STANISLAV GAZDIK Founder President Grand Master Teacher IAODG

STANISLAV GAZDIK Founder President Grand Master Teacher IAODG

www.iaodg.cz

Co py r i g h t ( C ) I AO D G s . r.o. 2 01 5

OBSAH

IAODG s.r.o.

IAODG O autorovi 3 1. Historie IAODG 4-7 2. Definice systému PRO DEFENCE 8 - Definice systému 9-15 - Metodika systému 15-17 - Taktická příprava 17-19 - Psychologická příprava 20-37 3. Teorie kontroly použití síly 38-40 4. Právní podpora 40-45 5. Jak správně dýchat 45-49 6. Základy BSys PRO DEFENCE 50 - Vize IAODG 51 - Visuální zobrazení technik (foto technik) 52-88 7. Závěrem 89-90 8. Autorova vize budoucnosti 91

2

IAODG s.r.o.

O autorovi Stanislav Gazdik V únoru roku 2006 jsem se vrátil z cizinecké legie a to po 15 letech (Medaille Militaire) vzorné služby plné nasazení, dobrodružství a pomáhaní lidem v nouzi. Hned po mém příjezdu už jsem věděl co chci a v čem chci pokračovat a tak jsem založil firmu ODG (Operational Defence Group) zaměřenou na výcvik profesní sebeobrany a taktiky boje. V roce 2011 jsem firmu rozšířil na IAODG (International Association Operational Defence Group), dnes jsme i rozšířili aktivity jako výcvik ochránců, máme i svůj ucelený system profesní sebeobrany PRO DEFENCE, střelecké výcviky, zdravotní výcviky a všechny naše activity mají akreditaci MŠMT. V průběhu 7 let co jsem pořádal školení po celém světě a to v US, Francii, Španělsku, Portugalsku, Mad’arsku, Slovensku, Polsku, Hong Kongu a samozřejmě v ČR. Setkal jsem se z různou technickou vyspělostí a menStanislav Gazdik

talitou lidí, ale to vůbec nevadilo na to mě připravila cizinecká legie. Mohl

Zakladatel Prezident IAODG s.r.o.

bych jezdit dál mimo ČR, ale říkám si proč stále citím, že mohu lidem tady doma hodně dát a hlavně předat zkušenosti, které nelze najít v žádném manuálu odborné literatury. Můj cíl není kvantita, ale kvalita, jedu pomalu, ale jistě. Víme, že si mě všimlo už hodně lidí a to je dobře né každý může být součástí mého Teamu. Důležité lidské vlastnosti, které vyžaduji jsou poznat sami sebe, nikdy se nevzdávat a věřit v to co děláme.

Stanislav Gazdik Stanislav Gazdik, Autor

Dej člověku jednu techniku a pomůžeš mu v jedné situaci. Nauč ho takticky přemýšlet a poskytneš mu ochranu na celý život. „Stan Gazdik”

3

IAODG s.r.o.

1 Historie IAODG

IAODG s.r.o. Kdo jsme ? IAODG je organizovaná struktura mužů a žen, která v rámci svého přesvědčení organizuje a absolvuje speciální braně-sportovní činnosti, sebeobraný výcvik, střelecký výcvik, technicko-taktický výcvik, výcvik první pomoci, extrémní závody a psychologickou přípravu z cílem zajistit u své osoby braně-bezpečnostní návyky, psychickou odolnost, kdy tyto dovednosti mají být využitelné pro obranu svou, své rodiny

a

své

vlasti.

I u nás platí zákon farmy: musíme připravit půdu, zasít, kultivovat půdu i plodiny, odstraňovat plevel, zalévat a starat se o úrodu až do doby, kdy dozraje.

Být členem IAODG, at‘ už jako jedinec nebo organizace, není v dnešním světě otázka volby, ale nutností. Je to cena, kterou musíme zaplatit za to, že se můžeme zapojit do systému. Nový svět vyžaduje být víc než dobří, vyžaduje být vynikající, být výjimeční. Vyžadujeme dělat věci neohraničeným elánem a nadšením, s možností a schopností významně přispívat k dění kolem nás.

4

IAODG s.r.o.

1. Historie IAODG Cíl IAODG Hlavním cílem bezpečnostní politiky IAODG je vybudovat a udržovat kvalitní bezpečnostní kulturu, která vytváří a je zdrojem odolnosti prostředí, ve kterém jsou bezpečnostní hrozby rozpoznány a analyzovány dříve než se projeví a způsobí firmě/nám vážnou újmu. Pojem bezpečnost není ve vzdělávacích standardech všeobecného vzdělávání v českých zemích pojmem novým. Zmíněný pojem sice nabývá v rozličných obdobích různých významů a je provázán, podle typu aktuálního faktického nebo očekávaného ohrožení společnosti. V sedmdesátých byl zaveden do škol samostatný předmět branná výchova. V duchu tehdejší doby branná výchova zahrnovala všechny oblasti výchovy občanů od výchovy v rodině, ve škole, v pracovním poměru, v rámci přípravy na vojenskou službu, přípravu k civilní obraně a brannou výchovu dospělých jako nedílnou součást činnosti všech organizací a orgánů. Účast na branné výchově byla popisována jako vrcholná povinnost a otázka cti každého občana. V současnosti je branná výchova minulostí a také problematika obrany státu je ve výuce prozatím spíše okrajovou záležitostí. Hrozby přesto stále existují. Vzdělávání dětí i dospělých jako součást celoživotního učení, které má IAODG za svojí zvyšujicí prioritu. Výchova mládeže je koncipována jako rodinná výchova s prvky řízené činnosti, spontánními hrami a pohybovou aktivitou, která by měla vytvářet předpoklady pro získání elementárních kompetencí (schopností, dovedností, vědomostí a postojů), které dítě pro život potřebuje. Mezi tyto elementární kompetence patří především kompetence k učení, k řešení problémů, kompetence komunikativní, sociální a personální, kompetence činností a kompetence občanské Národ – Rodina - Dílo. Junioři chtějí napodobovat chování dospělých, kteří jsou mu vzorem. Proto je nezbytně nutné k vytvoření základních návyků chránících dítě před tísňovou nebo jinak nebezpečnou situací, do které by se mohlo dítě dostat. Vzdělávání je jednou ze základních podmínek nutnou pro realizaci bezpečnostních strategií, které je nutno vyvíjet za účelem ochrany státu. Tento směr může, díky svému správnému chování v případě ohrožení, pomoci státním ochanným složkám. Člověk nepotřebuje pouze mít v budoucnosti nějaký pevný bod. Stejně důležité je také to, co pro něj tímto pevným bodem je. Čemu můžeme věřit, o co máme usilovat? Pouze vědomí pevného bodu v budoucnosti pomáhá. Hodnota toho, co v budoucnosti přijde a k čemu přítomnost směřuje, nám dává sílu překonat i nepříjemnosti, které přítomnost přináší. Ti co prošli našimi kurzy výcviku znají co je prevence, která jednoznačně předchází vzniku trestné činnosti. Ví jak účinně a co nejrychleji situaci ukončit, znají nejúčinnější sebeobranou techniku. Nabízíme základní informace, jakým směrem lidé z civilního i státního sektoru vést, na co je upozorňovat a před čím varovat. IAODG s.r.o. ® není jenom mezinárodní asociace pro výcvik a školení, je to určitý životní styl a naše odhodlání předávat toto poselství, které nám pomáhá zlepšovat náš životní směr. IAODG ACADEMY nabízí výcvikové kurzy a školení pro studenty z celého světa. Naši zkušení a certifikovaní instruktoři mohou nabídnout výcvikové programy pro osobní strážce, policisty, vojenské jednotky, bezpečnostní agentury, ale i civilní sektor, zdravotní personál a všechny skupiny mající zájem o naše služby, zabývající se bezpečnostními službami a problematikou prevence proti násílí.

„Skromným, odvážným, výjimečným lidem mezi námi, kteří jsou dobrým příkladem toho, že být v našem týmu není otázkou postavení, ale volby“. Stan Gazdik

5

IAODG s.r.o.

1. Historie IAODG Kořeny IAODG sahají do daleké historie a jsou úzce spjaty s bojovým uměním pencak silat, konkrétně se stylem Persaudaraan Setia Hati Terate, posléze FISFO. Zakladatel tohoto stylu Ki Ageng Soerodiwirjo se narodil v roce 1868 v aristokratické rodině ve městě Madiun, které leží na východní Jávě v Indonésii. Vroce 1903 položil základy pro Pencak Silat Setia styl Hati Terate. Setia Hati v překladu znamená „věrné srdce“. Člověk by se měl ve všech životních situacích říditnejenom racionální stránkou, ale také emocionální. Srdce a intelekt by měly být ve vzájemné shodě. Pokud tyto dva prvky nejsou v harmonii, pak jakékoliv přijaté rozhodnutí je špatné. Terate je lotosový květ. Symbolizuje odhodlání, schopnost přizpůsobit se a odolnost.Tato květina může růst za všech podmínek – ve vzduchu, ve vodě, může kvést i v bahně a udržuje si stále svou krásu a čistotu. Stejně tak i student PSHT musí být schopen přizpůsobit se obtížným situacím. Cornelis Nicolaas Turpijn se narodil 28. srpna 1929 v Jakartě (Indonésie). Byl přímým studentem Ki Ageng Soerodiwirjo – zakladatele stylu Setia Hati Terate a následně učitelem Charlese Joussota, zakladatele FISFO. Turpijn ve svých třinácti letech vstoupil do indonéské armády, která byla v té době součástí japonské armády, aby mohl bojovat proti bílým kolonizátorům. Později však zjistil, že japonští instruktoři jsou ještě krutější než Evropané. Z výcvikového tábora uprchl do džungle a snažil se najít útočiště v islámském klášteře Pondokan Pesan. Zde se seznámil s Ki Ageng Soerodiwirjo, zakladatelem Pencak Silat Setia Hati Terate. Následně se pod jeho vedením učil tomuto bojovému umění celých sedm let, uzavřen od okolního světa. Po odchodu japonské armády z Indonésie došlo k nejasné situaci, kdy o moc bojovali Britové, Indové a také Nizozemci. Turpijn se účastnil Guerillové války a boje za svobodu, kde působil u jednotky smrti – partyzánů Siliwangi. Tito muži pracovali v malých skupinách po třech až pěti lidech. Jejich úkolem bylo napadnout nepřítele, rychle ho zneškodnit a neutralizovat jeho základnu. Často používali techniky lámání vazů nebo otrávené čepele umístěné na prstech. Zde měl Turpijn možnost v reálných podmínkách, při boji muže proti muži, zjistit účinnost technik svého stylu. Byl však velmi zklamán, když později zvolený prezident Sukarno nesplnil své sliby, že zajistí vzdělání pro ty, kteří se zasadili o nezávislost Indonésie. Opustil řady armády a následně odchází společně se svou ženou do Holandska, kde dále rozvíjel styl Setia Hati Terate. C. N. Turpijn byl jeden z nejdůležitějších průkopníků pencak silat v Evropě. Byl mistrem a držitelem 8. danu (mistrovský technický stupeň) pencak silat styl Setia Hati Terate. V době největší slávy měl v Holandsku otevřených více než 26 sportovních škol, ve kterých se tento styl vyučoval. Díky jeho osobnosti si toto indonéské bojové umění získalo velkou popularitu mezi veřejností a následně se rozšířilo do Belgie, Francie a Německa. Mistr Turpijn zemřel dne 31. července 1996 v Holandsku. Charles Joussot se narodil 3. března 1946 ve Francii. Byl přímým žákem Mistra Turpijna, u kterého studoval pencak silat styl Setia Hati Terate. V tomto bojovém umění dosáhl mistrovského stupně 5. dan. Je doposud žijícím prezidentem a zakladatelem organizace FISFO.

6

IAODG s.r.o.

1. Historie IAODG Mistr Turpijn musel po přestěhování do Evropy přizpůsobit svůj styl podmínkám a kultuře jiné země. V civilizovaném Holandsku byla situace jiná než v džungli Indonésie. Stejně tak i Charles Joussot reagoval a přizpůsobil své umění duchu nové doby. FISFO postupně rozšířilo své působení do prostorů věznic a nápravných ústavů, zdravotního odvětví, bezpečnostních organizací a v neposlední řadě i do civilního sektoru. V současné době má ve Francii pevné kořeny, organizační strukturu a tým instruktorů, kteří vedou odborné semináře po celé zemi. Stanislav Gazdik se narodil 21. června 1970 na severní Moravě v městečku Karviná. Je zakladatelem & prezidentem mezinárodní asociace IAODG. Od mládí ho přitahoval sport, vojenská uniforma a armádní život. Základní vojenskou službu strávil v letech 1989-1991 u průzkumného vojska v Žatci. Na začátku roku 1991 viděl v novinách článek o odjezdu speciální cizinecké jednotky CRAP do války v Perském zálivu. To ho inspirovalo a v květnu téhož roku již klepal na vrata náborového střediska Cizinecké legie ve Štrasburku. Začátky samozřejmě nebyly jednoduché, ale díky své píli a výborným výsledkům v roli snipera (odstřelovače) se dostal jako první člověk z východní Evropy do nejelitnější jednotky Commandos Parachutistes (GCP) v2 REP, kde vydržel devět let. Tato jednotka má pouze 25 vojáků zcelkových 7200, kterými legie disponuje, a patří k nejprestižnějším speciálním jednotkám světa. S. Gazdík zde působil jako šéf instruktor pro boj z blízka, současně měl na starosti výcvik a technickou přizpůsobivost v terénu. Během svojí kariéry se zúčastnil různých bojových misí v rozdílných typech terénu, jak už na Africkém kontinentu, tak i v Evropě. V roce 2006 odchází z Cizinecké legie do civilu a začíná novou etapu života. K bojovému systému FISFO se dostal poprvé v roce 1998 ještě za svého působení v Cizinecké legii, kdy se účastnil stáže se speciálními policejními jednotkami na jihu Korsiky. Výcvik zde vedl Bruno Phelousat, v té době profesor organizace FISFO. I přes to, že měl Gazdik bohaté zkušenosti s bojovými sporty, zejména kickboxem, stále hledal nějaký bojový styl, který by nejlépe vyhovoval jeho potřebám. FISFO ho svou účinností, rychlostí a diskrétností natolik nadchlo, že veškeré volné dny trávil v Paříži. Zde měl možnost poznat mistra pencak silat styl Setia Hati Terate a zakladatele FISFO – Charlese Joussota. Získanými dovednostmi zdokonaloval výcvik vsebeobraně i u své jednotky GCP. Netrvalo dlouho a mistr mu udělil diplom instruktora FISFO. Následně si na Calvi otevírá svůj první klub na výcvik profesionální sebeobrany FISFO. Po odchodu z Cizinecké legie zakládá v ČR firmu Operational Defence Group s.r.o., prostřednictvím níž se snaží předávat své znalosti a zkušenosti nejenom profesionálním složkám armády a policie, ale také bezpečnostním organizacím, zdravotnímu a civilnímu sektoru. Jako hlavní trenér ASP (systém USA na teleskopické obušky, pouta, letální mumici), od roku 2004 kdy byl přijat do rodiny trénérů ASP má dnes za sebou nespočetně seminářů po celém světě v oblasti profesionálního výcviku. Od roku 2007 působí také v komisi trenérů ASP (dva trenéři pro USA a dva trenéři pro Evropu), která má na starosti rozvoj sytému ASP po celém světě. Tyto jeho výkony byly odměněny a to vedením jako Trainer Chef výcviku v Hong Kongu. V roce 2010 se rozhodne Stano Gazdik osamostatnit a rozvíjet svojí myšlenku v oblasti bojového systému. Zakládá mezinárodní asociaci IAODG (International Association Operational Defence Group) a bojový systém PRO DEFENCE, který je souhrn jeho načerpaných zkušeností v reálném světě. V současnosti má IAODG díky S. Gazdikovi zapuštěny pevné kořeny v podobě stálých cvičenců v České republice, Slovensku, Francii, Španělsku, Portugalsku, USA, Hong Kongu. Pravidelné tréninky probíhají v Akademii v Praze a téměř každý měsíc jsou pořádány semináře pro civilní i ozbrojené složky.

,,Bezpečí je stav, při němž je pravděpodobnost vzniku škody nebo újmy na životech, zdraví či majetku malá”

7

2 Definice systému PRO DEFENCE

IAODG s.r.o.

Definice systému PRO DEFENCE Co to je za systém? 1. Definice bojového systému (BSys) PRO DEFENCE 2. Metodika BSys PRO DEFENCE 3. Taktická příprava 4. Psychologická příprava

8

IAODG s.r.o.

2.1. Definice bojového systému ( BSys) PRO DEFENCE Metoda bojového systému PRO DEFENCE IAODG vychází z dlouhodobých zkušeností v terénu, kde tyto techniky jsou založené na účinnosti v dané situaci. Má za úkol zodpovědět na různé typy agresivity logickou taktikou a zvýšit naši sebekontrolu, kontrolu protivníka i situace obecně. Tento postup je vlastní všem, je jenom zapotřebí jej správně využít. Měli bychom vědět, že ulice není místo na hraní a kdo si zde hraje, jednou se i spálí. Na ulici nejsou žádná pravidla, není zde ani žádný rozhodčí, vše je bez omezení a zákazu, my máme jenom jednu šanci. Techniky používané zločinci jsou velice zákeřné a bez pravidel, nejsou zveřejněné v žádném manuálu výcviku a tak jenom výcvikem blížící se realitě můžeme těmto útokům čelit. Lidé vyhledávají styl boje, který by dokázal vyhovět jejich požadavkům. Někteří vyhledávají filozofii bojových umění, jiní kontakt a někteří zase pouze krásu pohybu. Být připraven v kterékoliv situaci každodenního života, každý musí byt schopen se vypořádat se slovními útoky a i jinými způsoby provokace. Mnoho lidí nemělo dosud možnost se dostat do podobné situace a nevědí tedy jaký je pocit někoho udeřit, dostat ránu a při reálnem přepadu nedokážou odhadnout své limity v sebeobraně. Je hodně otázek, které si denně klademe v souvislosti se sebeobranou. Cvičíme li nějaký styl sebeobrany, v průběhu nácviku technik dokážeme najít odpovědi právě na některé z těchto otázek. Útok není nikdy stejný, místa jsou také pokaždé jiná, útočník se mění a každý má svůj vlastní důvod k útoku. Jak odpovědět ?? Vidíme na různých případech, které se staly, že je už často pro některé účastníky konfliktu pozdě hledat odpovědi na otázky. Při našem cvičení se snažíme jenom o přiblížení k maximální realitě v každodenním životě. Sebeobrana není žádné kouzlo a také není dokonalá. Jsou bojová umění, které mají jiný cíl než ostatní, jsou metody které mohou i šokovat, ale každá disciplína má svou podstatu. Je třeba si uvědomit, že tu nejsme proto abychom předělali svět. V sebeobraně nejsou žádná pravidla ani kompromisy. Je třeba vědět, že přizpůsobivost na ulici je jiná než přizpůsobivost v tělocvičně. Nejsou žíněnky, necvičíme s kolegou, kdy vše funguje a kdy nálada je kamarádská. Při napadení s faktory jako zima, déšť, nacházíme se v písku, sníh, jsme na schodech, v restauraci, v autě, jsme unaveni, nemocní. Můj útočník není sám a já netuším kolik jich je přesně, váží přes 100 kg, je pod vlivem drog nebo alkoholu, nepodobá se mému kamarádovi, se kterým pravidelně spolu cvičíme, nacházíme se ve výtahu, v uzavřené místnosti, ve vlaku. I kdybych chtěl křičet o pomoc nikdo mě neuslyší, mám na sobě věci které mi neumožní ani kopnout, doprovázím své děti ženu, ona nebo on nikdy neviděla někoho udeřit..... Jak budu reagovat ??? Shrneme li vše, dostáváme se k názoru, že i přes všechna cvičení co provádíme nikdy nikdo není připraven na 100 % . Je mnoho faktoru, které přicházejí v boji a je hodně těch které neočekáváme. Jedna z dokonalostí PRO DEFENCE, která patří k těm nejdůležitějším a spočívá ve třech bodech na sebe navazujících: pohyb, ochrana a úder pečlivě spojeno jak už při útoku tak i v obraně. Tvůj pohyb má být krátký, zůstaň v uzavřené pozici a získej rychlost a sílu v rotaci boků. Plynulost pohybu je také velice důležitá. Náš velice diskrétní, ale účinný bojový postoj nám umožňuje stálou pohotovost. Reaguj rychle aniž by jsi uvažoval jakou bojovou pozici zaujmout, důležité je aby tvůj postoj umožnil diskrétní, přesvědčivou, rychlou a účinnou odpověď. Nedělej žádné velké a široké pohyby, které tě odkrývají, a tím pádem zmenšuješ svou pravděpodobnost úspěchu. Ať už se nacházíš v jakékoliv pozici, musíš být schopen udeřit v kterékoliv pozici a situaci, vzpomeň si, že ulice není tělocvična, jenom obrana a úspěšnost se počítá. V některých případech dialog (ne agresivní) může předejít všem problémům. Využití široké škály technik s důrazem na přesnost a přizpůsobivost danému útoku. Principem IAODG je dokázat vstoupit, předejít nebo vhodnou komunikací usměrnit daný útok. Diskrétnost fyzicky neprezentující bojový střeh, předvídavost možného útoku a důrazné a rychlé řešení vzniklé situace jsou hlavní atributy tohoto bojového systému. Nezbytným předpokladem je dokonalá znalost anatomie, motoriky člověka a využití moderních psychologických metod pro řešení konfliktních situací.

9

IAODG s.r.o.

2.1. Definice bojového systému ( BSys) PRO DEFENCE Hlavními znaky bojového systému jsou: • • • • • •

poměrně rychlé zvládnutí funkčních a praktických technik využití moderních metod komunikace a psychologické přípravy na konflikt (před ním, v jeho průběhu i po něm) vědecky přesná a reálná aplikace moderních metod, včetně techniky, zbraní a improvizovaných zbraní znalosti a dovednosti staví na dokonalé znalosti anatomie a motoriky lidského těla vysoce účinné a účelové metody likvidace útočníka v co nejkratším možném čase reakce na současné požadavky a trendy účinnými protiopatřeními, podle daných specifických charakteristik

Techniky použité v BSys PRO DEFENCE využívají v maximální míře přirozených reakcí lidského těla a dokonalou koordinaci svalů a dechu. Každá technika je použitelná jako samostatný celek a při navazující kombinaci na sebe techniky logicky navazují, tak aby obránce měl neustálý přehled a kontrolu nad útočníkem. Smyslem obrany není za každou cenu útočníka zranit, mnohem důležitější je umět fyzické situaci předejít a vyřešit ji vhodnou komunikací. Každou vzdálenost je vhodné použít pro různou příležitost a vzájemně se prolínají. Vždy je nutné mít na paměti svou vlastní bezpečnost. Bezpečná vzdálenost - je ta kde se cítíme bezpečně. Potřeba účinně reagovat na vzniklou situaci předpokládá znalost bezpečné vzdálenosti pro obránce. V podstatě se jedná o tři úrovně: dlouhá, střední a krátká. Dlouhá vzdálenost – pozorovací, která umožňuje z bezpečné vzdálenosti kontrolu situace. Využijeme ji při vstoupení k danému incidentu. Je nutné vzít v úvahu příčinu konfliktu, kolik osob je zapojeno a pokud jsou agresivní nebo pasivní, odhadnout další vývoj situace a také možnou pomoc. V této vzdálenosti využíváme dialogu pro případné vyřešení vzniklého incidentu pouze slovně. Střední vzdálenost – je zahrnuta mezi dlouhou a krátkou distancí a mimo dosah kopu zadní nohou útočníka. Využívá techniky úderů, kopů, aplikace spreje a teleskopického obušku pro vlastní obranu. Neustálá kontrola útočníka k předvídání a odvrácení možného fyzického útoku různého charakteru. Krátká vzdálenost – pojímá distanc natažené paže a méně. Znalost citlivých bodů pro rychlou a bezpečnou kontrolu útočníka, společně s technikou transportní, nasazení pout nebo aplikace zásahové deky. Pohyb v postoji Při vykonávání technik a kontrole útočníka se používá principu pohybu v trojúhelníku, tak aby váha těla byla rovnoměrně rozložena na obě nohy. Při přesunech se využívá tzv. mrtvých úhlů, kdy je útok veden ze směru mimo vizuální kontrolu útočníka a tak nabízí účinné řešení

Obr. základní prostorové řešení při přesunu

Anatomické zbraně Zbraně není nezbytně stejná, stejně jako cílová oblast. Cvičenec se zaměřuje na takzvané vitální oblasti útočníkova těla, vytvářející pomyslnou podélnou smyčku začínající na vrcholu hlavy a končící ve slabinách. Šířka tohoto pomyslného pásu je ekvivalentní s šířkou útočníkovi hlavy.

