Srovnání organizace gymnaziálního vzdělávání ČR a Finska

Masarykova univerzita Fakulta pedagogická Katedra pedagogiky

Srovnání organizace gymnaziálního vzdělávání ČR a Finska Bakalářská práce

Brno 2008

Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Radek Pospíšil

Vypracovala: Alice Čechová

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

........................ podpis

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu bakalářské práce Mgr. Radku Pospíšilovi za věcné připomínky a metodické vedení práce. Dále děkuji Mgr. Katarině Jarinové Mgr. za inspiraci a poskytování cenných informací o fungování finského školství.

Abstrakt

Tato práce se zabývá srovnáním vzdělávacích systémů České republiky a Finska. Předmětem našeho zájmu je nalezení rozdílů mezi oběma vzdělávacími systémy. Práce je podrobněji zaměřena na popis rozdílů na úrovni vyššího sekundárního vzdělávání na gymnáziích, jelikož organizace vzdělávání na této úrovni se nám jeví jako nejvíce odlišná. Sekundárním cílem je nalezení prvků finského vzdělávacího systému, které by se ve srovnání se systémem českým mohly jevit jako efektivnější. Dosažení cíle jsme se pokusili analýzou oficiálních školských dokumentů doplněnou informacemi získanými od pedagogů působících na finském gymnáziu. Při srovnávání jsme zjistili, že finský vzdělávací systém obsahuje prvky jevící se v porovnání s českým systémem jako pozitivní, o jejichž zavedení se v současné době v ČR uvažuje, či se dokonce chystá.

Klíčová slova vzdělávací systém, mezinárodní srovnání, Finsko, gymnasium, organizace školního roku

Abstract

The aim of this work is a comparison of the Czech and the Finnish educational systems. Our intention is to find differences between these two systems. Among the basic characteristics, the work is mainly focused on description of differences within general upper secondary school system, because it seems to be the most significant difference. The secondary aim is to find components of the Finnish educational system which could seem more favourable in comparison with the Czech educational system. To reach these aims, we analyzed official documents and we used information acquired from teachers teaching on a Finnish general upper secondary school and having experience with Czech educational system. During the comparison, we found out that Finish Educational system contains components which seems more effective. Their introduction in the Czech Republic is being discussed or getting to be integrated to the current system. Keywords education system, international comparison, Finland, upper secondary school, school year organization

Obsah 1

Úvod ...................................................................................................................... 7

2

Teoretická část ...................................................................................................... 8 2.1 2.1.1

Česká republika ......................................................................................... 8

2.1.2

Finsko ........................................................................................................ 9

2.2

Finský vzdělávací systém............................................................................ 10

2.2.1

Rozdělení pravomocí .............................................................................. 10

2.2.2

Organizace............................................................................................... 11

2.2.3

Učitelé ..................................................................................................... 11

2.2.4

Vyšší sekundární vzdělávání ................................................................... 15

2.2.5

Terciární vzdělávání ................................................................................ 17

2.3

Vzdělávací systém ČR ................................................................................ 19

2.3.1

Rozdělení pravomocí .............................................................................. 19

2.3.2

Učitelé ..................................................................................................... 20

2.3.3

Preprimární vzdělávání ........................................................................... 21

2.3.4

Povinné vzdělávání ................................................................................. 21

2.3.5

Vyšší sekundární vzdělávání ................................................................... 24

2.3.6

Terciární vzdělávání ................................................................................ 26

2.4

3

Faktografické údaje ČR a Finska .................................................................. 8

Gymnaziální vzdělávání ČR a Finska ......................................................... 29

2.4.1

Finsko ...................................................................................................... 29

2.4.2

Česká republika ....................................................................................... 32

Praktická část ...................................................................................................... 34 3.1

Rozdíly ve vzdělávání ................................................................................. 35

3.1.1

Předškolní vzdělávání ............................................................................. 36

3.1.2

Primární vzdělávání ................................................................................ 36

3.1.3

Rozdíly ve vzdělávání na vyšší sekundární úrovni ................................. 38

3.1.4

Rozdíly ve vzdělávání na odborných školách ......................................... 39

3.1.5

Rozdíly ve vzdělávání na gymnáziích..................................................... 40

3.1.6

Rozdíly na úrovni terciárního vzdělávání ............................................... 40

3.2

Rozdíly ve vzdělávání na gymnáziích......................................................... 41

3.2.1

Organizace............................................................................................... 41

3.2.2

Rozčlenění školního roku, hodnocení ..................................................... 42 5

4

3.2.3

Poradenství .............................................................................................. 43

3.2.4

Atmosféra školy ...................................................................................... 44

3.2.5

Ukončování vzdělávání ........................................................................... 45

Závěr ................................................................................................................... 47

Literatura ...................................................................................................................... 50 Přílohy.......................................................................................................................... 53

6

1 Úvod Práce vznikla na základě dlouhodobého pobytu v Laponsku. Inspirací se stala vysoká úroveň finského školství, jež je hmatatelná díky mezinárodním výzkumům gramotnosti žáků a rozdíly, jimiž se odlišuje finské a české školství. Práce je zaměřena na srovnání vzdělávacích systémů Finska a České republiky. Cílem je nalezení a popis rozdílů na gymnaziální úrovni vzdělávání, jelikož odlišnosti na této úrovni jsou z hlediska komparace obou vzdělávacích systémů nejmarkantnější. Pokusíme se uvést přednosti, které finský způsob organizace studia na této úrovni přináší. Vzdělávání na gymnáziích nelze vytrhnout z kontextu celého vzdělávacího systému, proto je značná část práce věnována představení vzdělávacích systémů obou zemí jako celku. Dále se pokusíme nalézt odlišné prvky finského vzdělávacího systému, jejichž charakter by se ve srovnání s českým vzdělávacím systémem mohl jevit jako pozitivní a uvést fakta dle nichž tyto prvky pozitivními shledáváme. Budeme analyzovat oficiální školské dokumenty, mezinárodní zprávy o vzdělávání a statistiky. Jako doplňující zdroj nám poslouží informace získané od pedagogů působících na finském gymnáziu v Hämmenlinně. Samotná práce je rozdělena do pěti kapitol. Teoretická část obsahuje kapitoly se základními informacemi o jednotlivých zemích a vzdělávacích systémech. Zvláštní kapitola je věnována způsobu organizace studia na gymnáziích, jemuž se v porovnání s ostatními druhy vzdělávání věnujeme podrobněji. Praktická část je věnována samotné komparaci jednotlivých systémů. Srovnání gymnaziálního vzdělávání se opět věnujeme podrobněji. Praktická část vychází z teoretické, obě jsou neoddělitelně propojeny.

7

2 Teoretická část 2.1

Faktografické údaje ČR a Finska

2.1.1 Česká republika Česká republika je státem střední Evropy o rozloze 78 864 km2 a počtem obyvatel 10 381 130, hustota osídlení je 131 obyvatel/km2. Úředním jazykem je čeština. Z hlediska národní příslušnosti nejpočetnější skupinu 94,2% tvoří Češi, z národnostních menšin jsou nejsilněji zastoupeny národnosti slovenská 1,9%, německá 0,4%, polská 0,5%, romská 0,1% (12tis.osob). 1,2 V České republice je 32,2 % obyvatel hlásících se k náboženství. Nejrozšířenější počet stoupenců zastává církev římskokatolická s 26,8% obyvatelstva. Obyvatel bez vyznání je 59%, v počtu okolo 1% a méně jsou zastoupeny církve československá husitská, českobratrská evangelická, náboženský spolek svědkové Jehovovi, slezská evangelická církev a pravoslavná církev v Českých zemích. Samostatný stát Česká republika vznikl v r. 1993. V čele státu stojí prezident, volený na pětileté období. Prezident je volen Parlamentem. Parlament je dvoukomorový, skládající se z Poslanecké sněmovny čítající 200 poslanců volených na dobu čtyř let a Senátu, který má 81 senátorů volených na šestileté období. Mezi hlavní ekonomická odvětví patří strojírenství, elektrotechnický průmysl a výroba dopravních prostředků. Z hlediska zemědělství je ČR samostatná. Po vstupu do EU byla některá odvětví mírně utlumena. Nezaměstnanost na konci roku 2007 činila 4,9%3. Na konci roku 2006 byla míra HDP 24 400.4

1 hrubý odhad velikosti romské menšiny, publikovaný ve Zprávě o situaci národnostních menšin v České republice za rok 2001 zpracované Radou vlády pro národnostní menšiny, se pohybuje mezi 150 - 300 tisíci osob 2 údaje z publikace Sčítání lidu, domů a bytů 2001, ČSÚ, 2005 3 údaj ČSÚ, MPSV uvádí 6,2% 4 Měna je mezinárodní dolar (fiktivní měnová jednotka), Zdroj: Wikipedia, údaje převzaty od Mezinárodní banky, dostupné z [http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_countries_by_GDP_(PPP)_per_capita#cite_note-1]

