Stále více žen rodí děti doma. Bojí se totiž rizik, která hrozí výhradně v nemocnicích, ale o nichž se nemluví

Jak se narodíš, takový budeš Napsal uživatel Tereza Šimůnková Pátek, 17 Duben 2009 06:22 - Aktualizováno Středa, 22 Duben 2009 13:33

Stále více žen rodí děti doma. Bojí se totiž rizik, která hrozí výhradně v nemocnicích, ale o nichž se nemluví.

Těhotná žena má právo svobodně si zvolit, kde a jak porodí. Jenže jen podle zákona. V praxi si totiž vybírá jen mezi porodním sálem té které nemocnice. Ovšem celých dvacet procent (!) žen má zájem o přirozený porod bez jakéhokoli lékařského zásahu. Stát je ale ignoruje a lékaři a dezinformovaná veřejnost stigmatizují jako „nezodpovědné". Jenomže to může být právě naopak: naprostá většina rutinně prováděných lékařských zásahů a postupů totiž zdravý fyziologický porod pouze komplikuje, jsou zavádějící a neměly by se používat. Také mnohé poporodní komplikace jsou přímým důsledkem lékařského zásahu do běhu porodu. Stovky oficiálních zdravotnických výzkumů souvisejících s porody shromáždila americká porodní instruktorka a dula Henci Goerová. „Porodnickému systému se za posledních třicet let podařilo proměnit to, co by ve většině případů mělo být zdravým a docela normálním procesem, v přetechnizovanou záležitost," píše v úvodu své knihy Průvodce přemýšlivé ženy na cestě k lepšímu těhotenství (česky One Woman Press, 2002). „Porodníci mají pevné a neměnné představy o tom, jak by váš porod měl probíhat. Pokud se s touto představou nekryje, typický porodník s vámi „něco provede", aby vás své představě přiblížil."

Kniha vyšla ve Spojených státech už před deseti lety, ale můžeme ji bez problémů aplikovat na českou současnost. Zautomatizované podávání léků a jejich nadužívání, zbytečné chirurgické úkony, stresující vyšetření, slepá víra v techniku, byť jsou její limity včetně omylů a nepřesností zdravotníkům známé, urychlování porodu, protože personálu se zdá, že „už není na co čekat", a jako koruna všeho neuvěřitelný nárůst počtu císařských řezů pojímaných jako prevence i přesto, že polovina z nich by vůbec nebyla nutná. „Problém je v tom, že přesvědčení dnešních porodníků neodpovídá skutečné povaze těhotenství a porodu ... Pracují v kontextu současné medicíny, která tvrdí, že kdykoli se v organismu něco pokazí, řešením je podat lék nebo provést zákrok. V případě porodu se však řada potíží vyřeší sama - obvykle k tomu stačí jen „malá dávka" času nebo nějaké poměrně prosté opatření," shrnuje Goerová. Avšak porodníci a gynekologové jako chirurgicky orientovaní odborníci častěji hledají i ve zdravé ženě rodící nekomplikovaným způsobem potenciální rozbušku problémů, jimž je nutno preventivně zamezit. Podle stanoviska Ministerstva zdravotnictví z roku 2005 je dokonce „o fyziologickém porodu možné hovořit až poté, co proběhl bez komplikací, tedy následně." Zdravý člověk přece neexistuje - jen nedokonale vyšetřený pacient. Jenže nadbytečné úkony narušují přirozený porodní proces, komplikace rodí komplikaci a