10

IAODG s.r.o. 2.1. Definice bojového systému ( BSys) PRO DEFENCE Techniky rukou Ruce mohou být formovány pro použití v boji v množství variant. Jejich použití je pro útoky na libovolné pásmo a jejich intenzita závisí na účelu zvolené techniky. Techniky jsou vedeny zejména například na útočníkův krk, žebra, rozkrok apod. Při jejich nácviku je třeba brát ohled zejména na vlastní pohybové schopnosti, časové možnosti, motivaci, univerzálnost a variabilitu jednotlivých technik vzhledem k jejich uplatnění v praxi. Jednotlivé údery je třeba neustále procvičovat a po technickém zvládnutí je třeba je vyzkoušet v kontaktu. 2. Techniky nohou Kopy jsou v sebeobraně velmi důležitým prvkem. Jejich účinnost je dána především jejich tvrdostí, razancí a zejména jejich dosahem, který je delší než při úderu rukou. Kop vedený na svalnaté místo (např. stehenní sval) vyřadí útočníka z boje pouze krátkodobě a v krajním případě zanechá krevní podlitinu bez vážnějších následků. Použití kopů v sebeobraně má své opodstatnění zejména proti skutečně nebezpečnému útoku nebo početně asymetrické obraně. Vedení kopů na spodní část lidského těla (např. oblast genitálií, stehenní sval, koleno, bérec, kotník), lze poměrně obtížně vykrýt. Náročnost takto vedených kopů není vysoká a proto jejich účinné provedení je snazší pro pohybově méně zdatné jedince. Použití všech možných způsobů kopů je podmíněno určitým stupněm flexibility a síly nohou. Pravděpodobně nejčastěji používaným je kop půlměsíce, který může být použit pro směr vpřed nebo vzad a také jako podmet útočníkových nohou. Jako kop vpřed může být přímý, kdy chodidlo nebo koleno zasahuje cíl (hlava, krk, žebra, slabiny, koleno) nebo obloukový nártem či holení z vnitřní nebo vnější strany pro narušení rovnováhy útočníka. 3. Techniky jinou částí těla Podobně jako v jiných bojových uměních se pro boj zblízka využívá hlava k úderu do všech směrů. Rameno slouží jako kontaktní bod na útočníkova žebra, dolní část zad a břicha, stehna spíše jako prostředek k jeho povalení na zem. Podobným způsobem se při boji zblízka používá také boků a hýžd. Pády Používají se pády do všech možných směrů, jako výhodný moment překvapení, přiblížení se k útočníkovi, následný útok a jeho kontrola. Páky Pro odvedení osoby ze zájmového místa se nasazují pákové a transportní techniky. Nasazení páky je pomocí končetin, obušku nebo použijeme zásahovou deku. Pákou rozumíme přivedení pohyblivých, skloubených částí lidského těla do nepřiměřené polohy, tj. na hranici pohyblivosti kloubu. Překročením této hranice je možno přivodit vážné poškození úponů nebo vykloubení. Páky slouží pouze ke znehybnění útočníka, způsobují intenzivní bolest, která po jejich uvolnění zvolna odeznívá. Tlaky na citlivá místa Pokud nastane situace, kdy se po taktické chybě obránce dostane k těsnému kontaktu s útočníkem a k uchopení a jiné technické prvky nelze použít, využije k vyproštění tlaku na citlivá místa útočníka.

11

IAODG s.r.o.

2.1. Definice bojového systému ( BSys) PRO DEFENCE Tlak na lidské tělo má různou formu přiložení (pomalé, prudké) i především rychlost působení. Rozhodujícím prvkem je také velikost kontaktní plochy, která samotný tlak vyvolává, její tvrdost a poddajnost. Bolestivých sfér lidského těla je celá řada, např. tlak palců na oční bulvy, místa ukončení trojklaného nervu nebo stisknutí krčních tepen apod.

12

IAODG s.r.o.

2.1. Definice bojového systému ( BSys) PRO DEFENCE Úderové plochy

13

IAODG s.r.o.

2.1. Definice bojového systému ( BSys) PRO DEFENCE Úderové zóny Červená zóna (zóna úderů s maximální kontrolou) • hlava • krk • genitálie Oranžová zóna (zóna úderů s kontrolou) • hrudní koš • páteř • ledviny • játra • slezina • plexus • oblast srdce • klíční kosti Zelená zóna (zóna úderů upřednostněna) • paže • končetiny Některé zóny a vitální body hodně využívané v jiných bojových systémech a uměních se pro kontrolu protivníka téměř nevyužívají. Jedná se zejména o použití různých úderových technik na samotná ústa a jejich nejbližší okolí a to z důvodu přenosu infekce a možného nakažení se nemocí obráncem. Zbraně, pomůcky a prostředky (teleskopický obušek, zásahová deka, plastový boxer, pouta, střelná zbraň). Požadavek a následná realizace těchto produktů je založena na zkušenostech a potřebě neutralizovat nebezpečnou osobu a maximálně přiblížit realitu výcviku. Všechny pomůcky nabízí lepší a účinnější kontrolu nad útočníkem a především zvýšení jeho bezpečnosti. Každá z nich nicméně vyžaduje určitou úroveň dovednosti k jejich efektivnímu použití. Nejčastěji se využívají zejména tyto: zásahová deka, teleskopický obušek, plastový boxer, pouta a střelná zbraň.

Nebezpečí číhá na každém rohu

14

IAODG s.r.o.

2.1. Definice bojového systému ( BSys) PRO DEFENCE

Zásahová deka Tento produkt je zapsán na úřadě průmyslového vlastnictví. Zásahová deka Safe je určena k zabezpečení a zpacifikování nebezpečné osoby. Zásahová deka je vyrobena z velmi pevného a lehkého materiálu typu ULENA, materiálové složení - polyester, plošná hmotnost do 300 g/m2. Tento materiál nijak neohrožuje pokožku tváře. Zásahová deka má na každé straně pevné úchopy a uprostřed jsou průduchy na dýchání, které zabraňují možnosti udušení. NOVINKOU je její zajišťovací systém, možný nasazení i v rukavicích a to pravou nebo levou rukou, který usnadní eskortu osoby. Výhody zásahové deky: při přiložení deky na oči se osoba ocitne ve tmě, překrytím obličeje a nárazem na nos se osobě znepříjemní dýchání, neslyší, co se kolem děje, dochází k dezorientaci a destabilizaci osoby a tím umožňuje provádět snazší kontrolu osoby, nasazení pout, vytažení z auta, eskorty, atd. Zásahová deka byla testována Celní zásahovou jednotkou SON, Pražskou zásahovou policejní jednotkou, Brněnskou zásahovou policejní jednotkou, Libereckou Městskou policií, Orlovskou Městskou policií, Libereckou bezpečnostní organizací S.G.2., policií v Hong Kongu, USA, Portuglasku, Španělsku, Francii, Polsku. Zásahová deka je vyrobena z velmi pevného a lehkého materiálu typu ULENA, materiálové složení - polyester, plošná hmotnost do 300 g/m2. Tento materiál nijak neohrožuje pokožku tváře. Zásahová deka má na každé straně pevné úchopy a uprostřed jsou průduchy na dýchání, které zabraňují možnosti udušení.

15

IAODG s.r.o.

2.2. Metodika BSys PRO DEFENCE IAODG Vykonání správné techniky bez jakéhokoliv zaváhání, s dostatečnou silou, přesností a rychlostí vyžaduje dokonalou fyzickou i mentální přípravu. Je potřeba neustále udržovat vysoký stupeň trénovanosti, aby tělo i mysl reagovali absolutně lehce a přirozeně. Neustálé opakování jednoduchých technik a jednotlivých kombinací v různých podmínkách rozvíjí potřebnou kreativitu a přizpůsobivost. K tomuto účelu jsou vytvořeny modely různé úrovně možných útoků a jejich řešení. Důležitým prostředkem k vlastnímu rozvoji je cílené otužování celého těla opakovanými údery po celém povrchu těla. Pro celkový fyzický rozvoj jsou důležité zejména tyto složky: • • • • • • •

rovnováha odolnost kardiovaskulárního systému pružnost koncentrace rychlost fyzická síla jednoduchost

Výuková jednotka Výuková jednotka Bsys nesměřuje pouze naučit určitou techniku nebo zlepšit organickou schopnost, ale je směřována pro všeobecné lidské vlastnosti (fyzička, psychika, intelekt). Příprava výukové jednotky Musí dodržovat tyto pravidla : • • • • • • • •

Stanovení celkového úkolu a požadavků pro výcvik. Zhotovení plánu výukové jednotky. Určení výučného progresivního postupu adaptovaného zdatnosti cvičícím. Hlavní body metodiky Bsys PRO DEFENCE: ukázat pochopit cvičit opakovat

Při výukové jednotce je nutno dodržovat tyto body: Nástup • Ověření počtu cvičenců • Ověření zdravotní přizpůsobivosti a daného oděvu určeného pro výcvik. • Prezentace výukové hodiny Otužování • Důležitým prostředkem k vlastnímu rozvoji je cílené otužování celého těla opakovanými údery po celém povrchu těla. Rozcvička • Spojená s výukovou hodinou • Odpovědět na progresivní schopnosti, opakování, rytmus, kontrola srdeční činnosti a potu. • Všeobecné rozcvičení – tykající se základních schopností pohybu • Specifické rozcvičení – tykající se jednoho pohybu.

16

IAODG s.r.o.

2.2. Metodika BSys PRO DEFENCE IAODG Náplň výcvikové hodiny : • • •

Dodržovat plán výcviku, s možností adaptace na základě reakce a schopnosti třídy je-li zapotřebí Kontrolovat každého účastníka výcvikové hodiny, jeho pohybové a mentální nasazení Pozorovat, poslouchat, opravovat špatně provedené techniky

Přechod do klidu Špatné naplánování výcvikové hodiny často vede k amputaci důležitých bodů, jako přechod do klidu. Toto je velice důležitý bod který nám dále umožňuje : • • • •

dlouhodobou sportovní výdrž, lepší vstup do následující činnosti, shrnutí proběhlé výcvikové hodiny, nabídka na další výcvikovou hodinu

17

IAODG s.r.o.

2.3. Taktická příprava Taktická připravenost a vyspělost je v zápasech nesmírně důležitá. Ne nadarmo se říká, že starší cvičenci jsou takticky vyspělejší, neboť za léta praxe mají taktickou stránku věci osvojenou (nejsou unáhlení, počkají si na pravou chvíli k útoku i obraně, atd..). Za starých časů, od Japonska po Indii, od Číny po Evropu, od Indonésie po Ameriku – všichni kdo praktikovali boj s čepelemi věděli, že všechny jejich techniky, ať už s krátkou nebo dlouhou zbraní, musí být založeny na solidních základních principech a strategiích. Na rozdíl od úpolových sportů nebo různých soutěží, čepelová zbraň nic neodpouští a nedává druhou šanci, není zde místo pro vzájemnou výměnou úderů a postoj typu „počkej, já ti to vrátím“ nevede k rozbitému obličeji či zlomeným kostem, ale k proříznutým tepnám či končetinám a k velmi bolestivé smrti. Tyto základy, které zde uvádíme se možná více či méně nacházejí i v jiných uměních, v závislosti na jejich potřebách, na společnosti a prostředí. Předáváním z generace na generaci došlo k objevení těchto šesti základních principů. Mějme vždy na mysli, že kdyby tyto základy nefungovaly tak jak mají, nebylo by je možné předávat další generaci. Taktika je způsob vedení boje jednotlivce, skupin, nebo družstva, jehož cílem je optimální výsledek nebo vítězství. V tomto smyslu je taktika soubor poznatků a zevšeobecněných zkušeností, ale i pravidel a návodu jednání, jichž se využívá v konkrétním odvětví k tvorbě taktického plánu boje. Taktická příprava je neoddělitelnou součástí PRO DEFENCE tréninku. Je to proces zaměřen na osvojování vědomostí a taktických doved- ností a na rozvoj schopností, které jsou v daném odvětví předpokladem úspěšného jednání cvičence v boji se soupeři. V taktické přípravě by cvičenec měl: - Ovládat své emoce Buďte klidní a relaxovaní, snažte se vyhnout napětí jak v tréninku tak v realitě. Jestliže trénujete s napětím, budete stejně i bojovat. Při tréninku není vždy jednoduché zůstat uvolněný, když se učíme nějakou techniku nebo pohyb poprvé. To je normální stav, s rostoucí zkušeností se jej brzy podaří odbourat. Je několik důvodů, proč mají lidé tendenci udržovat svoje svaly v napětí: •

jeden z nich je, že očekávají bolest a nebo se bojí následků úderu, pokud je zasáhne.

Mnoho lidí si myslí, že tím že zatnou svaly se stanou pevnějšími, silnějšími a odolnějšími vůči bolesti, ale to je daleko od pravdy. Napětím svalů si nijak nepomůžete, za prvé napětím jenom svou bolest zvyšujete, za druhé to zpomaluje Vaše pohyby a reakce, napětím ve Vašich svalech se pohyby stávají strnulejší a pomalejší, daleko více je na Vás předem vidět co chcete udělat, docházím k pauzám a zamrznutím mezi jednotlivými pohyby, což je velmi nevýhodné když stojíte proti čepeli v rukou nepřítele. Abyste dosáhli stavu klidu a uvolněnosti, měli byste svou mysl udržovat čistou a klidnou, beze strachu a obav. Čistá mysl a dobré vědomí může být dosaženo pouze opakovaným dlouhodobým tréninkem s partnerem a tím, že se stanete dobrým sparing partnerem a dobrým člověkem všeobecně. Jenom klidem a uvolněností fyzickou i mentální můžete narušit a zlomit protivníkovu vůli ve chvíli kdy došlo ke konfrontaci. - Ovládnutí vzdálenosti Jsou čtyři základní vzdálenosti Bezpečná vzdálenost - Je ta kde se cítíme bezpečně. Potřeba účinně reagovat na vzniklou situaci předpokládá znalost bezpečné vzdálenosti pro obránce. V podstatě se jedná o tři úrovně: dlouhá, střední a krátká.

18

IAODG s.r.o.

2.3. Taktická příprava Dlouhá vzdálenost – pozorovací, která umožňuje z bezpečné vzdálenosti kontrolu situace. Využijeme ji při vstoupení k danému incidentu. Je nutné vzít v úvahu příčinu konfliktu, kolik osob je zapojeno a pokud jsou agresivní nebo pasivní, odhadnout další vývoj situace a také možnou pomoc. V této vzdálenosti využíváme dialogu pro případné vyřešení vzniklého incidentu pouze slovně. Střední vzdálenost – je zahrnuta mezi dlouhou a krátkou distancí a mimo dosah kopu zadní nohou útočníka. Využívá techniky úderů, kopů, aplikace spreje a teleskopického obušku pro vlastní obranu. Neustálá kontrola útočníka k předvídání a odvrácení možného fyzického útoku různého charakteru. Krátká vzdálenost – pojímá distanc natažené paže a méně. Znalost citlivých bodů pro rychlou a bezpečnou kontrolu útočníka, společně s technikou transportní, nasazení pout nebo aplikace zásahové deky. Různé vzdálenosti vyžadují různé strategie a techniky. V jaké vzdálenosti budete bojovat záleží na tom, jakou zbraň používáte, váš dosah proti dosahu Vašeho protivníka. Jestliže máte kratší zbraň a Váš protivník delší, pak bude Váš dosah relativně kratší, než dosah Vašeho protivníka. Proto oba udržujete jinou vzdálenost a strategie. Tím, že znáte svou vzdálenost, můžete efektivně uplatnit svoje techniky. Tady hraje největší roli práce nohou, finty a nebo snaha o vylákání protivníka, spolu se snahou vstoupit a zaujmout takovou pozici, která bude vzhledem k našemu protivníkovi strategicky co nejvýhodnější. Kontrujte bez váhání, tím nejrychlejším způsobem. Nezaujímejte obranný mentální postoj, akce vyvolává reakci. Kontrujte tím, že seknete nebo říznete směr odkud útok přichází náhle a bez váhání. Udeřte ve chvíli, kdy se objeví první náznak otevření s jasným záměrem, precizností a náhle, takže se Váš protivník nebude schopen bránit. Když postupujete takto, nemusíte být rychlejší než Váš protivník ale tím, že porozumíte načasování a pohybů lidského těla Váš protivník nerozpozná přicházející útok. Zkraťte vzdálenost, kterou čepel musí urazit tím, že jí vždy držíte ve strategicky výhodné pozici. A protože jsou tyto principy založeny na pohybech s čepelovou zbraní, není to o tom jak rychle se úder pohybuje nebo jak rychle dopadne, ale o tom který dopadne dříve. Odhoďte stranou všechny komplikované manévry a strategie. Jejich estetické provedení může být skvělé ale jejich účinek diskutabilní. Přesměrujte přicházející útok V našich základních technikách, formách se útok spíše odvádí stranou, než že bychom se ho snažili zastavit. Zakládat svou strategii na síle, která by měla být větší než síla protivníka je špatné, protože s věkem síla odchází. A co budete dělat, když potkáte někoho silnějšího? Proto není dobré jít hlavou proti zdi, ale je vždy lepší přicházející útok odvést stranou a přesměrovat jeho sílu v náš prospěch jinam. Toho docílíme tím, že bude pracovat na našem načasování a učit se aplikovat naši sílu tak, abychom blížící se útok dokázali přerušit, odvést stranou a nebo jej nechat rozplynout do prázdna. Využijte váhy našeho těla Síla úderu podpořená hmotností Vašeho těla je mnohem větší než pouhá síla Vaší paže a může být velmi podstatná pro rychlé ukončení konfrontace. Používejte Vaše boky, snižte Vaše těžiště. Těžiště udržujte v perfektní rovnováze, abyste nemohli být sraženi stranou a nebo strženi dolů. Vyhraj jestli můžeš, podváděj když musíš Pravidla byla vytvořena k ovládnutí chaosu, jediné pravidlo, na které byste měli myslet v boji je to, že musíte udržet Vašeho protivníka pod kontrolou, nebojujte stejně jako on, tzn. nebojujte stejným způsobem jako on, vždycky se snažte získat výhodu. Toto je JEDINÉ pravidlo, které by ale nemělo být vytesáno do kamene ,,buďte připraveni odhodit Vaše pravidla a naučit se novým, je-li toho třeba‘‘. Získejte výhodu, není nutno bojovat fér, důležité je vyhrát a přežít na 100%. Většina z nás má rodiny a přátele, kteří o nás pečují a udělat to co se má „protože je to správné pro férového bojovníka“ není správné řešení. Jestliže si myslíte, že jsou určité věci, které Vám protivník neudělá jenom proto, že mu je neuděláte Vy, pak nechápete co je realita. 19

IAODG s.r.o.

2.4. Psychologická příprava na sebeobranné situace ,,Poznej sám sebe‘‘

„Dělejte to, z čeho máte strach. A dělejte to opakovaně. To je nejrychlejší a nejjistější způsob, jak strach porazit.“ (Carnegie, 2010) Už po staletí se lidé snaží rozeznávat či pochopit lidské emoce a chování v různých životních situacích. Ať si to člověk uvědomuje nebo ne, prostupují emoce veškeré jednání člověka a emočně podbarvují každou jeho myšlenku a každý čin. Naše psychika obsahuje svérázné archivy: norem chování, alternativních výmluv, soucitných formulek a argumentů, proč neděláme to, co bychom ve skutečnosti chtěli. Napětí, které provází rozhodování, může při značné intenzitě zabránit jakémukoliv rozumnému řešení, nebo se může dostavit ztrnulé reagování. Je tedy vhodné při rozhodování snížit svoje vnitřní napětí, například přiměřenou relaxační či náhradní technikou. Obrana proti násilí představuje komplex aktivit, které vytvářejí pocit bezpečí, zvyšují schopnost řešit konflikty, ubránit se násilí. Bránit se násilí znamená bránit se vlastnímu strachu. Vědět, kde jsou jeho zdroje a příčiny. Znát sebe, své vnitřní konflikty a jejich vnější projevy. Umět včas rozpoznat příznaky hrozící konfliktní situace. Při traumatické situaci jsou lidé náhle vydáni všanc katastrofě či násilí a reagují spíše na reflexní úrovni sebeochranou, stažením se či přizpůsobením za účelem přežití. Někteří lidé mají strach reagovat obranou či konfrontací, jiní si namlouvají, že se jim nemůže nic stát. Zvládat agresi vlastní i ostatních. Agrese je destruktivní chování namířené vůči jinému jedinci nebo skupině osob, je většinou negativně hodnocena, ačkoliv může být ku prospěchu i dobré věci. Může sloužit k reaktivní připravenosti, k adaptaci, udržení života, získání obživy, sebeprosazení či obraně. Jak uvádí Spurný, je nutné vědět, čím a jak konfliktním situacím předcházet, a jak je řešit. A především chtít si to s permanentně hrozícím násilím a svým strachem rozdat. Předpokladem efektivní obrany před násilím je pouze individuální, tvořivý přístup člověka k předcházení a řešení konfliktních situací a incidentů, které mu hrozí, v nichž se ocitá. Bránit se násilí znamená pochopit podstatu násilí, agrese, konfliktu. Znamená to umět vytvářet a používat vlastní obranné strategie a postupy. Umět svoji vnitřní sílu vyjádřit ve svých vnějších projevech, v chování a jednání (Spurný, 1996). Dle Machače:,,Nízká koncentrace noradrenalinu v krvi souvisí s obavami a depresí. S vysokou koncentrací noradrenalinu naproti tomu souvisí zlost a vztek. Záměr ublížit, poškodit, diskvalifikovat, nejednat ohleduplně je důležitým rysem lidského agresivního chování“ (Machač et al., 1985, s. 119). Psychická příprava obsahuje metody správných způsobů a reakcí sebeobrany proti možným a hrozícím útokům. V celé formě psychické přípravy je důležité přijmout skutečnost, že do sebeobranné situace se můžeme dostat kdekoliv a kdykoliv. Vzhledem k dnešní časové vytíženosti nemusí mít člověk vždycky čas na pravidelný fyzický trénink, může si aspoň pravidelně představovat nejrůznější situace a scénáře. Psychická příprava také dobře slouží k tomu, abychom dostaly naučené reakce na úroveň podmíněných reflexů v podvědomí, taktéž pomáhá zlepšovat úroveň pohotovosti a bdělosti (Kojtík, 1989).

20

IAODG s.r.o.

2.4. Psychologická příprava na sebeobranné situace Strach Strach je pro každého člověka velmi užitečnou emotivní reakcí. Právě díky strachu člověk přežívá. Strach představuje tísnivý, nepříjemný, mučivý citový prožitek, projevující se různými vegetativními změnami, jako jsou tremor, zblednutí, nevolnost a někdy i poruchy defekace a mikce. Spolu s vegetativními dochází i k psychickým projevům strachu. K nim patří snížení podílu kognitivní úrovně psychické regulace, poruchy vůle a hodnotového systému. V důsledku přebírají regulaci geneticky starší podkorová centra mozku (Nakonečný, 2000). Strach je emoce, vznikající jako reakce na stávající nebo hrozící nebezpečí, například na hrozbu bolesti a ztráty života. Doprovázejí ho neurovegetativní projevy, zpravidla zblednutí, chvění, zrychlené dýchání, zrychlený tlukot srdce, zvýšení krevního tlaku, někdy husí kůže, vystoupení studeného potu, pocit staženého hrdla a pocity svíravosti, tísně, bezmoci. Jde o normální reakci na skutečné nebezpečí nebo ohrožení, která má jedince připravit na útěk, únik nebo obranu. Může sloužit jako varovný signál a usměrňovat myšlení a jednání k novým způsobům hledání záchrany. Kromě ohrožení může lidi sjednocovat v obraně proti hrozícímu nebezpečí. Strach motivuje k vyhnutí se nebezpečí nebo k útěku před ním. Pokud není vyhnutí se nebo útěk možný, strach se často mění na agresi. V situaci, ze které nelze uniknout, vyvolává strach obranu bojem. Strach je vždy konkrétní, má určitý obsah, tj. víme, čeho se bojíme. Strach může mít různé stupně intenzity: obava, bázeň, je méně intenzivní strach, který lze poměrně snadno překonat. Naopak hrůza, děs, zděšení je velmi intenzivní strach, vystupňovaný v afekt. Strach je třeba odlišovat od úzkosti, která má zpravidla delší trvání a nemá jasné zacílení - člověk trpící úzkostí nedokáže přesně vyjádřit, čeho se bojí. Zvláštní formou strachu je tréma, strach z neúspěchu a veřejného ponížení. Strach jako emoce se velmi snadno šíří na další osoby. Například při požáru ve velké prostoře plné lidí může proto vypuknout panika. Lidé pak často prchají, aniž by věděli před čím. Strach také podporuje sugestibilitu. Člověka, který má strach, snadno oklamou jeho smysly, takže věří, že vidí nebo slyší něco hrůzného, proto se říká, že „strach má velké oči“. Právě vnímavost pro sugesci při strachu je jedním z hlavních kořenů vzniku různých pověstí, strašidelných příběhů, historek o zjevení apod. Existují také chorobné formy strachu - nepotlačitelný strach z konkrétních předmětů a situací se označuje jako fobie. Formy strachu se u jedince vyvíjejí od jednoduchých úlekových reakcí u kojence, k reakcím na složitější situace, jakými jsou neznámé prostředí nebo nečekaný smyslový podnět. S nárůstem prožitých zkušeností se strach stále více váže na představivost (Nakonečný, 2000). Strach je podmíněn jednak reálným nebezpečím, jednak vnitřním stavem, který jej vyvolává prakticky bez vnějších podnětů. Strach je podobně jako bolest velice nepříjemný pocit a člověk zkusí téměř vše, aby se jej zbavil. Existuje mnoho možností, jak se zbavit strachu a úzkosti, například užívání drog nebo společnost druhých lidí. Jednou z nejúčinnějších možností, jak se zbavit strachu, je, bohužel, agresivní chování. Když se člověk dostane z pasivního stavu strachu a přejde do útoku, mučivý pocit obav zmizí. Nikomu se nepodaří sprovodit strach ze světa, ale každý může udělat mnohé pro to, aby jej zvládal. Odvaha není nemít strach, nýbrž strach zvládnout. Strach má v našem životě nepochybně užitečnou funkci. Brání nám, abychom se slepě řítili do zkázy. Signalizuje: Pozor nebezpečí! Buď opatrný! Je na nás, jak na takovou výzvu zareagujeme: zda zmobilizujeme všechny síly, abychom obávaný problém vyřešili, nebo zda se raději dáme na útěk. Pokud je pro nás signalizované nebezpečí čitelné a my se cítíme dost silní, nemá strach šanci, aby nás zbavil odvahy a jsme proto schopni vymyslet potřebná obranná opatření (Poněšický, 2005). Strach je zapříčiněn buď okamžitým a přímým ohrožením, nebo se jedná o potenciální nebezpečí, které na nás zákeřně a lstivě číhá za rohem. Uvědomit si strach a snažit se mu vyhnout proto nestačí. Musíme pochopit, z čeho naše obavy pramení, a co je jejich základem. Hansard uvádí: ,,Strach je nejmocnější emoční zátěž, která ovlivňuje všechny lidi bez rozdílu. Čím více vyrovnanosti a harmonie do našeho světa vneseme, tím méně strachu schopného ovlivňovat lidské životy v něm zůstane. To ovšem od nás vyžaduje odvahu a zralost, protože ze všeho nejdřív musí každý z nás překonat strach v sobě samém.“ (Hansard, 2007, s.16). Dle Machače: „Strach je reakcí na specifický podnět, který člověk vnímá jako bezprostřední ohrožení, jež nemůže zvládnout, proti němuž je bezmocný. Strachová reakce jako každá základní emoční reakce má svou poznávací, zážitkovou, neurovegetativní a motorickou stránku. Mezi strachem a úzkostí nejsou ostré hranice, ale plynulé přechody“ (Machač et al., 1985, s.121). Panika způsobuje ztrátu logické kontroly situace, poddávání se primitivnějším, emočně podmíněným způsobům jednání, strnulosti v reakci. Abychom panice zabránili, musíme využít všechny prostředky, odpočinek, oddech, přerušení nebo zpomalení činnosti.

