STÁLE PRO NĚ NENÍ MÍSTO

Věstník farnosti u  kostelů s v.   M i k u l á š e a   s v.   V á c l a v a 24. prosinec Léta Páně 2012

1

LEDEN

STÁLE PRO NĚ NENÍ MÍSTO Když Maria hledala před dvěma tisíci lety útulek, kde by mohla s Josefem složit hlavu a přivést na svět Božího syna, Slovo, které se mělo stát tělem (srov. Jan 1, 14), nenašel se nikdo, kdo by v ní viděl Boží rodičku. Matku Spasitele. Královnu. Tichá a pokorná Maria byla jen jednou z mnoha pocestných, kteří přicházeli do Betléma. Ani její požehnaný stav nevzbudil v  nikom soucit a ona musela na samotný okraj města, do chléva, kde přivedla na svět Toho, kterého židé tolik očekávali. Co se za těch dva tisíce let změnilo? Slavení Vánoc, slavení Světla, které přišlo na svět (srov. Jan  1,9), narození Ježíše Krista prošlo velikým

vývojem. Zdá se však, jako by Maria, Josef a  Dítě stále častěji hledali nocleh mezi zvířátky ve stáji, zatímco lidé před nimi zavírají svá vrata do domu, svá srdce… Stejně jako před dvěma tisíci lety nepoznáváme, kdo k nám dnes přichází a  co nám přináší. Věřím, že vy, milí čtenáři, patříte do zástupů, které se přišly poklonit nově narozenému králi. Ale není od věci si připomenout, že dnešním dnem se radujeme z  narození našeho Spasitele. A  této radosti se nemůže vyrovnat nic, co je na zemi, a už vůbec nic, co si můžeme koupit za peníze. Přeji vám všem požehnané vánoční svátky a  dobrý vstup do nového kalendářního roku. @

2/ I

O H L É D N U T Í za minulým měsícem nebo i dál Letem světem Tento viniční měsíc byl sice velmi krátký, nicméně program nabitý. Hned v neděli 25. listopadu jsme ani chvilku neposeděli. Odpoledne proběhlo v sále u sv. Václava setkání dobrovolníků. Je krásné vidět, kolik jich je. Každý, kdo nezapomněl, si odnesl domů brambořík. Někdo utekl trochu dřív, aby se stihl podívat, nebo se přímo zúčastnit představení loutkového divadla Dany Vackové – tentokrát se hrála pohádka O Honzíkovi a líném pantátovi. A aby toho na neděli nebylo málo, večer po setkání se konala v  sále u  sv. Václava modlitba Taizé. Ve středu 28. listopadu se tamtéž konala přednáška Míly Müllera se zajímavým názvem: Róbert Bezák, odvolaný trnavský biskup, a  trpící církev. Více o  Róbertu Bezákovi lze najít na www.robertbezak.eu. V  pátek 30. listopadu se uskutečnilo setkání (nejen) účastníků poutě do Jordánska obohacené fotkami z cesty. Neděle 2. prosince byla první adventní. Na začátku mše svaté byly posvěceny adventní věnce. Na středu 5. prosince bylo pro děti připraveno setkání s Mikulášem a s jeho pomocníky – kde jinde než v  kostele sv. Mikuláše. Kromě povídání a zábavy bylo připraveno i krátké divadélko. Den poté se odpoledne konala tamtéž bohoslužba pro děti. V  sobotu 8. prosince jste mohli vyslechnout v kostele sv. Mikuláše „předvánoční koncert zpěvaček s klavírním

doprovodem“. Na programu byly písně vánoční i klasická operní hudba. Připojuji pár zpráv od sousedů o akcích, které se dotkly i naší farnosti: ve středu 12. prosince jsme byli pozváni do Divadla Miriam na přednášku Iniciativy 17-11 s názvem Etická a sexuální výchova doma a ve škole. Na pátek 14. prosince jsme byli pozváni také do Strašnic – tentokrát však do střediska Diakonie Českobratrské církve na benefici pro Ratolest. Na programu bylo i  duchovní slovo našeho bývalého faráře – Pavla Kuneše. Ve stejný den se také konal v našem kostele sv. Mikuláše předvánoční koncert malých flétnistů. V sobotu 15. prosince proběhla v sále u sv. Václava adventní duchovní obnova na téma Rorate coeli vedená knězem Janem Kotasem, kanovníkem Vyšehradské kapituly a  vršovickým rodákem. Po obnově následovala příležitost ke svátosti smíření. V neděli 16. prosince byla možnost po obou mších svatých zakoupit papírového andělíčka na pomoc chudým dětem z misijní stanice v městečku Ventanas v  jižním Ekvádoru. Více informací o  akci „Jeden dárek navíc“ naleznete na farním webu. Večer poté se uskutečnil v kostele sv. Václava koncert sboru Carmina Bohemica a  dětského sboru Pražští andělé. V pondělí 17. prosince byla výjimečná příležitost ke svátosti smíření. Kromě našeho pana faráře zpovídali také kněží Petr Beneš z farnosti při kostele Nejsvě-

