Těšnov 5, 110 00 Praha 1 V Praze dne 18. března 2009
Stanovisko Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR k návrhu zákona o odpadech Nová právní úprava v oblasti odpadového hospodářství je řadu let očekávána. Základního cíle nové úpravy – zlepšení právního prostředí v oblasti odpadového hospodářství – lze dosáhnout jedině jeho zjednodušením a modernizací, nejen nutností transponovat do českého právního řádu požadavky zakotvené směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 98/2008 o odpadech. Ačkoli navrhovaný text transponuje směrnici, často doslovně, celková koncepce nového zákona není zřejmá. Návrh je spíše další novelou stávajícího zákona č. 185/2001. Navrhovaný text právní prostředí v oblasti odpadů i zpětného odběru odpadních výrobků naopak zhorší. V rozporu s legislativními pravidly vlády nebyl předložen návrh věcného záměru zákona a v souvislosti s tím nebyla provedena též v odpovídající míře RIA resp. byla provedena pouze nedostatečná analýza dopadů do podnikatelské sféry. Nedošlo k zohlednění všech okolností a nebyly zahrnuty všechny dotčené subjekty a vůbec nejsou brány v úvahu dopady na poslední prodejce. Jakoby v souvislosti s novými ukládanými povinnostmi nevznikaly žádné náklady ať už administrativní či faktické související s uzpůsobením místa prodeje a zajištěním odpovídajícího personálu resp. rozšíření povinností stávajícímu a potenciální potřebě navýšení personálních nákladů s tím související. Vyhodnocení dopadů zpracované v důvodové zprávě a to ve všech oblastech (stát, podnikatelé, komunální sféra a v neposlední řadě obyvatelstvo) je naprosto nedostatečné a značně nekonkrétní. Objevují se tu také nesmyslná čísla tvořená zřejmě bez odborných odhadů U tak významného zákona se značnými dopady nejen na životní prostředí, ale ve svém důsledku na podnikatelský sektor, na veřejnou správu, na samosprávu, atd. a tedy velmi významně i na celou ekonomiku České republiky je to obzvlášť zarážející a nepřijatelné. Do přípravy předloženého návrhu nebyla (též v důsledku nepostupování v souladu s legislativními pravidly vlády) dostatečně zapojena veřejnost jak laická, tak i odborná. Je nepřijatelné, aby se takto narychlo připravoval zákon, který je enormní zátěží pro ty, kteří se jím mají řídit. A nejsou to jen velcí podnikatelé ale hlavně podnikatelé z řad MSP, pro které povinnosti v návrhu uváděné nejsou zcela evidentní – a pro jejichž zjištění je třeba speciálních znalostí, které opět budou znamenat zvyšování nákladů těmto podnikatelům, ale také ostatním subjektům. Připomínky, které byly uplatněny již v loňském roce k novele zákona o odpadech nebyly odpovídajícím způsobem vypořádány ani zapracovány do stávajícího návrhu. Předložený návrh zákona o odpadech by měl v plném rozsahu nahradit dosud platný zákon o odpadech a případně upravit některé další související zákony. Rozsah předkládaného zákona, vč. důvodové zprávy a 15 vyhlášek a odvolávky na velké množství evropské legislativy neumožňuje vzhledem ke krátkému termínu důkladnější prostudování. Návrh
Svaz obchodu a cestovního ruchu České republiky Těšnov 5 110 00 Praha 1
[email protected] www.socr.cz
Tel.: 224 805 157 Fax: 224 230 606