21

IAODG s.r.o.

2.4. Psychologická příprava na sebeobranné situace Stres Stres je stavem organismu nastupujícím po selhání normálních mechanismů udržujících homeostázu (stabilní vnitřní prostředí). Jde o velmi složitou reakci, jež má odezvu v různých soustavách organismu a na rozličných úrovních: chemické, biochemické, metabolické, fyziologické, neurohormonální aj. Provází jej emoční reakce, která může mít podobu vzteku, strachu a lítosti. Stres může probíhat ve třech fázích. První fáze je obligatorní, zbylé dvě jsou fakultativní a mohou, i když nemusí, následovat po první fázi, podle okolností. První fáze je poplachová. Při ní dochází k náhlému narušení vnitřního prostředí organismu, které doprovází aktivace sympatického nervového systému a zvýšená sekrece hormonů dření nadledvinek a mobilizace energetických zdrojů a všech pomocných mechanismů zachování života. To vede k urychlení tepové frekvence a zvýšení krevního tlaku. Velké svalové skupiny, jemná motorika či pohyb očí je omezen až znemožněn a jiné důležité tělesné orgány tak mají lépe zajištěnou dodávku krve a jsou tedy lépe připraveny na náročnou fyzickou práci, která bývá potřebná k vyrovnání se s příčinou stresu. Kortizol z dřeně nadledvinek mobilizuje organismus k obraně mimo jiné tím, že přemění glykogen uložený v játrech na glukózu. Zvýší se koncentrace cukru v krvi a svalový a nervový systém tak má dostatek energie k činnosti. Organismus je tak lépe připraven k útěku nebo k boji s nepřítelem. Poplachová fáze stresu je normální odpovědí organismu na těžkou fyzickou nebo duševní zátěž. Její trvání a intenzita závisí na adaptivní schopnosti člověka a na závažnosti zátěže. Při slabém působení dojde pouze k zakolísání, reakce rychle odezní, dojde k normalizaci. Druhá fáze je rezistentní, při níž se postupně snižuje intenzita reakce organismu na nepříznivý vnější vliv. Organismus si na stresující faktor zvyká, lépe snáší narušení vnitřního prostředí. Třetí fází je vyčerpání. Dochází k celkovému selhání adaptační a regulační schopnosti organismu. Výsledkem může být vážné poškození organismu. Snížení obranné schopnosti může vyvolat onemocnění a dokonce i smrt (Machač et al., 1985). Rovněž psychické procesy mají schopnost adaptace na neustále se měnící podmínky prostředí. Člověk tím, že se přizpůsobuje, získává obohacující zkušenost v procesech odpozorování, konání dle modelu pokus a omyl, nácviku, učení, instruktáže. Jsou však situace, které přímo a bezprostředně narušují zdraví člověka. Příkladem takových situací jsou katastrofy, neštěstí, pohromy. Tuto konfliktní situaci jednotlivec najednou není schopen řešit, nedovede se s ní vyrovnat. Následkem zmíněného konfliktu dochází k duševnímu otřesu – psychotraumatu. Jedním z preventivních opatření proti následkům psychotraumatu je zvyšování odolnosti jedince vůči konfliktním situacím (Janík, Raděj, 1975). Jde tedy o mentální, emocionální nebo fyzické napětí, které je výsledkem vystavení člověka bojovým situacím. Tato definice se dá velice snadno aplikovat i na sebeobranu. Úzkost Úzkost je přijatelnější tvář strachu. Říkáme-li, že máme pocit úzkosti, ve skutečnosti se prostě bojíme. Dle Hansarda :,,Úzkostlivost je v naší době mnohem obvyklejší a rozšířenější, než kdykoliv dříve v dějinách. Žijeme v neklidné době a není divu, že pro mnoho lidí se strach stal běžnou součástí života. Již předem očekáváme, že budeme mít strach, a už ani nevíme, jaké je žít bez něj. Vyrovnanost nám připadá jako těžko dosažitelná vlastnost.“ (Hansard, 2007, s.12). Obecně je úzkost nerovnovážný stav, který v nás probouzí úsilí udělat něco pro zpevnění či obnovení rovnováhy, sebejistoty, pro posílení kladné emoční sféry (Machač et al., 1985). Úzkost, která varuje před nebezpečím, má adaptační význam. Je faktorem, který zvyšuje aktivitu, pracovní motivovanost, stimuluje poznávací a sebevýchovné zájmy. Úzkost ale může být nebezpečnější než nebezpečí, před kterým varuje, a pak je její vliv na chování destruktivní. Příčinou úzkostí jsou interpretace, které si vytváříme sami, a věty, které si při různých událostech v našem životě v duchu říkáme. Úzkost se od strachu liší v tom, že člověk, který ji zakouší, si o sobě navíc myslí, že je neschopný konstruktivně čelit reálnému nebezpečí. Úzkost nemá obsah. Lidé nevědí, čeho se bojí. Doprovází ji předtucha nejasného nebezpečí, tedy předtucha hrozby, kterou nejsme schopni přesně určit. Úzkost, stejně jako další emoce, vyvolává dobře známé fyzické a psychické reakce: 22

IAODG s.r.o.

2.4. Psychologická příprava na sebeobranné situace tlukot srdce, návaly horkosti, pocení, změny rytmu dýchání, v duševní rovině pak zmatek v myšlení, utkvělé představy, obecné snížení schopnosti myslet jasně a realisticky. Všechny tyto tělesné a duševní projevy ovlivňují konkrétní chování úzkostlivého jedince. Působí na jeho reflexy, pohyby, které se mohou buď velmi zrychlit, nebo naopak zpomalit až ke strnulosti. Realizace určité činnosti se pak stává obtížnější, nebezpečí chyb a omylů vzrůstá. Narůstají obavy, kvůli nimž dotyčná osoba pociťuje úzkost. Zvyšují se šance, že se tyto obavy naplní. Únik ze situace s reálným nebo pomyslným nebezpečím je pravděpodobně nejužívanějším prostředkem boje s úzkostí. Únik jako takový není zavrženíhodný. Při určitých nebezpečích, zejména fyzických, je dokonce nejúčinnější obranou. Jeho dlouhodobé používání však člověku škodí, hlavně tehdy, objevuje-li se nebezpečí často. Odolnost lidí vůči úzkosti a strachu je různá. Závisí především na osobnosti jedince, typu jeho nervové soustavy, jeho schopnostech zkušenostech, dovednostech, motivaci, ale i na situaci, která strach či úzkost vyvolala (Auger, 1998). Fight or Flight – Bojuj nebo uteč Víme, že stresová reakce v život ohrožujících situacích má přímý účinek na srdeční tep. Mozek vyšle zprávu do tzv. autonomního nervového systému. Ten má dvě složky: sympatický a parasympatický nervový systém. Sympatikus spouští reakci Fight or Flight (bojuj nebo uteč), uvolňuje energii a připravuje organismus k akci. Tomu říkáme první fáze stresové reakce. Naproti tomu parasympatikus se stará o obnovu, vrací organismus do normálního stavu. Mluvíme o druhé fázi stresové reakce. Aktivace sympatiku v první fázi stresové reakce vede ke zrychlení srdeční činnosti. A to je důvodem typického bušení srdce při velké úzkosti nebo panice. Dochází k intenzivnímu strachu. Pocit dušení se, vedoucí i k zrychlení dechu. Silné chvění nebo třes, příznaky vznikají díky změnám v krevním průtoku. Organizmus se připravuje k boji nebo útěku. Krev se tedy přesunuje z méně potřebných oblastí hlavně do velkých svalů (stehenních a bicepsů) jedinec ztrácí kontrolu nad jemnou motorikou a to se projeví jako menší kontrola nad prsty, snížená citlivost a mravenčení. Zpracování úloh se stává obtížnější, komplexní motorické schopnosti se stávají méně dostupnými, např. složitá obranná technika. Stresová reakce bývá také spojená se zrychlením dýchání. Úzkostná potřeba zvýšeného dýchání může vyvolat pocit nedostatku dechu a lapání po něm. Organismus však nedostatek kyslíku nemá, zvláště když nenásleduje skutečná aktivita, vede ale ke snížení krevního zásobování hlavy. I když to není nebezpečné, vznikají nepříjemné pocity jako jsou závratě, rozmazané vidění, pocit zmatku a nejistoty. Je dosti obtížné se zaměřit na blízký objekt. Proto je potřeba v tréninku zlepšit prostorové vidění. Po zklidnění dechu rychle vymizí (Darren 2002). Hickův zákon Čas, který potřebujeme k tomu, abychom se dokázali rozhodnout na základě možností, které máme, nazýváme reakční doba. Podle Hickova zákona je reakční doba na podnět závislá na počtu možných řešení situace, které známe. Reakční doba na stimul je delší, pokud existuje větší počet variant reakcí. Postupně vylučujeme nevhodné reakce a zpřesňujeme svůj výběr. Zákon zkoumá rozpoznávací schopnosti výběru, jako reakci na určitý stimul. Množství času, které daná osoba potřebuje ke zpracování informací, se nazývá stupeň získání informací. Podle mnoha psychologických experimentů bylo zjištěno, že si člověk ukládá získané informace do kategorií. A poté se rozhoduje tak, že si nejdříve vybere kategorii výběru na danou akci a v každém dalším kroku vyloučí zhruba polovinu nevhodných reakcí. S každým dalším krokem postupně zpřesňuje svůj výběr. Neposuzuje tedy postupně každou jednotlivou reakci v rámci každé kategorie, což by samozřejmě zabralo daleko více času na rozhodnutí. Výše uvedené fyziologické reakce organismu, vyburcují celý organismus do módu uteč nebo bojuj. Reakce organismu je bezprostřední a provází ji určité fyzické a fyziologické procesy, které jsou spouštěny autonomně a jen snad dýchání a tím i tepovou frekvenci můžeme ovlivnit. Neurofyziologické a chemické reakce v těle mají za následek zvýšenou tepovou frekvenci, mělký zrychlený dech, třes rukou, tunelové vidění, často halucinace vizuální i sluchové, sluch lze „ztratit“, popř. se stane přecitlivělým. V boji je nejdůležitější rychlost, koncentrace a schopnost obrany z jakékoliv pozice, obvykle ve stoji nebo na zemi. Pokud tedy přijmeme tuto skutečnost jako výchozí realitu, potom je třeba hledat odpovídající výcvik, který bude harmonicky využívat danou situaci a postupnou adaptací jedince (výcvikem) dané reakce ovládat a následně volit optimální řešení dané situace. Je tedy zcela logické navázat a využít těchto faktů ke kultivaci sebeobranné reakce. Jednoduché, pokud možno hrubé manipulační techniky, realizace na krátkou vzdálenost a hledání zátěžových faktorů, které adaptují frekventanty výcviku na stres boje.

23

IAODG s.r.o.

2.4. Psychologická příprava na sebeobranné situace Sebeobranný střet je velmi rychle měnící se sled událostí a obránce v prvních okamžicích je tím, kdo musí reagovat. Vytváření vzorců je významnou kategorizací a organizováním informací. Mozek se pokouší rozumět a učit se hledáním a nacházením určitých modelů v přicházejících podnětech a u každého jedince tento proces funguje jiným způsobem. Jelikož mozek vyhledává a vytváří vzorce, měl by tréninkový materiál být prezentován v takové formě, aby byly smysluplné vzorce snadno rozpoznatelné. Metody cvičení psychické přípravy Uvedeme si metody, kterými můžeme emoce kontrolovat, využívat nebo potlačovat. Vzhledem k tomu, že každý člověk reaguje jinak na daný podnět nebo vzniklou situaci, nemusí tyto metody fungovat na každého za stejných podmínek. Nikdo z nás neví, jak se zachová v sebeobranné situaci, dokud ji sám neprožije. Psychologická příprava obsahuje metody správných způsobů a reakcí sebeobrany proti možným a hrozícím útokům. V celé formě psychologická přípravy je důležité přijmout skutečnost, že do sebeobranné situace se můžeme dostat kdekoliv a kdykoliv. Psychická příprava také dobře slouží k tomu, abychom dostaly naučené reakce na úroveň podmíněných reflexů v podvědomí, taktéž pomáhá zlepšovat úroveň pohotovosti a bdělosti (Kostík, 1989).. Nedílnou součástí psychologické přípravy je sebekontrola a sebeovlivňování. V minulosti bylo vhodnou metodou neustálé opakování techniky, až došlo k jejímu vštípení do podvědomí. Nazýváme to svalovou pamětí, i když přesný název používaný k popsání této skutečnosti je proceduální paměť. Pokaždé, když provádíte nějakou činnost dojde k stimulaci neuronů v mozku. Při opakování této činnosti se tyto neurony stávají více a více účinnými ve své práci, až nakonec je třeba pouhého náznaku oné činnosti, aby byly neurony schopné vykonat celou sekvenci. Jinak řečeno reagujete na něco ještě dříve, než to vaše vědomí stačilo zaregistrovat. Člověk se v důsledku cíleného vedení a společenské zkušenosti učí zvládat situace, při kterých dostává strach. Stává se proti strachu relativně odolnější a tréninkem v zátěžových situacích dokáže silně ovlivňovat intenzitu, délku trvání a hloubku strachu. Trénink a intenzivní příprava lidí dává i reálné šance, aby lidé byli proti strachu odolnější a aby snáze a bez psychických rizik zvládali zátěžové situace. Když se octneme v konfliktní situaci, snažíme se co nejrychleji na ní adaptovat, uvědomit si svojí roli v ní. Rychlá adaptace na vzniklou situaci, v níž jsme se neočekávaně ocitli, spouští naše obranné reakce, pomocí nichž nastalé situaci buď aktivně čelíme, nebo se z ní snažíme uniknout. Vytváříme si představu o možném konfliktu, včetně svých reakcí na něj. Zvyšuje to naší připravenost a snižuje moment překvapení, strachu a úzkosti. Je účelné, abychom si uvědomovali, že každá situace je řešitelná, a že máme dostatek sil a schopností, abychom aktuální situaci úspěšně vyřešili. Na konfliktní situace lze nahlížet i jinak, uvědomujeme si, že základem agresivního chování je většinou strach. Proto se snažíme během konfliktu působit vyrovnaným a sebejistým dojmem. Toho lze dosáhnout hlasovým projevem a tempem řeči, držením těla, umírněnou gestikulací, mimikou a výrazem tváře. Prezentujeme svoje dovednosti, návyky v používání prostředků fyzické obrany a dalších prostředků. Využíváme psychologické metody ovlivňování a přesvědčování, a to zejména sugesce, argumentace, kladných odpovědí a demonstrování (Spurný, 1996). Každý preferuje určité obranné mechanismy, které odpovídají jeho osobnosti. Jsou to ustálené dispozice k příznačnému chování jedince v zátěžových situacích. Postoje, které vůči násilí zaujímáme, jsou psychologickým základem veškerých obranných aktivit. Agresivní postoj protivníka mohu zmírnit tím, že na něj budu působit vysvětlováním, argumentováním a přesvědčováním. Budu prezentovat svojí sílu a schopnost ubránit se. Překonávání strachu je jedním z hlavních problémů sebeobranné výchovy. Podle Hoška existují následující prostředky k překonávání strachu: 1. Výchova. Systematické vedení člověka k překonávání určitého rizika je pozitivním činitelem v boji proti strachu. Člověk se naučí považovat za běžné stavy nejistoty při realizaci rizikového rozhodnutí. Velkou roli v takto zaměřené výchově hraje úspěch. Významnou formou při takovém učení je hra. 2. Výcvik. Výcvik chování v nejrůznějších strachových situacích minimalizuje riziko vzniku projevů strachu. Výhodná je automatizace činnosti v podmínkách ohrožení a co nejširší paleta situací, které se mohou modelovat. Ve vlastních situacích vyvolávajících strach můžeme později počítat s určitým transferem specifické odolnosti (odvahy). 24

IAODG s.r.o.

2.4. Psychologická příprava na sebeobranné situace 3. Využití racionality. Člověk se může naučit nepoddávat se strachu tím, že nadřazuje rozumovou korekci nad city. Volná racionalizace může potlačit emoci. Říká se tomu chladnokrevnost, ale je to pouze zvyková převaha kognitivních procesů nad emočními. Není to cesta pro všechny. Někteří lidé jsou emočně senzibilní a nepřekonají vznikající strach rozumovou úvahou. 4. Využití kolektivu. Je prokázáno že už samotná přítomnosti diváků, nebo zveřejnění výkonu vede k překonání strachu. Ještě účinnější je soutěž a kolektivní podněcování. Prostředkem boje proti strachu je také blokáda strachové nákazy ve skupinové situaci. 5. Ideová příprava. Vytvoření určitých postojů, spojených s motivační strukturou překonat nebezpečí, je osvědčeným prostředkem likvidace strachu. Zdrojem jistoty jedince i kolektivu je víra, že prosazovaná věc je správná a očekává se, že se prosadí. Předkládané ideály mohou mít takovou motivační účinnost, že jim jedinec podřadí i své nejcennější hodnoty a z jejich ztráty nepociťuje strach, ale uspokojení. 6. Speciální prostředky. Relaxace, duševní hygiena, psychofarmaka, sugesce a hypnóza.“ (Hošek, 1976, s.69) Vytěsnění strachu Jedná se o vytěsnění strachu jinou silnou emocí. Například agresí, radostí, nadšením, zaujetím. V sebeobraně se bude jednat o řízenou agresi (Hošek, 1997). Je dobré vědět, že strach má každý člověk, ale je potřeba umět ho využít ve svůj prospěch. Relaxace Snížit negativní účinky strachu lze pomocí koncentrace a relaxace. Úzkost a strach obnáší zvýšenou aktivaci, která způsobuje nepříjemné napětí psychické i svalové. Pokud je svalstvo uvolněné, nemůže vzniknout emoční afekt. Svalové uvolnění, které se dá naučit je jednou z variant ke snížení psychického napětí a tím i k odstranění nepříjemné emoce (Hošek, 1997). Relaxaci provádíme pomocí autogenního tréninku, který představuje speciální formu autosugesce. Je to metoda, která po dokonalém zvládnutí přispívá k rychlé obnově sil a k odstranění příznaků napětí a neklidu. Cvičení využívá objektivního uklidňujícího účinku svalové relaxace, autosugestivní cestou navozených představ klidu, koncentrace na citově indiferentní podněty, pravidelného dýchaní atd. Nacvičovat ho můžeme samostatně, vhodnější je však zejména v počátečních fázích nácvik provádět pod vedením odborníka. Při aplikaci relaxačních metod v bojových uměních a při sebeobraně začínáme nácvik z rozpoznávání, uvědomění si svého psychického i fyzického napětí. Učíme se toto napětí postupně ovlivňovat a řídit podle našich potřeb. Ve fázi vlastního nácviku se nacvičuje pocit tíhy a tepla v rukou a nohou, pocit klidného dechu, pravidelného tepu, tepla v břiše, pocit chladu na čele. Mezi základní výhody využívání této metody patří možnost krátkodobého osvěžení, zlepšení koncentrace, zlepšená výkonnost, zvýší se tendence na všechno reagovat klidem, sníží se síla afektů, zvýší se sebepoznání a sebekontrola, vytvoří se možnost utlumení bolesti. Základní principy této metody jsou relaxace (uvolnění svalstva) a koncentrace – bezvýhradné soustředění se na určitou představu, která pak ovlivňuje organismus (Spurný, 1996). Dalším rozšířeným způsobem relaxace jsou tělesná cvičení, která přispívají ke kompenzaci psychofyziologických problémů, které přináší civilizovaný způsob života. Člověk namáhá své svaly a provádí cviky, aby byl silnější, rychlejší a vytrvalejší a zároveň aby zlepšil svůj životní pocit poznamenaným nedostatkem tělesné námahy. Jedním z autorů, kteří se pokoušejí o autoregulační využití tělesných cvičení je Mariščuk. Jeho uvolňovací trénink spočívá ve cvičeních, v jejichž rámci dochází k vypracování návyků svalové relaxace a ke snížení nadměrného emociálního napětí, respektive ke zlepšení sebekontroly emočních stavů. Autor doporučuje použití své metody u sportovců a u profesí s nadměrným napětím nepříznivě ovlivňujícím výkon. Doporučené cviky mají své těžiště v postupném napínání a uvolňování vybraných svalových skupin, v napínání jedněch skupin při současném uvolňování skupin druhých, v rozvíjení schopností jemněji rozlišovat svalové napětí a uvolnění. Důležitým momentem je také nácvik rytmického dýchání se zvýrazněnou fází výdechu. 25

IAODG s.r.o.

2.4. Psychologická příprava na sebeobranné situace Cvičenec si musí uvědomit a zapamatovat rozdíl mezi napětím a uvolněním svalů. Musí mít pocit úplného uvolnění (Machač et al., 1985). Příklad cvičení: První cvik základní postoj – stoj rozkročný. První doba hluboký vdech, napneme svaly nohou. Druhá až devátá doba výdrž. Desátá doba sed, výdech uvolníme nohy a promasírujeme. Druhý cvik základní postoj, stoj rozkročný, ruce volně podél těla. Ohneme paži v lokti, napínáme svaly, druhou rukou volně potřásáme (asi 10 sekund). Uvolníme svaly obou rukou. Provádíme výměnu, procvičujeme celkem třikrát každou paži. Ke znovunabytí klidu a duševní rovnováhy stačí někdy racionálně střízlivý rozbor situace, chvíle samoty, aby si člověk stačil utřídit otázky, odlišit podstatné od nepodstatného, získat odstup od vlastních emocí, podívat se na věci z jiného zorného úhlu, zaměřit pozornost jiným směrem. Autogenní trénink Schultze patří mezi nejběžnější autoregulační metody s důrazem na uvolňování motorického i vegetativního systému. Princip autogenního tréninku spočívá v tom, že vyvoláme pomocí předepsaného sledu představ a slovních formulí takový stav, který umožňuje vznik projevů, jež jsou analogické sugescí vyvolaným stavům známým z hypnózy. Autogenní trénink umožňuje dosažení blahodárného stavu klidu, podobného spánku, bez ovlivňování jinou osobou. Jedná se o vyvolání stavů, při kterém se vnitřně oddáváme určitým představám, předepsaným jednotlivými cvičeními. Teoreticky vychází autogenní trénink z představy o jednotě psychického a somatického. Tuto jednotu Schultz demonstroval změnami pocitů, jež vznikají v závislosti na změnách fyziologických a naopak změnami fyziologickými, které vznikají vlivem autosugesce. „Částečné uvolnění“ je technika, která je ideální k přerušení koloběhu strachu dřív, než nás začne zotročovat. Technika trvá maximálně deset vteřin. Cvičení má čtyři fáze. Při první fázi stojíme rovně, ramena zvedneme k uším a klidně se nadýchneme. V druhé fázi krátce zadržíme dech, paže volně visí. V třetí fázi volně spustíme ramena. Přitom vydechujeme a představujeme si, že jsou ramena velmi těžká. Ve čtvrté fázi, když jsou ramena uvolněná a dokončili jsme výdech, si pomyslíme „jsem naprosto klidný a nemám strach. Budu okamžitě jednat.“ Nikdo se samozřejmě nezbaví svého strachu tím, že příležitostně vyzkouší toto částečné uvolnění, avšak když si zvykne provádět jej jako samozřejmou součást každodenní činnosti, pak se toto cvičení může stát prvním rozhodujícím krokem ke zvládnutí strachu. Kdo se pustí do práce, aby se lépe naučil ovládat svůj strach, ten si současně pěstuje schopnost ovládat své chování. To kromě jiného znamená umět se lépe soustředit, nenechat se tak snadno strhnout hektickou všedního dne, pozorně si všímat manipulativních snah okolí a včas je rozeznat, aby bylo možné udělat protiopatření. Podstatnou součástí strachu je křečovité stažení, sevření těla i ducha, přičemž jedno vyvolává a podporuje druhé. Sídlem tohoto křečovitého sevření jsou kromě jiného právě partie ramen jestliže tedy v první fázi cvičení zvedneme ramena, aktivujeme tak stažené partie, které pak v třetí fázi zcela uvolníme spuštěním paží. Během této tělesné aktivity se už poprvé snažíme nahradit své dosavadní úzkostné myšlenky sebevědomě řízením rozhodnutím s instrukcí: „moje ramena jsou velmi těžká.“ Znamená to, že už nepřenecháváte nekontrolovanému strachu to, co se s vámi děje, a zcela kontrolujete své jednání. Klidný, ale rozhodný výdech je aktem osvobození. Osvobozujeme se tím takříkajíc od mučivého břemene – od strachu, že určitou záležitost nedokážeme zvládnout. Další cvičení: Záměrně napneme celé tělo tak intenzivně, jak jen to jde, setrváme tak asi tři až pět vteřin a přitom zadržíme dech. Pak se mírně zatřeseme. V zápětí se postavíme zpříma, jako by hlava vysela do prostoru, odkud si ze shora na provázku, pomaloučku, klidně a zhluboka se nadechujeme do břicha. Necháme se svým dechem prostoupit a jeho prostřednictvím si navodíme stav hlubokého uvolnění. Autoregulační metody mají společný cíl: pomoci zajistit člověku vystavenému psychicky náročným situacím pocit duševní harmonie, vyrovnanosti, zbavit ho negativních afektivních stavů, zejména úzkosti, duševního rozladění a pocitu únavy, které zhoršují jeho náladu a ohrožují jeho výkonnost a někdy i zdraví. Tohoto cíle může být dosaženo zahrnutím emočně vegetativní složky psychofyziologického dění do sféry úmyslné regulace. Vyladění aktuálního psychofyziologického stavu se dosahuje v prvé řadě přirozenými cestami. K nim patří: dobrý vitální základ, správná pravidla chování, dobrá životospráva, sport nebo přiměřená fyzická námaha jiného druhu. Autoregulační prostředky daleko překračují rámec možností přirozených a v běžném životě získaných homeostatických mechanismů a kompenzačních aktivit.