3/ I tějšího srdce Páně, Christian Pšenička ze sv. Ludmily a Mariusz Kuzniar ze sv. Františka na Jižním městě. Pondělím byly zahájeny intenzivní přípravy na

Slavnost Narození Páně a  v  naší farnosti se konaly každé ráno v  kostele sv. Mikuláše ranní roráty. @

S P O L E Č E N S T V Í naší farnosti a jeho záležitosti Setkání pastorační rady

Farní charita

Pastorační rada se sešla 27. listopadu 2012. Prvním tématem bylo ozvučení kostela sv. Václava pro potřeby kapel. Současný stav není ideální. Jednalo se o tom, jak současný stav zlepšit. Náklady na topení v kostele sv. Václava činily v minulé sezóně cca 652 tis. Kč. V  současné době máme nové dodavatele plynu a elektrické energie. Topení u sv. Václava se zapíná, když je v kostele teplota nižší než 10 °C. V neděli se topí ve všech lavicích. Farní charita zažádá o  vlastní IČO a stane se samostatným právním subjektem. Bude zaštiťovat některé akce farnosti, např. akce pro seniory. Čtvrteční mše svaté pro děti u sv. Mikuláše (1× do měsíce) se změní v  bohoslužby slova s udílením svatého přijímání. Mluvilo se také o plánovaných poutích. Na jaře 2013 se uskuteční krátká pouť do Polska (Hnězdno a okolí). V létě – zhruba od 17. 8. do 28. 8. – je plánována pouť do Santiaga de Compostela. Půjde se portugalskou cestou a v současné době se řeší způsob dopravy (zda se poletí letadlem nebo pojede autobusem).  LH

Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Vešli do domu a  uviděli dítě s Marií, jeho matkou, padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary. (Mt 2,10-11) Kdo bychom ještě viděli jako svou dobrou službu zapojit se do Tříkrálové sbírky ve dnech 3.–10. ledna 2013, přihlasme se – budeme velice rádi. Srdečně děkujeme za dárky a modlitby pro děti z Dětského domova v Milovicích, osamělé, seniory, i  za teplé ponožky pro bližní bez domova. Přejeme požehnanou vánoční dobu Hanka [email protected], 721 444 323 č. účtu farnosti: 280828389/0800 pro fachu VS: 33333

Kurzy Alfa 2012 skončily 4. prosince skončily letošní kurzy Alfa. Jaké byly? Povedly se? Strašně rád bych tu napsal, že byly úžasné a fantastické a … Ale mně ani ostatním z týmu nepřísluší hodnotit jejich úspěšnost nebo neúspěšnost. Tuto výsadu má Bůh –

4/ I a také naši hosté (ani nevíte, jak velkou radost mám z tohoto spojení). Chtěl bych se s Vámi podělit o jednu příhodu z  posledního večera. Snažili jsme se všechno perfektně připravit. Byli jsme ale nervózní, protože tento večer je jiný, liší se od ostatních, a hlavně, je poslední, a nám záleželo na tom, abychom nepokazili dojem. Před příchodem hostí jsme si přezpívali písničku, která měla zaznít večer před společnou modlitbou. Všichni jsme ji víceméně znali, byla taková táhlá s tónovými přechody. Je pravda, že při zkoušce se nám od začátku příliš nepovedla a lehce budila dojem svolávání psovitých šelem na severských pláních, ale při druhé sloce jsme se již chytli. Proto jsme věřili, že zazpívat ji nebude žádný problém. Při slavnostním večeru vše probíhalo hladce, večeře se povedla, navíc jsme přivítali vzácného hosta – otce Stanisława. Abychom od jídla přešli k  věcem duchovním a k modlitbě, optimisticky jsme se pustili do zmíněné písničky. A věřte nebo ne, opět propuklo svolávání oněch severských šelem, a to v plné síle. Polilo mě horko. Chvilkami jsem zoufal a  chvilkami kuckal do dlaní, protože i při nejlepší vůli zachovat vážnou tvář bylo nad moje síly. Postupně jsem sledoval, že stejně jsou na tom všichni okolo. To kvalitě zpěvu příliš nepřidalo. A ukázalo se, že ani druhá sloka situaci nevylepšila. Ivan s kytarou statečně

