J
srpen 2013
en to dobré Elektronický zpravodaj Ministerstva zemědělství
KVALITNÍ
REGIONÁLNÍ POTRAVINY
SLUNEČNICE
KRÁLOVNA LETNÍCH POLÍ
ZEMĚ ŽIVITELKA
ČESKÁ ZLATÁ KROPENKA
RECEPTY DO PARNÝCH DNŮ
NA DVORKU A ZAHRADĚ
Jak se postarat
O TŘEŠNĚ A VIŠNĚ PO SKLIZNI PLODŮ
Ú
roda třešní a višní sice nebyla v červenci nijak vysoká, ale přesto musí zahrádkáři po sklizni pečlivě zvážit, co se stromy dál, jak se o ně postarat, aby i další rok plodily podle jejich představ. Méně práce je s třešněmi. I když jí není tolik, o to více může být nebezpečná. U některých odrůd třešní totiž větve dosahují velkých výšek a rozrostlá koruna způsobuje problémy při sklizni. Hned po ní bychom měli takto mohutné stromy snížit, a to klidně o několik metrů. Stromu by ale měly zůstat dvě třetiny výšky. Řez je nejlepší dělat na slabší, vodorovnou odbočující větev. Pokud neusilujeme o snížení koruny, ale pouze o pročištění, nezkracujme prodlužující se výhony o více než polovinu. Měly by na nich zůstat pupeny pro rašení výhonu nového. Při tvarování koruny postupujeme tak, aby měla čtyři ramena. Ta by měla mít dostatečný odklon a vzájemný výškový odstup. Nicméně koruny u třešní nebývají příliš husté, stačí tak věnovat zvýšenou pozornost založení prvního patra a průklestu poško-
zených nebo nevhodně rostoucích větví. Zmlazení stromu je vhodné dělat do poloviny srpna řezem dřeva starého tři až pět let. S višní musíme pracovat více. Její koruna je hustší se sklonem k převisům a předčasnému stárnutí. U odrůd, které jsou menšího vzrůstu a plodí na jednoletých výhonech, jsou pupeny většinou na konci větviček. Na to bychom měli brát zřetel i u řezu, tak, aby v koruně zůstal dostatek těchto jednoletých výhonů. Je dobré na strom myslet už při sklizni a plody trhat i se stopkami. Nejjednodušší je každý rok odplozené výhony uříznout až k novým a silným letorostům. Pravidelný řez je radikálnější. Výhony na hlavních větvích můžeme zkrátit až o polovinu. Konečný pupen by měl ale zůstat listový. V nižších částech se ale omezíme jen na průklest. Ke zmlazení přistoupíme u dřeva starého čtyři až šest let. U větších odrůd mají větve trvalejší charakter, v době zrání plodů snesou menší průklest. Po sklizni můžeme odřezat starší povislé větve. Jestli se nám koruna zdá přerostlá, zmenšíme ji stejně jako u třešní. Foto: Thinkstock
RECEPTY S TŘEŠNĚMI TŘEŠŇOVÁ POLÉVKA Co budeme potřebovat: 0,5 kg třešní, 0,5 l vody, 1,5 dl červeného vína, smetana na vaření, 2 hřebíčky, 1 celá skořice, citrón, 2 lžíce hladké mouky, 2 lžíce cukru Jak na to: Do hrnce nalijeme vodu, ochutíme hřebíčkem a skořicí, nastrouháme trochu citrónové kůry a přivedeme k varu. Pak hřebíček a skořici vyndáme. Vypeckované třešně vložíme do vody, vaříme asi pět minut a přidáme šťávu z citrónu, sůl a cukr. Poté přijde na řadu jíška – mouku rozmícháme se smetanou a za stálého míchání ji vlijeme k třešním a povaříme asi pět minut. Vypneme plotnu, zalijeme vínem a necháme vychladit.
TŘEŠŇOVÉ KULIČKY S MÁKEM Co budeme potřebovat: 500 g čerstvých nebo zavařených třešní, 200 g krupice, 4 dl vody, 1 vejce, 50 g hrubé mouky, 50 g práškového cukru, 20 g másla, 80 g máku, sůl Jak na to: Do vroucí vody zavaříme krupici a povaříme na hustou kaši, již necháme vychladnout. Pak přidáme vejce, sůl, mouku a vypracujeme těsto, které na pomoučeném válu rozválíme. Potom ho rozkrájíme na čtverce, do každého vložíme třešeň, zabalíme do kuliček a dáme do vroucí vody. Uvařené posypeme mletým mákem, cukrem a rozpuštěným máslem. Dobrou chuť!
NA DVORKU A ZAHRADĚ
Klenot našich dvorků
ČESKÁ ZLATÁ KROPENKA Slepice je jedním z nejtradičnějších zvířat chovaných v České republice. Má neobyčejnou historii a je nedílnou součástí života na venkově. Nejznámějším zástupcem lehkých nosných plemen je v našich končinách česká slepice zlatě kropenatá. Je to slepice čistě česká, která se u nás chová po celá staletí. Její původ je odvozený od české slepice selské.
R
egenerovat ji začal na konci 19. století poštovní ředitel Karel Škoda, který později vyšlechtil českou zlatou kropenku. Ani to však neznamenalo výhru. Pražská hospodářská výstava v roce 1913 přinesla nepříjemné překvapení. Byly tam vystavovány slepice jako české, přitom se jim však vůbec nepodobaly. Karel Škoda se proto vydal hledat obyčejnou českou slepici. Objevil ji v Komorovicích u Humpolce a v dnešním Dobroníně, rozhodl se pro vyšlechtění české slepice. V letech 1913 až 1924 nepoužil do chovu cizího kohouta ani slepici. Od roku 1913 bylo toto původní české plemeno regenerováno ze zbytků selských slepic Karlem Škodou a později Čestmírem Sedlákem z Rokycan. Ten použil i původní české slepice z Klatovska. Na základě ankety o první české slepici z 16. května 1924 byl pojmenován kmen komorovických slepic zlatou českou kropenkou. V roce 1936 bylo zařazeno jako nosné plemeno mezi plemena státem podporovaná.
