s vládou naší, ale i vládami a čelními představiteli ostatních zemí EU. Zda dělá dobře, nebo ne, když jde proti proudu, je otázkou. Samozřejmě, každý má právo na svůj názor, ale zde jsme již trochu v jiné rovině. Totiž v rovině reprezentování našeho státu a ne sebe jako jednotlivce. A zde si dovolím poznámku, že Václav Klaus toto vystupování jako hlavy státu a prezentaci výroků a ustanovení vlády málokdy dodržuje. Je to tak trochu ze strany Klause ohraná písnička, na kterou už přestává být odezva, svým až radikálním euroskepticismem se dostává do polohy, kdy už jej ostatní představitelé přestávají brát vážně. Tohle se Václavu Havlovi za celé jeho vládní období nestalo. Evropa mu vždy naslouchala, měl její úctu a respekt. A to už mu nikdo nesmaže. Jeho zahraniční reputace má neotřesitelné základy, mnohem pevnější než v České republice. Václav Havel mluvil o Evropě, kladl si často otázky identity Evropy, odpovědnosti Evropy nám, odpovědnosti nás Evropě, vymezování západní a východní Evropy a jejich vzájemných dluhů vůči sobě. Havel byl jedním z mála účastníků na politické scéně, který se vracel do událostí dob minulých a snažil se je reflektovat. Další rozdíl mezi našimi prezidenty. Klaus se totiž málokdy k otázce dějin před rokem 1989 vyjadřoval, a pokud, tak jen velmi stručně a všeobecně, tedy pokud nešlo o poukazování na národní suverenitu. Zde předkládám pohled Václava Havla na Evropu ve spojitosti vzájemných historických dluhů uvnitř Evropy. „Zdá se mi, že jsme my, lidé z postkomunistických zemí, ze zemí, které se ocitly za železnou oponou, trvale cosi dlužni vyspělým západním demokraciím, které měly to štěstí, že nepodstoupily desítiletí komunismu, a které tudíž neznají ani všechny záhady a tajemství postkomunismu. Jsme jim totiž dlužni podle mého mínění reflexi své zkušenosti. Pořád ještě jsme nedokázali dost jasně říct, co jsme vlastně prožili, co to znamenalo a jaká obecná zkušenost pro lidstvo z toho vyplývá. Možná, že to je nesdělitelné, nevím. Ale spíš se kloním k tomu, že se nemáme vzdávat nových a nových pokusů tuto zkušenost popsat, analyzovat a nabídnout světu a především demokratickému světu jako jakýsi náš duchovní vklad do lepší společné budoucnosti. Podle mého mínění jsme trvale cosi dlužni Západu, ale zároveň Západ 19

PEHE, Jiří. Klaus nechápe Evropu. Www.pehe.cz [online]. 24. 6. 2004 [cit. 2012-03-15]. Dostupné z:

http://www.pehe.cz/clanky/2004/klaus-nechape-evropu/?searchterm=Klaus nechápe Evropu

13


je cosi dlužen nám. Mám tím na mysli ty země, které měly dlouholetý kontinuální demokratický vývoj. Je nám dlužen a skrze nás sobě samému a vlastně celému světu větší míru odvahy. Neměl by se tak bát těch tajemných postkomunistických zemí s jejich prapodivnými projevy, s jejich někdy trochu podivnou, překvapivou politickou kulturou či polokulturou.“ 20 Je možno zde vnímat Havlovo vystupování jako disidenta, kdy rád a často nastavoval zrcadlo ostatním. Svůj postoj k rozšiřování a vzniku EU dal na vědomí těmito slovy. „Celé známé dějiny Evropy měly charakter diktátu silnějších těm slabším. Ukázalo se, že náš kontinent je jedním komplexním politickým tělesem, byť nesmírně členitým, různotvárným a různorodým, kterému byl jeho vnitřní pořádek téměř v celé jeho známé historii vnucován těmi nejmocnějšími, kteří si Evropu rozdělovali buď válkami, anebo účelovými a veskrze technokratickými dohovory. Po zkušenosti dvou světových válek ve dvacátém století mnoho osvícených Evropanů dospělo k názoru, že celou bohatou a pestře strukturovanou politickou entitu zvanou Evropa je třeba vnitřně uspořádat na nových principech.“ 21 A jak již bylo řečeno, Havel tyto nové principy v EU viděl. Oproti Václavu Klausovi byl pro přijetí Eura a v Lisabonské smlouvě neviděl žádný útok na národní suverenitu ani jinou katastrofu, o čemž se několikrát vyjádřil a stál tak v opozici proti svému nástupci Klausovi. Shrnu – li to, stáli tyto osobnosti české politické scény často proti sobě. Oba se snažili přesvědčit ostatní o tom, co považují za správné. Svou rivalitu si tak dávali najevo i při svých projevech nebo komentářích.