dotáhl píseň ke konci (za což má můj obdiv) a Markéta se měla ujmout modlitby. Do teďka jsem rád, že modlitbu měla připravenou právě Markéta. Co udělala? Poděkovala Bohu za tu píseň, i když se nám nepovedla. Prostě a jednoduše, tak, jak to cítila. A právě to byl pro mě velký zážitek. Ne vždy se nám všechno povede. Alespoň v mém životě ti vlci vyjí velice často. Potom nevím, jak se k tomu postavit, a přitom je to tak prosté. Přiznat, že se mi to nepovedlo, a dokázat i za to poděkovat. Přál bych nám všem, abychom toto dokázali, nesnažili se své neúspěchy někam strkat pod rohožku a tvářit se, že žádné nejsou. Nebylo by to upřímné. Na závěr bych chtěl poděkovat všem členům týmu za to, co pro letošní Alfu udělali. Každému z  nich, do jednoho. Právě na nich stála celá Alfa, ať se jednalo o  „vařilky“, technický tým, přímluvce, hudebníky přednášející … Letos jsme se potýkali se zdravotními problémy, přesto se podařilo organizačně zajistit každý z deseti večerů včetně víkendu v Tuchoměřicích. Zároveň bych chtěl vyzvat další farníky, kteří se cítí být „nezapojeni“, k účasti na tomto „Božím dobrodružství“. Posilte náš tým. Kurzy Alfa 2013 se blíží! Bude vás to něco stát, ale také hodně dostanete. Nebojte se. Z osobní zkušenosti mohu říct, že to stojí za to. 

Michal Žilka

5/ I

R O Z H O V O R s farníky dobrovolníky: Vladimír Jeništa s rodinou S  touto rodinou se v  kostelních lavicích moc nepotkáte. Snad jen maminka Jana občas sedí mezi farníky. A  proč tomu tak je? Protože nejsou mezi „diváky“, ale mezi „účinkujícími“. Jana Jeništová zpívá ve sboru, děti Martin a Klára ministrují a tatínek Vláďa na ně a na další ministranty v akci dohlíží, je známý jako „kadidlonosič“, tedy spíš „kadidelnicenosič“. Co tě na kadidlu, nebo spíš na kadidelnici, tak láká, že k tomu nikoho jiného nepustíš? Mimochodem, má tahle funkce nějaké správné jméno? Kadidlo krásně voní (pak voním celý i já :-), hlavně Janě). Ale já ho rád předám (už se na tom postupně pracuje), jen chlapci starší 15 let se ho nějak bojí. A správný název je turiferář, a ten, co chodí s lodičkou, je navikulář. A teď vážně: Jaká je tvoje historie – jak ses dostal do Vršovic a jak dlouho ministruješ? Mamka mě sem přinesla v roce 1972 ke křtu, ještě za pana faráře Šťastného, takže Vršovice jsou můj domov. Ministroval tu můj o 6 let starší bráška Michal a já chtěl ministrovat také. Začal jsem ve svých necelých pěti letech, a tak tomu bylo o  Velikonocích 35 let. Jak jsem rostl, začal jsem v  ministrování pomalu pomáhat mladším kamarádům a za faráře Pavla Kuneše jsem si udělal dvouletý kurz pomocníka v  pastoraci a od té doby jsem i akolyta. Vyučil jsem se instalatérem a před pěti lety jsem se k řemeslu zase vrátil jako soukromník.

(REKLAMA: Pokud by někdo potřeboval, rád pomůžu.) Mimo službu ministrantskou jste ve farnosti i  jinak velmi aktivní; pokud je rovnou neorganizujete, účastníte se farních výletů a zájezdů, letos jste se se ženou chopili organizace manželského setkání ve Štěkni. Bylo to na Stanisławův popud, nebo to vyšlo z manželských setkání? Kdo vám pomáhal a jak se to vlastně vydařilo? V: Farní výlet na Makovou horu jsem organizoval letos vlastně poprvé a byl jsem rád, že se povedl, a je jen škoda, že se nezúčastnili všichni (i mladí, i rodiny s dětmi), jelikož to byl FARNÍ VÝLET. Co se týče manželských setkání, tak letos jsme už spolupořádali pátý běh tzv. Monínce a Štěkně. Nikdy jsme na to nebyli sami se Stanisławem, ale pomáhali nám a stále pomáhají Borských, Lída s Lukášem, Škochovi, Olga se Štěpánem, a  Jirsovi, Kristýna a  Honza, a  spoustu dalších lidiček. Organizace vlastně vyšla z  naší touhy po manželských setkáních, a  nikdo nic neorganizoval, a  tak jsme to s  Janou začali. Každé setkání, snad můžeme mluvit za všechny účastníky, které proběhlo, bylo požehnané, osvěžující, nabíjející a povzbudivé do dalších dnů v  manželství a potažmo fungování manželů a rodin ve farnosti. J: Zpočátku našeho manželství jsme udělali určitou zkušenost se společenstvím manželů, a  když jsme se znovu aktivně vrátili do farnosti, stačilo jen málo :-) a Stanisław nás v této aktivitě