8

2.1.2

Finsko

Území Finska se rozkládá na ploše 338 145 km2. Žije zde 5 276 955 obyvatel, přičemž hustota osídlení je 15,5 obyvatele/ km2. Nejvyšší hustota obyvatel je v jižní části země, naopak nejnižší 1,9 obyvatele/ km2 je na severu v Laponsku. Úředními jazyky jsou finština, jíž mluví 92% populace a švédština 5,5% populace. Při přístupu k veřejným službám i vzdělání mají obyvatelé právo užívat svůj mateřský jazyk. Právo na vzdělání ve svém vlastním jazyce mají i Sámové, domorodí obyvatelé Laponska, reprezentující 0,03% obyvatel. Mezi další, nejsilněji zastoupené národnosti patří Rusové 0,8% a Estonci 0,3% obyvatel. Náboženstvím vyznávaným 83-mi % populace je luteránství, 1% zastává řecké pravoslaví a přibližně 15% obyvatelstva je bez vyznání. Finsko se stalo nezávislým státem v r. 1917. Státním útvarem je

parlamentní

republika v čele s prezidentem. Do této funkce je volen všelidovým hlasování na šestileté období. Současnou prezidentkou zvolenou v r. 2007 je Tarja Halonen. Parlament je jednokomorový, čítající 200 poslanců volených na čtyřleté období. Mezi klíčové ekonomické sektory patří průmyslová výroba, hlavně strojírenství a odvětví telekomunikací a elektroniky, zpracování kovů a dřeva i když od tohoto odvětví se v současnosti mírně upouští, dovážet zpracované dřevo ze sousedního Ruska je ekonomicky méně nákladné. Ke konci roku 2007 byla míra nezaměstnanosti 6,0%. Finsko používá jednotnou měnu €, přijatou v r.2002. Na konci roku 2006 byla míra HDP per capita 35 500.5

5 Měna je mezinárodní dolar (fiktivní měnová jednotka), Zdroj: Wikipedia, údaje převzaty od Mezinárodní banky, dostupné z [http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_countries_by_GDP_(PPP)_per_capita#cite_note-1]

9

2.2

Finský vzdělávací systém

Pro jednotné představení obou vzdělávacích systémů jsem použila slovní vyjádření mezinárodní klasifikace stupňů vzdělání ISCED6, používanou k popisu a srovnání jednotlivých systémů ve světě. Aktuální verze klasifikace ISCED 1997 rozlišuje 7 úrovní dle stupně vzdělávání a zaměření.

ISCED 0 ISCED 1 ISCED 2 ISCED 3 ISCED 4 ISCED 5 ISCED 6

předškolní vzdělávání primární vzdělávání (1. stupeň základního) nižší sekundární vzdělávání (druhý stupeň základního) vyšší sekundární vzdělávání (střední školství) post sekundární vzdělávání první stupeň terciárního vzdělávání (vysokoškolské) druhý stupeň terciárního (vědecké doktorské studium) Klasifikace stupňů vzdělávání ISCED 1997

2.2.1 Rozdělení pravomocí Nejvyšším orgánem ve vzdělávání je Ministerstvo školství. Na úrovni státní správy za vzdělávání zodpovídají Vláda, Ministerstvo školství a Finská národní rada pro vzdělávání. Ta koncipuje cíle, obsah a metody vzdělávání, tvoří Národní vzdělávací program pro primární a nižší i vyšší sekundární vzdělávání a hodnotí výsledky učení. Finsko je rozděleno na šest krajů, v každém kraji působí krajský úřad, který má odbor zabývající se kulturou a vzděláváním. Na místní úrovni jsou to obce, které mají právo vybírat daně z nichž je mimo jiné financováno i vzdělávání. Obce spravují většinu institucí primární a sekundární úrovně vzdělání. Obec je povinna zajistit vzdělávání v základní škole všem dětem bydlištěm spadajícím do jejího katastru či zajistit srovnatelnou výuku jiným způsobem.

6 International Standard Classification of Education (Mezinárodní norma pro klasifikaci vzdělávání)

10

2.2.2 Organizace

Tabulka znázorňuje typický věk zahajování vzdělávání a druhy škol na všech úrovních. Finský vzdělávací systém má tři úrovně: základní vzdělávání, zahrnující primární a nižší sekundární úroveň, vyšší sekundární a odborné vzdělávání a vysoké vzdělávání. Preprimární vzdělávání je dostupné dětem rok před zahájením povinné školní docházky. Základní vzdělávání představuje celek devítiletého vzdělávání na základních školách. Vyšší sekundární úroveň zahrnuje odborné vzdělávání s praxí a obecné vzdělávání. Vysoké vzdělávání je poskytováno polytechnikami a univerzitami. Vzdělávání a praxe dospělým je poskytována na všech úrovních.

2.2.3 Učitelé Učitelé mateřských škol jsou absolventi tříletého univerzitního studia. Třídní učitelé v 1. až 6. ročníku ZŠ vyučují všechny předměty. Pro získání kvalifikace absolvují vysokoškolské studium v délce pěti let, po té získají titul Mgr. Ten je také 11

základním požadavkem pro výuku jednotlivých předmětů v 7.až 9.ročníku, pro výuku na vyšší sekundární úrovni vzdělání, pro výuku všeobecných předmětů na vyšších odborných školách a při výuce dospělých. Titul zahrnuje 300-350 kreditů.7 Jako dodatek k oborovým předmětům je studium předmětu pedagogika. Současně s praxí se skládá z 60ti kreditů. Univerzity také vzdělávají speciální pedagogy a asistenty. Speciální pedagogové působí na nižším stupni základních škol a na středních odborných učilištích. Asistenti pracují převážně v 7. až 9. ročníku ZŠ, a na vyšším stupni sekundárního vzdělávání. Učitelé odborných škol studují na polytechnikách. Kvalifikace odborného učitele představuje 60 kreditů zahrnujících studium pedagogiky, odborné pedagogiky a vyučovací praxe. Toto vzdělání umožňuje učit na odborných školách, polytechnikách a při vzdělávání dospělých. Učitelé, kteří již nastoupili do zaměstnání, mají možnost se dobrovolně dále vzdělávat. Účelem je udržovat a rozšiřovat učitelovy vědomosti a schopnosti. Toto vzdělávání je poskytováno zdarma a v jeho průběhu učitelé dostávají mzdu. Tématy jsou nejčastěji: využití výpočetní techniky ve výuce, poradenství, mediální výuka, rozvoj vzdělávání žáků se SPU a rozvoj kurikulárních dokumentů. Odpovědnost za poskytování dalšího vzdělávání učitelů mají orgány místní správy.

2.2.4

Preprimární vzdělávání

Každé dítě, které ještě nedosáhlo věku školní docházky, má právo na předškolní vzdělávání. Účast na předškolním vzdělávání je dobrovolná, avšak většina dětí se docházky účastní. Péče o předškolní děti probíhá v mateřské škole, středisku denní péče, formou rodinné denní péče či v hlídaných dětských koutcích. Střediska denní péče jsou zařízení poskytující denní péči dětem, které ještě nedosáhly věku zahájení povinné školní docházky. Provoz v těchto střediscích je celodenní, v tomto případě je max. časový rozsah deset hodin či polodenní s max. časovým rozsahem pět hodin. Žádnými zvláštními předpisy není stanovena velikost centra denní péče či skupin dětí,

7 Kreditový systém slouží k popisu vzdělávání na VŠ a umožňuje vyšší mobilitu v rámci studia. „..zavedení kreditového systému … je základem pro lepší porovnání náročnosti jednotlivých studijních programů z hlediska studijní zátěže.“ Byl zaveden v roce 1989 v rámci programu Erasmus, usnadňoval rozpoznání délky studia, náročnosti a zvyšoval míru studentské mobility v Evropě. Zdroj: Operační program Rozvoje lidských zdrojů, MŠMT, 2004, dostupné z [http://www.msmt.cz/eu/operacni-program-rozvoj-lidskychzdroju]

12

počet pedagogických pracovníků je však stanoven v závislosti na počtu dětí a jejich věku. Rodinná denní péče probíhá v soukromé domácnosti. Pečovatel má na starosti maximálně čtyři děti, příp. páté formou polodenní péče. Preprimární vzdělávání šestiletých dětí má min. rozsah 700 hod. ročně., maximální délka školního dne je pět hodin. V mateřských školách (dále MŠ) jsou děti rozděleny do věkových skupin (zpravidla děti do tří let a od tří do šesti let). Ve velkých MŠ může probíhat výuka šestiletých dětí, účastnících se preprimárního vzdělávání zvlášť. Nebo může být zařazena do prvního ročníku ZŠ, či do kombinovaného prvního a druhého ročníku. V obsahu vzdělávání na preprimární úrovni nejsou jednotlivé předměty zvlášť, ale jsou integrovány do tématických okruhů, souvisejících s prostředím v němž dítě žije a rozšiřujících jeho pohled na svět.