26

IAODG s.r.o.

2.4. Psychologická příprava na sebeobranné situace Zaměřte svou pozornost na typ strachu, který vás nejvíce obtěžuje. Jakmile toho dosáhnete, pozorujete svým vnitřním zrakem, jak se strach vznítí, rozhoří se a nakonec se úplně rozplyne v plamenech. Dokud hoří, vy pociťujete tu pokojnou, uklidňující energii, která proudí z vašeho srdce do celého těla, mysli i každodenního života. Pomalu se nadechněte a vydechněte a představte si, jak se svým dechem očišťujete od strachu, dokud zcela nezmizí a stane se neviditelným. Strach je silný a spoutává nás ve všech ohledech. Abychom ho překonali, musíme se vymanit z jeho područí. K tomu potřebujeme odvahu. Jakmile toho dosáhneme, začneme se měnit v sebe sama, strach nás již nemůže ovládat. Tím, že prostřednictvím tréninku sjednotíte své tělo, mysl a emoce, dáte znovu tvar svému životu (Hansard, 2007). Autohypnóza Hypnóza je změněný stav vědomí, v němž je pozornost zhypnotizovaného člověka dokonale soustředěna na hypnotizéra a jeho sugesce. Také navozuje schopnost prožívat myšlenky a obrazy jako reálné. Hypnóza zahrnuje motivaci, relaxaci, sugesci. Existují dva druhy hypnózy heterohypnóza a autohypnóza. Heterohypnóza je navození hypnotického stavu u jedince jinou osobou. Autohypnóza je navození hypnotického stavu u jedince jím samým. Člověk si při ní navozuje sám relaxaci, po níž následuje hypnotický stav. Je to vliv naší mysli na naše tělo. Navozením hypnotického stavu zvyšujeme svou sugestibilitu a jsme pak schopni ovlivnit své tělesné funkce, nebo si můžeme v hypnotickém stavu dávat určité sugesce. Stálým opakováním sugesce nakonec dosáhneme svého cíle, ať je to ovládání citů nebo překonání určitého strachu nebo fóbie. Vytrvalou praxí můžete svou vnímavost k sugesci zvýšit. Autohypnózu v bdělém stavu můžeme navodit tak, že projdeme obvyklým postupem autorelaxace, zavřeme a poté otevřeme oči a při tom si připomínáme, že jsme stále v hypnotickém stavu. Poté jsme připraveni k tomu, abychom si dali nahlas nebo v duchu jakékoliv konstruktivní sugesce které chceme uskutečnit. Deset obecných sugescí týkajících se strachu: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

Ve všech situacích jsem uvolněn a věřím si. Mám důvěru ve svou vlastní schopnost rozhodnout se. Jsem připravený a schopný. Jsem dost dobrý. Odpouštím si minulé prohřešky a těším se na každý nový den. Jsem na každé své úspěchy hrdý. Jsem silný a jsem k sobě upřímný. Každý den provádím autohypnózu se stále zlepšujícími se pozitivními výsledky. Jsem pánem svých reakcí. Do budoucnosti hledím se silou a odvahou.

Jiný doporučený způsob nácviku autohypnózy doporučuje, abychom měli zpočátku oči otevřené. Pohodlně se usadíme, tam, kde nebudeme ničím rušeni. S otevřenýma očima stále zíráme do jednoho bodu. Při upřeném pohledu do tohoto bodu uvolňujeme svaly očí. Při tom nedbáme na to, že to, na co hledíme, začne být rozmazané nebo dokonce zdvojené. Čím budou oční svaly uvolněnější, tím větší celkové uvolnění budeme prožívat. Poté se soustředíme na oči a oční víčka. Všímáme si jak začínají být postupně unavená a těžká. Myslíme na únavu a tíži v očních víčkách a po dvou nebo třech minutách zjistíme, že je stále těžší a těžší udržet oči otevřené. Když tato chvíle nastane, necháme oči, aby se zavřely a myslíme na to, jak je příjemné oči zavřít. Aplikujeme sebeinstrukci: „Má víčka jsou těžká a uvolněná. Je příjemné mít oči zavřené. Uvolnění očí se postupně šíří do zbývajících částí obličeje. Ochabují svaly kolem očí a úst, uvolňuje se celý obličej. Uvolnění se šíří dolů přes svaly na krku takže nyní mám pocit, že hlava je těžká a nechám ji pohodlně opřít. Uvolnění se pomalu šíří z krku na ramena, postupuje dolů po nadloktí přes lokty k předloktí a dále dolů přes zápěstí do rukou a prstů. Také svaly na hrudníku se uvolňují. Uvolnění pokračuje dále až k chodidlům a prstům na nohou. Každý sval mého těla je ve stavu uvolněné rovnováhy. Zvuky, které mě dříve rušily už mi vůbec nevadí, vypadá to, jako by se vzdalovaly a mizely v dálce, už nejsou důležité. Když budu počítat do pěti, ucítím, jak s každým číslem klesám hlouběji a všechny rušivé vlivy budou mizet v dálce“. Jakmile to nastane, klidně si opakujeme předem připravené pozitivní sugesce. Před ukončením aplikujeme sebeinstrukci: „Až budu počítat od pěti do nuly, budu se postupně vracet k plné bdělosti. Budu se cítit uvolněný, odpočatý jako po krátkém uvolňujícím spánku (Caprio, Berger, 2000). 27

IAODG s.r.o.

2.4. Psychologická příprava na sebeobranné situace Podobně můžeme začít s prožíváním pocitu uvolnění v rukou nebo relaxaci od chodidel, kdy budeme postupovat směrem nahoru. Autohypnózu můžeme též začít z plynulého dýchání, v jehož průběhu se začínáme postupně uvolňovat a s každým výdechem se uvolňujeme stále více a více. Sugesce Umíte-li poručit své mysli a kontrolovat své nálady disponujete obrovskou silou. V tomto případě jste schopni aktivního rozhodnutí jak se k té či oné situaci postavit. S touto vnitřní silou přichází i vnější síla. Máte moc nad svým chováním i činy a z toho vyplývá, že máte vliv i na ostatní. Skrze své úvahy a vstřebávání informací dosáhnete stavu, v němž jste schopni regulovat svou mysl. Hansard uvádí:, ,Každá lidská bytost má potenciál k růstu vnitřní síly a ten začíná budováním sebedůvěry. Člověk, který si věří, dokáže dělat mimořádné věci. Posilovat sebedůvěru začneme tak, že budeme opakovat sami pro sebe: všechno závisí jen na mně. Jakmile se rozhodneme splnit specifický úkol, pusťme se do jeho realizace i za předpokladu, že to bude práce zdlouhavá, nepříjemná, těžká nebo odrazující. Plnění náročného úkolu bývá leckdy únavné a vysilující. Nicméně přináší velký dar v podobě zvýšené sebedůvěry. Musíte věřit sami v sebe a ve své schopnosti. Bez přiměřené sebedůvěry ve vlastní síly, byť s jistou dávkou pokory, nikdy nebudeme úspěšní a šťastní. Třebaže si to většinou ani neuvědomujeme, myšlenky mají velkou moc. Naučíme-li se kontrolovat své myšlenky, jsme na správné cestě k dosažení hluboké vnitřní síly. Lidský život by se neměl měřit počtem prožitých let nýbrž svou kvalitou: jak dobře dotyčný prožil svůj život. Štěstí nespočívá v tom, abychom žili dlouho, ale abychom byli schopní čelit výzvám a odvážili se riskovat.“ (Hansard, 2007, s.73). Autosugescí chápeme sebeovlivňování svého podvědomí, kdy stálým opakováním určité informace přimějeme podvědomí, aby tuto sugesci začalo považovat za skutečnost a následně podle toho reagovalo v souladu s obsahem tvrzení. Neboť je to naše podvědomí, nikoliv vědomí, kdo řídí naše tělesné funkce, tělesné pochody a ve chvílích uvolnění a spánku i naše myšlenky. Principy a techniky autosugesce jsou velice jednoduché. Aby se jím člověk naučil, musí vystihnout a pocítit velmi jednoduchý stav vědomí. Má velmi mnoho názvů. Adepti zenového buddhismu jej pojmenovali stavem prázdnoty, šamani stavem změněného vědomí, stoupenci východních bojových umění rozptýlenou pozorností. Z mého hlediska nejlépe vystihuje tuto podstatu pojmenování zastavení vnitřního dialogu. Vnitřní dialog, který vedeme sami se sebou. Neustále diskutujeme sami se sebou, něco promýšlíme, ospravedlňujeme se sami před sebou nebo si zpíváme nějaké písně. Jinak můžeme říci, že v nás stále pulzuje myšlenková aktivita. Zastavit vnitřní dialog není vůbec těžké, jenom musíme soustředit pozornost na něco v sobě, například na vlastní ruce. Zdvihneme ruce před sebe, aby bylo zápěstí maximálně uvolněné. Nasměrujeme rozptýlený pohled mezi ně, můžeme rukama hýbat nahoru a dolu doleva i doprava. Když se soustředíme na pocit v obou končetinách a budeme to zřetelně cítit, pocítíme ten nový stav vědomí, kdy nemáme v hlavě žádnou myšlenku. To je právě ten stav prázdnoty nebo zastavení vnitřního dialogu. Nemusím ho nějak speciálně hledat, tento stav je nám známý. Právě tento stav je nutnou součástí sebe kódování. Metodika autosugesce, která umožňuje několikanásobně zvýšit svojí fyzickou, intelektuální a psychickou schopnost, je v podstatě velmi jednoduchá. Můžeme ji rozdělit na čtyři složky: 1. definici psychického programu, cíle, na který se chceme zaměřit, 2. vstoupení do stavu prázdnoty a psychické naladění na cíl, 3. vystoupení ze stavu prázdnoty do obyčejného stavu vědomí, v případě potřeby vykonání psychického programu 4. spontánní vstoupení do stavu prázdnoty a jeho realizace Jednoduše můžeme říci, že sebekódování se vykoná ve dvou krocích. Krok první řekl jsem, krok druhý vešel jsem do stavu prázdnoty a uvěřil jsem. Uvěřil jsem v to, že řečené se stalo pravdou. Příkladem sebekódování je vyslovené přání, aby moje pravá ruka byla mnohem silnější, než předtím. Cítím jak se moje ruka naplňuje těžkou mocnou sílou. Potom vstupuji do stavu prázdnoty a reálně cítím, že se stala ruka stále mocnější, naplněná silou. S dalším tréninkem přicházejí lepší výsledky. Vsugerovat si, že určitý sval zesílil je jednoduché, vždyť přece využíváme možnosti svého těla jen na 15%. Sebekódováním, autosugescí můžeme donutit tělo na 30% využití síly, čímž zdvojnásobíme jeho možnosti nejenom fyzické, ale i psychické. Člověk snese neuvěřitelnou zátěž. Lidské tělo je ve skutečnosti těžké poškodit, ale protože jsme to, co si o sobě myslíme, a když se cítíme slabí a bezmocní, slabými a bezmocnými také zůstáváme. Když jsme naopak přesvědčeni o svojí moci, odolnosti, odvaze, znamená to, že takoví opravdu jsme. Musíme si osvojit psychický program: jsem silnější člověk. 28

IAODG s.r.o.

2.4. Psychologická příprava na sebeobranné situace Přitom to pro nás musí být absolutní pravda. Samotná odhodlanost zvyšuje rychlost pohybu. Když chcete zvítězit, musíte mít nezdolnou odhodlanost po vítězství. Sebekódování, které zvyšuje efektivnost psychického programu při střetu s nepřítelem, se provádí velmi jednoduše. Koncentrujeme celou svojí nenávist, všechny svoje negativní vlastnosti a přenášíme je na osobnost nepřítele. Sebekódování zahrnuje elementy psychoanestézie. Existují následující způsoby psychoanestézie. První způsob spočívá v přenášení bolesti do emoční sféry. Začínáme v sobě soustřeďovat zlost, zuřivost a agresivitu. Zlost k nepříteli, zlost k sobě, prostě ke všemu na světě, ovládá nás chladná zuřivost. Druhý způsob spočívá v tom, že pocit bolesti v sobě posílíme až do horního prahu citlivosti. Děláme to tak dlouho, až pocítíme, že ztrácíme vědomí. Když se přiblížíme k tomuto prahu, ihned „odhodíme“ uměle vytvořenou bolest. Reálná bolest se nám zdá potom nepatrnou. Můžeme v sobě také spustit program ‚není žádná bolest‘, a zároveň ho posílit pocitem, že jakákoliv bolest nám nepatří. Jinými slovy oblast těla, kde bolest jakoby nám nepatřila. Nejdůležitější pro úspěšnou autosugesci je jasná, zřetelná definice psychického programu. Vykonáváme jenom jednoznačné programy, které si člověk může lehce představit. Věřím tomu pevně, tvrdě a odhodlaně. Potom přejdu do stavu prázdnoty, abych reálně pocítil tento program. Musí se pevně uhnízdit ve vašem těle, ve vaší vůli, ve vaší nervové soustavě, v celé vaší psychice. Když se to stane, váš psychický program se pro vás stane realitou, jsme to, co si o sobě myslíme. Sebekódování je normální způsob komunikace se svým tělem. Je to umění dávat tělu rozkazy a podrobit si ho vlastní vůli. Jenom tehdy, když se vaše tělo podřídí rozumu, uskuteční se slova Chenga Chung Waia: „tělo je pochva pro čepel ducha“. Pocítíme, že tělo je mechanismus pro realizaci programu duševního rozumu. Od teď vám tělo nediktuje jeho vůli, ale vy nutíte tělo sloužit vám. Autosugesce je jediný způsob jak podřídit svojí nervovou soustavu rozumu a tělo svojí nervové soustavě (Schlachter, 2007). Podmínek úspěšného ukončení násilného konfliktu je více, ale skoro vždy vyhrává ten, kdo je psychicky silněji. Musíme mít silnou orientaci na vítězství. Už pouhé naladění psychiky na bezpodmínečné vítězství značně posílí možnosti člověka. V podstatě jsou tyto psychologické funkce opačné, i když mají některé vnější podoby. Rozum dává člověku sílu, ale zároveň ho i oslabuje. Schopnost efektivně pracovat v boji vždy závisí na schopnosti vypnout rozum. Jde o to, že je strach produktem rozumu, pud sebezáchovy je produktem těla. Myšlení na úrovni reflexů, které předpokládá vypnutí rozumu a jehož výsledkem je úplná absence strachu. Existuje mnoho speciálních forem tréninku, proto, aby člověk v sobě potlačil strach. Pud sebezáchovy je něco jiného než strach. Musíme proto v sobě probudit pud sebezáchovy a kontrolovat ho. Musíme se probít přes mlhu myšlenkových nánosů k svému původnímu zvířecímu svědomí. Musíme pochopit, že všecky zásady, které nám byly vštěpované, nemají pro nás žádný smysl. Neexistují správné etické zásady jen dobré nebo zlé. Probudit vnitřní sílu člověka, která je v každém z nás, která se občas projevuje v extrémních situacích, tuto sílu nemůžeme uvolnit, pokud nás tíží přikázání a zákony a normy. Když je budeme moci v tomto okamžiku zavrhnout, okamžitě pocítíme svobodu. Ruge říká: ,,Vždy se snažím být přítomný ve všem, co dělám. Efekt přítomnosti člověka v tom, co dělá, je důležitý pro psychický trénink. Tento efekt selhává, když se objeví strach. K tomu dochází v důsledku rozumových úvah. Vědomí se jakoby rozdvojí. Právě s tímto rozdvojením vědomí je třeba bojovat“ (Ruge, 2006,s.46). Přitom to pro nás musí být absolutní pravda. Samotná odhodlanost zvyšuje rychlost pohybu. Když chcete zvítězit, musíte mít nezdolnou odhodlanost po vítězství. Sebekódování, které zvyšuje efektivnost psychického programu při střetu s nepřítelem, se provádí velmi jednoduše. Koncentrujeme celou svojí nenávist, všechny svoje negativní vlastnosti a přenášíme je na osobnost nepřítele. Sebekódování zahrnuje elementy psychoanestézie. Existují následující způsoby psychoanestézie. První způsob spočívá v přenášení bolesti do emoční sféry. Začínáme v sobě soustřeďovat zlost, zuřivost a agresivitu. Zlost k nepříteli, zlost k sobě, prostě ke všemu na světě, ovládá nás chladná zuřivost. Druhý způsob spočívá v tom, že pocit bolesti v sobě posílíme až do horního prahu citlivosti. Děláme to tak dlouho, až pocítíme, že ztrácíme vědomí. Když se přiblížíme k tomuto prahu, ihned „odhodíme“ uměle vytvořenou bolest. Reálná bolest se nám zdá potom nepatrnou. 29

IAODG s.r.o.

2.4. Psychologická příprava na sebeobranné situace Můžeme v sobě také spustit program ‚není žádná bolest‘, a zároveň ho posílit pocitem, že jakákoliv bolest nám nepatří. Jinými slovy oblast těla, kde bolest jakoby nám nepatřila. Nejdůležitější pro úspěšnou autosugesci je jasná, zřetelná definice psychického programu. Vykonáváme jenom jednoznačné programy, které si člověk může lehce představit. Věřím tomu pevně, tvrdě a odhodlaně. Potom přejdu do stavu prázdnoty, abych reálně pocítil tento program. Musí se pevně uhnízdit ve vašem těle, ve vaší vůli, ve vaší nervové soustavě, v celé vaší psychice. Když se to stane, váš psychický program se pro vás stane realitou, jsme to, co si o sobě myslíme. Sebekódování je normální způsob komunikace se svým tělem. Je to umění dávat tělu rozkazy a podrobit si ho vlastní vůli. Jenom tehdy, když se vaše tělo podřídí rozumu, uskuteční se slova Chenga Chung Waia: „tělo je pochva pro čepel ducha“. Pocítíme, že tělo je mechanismus pro realizaci programu duševního rozumu. Od teď vám tělo nediktuje jeho vůli, ale vy nutíte tělo sloužit vám. Autosugesce je jediný způsob jak podřídit svojí nervovou soustavu rozumu a tělo svojí nervové soustavě (Schlachter, 2007). Podmínek úspěšného ukončení násilného konfliktu je více, ale skoro vždy vyhrává ten, kdo je psychicky silněji. Musíme mít silnou orientaci na vítězství. Už pouhé naladění psychiky na bezpodmínečné vítězství značně posílí možnosti člověka. V podstatě jsou tyto psychologické funkce opačné, i když mají některé vnější podoby. Rozum dává člověku sílu, ale zároveň ho i oslabuje. Schopnost efektivně pracovat v boji vždy závisí na schopnosti vypnout rozum. Jde o to, že je strach produktem rozumu, pud sebezáchovy je produktem těla. Myšlení na úrovni reflexů, které předpokládá vypnutí rozumu a jehož výsledkem je úplná absence strachu. Existuje mnoho speciálních forem tréninku, proto, aby člověk v sobě potlačil strach. Pud sebezáchovy je něco jiného než strach. Musíme proto v sobě probudit pud sebezáchovy a kontrolovat ho. Musíme se probít přes mlhu myšlenkových nánosů k svému původnímu zvířecímu svědomí. Musíme pochopit, že všecky zásady, které nám byly vštěpované, nemají pro nás žádný smysl. Neexistují správné etické zásady jen dobré nebo zlé. Probudit vnitřní sílu člověka, která je v každém z nás, která se občas projevuje v extrémních situacích, tuto sílu nemůžeme uvolnit, pokud nás tíží přikázání a zákony a normy. Když je budeme moci v tomto okamžiku zavrhnout, okamžitě pocítíme svobodu. Ruge říká: ,,Vždy se snažím být přítomný ve všem, co dělám. Efekt přítomnosti člověka v tom, co dělá, je důležitý pro psychický trénink. Tento efekt selhává, když se objeví strach. K tomu dochází v důsledku rozumových úvah. Vědomí se jakoby rozdvojí. Právě s tímto rozdvojením vědomí je třeba bojovat“ (Ruge, 2006,s.46). a čím kratší je fáze ohrožení a varování. Má-li člověk byť minimální čas na reakci a vytvoření plánu svých činností, značně to zvyšuje jeho naděje na úspěch. Ve stádiu varování se aktivují biochemické procesy organismu. Tuto aktivaci ovlivňují dva typy faktorů. Je to intenzita vnějších vlivů a délka trvání zátěže. Obě tyto skutečnosti mají individuální mezní hodnoty, po jejichž překročení není subjekt schopen pozitivní akce. Krizová situace se dá zvládat také prostřednictvím automatického jednání na základě dynamického stereotypu vytvořeného sérií návyků. V neposlední řadě je důležité zvládání úzkosti a strachu. Úzkost je reakce na specifické podněty signalizující nebezpečí, které se však nemusí opírat o nic konkrétního. Strach nesmí člověka ovládnout. Ochromení strachem, to je půl cesty k záhubě. Neexistuje ohrožení, z něhož by nebyla alespoň malá šance vyváznout. Tato šance však člověku zůstává jen tehdy, když překoná paralyzující vliv strachu a zůstane aktivní (Drašar ,1989). Modelování Jedna z metod psychologické přípravy. Modelová situace je nácvik v uměle vytvořených strachových situacích s využitím teorie adaptace, automatizace činností tzv. dril. Dnes se to spíše nazývá princip modelování. Tj. adaptace na zvládání určitých typů situací a počítání s transferem odvahy do činností obdobných (Hošek, 1997). Jakmile pochopíme podstatu násilné kriminality, můžeme se ztotožnit s právem na vlastní sebeobranu, které je v současné společnosti zamlženo zákony o občanských právech, které z tohoto hlediska přispívají k tomu, že lidé zpravidla nevystupují proti útočníkovi dostatečně razantně. Proto musí být posilována snaha o přežití. Jednou z vhodných cest je aplikace realistických a efektivních programů obranné taktiky, při nichž adepti čelí různým simulovaným útočníkům. 30

IAODG s.r.o.