Zlatá kropenka se lehce pozná, především díky zbarvení. Kohout se vyskytuje v zlatě kropenatém a stříbřitém provedení, samičky jsou spíše bílé a stříbřité. Rozdíl je způsobený jinými geny zodpovědnými právě za barvu peří. Hlava je kratší a menší, s hřebenem s pěti až sedmi zuby u týlu mírně zvednutým. Na obličeji jsou
jemná peříčka, oči má češka živě oranžové nebo červené až hnědočervené. Zobák je lehce zahnutý a rohově zbarvený. Zlatá kropenka je středního tělesného rámce s poměrně hlubokým a dobře osvaleným trupem válcovitého tvaru. Široká prsa jsou dobře klenutá, břicho pak výrazné. Tělo doplňují silná křídla a bohatý ocas s dlouhými, širokými srpy. Kůži má bílou. Výrazným znakem tohoto plemena je jeho chování. Vyniká temperamentem, ale na druhou stranu je ostražité, často až plaché. V českých podmínkách se velmi cení jeho otužilost a odolnost. Skvěle se tak hodí do venkovních velkých výběhů. Kohouti váží v dospělosti od 2,3 do 2,8 kilogramu, slepice od 2 do 2,5 kilogramu. Ročně snesou kolem 150 vajec s krémově zbarvenou skořápkou o hmotnosti 55 až 57 gramů. To, že snášejí menší vajíčka, vyváží jejich maso, které je jemné a šťavnaté s výbornou kvalitou. V roce 1992 byla česká slepice zlatě kropenatá zařazena do genetických živočišných rezerv. Foto: chovprochazka.estranky.cz, vvl.cz
Z LESŮ A VOD
Nejstarším pralesem v Čechách je
ŽOFÍNSKÝ A si nejznámějším a nejrozsáhlejším pralesem v Čechách je Boubínský prales. Dalo by se tedy usuzovat, že bude i nejstarším, ale vězte, že tomu tak není. Nejstarším pralesem na českém území je přírodní rezervace Žofínský prales. Ta je s pralesem Hojná voda nejstarší rezervací v pevninské Evropě
smrk a jedle. Od roku 1991 je prales oplocen a není veřejnosti přístupný. Do roku 1975 zde rostla Žofínská královna jedlí (věk 425 let, obvod kmene 553 cm, celková výška 51 m, padla však za prudkého nárazového větru 6. ledna 1975). Ve stejném roce hrabě Buquoy vyhlásil za přírodní památku i Hojnou vodu. Jde o oblast o rozloze
BRIZIL NOSIL TOWOK PEDR Krále pašeráků, jemuž se v nářečí sice říkalo Towok Pedr (Tabákový Petr), ale jeho skutečné jméno nikdo neznal, každý vítal a hostil. Z Bavor totiž přinášel jedno z mála potěšení – „brizil“, drogu z tabáku. Šňupali ho chasníci, lesníci i děvečky. V hospodách se dokonce konaly závody v kýchání ze šňupání… Towok Pedr míval úkryty v hlubokých lesích pod kameny, v dutých stromech, protože při střetu s finanční stráží riskoval, že „dostane olovo“, takže mu šlo o holý život. Když v roce 1913 zemřel, skončila sláva šumavské pašerácké romantiky, která bývala krutá a vyžádala si řadu lidských životů.
(starší je ta na ostrově Vilm v Baltském moři). Žofínský prales vyhlásil za přírodní rezervaci v roce 1838 hrabě Jiří František August Buquoy a v roce 1882 byl vydaný absolutní zákaz těžby. V současné době je její rozloha 102 ha. Nejstarší stromy jsou až 400 let staré. Od poloviny 18. století se na většině tohoto území vyvíjí prales bez jakéhokoliv zásahu člověka. Mezi stromy dominuje buk, v menším počtu se vyskytuje
9,188ha patřící do Novohradských hor. Důvodem ochrany je pralesovitý porost horské smíšené bučiny s řeřišnicí trojlistou a s druhově bohatou avifaunou. Boubínský prales vyhlásil chráněnou rezervací v roce 1858 kníže Jan ze Schwarzenbergu. Rozhodl, aby „…pro věčné časy lesní oddíly, co zbytkové někdejších pralesů za prales ustanoveny. Zde se nesmí žádné dříví porážet, vůbec žádná práce vykonávat, a jest nyní
úplně sám sobě ponechán“. Původní plocha pralesa byla 144 ha, ale později se ochranné pásmo kolem vlastního pralesního jádra rozšířilo. Národní přírodní rezervací byl Boubínský prales vyhlášen roku 1933 a v roce 1958 byla jeho plocha rozšířena na dnešních 666 ha. Některé boubínské stromy jsou staré až 400 let, což znamená, že klíčily ještě před třicetiletou válkou a v době, kdy psal Komenský a maloval Rembrandt, už byly vysoké přes 10 metrů. Král smrků, který padl 4. 12. 1970, se dožil více než 440 let a svou výškou 57 metrů téměř trumfoval Petřínskou rozhlednu (60 m). Zvláštností jsou zdejší tzv. chůdové kořeny. Jsou pozůstatkem divokého mládí stromků, které zakořenily na ztrouchnivělých kmenech, pařezech a vývratech. Zetlelá dřevina jim umožnila zachycení a počáteční růst, ale s přibývajícím věkem se stromky snažily uchytit na pevnějším základu a zkusmo vyháněly kořeny kolem kmene. Po úplném zvětrání a rozložení „mateřského pařezu“ zůstaly jen chůdové kořeny. Díky poloze Boubínského pralesa jím vedly dvě pašerácké stezky. Pašovalo se skoro všechno: sůl, střelný prach, dobytek, obilí a také šumavská oblíbená droga Brizil. Foto: Thinkstock
Z LESŮ A VOD
Když myslivci spustí:
LÍZÁK, TATRČ, PÍCHÁK
U
ž jste někdy zažili, že když se dají do hovoru myslivci a použijí svoji mluvu, cítíte se poněkud mimo? Vzduchem létají výrazy jako světla, slechy, lízák či ryj a vy nechápete? Berte to s nadhledem, myslivecká mluva v dnešní době zahrnuje téměř 2 000 výrazů a patří k pilířům mysliveckých tradic. Už před více než 70 lety, když měl popsat mysliveckou mluvu, napsal průkopník lesnické a myslivecké terminologie Karel Šiman: „Látku, která je zahrnuta v thematu myslivecké mluvy, nelze pro její obsáhlost vyčerpati v krátkém výkladu úplně. Proto z ní vybírám dnes toliko nejdůležitější názvosloví týkající se lovné zvěře a toho, co s ní souvisí.“