2.2.5 Primární a nižší sekundární vzdělávání Povinné vzdělávání je zdarma a zahajuje se v roce kdy dítě dovrší věku sedmi let. Povinné vzdělávání neznamená povinnou školní docházku, dítě má možnost osvojit si své znalosti a dovednosti i jiným způsobem. V praxi však všechny děti absolvují devítiletou ZŠ. Pokud psychologické testy prokáží způsobilost, dítě je oprávněno zahájit primární vzdělávání o rok dříve. Na základě těchto testů je také možné dítěti udělit roční odklad. Školní vzdělávací program je tvořen na základě Národního vzdělávacího programu Národní rady pro vzdělávání. Školní rok, 190 školních dní, rozdělených na dvě pololetí, začíná 1. srpna a končí 22. týden následujícího roku (konec května či počátek června). Místní správa rozhoduje o přesném datu zahájení školního roku (zpravidla začíná v polovině srpna). Letní prázdniny trvají 10 týdnů, podzimní 2 a zimní minimálně 10 dní. Jarní prázdniny mají týden a státní svátky včetně velikonoc čítají 7dní v průběhu celého roku. V prvních dvou ročnících má vyučování pět 45 minutových vyučovacích hodin, v dalších může mít až sedm hodin denně.

13

Minimální počet vyučovacích hodin týdně: ročník 1.,2. 3., 4. 5.,6. 7.,8.,9.

počet hodin 19 23 24 30

Zdroj: Immeli Halinen, The Finnish curriculum development processes, dostupné z [http://www.oph.fi/info/pisahelsinki2/lectures/Irmeli%20Halinen.ppt#1]

Vyučovacím jazykem je zpravidla finština a švédština, ale také sámština8. Školy zpravidla vyučují v jednom jazyce. Žáci, kteří ukončí devátý ročník ZŠ (povinné vzdělávání) mají možnost prodloužit studium o jeden rok. Účelem tzv. desátého ročníku je povzbudit žáka ke studiu na úrovni vyššího sekundárního vzdělávání. Směrnice vydávané Národní radou pro vzdělávání uvádějí obecné cíle vzdělávání na ZŠ a hlavní prvky obsahu jednotlivých předmětů. Při tvorbě ŠVP mají obce a školy značné pravomoci, což umožňuje přizpůsobit vzdělávací program potřebám dané lokality. Do šestého ročníku by žáci měli absolvovat v podstatě stejné vzdělávání. Školy se díky flexibilnímu plánu mohou zaměřit na výuku jednotlivých předmětů. Od 7. ročníku jsou zařazeny společné i volitelné předměty. Týdenní hodinové dotace jednotlivých předmětů jsou uvedeny v příloze 1. Hodnocení je podstatné při závěrečném posouzení základního vzdělání na jehož základě jsou žáci vybíráni k dalšímu studiu. Ke konci roku žáci dostávají vysvědčení, mimo to dostávají jedno či několik průběžných vysvědčení. Hodnocení může být slovní či vyjádřené známkou. V prvních dvou ročnících se hodnocení neprovádí. Od sedmého ročníku je používání klasifikační stupnice povinné, může být doplněno slovním. Klasifikační stupnice má 7 stupňů, přičemž známka 4 odpovídá nedostatečným a známka 10 výborným znalostem. Známky jsou udělovány každé pololetí. Vyučování na ZŠ je bezplatné, žákům jsou poskytovány učebnice, některé základní pomůcky a jedno teplé jídlo denně zdarma. Rovněž je žákům zdarma poskytována zdravotní a stomatologická péče.

8 Ugrofinský jazyk používaný v Laponsku. Existuje několik variant sámštiny. Vzdělávání je poskytováno ve třech variantách sámštiny a to severní, inarské a skoltské. Zákon o základním vzdělávání 628/1998Sb. zaručuje žákům v oblastech, pro něž je sámština domovinou, právo vzdělávat se v tomto jazyce. Obce na výuku dostávají plnou státní podporu. Mimo domovinu sámštiny se jazyk vyučuje v Oulu a v Rovaniemi. Nicméně postavení sámštiny je mimo její domovinu nejasné. Na výuku jsou vyhrazeny dvě hodiny týdně, situace je podobná jako u výuky cizího jazyka.

14

Obec umístí dítě do školy, která se nachází nejblíže jeho bydlišti. Městské a obecní správy jsou povinny zajišťovat dopravu dětí, přesahuje-li vzdálenost školy od místa bydliště 5km. Rodiče mohou zařadit dítě do školy dle svého výběru, v tomto případě se očekává, že dopravu dítěte do školy zajistí sami.9

2.2.6 Vyšší sekundární vzdělávání Vyšší sekundární vzdělávání zahrnuje střední všeobecně vzdělávací školu (lukio) a instituce odborného vzdělávání. Přibližně 92% absolventů ZŠ navazuje studium na vyšší všeobecně vzdělávací škole (54%) či na odborné instituci (38%), zbývající (8%) nastupují do 10. ročníku ZŠ či do pracovního procesu.

Odborné školy Některé typy odborných škol poskytují odbornou kvalifikaci bez maturity, instituty poskytují odborné vzdělání s maturitou a umožňují vstup na vysoké školy. Vzdělání na těchto typech škol je převážně bezplatné, žákům je poskytováno jedno teplé jídlo denně zdarma, učebnice si hradí sami a v případě, že dojíždějí do školy, mají nárok požádat o příspěvek na cestovné. Většina studentů přichází ze ZŠ a zhruba pětina míst je rezervována pro dospělé, kteří již mají pracovní zkušenost. Vzdělávání je poskytováno institucemi, ale učňovská praxe je stále více oblíbená. Odborné vzdělávání je poskytováno v následujících oblastech: humanitní a pedagogické obory; přírodní zdroje a životní prostředí; přírodní vědy; technologie a doprava; sociální vědy, obchod a správa; cestovní ruch, stravování a vedení domácnosti; sociální péče, zdravotnictví a tělovýchova a kultura. Studium na těchto institucích je tříleté a umožňuje přístup na polytechniky10 a univerzity. Základní podmínkou pro přijetí je ukončené základní vzdělání, dalšími kriterii pro výběr uchazečů jsou odborná praxe a další srovnatelné faktory. Při výběru studentů se dává přednost mladým lidem a uchazečům, kteří ještě žádné odborné vzdělání nemají.

9 Kapitola 2-7/1998Sb., Zákon o základním vzdělávání, dostupné z [http://www.finlex.fi/en/laki/kaannokset/1998/en19980628.pdf], ; Struktury systému vzdělávání odborné přípravy a vzdělávání dospělých v Evropě, Finsko 2007, dostupné z [http://www.eurydice.org/ressources/eurydice/pdf/041DN/041_FI_CS.pdf] 10 VŠ technického zaměření, výraz pochází z řečtiny πολου „mnoho“, τεχνικός „umění“

15

Vzdělávací instituce mohou spolupracovat formou lokálních nebo regionálních sítí a v jejich rámci mohou výuku společně zajišťovat místní instituce odborného vzdělávání a všeobecně vzdělávací vyšší sekundární školy. Žáci mají díky tomu více možností začlenit do svých studijních plánů studium na různých institucích. Právní předpisy neobsahují žádná nařízení určující počet vyučovacích dnů a termíny prázdnin. Datum zahájení školního roku a termíny prázdnin určuje zřizovatel. Studium je rozvrženo do několika časových úseků, které se liší týdenním a denním rozvrhem. Finská národní rada pro vzdělávání schvaluje základní kurikula pro jednotlivé kvalifikace a rovněž požadavky, které se vztahují na každou kompetencemi vymezenou kvalifikaci. Koncipuje je ve spolupráci se zaměstnavateli a zaměstnanci, kteří působí v různých oborech, dalšími zástupci a odborníky z hospodářské sféry i učiteli a žáky. Od r. 2001 je studium všech programů vedoucích k odbornému sekundárnímu vzdělání tříleté a tvoří je 120 kreditů. Jeden rok studia odpovídá 40ti kreditům, jeden kredit představuje 40 hodin práce žáka. Programy vedoucí ke kvalifikaci zahrnují 90 kreditů odborného vzdělání a praxe, studium základních vyučovacích předmětů 20 kreditů a volitelné předměty tvoří 10 kreditů. Součástí tohoto vzdělávání je i poradenství a závěrečný projekt. Ten je nastaven tak, aby odpovídal potřebám praxe, umožňoval zapojit se do ní a usnadnil mu přechod na trh práce. Znalosti se během studia hodnotí v pravidelných intervalech. Výkon žáků se hodnotí pomocí klasifikační stupnice, na níž 5 znamená výborně, 4-3 dobře a 2-1 dostatečně. Ve volitelné části studia může být žák hodnocen stupněm prospěl/a. Po absolvování všech částí studia žák obdrží doklad o kvalifikaci. V případě, že žák ukončí studium před jeho řádným absolvováním, obdrží doklad o ukončení studia, který uvádí v jaké části bylo studium ukončeno a jaký byl prospěch. V roce 2006 navštěvovalo instituce odborného vzdělávání 54 900 studentů. Počet žáků v jednotlivých oborech je uveden v příloze 3.11

Všeobecné vyšší sekundární vzdělávání Poskytují vyšší všeobecně vzdělávací školy tzv. lukia neboli gymnázia. Studijní program je koncipován na tři roky, žáci jej musí absolvovat během čtyř let. Studium

11 Statistiky Finsko, dostupné z [http://www.stat.fi/til/aop/2006/aop_2006_2007-11-01_tie_004_en.html],; Education and science in Finland, s. 27-29, dostupné z [http://www.minedu.fi/export/sites/default/OPM/Julkaisut/2006/liitteet/eng_opm15.pdf]

16

probíhá dle individuálního vzdělávacího plánu nezávisle na ročnících. Podrobné informace o všeobecném vyšším sekundárním vzdělávání jsou uvedeny v kapitole 2.4.1.