1/7


porodníci následně řeší závažné situace, které by ovšem nikdy nevznikly, kdyby žena mohla porodit v klidu a bez tlaku. Závažné a šokující je, že prokazatelné a ověřitelné výsledky vědeckých studií lékaři odmítají přenést do praxe. Českou situaci navíc komplikuje dědictví mimořádně rigidní minulosti, špatné nastavení zdravotnického systému a nízké právní povědomí, zbožštění „neomylného pana doktora" a česká pasivita. Vlaštovkou je čáp Není pochyb o tom, že mnoha ženám direktivní přístup vyhovuje. Mají pocit, že když své tělo pasivně odevzdají odborníkovi, budou chráněny nejlepším možným způsobem. Jiné si na přirozený porod netroufnou. To je třeba respektovat. Stejný respekt si ale zaslouží vzrůstající počet žen, které se naopak v prostředí nemocnic cítí ohroženy a daly by přednost porodu s porodní asistentkou. Tyto ženy ale mají smůlu. Stát přirozené porody nepodporuje a samostatné porodní asistentky nutí balancovat na hraně zákona absurdními požadavky, jako je jejich registrace coby nestátního zdravotnického zařízení , a případným požadavkem na stejné vybavení jako v porodnicích, tedy na operační sál, anesteziologický tým, jednotku intenzivní péče pro děti. "Stát tím dokazuje, že ke všem těhotným rovnou přistupuje jako k patologickým případům," komentuje Zuzana Štromerová, ředitelka Porodního domu U Čápa, obecně prospěšné společnosti, která v polovině března uspěla ve čtyřletém sporu s Ministerstvem zdravotnictví o registraci. „Průlomové je, že soud uznal, že malá organizace může mít pravdu ve sporu s gigantem," komentuje rozhodutí pražského Městského soudu, který ministerstvu nařídil zrušit rozhodnutí, díky němuž magistrát odmítl dát souhlas s jejich věcným a personálním vybavením. Zdravým ženám svitla naděje, že budou konečně moci oficiálně a svobodně využít své zákonem garantované právo na volbu místa a způsobu porodu a poskytovatele péče. Okamžitý dopad ovšem ještě není žádný, ministerstvo obratem podalo kasační stížnost a uvedení do praxe může trvat léta. Neochotou přehodnotit svůj zastaralý přístup dokázal stát jedinou věc: ženy, které nepotřebují a odmítají medicínský porod, rodí doma.

"V porodnici jsem se necítila bezpečně"

„Já jsem se bála porodit v nemocnici. Nejen toho, že i když si sestavím porodní plán, stejně budu tlačena do zákroků, které nechci. Ale hlavně v kritické situaci, ve které se jako neodborník a nezkušená těžko orientuju, bych měla důvěřovat někomu, koho vidím poprvé a kdo těžko odhadne moje reakce, třeba když mi doporučí urychlit porod," popisuje své obavy Alice Badalcová z Prahy, maminka ročního chlapečka, kterého porodila doma. Z jejího pohledu situace moc jiných východisek nenabízela. „V prvních měsících těhotenství jsem obešla dvě pražské a jednu mimopražskou porodnici a zjistila, že se v žádné z nich necítím bezpečně. Vadilo mi neosobní prostředí, zmechanizovaný přístup, jedna porodní asistentka mi na několik běžných, ale pro mě důležitých otázek do očí odpověděla, že jestli chci, ať si jdu rodit někam jinam. Bohužel možnost, že porodím v nějakém zařízení v klidu s vlastní porodní asistentkou a

2/7


budu mít v záloze zdravotnickou pomoc, neexistovala. Porod doma vyšel jako jediná přijatelná alternativa," popisuje. Právě individuální péči a osobní vztahy nemocnice nenabízejí, přitom jsou pro pocit bezpečí, a tedy zdárný průběh porodu klíčové. „Aby porod proběhl bezpečně, je třeba, aby si porodní asistentky o sobě s maminkami udělaly obrázek už během těhotenství a asistentky mohly hodnotit průběh a míru zdraví těhotenství také podle svých kritérií, nejen podle lékařské technologie," vysvětluje Zuzana Štromerová, která má sama za sebou téměř třicetiletou praxi. Alice Badalcová si do konce těhotenství přesto nechávala otevřená všechna dvířka. Zaregistrovala se do nemocnice, měsíc před porodem ve snaze o osobnější přístup navázala kontakt se dvěma tamními porodními asistentkami a počítala s tím, že v případě komplikací pojede do nemocnice. „To je jedna z podmínek porodní asistentky u porodu doma - když rozhodne, že převoz je nutný, musíte to akceptovat. Jenže proto jsem si ji také vybrala, protože jí důvěřuji," vysvětluje. Mladá žena přitom rozhodně nechce vystupovat jako zastánkyně domácích porodů za každou cenu. „Asi bych neměla problém porodit v nemocnici, kdybych měla stejnou zkušenost jako kamarádka v jednom zařízení ve Spojených státech. Její porodník byl zároveň její gynekolog, procházel s ní celým těhotenstvím a pak dokonce převzal péči o dítě." K finálnímu rozhodnutí ji vedla také obava, že zdravotníci po porodu odnesou miminko. „Představovala jsem si, jak ho strčí do inkubátoru, že ho budou natahovat, svítit na něj zářivkami, že na něj bude sahat deset dalších lidí ... Samozřejmě nevíme, jak se po porodu cítí, to ví jen ono samo. Ale staletá zkušenost říká, že dítě patří k matce," říká mladá máma. Důležitost bondingu popisovali například profesoři Matějček a Langmeier v zásadní knize Počátky našeho duševního života z roku 1986. Dvacet let poté se novorozenci pořád dávají do inkubátoru. „Jenom na chviličku". Zařízení k aplikaci hormonů