Přesto dodnes jednoznačně platí, že zvládnutí myslivecké mluvy je ctí a povinností každého myslivce. Povinností už jen proto, že užívání ukládá platný myslivecký řád. Správný myslivec by měl znát mysliveckou mluvu především u všech druhů zvěře, která žije v jeho honitbě a která souvisí s výkonem práva myslivosti, s kynologií, lovectvím a péčí o zvěř. I my, stejně jako kdysi Karel Šiman, pro vás vybíráme „…toliko nejdůležitější názvosloví“ týkající
ŽERTOVNÉ NÁZVOSLOVÍ Janek Hrobař Drnošlap Babka Kmotřička
pojmenování zajíce pes, který nalezenou zvěř zahrabává místo toho, aby ji přinesl pojmenování bažanta stará zaječice název pro lišku
se stavby těla zvěře. Avšak slibujeme, že se ještě k dalšímu mysliveckému názvosloví vrátíme. Takže, o čem mluví myslivci, když se baví o stavbě těla? Co se týká zraku, má téměř veškerá zvěř světla, dravci mají oči, zajíc pak bakadla. Uši jsou slechy (srstnatá zvěř, lovečtí psi). U zobáku je to klovec (tetřev, tetřívek, jeřábek, bažant, krocan, orebice), klubec (koroptev), zobák (holub, krop, kachna, lyska, kormorán, volavka, racek, kvíčala, sova, dravci, husa), píchák (sluka). Čich v myslivecké mluvě je nos (pes, zajíc, králík, veverka, svišť, ondatra), ryj (divoké prase), čenich (medvěd, liška, psík mývalovitý, rys, divoká kočka, jezevec, vydra, kuna, tchoř, lasice),
větrník (spárkatá zvěř kromě prasete divokého). Tlama je zase svírák (spárkatá zvěř), huba (zajíc, králík, ondatra, veverka, svišť), morda (medvěd, liška, psík mývalovitý, rys, jezevec, lovecký pes), morda se štětinami (vydra), mordička (kuna, lasice). Jazyk má všechna zvěř, mimo spárkaté, vlka, lišky a psíka mývalovitého, kteří mají lízák. Zuby jsou kelce (horní špičáky jelena), zbraně (divoká prasata), páráky (kňour divoký, prase v dolní čelisti), klektáky (prase v čelisti horní), háky (bachyně), hlodáky či struhy (zajíc, svišť, ondatry), trháky (medvěd, liška, jezevec, rys, divoká kočka, vydra). Parohy se nazývají toulce, rohy (má muflon), růžky (kamzíci, kamzice), jejich dolní část se nazývá kořen, zahnuté konce háčky, na nich vruby a prstence, rohy (koza bezoárová, kozorožec horský), na nich roční vruby a kozy mají na ostré přední straně ztluštěniny. Trofej paroží je vždy dobrá, silná, vyspělá, kapitální, pravidelná,
MYSLIVECKÉ PRŮPOVÍDKY Vůle naše svorná buď! Páteř rovná, pevná hruď, přímá tvář a dobré srdce, nezištnost a čisté ruce, ušlechtilých citů var – vše pro myslivosti zdar! Šumí březnem šedé buky, hoj, myslivče, pojď na sluky! Pověz mi, myslivče, lovící v lese, co jelen s sebou na slunci nese? Povím ti rád, vždyť to vím, jelen s sebou nese stín.
nikdy ne pěkná či krásná. Podle počtu výsad je pak např. jelen rovný, nerovný, škůdník, mnich, holec nebo zrůdník. Chybou je používat parukář, paličkář, knoflíkář, správně je knoflíkáč, paličkáč, parukáč. Stejně pak daňci jsou lopatáči (ne lopatáři), vařečkáči (ne vařečkáři). Vždy se používá -č- na konci. U vývoje parohů ale mluvíme o špičáku a vidláku.
Dolním končetinám se říká běhy (srstnatá zvěř, lovečtí psi), stojáky (tetřev, tetřívek, bažant, volavka, sova, dravci (zakončené pařáty), stojáčky (jeřábek, koroptev, orebice, holub, hrdlička, sluka, kvíčala, krkavcovití a racek (s plovací blánou), plováky (kachna, lyska, potápka, kormorán), vesla (husa), běháky (krocan, drop). Přední končetiny u medvěda jsou paže. Přední část trupu až k poslednímu žebru se jmenuje komora, slabiny se nazývají stěny. Samotnou kapitolou je ocas, pro který existuje 13 výrazů – kelka (medvěd, veškerá spárkatá zvěř mimo prasat), pírko (prasata, zajíc, králík), chvost (veverka, rys, svišť), štětec (jezevec), prut (vydra, krátkosrstí psi), proutek (lasice), tatrč (tetřev, krocan, drop), tatrček (jeřábek, koroptev, orebice, sluka), lyra (tetřívek), klín (bažant), rejdovák (sova, dravci), ocas (ondatra, holub, hrdličky, lyska, kachna, husa, potápka, roháč, kormorán, volavka, kvíčala a krkavcovití). Foto: sxc.hu, Mediafax
Z LESŮ A VOD
I vozíčkáři mohou
BEZPEČNĚ RYBAŘIT
Ž
ijí mezi námi, a přestože mají větší či menší handicap, lásku k vodě, k rybám a k rybaření neztratili. Máme na mysli rybáře, kteří i přes své tělesné postižení jsou aktivními členy Petrova cechu a neztratili chuť si sednout k vodě a prostě nahodit… K tomu je však nutný jeden základní
Označené místo neznamená automaticky přednost
předpoklad – musí se jim vytvořit vhodné podmínky. Je potěšující, že existují revíry, kde jejich správci myslí i na rybáře s handicapem a připravili a také pečují o místa, jež jsou určena právě vozíčkářům. Tedy taková, kde lze co nejblíže u vody zaparkovat, a kde je vytvořen rovný prostor především pro bezpečné chytání. Pokud tedy v čase prázdnin a dovolených hodláte vyrazit k vodě s prutem a jste vozíčkáři nebo máte příbuzné či kamarády vozíčkáře, přinášíme několik tipů, kam zajet. Jsou to lokality především ve Středočeském kraji, jež jsme osobně navštívili a můžeme je tedy doporučit.