20

PEHE, Jiří. Václav Havel - Evropan. Www.pehe.cz [online]. 2000 [cit. 2012-03-15]. Dostupné z:

http://www.pehe.cz/prednasky/2003/vaclav-havel-evropan/?searchterm=Václav Havel – Evropan 21

PEHE, Jiří. Václav Havel - Evropan. Www.pehe.cz [online]. 24. 3. 2001 [cit. 2012-03-15]. Dostupné z:

http://www.pehe.cz/prednasky/2003/vaclav-havel-evropan/?searchterm=Václav Havel – Evropan

14


6

Závěr

Touto prací jsem chtěla přiblížit bývalého prezidenta Václava Havla a současnou hlavu státu Václava Klause v jejich prezidentských mandátech. Na začátku jsem představila jejich životopisy, obsahujíce údaje od jejich narození, přes školní období a období jejich dospělosti až po jejich nástup do prezidentského úřadu. V další části práce jsem se již věnovala jejich činností jako prezidenta republiky. Snažila jsem se o nastínění nejvýznamnějších událostí, které se za dobu jejich mandátů udály. Zde pro mne nastaly první nepříjemné okamžiky spojené s psaním této práce. Při dostudovávání podkladů jsem si uvědomila velké rozdílnosti v pohledech lidí, z jejichž tvorby jsem čerpala. Z tohoto důvodu pro mne bylo obtížné držet se věcnosti a objektivity co se posuzování obou pánů týká. Proto jsem zvolila spíše metodu uvádění výroků – citací samotných prezidentů. Tím jsem se dostala do trochu jiné roviny. Ve srovnání jejich mandátu jsem proti sobě postavila jejich výroky k daným tématům. Vybrala jsem taková témata, která se podle mého názoru úzce prolínala s jejich prezidentskou funkcí. Jsou to témata poměrně známá a často diskutovaná. Jde tam ale především o postoje a o názory jak Václava Havla, tak Václava Klause. V průběhu psaní mé maturitní práce zemřel Václav Havel. Všichni víme, jak to probíhalo kolem jeho úmrtí. Byly toho plné televize, noviny, časopisy, internet, atd. Ale co to znamenalo pro mne? V záchvatu emocí nebo solidarity – ani teď nemůžu najít správnou definici toho, co se dělo. Důležité ale je, že mě to strhlo pohlížet na Václava Havla velmi subjektivně, což se odráželo v mém psaní. Musela jsem dokonce psaní z tohoto důvodu na čas přerušit Psaní této práce mě také obohatilo. Především v učení vyhledávání informací a práce s nimi. Neříkám tím, že moje práce s informacemi byla vždy přesná, správná a žádoucí, ale posunula mě o kus vpřed. Nikdy jsem takovou práci podobného ražení nepsala a ani snad nečetla a za tuhle zkušenost jsem ráda.

15


7

Anotace

Tato maturitní práce pojednává o našem bývalém prezidentu Václavu Havlovi a o současném prezidentu Václavu Klausovi. Podává informace týkající se jejich dětských i školních let, období dospělosti a hlavně popisuje prezidentské mandáty obou těchto výrazných osobností. Práce nabízí přehled významných událostí za prezidentské období obou prezidentů, jejich názorů a srovnání jejich postojů k politickým věcem. Annotation This graduation work discourses about our former president Václav Havel and current president Václav Klaus. The work gives us information concerning their child and school years, adulthood period and especially describes president mandate of these both briliant personalities. The labour offers a summary of significant events during president period of both presidents, their opinion and comparison of their position to a political cases.