Ještě před válkou v nemocnicích rodily pouze ženy s komplikacemi. Největší česká porodnice a bašta rigidního přístupu k porodu U Apolináře vznikla z Ústavu pro sirotky a nemanželské děti, kam se uchylovaly nejzoufalejší ženy, které neměly kde jinde porodit. Když v padesátých letech proběhl přesun zdravotní péče do nemocnic v reakci na tristní stav populace, porody se svezly s sebou. Už o deset let později ale porodnictví, ohromeno novou technikou a prudkým rozvojem antiseptických a dezinfekčních prostředků a mikrobiologie, sklouzlo do říše uzavřených oddělení, roušek i na ústech matek a umělé výživy, která československé ženy vrátila do práce k budování socialismu. Tak přišla na svět první generace alergiků. „Porodit mimo domov ve velmi odosobněných podmínkách porodnic bylo později tak samozřejmé, že patrně dodnes nikdo neví, jak velké trauma tím celým generacím žen vzniklo. Osobně se domnívám, že toto trauma je dnes jedním z motivů hnutí žen, které volají po návratu porodů domů," dává k úvaze MUDr. Vladislav Chvála z libereckého Střediska komplexní terapie psychosomatických poruch, který by podpořil, aby si žena mohla vybrat porodnici nebo domácí prostředí v legálním a bezpečném systému. Deset let pracoval jako gynekolog a porodník, dalších dvacet let v psychosomatické a psychoterapeutické medicíně. Podle něj je vztah mezi psychikou a průběhem těhotenství a porodem zásadní. „Za svou porodnickou praxi jsem si nemohl nevšimnout, že nezralé ženy a ženy žijící

3/7


v nestabilních vztazích mají větší obavy z porodu a také se u nich častěji vyskytují komplikace. Na pokojích, kde jsme hospitalizovali ženy s hrozícím předčasným porodem, byly překvapivě často ženy závislé na svých matkách, které jen velmi těžce snášely odloučení. Tím se ale současná technologická medicína nezbývá. Zkoumá se všechno, co může být zdrojem zisku. Dobře je to vidět na prudkém rozvoji asistované reprodukce s neuvěřitelnými znalostmi o biologii buňky a organizmu ženy, aniž by se bralo do úvahy její prožívání a rodina jako jeden živý celek. Žena je jen zařízení k aplikaci hormonů a oplozeného vajíčka, protože ji ještě neumíme nahradit dostatečně sofistikovaným inkubátorem. Její psychika je jen na obtíž," uvádí souvislosti. Přirozený porod? Jen když se to nestihne Za posledních dvacet let se mnohé porodnice změnily téměř k nepoznání, přístup k rodičkám ale obecně zůstává rigidní. Žena je pasivním účastníkem vlastního porodu, který se podřizuje úvaze lékaře, aktivní role dítěte není vůbec brána v potaz. Mimochodem - ještě není uspokojivě zodpovězena otázka, jestli porod spouští matka, nebo dítě, nejpravděpodobněji to bude souhra jejich organizmů. V Česku ale porod často spouští porodník. A pokud do karty napíše „spontánní fyziologický porod", často spontánní vůbec není, protože se nerozlišuje, kolik medicínských zásahů měl. "Dokazuje to jediné: porodníci v životě neviděli přirozený porod. A šanci nemají ani medici nebo budoucí porodní asistentky, protože ministerstvo zdravotnictví znemožňuje existenci porodního domu nebo oddělení vedeného porodní asistentkou v rámci nemocnice, kde by lékaři nezasahovali. A pokud něco nevidíte desetiletí, zapomenete, jak to vypadá," říká Zuzana Štromerová. Že současná výuka s konceptem přirozeného porodu vůbec nepočítá, potvrzuje ze své zkušenosti Petra Chvátalová z Brna, která obor porodní asistentka dokončila před čtyřmi lety a v rámci odborné praxe prošla všemi třemi brněnskými porodními sály. Porod mimo zdravotnické zařízení byl zmiňován jen jako případ, kdy „to žena nestihne", a o jeho případných pozitivech se studentky nedozvěděly. Stejně tak se nemluvilo o tom, že by zásahy zdravotníků mohly porod negativně ovlivnit. Navzdory definici porodní asistentky jako odborníka schopného samostatně vést fyziologický porod se vždy počítalo s jejím podřízeným postavením vůči lékaři. „Osobně vidím největší problém v tom, že i když se vyučující ve školách snaží zabývat porodem z jiného než lékařského hlediska, po příchodu do praxe je každá porodní asistentka více či méně nucena přizpůsobit se systému práce v porodnici," vyslovuje maminka dvouletého chlapečka a holčičky, kterou před třemi týdny porodila doma. „Vlastně mě možná trochu překvapilo, jak je to skutečně přirozená součást života - přeneseně včera jsem byla plavat, dnes půjdu nakoupit a večer porodím. Opravdu jsem si jen odskočila od běžného života, šla se s manželem a synem projít do lesa a za hodinu po návratu z procházky byla Monika venku z bříška. Starší syn byl během porodu s námi doma a hned se přišel se sestřičkou přivítat. To byl taky jeden z důvodů, proč jsem chtěla zůstat doma - neumím si představit, že bych na několik dnů odešla z domu a potom se vrátila s "cizím" miminem," vypráví mladá paní.