6/ I povzbudil. Jsem ráda, že taková setkání jsou i pomocí pro seznámení se rodin ve farnosti a zvláště jejich dětí… To bylo ohlednutí zpět a teď upřeme zrak do budoucna: farní ples. Tak zaprvé, jaký máš vztah k mikrofonu? Evidentně kladný. Odkud se bere to moderátorské nadání? V: Já a mikrofon... Nevadí mně, ale neživí mě. :-( J: Doma ho určitě nepotřebuje – myslím, že je slyšet až do přízemí... :-) V: A kde se bere mé nadání, jestli nějaké je, těžko říci, ale určitě od našeho Stvořitele. Nepletu-li se, na organizaci farního plesu se každoročně podílíš s Danou Vackovou. Jak se vám spolupracuje a kam chodíte na nápady? Proč máme letos prvorepublikový dýchánek – jak jste na to přišli? Kdyby jen s  Danou. Již minimálně 5 let je v týmu Madla a Lenka a v úzkém kontaktu i  Denisa. Spolupracuje se nám úžasně, protože jsem tam s  krásnými slečnami :-) a  mladými :-) paními, a scházíme se vždy během října až listopadu v  restauraci U  čarodějky nebo Mon Ami. Jen tak sedíme, povídáme a  najednou „kde se vzalo, tu se vzalo“ téma na společenský večer. Pak se jen doladí nějaké drobnosti a rozdají se úkoly a společenský večer se prožije, a pak? A pak se sejdeme v restauraci, sedíme, povídáme a… Letošní nápad vzni-

kal takto: Dost bylo traktoristů, chtělo by to trochu elegance a  noblesy, a  ta byla hlavně v moderních dějinách právě ve dvacátých letech, a jelikož v těchto letech vznikla naše první republika, tak proto název První prvorepublikový dýchánek. Jistě je to součástí překvápka, ale mohl bys nám prozradit, na co se letos můžeme těšit? Kdo bude hrát, kdo bude účinkovat, bude hostem nějaká významná osoba či máš něco jiného, jak bys nalákal ty, co stále ještě otálejí? Moc vám neprozradím, ale trochu ano. Hrát bude skupina Five band, ve které účinkují i členové naší farnosti, a  z  programu bych vyzdvihl profesionální předtančení Elišky s partnerem (tanečním) a určitě přijde na řadu, že si budeme něco moci do našich domovů odnésti a  nebo, pokud budou naši kuchaři a kuchařinky šikovní, tak též ochutnat přímo něco na místě. A dále… ještě je připraveno… Víte co, přijďte se pobavit všichni (staří, mladí). Vstup je povolen od cca 10 (rodiče uznají sami) do 120 let, můžou i starší. Doufám, že se ples jako vždy vydaří a že už se ve vašich hlavách líhnou další zajímavé nápady, jak pobavit naši farní rodinu. Díky za rozhovor. A pro vás, čtenáře: Neváhejte, lístků ubývá! @  (pozn. red.: V – Vladimír, J – Jana)