2.4. Psychologická příprava na sebeobranné situace Z praxe je známo, že lidé vycvičení a připravení lépe zvládají nebezpečí, strach a úzkosti a mají lepší předpoklady k zachování osobnostní integrity. Adaptace zahajovaná až ve fázi nastupujícího ohrožení nemá dobré předpoklady k dosažení úspěchu, poněvadž se odehrává v podmínkách emočně – vegetativních rušivých vlivů. Psychofyziologickou charakteristikou strachu i úzkosti je zvýšené negativní emočně vegetativní napětí, které představuje funkční jednotu s útěkovým, úhybovým nebo obranným chováním. Čím silnější je úzkostné napětí, tím zřetelnější jsou averzivní tendence v chování a fyziologické známky aktivace. Rozumová kontrola je možná, ale ne vždy dosti účinná. Zejména strach a ještě více úzkost mají předpoklady k tomu, aby za určitých okolností vypověděly poslušnost rozumu. Při kontrole míry strachu musíme vzít z praktického hlediska v potaz, že častým opakováním se jakákoliv situace stává pro nás více a více všední. To, co vnímáme jako nebezpečné a nové, se stává všedním, nechává nás emočně klidným. Strach poznamenává všechny vzorce chování i vnitřního reagování charakteristickým způsobem (Machač et al.,1985). Jakmile učiníme rozhodnutí bojovat místo toho, abychom utekli nebo se střetu vyhnuli, musí se oběť skutečně změnit v agresora, a musí rychle důrazně a efektivně provést protiútok. Instruktoři musí adeptům dobře vysvětlili, co vše se může stát, pokud útočník nebude pacifikován. V některých případech je dokonce vhodné předložit dokumentární materiál několika brutálních případů, a poté adepty vystavit řadě simulovaných útoků za podpory instruktorů. Instruktor hrající útočníka musí být vyškolen tak, aby byl schopen zastrašit a reálně imitovat verbální i fyzické prvky agrese jako opravdový nepřítel. Musí jednat realisticky a stejně tak i reagovat na protiútoky zahájené adepty. Adepti jsou při tom vybaveni speciálním ochranným oblekem. Přestože jsou v takových situacích vystavěni násilnému chování simulovaného útočníka, nemohou získat šokující zkušenost překvapení z reálného útoku. Mohou si však alespoň vytvářet sebejistotu při reakci na útok. Simulující útočník při tréninku zároveň učí adepty přemýšlet o útoku, vyhodnocovat jej a rozhodnout o nejvýhodnějším okamžiku zahájení protiútoku. Hlavním cílem instruktora je zahalit se do tajemnosti, aby mohl předstírat pokus o pouliční násilnost nebo únos apod. Protože to, co nám nejvíce nahání strach, je vždy neznámé a nepředstavitelné. Při rozhodování o tom, zda bojovat či nikoliv, je nutné také posoudit možný stupeň bolesti a rizika zranění, případně úmrtí. To platí hlavně tehdy, když má protivník nůž nebo jiný ostrý předmět. Šance být pořezán je v tomto případě velmi reálná. Pokud je boj přesto nevyhnutelný je lepší, když jsme na možnost zranění připraveni. Adrenalin je schopen bolest zamaskovat, stále však musíme zůstat ve střehu, abychom mohli blokovat útok a pokračovat v obraně s rázností a rozhodností. Menší krátkodobá bolest je vždy snesitelnější než bolest dlouhodobá. Čím více chápe adept realitu a čím je efektivnější jeho trénink, tím je adept ostražitější a sebejistější, schopnější identifikovat hrozbu a vyhnout se útoku nebo získat čas k ústupu či přípravě na konfrontaci. Pokud útočník přichází zcela nečekaně, musí mít pevně zakořeněné odpovídající reakce, které automaticky použije. To vše se lze naučit při modelování simulovaných útoků. Hošek uvádí:,,Využití principu modelování, tj. adaptace na zvládání určitých typů situací a počítání s transferem odvahy do činností obdobných. I když jsou strachy specifické, určitý podobnostní transfer existuje, podobně jako v rizikovém rozhodování“(Hošek, 2003 s. 44 ). Při modelování záleží na: 1. vnější situaci – stavíme adepty v tréninku do situací podobných vnějším podmínkám reálné situace. Patří sem zejména prostředí (horko, zima, hluk, místo boje) 2. vnitřní situaci – jde o to dostat adepty sugestivně do podobného duševního stavu jako v boji. Jde zejména o stavy strachu a úzkosti vznikající z obavy z existenčního rizika. Praktickou pomocí je modelování tzv. handicapového tréninku, v němž jde o to, že adept je simulován do obrany za ztížených podmínek. Například se může bránit jenom jednou rukou nebo bojuje beze zbraně proti ozbrojenému útoku. Při jakémkoliv modelování si však musíme uvědomit, že speciální výcvik může zlepšit autoregulační schopnosti v laboratorních podmínkách, avšak toto zlepšení není dostatečné pro snížení strachu z napadení v reálné situaci navozené výcvikem (Stehlík, 2008).

31

IAODG s.r.o.

2.4. Psychologická příprava na sebeobranné situace Z pohledu komplexnosti i u praktických modelových situací hovoříme o dílčích modelových situacích, kde se účastníci výcviku učí řešit konkrétní útok nebo taktický postup na jeden daný scénář. Komplexní modelové situace zahrnují již více studijních cílů a mnohdy i z více profesních oborů. V takovémto případě hovoříme i integrovaných praktických modelových situacích. Z pohledu navození modelové situace hovoříme o konfliktní situaci, kdy je cílem řešení jakéhokoliv konfliktu. U armád a bezpečnostních sborů jsou cvičeny bojové modelové situace. Bojové modelové situace obsahují všechny tři fáze konfliktu: úvodní část, řešení fyzického útoku na účastníka modelové situace a řešení situace po fyzickém útoku. V civilním prostřední bývají bojové modelové situace označovány za sebeobranné modelové situace. S důkladností nácviku modelových situací se zvyšuje i odolnost vůči časovému stresu, eliminuje se bezradnost. Z praxe je známo, že lidé, kteří byli podrobeni speciálnímu psychologickému výcviku, jsou schopni se lépe vypořádat s nebezpečím a se strachem. Mají větší předpoklady k zachování duševní rovnováhy. Předpokladem je dostatečný výcvik, za různých modelových podmínek s použitím stresorů tak, aby došlo k zautomatizování činností důležitých pro přežití. Dochází tak ke zvýšení sebejistoty. Na tomto základě je pak možné předpokládat, že v případě ohrožení je člověk lépe schopen situaci řádně zhodnotit, zaměřit se na její řešení a tím potlačit negativní emocionální vlivy. Sebeobrana není zábavné pohybové cvičení, ale také studie dnešních útočníků, způsobů boje a protiútoků. Až když adept začne rozpoznávat základní charakteristiku útoků a zjistí, že disponuje silou a schopností zneškodnit útočníka, pak teprve pociťuje správnou sebedůvěru a osobní sílu (Lonsdale 1995). Sankalpa Jedná se o prastarou jogínskou techniku, která slouží k sebevýchově. Sankalpa znamená spojení podvědomí pro dosažení cíle, záměru, přání. Naformulujte si otázku či přání a tuto formulku si denně třikrát v duchu opakujte jako poslední aktivní myšlenku před usnutím. Když usneme, jistá část našeho vědomí vypne. Podvědomí ale pokračuje v aktivitě. Sankalpu v duchu vyslovíme jako poslední aktivní myšlenku bdění. Přicházejí-li samovolně další myšlenky i potom, nebráníme se jim, ale už je vědomě nerozvíjíme. Sankalpa je formulována jasně, stručně a jednoznačně. Formulace se nemění. Žádné ze slov nemá dvojí možný výklad. Můžeme ji užít k přestavbě osobnosti. Potlačovat nežádoucí složky, získávat nebo posilovat žádoucí (Špicnerová, 1982). Alexandrova metoda Člověk má tendenci k neustálému opakování navyklých stereotypních reakcí, a proto vše, co děláme, můžeme buď dělat dobře a tím podporovat zdravé fungování organismu v oblasti fyzické i mentální, anebo tak, že dobré fungování poškozujeme. Myšlenkové rozhodnutí vždy předchází i tu nejjednodušší činnost, Alexander to nazývá psychotělesnou jednotou. Důležitou součástí Alexandrovi metody je tedy vrátit se na vědomé vnímání všech prováděných činností, pozornost zaměřit na jejich špatné provádění a tak vylepšit používání sebe sama (Macdonald, 2006). Vztah hlava – krk – páteř Alexander nazývá osou primární kontroly. Její užívání je vrozené, ale je deformováno návyky, proto je tato technika zaměřena na zbavení se zakořeněných zlozvyků a na vyrovnávání se stresovou situací. Nezbytnou součástí při snaze o změnu návykového chování je nácvik inhibice, tedy schopnosti nereagovat na stimul. Úkolem inhibice je připravit se na reakci koordinovaným a souvislým způsobem. Cílem je korigovat a odstranit negativní posturální návyky a udržet je během všech denních činností, zvýšit koordinaci pohybů a sebeuvědomování. Základní myšlenkou této metody je dát do souladu naší mysl a tělo. Učíme se jak podpořit a usnadnit současné pohybové schopnosti a jak si osvojit nové. Vědomí vjemů, které nás informují o držení těla a o pohybu se nazývá kinestézie – smyslové uvědomění. Jde o formu čití, které dodává přesné informace o poloze těla v prostoru, o svalovém napětí, poloze a pohybu jednotlivých segmentů těla. Alexandrova metoda směřuje k rozvinutí našeho smyslového uvědomění, aby nám poskytovalo plné a odpovídající informace, vědomou kontrolu (Barlow, 1973). Podle mého názoru existuje ještě varianta obrany při ohrožení, a to střední cesta – pokus o verbální a neverbální techniky směřující k vyřešení situace nebojovou cestou.

32

IAODG s.r.o.

2.4. Psychologická příprava na sebeobranné situace Verbální a neverbální sebeobrana Verbální sebeobranou rozumíme obranu pomocí takticky vedené komunikace při napadení nebo obtěžování na ulici, ale je i prostředkem řešení situací v běžném životě při problému na pracovišti a ve vztahu. V naprosté většině případů je na začátku nějakého konfliktu nejprve slovní kontakt, ze kterého se může nebo nemusí vyvinout sebeobranná situace. I při fyzickém napadení můžeme dobře vedenou komunikací získat taktickou výhodu ke zvýšení šance uspět během konfliktu. Verbální sebeobranu dělíme na defensivní, ofenzivní a asertivní komunikaci. Rozhodující je chování agresora a naše rozhodnutí jak situaci vyhodnotíme. Je nutné především odhadnout míru agresivity útočníka, zda se jedná o jednání v afektu, nebo snahu nás okrást. Nejhorší variantou je násilník s touhou někomu ublížit. Z chování útočníka je možné toto vypozorovat a podle toho přizpůsobit taktiku vedení verbální sebeobrany. Při defenzivní komunikace se snažíme o potlačení agrese a vyhnutí se konfliktu, s útočníkem jednáme klidně a rozvážně. Budeme hledat cestu ke smíru, omluvě, snažíme se útočníka uklidnit, rozmluvit mu jeho jednání. Při komunikaci klademe otázky typu: proč to děláte, nevíte kolik je hodin, kam vede tato cesta, co tím myslíte. Toto donutí protivníka si zformulovat odpověď a dává nám čas. Ofenzivní komunikace je přesným opakem. Snažíme se vyvolat pocit, že nejsme snadná oběť. Naše chování i verbální projev je agresivní a hlasitý. Můžeme používat i výhružky, nadávky – naší snahou je za každou cenu v konfliktu získat navrch a dosáhnout ústupu útočníka. Možností je i hlasitý výkřik, který může odradit a někdy i postrašit útočníka. Přitáhne pozornost ostatních lidí. Nespoléhejme se, že nám pomohou, ale útočník se může obávat, že nám přijdou na pomoc. Když vykřikneme, musíme to provést jako zvíře. Povzbudí nás to a útočníka zastraší. Křik je nutné provádět s divokým a agresivním výrazem ve tváři. Asertivní komunikace je dovednost zdůrazňující aspekt sebedůvěry a sebeprosazení. Učí nás jednat aktivně, nikoliv jen reagovat. Asertivita rozvíjí schopnost mít věci pod kontrolou. Asertivní jednání bude účinné tehdy, pokud k němu přistoupí „řeč“ celého těla. Vždy se snažíme jasně a jednoznačně formulovat své požadavky. Naše jednání je klidné, uvolněné, bez napětí a vnitřního neklidu. Máme hrdě zdviženou hlavu, nestydíme se za svoje postoje a vystupujeme sebevědomě. Již to sebevědomí může případného útočníka odradit. Důležitou složkou je také komunikace neverbální, která určuje další vlastní jednání. Člověk používá neverbální komunikaci více než verbální, podíl neverbální komunikace na celkové komunikaci je asi 70%. Z hlediska sebeobrany je velice důležité sledovat neverbální projevy člověka. Již samotný postoj vypovídá mnoho o případném útočníkovi. Mezi prostředky neverbální komunikace patří zrakový kontakt, kdy můžeme neústupným pohledem ovlivnit situaci, odvést pozornost ustrašeným pohledem do strany apod. Dalším projevem je výraz tváře, mimika. Můžeme gestikulovat pohybem rukou. Pohyby těla v sociální interakci a jejich koordinací nebo sdělovat fyzickým postojem těla, jeho držením. Příkladem je skrytý bojový postoj. Skrytým bojovým (obranným) postojem z hlediska sebeobrany rozumíme vzájemné postavení nohou a rukou kdy není rozpoznatelné, že se jedná o bojový postoj, ale obránce nebo útočník je připraven se bránit nebo útočit. Z hlediska útočníka laik nabude dojmu, že žádné nebezpečí nehrozí a je poté větší moment překvapení. Z hlediska sebeobrany je výhodné použít skrytý bojový postoj nebo defenzivní postoj s rozevřenými dlaněmi nataženými před sebe, které jako by držely útočníka od sebe a zároveň vyjadřovaly přání, že se nechceme prát a máme prázdné ruce, ale zároveň jsme připraveni se okamžitě bránit a nepustí si útočníka k tělu. Historie psychologické přípravy pro boj v různých kulturách Teorie sebeobrany vnímá konfliktní situaci jako základ vzniku bojových situací. Dostoupí-li konflikt do stádia, kdy již není řešitelný diskuzí, domluvou nebo rozchodem a dochází k fyzickému násilí, jde o situaci bojovou. Podle jejího účelu ji dělíme na útočnou a obrannou. Úspěšné řešení bojové i obranné situace je podmíněno psychickou stabilitou, taktickou a technickou vyspělostí jejího účastníka. Incident je zvláštním typem konfliktní situace, která vzniká náhle, má výrazně konfrontační charakter, rychlý průběh. Iniciátor kalkuluje s momentem překvapení a svých cílů dosahuje převážně násilným způsobem. Fromm tvrdí, že ve všech kulturách vidíme, že se lidé brání proti ohrožení svého života bojem nebo útěkem. Destruktivita a krutost jsou v jedněch společnostech minimální, v druhých maximální. yto ohromné rozdíly mezi kulturami se dají jen těžko vysvětlit. Skutečnost, že nejméně civilizované společnosti jako lovci a sběrači a raní zemědělci projevují méně destruktivity než vyvinutější společnosti, hovoří proti názoru, že destruktivita patří k lidské přirozenosti. (Fromm, 1997). 33

IAODG s.r.o.

2.4. Psychologická příprava na sebeobranné situace Historie lidstva je historií násilí a válek. Válka je vysoce organizované násilí, jehož se účastní drtivá většina občanů z obou bojujících stran. Jednotlivec musí ve válce plnit funkce, které mu organizátoři určí. Masakry a krutosti bývají prezentovány a přijímány jako součást vojenské a politické strategie. Začaly jako lokální střety, sloužící k řešení neshod, za účelem zvětšení teritoria a k získání kořisti od nepřítele. Zpočátku tedy lidé řešili válkou základní existenční otázky, zejména zajištění potravy a životního prostoru, postupně však začali využívat násilí k získání slávy a majetku. Hlavními příčinami válek od starověku byly náboženství, obchodní zájmy, územní požadavky či touha vlastnit kolonie. Když civilizace pokročila a války se staly častějšími, ozbrojená střetnutí začala ovlivňovat lidský pokrok. Ve všech válkách docházelo během boje k poklesu morálky. Od začátků historických vojenských záznamů byly příčinou ztráty odvahy vojáků stejné podněty, obava z neznáma, ze smrti, ze zranění a z hanby. Co přimělo vojáky k odvaze v boji a ke ztrátě strachu? Mohla to být disciplína. Historie ukazuje řadu příkladů, kdy špatně vyzbrojené armády civilistů, kteří bojovaly za své ideály a rodiny, porazily na hlavu pravidelné armády. Také hrdost na příslušnost k určité jednotce nebo armádě, vnitřní přesvědčení, pěstované po staletí společných bojů, vycházející jak z přesvědčení o bratrské sounáležitosti všech mužů v jednotce nebo v armádě, tak vzájemné důvěry, že společně vytrvají až do smrti, je zbavuje strachu. Zmíněná hrdost spojuje vojsko v pevnou, uzavřenou společnost a dává mu pocit vlastní nepřemožitelnosti (Keegan, 2004 ). V antickém světě, byla nejvíce uznávanou armádou z celého Řecka Sparta. Sparťané toho nedosahovali pouze lepší výzbrojí či taktikou, ale systematickou tvrdou přípravou na cvičištích a především tuhou vojenskou kázní. Od mládí se chlapci učili spokojit se s prostým jídlem a nebát se tmy, ani být sám. Matka je koupala ve víně, aby se zocelila jejich těla. V sedmi letech přicházeli chlapci do dětských táborů (agelai), kde se jejich výchovy ujímali státní učitelé. Chlapci bydleli ve společných ubikacích. Jejich hlavním zaměstnáním byla fyzická příprava zahrnující zápas, běh, hod diskem a kopím. Chodili málo oblečení, často bosí, zpravidla spávali pod širým nebem, aby se otužili a zocelili. Poslušnost se tu hodnotila výše než umění číst a psát. Chlapci se účastnili společných obědů (syssitií), kde naslouchali vyprávění o slavných činech. Stravu si mohli přilepšovat krádežemi, aby si trénovali vychytralost a obratnost, užitečné vlastnosti v době války. Pokud byl mladík při krádeži chycen, byl přísně potrestán, ne za krádež samotnou, ale za to, že se nechal chytit. Než se stali ve smyslu zákona dospělými, museli podstoupit rituální bičování před Artemidiným oltářem, při kterém nesměli dát najevo známky strachu ani bolesti. Každý voják byl povinen přicházet denně na vojenské cvičiště, aby se udržoval v dokonalé fyzické kondici, denně se musel zdokonalovat v zacházení se zbraní, neustále procházel ideologickou přípravou, zdůrazňující velikost vlasti a slavné činy předků, povinná byla i účast v syssitiích. (Sekunda, 2008) Featherstone uvádí že: ,,Při bitvě u Kúnax: ,,Řekové zpívali písně a začali postupovat proti nepříteli. Za pochodu přední falangy (skupina pěchoty bojující v sevřeném útvaru oštěpy nebo kopími je jedna z nejstarších válečných formací), vyrazila kupředu a zadní část také začala postupovat dvojnásobnou rychlostí. Pak všichni ve stejném okamžiku vykřikli Eleleu, což je pokřik věnovaný bohu války (Arés) a pak už se řítili kupředu. Přitom o sebe buší oštěpy a štíty, aby vyplašili koně, ale Peršané se roztřásli strachy a prchli, ještě než se nepřítel přiblížil na dostřel jejich luků.“ Ohromnou vůli zvítězit dala Řekům kombinace jejich politické a vojenské kultury a také víra, že bohové jsou s nimi. Díky tomu dokázali zaútočit na mnohem početnější armádu i za nevýhodných podmínek.“ (Featherstone, 2001, s. 52). Římané, kteří získali zkušenosti z bojů se poučili, že je výhodnější vzdorovat nepříteli na bitevním poli než na hradbách, a proto věnovali maximální péči nácviku boje v sevřených formacích, který se proti méně ukázněným protivníkům dokonale osvědčoval. Výcvik se věnoval také překonávání nejrůznějších překážek. To vše vedlo k neustálému posilování vojska a růstu sebevědomí, bez těchto vlastností by římská republika v nejkritičtějším období své existence patrně neobstála. Conolly ve své knize uvádí: ,,Antické národy učinily z her s mečem hlavní součást svého výcviku: svoje štíty pletli z vrbového proutí, konstrukce podobné košatině. Košatina měla dvojnásobnou váhu než normální oficiální štít. Odvedenci také dostávali místo mečů dřevěné rapíry, rovněž dvojnásobné váhy. Každý rekrut musel vsadit do země jeden kůl, který vyčníval ze země zhruba dva metry tak, aby pevně stál. Na kůlu potom odvedenec trénoval boj, jakoby šlo o nepřítele, a to s rapírem a košatinou, jakoby šlo o meč a štít. Mířil tedy na kůl tak, jakoby se jednalo o hlavu a nepřítele, později začal své rány směřovat proti pomyslným bokům, poté se snažil přetnout kolenní šlachy a nohy. Pak uskočil zpět, znovu přiskočil a opět útočil na kůl. Přitom používal metody útoku a umění boje, jakoby se jednalo o skutečného protivníka. 34

IAODG s.r.o.

2.4. Psychologická příprava na sebeobranné situace Zúčastňoval se i cvičných bojů, v nichž se používaly meče a oštěpy s hroty v pochvě, aby nedošlo k úrazům. Římští vojáci byli silně pověrčiví. Pečlivě dbali, aby neurazili žádnou nadpřirozenou sílu, která ovlivňovala jejich život. Uctívali mnoho bohů a též místního boha kraje, v němž tábořili.“ (Conolly, 1992,s.4). Pro Řeky a Římany, s nimiž se utkávali, byli keltští válečníci barbary: muži mohutné postavy, nesmírně silní a neskutečně krvežízniví. Lhostejní k ranám, vrhali se nazí do bitev, mávajíc strašlivým mečem, kterým stínali hlavy nepřátel, a byli tak dokonalým protikladem vycvičených a disciplinovaných falang Sparťanů či římských kohort. Tajné keltské učení v podstatě hlásalo, že duše po smrti nezaniká, nýbrž přechází do jiného těla, a že je tedy bezpředmětné mít ze smrti strach. Když se keltské vojsko chystalo do bitvy a dostalo se nepříteli na dohled, spustilo strašlivý ryk. Jeden každý válečník se ze všech sil připojil k válečnému pokřiku, bezpochyby prokládanému posměšky, urážkami oplzlostmi mířenými na protivníka. Ke kakofonii hlasů samotných válečníků se přidal zvuk válečných rohů. Jestliže hlavním smyslem toho všeho bylo protivníka vyděsit a zastrašit, pak mohl keltský válečník oprávněně tvrdit, že uspěl. Tento nepřetržitý příval hluku měl neméně dramatický dopad na samotného válečníka. Mohl u něj nastat změněný stav vědomí, někdy se dokonce dostal do transu zřejmě za přispění konzumace nápoje s obsahem alkoholu. Díky své naprosté důvěře v moc a ochranu strážných duchů byl přesvědčen o své převaze. Stačilo, když nejvýše postavení vůdci dali znamení a bojovník se vrhl na nepřítele (Allen, 2008). Cotterell uvádí:,,Víra v převtělování duší, příslib naděje na místo v ráji, učinila z Keltů neohrožené bojovníky, dychtivé umřít v boji. Chtějí si vštípit jako jednu ze svých vůdčích zásad, že duše nezanikají, ale přecházejí po smrti z jednoho těla do druhého, a domnívají se, že muži jsou touto zásadou do velké míry povzbuzováni k chrabrosti a nedbají strachu ze smrti“ (Cotterell, 2008, s.62). Válečnictví některých předkolumbovských národů Severní a Střední Ameriky se vyznačuje krutostí, které nemá nikde na světě obdoby. V Mexiku Mayové věřili, že je jejich země peklem a že jediným způsobem úniku z pekla je zemřít jako oběť nebo v boji. Nejsilnější a nejlepší atleti, zpravidla vojáci, mohli soutěžit v národní míčové hře, která zahrnovala házení míčku přes kruhy umístěné vysoko na obou stranách stadionu. Ti, kteří vyhráli, byli za odměnu zabiti, čímž utekli z pekla a putovali do ráje. Stali se tak posvátnými, obětovanými (Cotterell, 2008). Všichni muži se rodili jako potenciální válečníci a měli šanci dosáhnout vysokého válečnického postavení absolvováním výcvikových škol v obvodě svého rodného města. Tyto školy byly částečně klubem, částečně klášterem a částečně cechem. Nováčkové, čerství absolventi výcvikových škol se drali o místo v bitevní linii, aby se naučili získávat zajatce. Velitelé dbali na to, aby zkušení válečníci odstupňovaní podle množství zajatců dostávali na bitevním poli místo podle svých zásluh. Nejvýše postavení, kteří již získali alespoň sedm zajatců, bojovali v párech a odlišovali se nejnádhernějším válečným oděním. Tito válečníci dávali příklad odvahy ve válečném boji. Byli přesvědčeni, že jsou dědici zakladatelů civilizace a jsou povolání k tomu, aby oživili nádheru říše. Kvůli tomu uspokojovali své bohy oběťmi, z nichž nejcennější byly oběti lidské. Mayové věřili, že pouze opakované oběti bohům drží jejich krutost na uzdě. Proto bylo jejich prioritou zajmout co nejvíce nepřátel, z nichž někteří měli být dobrovolnými účastníky své vlastní rituální vraždy (Keegan, 2004). Aztéčtí kněží boha Tezcatlipoky užívali omamné látky, aby dosáhli patřičného stavu duše pro službu božstvu a mohli vykládat jeho slova. Kněží se potírali teotlacualli, potravou bohů, z popele jedovatého hmyzu a plazů smíchaného s velkým množstvím tabáku. Takto zbaveni strachu z divoké zvěře a dalšího nebezpečí vyráželi do noci k návštěvám temných slují. Když chtěli komunikovat se svými bohy a obdržet od nich poselství, pojídali rostlinu Ololiuhwui, aby dosáhli deliria a měli vidiny a halucinace. Třetí aztécká kultovní rostlina peyotlu obsahuje halucinogen meskalin. Po jejím užití se dostaví veselost, mizí hlad a žízeň. Tyto vlastnosti byly oceňovány v boji a o peyotlu se tvrdilo, že zvyšuje odvahu a statečnost bojovníka (Furst, 1996). Válečníci Inků žvýkali kokové listy, aby zvýšili svou bojovou sílu. Koku užívali také jejich běžci, o jejichž výkonech kolovaly zázračné zvěsti. K regulaci vojska se též často využívala náboženská víra. Židovští králové bojovali v rámci úmluvy se svým jediným a všemocným bohem. A zatímco králové – válečníci Izraele mohli ve svých malých a lokálních válkách čerpat sílu ze staré Úmluvy, novozákonní křesťané se po staletí mučili myšlenkou, zda vedení války je z morálního hlediska přípustné či nikoliv. Křesťané se nikdy nesjednotili v názoru, zda válčící člověk může být také věřícím člověkem. Ideál mučednictví byl vždycky stejně silný jako ideál spravedlivého boje a zůstává silný dodnes. Vojákům se předkládaly nábožensky motivované cíle jako osvobození svatého hrobu či vyhlazení pohanů. 35

IAODG s.r.o.