Patří mezi ně některé revíry především na Mladoboleslavsku, kde např. v obci Bělá pod Bezdězem je revír Bělá 1 (č. 411005) s názvem Slon. Rybník má vyhrazená místa pro držitele průkazu ZTP a ZTP-P. Na Velkém Slonu je vzdálenost od parkoviště k místu lovu asi čtyři metry, na Malém Slonu je to pak 2,5 metru. Další stanoviště pro ZTP rybáře je na revíru Jizera 4 (č. 411027) v Mladé Boleslavi za areálem Česana – Škoda, a.s. na levém břehu, 50 metrů nad Vaňkovým jezem. Od parkoviště je vzdálené 30 metrů. Řeka je v těchto místech mírně proudící, břeh upraven kamennou rovnaninou, břehy jsou pravidelně sečeny. Dva příjemné úseky pro lov ryb vozíčkáři jsme objevili na revíru Jizera 6 (č. 411028). ZTP místo se nachází v nadjezí jezu Ptýrova, od příjezdové cesty je vzdálené cca tři metry. Podobné je to i na revíru Jizera 5 (č. 411028), kde se ZTP místo nachází zhruba 150 metrů nad jezem na pravém břehu Jizery a od přístupové cesty je vzdáleno čtyři metry.To však nejsou jediné lokality uzpůsobené vozíčkářům k rybolovu. Další např. najdete na revírech Rokytka 1 (č. 401008), Vltava 6 (č. 401018), Blanice Vlašimská (č. 411006), Labe 22 (č. 411054), Sázava 8 (č. 411079), Berounka 9 (č. 431003), Radbuza 1B (č. 431043), Bílina 2 (č. 441002) či Vltava 16-19 (Orlík, č. 481501). Foto: Dušan Hýbner
Takto označené místo neznamená, že je vozíčkářům vyhrazeno. Upozorňuje pouze na to, že se jedná o místo vhodné pro rybolov provozovaný tělesně postiženými osobami. Upozorňuje na to občanské sdružení Alhelp, jež je dobrovolným, nevládním, neziskovým sdružením zastánců zdravotně postižených občanů a zastánců ochrany přírody a krajiny. Většinou je to tak, že zdraví rybáři takto označená místa pro svůj lov vynechávají, ale pokud se stane, že označené místo je obsazené jiným rybářem, pak Alhelp doporučuje vozíčkářům onoho rybáře pouze požádat o uvolnění místa (v rámci slušnosti). Uvolnění místa se v žádném případě nelze dožadovat s odvoláním na označení místa v soupisu revírů, na webových stránkách či značkou. Toto označení má pouze informativní charakter a upozorňuje na dobré možnosti příjezdu, parkování a lovu ryb pro osoby s tělesným postižením.
ZA PLOTEM
SLUNEČNICE královna letních polí
J
ejí květ je podobný slunci, miluje ho natolik, že se za ním otáčí a ve většině jazyků dostala jméno právě po něm. Slunečnice se pěstuje nejen jako okrasná, ale hlavně jako užitková rostlina. U nás ji známe většinou jako žlutě kvetoucí vysokou krasavici, existuje ovšem i v řadě dalších variací, od jasně žluté barvy přes oranžovou s odstínem do růžové až po červeně hnědou s tmavým středem. I výška jednotlivých druhů se liší: od trpasličích kultivarů do 30 centimetrů až po obrovské odrůdy s výškou kolem pěti metrů. Nejvyšší exemplář slunečnice se podařilo vypěstovat v Německu v roce 2009 – dosáhl výšky 8,03 metru, a tak se dostal i do Guinnessovy knihy rekordů. Slunečnice pochází z Ameriky, kde se pěstovala už v roce 2300 před naším letopočtem, o čemž svědčí archeologické nálezy z území kolem Mississippi a dnešního Mexika.
Inkové ji dokonce uctívali jako ztělesnění svého boha Slunce. Do Evropy se dostala díky španělským mořeplavcům v 16. století a nejprve se pěstovala jako okrasná květina. Záhy se však zjistilo, že je zajímavý nejen její vzhled, ale že jde také o rostlinu užitkovou. Semínka slunečnice obsahují až 50 procent zdraví prospěšného oleje a kromě toho až 15 procent bílkovin. Jsou také bohaté na lecitin, vitaminy E, B, A, F, karoten, vápník, jód a hořčík. Kromě oleje se konzumují právě zmiňovaná semínka – syrová či pražená – a z nich také vytvořená pochoutka chalva. Olej ze slunečnic se používá nejen v potravinářství, ale i ve farmacii na přípravu krémů a mastí, či v průmyslu při výrobě laků, barev a dokonce i k výrově bionafty. Slunečnice produkují rovněž latex a zkoumá se, zda se hodí při výrobě hypoalergenní gumy. Slunečnici lze pěstovat na záhoně,
nižší odrůdy i v květináčích. Semínka sázíme od poloviny května ve vzdálenosti 25 až 50 centimetrů od sebe do středně výživné, na humus bohaté půdy. Rostlina potřebuje dostatek vody i výživy, je třeba ji tedy pravidelně zalévat a jednou týdně přihnojovat. Kvete dlouho – od července do října. A proč se obrací na slunce? Otáčení za sluníčkem se ve skutečnosti objevuje jen u nerozvinutých květů, rozkvetlé slunečnice nejsou heliotropní, což znamená, že se za sluncem neotáčí, činí tak pouze mladé rostliny. Při východu se všechny slunečnice v této životní fázi natáčí na východ a postupně „putují“ spolu se sluníčkem po obloze na západ. V noci se opět vracejí na východní pozici. Později ale květ tuto vlastnost ztrácí, neboť díky zrajícím semenům ztěžkne a stonek dřevnatí.