7/ I

SVĚTEC V TOMTO MĚSÍCI Svatý Antonín Veliký, poustevník, otec mnichů V provensálském městě Arles stojí poněkud nevzhledný farní kostel sv. Juliána, který v sobě chová vzácný poklad. Od r. 1491 jsou zde uloženy ostatky nejslavnějšího poustevníka – Antonína Velikého. Kdo to byl a  jaký byl jeho život a osudy? Narodil se kolem r. 251 ve středním Egyptě v křesťanské rodině. Rodiče byli poměrně zámožní lidé a měli rozsáhlé hospodářství. Antonín i  jeho mladší sestra pomáhali rodičům, Antonín se navíc snažil dle svých sil vzdělávat se ve vědách a  náboženství. Rád chodil do chrámu a toužil po odloučenosti od světa. Rodiče záhy zemřeli, a tehdy Antonín, zabezpečiv nejprve svou sestru, rozdal ostatní majetek chudým a odešel na poušť. Zde se modlil, čítal Písmo svaté, postil se a na živobytí si vydělával ruční prací. Rád vyhledával společnost sousedních poustevníků, nikoli proto, aby si popovídal, ale aby je napodoboval v tom, co na nich shledal dobrého. U jednoho se přiučil modlitbě, u dalšího tichosti a  trpělivosti, další ho naučil tuhým postům. Jeho zbožný život oslovil mnohé a Antonín měl i své žáky, jenže zbožný život se nelíbí ďáblovi, a tak začal činit vše možné, aby Antonína svedl na scestí. Předváděl mu nejrůznější obrazy slávy, bohatství a pohodlí, ale Antonín se nedal. Nakonec se ďábel zjevil v podobě krásné ženy a jal se Antonína sváděti k nepravostem těla. Ten ovšem věděl, odkud vítr vane, a  před ďábelskou ženštinou uprchl a  vrhl se do trnitých keřů. Po této nepříjemné

Svátek 17. 1.

zkušenosti se rozhodl, že se přestěhuje jinam, aby lépe odolával pokušení. Přeplavil se na druhý břeh Nilu, kde nalezl na jisté hoře rozvaliny tvrze. Zde se ubytoval a  žil dvacet let. V  r. 305 jej vypátrali jeho bývalí žáci a  snažně jej prosili, aby se jich ujal. Odebral se s nimi do thebajské pouště, kde si zřídil poustevnu a jeho žáci chýšky. A tak vznikla první mnišská osada jménem Fainum, která se utěšeně rozrůstala. V  r. 311 nastalo pronásledování křesťanů císařem Maximinem. Antonín opustil tehdy svou poustevnu, odešel do Alexandrie, aby zde pomáhal s nasazením vlastního života přes úřední zákaz uvězněným a zajatým křesťanům. Když pronásledování skončilo, vrátil se zpět na poušť. Antonín se těšil veliké úctě. Dokonce sám císař Konstantin mu opakovaně psal a prosil jej o modlitbu a poučení. Když se jeho žáci divili, že mu píše sám císař, odpověděl jim Antonín: „Čemu se tolik divíte? Císař je přece člověk jako my. Spíše se divte, že Bůh sám napsal lidem zákon a že Syn Boží mezi námi lidmi přebýval.“ Ještě jednou odešel Antonín ze své poustevny do Alexandrie, aby se zde zastal biskupa Athanasia proti bludařům. Athanasius mu tehdy daroval svůj plášť. Nyní přichází na řadu jedna roztomilá legenda. Podle ní jedenkráte Antonín na své procházce po poušti přišel k jeskyni, kde našel stařičkého poustevníka. Oba starci se rychle domluvili. Antonín se dozvěděl, že jeho druh se jmenuje Pavel a  žije zde již od doby pronásle-

8/ I dování křesťanů za císaře Decia. Živí se datlemi a chlebem, který mu donáší jistý havran. Při rozloučení požádal Pavel Antonína, aby mu přinesl plášť, který dostal od Athanasia, a pohřbil ho v něm. O hrob si nemusí dělat starosti, ten mu vyhrabou lvi. Antonín učinil, jak si Pavel přál. (Jak vidno, být svatým vyžaduje spoustu dovedností – podojit laň, domluvit se s havranem a lvy ohledně potravy a posledních věcí člověka.) Antonín zemřel ve vysokém věku – údajně 105 let – v r. 356 ve své poustevně. Brzy po smrti se mu dostalo přízviska Veliký. K ústní tradici přispěl zejména řád Antonitů, založený r. 1095. V  r. 1382

D I A L O G pocitů a rozumu: Vyprávěl nám jeden ze starších kolegů trvalých jáhnů v rámci formace, té části týkající se vhodného oblékání, takový kratičký příběh: „Bylo to takhle jednou v létě v podvečer. Krásný den, tak jsme si vyšli s manželkou na procházku. Já byl samozřejmě v civilu. No a v parku jsme potkali jednoho našeho staršího kolegu. Ten si vykračoval v  saku. Jenomže místo kravaty měl římskou košili s kolárkem. Což o to, nebyl k tomu sice žádný důvod a já to nošení košile s kolárkem zrovna nepodporuji, ale on se vedl s ženskou! Tedy pánové, je třeba také říct, byl to kus, mladá, opravdu hezká, teprve později jsem se dověděl, že to byla jeho dospělá vnučka. Ale on v kolárku a ona do něj zavěšená! No, jak to vypadalo?! A co si asi mohli myslet lidé, kteří je potkali?“ Přesně v  tomhle okamžiku doslova