zákona je zmatečný, nekoncepční, v praxi neproveditelný a v rozporu s evropskou legislativou, a také jdoucí výrazně nad její rámec, a proto s ním jako celkem zásadně nesouhlasíme. V době celosvětových ekonomických problémů je snahou racionálně uvažujících zemí transponování právních předpisů EU v rozumné ekonomiku minimálně zatěžující míře; v daném případě předložený návrh ukládá zejména podnikatelské veřejnosti podstatně více povinností než vyplývá ze směrnic EU. Zhoršuje tak díky ekonomickým dopadům ekonomickou situaci podnikatelů a jejich konkurenceschopnost v rámci EU. Návrh vychází z naivní představy, že vytvářením nových povinností pro zainteresované subjekty a hrozbou značných sankcí pro případ jejich porušení, změní situaci v oblasti životního prostředí. Navrhované detailní plánování v oblasti odpadů povede v důsledku ekonomické a administrativní náročnosti pouze k byrokratickému „plnění“ a obcházení předpisů, což bylo v minulosti, zejména pak před rokem 1989 mnohokráte prokázáno. Návrh se vyznačuje mnohomluvností, snahou detailně popisovat povinnosti všech subjektů, což vede k vnitřní neprovázanosti a vzájemným rozporům jednotlivých částí, včetně rozporů mezi návrhem a důvodovou zprávou. (např. v zákoně je v § 3 odst. 2, písm.i) je definována odnosná taška a v důvodové zprávě se hovoří o odnosných plastových taškách, některé povinnosti jsou uvedeny duplicitně na několika místech, kupř. § 56, 62 a 66 zákon postrádá logické řazení – např. § 62 řeší financování u jednotlivých způsobů plnění a teprve v § 63 je vysvětlen způsob plnění povinností výrobce, apod.) Návrh je v příkrém rozporu s Plánem na snižování administrativní zátěže do roku 2010, neboť enormně zatěžuje nejen podnikatelskou veřejnost, ale i veřejnou správu a samosprávu a ve svém důsledku konečného spotřebitele – protože s návrhem související zvyšování nákladů povede ke zvyšování cen zboží i služeb. V současné době je v rámci EU, a konkrétních orgánů EK, připravována revize směrnice v oblasti elektroodpadů. Existuje i stále dodržovaný časový harmonogram této revize a co hlavní, jsou k dispozici stanovené cíle a záměry těchto revizí. Konstatujeme, že předkladatel nejenže jde návrhem nad rámec současně platné směrnice 2002/96/EC, ale návrhem se ani nepokouší přiblížit záměrům připravované revize. Je zcela zřejmé, že v době, kdy by měl návrh vstoupit v platnost, bude již v zásadním rozporu nejen s platnou směrnicí ale i její revizí. V této chvíli je evidentní že Zpětný odběr elektrozařízení funguje, byť překonává dílčí problémy, které však neodůvodňují tento nyní předložený návrh, který je v některých bodech jasně destruktivní k současně fungujícímu stavu. V souladu s příslušnou směrnicí je uloženo výrobcům kromě jiného zajišťovat na vlastní náklady systém zpětného odběru odpadních výrobků z vybraných výrobků, které uvedli na trh. V rozporu s tím návrh zákona administrativním způsobem ukládá ekonomickým subjektům, posledním prodejcům, v souvislosti se zpětným odběrem nové povinnosti, které musí plnit na vlastní náklady. Návrh, ale i současná právní úprava, přitom neukládá výrobcům, ani jejich kolektivnímu systému zpětného odběru žádné povinnosti při odběru těchto odpadních výrobků, nestanovuje žádné sankce za neodběr, atd. Celý systém zajišťování zpětného odběru od posledního prodejce musí být založen smluvně. K navrhovaným novým povinnostem posledních prodejců s prodejem potravinářských výrobků nebylo ministerstvem konzultováno s ostatními resorty (ministerstvy) ani vyžádáno oficiální stanovisko od odborných institucí. Také Ministerstvo financí zřejmě nebylo při tvorbě zákona
2
konzultováno, vzhledem k jemu stanoveným povinnostem a vazbou např. na zákon o cenách. Problematika nového zákona o odpadech musí být také zahrnuta do konzultace odborníků z řad auditorů či účetních, včetně dozorových orgánů – Hlavního hygienika ČR a Státní zemědělské a potravinářské inspekce – zejména z pohledu možnosti zajištění dodržování hygienických pravidel (prodej potravin patří ve smyslu zákona o ochraně veřejného zdraví č.258/2000 Sb. mezi činnosti epidemiologicky závažné). Prodejce ve smyslu příslušných předpisů EU o hygieně potravin musí zajistit bezpečný prodej potravin, při němž