2.2.7 Terciární vzdělávání Vysokoškolské vzdělávání je poskytováno polytechnikami a univerzitami.

Polytechniky Polytechniky vznikly z institucí, které původně poskytovaly vyšší sekundární vzdělávání. Jejich vlastníky jsou převážně obce nebo jsou soukromé. Studenti absolvují vysokoškolské studijní programy, které jsou profesně zaměřeny. Délka studia se pohybuje od 3,5 do 4,5 roku což odpovídá 210-240ti kreditům. Magisterský stupeň zahrnuje 60-90 kreditů, délka studia je 1,5-2 roky. Na polytechnikách existují nové postgraduální programy, určené pro absolventy polytechnik či jiného srovnatelného vysokoškolského studia, kteří po ukončení studia absolvovali min. tříletou praxi v oboru. Do kompetencí ministerstva spadá 29 polytechnik, z nichž 7 je spravováno obecními úřady a 11 je spravováno společně místními úřady a soukromými organizacemi. Navíc je zde Alandská univerzita fungující pod nezávislými Alandskými ostrovy a Finská policejní akademie, spadající pod Ministerstvo vnitra. Povolení k výkonu činnosti uděluje vláda. Podmínkou pro přijetí ke studiu je absolvování vyššího všeobecného či odborného sekundárního vzdělání. O přijetí ke studiu žádají uchazeči prostřednictvím celostátního systému podávání přihlášek (nyní 90% přihlášek podáváno elektronicky). Přihlíží se k předchozím studijním výsledkům, praxi a v řadě případů se pořádají testy. Uchazeč může přijmout pouze jedno místo v příslušném akademickém roce, které vede k získání titulu. Každý student studuje dle svého individuálního plánu.12 Studium je bezplatné, studentům je poskytována finanční pomoc, která zahrnuje stipendium, příplatek na ubytování a státem garantovanou půjčku. Výše finanční pomoci závisí na příjmech studenta, věku a druhu ubytování (při studiu na úrovni vyššího sekundárního vzdělávání výše finanční pomoci závisí na příjmech rodiny). Je 12 Struktury systému vzdělávání odborné přípravy a vzdělávání dospělých v Evropě, Česká republika 2005/2006, Praha, 2006, Eurydice, s. 36-39

17

také možnost získat finanční pomoc na studium v zahraničí, pokud doba studia strávená v zahraničí koresponduje se studiem na Finské univerzitě. Státem garantovaná studentská půjčka dosahuje výše až 300€/měsíčně. Doba splátky je obvykle dvojnásobně dlouhá, jako doba půjčky. Od akademického roku 2005/06 mají studenti, kteří dokončí studium ve standardní době, nárok na daňovou úlevu. Tatáž finanční pomoc se týká studia na univerzitách.13

Univerzity Finsko má 20 univerzit z nichž jsou všechny státní. Deset univerzit víceoborových, tři univerzity ekonomie a podnikatelství, tři technologické univerzity a čtyři akademie umění. Navíc je zde akademie obrany, fungující pod Ministerstvem obrany. Univerzity udělují bakalářský a magisterský titul, postgraduální licenciát a doktorát. V souladu s novým systémem, zavedeným od r. 2005 studenti nejdříve studují bakalářský studijní obor a po té magisterský navazující. Bakalářské prezenční studium trvá tři roky a odpovídá 180ti kreditům, navazující magisterské trvá 2 roky, počet kreditů potřebný pro absolvování tohoto typu studia je 120. V některých oborech jako je např. medicína je studium rozšířeno a trvá déle. Postgraduální studium směřuje k doktorandské hodnosti a trvá čtyři roky. Ve Finsku existuje střední stupeň postgraduálního studia, nazývaný licenciát. Výběr studentů probíhá pomocí přijímacích zkoušek. Uchazeč může přijmout pouze jeden obor vedoucí k získání akademického titulu v příslušném roce. Pro usnadnění přijímacího procesu bude od akademického roku 2008/09 zavedeno jednotné podávání přihlášek.

13 Úřad sociálního zabezpečení, dostupné z [http://www.kela.fi/in/internet/english.nsf/Docs/081001131300IL?OpenDocument]

18

2.3

Vzdělávací systém ČR

Tabulka znázorňuje typický věk pro zahajování vzdělávání na jednotlivých úrovních a typech škol.

2.3.1 Rozdělení pravomocí Právo na vzdělání je zakotveno v Ústavě. Výkon státní správy ve školství řídí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále MŠMT). Státní správu ve školství vykonávají ředitelé škol a školských zařízení, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, krajské úřady, Česká školní inspekce, MŠMT příp. jiné ústřední orgány (Ministerstvo vnitra, Ministerstvo obrany). Mimo jiných funkcí MŠMT určuje obsah vzdělávání a formuluje Národní vzdělávací program. Formuluje Rámcové vzdělávací

19

programy pro jednotlivé úrovně vzdělávání až do vyššího sekundárního, které tvoří základ Školních vzdělávacích programů. V letech 2000-2002 byla veřejná správa výrazně decentralizována a autonomie institucí se zvyšuje na všech úrovních. Kraje jsou zřizovateli vyšších odborných škol, středních škol a dále škol pro žáky s postižením, základních speciálních škol, škol s vyučovacím jazykem národnostní menšiny, jazykových škol s právem státní jazykové zkoušky, základních uměleckých škol včetně zařízení pro zájmové vzdělávání a dalších institucí. Od r. 1998 se změnilo právní postavení vysokých škol, které již nejsou institucemi státními, ale veřejnoprávními a disponují vlastním majetkem, samy určují obsah i organizaci studia. Výjimku tvoří Univerzita obrany a Policejní akademie, které jsou závislé na příslušných ministerstvech. Financování školských zařízení ve větší míře zajišťuje MŠMT, další zdroje poskytují zřizovatelé (kraje a obce) ze svých vlastních rozpočtů, které jsou jim přidělovány. Daně jsou vybírány centrálně a poté distribuovány jednotlivých krajům. Nepřímé provozní náklady hradí kraje, přímé náklady (pomůcky, platy učitelů) hradí MŠMT.

2.3.2 Učitelé Učitelé mateřských škol získávají kvalifikaci čtyřletým studiem pedagogického oboru, který je zakončen maturitou. Je také možnost získat kvalifikaci na vyšší odborné škole či pedagogické fakultě. Učitelé prvního stupně ZŠ získávají kvalifikaci dvoustupňovým studiem na vysokých školách zaměřeným na přípravu učitelů pro první stupeň základní školy. Studium se skládá

z všeobecně

vzdělávacích

předmětů,

českého

jazyka,

matematiky,

pedagogických a psychologických předmětů. Na první stupni zpravidla učitel poskytuje výuku všech předmětů. Pedagogové na druhém stupni zpravidla vyučují dva předměty. Kvalifikace vyžaduje absolvování dvoustupňového studia na VŠ. Totéž platí pro učitele působící na středních školách s rozdílem, že pedagogické a psychologické obory jsou zaměřeny na žáky středních škol. Učitelé odborných předmětů působící na vyšší sekundární úrovni vzdělávání se zpravidla vzdělávají na vysokých školách v oboru, který následně vyučují a pedagogickým vzdělání získávají nejčastěji následným pedagogickým studiem. Pro učitele vyšších odborných škol jsou kvalifikační podmínky stejné jako pro učitele středních škol. 20

Na vysokých školách působí pracovníci, kteří mají akademické vzdělání. Vykonávají pedagogickou, výzkumnou, vývojovou a uměleckou činnost. Speciální pedagogická příprava není zákonem definována.14

2.3.3 Preprimární vzdělávání Předškolní výchova se uskutečňuje v mateřských školách a jeslích. Mateřské školy náleží ke školským zařízením. Zajišťují péči o děti ve věku od tří let, do doby, kdy nastoupí povinnou školní docházku. V případě, že rodiče nemají jinou možnost a kapacita školky není naplněna, lze přijmout i dítě mladší tří let. Účast na předškolním vzdělávání není povinná, do mateřských škol však dochází 88,2%15 dětí. V posledním předškolním roce se počet dětí zvyšuje (obce musí dítěti zajistit místo). Nejnovější výzkumy ukazují, že se zvyšuje podíl dětí šesti a víceletých, které mají odloženou povinnou školní docházku na doporučení lékaře, logopeda či z rozhodnutí rodičů. Obce mají právo od rodičů vybírat příspěvek až do výše 50% neinvestičních nákladů na dítě. Rodiče také přispívají na stravování. Mateřské školy fungují formou celodenní či polodenní péče, (celodenní provoz převažuje) mohou však fungovat také jako školy internátní. Minimální počet dětí je 18, maximální 24. Je-li škola jednotřídní, pak je min. počet dětí 15. Školy jsou otevřeny 1011 hodin denně. Škola vytváří svůj vlastní vzdělávací program na základě RVP pro předškolní vzdělávání. Jednotlivé oblasti vzdělávání jsou rozlišeny na základě vztahů, které si dítě vytváří k sobě, ostatním a okolnímu světu. Dalšími složkami jsou pohybové činnosti, mravní, umělecká a literární výchova. Žáci

nejsou

hodnoceni,

je

však

pozorován

jejich

pokrok

a

dochází-li

k nepravidelnostem, po dohodě s rodiči se přistupuje k psychologickým, lékařským či pedagogickým konzultacím.