16


8

Seznam použitých informačních zdrojů

Použitá literatura 1. NOLČ, Jiří. Čeští a slovenští prezidenti. 1. vydání. 2005. Brno:Computer press, Praha, a.s., 2005. 114 s. ISBN 80-251-0545-8. 2. MANDLER, Emanuel. Oba moji prezidenti: Václav Havel, Václav Klaus. 1. vydání. Praha: Libri, 2004. 191 s. Otazníky našich dějin. Obálkový podnázev: Václav Havel & Václav Klaus. ISBN 80-7277-280-5. 3. PEHE, Jiří. Klaus Portrét politika ve dvaceti obrazech. 1. vydání. Praha: PROSTOR, 2010. 288s. ISBN 978-80-7260-240-7 4. KAISER, Daniel. Disident Václav Havel 1936 – 1989. 1. Vydání. Praha – Litomyšl: Paseka, 2009. 280s. ISBN 978-80-7432-012-5 5. HAVEL, Václav. Václav Havel 95. první. Praha - Litomyšl: Paseka, 1996. ISBN 80-7185042-X. 6. HAVEL, Václav. Václav Havel 96. první. Praha - Litomyšl: Paseka, 1997, 120 s. ISBN 80-7185-090-X. Internetové zdroje 1. Klaus: Vznik eura bylo znásilnění ekonomiky, za něž dnes EU platí. Http//ihned.cz [online]. 7. 10. 2011, 8. 10. 2011 09:38 [cit. 2012-03-15]. Dostupné z: http://ihned.cz/c353139460-003J00_d-klaus-vznik-eura-bylo-znasilneni-ekonomiky-za-nez-dnes-eu-plati 2. Václav Klaus: VK:Proč jsem optimista? 1992. Http://azcitaty.cz [online]. 2009 - 2011 [cit. 2012-03-15]. Dostupné z: http://azcitaty.cz/vaclav-klaus/4366/ 3. Klaus: Velmi striktně rozlišuji Sovětský svaz a dnešní Rusko. ALEXANDR KURANOV. Http://euportal.parlamentnilisty.cz [online]. 21. 8. 2008 [cit. 2012-03-15]. Dostupné z: http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/3221-klaus-velmi-striktne-rozlisuji-sovetsky-svaza-dnesni-rusko.aspx 4. KLAUS, Václav. Justice a ústava: Václav Klaus. Www.klaus-svejnar.cz [online]. 3. 10. 2003 [cit. 2012-03-15]. Dostupné z: http://www.klaus-svejnar.cz/59-justice-a-ustava/ 5. KLAUS, Václav. Justice a ústava: Václav Klaus. Www.klaus-svejnar.cz [online]. 7. 1. 2002 [cit. 2012-03-15]. Dostupné z: http://www.klaus-svejnar.cz/59-justice-a-ustava/ 6. MOTEJL, Otakar. Justice a ústava. Www. klaus-svejnar.cz [online]. 25. 1. 2008 [cit. 201203-15]. Dostupné z: http://www.klaus-svejnar.cz/59-justice-a-ustava/ 7. PEHE, Jiří. Václav Havel - Evropan. Www.pehe.cz [online]. 2000 [cit. 2012-03-15]. Dostupné z: http://www.pehe.cz/prednasky/2003/vaclav-havel-evropan/?searchterm=Václav Havel – Evropan 8. PEHE, Jiří. Václav Havel: Homo Politicus. Www.pehe.cz [online]. 11. června 2005 [cit. 2012-03-15]. Dostupné z: http://www.pehe.cz/prednasky/2005/vaclav-havel-homopoliticus/?searchterm=Havel - Homo Politicus

17


9. PEHE, Jiří. Klaus nechápe Evropu. Www.pehe.cz [online]. 24. 6. 2004 [cit. 2012-03-15]. Dostupné z: http://www.pehe.cz/clanky/2004/klaus-nechape-evropu/?searchterm=Klaus nechápe Evropu 10. Soudkyně ÚS Wágnerová - Havel projevoval úctu. Na rozdíl od Klause. Www.parlamentnilisty.cz [online]. 23.1.2012 7:26 [cit. 2012-03-15]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Soudkyne-US-Wagnerova-Havel-projevoval-uctu-Narozdil-od-Klause-220622 11. RAKUŠANOVÁ, Ludmila. Bez Havla by česko-německé vztahy byly o dost horší. RAKUŠANOVÁ, Ludmila. Http://www.denik.cz [online]. 22,12,2011, 22,12,2011 [cit. 201203-15]. Dostupné z: http://www.denik.cz/z_domova/bez-havla-by-cesko-nemecke-vztahy20111222.html 12. ZEMÁNEK, Josef. Václav Klaus (1941*) - otec české ekonomické transformace a neúnavný obhájce neviditelné ruky trhu. Www.euroekonom.cz [online]. 10. 12. 2006 [cit. 2012-03-15]. Dostupné z: http://www.euroekonom.cz/osobnosti-clanky.php?type=jz-klaus

V Bílovicích dne 16. 3. 2012

................................................ Lenka Černá

18

Střední škola KNIH, o.p.s. ÚSTAVNÍ FUNKCE PREZIDENTA V ČESKÉM PRÁVNÍM ŘÁDU: SROVNÁNÍ MANDÁTU VÁCLAVA HAVLA A VÁCLAVA KLAUSE

Recommend Documents