založil Albert Bavorský řád rytířů sv. Antonína, a tak se stal poustevník patronem a vzorem rytířů. Světec je zobrazován jako stařec v  poustevnickém rouše, u  sebe má berlu, tzv. Antonínův kříž, nebo hůl a knihu. Dalším atributem je prasátko, často se zvonkem na krku. Proč právě prasátko? Antonité směli pro svou péči o nemocné nechat svá prasátka se volně pást. Aby se jim nezatoulala, měla zvoneček. A tak se stal sv. Antonín patronem vepřů, jejich pasáčků, řezníků, hrobníků, košíkářů, cukrářů, ochráncem proti moru lidskému i dobytčímu a proti ohni. AK

Kolárek a mladá hezká žena vyletěl jeden z účastníků kurzu „To je snad na pár facek!“ a  jal se rozvíjet myšlenku o tom, jak ten neznámý trvalý jáhen vlastně zostudil římskokatolickou církev, protože si dovolil jít oblečený jako kněz a  vést při tom ženu. Normálně se jí dotýkat... Jiný z účastníků na to ledabyle poznamenal cosi ve stylu „ať si také všichni trhnou nohou a co je komu do toho“, a už z toho byla přenice. Nakonec to sice nějak dopadlo, na facky nedošlo, k dohodě ale vlastně také ne. Snad jenom k nějakému doporučení, víceméně nezávaznému. Jakému už snad není ani důležité. Zůstal nám příběh, nad kterým můžeme přemítat. Kněžská košile a mladá hezká žena – jde to dohromady? Jaký pocit ve vás ta představa vzbuzuje? Zvědavost, tajemství, porušení zákazu, dobrodružství, nebo třeba bezpečí,

9/ I či naopak nebezpečí, uvolnění, radost, krásu, odpor, pocit čisté člověčí lásky, pocit okázalosti, pobuřuje vás to, dává vám to naději, …? Každý z nás má nějaké pocity. Vždycky, tahle situace není výjimkou. Ne všichni si však pocity dovolíme. Mnozí si je dokonce vůbec nepřipustí. Přitom jsme svobodní a volní. Nikomu svůj pocit nevnucujeme. Jenom o  něm víme. Nic víc a nic méně. To už jsme ale udělali pořádný kus práce na sobě, pořádný krok ke zdravému, hodnotnému a naplněnému žití. Pro ty z vás, kteří chtějí na té pomyslné cestě udělat druhý krok, se nabízí

ještě pokračování: Když už jsme ten pocit objevili, víme také, proč nás napadl? Proč právě tenhle pocit a  proč právě nás? A jsme ochotni připustit, že někdo jiný mohl mít pocit úplně odlišný? Tak vám přeji příjemné uvažování o kněžské košili a krásné dámě. Přeji vám krásné Vánoce, šťastné vykročení do nového roku, odvahu snít, trpělivost hledat a nacházet kořeny svých pocitů, i jasnou mysl a bystrý úsudek, které je budou vyvažovat. A  když vám vybude chvilinka, buďte tak dobří, napište. Prosím, věřte mi, opravdu mne zajímáte. 

PaS

Z Á V Ě R E M . . . Vykupitel Nevěřící, ale vlastně i věřící, by si během adventu a potažmo Vánoc měli vzít příklad z dětských příběhů z muminího údolí od Tove Jansson. Teď mám pochopitelně na mysli příběh Vánoční stromeček. Nic nevystihuje dnešní svět přesněji. Zkrátka jsme všeobecně dobu adventu a  Vánoc vůbec nepochopili. Řada lidí se na Vánoce ještě těší, většinou děti. Pro většinu, to jsou dospělí, jsou Vánoce postrach a  nevyhnutelné zlo. Myslela jsem si, že už mě v předvánočním čase nemůže nic překvapit. Ale opět: stalo se. Jela jsem si metrem a najednou na mě kouká z plakátu nasládle učesaný rocker s otevřenou náručí a s tričkem, na kterém je trendy fontem napsáno Vykupitel. Pod tímto výjevem stál výmluvný text: Vánoce jsou

tady, spas se, kdo můžeš. Vypovídá tato reklama něco o naší společnosti? Obávám se, že ano. Vypovídá o ní stejně dobře jako Vánoční stromeček Tove Jansson. Zatímco u  toho druhého se nasmějete a řeknete si, že mumínkové to pochopili správně, tak v tom prvním případě žasnete, v  horším případě se obrátíte na tohoto vykupitele… Co se to s námi stalo? Proč si děláme kvůli Vánocům vrásky? Proč se bojíme, jak zachránit své bankovní účty? Proč se Vánoc bojíme? Protože budeme muset shánět dárky? A  co pro nás opravdu znamená být obdarován a obdarovat? Zdá se mi, že o podobné věci jsem uvažovala už před rokem, kdy smrt Václava Havla dala Vánocům alespoň na chvíli duchovnější rozměr. Kdo na to letos vzpomene, když se zas jak nějací