2.3.4 Povinné vzdělávání Školní docházka je povinná po dobu devíti let, nejvýše však do roku v němž žák dosáhne 17-ti let. Obvykle ji absolvují děti ve věku 6-15 let. Děti jimž byl udělen roční 14 §6-11, 563/2004 Sb., Zákon o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů 15 Údaj za rok 2004/05, Struktury systému vzdělávání v Evropě, ČR

21

odklad, mohou pokračovat v návštěvě MŠ nebo se začít vzdělávat v přípravném ročníku. Děti navštěvují převážně základní školu, avšak povinnou školní docházku (dále PŠD) je možno plnit také na jiných typech škol. Pokud rodiče zažádají a žák splní podmínky přijímacího řízení, může žák plnit povinnou školní docházku od 6. či 8. ročníku na gymnáziu, popř. osmileté konzervatoři. Úspěšným ukončením získá žák první stupeň základního vzdělání. K vysvědčení získá certifikát potvrzující získání základního stupně vzdělání. Od roku 2005 je možno první stupeň ZŠ absolvovat dle individuálního studijního plánu domácí výukou. ZŠ má dva stupně: 1.-5. ročník (odpovídá ISCED 1) a 6.-9. ročník (odpovídá ISCED 2). Na prvním stupni vyučuje všechny předměty jeden učitel, na druhém stupni jsou učitelé specializováni obvykle na dva předměty. Vzdělání v rámci povinné školní docházky je bezplatné, žákům jsou poskytovány učebnice, které na konci roku vracejí (v přípravných třídách a 1. ročníku jim zůstanou). Rodiče financují osobní pomůcky žáka, učebnice bez schvalovací doložky MŠMT, kurzy (bruslení, plavání, škola v přírodě). Přispívají na obědy, školní družinu a volnočasové aktivity. Lze zažádat o příspěvek na dítě, který je udělen v závislosti na příjmech rodičů. Školní rok je rozdělen na dvě pololetí, začíná 1.září a končí 31. srpna. Na podzimní prázdniny jsou vyhrazeny dva dny, vánoční prázdniny přibližně deset dní, pololetní jeden den, jarní prázdniny trvají týden a Velikonoční dva dny. Letní prázdniny trvají devět týdnů, od začátku července do konce srpna, státem schváleného volna je deset dní. Vyučovací hodina trvá 45 min. Týdenní hodinová dotace na prvním stupni je stanovena následovně:

1.stupeň 1. ročník 2. ročník 3. ročník 4. ročník 5. ročník 2. stupeň 6. ročník 7. ročník 8. ročník 9. ročník

počet hodin 20 21 22 23 24 počet hodin 28 29 30 31

Pozn. (hodinové dotace se mohou lišit o +/- 1hodinu).

22

Předmětům lze vyučovat v blocích, v menších časových celcích, činnosti lze propojovat, musí však zůstat zachovány týdenní hodinové dotace pro jednotlivé předměty. Minimální počet žáků ve třídě je 17, maximální průměrný počet je 30. V případě samostatných škol je minimální počet žáků nižší. Žáci jsou zařazováni do tříd z hlediska věku, na 1. stupni mohou být věkové kategorie smíšené. Volba vyučovacích metod a pomůcek závisí na učiteli, učebnice schvaluje MŠMT, učitel si může vybírat i z učebnic, které nejsou schváleny ministerstvem. Za jejich výběr je odpovědný ředitel. Existují tři typy vzdělávacích programů pro ZŠ: Obecná škola, Základní škola a Národní škola. Nejčastěji je aplikován vzdělávací program Základní škola. Od roku 2007 se vyučuje podle RVP pro základní vzdělávání. RVP ZV obsahuje devět vzdělávacích oblastí tvořených jedním či více vzdělávacími obory. Výuka mateřštiny, matematiky a tělesné výchovy je zařazena ve všech ročnících, výuka 1. cizího jazyka je zahajována ve 3. ročníku, dalšího v 8. jako nepovinného předmětu. Z jednoho vzdělávacího oboru lze vytvořit jeden či více předmětů nebo lze naopak více oborů sloučit do integrovaného předmětu. Žáci jsou hodnoceni průběžně což se promítne do vysvědčení, které dostávají na konci každého pololetí. Používají se klasifikační stupně 1-5 (1 značí výborně, 5 nedostatečně.), slovní hodnocení a procentuální hodnocení. Klasifikační stupně používají téměř všechny školy, pouze na ně se omezuje přibližně čtvrtina z nich. Slovní hodnocení či pomocí klasifikace, příp. kombinací obojího, lze hodnotit na úrovni základního i středního vzdělání. Na závěr povinné školní docházky žák obdrží výstupní hodnocení toho, jak dosáhl základního vzdělání. Škola jej vydá i v 5. či 7. ročníku v případě, že žák přechází na víceleté gymnasium či konzervatoř. V případě, že žák v celkovém hodnocení z nějakého předmětu neprospěl, nepostupuje do dalšího ročníku. Pokud již však v rámci povinné školní docházky na daném stupni již jeden ročník opakoval, postupuje. Žák, který po splnění povinné školní docházky nezískal základní vzdělání, může na žádost zákonného zástupce pokračovat v základním vzdělávání, nejdéle však do konce školního roku v němž dosáhne 18 let.16

16 Zdroj: § 3-5, § 23-27, § 36, § 37, § 44-46, § 49-55, 190/2004 Sb., Školský zákon,; Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (se změnami provedenými k 1. 9. 2007) Praha, 2007, VÚP, 126s.

,

23

2.3.5 Vyšší sekundární vzdělávání Střední školy navštěvují žáci ve věku 15-19let. Studium na víceletých gymnáziích a konzervatořích zahajují žáci dříve. Střední školy se rozlišují na gymnázia, konzervatoře, střední odborné školy a střední odborná učiliště. Absolvováním středního vzdělání lze získat jeden z následujících typů vzdělání: střední vzdělání (1-2roky, ), střední vzdělání s výučním listem(střední odborná učiliště, 2-3 roky), střední vzdělání s maturitou (4 roky, gymnázia, střední odborné školy, konzervatoře).17 Pozn. V případě, že žák již některého z druhů středního vzdělání dosáhl a nadále pokračuje na střední úrovni vzdělání, délka studia se liší. Výuka je bezplatná (pouze na soukromých školách se platí školné), učebnice si žáci hradí sami, taktéž aktivity odehrávající se mimo školní budovu (lyžařské kurzy, plavání, bruslení) žáci hradí v plné výši a přispívají na stravování. Volba vyučovacích metod pomůcek závisí na učiteli.18 Podmínkou přijetí ke vzdělávání na střední úrovni je úspěšně ukončené základní vzdělání a splnění požadavků přijímacího řízení. Přijímací řízení probíhá formou testů či talentových zkoušek. Podmínky pro přijímací řízení určuje ředitel školy na základě RVP19 pro základní školy v souladu se zaměřením školy o jejíž studium se žák uchází. V případě, že se uchazeč hlásí do prvního stupně gymnázia, může podat pouze jednu přihlášku. Přijímací řízení může mít několik kol. V prvním kole uchazeč může podat omezený počet přihlášek, uspěje-li, nemůže podávat přihlášky na další školy. Neuspějeli žák u přijímacího řízení v prvním kole, v kolech následujících může podat neomezený počet přihlášek. V průběhu vzdělávání je žákovi umožněn přestup na jinou školu, změna oboru, přerušení studia.

17 V případě, že žák již získal střední vzdělání s maturitou, studium pro dosažení středního vzdělání s výučním listem trvá 1-1,5 roku. V případě, že žák již získal střední vzdělání s výučním listem je délka studia středního vzdělání s maturitou 1-1,5 roku. V případě již získaného středního vzdělání s maturitou 1-2 roky. 18 Struktury systému vzdělávání odborné přípravy a vzdělávání dospělých v Evropě, Česká republika 2005/2006, Praha, 2006, Eurydice, s. 24-26 19 V roce 2004 MŠMT schválilo nové principy pro vzdělávání 3-19ctiletých žáků. Kutikulární dokumenty jsou od té doby vytvářeny na dvou úrovních: státní a školské. Státní úroveň představuje Národní program pro rozvoj vzdělávání (vymezuje vzdělávání jako celek) a rámcové vzdělávací programy (vymezují vzdělávání na jednotlivých úrovních (předškolní, základní a střední vzdělávání). Školní úroveň vymezuje Školní vzdělávací program, který je tvořen na základě Rámcového vzdělávacího programu.