nesmí docházet ke křížové kontaminaci. Podle návrhu se zpětně odebraný výrobek stává odpadem už okamžikem odevzdání ke zpětnému odběru. Zejména u malých prodejen, nelze zajistit plnění navrhovaných povinností bez porušování hygienických předpisů. závěr - zajišťování povinností posledního prodejce se sortimentem potravinářského zboží - zásadně na smluvním základě a se souhlasem orgánů dozoru. Nesouhlasíme se zákazem poskytovat spotřebiteli odnosné tašky z jakéhokoliv materiálu zdarma – pokud se nejedná o tašky ze závadného materiálu. Jde o administrativní, neodůvodnitelný zásah do svobody podnikání, ve svém důsledku postihující zejména spotřebitele. Jde o nekoncepční a nesystémový zásah v záležitosti, která do odpadového zákona nepatří. Pokud je jakýkoli produkt uváděn na trh v souladu s platnou legislativou (není nebezpečný a nepředstavuje žádné riziko) – není důvod k omezování. Také bychom rádi podotkli, že Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR resp. jeho členové na tvorbě dobrovolné dohody na téma „odnosné tašky“ s Ministerstvem životního prostředí pracovali. Ze strany MŽP ale nebylo v jednáních z nespecifikovaných důvodů pokračováno. Obchodníci jednoznačně deklarovali zájem o danou problematiku, který dokazují také jejich praktické kroky ve smyslu podpory „zelených aktivit“ včetně nabídky různých druhý odnosných tašek. Navrhovali využít moderní a transparentní nástroj dobrovolné dohody, uzavřené mezi MŽP a dotčenými subjekty. Na druhém straně na tuto podanou ruku reagovalo MŽP zcela v rozporu s evropskými zvyklostmi – restriktivním opatřením v podobě ustanovení v návrhu zákona v nekvalitní a nepodložené podobě. Nesouhlasíme se zavedením povinnosti zpětného odběru elektroodpadu do 5 kg ve všech prodejnách od 200 m2 bez povinnosti zakoupit nový výrobek. (Tento nesouhlas přitom nepopírá náš zásadní pohled na potřebu smluvního zajišťování zpětného odběru uvedený výše). Zákon nemůže stanovit stejné povinnosti pro prodejce potravin, prodávající elektrovýrobky příležitostně nebo doplňkově a pro prodejce specializovaných prodejen či velkých prodejen. (např. ve srovnání s tím u baterií je podmínkou povinného zpětného odběru soustavný prodej.). Požadujeme, aby zpětný odběr odpadů byl směřován na zapojení výrobců do kolektivních systémů soustřeďování jednotlivých druhů odpadů: elektrozařízení, elektroodpad, akumulátory apod. Shromažďování odpadů na prodejnách je podle našeho názoru neefektivní, z hlediska hygienického nebezpečné a přenáší se na jejich provozovatele prioritní odpovědnost výrobců. Nesouhlasíme s přenášením takové odpovědnosti státu na ekonomické subjekty jako je výchova spotřebitele k ekologickému chování. V neposlední řadě bychom upozornily také na fakt, že prodejny byly kolaudovány v době, kdy nebyly uvažovány ani plánovány obdobné legislativní úpravy nyní navrhované, a tedy i stavební členění stávajících prodejen je neodpovídající. A jeho změna v některých případech prodejen prakticky nemožná. Jako příklad nerespektování zaběhnuté praxe uvádíme současnou praxi, kdy se odpad sváží z prodejen do centrály (případně velkoobchodu) – a ta komunikuje dále s odpovědnými osobami.(je to současně doklad o již vyvolaných nákladech posledního
3