2.4. Psychologická příprava na sebeobranné situace Již během jedenáctého století bylo v Evropě možné postřehnout rodící se ideál rytířství. Na konci dvanáctého století bylo založeno mnoho řeholných řádů, které, ačkoliv se původně věnovaly udržování špitálů pro poutníky do Svaté země a ochranou jejich bezpečí na cestě, na sebe mnohdy vzaly jinou funkci: bojovat při obraně Svaté země samotné. Řádoví bratří byli poslušní a v bitvách se chovali disciplinovaně. Žili pod společnou střechou, a od svých velitelů dostávali oděv a stravu a neměli žádné osobní vlastnictví. Ve středověku vzniklý Islám a příklad jeho zakladatele Muhammada učinil z Arabů vojenský národ a inspiroval jejich dobyvačná tažení. Jejich síla spočívala především v jejich víře a z ní plynoucí nesmírné odvaze (Keegan, 2004). Z historie vojenských střetnutí a memoárů slavných vojevůdců se dozvídáme o takových pojmech jako ducha vojska, bojová nálada, bojová morálka, válečné nadšení, morální síla. Tyto pojmy jsou ve své podstatě skupinovou motivační strukturou, která je předpokladem ochoty bojovat a setrvat v boji i za svízelných podmínek. Jádrem této struktury jsou postoje k určitým věcem, jevům a ideám. Prostřednictvím vytváření a přetváření skupinových postojů se tak duch vojska reguluje. Nejčastějším účinným regulačním prostředkem byly především sliby. Vojákům se slibovalo, že po vítězství nastane konec útrap a vojáky čeká nejen návrat domů a bohatá válečná kořist, ale také nehynoucí sláva. V souvislosti s profesionalizací válečnictví koncem středověku, kdy vzniká vojenské řemeslo, je významným činitelem posilování ducha vojska žold. Dobrý žold a příslib ještě lepšího po vítězství je v tomto smyslu významným činitelem. Dle Hoška: ,,S duchem vojska těsně souvisí otázky ovlivňování strachu. Se stoupajícím strachem klesá ochota bojovat. Likvidace strachu tedy nepřímo stimuluje duch vojska. Strach se dá vytěsnit jinou silnější emocí, například vztekem. Dá se také překlenout farmakologicky. Velmi často se před útokem používal na kuráž alkohol. Spolehlivou prevencí strachu je dobře zaměřený výcvik (Hošek, 1976 s.7). Také automatizace činnosti spolu s dokonalou disciplinou - dril byl ověřen v armádách jako účinný protistrachový prostředek. Vznikl v 18. století v tehdejším Prusku, v armádách dosud přetrvávala taktika boje v sevřených útvarech a přitom se začaly užívat střelné zbraně ,,kosící,, řady pochodujících útvarů. Vojáci se báli, hlavně v prvních řadách, a hrozilo, že se předčasně rozutečou. Dril vznikl za této situace jako východisko z nouze. Voják nesměl přemýšlet o nebezpečí, nesměl projevovat iniciativu, musel mít zautomatizovány všechny činnosti a svého velitele se musel bát více než palby nepřátelských děl. Dril tedy pomocí tuhé discipliny a automatizace všech úkonů dosáhl toho, že voják spolehlivě prováděl nezbytné operace i v situacích, kde by za normálních okolností byly tyto operace narušeny strachem. Po dvě století to byl účinný prostředek proti strachu v boji na základě tvrdého výcviku až do automatizovaných detailních dovedností (Hošek, 2003 s.44). Duch vojska se dá regulovat pomocí zvukových prostředků. Hošek uvádí: „Klasickým příkladem prostředků tohoto druhu je husitský chorál, jehož úlohu v bitvě u Domažlic zná každý. Stmeloval vlastní jednotky a soupeři naháněl hrůzu. S podobným účelem byla v řadě armád zavedena hudba z typickými prvky a tradičním charakterem, například skotští bubeníci“ (Hošek, 1976 s.9). V ruské armádě se vypracovává rozpis bojového výcviku pro útvary Specnaz ve spolupráci s nejlepšími ruskými psychology. Ti zjistili, že v minulosti probíhal výcvik nesprávně na principu postupu od jednodušších prvků k obtížnějším. Voják se nejprve učil skákat z malé výšky, balit padák a správně přistávat. Připravoval se na to, že kdysi v budoucnu dojde ke skutečnému výsadku. Čím déle se ale proces úvodního výcviku protahoval a čím déle musel voják čekat, tím více se seskoků obával. Proto psychologové navrhli postup obrátit, na základě zkušenosti získaných z dřívějších válek kdy záložníci, kteří absolvovali několikadenní výcvik a museli záhy do boje, podali ve většině případů znamenitý výkon. Nedostatky ve výcviku se sice projevily, zato nikdy nescházela odvaha. První seskok padákem přicházel bez ohlášení. Krátký instruktážní kurz, vzhůru do oblak a ven z letadla. Později voják podstoupil ucelený teoretický i praktický výcvik. V tu dobu se však účastnil zaměstnání beze strachu, protože nejobávanější události měl již za sebou. Podle mého názoru je tento způsob v dnešní době značně diskutabilní, zejména například v pojetí naší armády. Takovýto postup si dnes nikdo nevezme na zodpovědnost, zejména vzhledem k vyšší míře možného zranění vojáka při seskoku. Oheň a krev jsou stálými atributy bojového výcviku. Dříve se předpokládalo, že voják si má na krev i oheň zvykat postupně. Odborníci však tento názor obrátili vzhůru nohama. První zážitek s ohněm i krví se má dostavit překvapivě a zapůsobit důrazně. 36

IAODG s.r.o.

2.4. Psychologická příprava na sebeobranné situace Bojovník se musí neustále a bez varování setkávat s nepříjemnostmi. Musí se tím zbavit zbrklých reakcí a veškeré bázně (Suvorov, 1996). Toto tvrzení se mi jeví také poněkud odvážné. Podle mého názoru se naopak po takovémto křtu ohněm může strach ještě zvýšit, zejména u citlivých osob, které mají se strachem negativní zkušenosti z dětství. Postupný výcvik je sice déletrvající, ale bezpečnější. Důležitý aspekt je také ten, jaký měl voják předchozí výcvik v mládí a zda podobnými situacemi neprošel již v méně obtížných podmínkách, například v rámci nějakého oddílu bojových sportů nebo v rámci skautského oddílu. V moderním výcviku armád NATO se klade důraz na fyzickou přípravu. Být v co nejlepší kondici umožňuje vyrovnat se s fyzickými i psychickými nároky, kterým budeme čelit. Součástí vojenských výcvikových programů jsou nástroje, které připomínají, že při výcviku záleží na detailech. Vojáci speciálních jednotek jako je SEAL, Rangers, Zelené barety nebo SAS musí mít situaci pod kontrolou, být iniciativní a uvědomovat si příslušná rizika. Tito vojáci musí být schopni operovat zcela samostatně. Preferuje se týmová spolupráce, sebekontrola, motivace, spolehlivost a nesobeckost. Výcvik je zaměřen na taktiku a modelování bojové situace, základní znalosti a dovednosti (Stilwell, 2007). Přežít ve válce je věcí kondice, zdatnosti, tělesné i duševní. Ve válce si lidé sahají až na pokraj svých sil. A někdy ještě dále… Válka je maximálně stresující situace. Hlavním stresorem je strach. V bojových podmínkách není možné stres odstranit, není to ani žádoucí. Stres je vyvoláván nepřátelskými akcemi, které mají za cíl usmrcení, zranění nebo demoralizaci vojáků. Mezi válečné stresory patří novost situace (být poprvé v boji), absolvování těžkého boje s masivními ztrátami nedostatek spánku, otupující či neznámé prostředí a zprostředkovaně nedostatečný výcvik, nízká bojová morálka, nedostatek důvěry ve schopnost velení, ve vlastní výzbroj, nízká tělesná kondice. Je nezbytné přesvědčit vojáky, že stres v boji i poruchy s ním spojené nejsou ani projevem zbabělosti ani patologie, ale že se jedná o normální a adekvátní reakci na výjimečnou a krajně obtížnou a stresující situaci. Jistá míra pozitivního stresu, který se vyvolává ve výcviku nebo v boji, vede ke zvýšení odolnosti a výkonnosti (Duffack, 2007).

37

IAODG s.r.o.

3 Teorie kontroly použití síly

Teorie kontroly (TK) Co to znamená ? Teorie kontroly použité síly je vyvinutá na základě požadavku přesně definovat a následně popsat okolnosti pro přiměřené použití síly. Je to mechanizmus na vysvětlení, jakou úroveň síly použít a okolnosti, při kterých byla tato síla použita. Když dostaneme útočníka pod kontrolu a je první krok účinný, nesmí následovat další použití síly. Další použití síly na osobě, kterou jsme dostali pod kontrolu, je trestné.

Nezáleží na kritikovi ani na člověku, který poukazuje na to, kde ten silný klopýtl nebo kde si ten, kdo se odvážil do něčeho pustit, mohl počínat lépe. Uznání patří člověku, který je v aréně, člověku, jehož oličej je skutečně pokryt prachem, potem a krví… “Theodor Roosvelt”

38

IAODG s.r.o.

3. Teorie kontroly síly Možnosti aplikace síly - Stupňový zásah. Tyto možnosti poskytují popisy reakcí, které jsou k dispozici, když stojíme tváří v tvář útočníkovi. 1. Přístup – fyzický vstup osoby do konání útočníka. Podle závažnosti daného činu se předpokládá různá vzdálenost ve vztahu osoby a útočníka. Jiná vzdálenost pro řešení bude při pokusu o krádež a jiná při fyzickém útoku na osobu. 2. Výslovný příkaz (dialog) – je základním použitím síly a současně nejlepší obranou taktikou. Dialog jako prostředek k přesvědčení útočníka. Klidným rozhovorem s útočníkem lze předejít možnému konfliktu a případnému nebezpečí fyzického kontaktu, ve kterém může dojít ke zranění osoby nebo útočníka. 3. Ochranný doprovod (transportní techniky) – jakmile je rozhovor neúčinný přichází použití transportní techniky. Účelem této nenásilné techniky je přemístit útočníka z místa činu, kde by mohl ohrozit osoby nebo případné kolemjdoucí. Toto je nejběžněji používaná technika. 4. Pohyb reakční rukou – když předchozí technika není účinná nebo by se mohla stát nebezpečnou je dalším řešením, technika způsobení bolesti. Při této technice je dovoleno zkroutit útočníkovi ruku do takové míry, aby jej bolest zastavila od dalšího konání. Dáváme velký pozor, abychom jej nezranili. Používá se tam, kde by bylo použití transportní techniky nevhodné nebo nebezpečné. V těchto případech je tato technika vhodná a účinná a jiné použití síly nebude právně akceptováno. 5. Údery částí těla (úder, kop, omráčení) – je možností, pokud předchozí technika byla neúčinná nebo nevhodná. Použití tohoto stupně bude účinnější, jeho nevýhodou je možné zranění útočníka. Proto je její použití pouze v takových případech, kdy předchozí techniky sel- haly nebo nejsou vhodné. K tomuto stupni se také váže použití obranného spreje. 6. Médium – pokud je mechanická kontrola neúčinná, případně její použití je nevhodné je potřeba použít účinnou zbraň. Obušek je středně účinná zbraň, jejíž efektivní úroveň použití se pohybuje mezi sebeobrannou technikou těla a použitím střelné zbraně. Při jeho nasazení je třeba zohlednit určitou úroveň dovednosti v zacházení. 7. Střelná zbraň – v konečném důsledku, kdy je použití obušku neúčinné nebo nevhodné na zastavení útočníka, je možné použití střelné zbraně. Kontrola útočníka – každá situace, kdy je osoba nucena použít fyzickou sílu, aby útočníka dostala pod kontrolu končí jeho ovládnutím. Výsledkem předchozích uvedených obranných opatření kontrola útočníka, jeho spoutání a následné předání orgánům policie. V případě zranění útočníka podle svých možností a schopností poskytnout první pomoc a přivolat rychlou záchrannou službu. Dokumentace řešené situace a zajištění důkazních materiálů, detailní popis konfliktu a její řešení osoby je předpokladem k zodpovědnosti a pro obhájení správného postupu ve vzniklé situaci v souladu s etickými a právními normami. Současně je nutné zajistit všechno, co může pomoci k objasnění věci. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

Způsob kontaktu s útočníkem Počet zúčastněných osob v konfliktu Čas, prostředí a druh konfliktu Co řekl útočník Chování útočníka Co jste řekli vy Činy útočníka a vaše reakce Detailní zpráva o vašem zranění, která by měla obsahovat fotografie (jestliže jsou k dispozici) Detailní zpráva o zranění útočníka, která by měla obsahovat fotografie (jestliže jsou k dispozici) Jména, adresy a telefonní čísla svědků, kteří se konfliktu zúčastnili.

Vaše reakce se vzájemně prolíná s konáním pachatele a možností aplikace stupnice síly. V několika různých stupních intenzity nabízí logickou odpověď na vzrůstající násilí ze strany pachatele. Se zvyšováním hrozby a odporu pachatele musí také narůstat vaše reakce, aby se vzniklá situace dala udržet pod kontrolou. Jediným logickým cílem a následně výsledkem vašeho konání je v průběhu zásahu udržet pachatele pod kontrolou. To vždy předpokládá maximální rozdíl rovnováhy sil mezi vámi a pachatelem, v ideálním případě 60% - 40%, ve váš prospěch. V průběhu konfliktu musíme vyhodnotit jakou techniku použít. Nejvhodnější techniky jsou takové, které nabízejí vysoký stupeň udržení sebekontroly a zároveň garantují co nejmenší újmy na zdraví pachatele. Jinak se vaše konání vystavuje kritice veřejnosti. 39

IAODG s.r.o.

3. Teorie kontroly síly (TK) Účelem TK je poskytnout vám rady, jak nejvhodněji vybrat stupeň použití síly a současně myslet na co největší vaší ochranu. Není nutné využít všechny po sobě jdoucí stupně, ale naopak rozvíjet schopnost okamžitě se vymanit z konfliktu nebo jeho průběh vystupňovat. Proto jsou nepřijatelné techniky, které nedovolují jeho vystupňování na uvedené gradační stupnici síly, a tak efektivně reagovat na danou útočníkovu hrozbu. Faktory vaše / protovníka : • • • • • • •

věk pohlaví výška a váha fyzická kondice echnická úroveň počet přítomných počet utočníků

Je samozřejmostí, že nesrovnalosti v urční věku, pohlaví, výšky a váhy, technické vyspělosti nebo dovedností zůčastněných osob při konfliktu náš můžou ovlivnit při použití intensity síly. V situaci kdy jsme napadeni vice útočníky je zapotřebí použít i větší intenzitu a nasazení síly. Zvláštní okolnosti: • • • • • •

Střelná zbraň v dosahu Speciální informace Zranění nebo vyčerpaní Poloha na zemi Handicap Bezprostředí riziko

Obr. Výchozím bodem je levý dolní roh a následně posun po diagonále do pravého horního rohu

40

IAODG s.r.o.

Právní podpora 4 Právní podpora

Co můžeme a co ne ? Jedná se o souhrn metod a postupů jak zvládnout sebeobranu při konfliktních situacích a to takovým způsobem, aby bylo zabráněno vykonávání trestného činu nebo samotnému napadení. Součástí této sebeobrany je zvládnout i základní střeleckou průpravu se střelnou zbraní, poutání, manipulace s obuškem, zásahovou dekou jako specifickými zbraněmi, které bývají součástí profesní sebeobrany. Profesní sebeobrana obsahuje v první řadě údery a kopy, jako formy navolnění útočníka, ale i páčení, a fixace sloužící k zadržení podezřelého z trestného činu. Tato sebeobrana má specifiku v tom, že ze strany obránce musí být značná humánnost, neboť právní systém, ve které se tato sebeobrana učí vede k tomu, že je třeba počítat s dalším právním postihem jak ze strany obránce tak útočníka. Není jednoduché v tomto sebeobranném systému se ubránit, když se obránce má bránit podle toho, jak mu zákon dovoluje, neboť útočník útočí za účelem sebezáchovy a to tedy bez jakéhokoliv uvědomění si právního postihu. Zde hraje taktika a znalost principů sebeobrany větší roli, než samostatné zvládnutí tohoto systému. Bez znalosti taktiky je mnohem větší riziko, že obránce vyjde z konfrontace s újmou na zdraví či životě.

Obrana proti násilně jednající osobě je vysoce emocionálně zátěžovou situací, při které je extrémně těžké usuzovat racionálně a jednat podle teoretických pouček. Pud sebezáchovy je velmi silným činitelem, hluboce zakořeněným v každém z nás, a obranné reflexy se spustí vždy, když nám hrozí vážné nebezpečí (nebo když se o tom jen domníváme). Právě proto je třeba znát sám sebe a také zákonné meze, které určují možnosti jednání v sebeobranné situaci.

41

IAODG s.r.o.

4. Právní podpora Bránit sebe, své blízké nebo svůj majetek je nezadatelným morálním právem člověka. Právo na sebeobranu je proto ustanoveno také legislativně. V případech stanovených zákonem má občan právo bránit zákonným způsobem svá práva, a to i za použití přiměřeného donucení a násilí (Náchodský, 2006). Řešení konfliktních situací spojených s fyzickým útokem často vyžaduje narušení práv jiných osob a může nést riziko zranění nebo smrti účastníků na obou stranách. Takové jednání má zpravidla právní následky. Být dobře připraven na řešení tak rizikové situace, jakou je sebeobrana, si vyžaduje alespoň základní znalost jejích právních aspektů. Jak je všeobecně známo, neznalost zákona neomlouvá. Každý občan by proto měl být alespoň v hrubých rysech obeznámen s právní podstatou sebeobrany a tím snížit riziko právního postihu za své jednání, kterého se veřejnost často obává. Obrana proti násilně jednající osobě je vysoce emocionálně zátěžovou situací, při které je extrémně těžké usuzovat racionálně a jednat podle teoretických pouček. Pud sebezáchovy je velmi silným činitelem, hluboce zakořeněným v každém z nás, a obranné reflexy se spustí vždy, když nám hrozí vážné nebezpečí (nebo když se o tom jen domníváme). Právě proto je třeba znát sám sebe a také zákonné meze, které určují možnosti jednání v sebeobranné situaci. Tyto znalosti by měl každý občan zohlednit při přípravě svého strategického plánu. Možná si teď říkáte, že žádný takový plán nemáte? A to je právě chyba. Strategie osobní sebeobrany je možná tím nejdůležitějším, co pro svou osobní bezpečnost můžete udělat. Měli byste umět vyhodnotit své fyzické, kondiční, psychologické, technické a taktické předpoklady k obraně. Ty určují reálný způsob a intenzitu vaší obrany. Hranice mezi legální sebeobranou a překročením zákona je často velmi tenká. Znalost závazných právních norem je nezbytná také pro trenéry a učitele úpolových disciplín, kteří jsou zodpovědní za jejich správný výklad a předávání klientům. O sebeobraně, boji z blízka nebo pouličním boji se často mluví jako o protikladu úpolových sportů, protože zde neplatí žádná pravidla. To však není zcela pravda. Samozřejmě, útočník žádné morální zásady nebo právní normy nerespektuje. Ale je to právě on, kdo stanovuje „pravidla“, za kterých se konfliktní situace odehraje. Na to musí obránce pamatovat a podle toho se na případný útok takticky připravit. Dále existují pro obranu „pravidla“, která stanovuje právní řád. Pokud se má obránce vyhnout právnímu postihu za porušení zákona, musí tyto meze dodržovat. V rámci obrany se většinou občan musí dopustit jednání, které by za obvyklých okolností bylo posouzeno jako protiprávní. Zákon na tyto situace pamatuje a stanovuje tzv. okolnosti vylučující protiprávnost činu. Přímý vztah k sebeobraně mají: • nutná obrana • krajní nouze • oprávněné použití zbraně V případě, že se výsledná sebeobranná situace stane předmětem trestního řízení, bude oprávněnost jednání obránce posuzována především podle těchto právních norem. Okolnosti vylučující protiprávnost činu Princip okolností vylučujících protiprávnost činu spočívá v tom, že osoba, která jedná za těchto podmínek, naplní obvykle formální znaky trestného činu, ale přitom se trestného činu nedopustí. Její jednání není nedovolené, není tedy protiprávní. Svými rysy se podobá trestnému činu, trestným činem však není. Zákon tak umožňuje každému občanovi odvrátit přímo hrozící nebo trvající útok na jeho život, zdraví a majetek nebo život, zdraví a majetek svých spoluobčanů. Pokud při svém jednání dodrží podmínky stanovené zákonem, je mu podle právního řádu zaručena beztrestnost. Trestní zákoník definuje okolnosti vylučující protiprávnost činu takto: § 28 Krajní nouze (1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem. (2) Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet. 42

IAODG s.r.o.

4. Právní podpora § 29 Nutná obrana (1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem. (2) Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. § 32 Oprávněné použití zbraně Trestný čin nespáchá, kdo použije zbraně v mezích stanovených jiným právním předpisem. České trestní právo pod pojmem okolnosti vylučující protiprávnost činu rozumí určité okolnosti, které způsobují, že čin, který se svými rysy podobá trestnému činu, není škodlivý pro společnost, a není tedy ani trestným činem (absentuje společenská škodlivost jako materiální znak trestného činu). Společenská škodlivost je vyloučena především u činů právním řádem dovolených, neboť trestným činem mohou být pouze činy nedovolené trestním zákonem, protiprávním činem pak jen ty činy, jež jsou v rozporu s právním řádem jako celkem. Okolnosti vylučující protiprávnost činu jsou tedy takové zákonem předpokládané okolnosti, které vylučují společenskou škodlivost (materiální znak trestného činu) v jednání osoby, která jedná na obranu zájmů chráněných společností. Princip okolností vylučujících protiprávnost činu spočívá v tom, že osoba, která za těchto podmínek jedná, naplní obvykle formální znaky trestného činu, ale o trestný čin nejde, protože její jednání např. v nutné obraně nebo v krajní nouzi není protiprávní – chybí mu společenská škodlivost jako materiální znak trestného činu (Náchodský, 2006). Krajní nouze Za stav krajní nouze bývá označována ta skutečnost, kdy je možné chránit určitý zájem, který je chráněný též právním řádem, jen tím, že se obětuje zájem jiný, rovněž právním řádem chráněný. V podstatě jde o kolizi právních norem a jimi stanovených povinností. Shrnutí podmínek pro jednání v krajní nouzi: Někdo (tedy kdokoliv) odvrací nebezpečí. 1. Nebezpečí hrozí zájmu chráněnému trestním zákonem (osobě i věci). 2. Nebezpečí přímo hrozí zájmu chráněnému trestním zákonem. 3. Nebezpečí nebylo možno za daných okolností odvrátit jinak. 4. Způsobený následek je nižší než ten, který hrozil. Nebezpečím se při tom rozumí ohrožení života, zdraví, majetku apod., avšak nemá charakter útoku trestně odpovědného člověka. Pramenem tohoto nebezpečí mohou být přírodní síly, nebezpečná lidská jednání (např. osoby mladší 15 let, choromyslné apod.), kolize povinností, napadení zvířetem, technické nedostatky. Zpravidla tedy nepůjde o odvracení trestného činu, ale o ochranu života, zdraví a majetku. O jednání v krajní nouzi nepůjde tehdy, kdy se nejednalo o skutečné nebezpečí, toto nebezpečí nehrozilo přímo – bezprostředně, bylo jej možno za daných okolností odvrátit jinak a následek je stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil. Takový stav označujeme za překročení podmínek krajní nouze (exces) (Náchodský, 2006). Nutná obrana V případě této okolnosti vylučující protiprávnost jde vlastně o zvláštní případ krajní nouze. Podstatou jednání v nutné obraně je skutečnost, že čin toho, kdo útok odvrací, je ve shodě s právní normou – nahrazuje tedy vlastně zásah veřejných orgánů. Z výše uvedeného vyplývá, že institut nutné obrany je výslovně upraven trestním zákonem v § 29 a čin provedený v nutné obraně není postižen nejen trestem, ale ani žádnou jinou sankcí. Z uvedeného vyplývá, že k jednání v nutné obraně je v zásadě oprávněn kdokoliv – útok tedy nemusí směřovat proti osobě těžící z tohoto institutu (pomoc někomu v obraně). Toto jednání musí vždy směřovat k ochraně společenského zájmu chráněného trestním zákonem. Jinými slovy nutná obrana směřuje proti útoku, který ohrožuje společenské vztahy mající povahu zájmů chráněných trestním zákonem.

43

IAODG s.r.o.