Foto: Michal Vaňáč
NA TALÍŘI
VŠELÉK MED
působí jako peroxid vodíku a pomáhá v kuchyni
U
ž naše babičky říkaly, že med je všelék – působí protizánětlivě, podporuje trávení, imunitu, dodává tělu energii, posílí srdce. Existují dva druhy medu – květový a medovicový. Z těch prvních jsou nejoblíbenější a nejčastější slunečnicový, akátový, lipový a řepkový. Medovicový med je méně dostupný, produkuje ho hmyz (např. mšice) sající mízu z vodivých pletiv rostlin. Kapky přebytečné sladké tekutiny vystřikují na povrch listů a jehličí, kde je sbírají včely. Tyto šťávy jsou vedlejším produktem zmíněných cizopasníků a nejde o jejich výkaly. Medovicový med, podobně jako akátový med, krystalizuje jen částečně a velmi pomalu, má několikanásobně vyšší množství vitaminů a minerálů než med květový. V létě je nejvhodnější doba zásobit se medem od domácích včelařů, u
nichž máte zaručenou kvalitu. Tak jako řada věcí kolem nás, i med podléhá módě. Kdysi nám dělali radost plastoví medvídci plní medu, dnes je na pořadu medová pasta, která by neměla tak lehce zcukernatět. Není tekutá, neteče a je bledší než ostatní medy. Nejde o nikterak technicky náročnou novinku, ale pouze o technologickou úpravu. Pokud si nejste jisti, hledejte na obalech označení Český med. To funguje od roku 1999 a zavedl ho Český svaz včelařů kvůli jasnému odlišení od méně kvalitních medů ze zahraničí. Pravidla pro tuto známku jsou přísnější, než stanoví EU i Ministerstvo zemědělství. Zajímavý a lákavý je i zázvorový med, který lze sehnat hlavně u soukromých včelařů, vyrobit si ho ale můžeme i sami. Stačí najemno nastrouhat zázvor a smíchat ho s medem. Takto ochucený med pomáhá při nachlazení. Má však jednu nevýhodu – vydrží zhruba
jen 14 dnů, ale stojí za to. Doma si lze udělat i bylinkový med. K jeho výrobě můžete využít bylinky z vaší zahrádky. Například mátu, meduňku nebo kvetoucí mateřídoušku omyjete, vložíte do sklenice a přelijete tekutým medem. Tímto způsobem můžeme nechat louhovat bylinky i několik měsíců. Když chceme med jíst, bylinky vyjmeme a med je připravený ke konzumaci. Další variantou je vložit do medu tyčinku skořice nebo vanilkový lusk a nechat asi měsíc louhovat. Zdravotní účinky medu jsou známé už 2 700 let. Používal se pro léčbu ran, vředů, popálenin i chorob, včetně těch tropických. Nasazoval se až do doby, než lékaři začali využívat antibiotika. Vědci později přišli na to, že med působí antibakteriálně kvůli nízkému obsahu a aktivitě vody způsobující osmózu a efekt peroxidu vodíku.
Foto: sxc.hu
RECEPTY S MEDEM RYCHLÉ PEČIVO
MEDOVÝ NÁPOJ
Co budeme potřebovat: 250 g tekutého medu, 200 g práškového cukru, 2 vejce, 500 g práškového cukru, 1 lžíce jedlé sody, špetku mleté skořice a hřebíčku, citrónovou kůru
Co budeme potřebovat: 2 lžíce medu, 1 malé zralé avokádo, 1 kiwi, 250 pomerančového džusu, 250 ml grepového džusu, kostky ledu
Jak na to: Všechny ingredience smícháme, zpracujeme a vyválíme. Formičkami pak vykrájíme různé tvary a položíme na vymaštěný plech. Ideální je těsto připravit den předem.
Jak na to: Kiwi oloupeme, avokádo rozpůlíme, vyndáme pecku a vydlabeme dužinu. Tu společně s kiwi a medem rozmixujeme. Ovocné pyré pak smícháme s oběma džusy. Podáváme vychlazené s ledem. Dobrou chuť!
NA TALÍŘI
Kde koupit
KVALITNÍ REGIONÁLNÍ POTRAVINY?
V pojízdné prodejně po celém Česku
K
valitní domácí potraviny od prověřených producentů nabízí už od začátku léta pojízdná prodejna. Nabízí výrobky, které za poslední čtyři roky získaly značku Regionální potravina. Kupující si mohou vybrat z bohaté
nabídky delikátních sýrů, poctivých uzenin, medů, originálních cukrovinek, piva z malých pivovarů, 100% moštů nebo ovocných džemů. Obchod na kolech projede celkem 32 měst ve všech krajích České republiky. Zaměřuje se na farmářské trhy, sezónní slavnosti
a festivaly, dožínky nebo zemědělské výstavy. Kolemjdoucím nabídnou hostesky vybrané výrobky k ochutnání a vysvětlí, v čem jsou Regionální potraviny jedinečné.