prodejce, které nese ze svého a o potřebě smluvního ujednání mezi posledním prodejcem a výrobcem, resp. distributorem a v daném případě nejlépe s provozovatelem kolektivního systému) Změna systému, kdy poslední prodejna by měla samostatně komunikovat by vytvořila neefektivní systém. Konstatujeme, že v části Elektrická a elektronická zařízení jde v řadě případů návrh zákona o odpadech nad rámec stávající evropské směrnice 2002/96/ES – viz nově nastavované a formulované povinnosti výrobců a prodejců, tedy subjektů jichž 50 % a mnohdy více tvoří zahraniční subjekty. Jde tak o zásadní narušení kompatibility v oblasti podnikání mezi EU a ČR, které okamžitě vyvolá celou řadu sporů a následně problémů pro ČR. Vzhledem k tomu, že je novela v souvislosti s implementací směrnice o bateriích a akumulátorech právě v legislativním procesu, považujeme za zvláštní, objevuje-li se ve znění návrhu zákona paragrafy týkající se právě baterií a apriori se předjímá novelizace nedlouho po okamžiku, kdy jeden předpis nabude účinnosti. Ukládají se ale povinnosti posledním prodejcům direktivně, aniž by byly jednoznačně a jasně popsány postupy fungování systému – jen podotýkáme, že povinnosti musí stát na základech smlouvy, se kterou ovšem návrh zákona nepočítá. V současné právní úpravě i v navržené novele, která je v Poslanecké sněmovně evidována jako tisk č. 717 (Vládní návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů) a nebyla doposud projednána ve výboru pro životní prostředí, je zpětný odběr vyjmut z režimu nakládání s odpady. Nově zaváděné právní pojetí zpětných odběrů by v případě zpětného odběru baterií a akumulátorů mělo následující negativní dopady : • neúměrně zvýšené administrativních nároků na výrobce, distributory i poslední prodejce (povinnost vedení průběžné evidence – registrace každého pohybu/předání baterií, povinnost ročního hlášení o odpadech, vyplňování a rozesílání evidenčních listů přepravy nebezpečných odpadů a podobně, zpracovávání identifikačních listů nebezpečných odpadů atd.) • neúměrně zvýšené náklady výrobců na skladování, sběr a přepravu odpadů (nutnost kompletní obměny stávajících, zcela vyhovujících sběrných boxů, zbytečné používání automobilů s ADR povolením) Vyvolaná administrativní i finanční opatření by vedla ke snížení vlastní efektivity zpětného odběru, k ohrožení splnění již tak ambiciózních cílů pro sběr a k velké demotivaci podnikatelů – posledních prodejců – kteří v současné době poměrně ochotně spolupracují na budování a provozu systému zpětného odběru, a to pouze díky tomu, že stávající systém a legislativa zpětného odběru jsou pro ně relativně jednoduché po administrativní, technické i finanční stránce. Navržená úleva pro provozovatele míst zpětného odběru (viz §57, odstavec 5) je zcela nedostatečná. Pokud bude MŽP trvat na novém pojetí zpětných odběrů jako nakládání s odpady, bude zcela nutné předložit současně se zákonem i návrh prováděcí vyhlášky, v které by měly být požadavky na provozovatele systému a míst zpětného odběru přesně specifikovány. Zákon neřeší možnosti předcházení vzniku odpadů (např. u baličů výrobků), je tu malá podpora původců odpadů ve snaze o snižování produkce odpadů a dopadů na životní prostředí. Chybí možnost energetického využívání odpadů s garantovanou cenou pro provozovatele zařízení. Energetické využívání není stále dáno na roveň materiálovému využívání.
4
Chybí státem podporovaný vznik nových technologií na zpracování odpadů. Požadujeme vrátit do zákona institut nápravného opatření vs. udělení sankce, prostředky mohou být vynaloženy účelněji na řešení daného problému. Z důvodové zprávy vyplývá, že chybí základní společný cíl nebo cíle pro vytvoření nové právní úpravy v oblasti zpětného odběru vybraných odpadních výrobků, jsou uvedeny pouze cíle úpravy jednotlivých ustanovení bez propojení a návaznosti. Odůvodnění pro řadu zcela nových ustanovení chybí nebo je vágní, chybí propojení s praktickými zkušenostmi s dosavadním faktickým stavem v oblasti zpětného odběru vybraných výrobků a sběru odpadů, využití zkušeností se stávající právní úpravou v oblasti zpětného odběru, zejména s kolektivním plněním výrobců a formou zapojení obcí.