4. Právní podpora Útok musí přímo hrozit nebo trvat. Z jednání útočníka a okolností události jednoznačně vyplývá, že útok bezprostředně nastane (útočník všemi svými vnějšími projevy dává najevo, že útok bude bezprostředně následovat). Není však nutno čekat, až útok nastane a útočník přímo zaútočí. Každá akce je rychlejší než reakce, proto při očekávání útočné iniciativy nastává riziko nevyblokování tohoto útoku. Pro takovou situaci však nestačí pouhá výhružná gestikulace či plané vyhrožování – obrana tedy nesmí být předčasná. Ohrožené osobě musí být zcela jasné, že útok bude bez prodlení a určitě následovat. Přímo hrozící útok tedy nesmí být domnělý. Přímo hrozící útok je vždy vázán na vzdálenost ve vzájemném postavení (Náchodský, 2006). Pro posouzení přímo hrozícího útoku je zásadní krácení vzdálenosti útočníkem směrem k obránci. O jednání v nutné obraně však nepůjde tam, kde útok již skončil a jednání napadeného vůči útočníkovi vykazuje znaky oplácení. Snaha vypořádat se s útočníkem po ukončení útoku není jednáním v nutné obraně, ale překročením jejích podmínek (exces). Shrnutí podmínek pro jednání v nutné obraně: 1. Někdo (tedy kdokoliv) odvrací útok člověka. 2. Jedná se o útok na zájem chráněný trestním zákonem. 3. Útok přímo hrozí nebo trvá. 4. Obrana není zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Důležité je také chápání toho, co znamená „obrana zcela zjevně přiměřená útoku“. Jednání v nutné obraně nevyžaduje proporcionalitu ve vztahu ke způsobenému následku. Tzn., že následek způsobený útočníkovi obranným zásahem může být stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil napadenému. Způsob obrany tedy ze zákona nesmí být zcela zjevně nepřiměřený způsobu útoku. Obrana produkovaná napadeným však nepřiměřená a intenzivnější být musí! Pokud by tomu tak nebylo, pak by zcela logicky útok nebyl odražen a taková obrana by byla zbytečná. Způsob obrany musí být proto takový, aby zcela spolehlivě a s minimálním rizikem útok odvrátil a ukončil. Nepřípustná je tedy taková obrana, která stanovené meze přiměřenosti přesáhne zcela zjevně. Pouze a jenom útočník musí nést odpovědnost za svůj čin. Zaútočit bylo jeho svobodné rozhodnutí. Nebyl k vedení útoku nikým nucen, proto pouze on sám nese riziko, že tento útok také nemusí přežít. Rozhodující je vždy poměr mezi způsobem vedeného útoku a způsobem obrany napadeného, a to v okamžiku střetu. Způsobený následek je při jednání v nutné obraně sekundární záležitostí (Náchodský, 2006). Srovnání obou uvedených institutů trestního práva: 1. Jednání v nutné obraně výslovně nevyžaduje podmínku, že je možnost útok osoby za daných podmínek odvrátit jinak, tak jako je tomu u jednání v krajní nouzi. 2. Způsobený následek jednáním v krajní nouzi musí být vždy nižší (je tedy vyžadována proporcionalita mezi jednáním a následkem), kdežto jednání v nutné obraně je možno způsobit útočníkovi následek přiměřeně i vyšší. 3. Způsobený následek jednáním v nutné obraně je možno způsobit pouze útočníkovi (či útočníkům), avšak při jednání v krajní nouzi komukoliv (Náchodský, 2006). Oprávněné použití zbraně Právní institut oprávněného použití zbraně se netýká osobní sebeobrany. Je zde uveden především proto, aby si čtenář uvědomil rozdíl mezi dvěma různými definicemi zbraně podle zákona a možnosti jejího použití. Použití zbraně je v těchto případech vázáno na podmínky stanovené v příslušných zákonných normách. Ty také stanoví, co se rozumí „zbraní“, neboť tento pojem není v jednotlivých zákonných předpisech identický. Jinými slovy, využití institutu trestního zákona oprávněné použití zbraně podle § 32 jako jedné z okolností vylučující protiprávnost je možné pouze a jenom pracovníky ozbrojených sborů a složek. Zbraní se zde rozumí zbraň v technickém smyslu, zejména zbraň střelná, bodná, sečná, hromadné účinnosti apod. Pojem zbraň je tedy užší než v ustanovení § 118 trestního zákoníku: „Trestný čin je spáchán se zbraní, jestliže pachatel nebo s jeho vědomím některý ze spolupachatelů užije zbraně k útoku, k překonání nebo zamezení odporu anebo jestliže ji k tomu účelu má u sebe; zbraní se tu rozumí, pokud z jednotlivého ustanovení nevyplývá něco jiného, cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším.“ Pro občana (pokud není příslušníkem ozbrojeného sboru či složky) oprávněné použití zbraně podle § 32 neplatí. 44

IAODG s.r.o.

4. Právní podpora Běžný občan může zbraň použít pouze za podmínek nutné obrany nebo krajní nouze. Soustředíme-li se pouze na technickou část sebeobrany, pak její podstatou je odvracení útoku. Nejdříve je však třeba vysvětlit co je to útok. Útok je úmyslné protiprávní jednání člověka (útočníka nebo útočníků) nebo i např. člověkem poštvaného zvířete (psa apod.), které je jeho nástrojem. Obrana proti útoku je tedy odvracením trestného činu. O útok nepůjde v případě, pokud nebyl skutečný (byl domnělý). Za útok je tedy možno považovat pouze úmyslné konání, výjimečně opomenutí. Za útok nepovažujeme jednání dovolené (např. zadržení pachatele). Proti zadržení se nelze bránit. Útoky dětí, choromyslných osob a obranu proti nim je třeba chápat jako jednání v krajní nouzi. O útok nepůjde ani v případě nezaviněného jednání člověka či jeho jednání z nedbalosti. Obranou rozumíme tedy odražení, odvracení útoku. Odvracet útok je možné např. blokováním, krytím útočných technik, uvolněním z úchopu či objetí útočníkem apod. Pro • • • • •

odvracení útoku platí: útok můžeme odvracet holýma rukama, použitím předmětu, anebo také zvířete obrana proti útočníkovi může směřovat přímo nebo nepřímo obrana musí směřovat proti útočníkovi je-li však útočníků více, může obrana směřovat proti kterémukoliv z nich, nikoliv jen proti hlavnímu útočníkovi každý je oprávněn odvrátit útok, i když sám útokem dotčen není, neboť k nutné obraně je oprávněn kdokoliv; nutnou obranou lze tedy hájit nejen zájmy vlastní, ale i zájmy jiného (tzv. pomoc v nutné obraně)

Sebeobrana není však jen odvracením útoku v defenzivním smyslu. Z pohledu taktiky je optimální proaktivní pojetí sebeobrany. Bránit se proti útoku, který „přímo hrozí nebo trvá“ znamená, že obránce může anticipovat jednání útočníka a jednat ještě dříve, než k útoku dojde. Může jednat podle všeobecně známé zásady „nejlepší obrana je útok“. Jak již bylo výše uvedeno, bránit se můžeme proti útoku přímo hrozícímu, tedy již v okamžiku, kdy je z jednání útočníka celkových okolností zcela zřejmé, že útok bezprostředně nastane. Ohrožené osobě musí být zcela jasné, že útok bude bezprostředně a bez prodlení následovat. Obránce tedy nemusí čekat, až útočník přímo zaútočí, ale může zahájit obranu útokem. Resp., obránce „nesmí“ za těchto okolností na útok čekat, protože by se tak dopustil vážné taktické chyby. Současně musí obránce dodržet zásadu, že bránit se může proti útoku, který trvá. Trvající útok je takový, který již nastal a stále probíhá. Jde tedy o obranné akce před neustálými a faktickými útočnými aktivitami (dochází ke střídání či souběhu útoku a obrany). Jednání v nutné obraně není časově omezeno, je přípustné do ukončení protiprávního stavu. Jestliže útok skončil, skončilo i protiprávní jednání a obránce již není oprávněn vykonávat obranu. Pokud by jednání napadeného vůči útočníkovi vykazovalo znaky oplácení po ukončení útoku, nejednalo by se nutnou obranu, ale o vybočení z jejích mezí (exces). Každá sebeobranná situace je zcela odlišná a tuto hranici nelze všeobecně stanovit. Proto je naznačena jako mlhavá oblast na počátku útoku. Je to oblast, ve které musí obránce učinit rychlé rozhodnutí, kdy zahájit obranu. Důležité je jeho subjektivní posouzení nebezpečí. Způsob obrany, který bude napadeným použit (jak intenzivní, zda s využitím zbraně či bez zbraně apod.), určuje vždy útočník. Toto tvrzení může být překvapující, a proto je třeba ho dále vysvětlit. Tímto úhlem pohledu na věc je myšleno, že přiměřenost nebo nepřiměřenost obrany všeobecně se svou podstatou nevztahuje ke konkrétní obraně jako takové, ale ke způsobu útoku. Způsob útoku je v podstatě vyjádřením všeho, co je významné pro jeho intenzitu a nebezpečnost (jde tedy o faktor technický a jeho praktické využití při napadení – útok vedený údery, kopy, se zbraní, dosah zbraně, intenzita použitých útočných technik, směr a rytmus útoku, počet útočníků apod.). Z uvedeného vyplývá, že o způsobu obrany je do značné míry předem rozhodnuto způsobem útoku. Jestliže útočník zaútočí např. nožem, nedává obránci jinou možnost, než se bránit nejtvrdšími technickými prostředky a způsobit útočníkovi zranění případně i smrt. Z taktického pohledu totiž není obrana proti útočníkovi s nožem bez takto tvrdého postupu možná a obránci nezbývá jiná možnost. Současná zákonná úprava dává právo komukoliv odvracet útok, který je veden proti zájmu chráněnému trestním zákonem. Může tedy jít o vlastní obranu (jednání v sebeobraně) nebo o pomoc v obraně jinému. Může však jít i o ochranu napadeného majetku či jiného důležitého zájmu, který je trestním zákonem chráněn (např. osobní svoboda, domovní svoboda atp.). Ten, kdo jedná v nutné obraně nebo je napadený, není povinen utíkat, ale má právo zájmy napadené útokem chránit. Útočníkovi může být tedy způsoben následek stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil napadenému. 45

IAODG s.r.o.

5 Jak správně dýchat

Dechová cvičení Dýcháme správně ? Správné dýchání je základem života, jeden z nezbytných atributů přijmu energie pro člověka a jeho pohybové aktivity z pohledu harmonizace pohybů, všech činností i aktivit člověka, jeho dobrého a pevného zdraví je nezbytné se zabývat i učit správnému dýchání. Téměř všechny discipliny týkající se studiem člověka a kvality jeho života se tomu věnují, těmito problémy se podrobně zabývají a tyto věci jsou i rozsáhle vědecky zkoumány. Nejinak je tomu i v systému PRO DEFENCE.

Díky správnému dýchání se tělo dobře okysličuje a orgány a svaly pracují tak, jak mají. Tělo se očišťuje a energizuje. Dech ovlivňuje nejenom správné fungování těla, ale také psychiku – duševní stav jedince.

46

IAODG s.r.o.

5 Jak správně dýchat Správné dýchání je základem života, jeden z nezbytných atributů přijmu energie pro člověka a jeho pohybové aktivity z pohledu harmonizace pohybů, všech činností i aktivit člověka, jeho dobrého a pevného zdraví je nezbytné se zabývat i učit správnému dýchání. Téměř všechny discipliny týkající se studiem člověka a kvality jeho života se tomu věnují, těmito problémy se podrobně zabývají a tyto věci jsou i rozsáhle vědecky zkoumány. Nejinak je tomu i v systému PRO DEFENCE. Rozvoj dechových cvičení probíhá při každé tréninkové jednotce PRO DEFENCE. Jsou nedílnou součástí tohoto bojového systému, protože se zde jedná o přípravu organismu pro nastávající cvičení techniky PRO DEFENCE a často vnější forma při dechových pohybech je totožná s některými, byť dílčími pohyby, ze kterých se skládá mozaika pohybových prvků jednotlivých technik. Špatná technika dýchání ovlivněná např. nervositou, tepelným diskomfortem či prostě špatným návykem se bohužel odráží i v kvalitě našich výkonů. Velké procento lidí dýchá převážně do hrudníku. Během dýchání pak zapojují zejména mezižeberními svaly, které rozpínají a zvedají hrudní koš. Tento způsob dýchání je obecně považován za méně efektivní, namáhavější a dokonce vyžadující vyšší tepovou frekvenci než dýchání do břicha tzv. hluboké brániční dýchání. Při dýchání do břicha se vzhledem k zapojení dalších svalů plní nejen střední a horní plicní laloky, ale i nižší laloky bohaté na krev a kyslík. Přerývavé mělké dýchání, které cvičenci velmi důvěrně znají z doby těsně před začátkem cvičení či z jinak stresových situací, nezabezpečí dostatečný přísun kyslíku do svalů, což může mít negativní vliv na odbourávání škodlivých látek přirozeně vznikajících při práci svalů. Napětí způsobené nedokonalou ventilací navíc narušuje správnou koordinaci pohybů a koncentraci na danou aktivitu. Mnozí špatně dýchající vystresovaní cvičenci u sebe navíc pozorují i tzv. „pomalý rozjezd“. Správná technika dýchání, kterou se lze samozřejmě naučit, pak přináší potřebný klid a vyrovnanost. V dnešním civilizovaném světě je nedostatečné břišní dýchání způsobeno především dvěma faktory. Jedním je sympatický nervový systém (podílí na řízení činnosti vnitřních orgánů a cév; jeho centra jsou v oblasti hrudní a bederní míchy; nervy odtud vycházející se přepojují v gangliích nervových uzlinkách poblíž páteře, odkud vedou vlákna k cílovým orgánům), který ovlivňuje pohyb bránice v důsledku chronického stresu, strachu a dalších negativních emocí. Druhým významným faktorem, který negativně ovlivňuje činnost bránice, je nadměrné svalové napětí a špatné uzpůsobení kosterní struktury. Doplácíme na špatné návyky Dítě se naučí jako malé sedět dlouhé hodiny ve škole, dospělý člověk v tom pokračuje v zaměstnání, a nezřídka i doma u televize v pohodlném křesle, kde s ohnutými zády a sevřeným hrudníkem, je správné dýchání jen těžko realizovatelné. K tomu se přidá i nedostatek pohybu, který by nás jinak nutil k zadýchání a důkladnému provzdušnění plic. Výsledkem je, že dýchací svalstvo ochabuje, hrudník ztrácí pružnost, pohyblivost a dýchání se stává povrchní a neúplné. Protože všichni nemají možnost pravidelně sportovat a vytvářet tak dobré podmínky pro činnost dýchacího ústrojí, je možné osvojit si dechová cvičení, která vám pomohou vrátit dýchacím svalům jejich funkčnost, hrudníku jeho vrozenou pružnost a pohyblivost a dýchání jeho plnou hodnotu. Cílem cvičení je naučit se správně dýchat Správným dýcháním můžeme nazvat takové dýchání, které odpovídá nárokům dané situace, plně využívá kapacity plic a stejnoměrně je provzdušňuje. To znamená, že jinak dýcháme při sportu a tělesné námaze a jinak, když odpočíváme. Z pomocných důvodů je možné rozdělit dýchání na 3 typy (fáze): • • •

břišní (brániční, abdominální), dolní žeberní (kostální) horní žeberní (podklíčkové, klavikulární). 47

IAODG s.r.o. 5 Jak správně dýchat

Jak dýcháme ? Proces dýchání probíhá především v hrudní dutině, kde je uložen vlastní dýchací orgán, plíce. Plíce jsou rozděleny na pravou a levou, přičemž pravá je větší a dělí se na tři laloky, zatímco levá má laloky dva. Při dýchání je třeba, aby byly vdechy a výdechy pravidelné (rytmické) a aby rychlostí i hloubkou odpovídaly aktuálním potřebám organismu. Dýchání věnujeme pozornost jen málokdy. Když se na něj ale zaměříme, můžeme vypozorovat, že dýchací ústrojí pracuje jako sací čerpadlo na základě změn tlaku v plicích. Zdravé dýchání zahrnuje harmonickou koordinaci svalů. Vdech se uskutečňuje pomocí stahů bránice a mezižeberních svalů, díky kterým se zvětší objem hrudní dutiny. Vdech je děj aktivní, výdech je děj pasivní, svaly se po vdechu vrací zpět účinkem elastických složek plic a hrudníku. Lepšímu výdechu můžeme napomoci stažením břišních svalů. Brániční dýchání by mělo převažovat Dýchání založené na špatných návycích, tedy takových, které nedovolují bránici plně se roztáhnout a aktivovat rytmický pohyb břišních svalů, vnitřních orgánů a tkání, má mnoho škodlivých účinků na náš organismus. Snižuje výkonnost plic, omezuje přívod kyslíku do buněk. Pokud při dýchání převládá činnost žeber, mluvíme o žeberním dýchání, pokud převládá činnost bránice, jedná se o brániční dýchání (nebo také břišní). Zjistěte, jak dýcháte Než přistoupíte k nácviku správného dýchání, měli byste sami na sobě vypozorovat, jak vlastně dýcháte. To znamená zjistit frekvenci, která se u dospělého zdravého člověka pohybuje mezi 14 až 18 dechovými cykly za minutu, ale i průběh dýchání. Často objevíte neúplné (zvlášť ve výdechu) nebo nedostatečné zapojení hrudníku či břicha do dýchacích pohybů. Zaměřte se také na plynulost a uvolněnost. Zjistěte, zda vaše dýchání není přerývané, křečovité a nepravidelné. Pro začátek je vhodné provádět dechová cvičení na rovné podložce a v pohodlném oděvu, který nás nikde netísní. Ležte volně, klidně, se zavřenýma očima. - Lehněte si na záda na rovnou tvrdší podložku. Položte dlaň jedné ruky na břicho a pokoušejte se dýchat tak, aby se vám ruka zvedala a klesala. Na prováděnou činnost se plně soustřeďte. Po chvíli začnete v oblasti břicha cítit během nádechu mírné napětí a při výdechu uvolnění, které postupně přichází do celého těla. Pokoušejte se dýchat tímto způsobem rytmicky a pravidelně, dokud napětí nezmizí. Po osvojení břišního dýchání v horizontální poloze, můžeme přejít do nácviku vsedě a dále i ve stoje. Praxí časem zvládneme břišní dýchání „na povel“, prakticky kdekoliv. Dýchej v rytmu Pokud již máte v malíčku brániční dýchání, můžeme se pokusit svůj dech ovládat ještě o něco dokonaleji: pokuste se dýchat nejen do břicha, ale také rytmicky. Toto cvičení se vám opět bude hodit ve chvílích velkého stresu a tlaku, a to jak při cvičení, kdy vám pomůže dosáhnout lepších výsledků či výkonů, ale samozřejmě i v každodenním životě, kde vám umožní najít potřebný klid. Nicméně vraťme se k zvládnutí rytmického dýchání. Během nádechu i výdechu počítejte do tří (později i do čtyř nebo pěti, jak vám to vyhovuje), po provedeném nádechu na chvíli zadržte dech, během výdechu si opět v duchu počítejte. Ve fázi chvilkového zadržení dechu pocit napětí dokonce vzrůstá, abyste se jej spolu s rytmizovaným výdechem definitivně zbavili. S dechem si pak můžete pohrávat jak s míčkem, rytmus můžete zrychlovat, zpomalovat, jak je vám v danou chvíli příjemné.

48

IAODG s.r.o. 5 Jak správně dýchat

Dechová vlna Vždy bychom se měli snažit o přirozené dýchání, které je každému jedinci vlastní. Klidný vdech se provádí s vizualizací do hara, následuje klidný, poněkud prodloužený výdech. To znamená, že se snažíme o tzv. „brániční dýchání“. Dýchání probíhá v dechových vlnách: „Rozvíjí se tedy mimo dolní části hrudníku jeho horní a střední část v pořadí od shora dolů podle velikosti inspirace. Vzniká tzv. „inspirační vlna“. Při exspiraci pak aktivita inspiračních svalů ustává směrem zdola nahoru. Čím hlubší byla předchozí inspirace, tím větší aktivita dolních skupin interkostálních svalů přetrvává. Postupně se vrací jako „výdechová vlna. „Vedle vždy přítomné účasti bránice se také aktivně účastní interkostální svaly směrem od shora dolů a to podle hloubky inspirace. Dýchací svaly Při prohloubeném dýchání se na výdechu spoluúčastní i výdechové svaly. Jsou to mezižeberní vnitřní svaly, které sklánějí žebra dolů. Jako pomocné výdechové jsou označovány svaly šikmé, přímý a příčný břišní, pilovitý a čtyřhranný bederní. Tyto svaly stahují při výdechu žebra dolů a komprimují obsah dutiny břišní. Jejich účast je významná i při dalších funkcích jako regulaci výdechu při řeči, kašli a při použití břišního lisu. V některých případech může nastat únava dýchacích svalů. Je to v případě, když se snažíme dech ve velké míře ovlivňovat a regulovat. Tyto všechny nepříznivé vlivy se snažíme odbourat neustálým cvičením. „Při prohloubeném dýchání i při dušnosti se může po určité době objevit únava dechových svalů. Tato únava se projevuje povrchním dýcháním a zvýšenou frekvencí. Únavu zjistíme ze snížené kontraktilní síly bránice při pohmatu břišní stěny. Při klidovém dýchání v poloze na zádech cítíme vyklenování břišní stěny způsobené přesunem útrob směrem dolů, stoupá nitrobřišní tlakové pohyby hrudní stěny jsou v této poloze omezené. Podobně jako v ostatních bojových uměních i v PRO DEFENCE se konečná fáze akce-techniky provádí zásadně s krátkým výdechem. Dýchání je základní biologický proces a přímo či nepřímo souvisí se všemi fyziologickými funkcemi organismu. Dýchat znamená žít. Každá živá buňka našeho těla potřebuje kyslík, aby v ní mohla probíhat látková přeměna (metabolismus). Dýchací soustava spolu se srdečně-cévní soustavou zajišťuje přísun nezbytného kyslíku ze vzduchu až k příslušným tkáním, a také pomáhá odstraňovat z organismu oxid uhličitý, jednu ze zplodin metabolismu. I krátká dechová gymnastika pomůže nabrat novou energii, hodit aktuální problém na chvíli za hlavu, srovnat si myšlenky a rychle se zregenerovat, zrelaxovat. Pravidelná cvičení navíc pomáhají zkvalitnit práci plic, protáhnout břišní a mezižeberní svaly.

Dýchat znamená žít pro své nejbližší......... 49

6 Základy Systému PRO DEFENCE

IAODG s.r.o.

Základy systému PRO DEFENCE Naše vize budoucnosti...

Národ Náš národ zaujímá v naší vizi nepostradatelnou roli. Jeho působnost začala již v dávném věku a vždy ve prospěch lidských bytostí. Vysoce vyvinutý cit a smysl pro ušlechtilost a spravedlnost, moudrost a lásku, byla tomuto národu dána jeho poutí, tedy cestou plnou zla, násílí a negativ s to formou uvědomění si své vlastní podstaty, při této cestě. Toto uvědomění národ přijal a setrval v něm po dobu, kdy bylo potřebí zbudovat spolehlivé základy charakteru slovanství. IAODG pokračuje touto cestou.

Rodina Člověk nepotřebuje pouze mít pro budoucnost nějaký pevný bod. Stejně důležité je také to, co pro něj tímto pevným bodem je. Čemu, komu můžeme věřit, o co máme usilovat? Pouze vědomí pevného bodu v budoucnosti pomáhá. Hodnota toho, co v budoucnosti přijde a k čemu přitomnost směřuje, nám dává sílu překonat i nepříjemnosti, které přitomnost přináší. Pevná rodina je základ úspěchu. Nedokážeme si představit, že

Dílo Lidé IAODG mají principy a umějí si vychutnat život. Jejich jistota má vnitřní, nikoli vnější původ, nemájí potřebu všechno a všechny kategorizovat a kritizovat jenom proto, aby získali pocit jistoty a předvídatelnosti. Jejich iniciativa, důvtip, nápaditost, duchapřítomnost, tvořivost, silná vůle, odvaha, vitalita a přirozená inteligence spíše než zabezpečení, ochrana a hojnost míst, kam se mohou uchýlit a cítit jako doma či zón

Každý člověk má možnost rozhodnout se žít tak, aby jeho život byl výjimečný, aby jednotlivé dny jeho života nebyly dobré, ale vynikajicí!!

50

IAODG s.r.o. 6 Základy systému PRO DEFENCE

Bezpečnostní proces Znáte opovědi ? Odpovězte si na otázky možnosti hrozby..

Kde   Proč  

Kdy  

?

Kdo  

Jak   Co  

Jste terčem ! Hledejte vaše zranitelná místa

?????  

y  

m

????   ???   ??   ?  

IAODG se řídí principy a postupy jako při ovládání s kompasem, vždy nám ukazují cestu. Když víme, co říkájí, neztratíme se, nenecháme se zmást či oklamat, konfliktními názory a hodnotami. Můžeme se domnívat, že k tomu, abychom změnili hluboce zajeté principy a postupy, postačí, když si dáme nové cíle. Staré principy a postupy jsou jako železná košile a opustit ji není vůbec snadné.

51

IAODG s.r.o.

6 Základy systému PRO DEFENCE Vizuální připomenutí základů PRO DEFENCE Postoj Před přístupem k samotným technikám je důležité naučit se nejdříve dobře stát – tzn. vytvořit si svůj vlastní bojový (obranný) postoj, který bude stabilní, bude nám umožňovat dynamické přesuny, zároveň nám poskytne ochranu zranitelných míst a přitom nebude agresivní. Důležitá je šířka postoje, kterou získáme rozkročením na šířku svých ramen, zakročením na šířku ramen získáme potřebnou hloubku.

Těžiště držíme ve středu těla, váha je rovnoměrně rozložena na obou končetinách, kolena lehce pokrčena. Vytočení přední nohy nás chrání před útokem na genitálie. Ruce chrání střed těla, lokty u sebe (ochrana žeber). Dlaně máme otevřené můžeme gestikulovat, slouží k lepším uchopení a nezvyšujeme tím agresivitu osoby, proti které zakročujeme. Přední ruka je dále od těla slouží k případným blokům úderů, zadní blíže ochrana hlavy a obličeje.

Obrázky znázorňují správné zaujetí postoje. Ruce chrání střed těla, lokty u sebe (ochrana žeber). Dlaně máme otevřené můžeme gestikulovat, slouží k lepším uchopení a nezvyšujeme tím agresivitu osoby, proti které zakročujeme. Přední ruka je dále od těla slouží k případným blokům úderů, zadní blíže ochrana hlavy a obličeje.

52

IAODG s.r.o.

6 Základy systému PRO DEFENCE Výhoda postoje: • • • •

neagresivní stabilní ochrana těla a genitálií umožňující dynamické přesuny

Na obrázcích jsou znázorněny chyby v postoji.