4/7


Minimální náklady. Komu vadí? Zdravotnictví západní Evropy už přišlo na to, že fyziologický porod se samostatnou porodní asistentkou je levný a efektivní, v Česku se z veřejného zdravotního pojištění hradí pouze návštěvy těhotné nebo matky v šestinedělí, a to dokonce, jen pokud si ji vyžádá lékař. Je to významně diskriminující a zároveň neekonomické. Porodní asistentka totiž není nadstandard, ale naopak absolutní základ. „Minimum personálu, minimum spotřebovaného materiálu a léků, minimum vedlejších účinků zásahů prováděných v nemocnici. Ze stejného důvodu těžko hovořit o alternativním způsobu porodu. Přirozený porod je normální, nemocnice alternativa," uvádí všeobecné zmatení pojmů Zuzana Štromerová. Mimoto přirozený porod se obejde bez léků proti bolesti, protože ve svém důsledku škodí matce i dítěti. „Když těhotným ženám vysvětlíte, jaký úžasný proces je těhotenství a jak dokonale na něj porod navazuje, že dítě je jeho absolutně aktivní účastník a co můžou samy udělat pro zdravý průběh, absolutní většina projde porodním procesem, aniž by od začátku volaly po epidurální analgezii. Jsou totiž posílené a nebojí se," vypráví z bohaté zkušenosti. Bezzásahovou péči by pojišťovna měla hradit v první řadě. Jenomže jestliže neprovádíte úkony a vystačíte si bez léků, negenerujete zisk. "Farmaceutické firmy, ale také firmy s lékařskou přístrojovou technikou jsou hlavním hybatelem nenasytného zdravotnického systému všude v rozvinutém světě. Divil bych se, kdyby se tento trend vyhnul tak lukrativnímu oboru, jako je gynekologie a porodnictví. Podívejte se, jak se oddělila specializovaná pracoviště asistované reprodukce. Že by z lásky k ženám a jejich žádoucímu mateřství? Pokud vím, vnutí těhotenství i ženám, které se vůbec pro mateřství nehodí a mají s ním později veliké potíže. To zdravotníci vůbec nezkoumají. Následky pak zaplatí celá společnost," domnívá se doktor Chvála.

Za přítomnost „svého" lékaře u porodu jsou ženy ochotny dát pět až padesát tisíc. Co se stane, když se dozvědí, že zvládnou porodit samy?