Konkrétní zásadní připomínky k jednotlivým paragrafům (poznamenáváme, že pokud by došlo k přijetí námi doporučeného principu přebírání některých povinností výrobců posledními prodejci výhradně na smluvním principu, bylo by nutno provést další změny, které nejsou dále uvedeny) k §16 zrušit POH původce odpadů, zachovat POH pouze na úrovni celorepublikové a krajské k § 19, požadujeme upřesnit definici „ průběžná evidence“. Zdůvodnění návrh předpokládá průběžné předkládání evidence ke kontrole v místě nakládání s odpadem. Nedefinuje pojem průběžná evidence a není tedy zřejmé po jakou dobu je nutno tuto evidenci mít v místě. Je běžné, že po uplynutí jednoho měsíce je tato evidence soustřeďována v sídle firmy. Povinnost dlouhodobějšího uchovávání evidence v místě je zejména pro firmy s velkým množstvím provozoven problematická a náročná. Tato evidence by měla být dostačující souhrnně k dispozici pouze v centrále společnosti. k § 19 odst. 1 e) – vyjasnit (úloha a funkce centrálního ohlašovacího místa CISOH?) j) – vypustit (POH původce) k § 20 mobilní sběr a výkup odpadů – vypustit jeho zákaz z důvodu omezování konkurence na trhu. Každý původce odpadů bude nucen vyhledávat a nasmlouvávat koncová zařízení na své odpady, nárůst administrativní zátěže pro původce § 35 odst. 1 doplnit „a pokud se jedná o biologické odpady, které nelze v daném čase a místě za splnění technických a ekonomických předpokladů využít jiným způsobem.“ § 41 odst.1 vzhledem k předpokládané účinnosti zákona od 1.1.2011 je termín 2010 bezpředmětný
5
k § 56 odst. 4 V ostatních členských státech EU zákonodárci neřeší, kdo je původcem odpadů při zpětném odběru odpadních výrobků. Pokud Česká republika stanoví původcem odpadních výroků výrobce nebo provozovatele kolektivního systému, znamená to, že se na ně vztahují všechny povinnosti původců odpadů podle § 19 včetně tvorby plánů odpadového hospodářství podle § 16? Vyjadřujeme zásadní nesouhlas s takovým výrazným nárůstem administrativní zátěže podnikatelů, který nijak nepřispěje ke zvýšení úrovně třídění a míry zpětného odběru vybraných výrobků. k § 58 odst. Jakým způsobem bude kontrolováno a vymáháno nezajištění opětovného použití vybraných výrobků výrobci? Článek 11 odst. 1 dává za úkol členským státům (tedy nikoliv výrobcům, prodejcům nebo obcím) přijmout vhodná opatření na podporu opětovného použití výrobků. Zásadně nesouhlasíme s přenosem povinnosti státu na výrobce k § 61 odst.2 věta druhá. požadujeme nahradit tímto zněním:„ Poslední prodejce je povinen informace podle odstavce 1, které obdržel od provozovatele kolektivního systému, poskytnout konečnému uživateli.“ Zdůvodnění z textu by mělo být zřejmé, že poslední prodejce předává informace od od provozovatele kolektivního systému pro konečného spotřebitele. Poslední prodejce může mít povinnost předat pouze ty informace, které obdrží od subjektu, který za ně byť zprostředkovaně ručí. V praxi by bylo nejvhodnější, aby se tak stalo prostřednictvím provozovatele kolektivního systému. Jde opět o důkaz potřebnosti smluvního zabezpečení těchto povinností. V této souvislosti pak doporučujeme zvážit vypuštění odstavce 3 § 61. Opět se na tomto případě projevuje nevhodnost úpravy ukládající stejnou povinnost dvěma subjektům k § 62 (2) vypustit výraz záruku a nahradit správným , tedy - finanční rezervy na ... (3) Vypustit výraz záruky a nahradit správným , tedy - finanční rezervy a … (4) Vypustit nepřijatelné ,, může ,, a upravit text následovně : Ministerstvo ve spolupráci s MF stanoví vyhláškou … Celé znění paragrafu je velmi obecné. Zavedením tvorby finančních rezerv všem výrobcům vybraných výrobků, tj. výrobců elektrických a elektronických zařízení, baterií a akumulátorů, motorových vozidel, pneumatik a olejů jde zcela mimo rámec evropských předpisů. Bez jasného vymezení a rozlišení mezi jednotlivými vybranými výrobky (pneumatiky, oleje na jedné straně, elektrozařízení, baterie, vozidla na straně druhé) se jedná o ničím nepodloženou administrativní a finanční zátěž. k § 63 Zcela neopodstatněně je oproti platnému zákonu vypuštěna možnost solidárního plnění a) omezuje se tedy volba možností plnění výrobců b) mizí možnost legitimního a legálního porovnání mezi tímto „solidárním plněním“ několika výrobců a skutečným kolektivním plněním, vyjádřeným jistou většinou výrobců spojených ke kolektivní odpovědnosti k jasně definovanému segmentu výrobků na daném trhu.