24

Žák je klasifikován v průběhu roku, na konci každého pololetí je mu vydáno vysvědčení uvádějící prospěch v jednotlivých předmětech.20 Hodnocení lze provádět slovně či klasifikací, příp. kombinací obojího. Postup do dalšího ročníku je vázán na prospěch ze všech povinných předmětů na konci roku. Obsah vzdělávání se odvíjí od Rámcového vzdělávacího programu pro gymnázia.21

Gymnázia Vzdělávání na gymnáziích je osmi, šesti či čtyřleté. Žáci jsou rozděleni do ročníků v závislosti na věku a všichni absolvují stejný studijní plán. Ten se v posledních čtyřech ročnících řídí Rámcovým vzdělávacím programem pro gymnázia.22 Podrobné informace o vzdělávání na gymnáziích jsou uvedeny v kapitole 2.4.2.

Střední odborné školy Jsou orientovány na rozvoj schopností používat technické dovednosti v praxi. Připravují žáky na přímý přestup do zaměstnání. Většina oborů středních odborných škol je čtyřletých a ukončuje se maturitní zkouškou. Maturitní zkouška se skládá z českého jazyka literatury, volitelného předmětu a z odborných předmětů. Zkouška z odborných předmětů má část teoretickou a praktickou. V kratších než čtyřletých studijních oborech žáci skládají závěrečnou zkoušku. Absolventi tříletého studia s výučním listem mohou absolvovat nástavbové studium v příbuzném oboru o délce dvou let. Studium je zakončeno maturitní zkouškou.

Střední odborná učiliště vzdělávají žáky pro odborné povolání. Studium je dvou až tříleté, zakončené závěrečnou zkouškou. Zkouška se skládá z části písemné, ústní a praktické. Absolvent získá výuční list. Předpokladem pro přijímací řízení je získání základního vzdělání. Absolvování neumožňuje přístup na vysokou či vyšší odbornou školu. V případě, že

20 V prvním pololetí lze místo vysvědčení vydat výpis z vysvědčení. 21 § 58-69, 10/2004 Sb., Školský zákon 22 V případě víceletých gymnázií se vzdělávací program řídí Rámcovým vzdělávacím programem pro Základní vzdělávání a RVP pro Gymnázia v posledních čtyřech ročnících.

25

školy mají zařazeny obory čtyřleté, tyto obory jsou zakončeny maturitní zkouškou a umožňují přístup do škol na terciární úrovni.23

Konzervatoře Vzdělávání v konzervatoři poskytuje všeobecné vzdělání a připravuje žáky pro výkon uměleckých či pedagogicko uměleckých činností v oborech hudba, tanec, zpěv, dramatické umění. Vytváří předpoklady jak pro pokračování ve vzdělávání tak pro zapojení se do pracovního procesu. Úspěšným absolvováním lze dosáhnout středního vzdělání zakončeného maturitní zkouškou či vyššího odborného vzdělání. Studium může být osmi, šesti či čtyřleté. Do osmiletého programu jsou přijímáni žáci, kteří ukončili pátý ročník ZŠ. Ke vzdělávání do prvního ročníku šestiletého programu jsou přijímáni žáci, kteří získali základní vzdělání. Všichni uchazeči absolvují přijímací řízení, které se koná formou talentové zkoušky u níž žáci musí prokázat vhodné schopnosti, vědomosti a zájmy. 24 Studium je zpravidla zakončováno absolutoriem.25 Lze také vzdělání zakončit maturitní zkouškou, nejdříve však po čtvrtém ročníku.26

2.3.6 Terciární vzdělávání Terciární vzdělávání poskytují vysoké školy a vyšší odborné školy.

Vyšší odborné školy Vzdělání na vyšších odborných školách prohlubuje znalosti získané na středním stupni vzdělání a poskytuje všeobecné a odborné vzdělání pro výkon náročných činností. Studium na vyšších odborných školách je tříleté, v případě zdravotnických oborů trvá 3,5 roku. 23 Struktury systému vzdělávání odborné přípravy a vzdělávání dospělých v Evropě, Česká republika 2005/2006, Praha, 2006, Eurydice, str. 30-35 24 § 86-90, 190/2004 Sb., Školský zákon

25 Absolutorium na konzervatoři je zkouška skládající se z teoretické zkoušky z odborných předmětů, cizího jazyka, absolventské práce a její obhajoby, absolventského výkonu z jednoho či dvou hlavních oborů příp. ze zkoušky z umělecko-pedagogické. Absolutorium lze konat po úspěšném ukončení posledního ročníku a buď vykonání závěrečné komisionální zkoušky z českého jazyka a literatury a dějin oboru či maturitní zkoušky (v šestiletém vzdělávacím programu), nebo vykonání závěrečné komisionální zkoušky z českého jazyka a literatury, cizího jazyka či maturitní zkoušky (v případě osmiletého oboru). 26 Taneční obory lze ukončit maturitní zkouškou až po osmém ročníku.

26

Podmínkou přijetí je absolvování středního vzdělání s maturitní zkouškou a úspěšné zvládnutí přijímacího řízení. Vyšší odborné vzdělávání zahrnuje přípravu teoretickou a praktickou. Ta se uskutečňuje ve škole či formou odborné praxe na pracovištích. Školní rok začíná 1. září a končí 31. srpna, dělí se na zimní období 1. září až 31. ledna. a letní období 1. února až 31. srpna. Vyučování ve škole trvá 40 týdnů, 6 týdnů je určeno pro samostatné studium a získání klasifikace, 2 týdny slouží jako rezervní. Vyučovací hodina trvá 45minut, v odborné praxi 60. Studenti nejsou zařazováni do skupin dle věku, ale podle studijního zaměření. Vyšší odborné školy mohou vybírat školné a to i na veřejných školách. Maximální výše školného je stanovena dle náročnosti oboru. Postup do vyššího ročníku je vázán na podmínky stanovené příslušným vzdělávacím programem. Vzdělávání se ukončuje absolutoriem. Dokladem o získání vyššího odborného vzdělání je vysvědčení o absolutoriu a diplom.27 Absolventi nacházejí uplatnění na trhu práce nebo mohou pokračovat ve studiu na vysokých školách.28

Vysoké školy Se dělí na univerzitní a neuniverzitní, v závislosti na tom jaké programy poskytují. Studijní programy jsou bakalářský, magisterský a doktorandský. Univerzitní vysoká škola, může poskytovat všechny studijní programy. Neuniverzitní vysoká škola poskytuje bakalářské, příp. magisterské programy. Vysoké školy jsou soukromé, veřejné nebo státní. Státní vysoké školy Univerzita obrany a Policejní akademie spadají pod ministerstvo obrany a vnitra. Veřejných vysokých škol je 26. Ke konci roku 2006 bylo registrováno 50 soukromých VŠ. Od r. 2004 je studium většiny oborů dvoustupňové. První stupeň představuje studium bakalářské a poté lze navázat studiem magisterským. Bakalářský studijní program je zaměřen na přípravu k výkonu povolání a k pokračování ve studiu v magisterském studijním programu. Bakalářské studium je tří až čtyřleté. Magisterský studijní program trvá jeden až tři roky. V případech kdy to vyžaduje charakter studijního programu (např. některé obory lékařství), může být magisterský studijní program nenavazující na

27 Absolutorium na vyšší odborné škole se skládá ze zkoušky z cizího jazyka, z odborných předmětů a obhajoby absolventské práce. Absolventská práce může být zpracována a obhajována společně několika studenty, hodnocen je však každý student zvlášť. 28 § 92-102, 561/2004 Sb., Školský zákon