Foto: Regionální potravina
TOUR PLAN POJÍZDNÉ PRODEJNY REGIONÁLNÍCH POTRAVIN V SRPNU A ZÁŘÍ 2. 8. Liberec 3. 8. Opočno 4. 8. Hostinné 9. 8. Břeclav 10. 8. Hodonín 11. 8. Kyjov 15. 8. Telč 16. 8. Jihlava 18. 8. Šumperk 22. 8. Zlín 23. 8. Kroměříž
Soukenné náměstí, Farmářské trhy před NC Forum Porcinkule 2013 Porcinkule 2013 KD Delta, ulice 17. listopadu, Farmářské trhy Svatovavřinecké slavnosti dožínky Historické slavnosti města Masarykovo náměstí, Prázdninový jarmark Mezinárodní folklorní festival Mezinárodní festival dechových a folklorních souborů Dožínky Zlínského kraje
24. 8. Krnov 25. 8. Frýdek-Místek 28. 8. Brno 29. 8. Blansko 31. 8. Plzeň 1. 9. Hlinsko 6. 9. Louny 7. 9. Peruc 13. 9. Semily 14. 9. Všeň 28 15. 9. Litoměřice
Hlubčická 497/154, Farmářské slavnosti Frýdecké historické slavnosti Mezinárodní folklorní festival nám. Republiky, Farmářské trhy Pallova 12, Farmářské trhy Adámkovy folklorní slavnosti výstaviště, Potravinářský a nápojový salon – veletrh Celokrajské dožínky Ústeckého kraje park – Ostrov, Semilský pecen Dvůr Borčice, Farmářské slavnosti výstaviště, Zahrada Čech
NA CESTÁCH
Na konci srpna začne jubilejní ročník
ZEMĚ ŽIVITELKY
J
ediná výstava v České republice, která zahrnuje celý zemědělsko-potravinářský sektor, se uskuteční od 29. srpna do 3. září. Už 40. ročník Země živitelky tradičně přivítá českobudějovické výstaviště. Podtitulem akce je slogan Budoucnost českého zemědělství a českého venkova, z něho bude vycházet i program. Návštěvníci se mohou těšit na zemědělskou techniku, proniknou do tajů rostlinné, živočišné a potravinářské výroby, vystavovatelé se budou věnovat i obnově a rozvoji venkova, službám pro zemědělství nebo lesnímu a vodnímu hospodářství. Součástí akce bude také soutěž o Zlatý klas a prezentace Národní
značky kvality KLASA, Regionální biopotraviny, značek Naše bio, Český výrobek – garantováno nebo „Chutná hezky Jihočesky“. To vše slibuje ochutnávky, takže se gurmáni mají opravdu na co těšit. Organizátoři jako každý rok myslí i na zábavu. Po celou dobu konání Země živitelky se uskuteční koncerty dechových kapel a folklórních souborů. Na své si přijdou i milovníci rocku, zahrají skupiny Jaksi Taksi a Arakain. Skvělou podívanou slibují i Národní dožínky, Den českých pekařů a cukrářů či Den potravin. Jak shrnuli pořadatelé: „Po celou
dobu výstavy se můžete těšit na prezentace kvalitních českých potravin, přehlídku zemědělské techniky a hospodářských zvířat. Vše bude doplněno narozeninovým doprovodným programem se spoustou soutěží a dobré zábavy.“ Podrobný program je k dispozici na internetových stránkách vcb.cz. Do Českých Budějovic přijede na 700 vystavovatelů, kteří obsadí 35 622 metrů čtverečních výstavní plochy a 18 pavilonů. Očekává se 32 zahraničních zastoupení a až sto tisíc lidí. A chybět nebude ani Velká návštěvnická soutěž.
Foto: Mediafax
NA CESTÁCH
MIKULOV
snoubí historii a víno
H
istorické náměstí, zámek, hrobka, kostel, pravoslavný chrám, hrádek, křížová cesta či jeskyně. Všechny tyto památky naleznete na jediném místě. V malebném městečku ležícím asi 50 kilometrů jihovýchodně od Brna. Vítejte v Mikulově, kde prim hraje historie a víno. První písemná zmínka o Mikulově pochází z roku 1173. Později se z osady stalo městečko a už na začátku 15. století bylo povýšeno na město. Od 13. do 16. století patřil Mikulov Lichtenštejnům, od konce 16. století pak Ditrichštejnům. Ti vlastnili zdejší zámek (vznikl v 17. století na místě románského a později gotického hradu) do 1945, kdy
vyhořel. Zajímavostí je, že zde byly 2. prosince 1805 dojednány předběžné podmínky míru mezi Francií a Rakouskem po bitvě u Slavkova. O 61 let později tu bylo podepsáno tzv. Mikulovské příměří, mezi Rakouskem a Pruskem, tedy mír po porážce rakouských vojsk v bitvě u Sadové. V druhé polovině 19. století Mikulov začal ztrácet na významu (ležel mimo hlavní železniční tratě) ve prospěch Břeclavi, která se stala místo Mikulova v roce 1960 okresním městem. Kam se tedy vydat a dozvědět se něco o tom, jak se v Mikulově kdysi žilo a stavělo? Začít můžeme právě v mikulovském zámku, který potěší především milovníky vína. V prostorách barokních koníren se loni otevřela výstava Víno napříč stoletími,
jež je největší stálou výstavou vín v Česku. Návštěvníci načerpají znalosti o historii vinohradnictví nejen v Čechách a na Moravě, ale také v Evropě a ve světě. Putování v dějinách o víně začne před 18 miliony let, kdy vznikl otisk révy teutonské. Ten poprvé dlouhodobě půjčili zaměstnanci Národního muzea v Praze a mohou ho tak vidět i zájemci na jihu Moravy. Expozice ukazuje také umění historického Egypta, lidé si mohou projít románský sklep, gotickou kapli, renesanční labyrint i barokní divadlo – upozorňují pořadatelé. Součástí výstavy jsou i filmy, které přiblíží vinařství v jednotlivých historických etapách. Na své si přijdou i děti, autoři pro ně připravili nejrůznější hmatové a interaktivní prvky.