6
Požadujeme aby Solidární plnění bylo doplněno dle předlohy v původním díle 8 Zákona o odpadech 185/2001 Sb. ( O zpětném odběru elektrozařízení ) a následně byla upravena všechna další související ustanovení. Nutno přečíslovat a doplnit odstavec (4) , přičemž v odstavci (3) zakotvit ( v souladu s platným zněním zákona 185/2001 Sb.) odpovědnost výrobce takto: (3) Odpovědnost výrobce za plnění všech povinností stanovených zákonem jejich přenesením na provozovatele kolektivního systému nezaniká. k § 67 V odstavci (1) vypustit „zaknihované“ - jde jednoznačně o nadbytečný požadavek V odstavci (2) doplnit výraz : Zakladateli a společníky … V odstavci (3) Zisk ??? Paragraf 67 či jiný musí jednoznačně a nezpochybnitelně zakotvit neziskovost subjektu -- provozovatele kolektivního systému, případně stejně jednoznačně definovat jeho „nekomerční“ poslání. k § 68 V odstavci (7) - definovat povinnost auditu pro zjištění, financování“
zda nedochází ke „křížovému
k § 72 Písmeno b) Přepracovat, doplnit, či převzít – definici výrobce elektrozařízení v plném souladu se směrnicí 2002/96/EC včetně odkazu na směrnici 97/7/EC o ochraně spotřebitele a zákon ochraně spotřebitele ČR. Písmeno d) doplnit v závěru textu za čárkou ... fyzických osob, který je určen ke zpětnému odběru, tedy v logické shodě se zněním v písmenu e) k § 74 Doplnit název na - Zpětný odběr elektroodpadu z domácností Ze všech odstavců paragrafu, tedy (1) až (5) je jasně zřejmé, že § 74 žádné jiné téma, než jmenovaný „Zpětný odběr elektroodpadu z domácností“ nedefinuje . k § 74 odst. 1 Znění odstavce je zásadně NEVYVÁŽENÉ, je třeba vhodně doplnit o popis - povinnosti jmenovaných obcí poskytnout minimálně „Součinnost při zřizování Míst zpětného odběru“. k § 74 odst. 2 nesouhlasíme s uloženou povinností poslednímu prodejci odebírat neomezené množství elektrozařízení o hmotnosti do 5 kg a to i bez vázání na prodej a požadujeme tento odstavec vypustit. Rovněž nesouhlasíme, aby prodejcům na dálku vznikaly nové povinnosti a požadujeme je vypustit. Zdůvodnění zavedení povinnosti odběru EEZ bez vázání na nákup nového do hmotnosti 5 kg znamená nemalou finanční a logistickou zátěž pro prodejce.
7
Dále se neuvádí, zda má prodejce odebírat i elektrozařízení, které nemá v sortimentu. Tato povinnost by si vyžádala jasné vysvětlení, aby nedocházelo k tomu, že prodejci specializující se na potraviny nebo jiný sortiment než je elektro, by byli nuceni odebírat všechno elektrozařízení do 5 kg, když je vůbec nenabízí (neprodávají). Podotýkáme, že se tento problém může týkat i jiných typů prodejen nespecializovaných na prodej elektrozařízení, používající tento typ zboží např. v rámci věrnostního systému, apod. Jde o zcela nereálný požadavek a o umělé vytváření zvyšování administrativní zátěže podnikatelů, včetně dalších požadavků na finanční náklady. Proto navrhujeme tento odstavec vypustit a ponechat podmínku odevzdání použitého elektrozařízení stejného typu, funkce a ve stejném množství. Návrh nového ustanovení jde nad rámec evropské směrnice. Požadujeme ponechat stávající mechanismus. Pokud se týká povinností prodejců na dálku, považujeme současnou specifikaci za dostatečnou a to minimálně do doby nové směrnice. k § 74 odst. 4 požadujeme vyjasnit definici: „písemně informovat konečného uživatele“. Kromě toho je třeba upravit formulaci obdobně jako je navrženo u § 61 odst.2) Zdůvodnění je potřeba specifikovat jasně, co se pod pojmem písemně přesně skrývá a doplnit úpravu navrženou pro posledního prodejce v § 61 odst. 2