10/ I Bambulové prodíráme davem a sháníme dary? Teď už máme to nejhorší za sebou a  dárky jsou rozbaleny. Já myslím na slova jednoho svého známého, který říkal, že dávání peněz omezuje jeho kreativitu. Rád dárky vymýšlí a  loví. Na jeho lovu je však něco jiného. Není to nutnost blížících se Vánoc, ale radost z obdarování a láska k obdarovanému. Ale tato láska se neprojevuje snahou koupit to nejdražší, ale potěšit. Až budeme shánět dárky, třeba k narozeninám

a  tak podobně, když už máme Vánoce za sebou, neodbývejme naše drahé rychlým výběrem nebo vysokou cenou, najděme si na ně čas už při vymýšlení daru. A jsme-li obdarovaní, nehleďme na cenu nebo užitečnost daru, ale na lásku, kterou nám náš bližní dává najevo a kterou my můžeme opětovat pěkným přijetím dárku. Přeji vám krásné svátky, plné dobrot a duchovní radosti, a příjemný vstup do nového kalendářního roku.  Vaše Křepelka na Vinici

K A L E N D Á Ř na leden 2013

Mimořádné akce, změny, výjimky

1. 1. 2. 1. 3. 1. 9. 1. 10. 1.

Út St Čt St Čt

11. 1. 12. 1. 15. 1. 16. 1.

Pá So Út St

17. 1. 23. 1.

Čt St

24. 1. 26. 1. 27. 1.

Čt So Ne

10.30 7.00 17.45 17.00–19.00 16.30 17.45 19.00 15.00 19.00 17.00–19.00 19.00 17.45 17.00–19.00 19.00 17.45 9.00–16.00 16.30

Eucharistie VÁC ODPADÁ – Eucharistie MIK ODPADÁ – Svátost smíření/duchovní rozhovor VÁC Svátost smíření/duchovní rozhovor VÁC Bohoslužba slova pro děti (není náboženství) MIK ODPADÁ – Svátost smíření/duchovní rozhovor VÁC Farní společenský večer Kulturní dům barikádníků Dětský karneval SÁL Setkání týmu Alfa FAR Svátost smíření/duchovní rozhovor VÁC Ekonomická rada FAR ODPADÁ – Svátost smíření/duchovní rozhovor VÁC Svátost smíření/duchovní rozhovor VÁC Pastorační rada FAR ODPADÁ – Svátost smíření/duchovní rozhovor VÁC Přednáška psycholožky MUDr. Hálky Korcové SÁL Loutkové divadlo FAR

Kontakty Pastorační asistent – Martin Peroutka telefon: 702 075 417; email: [email protected] Telefon fara 271 742 523, 725 465 052 Webové stránky farnosti www.farnostvrsovice.cz Čísla účtu farnosti na provoz farnosti: 280828389/0800, na opravu varhan: 186817149/0300

11/ I

P O Ř A D B O H O S L U Ž E B a další základní informace Výjimky a změny najdete v kalendáři na příslušný měsíc.

Eucharistie a bohoslužby slova neděle

8.30 kostel sv. Václava 10.30 kostel sv. Václava (pro rodiny s dětmi)

úterý

18.00 kostel sv. Mikuláše

středa

7.00 kostel sv. Mikuláše

čtvrtek

8.00 kostel sv. Mikuláše 16.30 kostel sv. Mikuláše (bohoslužba slova pro děti – 1× měs. dle oznámení)

pátek sobota

18.00 kostel sv. Václava 8.00 kostel sv. Mikuláše

Eucharistická adorace čtvrtek

17.45–19.45 20.00–21.00

kostel sv. Václava kostel sv. Mikuláše

Svátost smíření / duchovní rozhovor neděle

7.30–8.15

kostel sv. Václava

čtvrtek 17.45–19.45 kostel sv. Václava pátek

17.00–17.45 kostel sv. Václava

• Prosíme ty, kdo chtějí přistoupit ke svátosti smíření některý pátek nebo neděli, aby respektovali, že kněz musí nejpozději 15 min před začátkem bohoslužby odejít ze zpovědnice, aby se na bohoslužbu řádně připravil. • Jiný termín svátosti smíření je možné dohodnout s farářem P. St. Górou.