Další informace a unikátní předměty nabízí také Regionální muzeum v Mikulově. Vinařská expozice má tři části. Tou první je zámecký sklep s obřím sudem, který pochází z roku 1643 a svým objemem zhruba 1 014 hektolitrů (135 tisíc lahví) se řadí mezi největší v Evropě. Tradiční vinařství na Moravě pak referuje o historii pěstování révy vinné, výrobě vína. Zájemci zde uvidí také nářadí k obdělávání půdy ve vinici. Součástí výstavy jsou i historické vinařské lisy z jižní Moravy, ale i ze západního Slovenska. Ze zámku pak můžeme sejít na centrální náměstí a obdivovat tu třeba rohový sgrafitový dům U Rytířů, kašnu (z roku 1700) nebo sousoší Nejsvětější trojice. Tomu se říká spíše Morový sloup a pochází z let 1723 – 1724. Ale nemusíte se bát, že by mu jeho věk neprospíval. Místní na něj dávají pozor, a nechali ho opravit v letech 1897 a později 1997 – 1998. Z náměstí je nejblíže do Ditrichštejnské hrobky. Původně to byl kostel z poloviny 17. století s pohřební kaplí Ditrichštejnů. Své typické dvou věžové průčelí získal teprve počátkem 18. století, ale to stále ještě nesloužil svému dnešnímu účelu. Stavbu výrazně poškodil požár v roce 1784 a až v polovině 19. století byla přestavěna na hrobku Ditrichštejnů. Právě sem přestěhovali pozůstatky členů rodiny z let 1617 – 1852, které byly uloženy pod kos-
telem sv. Václava. Ten stojí dodnes a není jediný, který lze v Mikulově navštívit. Svůj kostel tu má také sv. Jan Křtitel a sv. Mikuláš. Posledně jmenovanou památku koupila v roce 1997 pravoslavná církev a nyní je z ní pravoslavný chrám. Další kroky mohou zamířit na Kozí hrádek nebo do Turoldovy jeskyně. Žádný z turistů v Mikulově by ale neměl vynechat dominantu města – Svatý kopeček. Nepříliš dlouhá trasa na jeho vrchol ke kapli sv. Šebestiána, zvonici a kapli Božího hrobu začíná u jedné z vinoték a lemuje ji křížová cesta se 14 zastaveními, která se postupně opravují. Největší zážitek ale poskytne toto poutní místo 1. září, kdy se koná tradiční Mariánská pouť. Kromě Mikulova samotného poskytuje mnoho turistických příležitostí i okolí města. Pro cyklisty je určena Mikulovská vinařská stezka. Měří zhruba 82 kilometrů a vede z Mikulova přes Sedlec, Úvaly, Valtice (Salón vín České republiky), Hlohovec, Lednici, Bulhary, Milovice, Dolní Věstonice, Strachotín, Ivaň, Pasohlávky, Brod nad Dyjí, Novosedly, Nový Přerov, Dobré Pole, Březí a zpět do Mikulova. Na kole i pěšky lze absolvovat asi dvacetikilometrovou naučnou stezku, která seznamuje cestovatele s vinařskou historií kraje pod Pálavou. Vede opět z Mikulova na obce Bavory, Perná, Horní Věstonice,
Dolní Věstonice, Pavlov, Klentnice a do výchozího místa.
Nejkratší je vinařská naučná stezka Stará hora (přibližně 3,5 kilometru). Je součástí 37 kilometrů dlouhé cyklostezky a zájemce provede vinicemi ve viniční lokalitě Stará hora. Na jedenácti informačních panelech je popsána historie i současnost pěstování révy vinné v tradiční vinařské obci Novosedly. S vínem jsou pevně spjaty i každoroční významné akce. Nejproslulejší je Pálavské vinobraní, které se letos uskuteční od 6. do 8. září. Kdo by chtěl zažít komornější atmosféru, může zajít na další akce jako je například Výstava vína mikulovské vinohradnické podoblasti, Mladé víno odchází, Mikulovské vinné trhy, Mikulov Gourmet Festival, Prázdniny s vinařem, Zarážení hory a degustace vín pod širým nebem, Mikulovské Dýňobraní, Ochutnávka mladých vín při příležitosti Pálavského gulášfestu nebo Svěcení vína.
Foto: Mediafax
NA CESTÁCH
Podívejte se,
JAK SE ŽIJE NA FARMĚ
P
říznivci farmaření se sjedou 24. srpna do Krnova v Moravskoslezském kraji. Uskuteční se tam letos už pátý díl Farmářských slavností. Do svého království nás tentokrát pozve veterinární lékař Petr Löwenthal s rodinou. Na statku, kde dříve byla hospoda a povoznictví, a který leží jen pár desítek metrů od polské hranice, hospodaří již dvacet let. Původně se tu pracovalo na 37 hektarech půdy, v současné době jich je už 400. Farma funguje jako
čistě rostlinná (obilí a řepka), na neúrodné půdě vysázeli nedávno Löwenthalovi jablečný sad. Polní práce zde usnadňují výkonné zemědělské stroje, přesto rodina na usedlosti chová několik koní. Že se k Löwenthalovým opravdu vyplatí zajet, svědčí to, že se umístili na druhém místě v soutěži
Farma roku 2008. Pokud se tedy budete chtít podívat na to, jak žijí zemědělci, vydejte se do Hlubčické ulice 154 v Krnově právě 24. srpna. Poslední část Farmářských slavností se přesune do Libereckého kraje. Tam mohou zájemci přijet 14. září do Všeně u Turnova na statek Dvůr Borčice. Letošní Farmářské slavnosti přinesly jednu novinku. Na každé z farem byla nebo bude vysazena lípa Antonína Švehly - statkáře,významného politika a někdejšího předsedy Agrární strany.
Foto: eagri.cz
UVAŘTE SI
Zmrzliny a maliny
pomohou v parných dnech Léto je v plném proudu, a tak určitě přijde vhod lahodná zmrzlina. A žádná určitě nechutná lépe než ta, kterou si sami vyrobíte. Doplnit jí můžete laskominou z malin, které se skvěle hodí také k výrobě šťávy.