k § 74 odst. 9. obsahuje možnost odmítnutí zpětného odběru elektroodpadu v případě, že elektroodpad z důvodu kontaminace ohrožuje zdraví osob, které zpětný odběr provádějí. Obdobně pak by měla existovat možnost odmítnutí při neexistenci vhodných podmínek – např. z důvodu kontaminace potravin. (pozn. zásadně přitom požadujeme, jak je uvedeno výše, založení zpětného odběru na smluvním principu). V této souvislosti připomínáme skutečnost, že pro prodej potravin platí velmi přísná pravidla daná zejména nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 178/2002 a dále č. 852/23004 o hygieně potravin, dle kterých provozovatel potravinářského podniku musí zajistit bezpečný prodej potravin, při jejichž prodeji nesmí dojít ke kontaminaci. Podotýkáme, že další podmínky jsou nastaveny HACCP, je-li takto podnik certifikován. k § 74 Doplnit o odstavec (10) - plným převzetím textu novelizovaného znění zákona č. 185/2001 Sb. , ve znění zákona č. 383/2008 Sb. § 37 k odstavec (6), který zní: „Provozovatel místa zpětného odběru elektrozařízení není povinen v režimu zpětného odběru elektrozařízení podle § 37 g písmeno g) odebrat elektrozařízení, které je nekompletní. Nekompletním elektrozařízením se rozumí elektrozařízení bez technologických částí, které jsou podstatné pro jeho klasifikaci.“ k § 76 (Financování nakládání s elektroodpadem pocházejícím z domácností) K odstavci (2) - změnit text takto …, povinen tvořit odpovídající rezervy podle § 62. Tyto rezervy musí být dostatečné k pokrytí financování zpětného odběru, a dále…
8
K odstavci (3) – Jaké povinnosti plynou výrobci z uzavření uvedené smlouvy? Nebo toto ustanovení znamená, že výrobce, který uvádí na trh elektrozařízení pro domácnosti, nemůže plnit svoje povinnosti jinak, než v kolektivním systému? Toto ustanovení je zcela nesrozumitelné. K odstavci (4) - v textu změnit a doplnit takto: …prostřednictvím kolektivního systému s oprávněním ke skupinám elektrozařízení, které daný výrobce uvádí na trh na základě smlouvy …, podle které v rozsahu odpovídajícímu příslušným podílům na trhu přispívají všichni výrobci elektrozařízení, kteří jsou podnikatelsky činní v okamžiku vzniku příslušných nákladů . K odstavci (5) Požadavek na „vyčíslení na daňovém dokladu“ jde nad rámec směrnice 2002/96/EC - navrhujeme vypustit. k § 77 K odstavci (1) písmena a) b) c) Celé znění je třeba dát do souladu se směrnicí 2002/96/EC a předkladatel je povinen konečně splnit požadavek implementovat směrnici 2003/108/EC, která reviduje článek 9 směrnice 2002/96/EC. Předkladatel (MŽP) je povinen v plném souladu s preambulí jmenované směrnice 2003/108/EC a revidovaným článkem 9 dohlédnout a zaručit, že nebude docházet k jevům popisovaným v odůvodnění revize směrnice 2002/96/EC. (Povinnost implementace byla stanovena k 13.08.2004 ) k § 79 K odstavci (1) doplnit v textu …se vydává vždy samostatně pro určitou skupinu ... K odstavci (3) písmeno b) rezerva pro zajištění nakládání s historickým elektroodpadem pocházejícím z domácností podle § 80 - předkladatel nepodložil stanovené „rezervy“ relevantními podklady a je zcela evidentní, že stanovenou výší neodpovídají deklarovanému užití těchto prostředků. Celý režim rezerv, jejich tvorby a objemu, je třeba jednoznačně do zákona zavést, ale musí vycházet ze zkušeností a poznatků uplynulého období. Rezervy vždy vytváří buď samostatně plnící výrobce, nebo v odpovídající výši provozovatel kolektivního systému v režimu výběru příspěvků výrobců dle jejich podílů na trhu k § 80 Principiálně souhlasíme se stanovením finančních rezerv a jejich povinnou tvorbou odpovědnými subjekty. Je nutné ale lépe zdůvodnit stanovené částky resp. uvést k nim kvalifikovaný a profesionální podklad a celý režim tvorby a nakládání s rezervami podřídit doporučení a metodice schválené Ministerstvem Financí .
k § 81 K písmenu b) Popisovaný požadavek na evidenci (rozlišování) je třeba doplnit o požadavek takové evidence, která zajistí také transparentnost užití finančních prostředků a vyloučí možnost „křížového“ financování.