27

bakalářský. Délka tohoto programu je čtyři až šest let. Doktorský studijní program navazuje na magisterský. Je zaměřen na samostatnou výzkumnou činnost, délka programu je tři až čtyři roky. Přijetí k bakalářskému studijnímu programu je podmíněno ukončením středního vzdělání s maturitní zkouškou, k magisterskému programu je podmínkou ukončení bakalářského studia a pro přijetí k doktorandskému ukončení magisterského. Součástí přijímacího řízení zpravidla bývá přijímací zkouška písemná, ústní či obojí. Uchazeč podává přihlášky zvlášť jednotlivým univerzitám.29 Podle vysokoškolského zákona je vzdělání na veřejných vysokých školách bezplatné, výjimku tvoří poplatky spojené s přijímacím řízením, za prodlužování studia a za studium dalšího studijního programu.30 Školné požadované soukromou VŠ není limitováno zákonem. V závislosti na příjmech rodiny může do 26ti let student pobírat přídavky, v případě, že příjem rodiny nedosahuje 1,6 násobku životního minima, může student pobírat sociální příplatek. Vysoká škola uděluje studentům dle pravidel upřesněných ministerstvem ubytovací stipendium. Studenti mohou získat prospěchové, sociální či jiné stipendium, dle stipendijního řádu dané školy. Všem studentům jsou poskytovány slevy na dopravu, stravování v menzách je poskytováno na státem dotované ceny. Studentské půjčky nejsou garantovány státem. Hodnocení probíhá systémem dílčích zkoušek nebo soubornou zkouškou po ucelené části studia. Rozhodnutí závisí na jednotlivých školách. Předpokladem pro ukončení studia je úspěšné absolvování povinných předmětů a získání minimálního požadovaného počtu kreditů. Počet kreditů pro jednotlivé programy se různí v závislosti na délce programu. Zpravidla minimální požadovaný počet kreditů odpovídá 60ti kreditům ročně. Studium je ukončováno státní zkouškou. Studijní úspěšnost se hodnotí systémem kreditů. Pozn. Kreditový systém viz. poznámka pod čarou č. 6

29 § 44-52, 58,59,91, 111/1998 Sb., Zákon o vysokých školách 30 Stanovení poplatků je limitováno zákonem. Studuje-li student v daném oboru déle než je standardní doba studia zvýšená o jeden rok, student hradí poplatek za každý další započatý měsíc. V případě, že absolvent bakalářského či magisterského studijního programu studuje v dalším programu stejného druhu, hradí poplatek. (V případě, že jde o souběh řádných studijních programů, tento poplatek nehradí.) poplatky za studium lze snížit, prominout či odložit s přihlédnutím k sociální situaci studenta či studijním výsledkům.

28

2.4

Gymnaziální vzdělávání ČR a Finska

2.4.1 Finsko Všeobecné vyšší sekundární vzdělávání je poskytováno gymnázii a navazuje na studium na ZŠ a poskytuje žákům ve věku 16-18/19 let vzdělání, umožňující následné studium na univerzitách, polytechnikách a v odborném vzdělávání navazujícím na gymnázium. Nevede k žádné kvalifikaci. O tento způsob vyššího sekundárního vzdělávání žádá přibližně 55% žáků ZŠ. Správním orgánem může být obec, svazek obcí, stát nebo soukromý subjekt. Financování je zajišťováno vládou a obecními úřady. Záleží na počtu žáků a výdajích v přepočtu na žáka. Většina ze 436 gymnázií je řízena obcemi. Pro přijetí ke studiu musí mít žák ukončené základní vzdělání. Přijímací řízení na gymnázia a odborné školy probíhá jednotně, žák může podat max. 5 přihlášek pro studium na gymnáziu i vyšší odborné škole. V případě, že počet zájemců přesahuje kapacitu, je přihlíženo k průměru ze ZŠ. Vyučovacím jazykem je finština, švédština, sámština či znakový jazyk. Mimoto může výuka probíhat v cizím jazyce (v oddělených skupinách či třídách). Vzdělávací program je koncipován na tři roky a žáci jej musí absolvovat během čtyř let. Gymnasiální vzdělávání je založeno na absolvování kurzů bez specifického zařazení do ročníku a končí matrikulační zkouškou. Studium sestává z povinných, specializačních31 a aplikovaných32 kurzů. Každý student musí absolvovat všechny povinné a několik kurzů specializačních, tak aby měl ke konci studia absolvováno 75 kurzů. Povinné obsahují

mateřský jazyk a literaturu, druhý jazyk země, cizí jazyk,

matematiku a přírodovědné předměty, humanitní předměty a občanskou výchovu, náboženskou či etickou výchovu, tělesnou, zdravotní a uměleckou výchovu a prakticky

31 Specializační kurzy navazují na kurzy povinné. Jejich výuka je rozšířena. Jsou předepsány Ministerstvem. K minimálnímu počtu specializačních kurzů předepsaných ministerstvem, by škola měla nabízet kurzy v souladu s jejím zaměřením. 32 Aplikované kurzy jsou nepovinné. Zahrnují integrované kurzy jejichž učivo zahrnuje prvky různých vyučovacích předmětů, metodologické kurzy, kurzy typické pro zaměření školy nebo kurzy poskytované jinými vzdělávacími institucemi. O jejich zařazení rozhoduje správní orgán školy.

29

zaměřené předměty. Součástí vzdělávání může být nepovinné odborné učivo ve formě povinně volitelných či volitelných předmětů. Cílem specializačních kurzů je posílit studentovu aktivitu, prohloubit spolupráci mezi studenty a učitelem a celkově oživit školní atmosféru. Přesný obsah předmětů je specifikován po poradě se studenty. Rovněž je žákům poskytováno výchovné a profesní poradenství. O hodinových dotacích jednotlivých předmětů rozhoduje vláda, učebnice a učební metody si volí učitelé samostatně. O cílech, základním obsahu učiva jednotlivých předmětů, cílech a základním obsahu poradenství rozhoduje Národní rada pro vzdělávání. Nejnovější národní vzdělávací program na jehož základě vytvořili zřizovatelé vzdělávací programy vydala Národní rada pro vzdělávání v r. 2003. Vzdělávací program musí být v souladu s hodnotami a podmínkami příznačnými pro danou lokalitu. Školní rok je rozdělen do 5-6 časových úseků v nichž jsou nabízeny odlišné kurzy. Rozvrh jednotlivých kurzů je znám již na začátku školního roku a podle něj student vytváří svůj individuální studijní plán. Vyučovací hodina musí trvat minimálně 45min. Rozsah jednoho kurzu zahrnuje 38 hodin. Žáci nejsou rozděleni do stálých tříd. Postup není vázán na jednotlivé ročníky, ale na úspěšné zakončení jednotlivých předmětů či skupin předmětů, na něž navazují další kurzy.33 Na školním poradenství jsou povinni se podílet všichni členové učitelského sboru. Studijní poradce je zodpovědný za organizaci, plánování a realizaci poradenství jako celku. Úkolem každého učitele je poskytovat poradenství v otázkách předmětu, který vyučuje a rozšiřovat schopnosti žáků k učení. Každý žák je veden k tomu, aby formuloval svůj vlastní studijní plán, jehož se bude držet a škola nabídne podmínky k tomu, aby jej žák mohl uskutečnit. V praxi poradenství funguje prostřednictvím školního poradce, jehož náplň práce je výhradně poradenství. Může být skupinové či individuální. V průběhu školního roku má poradce na každého žáka vyčleněn čas, kdy se věnuje pouze jemu. Obsah práce na niž je poradenství zaměřeno se odvíjí od toho v jaké fázi studia se student nachází (mezi náplň 33 Struktury systémů vzdělávání odborné přípravy a vzdělávání dospělých v Evropě, Eurydice, 2007, s.23.; Secondary Education in the European Union: Structures, Organization and administration. Eurydice, 1997, s. 11,12,42,43.; National core curriculum for upper secondary schools, 2003, s. 15-19, 226-230, dostupné z [http://www.oph.fi/english/page.asp?path=447,27598,37840,72101,72105]

30

práce patří např. psychologické testy, které odhalí styl učení žákovi vyhovující, vhodné studium po absolvování a pod.). Individuální plán musí být průběžně revidován a také musí být monitorován pokrok, jehož student dosáhl. Školní poradenství je důsledně realizováno. Hodnocení musí být rozličné, založené na průběžném pozorování žákovy aktivity, pokroku, oceněním jeho znalostí a dovedností, nikoli pouze na základě písemných testů. Hodnocení povinných a specializačních kurzů, uvedených v kurikulu je prováděno pomocí klasifikační stupnice 4-10. Známka 10 odpovídá výborným a známka 4 neuspokojivým znalostem. Hodnocení dalších specializačních kurzů (nabízených školou, ne však obsažených v kurikulu) je prováděno klasifikačním stupněm, známkou „prospěl/a“, „neprospěl/a“ či slovně. Klasifikační stupně mohou být doplněny slovním vyjádřením. Metody a postupy hodnocení jsou blíže definovány ve ŠVP. Studentovi, který absolvuje předepsaných 75 kurzů škola vydá závěrečné vysvědčení. Mimoto žáci konají celostátní matrikulační zkoušku, sestávající ze čtyř předmětů. Matrikulační zkouška se skládá na podzim a na jaře. Žák může složit zkoušku ve třech po sobě následujících obdobích či naráz. Zkouška probíhá formou celostátního písemného testu. Na každý test jsou vyhrazeny tři hodiny. Zkouška z mateřského jazyka je povinná, další tři si student vybírá z následujících předmětů: druhý jazyk země (švédština/finština), cizí jazyk, matematika, všeobecný přehled (humanitní a přírodní vědy). Navíc ke čtyřem povinným zkouškám, mohou studenti konat zkoušky nepovinné. Výsledky matrikulační zkoušky předběžně prozkoumá učitel daný předmět vyučující a konečné hodnocení provede státní komise pro matrikulační zkoušku. Výsledky jsou vyjádřeny klasifikační stupnicí 7-0. Stupeň 7, značí výborně, 0 odpovídá vyjádření „neprospěl/a“. Vzdělávání je převážně bezplatné, ve zvláštních případech mohou být se souhlasem Ministerstva školství stanoveny nepříliš vysoké studijní poplatky. Studentům je poskytováno jedno teplé jídlo denně zdarma, učebnice si hradí sami. Studenti mají nárok žádat o příspěvek na bydlení, studentskou půjčku a přídavky. Výše těchto příspěvků je závislá na příjmech studenta příp. rodičů.34 Viz. přílohy č. 3 a 5 až 7. 34 Education and training in Finland, 2006, s. 25, 26,; kapitola 2-3, 995/2002 Sb., Nařízení vlády ,; National core curriculum for upper secondary schools, 2003, s. 15-19, 226-230,; Secondary Education in the European Union: Structures, Organization and administration. Eurydice, 1997, s. 88,89, 93,; Struktury systému vzdělávání, odborné přípravy a vzdělávání dospělých v Evropě, Finsko, Eurydice, 2007, str. 22-27