Příležitost k setkání s knězem úterý

15.30–17.30

fara – Vršovické nám. 84/6 (u kostela sv. Mikuláše)

• Jiný termín je možné dohodnout s farářem P. St. Górou.

Farní kancelář pro veřejnost čtvrtek

15.30–17.00

fara – Vršovické nám. 84/6 (u kostela sv. Mikuláše)

• Službu v kanceláři zajišťuje A. Pařízková. Záležitosti finanční (hl. dary) vyřizuje Eva Hrubá: [email protected]

12/ I

T Ý D E N N Í P R O G R A M   pravidelných aktivit Po 13.30–14.30 16.00–16.45 16.50–17.35 17.45–18.30 17.00–18.30 18.00–20.00 18.30–19.30 19.00–21.00 19.00–21.30 Út 15.30–17.30 16.45–17.45 19.00 St 10.00–12.00 18.30 19.00–22.00 19.30 Čt 8.45 15.30–17.00 16.45–17.30 16.45–18.00 18.30–21.00 18.30–20.00 19.00–22.00 20.00 Ne 8.00–8.30 15.00–17.00 16.30 18.00 19.00

Mariina legie /I. Ditrich/ Náboženství pro děti /H. a P. Svobodovi/ Náboženství pro děti /H. a P. Svobodovi/ Zkouška kapely Minimissa /J. Tomsa/ Kroužek vyšívání /M. Řečinská/ Cvičení pro radost Angličtina pro dospělé /M. Müller st./ Modlitební společenství /V. Novák/ Divadelní spolek Nazdařbůh /J. Tomsa/ Příležitost k setkání s knězem /S. Góra/ Biblická hodina /J. Nagy/ – 2. a 4. úterý v měsíci Společenství /S. Kocourková/ Maminky s dětmi /V. Procházková/ Zkouška sboru /L. Dřevikovský/ Společenství mládeže /O. Rechner, L. Sviták/ – sudé týdny roku, kromě prázdnin Farní charita /H. Rechnerová/ – 2. středa v měsíci Setkání při čaji /J. Nagyová/ – 1× měs. dle oznámení Úřední hodiny farní kanceláře pro veřejnost /A. Pařízková/ Náboženství pro děti /P. Lovečková/ Společenství starších dětí /J. Šimůnek/ – sudé týdny Katechumenát /D. Hrabáková/ Duchovní služba /J. Vyšohlíd/ Zkouška kapely Missa /J. Tomsa/ Modlitba matek /H. Rechnerová/ – 1. a 3. čtvrtek Zkouška sboru /L. Dřevikovský/ Setkání neslyšících /S. Góra/ – 1× měs. dle oznámení Loutkové divadlo /D. Vacková/ – poslední neděle v měsíci v lednu a v únoru Nácvik zpěvů Modlitby Taizé /O. Rechner/ – poslední neděle v měsíci, kromě prázdnin Modlitba Taizé /O. Rechner/ – poslední neděle v měsíci, kromě prázdnin

FAR SÁL SÁL SÁL FAR FAR FAR SÁL SÁL FAR FAR FAR FAR SÁL FAR

č. 1

č. 1 č. 2 č. 1

č. 1 č. 1 č. 3 č. 1 a 2 1. patro

FAR kancelář FAR 1. patro FAR FAR FAR FAR FAR FAR FAR SÁL FAR FAR

č. 1 a 2 č. 3 1. patro č. 3 č. 1 č. 3 1. patro č. 1

SÁL SÁL

Vydává farnost u kostelů sv. Mikuláše a sv. Václava Praha-Vršovice, www.farnostvrsovice.cz, tel. 271 742 523. Neprodejné, náklady na tisk hrazeny ze sponzorského daru a z vašich příspěvků. Vydání příštího čísla je plánováno na 27. 1., příspěvky dodávejte nejpozději do středy 16. 1. Kontakt: [email protected], případně osobně v kostele sv. Václava. Šéfredaktor: Anna Tesařová (@). Redakční rada: Stanisław Góra, Martin Peroutka, Jan Rückl (JR), Pavel Švarc (PaS), Alena Králová (AK), Pavel Mikula, Markéta Řečinská. Přispěvatelé: Lída Hobzová (LH), Hana Rechnerová (Hanka), Michal Žilka. Korektura: Jana Šachlová. Sazba: Slávek Heřman. Tisk: Martin Peroutka, výtisky pro nás zkompletovali Polákovi