Zóny (vzdálenost) Rozlišujeme čtyři druhy vzdáleností: 1) Bezpečná (bezpečná vzdálenost) Je vzdálenost a zóna kde se cítíme bezpečně. 2) Pozorovací (velká vzdálenost) Zde jsme vzdáleni od potencionálního rizika napadení několik desítek až stovek metrů. Nehrozí nám nebezpečí, nemusíme dělat žádná opatření, pouze sledujeme situaci eventuálně najdeme strategii dalšího postupu. 3) Komunikační (střední vzdálenost) Od možného agresora jsme vzdáleni tak, aby na nás nedosáhl kopem nohou. Zde už musíme být obezřetní, sledujeme chování druhé osoby, její gesta, ruce, zda není ozbrojena, změny postoje, nálad.

4) Kontaktní (krátká vzdálenost) Jsme v dosahu úderu pěstí a kopem nohou. Hrozí nám největší riziko napadení a zranění! V případě jakéhokoliv náznaku agresivního chování – zvýšená opatrnost, kontrola vzdálenosti, zaujetí postoje

53

IAODG s.r.o.

6 Základy systému PRO DEFENCE V každé situaci bychom si měli uvědomit, v jaké zóně (vzdálenosti) k případnému útočníkovi jsme a jaká nám tím hrozí rizika. Důležité je nepodceňovat vzdálenost! I dobře vycvičený příslušník ozbrojených složek, který navíc útok očekává, není schopen na vzdálenost 7-9 metrů vytáhnout a použít střelnou zbraň na útočící osobu s nožem, aniž by nebyl poraněn a pořezán! Úhyby Útoku osoby je nejlépe se vyhnout. K tomu nám slouží úhyby. Obrázek nám ukazuje výchozí pozici, z které provádíme úhyb na levou stranu a úhyb na pravou stranu.

Úhyb provádíme současně s blokem protivníkova úderu či kopu. Udržujeme stále stabilní postoj.

54

IAODG s.r.o.

6 Základy systému PRO DEFENCE Blokování úderů Jak již bylo zmíněno, nejlépe je kombinovat blok společně s úhybem do stran. V některých situacích je útočník již příliš blízko, útočí velkou silou nebo zbraní a není možné útok zmírnit úhybem. V této situaci si musíme krýt nejcitlivější místa, na které útok směřuje, což je nejčastěji hlava a obličej.

Praktické využití bloku v konkrétní situaci

Citlivé body lidského těla Je nutné si uvědomit, že v sebeobraně nejsou žádná pravidla ani kompromisy a mnohdy máme jen jednu šanci odvrátit útok. Z těchto důvodů je důležitá znalost citlivých bodů lidského těla, které můžeme využít k odvrácení útoku na naší osobu a následné pacifikaci protivníka. Jsou to : - karotýda - solar plexus - genitálie

55

IAODG s.r.o.

6 Základy systému PRO DEFENCE

Přehled úderů na citlivá místa Údery na karotýdu

56

IAODG s.r.o.

6 Základy systému PRO DEFENCE

Údery na solar plexus

Údery na genitálie

57

IAODG s.r.o.

6 Základy systému PRO DEFENCE

Údery otevřenou rukou Mezi další údery, které můžeme použít patří údery otevřenou rukou. Záměrně nepoužíváme údery zavřenou pěstí. Při kontaktu pěsti může lehce dojít ke zranění jak protivníka, tak naší ruky zlomené zápěstí, odřeniny, tržné rány od zubů apod..

Vystavujeme se tím riziku nákazy žloutenky, viru HIV aj..

Obrázek ukazuje možnost odstrčení agresivní osoby, a provedení úderů otevřenou rukou.

58

IAODG s.r.o.

6 Základy systému PRO DEFENCE

Střihový úder Na obrázcích vidíme názornou ukázku „střihového úderu“. Pravá ruka provádí úder otevřenou dlaní na tvář protivníka a současně levou rukou provádíme úder na karotýdu. Ruce dopadají současně a údery jsou vedeny střihově. Při správném provedení úderu osoba ztratí orientaci, což nám umožní její další zpacifikování, popř. útěk a přivolání pomoci.

59

IAODG s.r.o.

6 Základy systému PRO DEFENCE Bodový úder na srdce Dalším možným úderem, jak vyřadit protivníka z boje, je bodový úder na srdce. Je prováděn hranou ruky, která dopadá pod úhlem na prsní sval, což je znázorněno na níže uvedených obrázcích.

Kopy a vzdálenost u kopů Kopy představují další možnost účinné obrany proti napadení. Nutno si uvědomit, že kopy na hlavu, z otočky a jiné „parádičky“ patří pouze do filmů a v reálné situaci nám moc nepomohou. Nejúčinnější jsou krátké, nízké a diskrétní kopy do citlivých míst lidského těla, které jsme schopni kopnout vždy, v jakékoliv situaci či oblečení. Na zřetel musíme brát opět vzdálenost, v jaké se nacházíme od potencionálního útočníka, a podle toho zvolit vhodnou techniku kopu viz. kop kolenem z blízké vzdálenosti a přímý kop na delší vzdálenost.

60

IAODG s.r.o.

6 Základy systému PRO DEFENCE Kopy do genitálií Mezi nejúčinnější a zároveň lehce proveditelné patří kopy do oblasti genitálií. Různé možnosti kopů vidíte na obrázcích.

Kopy do stehenního svalu Velice účinné a bolestivé jsou nízké kopy na vnitřní či vnější stranu stehenního svalu. Vidíte kop směřující na vnitřní stranu stehna protivníka. V bližší vzdálenosti je možno provést se stejným účinkem kop kolenem. Foto znázorňuje kop na vnější stranu stehenního svalu.

61

IAODG s.r.o.

6 Základy systému PRO DEFENCE Obrázky znázorňují variantu kopu na stehenní sval se současným zašlápnutím kotníku přední nohy protivníka.

Kop do kotníku Kopy můžeme směřovat buď do svalů, holení nebo kloubů případného agresora. Pro úspěch je důležitý správný odhad vzdálenosti, dostatečná razance a rychlost provedení. Série obrázků ukazují možnou variantu kopu do kotníku s následným znehybněním osoby. Pro požadovanou účinnost techniky je zapotřebí mít boty s pevnou špičkou.

62

IAODG s.r.o.

6 Základy systému PRO DEFENCE Obrana proti přímému úderu Existuje celá řada možností vykrytí a blokování úderů. Vše závisí na způsobu vedení úderu, technice, vzdálenosti a mnoha jiných aspektech. Pro lepší představu je na obrázcích znázorněna obrana proti přímému úderu. Je zde patrná blokace úderu, následné navolnění kopem do genitálií, opětovné navolnění úderem lokte do oblasti ledvin a konečné znehybnění osoby pomocí fixace kotníku.

63

IAODG s.r.o.

6 Základy systému PRO DEFENCE Obrana proti bočnímu úderu – „háku“ Druhým nejčastěji vyskytovaným úderem, kterým můžeme být napadeni, je boční úder tzv. „hák“. Na obrázcích je znázorněna obrana proti tomuto úderu. Protivník se snaží obránce zasáhnout bočním úderem do hlavy. Ten odpovídá blokací se současným navolněním protivníka úderem na karotýdu. Poté je protivníkovi nasazena páka na loket a je tlačen k zemi. V tuto chvíli je plně pod kontrolou obránce. Obránce dále fixuje hlavu protivníka stiskem mezi své stehna, má pod kontrolou i jeho druhou ruku, a následně ho svádí k zemi, kde je znehybněn.

64

IAODG s.r.o.

6 Základy systému PRO DEFENCE Obrana proti úchopům Vyproštění z podání ruky Určitě se vám někdy při podávání ruky stalo, že jste se necítili dobře, stisk byl příliš silný a osoba, která vám ruku podala, chtěla být nad vámi dominantní. V horším případě jste se z úchopu nemohli vyprostit. Na níže uvedených obrázcích vidíte jednoduché řešení, jak se z takové situace dostat.

65

IAODG s.r.o.

6 Základy systému PRO DEFENCE Vyproštění z úchopu za ruku Na obrázcích je patrná obrana proti úchopu jedné ruky. Základem je vytočení naší ruky hřbetem dolů se současným pohybem do strany. Tím se dostaneme ze sevření a můžeme protivníkovi nasadit páku na loket.

Vyproštění z úchopu za oděv Protivník nás uchopil jednou rukou za oděv. Jeho ruku si přidržíme a současně naší druhou rukou provádíme navolňovací úder do jeho bicepsového svalu. Pokračujeme úderem lokte z vrchu do jeho ruky, čímž dojde k jejímu uvolnění a vyproštění z úchopu.

66

IAODG s.r.o.

6 Základy systému PRO DEFENCE Obrana proti škrcení Obrana proti škrcení jednou rukou Obranu provádíme (podobně jako při úchopu za oděv) přichycením škrtící ruky se současným navolňovacím úderem do bicepsového svalu. Následně vedeme úder otevřenou rukou na hlavu protivníka.

67

IAODG s.r.o.

6 Základy systému PRO DEFENCE Obrana proti škrcení obouma rukama Obranu provádíme úderem a protlačením lokte do protivníkové paže společně se současným pohybem a rotací boků.

68

IAODG s.r.o.

6 Základy systému PRO DEFENCE Obrana proti nasazení „kravaty“ Pokud jste se dostali do situace, kdy vás protivník škrtí a má vás v tzv. „kravatě“ , pravděpodobně jste někde „zaspali“ a nemáte už moc šancí se z této lapálie dostat. I zkušeným judistům to činí problémy. Proto je důležité takovým situacím předcházet již v zárodku viz. obrázky níže. Protivník se snaží nasadit kravatu. Obránce kontroluje jeho ruce a současně se kryje. Jakmile protivník dává ruku kolem jeho krku, obránce ji ihned uchopí a současně provádí pohyb dozadu, čímž protáhne hlavu a uvolní sevření krku. Následně protivníka kontroluje pomocí odváděcí páky tlakem na loket a fixací palce.

69

IAODG s.r.o.

6 Základy systému PRO DEFENCE Práce na zemi Můžeme se dostat do situace, kdy zakopneme, někdo do nás strčí, uhodí nás a my spadneme na zem. Tato pozice je nevýhodná a na zemi jsme velmi zranitelní. Proto je důležité dokázat se ubránit fyzickým útokům i v této pozici.

Detail postoje na zemi s následnou obranou

Výhoda postoje : • • •

možnost pohybu krytí zranitelných míst možnost protiútoku

Ležící osoba Přístup k ležící osobě Mnohdy i osoba, která leží a nejeví známky života, může pro nás představovat velké riziko. Nevíme, co se jí stalo, kdo to je, zda není pod vlivem alkoholu, drog, zda nemá zbraň. Proto je na místě postupovat obezřetně a vyvarovat se možným rizikům. Velkou pozornost věnujte především rukám osoby, nikdy se k osobě nesklánějte!

70

IAODG s.r.o.

6 Základy systému PRO DEFENCE Obrázky znázorňují správný přístup k neznámé osobě, a přesný opak.

Využití techniky při správném přistupu k neznámé osobě.

71

IAODG s.r.o.

6 Základy systému PRO DEFENCE Znehybnění osoby fixací kotníku Důležité je správné provedení techniky, kdy zašlapujeme vnější stranu kotníku s tím, že vnitřní strana je na zemi. Osobu máme plně pod kontrolou, znemožňujeme jí jakýkoliv pohyb či přetočení.

Přetočení osoby ležící na zádech Na níže uvedených obrázcích vidíme bezpečné přetočení osoby na břicho a její následné znehybnění zakleknutím paže. Při přetáčení si musíme všímat zejména druhé ruky osoby, která může schovávat zbraň.

72

IAODG s.r.o.

6 Základy systému PRO DEFENCE Přetočení osoby ležící na břichu U osoby leží na břichu často nevidíme její ruce ani obličej. To nám situaci velmi znesnadňuje. Na obrázku vidíme bezpečný přístup k osobě. Následně svou nohou překřížíme nohy u ležící osoby aniž by jsme se k ní nakláněli a poté ji zašlápnutím vnější strany kotníku přinutíme k tomu, aby se otočila.

73

IAODG s.r.o.

6 Základy systému PRO DEFENCE Obranné pomůcky Teleskopický obušek Teleskopický obušek je výborným pomocníkem při sebeobraně. Můžeme ho použít jak zavřený, tak i otevřený. Jeho velkou výhodou je diskrétnost a skladnost. Slouží k blokování útoků, provádění úderových technik, technik páčení i škrcení. Teleskopický obušek – zavřený Zavřený teleskopický obušek držíme pevně v ruce, palcem bráníme jeho nechtěnému vysunutí. Na obrázcích vidíme diskrétní držení zavřeného teleskopického obušku.

Údery provádíme vyčnívajícím koncem obušku nebo pěstí. Při úderu pěstí nám obušek zpevňuje sevření a zvyšuje razanci úderu.

74

IAODG s.r.o.

6 Základy systému PRO DEFENCE Využití zavřeného obušku jako obrany proti úchopu ruky vidíme na níže uvedených obrázcích.

Teleskopický obušek (tyč) – otevřený Pro lepší znázornění je na fotografiích použit cvičný obušek červené barvy. Otevřený obušek držíme pevným úchopem nad jeho zadní částí. Na obrázcích vidíme diskrétní a aktivní prezentaci otevřeného obušku.

75

IAODG s.r.o.

6 Základy systému PRO DEFENCE Při použití teleskopického obušku je důležitý stabilní postoj. Přední ruka slouží k odražení útoku, zadní k provedení samotného úderu. Teleskopický obušek držíme vodorovně na rameni, lokty máme u sebe. Na obrázcích jsou znázorněny jednotlivé možnosti provádění úderů otevřeným teleskopickým obuškem.

76

IAODG s.r.o.

6 Základy systému PRO DEFENCE Využití otevřeného teleskopického obušku k provedení odváděcí páky na ruku protivníka, a techniku škrcení za pomocí teleskopického obušku.

77

IAODG s.r.o.

6 Základy systému PRO DEFENCE Ne vždy máme po ruce teleskopický obušek. Stejně dobře nám může posloužit např. deštník, smotané noviny či časopis. Vidíme využití smotaného časopisu, který nám nahrazuje teleskopický obušek. Zaujetí postoje a techniky jsou totožné.

78

IAODG s.r.o.

6 Základy systému PRO DEFENCE Zásahová deka Zásahová deka je určena k zabezpečení a zpacifikování nebezpečných osob. Je vyrobena z materiálu, který neohrožuje pokožku tváře, na každé straně má pevné úchopy a uprostřed průduchy na dýchání. Výhody zásahové deky: Při přiložení deky na oči se osoba ocitne ve tmě, překrytí obličeje a náraz na nos znepříjemňuje dýchání, osoba neslyší co se kolem děje a je dezorientována. To nám umožní její bezpečné zpacifikování, aniž by došlo ke zranění. Na níže uvedených obrázcích vidíme správné provedení techniky se zásahovou dekou. Důležité je agresorovi způsobit šok nárazem deky na obličejovou část a následně mu fixovat lokty záda, aby nedošlo k jeho protočení nebo případnému zranění krční páteře.

79

IAODG s.r.o.

6 Základy systému PRO DEFENCE BONUS Je spousta technik, které jsou pro Vás připraveny z našeho systému PRO DEFENCE, zde je ukázka dalších možností v obraně proti napadení. Větší možnost naleznete u nás v Academy IAODG (www.iaodg.cz). Obrana proti napadení injekční štříkačkou

Důležité body: krátká vzdálenost, kontrola paže

80

IAODG s.r.o.

6 Základy systému PRO DEFENCE Nasazení páky pro ochraný doprovod

Záháknutí palce a protočení paže dovnitř

Protočení paže směrem dovnitř, důležitým bodem je kontrola lokte po celou dobu nasazení klíče. Kontrola osoby a ochraný doprovod.

81

IAODG s.r.o.

6 Základy systému PRO DEFENCE Kontrola osoby sezadu

Důležité Body: - Kontrola lokte

- Úder na ledvinu

- Kontrola páteře

Kontrola osoby zepředu

Důležité body: • • • •

střihový úder tvář, rameno, stlačení přesun za osobu zezadu kontrola páteře kop

82

IAODG s.r.o.

6 Základy systému PRO DEFENCE Možnost obrany v sedě u stolu První varianta

Rozražení osoby údery na paže, kontrola osoby na stole.

83

IAODG s.r.o.

6 Základy systému PRO DEFENCE Možnost obrany v sedě u stolu Druhá varianta

Stažení osoby za citlivý bod (mezi bicepsem a tricepsem), úder loktem na páteř.

84

IAODG s.r.o.

6 Základy systému PRO DEFENCE Obrana v sedě pomocí kopů a pák Zastavení osoby pomocí kopu na koleno.

Zastavení osoby pomocí kopu na genitálie.

Stažení osoby k zemi pomocí kopu do podkolení jamky. 85

IAODG s.r.o.

6 Základy systému PRO DEFENCE Obrana v sedě pomocí kopů a pák

Chycení zápěstí agresívní osoby, přetočení, kontrola lokte a nasazení páky na zápěstí.

86

IAODG s.r.o.

6 Základy systému PRO DEFENCE Kontrola osoby a přetočení

- Přetočení pomocí tlaku kolena na loket.

- Pokračovat v tlaku na loket směrem dolů.

- Přikleknutí tricepsu, kontrola zápěstí. Kontrola obou paží.

87

IAODG s.r.o.

6 Základy systému PRO DEFENCE

Nikdo z nás si nepřeje být napaden nebo ohrožován, ale když už se to stane umíme se tomu správně postavit ?

88

7 Závěr

IAODG s.r.o.

Závěr Náš směr s cíl.

IAODG je organizovaná struktura mužů a žen, která v rámci svého přesvědčení organizuje a absolvuje speciální braně-sportovní činnosti, sebeobraný výcvik, střelecký výcvik, technicko-taktický výcvik, výcvik první pomoci, extrémní závody a psychologickou přípravu z cílem zajistit u své osoby braně-bezpečnostní návyky, psychickou odolnost, kdy tyto dovednosti mají být využitelné pro obranu svou, své rodiny

a

své

vlasti.

I u nás platí zákon farmy: musíme připravit půdu, zasít, kultivovat půdu i plodiny, odstraňovat plevel, zalévat a starat se o úrodu až do doby, kdy dozraje.

Být členem IAODG, at‘ už jako jedinec nebo organizace, není v dnešním světě otázka volby, ale nutností. Je to cena, kterou musíme zaplatit za to, že se můžeme zapojit do systému. Nový svět vyžaduje být víc než dobří, vyžaduje být vynikající, být výjimeční. Vyžadujeme dělat věci neohraničeným elánem a nadšením, s možností a schopností významně přispívat k dění kolem nás.

89

IAODG s.r.o.

Náš směr a cíl IAODG je mezinárodně uznávanou organizací zabývající se výukou profesní sebeobrany a připravenosti. Bylo zmapováno z jakého bojového umění vychází, v jaké zemi má své kořeny, podrobně byl popsán vznik a vývoj tohoto sebeobranného systému a jeho postupné rozšíření, včetně zaměření a specifikace výcviku. Žijeme v zemi s vysokou a stále mírně rostoucí kriminalitou, ikdyž si to moc nepřiznáváme. Nejmarkantnější nárůst zaznamenala kriminalita majetková, kdy je policií ročně vyšetřováno okolo 230 000 případů. Roste tedy nejen četnost, ale i brutalita útoků, proti kterým jsou lidé téměř bezbranní, neví, jak nebezepčným situacím předcházet když nastanou a jak se bránit. Vidíme, že součástný stav zanlostí občanů v oblasti bezpečnosti a připravenosti je mizivý, lidé ve většině situacích problém nedokáži správně zhodnotit nebo předvídat její nebezpečnost. Proto považuji za nezbytně důležité pokračovat s našim cílem IAODG předávat naše zkušenosti. Je zbabělé zavírat oči před pravdou, zázrak se nestane, kriminalita na ústupu není a ani v nejbližších letech nebude právě naopak. Pojem bezpečnost není ve vzdělávacích standardech všeobecného vzdělávání v českých zemích pojmem novým. Zmíněný pojem sice nabývá v rozličných obdobích různých významů a je provázán, podle typu aktuálního faktického nebo očekávaného ohrožení společnosti. V sedmdesátých byl zaveden do škol samostatný předmět branná výchova. V duchu tehdejší doby branná výchova zahrnovala všechny oblasti výchovy občanů od výchovy v rodině, ve škole, v pracovním poměru, v rámci přípravy na vojenskou službu, přípravu k civilní obraně a brannou výchovu dospělých jako nedílnou součást činnosti všech organizací a orgánů. Účast na branné výchově byla popisována jako vrcholná povinnost a otázka cti každého občana. V současnosti je branná výchova minulostí a také problematika obrany státu je ve výuce prozatím spíše okrajovou záležitostí. Hrozby přesto stále existují. Vzdělávání dětí i dospělých jako součást celoživotního učení, které má IAODG za svojí zvyšujicí prioritu. Výchova mládeže je koncipována jako rodinná výchova s prvky řízené činnosti, spontánními hrami a pohybovou aktivitou, která by měla vytvářet předpoklady pro získání elementárních kompetencí (schopností, dovedností, vědomostí a postojů), které dítě pro život potřebuje. Mezi tyto elementární kompetence patří především kompetence k učení, k řešení problémů, kompetence komunikativní, sociální a personální, kompetence činností a kompetence občanské Národ – Rodina - Dílo. Junioři chtějí napodobovat chování dospělých, kteří jsou mu vzorem. Proto je nezbytně nutné k vytvoření základních návyků chránících dítě před tísňovou nebo jinak nebezpečnou situací, do které by se mohlo dítě dostat. Vzdělávání je jednou ze základních podmínek nutnou pro realizaci bezpečnostních strategií, které je nutno vyvíjet za účelem ochrany státu. Tento směr může, díky svému správnému chování v případě ohrožení, pomoci státním ochanným složkám. Člověk nepotřebuje pouze mít v budoucnosti nějaký pevný bod. Stejně důležité je také to, co pro něj tímto pevným bodem je. Čemu můžeme věřit, o co máme usilovat? Pouze vědomí pevného bodu v budoucnosti pomáhá. Hodnota toho, co v budoucnosti přijde a k čemu přítomnost směřuje, nám dává sílu překonat i nepříjemnosti, které přítomnost přináší. Koncept Profesní Připravenosti IAODG, jsou intenzivní tréninkové programy určené široké veřejnosti. Programy jsou přizpůsobeny potřebám běžné populace tak, aby byly co nejefektivnější pro získání komplexních znalostí. IAODG je především výzva změnit životní styl a připojit se ke skupině lidí, která má pevný cíl:

ochrana Rodiny – Národa - Vlasti.

90

IAODG s.r.o.

Děkuji!

Moje vize budoucnosti. Vzpomínám a není tomu tak dávno, když mi bylo možná 12 let a začal jsem vnímat věci kolem sebe. Doma jsme neměli video, to bylo ještě nedostupné zboží, bony do tuzexu také nebyli k běžnému dosažení a táta měl doma akorát luksus elektroniky a to paskový přehrávač. Táta byl fotbalista a kvůli fotbalu se přestěhoval z Trenčína na severní Moravu a hrál chvíli za Baník Ostrava, ale jinak povoláním horník. Do KSČ táta nevstoupil a tak politická vize v naší domácnosti nebyla a vlastně

si ani nepamatuji, že by nějaká vize doma vyzařovala. Bylo to spíše pro rodiče z práce do práce a pro mě ze ségrou, ze školy na trénink a zase do školy. Prostě stereotypní život, který mě už v mládí moc nebavil. Až dnes si uvědomuji, že po celou dobu jsem v sobě měl a mám i dodnes něco co mě táhne jako silný magnet. Vždy jsem si přál něco dokázat a být v tom co dělám nejlepší. Trvalo to, dnes již mám 44 let a vím, že jsem stále na začátku, ale s jiným pohledem na svět. Po 15 letech v cizinecké légii, kde jsem odešel ve svých 22 letech a i tam mě hnal po celou dobu ten tajný magnet, který mi dodával sílu a naději na lepší budoucnost. Je Pravda, že jsem si vybral velmi těžkou cestu, ale o to více si dnes všeho co mám velmi vážím a hlavně nejsem nikomu nic dlužen. Jsem dnes silý, jelikož jsem si naplnil své chlapské ego a splnil dříve nemožné cíle, už si nemusím nic dokazovat, vydávám se na čistou cestu života. Oproti mému mládí, kde si nepamatuji co bylo mojí vizí budoucnosti, tak dnes je tomu jinak. Při poznání Řádu strážců koruny a meče vidím a mám před sebou již z půlky dokreslený obrázek života, který jsem maloval dodnes. Vidím více barev, každý tah tužky má neskutečně mnoho detailů a i přesto, že obrázek je dobarven jen z větší poloviny ta druhá mě teprve čeká. Řád mi svým světlem, ukázal cestu do budoucnosti. Je to ještě delší cesta než doposud, ale o to vetší výzva se podílet na dokončení mého životního díla, který je určen pro mojí rodinu, můj národ. Vše jde moc rychle vpřed, věda se nustále rychle rozvíjí a možná se naučíme i ovládat zemské klima. To vše, ale nebrání v tom abychom hlavně dělali něco pro svůj budoucí národ. Dnes to jsou naše děti, zítra to budou naše vnoučata a pokud nám čas dovolí poznáme i pravnoučata, to je moje vize pro budoucnost.

Stan Gazdik Stan Gazdik, Autor.

Více informací naleznete na www.iaodg.cz

91

YOU WANT - IAODG SUPPLY

WWW.IAODG.CZ