Starý paleolit • typologie: jednolící a dvoulící sekáč, archaické klíny (vč. pěstního), místně retušované úštěpy
Starý paleolit • předměty z organického materiálu: výjimečně se zachovají; dřevo – přihrocený oštěp (Clacton on Sea, Schöningen), kostěná štípaná industrie – štípání, broušení (Bilzingsleben, Přezletice) • ozdoby: žádné; nachází se okr a krystal pyritu • estetické cítění: symetrické pěstní klíny • záhadné věci: obratel slona s rýžkami (Stránská skála), kosti s obrazci (Bilzingsleben) • Acheuléen – první výrazný technologický komplex staršího až středního (ČR) paleolitu; typická je „klínová“ industrie • „kultury“: clactonien, valounová industrie, {přezleticien (?), bohémien (?)}, acheuléen
Základní pojmy
• • • •
Artefakt – jakýkoli lidskou rukou vyrobený předmět Ekofakt – produkt přírodních sil Manuport – předmět přenesený člověkem, ale nepřeměněn Pseudoartefakty 1) změna teploty (mráz); vznikají miskovité prohlubně s kroužky od středu ven (ne naopak = úštěp); plochy nemají směr 2) mechanicky (nárazy a tlaky); v morénách, říčních terasách, v lomech, na cestách („vozolity“) 3) kombinace obou mechanizmů naráz, v sopečných sedimentech • Křesadlo (flint) křesadlo
Další pojmy: • Patina – vzniká okysličováním horní vrstvy – nejlépe patinují silicity, hůře radiolarit, křemenec, obsidián etc. - na S Moravě známe i postpaleolitické patinované artefakty; v Polsku běžně i v neolitu - na J Moravě občas; zajímavá je patinace eneolitické industrie Dolní Věstonice
Morfologie • Výchozí forma pro výrobu ŠI: valoun (obroušený tvar), hlíza (přímo z horniny), úlomek, plotna (bavorský silicit) • Jádro – kus suroviny pro výrobu polotovarů pomocí odštěpování
jádro
plotna
Morfologie • Jádro – má několik variant podle různých hledisek (jednopodstavové, dvou-.., se změněnou orientací etc.)
• • • •
Úštěp – základní polotovar vzniklý odštípnutím Čepel – zvláštní tvar úštěpu; délka = minimálně 2x šířka Nástroj – viz později Odpad – úštěp, který není vhodný k dalšímu užití
Znaky úštěpu
Bulbus – místo úderu Retuš – série kontrabulbů tvořící přibližně souvislou řadu
Technologie štípání – výrazný bulbus; hl. starý a stř. paleolit • Měkký otloukač – např. zimostráz; téměř neznatelné bulby; od • Tvrdý otloukač
mladého paleolitu
• Tlak
– houževnatým předmětem tlačíme na okraj; rovné čepele
(např. obsidián)
-------------------------------------------------------------------
Technika štípání
Přímý úder
• Přímý x nepřímý úder
Užití tlaku
Metoda 1)Clactonská – přímý úder tvrdým otloukačem; vznikají výrazně tupé úhly; výrazné bulby; nepravidelné úštěpy 2) Levalloiská – Levalloiský hrot dostřednými údery vzniká „krunýř“; na jednom konci se vytvoří úderová plocha (jemnější preparace), na kterou je veden úder, který sejme vyklenutost plochy; střední a počátek mladého paleolitu
„klobouk četníka“
Levalloiská technika
3) Diskovitá – těží se ve všech směrech; zv. též „mousterienská“, i když existovala předtím i potom; úštěpy mají obvykle kruhový tvar a asymetrické strany 4) Čepelová ( od mladého paleolitu)
Typologie • Několik třídění (tvar, způsob, rozsah opracování)
¾ SEKÁČ – masívní nástroj zpravidla jádrový - jednolící – „chopper“ - dvoulící – „chopping tool“ - s příčným ostřím (vzniklé ostří je kratší)
¾ PĚSTNÍ KLÍN – jádrový (úštěpový) nástroj často kapkovitého či hruškovitého tvaru; terminální část je často vypracována do hrotu, od něhož probíhají více či méně pravidelné pracovní hrany po obou bocích k bazálnímu konci Pěstní klín
sekáč
Typologie • LISTOVITÝ HROT – hrotitý na jednom či obou koncích, oboustranně zčásti i zcela plošně retušované; tenčí než pěstní klín; již střední paleolit (Předmostí) a počátek mladého paleolitu Typ Moravany-Dlhá
Dvouhrotý „limace“ (=slimák)
Moustierský hrot
Moustierský hrot: úhel <30o (větší než 30o je hrotité drásadlo); nejde o plošnou retuš Další typy: s vrubem, typ Kostěnki (konkávní), typ Tayac (j. Kůlna) Levalloiský hrot: většinou bez retuše, trojúhelníkovitý tvar, stř. pal., ml. pal. v bohunicienu
klasické žebro
„klobouk četníka“
Typologie • HROT S OTUPENÝM BOKEM – mladý paleolit a) „chatel-perront“ (Fra) – nejstarší z nich; strmá retuš; vždy je retušovaná vyklenutá hrana (u nás se nevyskytuje) b) „La Gravette“ – retušovaná je rovná plocha c) hrot s vrubem (i v pozdním paleolitu na severu Evropy)
• HROT S ŘAPEM – provedeno totéž na obou bocích jako u hrotu s vrubem 2a – čepelový hrot 2b – bilaterální (do hrotu) 2c – příčně šikmá retuš na čepeli 2d – hrot s vrubem 2e – hrot s řapem
Typologie • DRÁSADLO – úštěpový (vzácně čepelový či jádrový) nástroj, jehož jedna hrana (či 2) je opracována výraznou hrubší retuší; několik typů: jednoduché (jedna pracovní hrana), dvojité (protilehlé hrany), úhlové/lomené (hrany se sbíhají, bulbus úštěpu leží proti jedné z nich), hrotité (totéž, ale bulbus leží proti jejich průsečíku – hrotu) atd.
Typologie • ŠKRABADLO – retuš se nachází vždy naproti bulbu • běžný od mladého paleolitu po eneolit, ačkoli se vyskytuje i dříve
• několik typů: a) nehtovité – pozdní paleolit, mezolit b) polokruhové c) okrouhlé – lze zaměnit za křesadlo d) kýlovité/vysoké – strmá retuš na masívním úštěpu (aurignacien) aurignacké škrabadlo hlavice
a)
b)
dvojité c)
d)
Typologie • RYDLO – běžný v ml. paleolitu a mezolitu • hrana čepele je sražena „rydlovým“ úderem zhruba souběžným s její osou tak, že vznikne tupá, ale silná hranka vhodná (snad) k rytí či řezání pevných materiálů • hranové, klínové, polyedrové…
• VRTÁK – jeden konec artefaktu je strmě bilaterálně retušovaný
Typologie • ČEPEL S OTUPENÝM BOKEM – čepelka s jednou laterální hranou otupenou strmou retuší v přímé linii; mladý paleolit
• VRUBY A ZOUBKY – nástroj na úštěpu (čepeli, zlomku) a vrubem vyretušovaným strmou či plošší retuší na straně dorsální či ventrální; střední a mladý paleolit
Typologie • MIKROLITY – u nás od pavlovienu; velmi drobné artefakty; mají nejméně 2 retušované odvěsny • tvar trapézky, jiné geometrické tvary (kosodélník, čtverec, kruhová úseč…)