9
K písmenu d) procentuální podíl by měl zásadně vyvažovat odpovědnost povinného subjektu, tedy výrobce. Stanovení limitu není evidentně podloženo relevantními podklady. Dle našich odhadů by mělo být podstatně vyšší než 15 %. - jakékoliv procentuální vyjádření musí být vztaženo pouze k elektrozařízením pro domácnosti, která podléhají režimu zpětného odběru ve smyslu zákona - určení velikosti procentuálního podílu musí odpovídat smyslu pojmu „kolektivní plnění“ povinností výrobců a tudíž významu společenského závazku kolektivního systému jako takového - nyní stanovený podíl (15 %) vyjadřuje spíše čísla odpovídající SNAD solidárnímu plnění a v některých skupinách může vyjadřovat dokonce podíl v INDIVIDUÁLNÍM plnění. - předkladatel se stanovením a navrhovaným, dokonce každoročním posuzováním výše podílu zamýšlených subjektů neustále (každoročně ) vystavuje nebezpečí, že místo smysluplné činnosti správního orgánu bude řešit správní řízení v napadaných posouzeních podílů jednotlivých Kolektivních systémů. K písmenu e) upravit text ve shodě s § 66 (5) bez časového omezení oprávnění. Část jedenáctá Považujeme za potřebnou větší diferenciaci při ukládání sankcí za jednotlivé druhy zcela nesrovnatelných správních deliktů a ponechat tak menší prostor pro uvážení, neboť hrozí nebezpečí šikanózních postihů (např. sankce za předání odnosných tašek zdarma do 1 mil. Kč, do 10 mil. Kč, za neinformování spotřebitele o způsobu zajištění zpětného odběru apod.)
Závěrem bychom chtěli uvést, že v současné době je v rámci EU připravována revize směrnice v oblasti elektroodpadů. Z tohoto důvodu (ale nejen z tohoto důvodu) doporučujeme, aby předložený návrh byl vládou odmítnut a bylo uloženo MŽP přehodnotit stávající zákon a v případě potřeby nezbytných úprav zpracovat návrh novely v minimálním, nutném rozsahu a návrh nového zákon předložit teprve po vydání nové směrnice EU. Jsme si vědomi povinností podnikatelských subjektů, které mají k ochraně životního prostředí. Avšak je potřeba, aby právní předpisy, které tyto povinnosti ukládají byly transparentní a jednoznačné a ve vzájemném souladu s ostatními dotčenými předpisy a neukládaly takové povinnosti podnikatelským subjektům, které zvyšují jejich administrativní zátěž a zvyšují jejich finanční náklady na plnění těchto povinností, což zcela jistě není cílem předkladatele. V době, kdy všechny podnikatelské subjekty řeší nelehkou situaci, není vhodná doba na nadměrné požadavky. Které by ve svém důsledku nepřinesly pozitivní efekty ani ve vztahu k životnímu prostředí a poškodily by v prvé řadě spotřebitele tím, že všechny navýšené náklady vyplývající z nových povinností by se zákonitě promítly do zvýšení cen všech výrobků.
10
Také bychom chtěli upozornit na to, že při tvorbě zákona nebyly přizvány ke konzultacím zainteresované odborné subjekty, z čehož zřejmě plyne také zmatečnost zákona, a také nerealizovatelnost některých navrhovaných změn. Dále ještě chceme uvést, že zástupci Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR jsou připraveni spolupracovat při dalším upřesňování a vyjasňování obsahu „návrhu zákona o odpadech“ a na potřebných úpravách Důvodové zprávy.
Ing. Petr Hrubý generální ředitel
V příloze: Stanovisko členské společnosti Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR – Asociace Spotřební Elektroniky
11