MALINOVÉ PUSINKY Co budeme potřebovat: 100 g malin, 70 g malinového džemu, 300 g cukru krupice, 3 bílky, 30 umletých nebo rozdrcených pistácií Jak na to: Nejprve si z bílků a cukru vyšleháme tuhý sníh. Plech vyložíme pečícím papírem a na něj poskládáme kolečka ze sněhu, která jsme vytvořili polévkovou lžící. V troubě sušíme při 100 °C asi dvě až dvě a půl hodiny. Pak už zbývá pusinky naplnit. Až vychladnou, seřízneme z nich vršek, naplníme džemem, malinami, posypeme pistáciemi a přiklopíme seříznutou částí.
JEDNODUCHÁ ČOKOLÁDOVÁ ZMRZLINA Co budeme potřebovat: 100 g hořké čokolády, 50 g kakaa, 250 ml smetany na šlehání, 3 dl vody, 100 g cukru krystal Jak na to: Cukr rozpustíme vodě a necháme vařit asi pět minut na mírném ohni. Přidáme kakao a rozsekanou čokoládu. Směs mícháme, dokud se čokoláda nerozpustí, a opět mírně povaříme asi pět minut. Pak necháme vychladnout. Mezitím si vyšleháme smetanu, dáme zchladit a spojíme se směsí, pak necháme asi čtyři hodiny mrazit.
DOMÁCÍ MALINOVÁ ŠŤÁVA Co budeme potřebovat: maliny, cukr (na litr malinové šťávy asi 700 g) Jak na to: Maliny umyjeme a dáme do pětilitrové lahve tak, aby dosahovaly zhruba patnáct centimetrů pod okraj. Vše přikryjeme gázou a utáhneme provázkem nebo gumičkou. Lahev postavíme na slunečné místo a necháme ji tam asi dva týdny, pokud bude extrémně teplo a slunečno můžeme tuto dobu zkrátit na deset dní. Vytvoří se sirup, který scedíme. Využijeme přitom jen volnou šťávu, na ovoce příliš netlačíme. Na jeden litr šťávy použijeme 700 g cukru a obě přísady pomalu vaříme asi deset minut. Vzniklou pěnu sebereme sítkem a čistý sirup nalijeme do lahví, které uzavřeme a necháme vychladnout při pokojové teplotě. Výsledek našeho snažení pak můžeme přendat na chladné a tmavé místo, kde vydrží několik měsíců i let. Skvěle se hodí v kombinaci s vodou, navíc ho můžeme použít jako sladidlo do čaje.
CITRÓNOVÁ ZMRZLINA Co budeme potřebovat: 4 citrónu, 8 dl smetany na šlehání, 4 vejce, 150 g cukru krystal Jak na to: Ve vodní lázni vyšleháme smetanu s cukrem a čtyřmi žloutky do husté pěny. Do horké směsi přidáme nastrouhanou kůru ze dvou citrónů a necháme vychladnout. Pak doplníme šťávou ze čtyř citrónů a necháme ještě chvíli vychladit. Nakonec vmícháme sníh ze čtyř bílků a dáme zamrazit.
PRANOSTIKY NA SRPEN
› V srpnu již nelze slunci mnoho věřit. › Když fouká v srpnu severák, bude dlouho pěkně pak. › Když je v srpnu ráno hodně rosy, mají z toho radost vosy. › Moc hub srpnových – moc vánic sněhových. › 4. 8. Potí-li se Dominik, bude ještě Marek v kožiše. › 7. 8. Na svatého Kajetána otvírá se stodol brána. › 10. 8. Pěkné počasí na sv. Vavřince ukazuje na pěkný podzim. › 15. 8. Slunce-li o Nanebevzetí Panny Marie svítí, lze hojnost vína se nadíti. › 16. 8. Prší-li jen týden po svatém Rochu, bramborů každý den trochu. › 18. 8. Přinese-li déšť svatá Helena, bývá otava dlouho zelená. › 23. 8. Má-li Filip hromy v průvodu, značí to brzký déšť a úrodu. › 24. 8. Od svatého Bartoloměje slunce již tolik nehřeje. › 28. 8. Jak je teplo o Augustinu, tak bude studeno na Kateřinu. › 29. 8. Prší-li na den stětí svatého Jana Křtitele, zkazí se ořechy.
RADÍTE, JAK NA TO
Na pach barev
CIBULI M
Máte i vy užitečnou radu nebo nápad, o který byste se chtěli podělit s ostatními čtenáři a poradit jim? Napište nám na
[email protected] a my váš tip rádi zveřejníme v dalším čísle. Na stejnou adresu se nám také ozvěte, pokud si nevíte rady s problémem při chování domácích zvířat či pěstování na zahrádce. Rádi pomůžeme!
ožná se to stalo i vám. Vymalovali jste pokoj a doufali, že pořádným větráním odstraníte zápach nových barev, který se v místnosti držel. Jenže ani po několika dnech se situace nezlepšila. V takovém případě pro vás máme radu. Do trochy vody nakrájejte několik koleček cibule a dejte je do pokoje s novým nátěrem. Za několik hodin by měly cibule pach barev do sebe pohltit a vy se bude cítit lépe.
Foto: sxc.hu
JEN TO DOBRÉ Elektronický zpravodaj Ministerstva zemědělství Vydává: Ministerstvo zemědělství, Těšnov 17, 117 05 Praha 1 Redakce: 4 Elements Group s.r.o., Bořivojova 878/35, 130 00 Praha 3 Šéfredaktor: Václav Šámal,
[email protected]
© Všechna práva vyhrazena. Bez předchozího písemného souhlasu Ministerstva zemědělství, je zakázána jakákoli další publikace, přetištění nebo distribuce (tištěnou i elektronickou formou) jakéhokoli materiálu nebo části materiálu zveřejněného v tomto PDF zpravodaji.