Na planetě Zdravotnictví "Obávám se, že většina porodníků je vyhořelá a nedokázala si zachovat jedinečný pocit ze zázraku prožívání. Ten je přitom to jediné, co mohou člověk člověku dát. Vy však potřebujete slyšet, jak to skvěle zvládáte a že už to bude trvat jen chviličku. Pro mě je v porodu obsažena moje vlastní destrukce. Je to stejné jako u úmrtí: lékaři by přece měli umět být s vámi, podržet vás, soucítit," popisuje vlastní zkušenosti Markéta Píšová z Horoměřic, jejíž tři dcery se narodily za asistence samostatné porodní asistentky Mileny Dvořákové. Prostřední doma, a opět z nedostatku jiných řešení - žádná porodnice totiž nebyla schopna ubytovat paní Píšovou s novorozenětem a zároveň s její starší dcerkou.

5/7


„Při přirozeném porodu všechny vaše orgány, svaly, kostra a miminko spolupracují a tělo je v každém okamžiku připravené na vše, co bude následovat. Také jsem po něm fungovala ten samý den. Zato u porodu nejstarší dcery asistoval lékař, s nímž jsme měli dvanáct hodin před porodem konflikt. Porod do vody nepostupoval, jak měl, lékař dřepěl zaklesnutý u vany a rukou v gumových rukavicích šmrdlal ve vaně, sestra cosi lovila sítkem a všichni netrpělivě čekali, až už to bude. Dceru jsem vyrvala ven vědomě a „porod hlavou" mě poranil, stejně jako ten vyvolávaný, při kterém jsem cítila pracovat jen dělohu, ostatní orgány nespolupracovaly," vypráví jedna z hrstky žen, které za posledních půl století porodily podle přírody, ne lékařů. "Já úplně nesnáším výraz, že lékař někoho rodil. Vy rodíte, on může pomoci. Když za sebou máte přirozený porod, jste zkušenější než jakýkoli lékař, který vám říká: Tlačte, teď. Je-li to muž, absolutně nemá a nemůže mít představu, co jsou to kontrakce," říká v obýváku plném hraček, zatímco kojí spokojené vlasaté miminko. „Nechat někoho umřít v nemocnici už dnes považujeme za vlastní selhání, ale ještě nám není divné tam nechat někoho narodit. Místo porodu je přitom velmi zvláštní a něco se z něj malinko vrací i později, když do něj vejdete. Zrození je stejně zázračné jako smrt a točí se mezi vámi, kterých se týká. V nemocnici se tyhle zážitky dějí na planetě Zdravotnictví. Kolik takových šanci člověk má?"

O mladých ženách rozhodují staří muži

Vážné komplikace se u přirozených porodů vyskytnou velmi zřídka, přesto je zásadní ptát se, jak rychle se dostaví pomoc. Zřízení porodních domů poblíž nemocnic či samostatného, intimního oddělení v porodnici vedeného porodními asistentkami, jako bylo Centrum aktivního porodu na Bulovce, se nejeví jako kompromis, ale jako ideální stav. Ohromným přínosem by byly také pro rizikovou skupinu žen, které lékaře skutečně potřebují a jimž by se lékaři mohli více věnovat. Zahlcená oddělení a přetížený personál jsou totiž nebezpečné nejen v porodnictví. Bude však potřeba, aby se vztah lékař - porodní asistentka upravil ze vztahu nadřízený - podřízená do rovnoprávného partnerství. "Lékař je dnes v podstatě vědec - ale při porodu nic nevymyslí! A pro práci, v níž není co vymýšlet, nemá většina mužů ani předpoklady," všimla si Markéta Píšová. „Porodník nemá pohodu pro práci, peníze možná také ne. Zbývá pocit moci. Chtějte po něm, aby se ho vzdal." Skutečná možnost volby nastane až odtabuizováním tématu přirozených porodů. Žen, které direktivní přístup porodníků odmítnou, totiž bude přibývat. Dnešní mladé ženy jsou informované, mají srovnání se zahraničím a narozdíl od generací svých matek sebou nenechají manipulovat. Paradoxně největší klacky pod nohy jim házejí dnešní primáři a další představitelé oficiálního porodnictví, kteří drží medicínský způsob porodu a do velké míry i veřejné mínění pevně v rukou. Ovšem pokud o tom, kde a jak rodí mladé ženy, rozhodují staří muži, je něco špatně.

6/7


7/7

Stále více žen rodí děti doma. Bojí se totiž rizik, která hrozí výhradně v nemocnicích, ale o nichž se nemluví

Recommend Documents