31

2.4.2 Česká republika Gymnázia připravují žáky pro studium na vysoké škole či pro jiné vzdělávání na terciární úrovni. Délka studia se různí v závislosti na tom, z jakého ročníku ZŠ žák nastupuje.: •

8 let pro žáky nastupující z 5. ročníku ZŠ

•

6 let pro žáky nastupující ze 7. ročníku ZŠ

•

4 roky pro žáky po ukončení povinné devítileté školní docházky na ZŠ. Vzdělání je bezplatné, pouze na soukromých a církevních gymnáziích může být

vybíráno školné. Minimální počet žáků ve škole je 60. Nejnižší průměrný počet na třídu je 17, nejvyšší 30. Třídy jsou rozděleny podle věku, ve vyšších ročnících lze na volitelnou část výuky sloučit žáky rozdílných ročníků.35 Pro výuku některých předmětů mohou být třídy děleny na skupiny. Výuka jazyků probíhá vždy ve skupinách o počtu 9-23 žáků. Organizace školního roku a prázdniny jsou shodné se základními školami. Obsah vzdělávání je vymezen Školním vzdělávacím programem. Ten je tvořen na základě

Rámcového vzdělávacího programu pro čtyřletá gymnázia. Nižší ročníky

víceletých gymnázií se řídí Rámcovým vzdělávacím programem pro ZV.36 Oblasti vzdělávání, jež vymezuje RVP zahrnují jeden či více vzdělávacích oborů, které jsou si obsahově blízké. Vzdělávací oblasti jsou následující: •

Jazyk a jazyková komunikace (Český jazyk a literatura, Cizí jazyk, Další cizí jazyk);

•

Matematika a její aplikace (Matematika a její aplikace);

•

Člověk a příroda (Fyzika, Chemie, Biologie, Geografie, Geologie);

•

Člověk a společnost (Občanský a společenskovědní základ, Dějepis; Geografie);

•

Člověk a svět práce (Člověk a svět práce);

•

Umění a kultura (Hudební obor, Výtvarný obor);

•

Člověk a zdraví (Výchova ke zdraví, Tělesná výchova);

•

Informatika a informační a komunikační technologie (Informatika a informační a komunikační technologie).

35 Zřizovatel může udělit výjimku +/- 4 žáci na třídu. 36 §2, 13/2005 Sb., Vyhláška MŠMT o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři, ; Vyhláška MŠMT č.

374/ 2006 Sb.,

kterou se mění Vyhláška č. 13/2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání na konzervatoři; Rámcový vzdělávací program pro gymnázia RVP G 2007, Praha, 2007, Výzkumný ústav pedagogický v Praze, s. 4-6, 11

32

Minimální týdenní časová dotace v jednotlivých ročnících je 27, maximální 35 hodin. Celková povinná časová dotace v 1.-4. ročníku je 132 hodin na žáka (garantováno státem). Škola může stanovit maximální časovou dotaci až do výše 140 hodin. Dotace stanovená nad povinný rámec není hrazena státem. Hodnocení probíhá podobně jako na základní škole. Postup do dalšího ročníku je vázán na prospěch ze všech předmětů. Žáci dostávají hodnocení průběžné i závěrečné na konci školního roku. Hodnocen je i celkový prospěch. Studium je ukončeno maturitní zkouškou skládající se ze čtyř předmětů: český jazyk a literatura, cizí jazyk, další dva předměty jsou povinně volitelné. Zkouška probíhá ústně, může být doplněna o část písemnou. (např. zkouška z předmětu český jazyk a literatura se skládá z písemné i ústní části.). Požadavky na obsah zkoušky určuje škola. Škola také rozhoduje o výsledcích maturitní zkoušky. Jako doklad o vykonání maturitní zkoušky škola vydá vysvědčení opatřené doložkou o získání středního vzdělání. Maturitní zkouška je předpokladem pro přijímací řízení na vysokou školu. Po absolvování mohou pokračovat studium na vyšších odborných školách a na vysokých školách. Ve výběru studia pomáhá pedagogicko-psychologické poradenství poskytované školou či poradnami.37

37 Rámcový vzdělávací program pro gymnázia RVP G 2007, Praha, 2007, Výzkumný ústav pedagogický v Praze, s. 82-85

33

Praktická část

34

3 Praktická část Předpokladem naší práce je, že finský vzdělávací systém je efektivnější než český. Cílem je nalezení nejmarkantnějších rozdílů mezi finským a českým vzdělávacím systémem a zdůvodnění předností finského vzdělávacího systému. Největší odlišnosti se vyskytují v oblasti gymnaziálního vzdělávání. Proto je porovnání organizace a průběhu vzdělávání na gymnáziích věnováno více prostoru než vzdělávání na ostatních úrovních. Na základě rozdílů jsme stanovili výzkumné předpoklady, které uvádějí, že finská organizace gymnaziálního vzdělávání je efektivnější, díky způsobu organizace studia přináší žákům mnohé výhody, studenti disponují větší autonomií ve směru rozhodování a plánování studia, což se pozitivně podílí na lepších studijních výsledcích. Dále, že členění školního roku na kratší časové úseky než pololetí se pozitivně podílí na efektivitě studia. Výzkumné předpoklady: 1. Finský vzdělávací systém obsahuje prvky, které přináší lepší výsledky vzdělávání než český. 2. Finský vzdělávací systém obsahuje prvky, jež motivují žáky se dále vzdělávat. 3. Způsob organizace studia na finských gymnáziích je efektivnější než český.

3.1

Rozdíly ve vzdělávání

Jedním z rozdílů z hlediska rozdělení pravomocí je financování školství. V ČR jsou daně vybírány centrálně a po té rozdělovány krajům. Tím, že ve Finsku daně vybírají obce, mají větší možnost korigovat částky udělované oblasti školství. V poměru HDP je ve Finsku pro oblast školství udělováno více financí než v ČR.

Výdaje na vzdělávání na všech úrovních (v procentech HDP) Finsko

6,07

Česká republika

4,85

zdroj: Eurydice, dostupné z [http://www.oecd.org/dataoecd/27/52/39254884.xls]

Za prvotní subjektivní názor, který jsme nezjistili studiem oficiálních dokumentů, nýbrž rozhovorem s pedagogy působícími na finském gymnáziu, považujeme vztah 35

učitel-žák. Domníváme se, že vztahy mezi učiteli a žáky na primární a sekundární úrovni vzdělávání jsou bližší. Důvodem může být nižší počet žáků. Na úrovni preprimárního, primárního a nižšího sekundárního vzdělání je průměrný počet žáků na učitele nižší než v České republice. Viz příloha č. 8.

3.1.1 Preprimární vzdělávání Předškolní vzdělávání ve Finsku probíhá do sedmi let formou rodinné denní péče, v mateřských školách, střediscích denní péče či hlídaných dětských koutcích. Děti jsou zpravidla rozděleny do skupin ve věku do tří let a od tří let do sedmi. Ve větších školských zařízeních jsou pro šestileté děti zřízeny třídy zvlášť. V České republice je předškolní výchova poskytována jeslemi a mateřskými školami. Jesle zajišťují péči do tří let, mateřské školy do šesti let věku dítěte. V mateřských školách jsou děti zpravidla rozděleny na věkové skupiny. Existuje též hlídání dětí, které je poskytováno soukromými osobami. Pravidla pro tento způsob vzdělávání dětí však nejsou zákonem definována, není stanoven maximální počet dětí, jež může mít soukromá osoba na starost, a doba, po níž je péče poskytována, záleží na individuální domluvě.

3.1.2 Primární vzdělávání Prvotním rozdílem, kterého si lze všimnout, je věk zahájení povinného vzdělávání. V České republice je standardní věk pro zahájení povinné školní docházky šest let, kdežto ve Finsku je povinné vzdělávání zahajováno v sedmi letech. Čáp38 uvádí, že u severských národů nastupuje puberta pomaleji, což může souviset s psychickou zralostí dítěte, a lze předkládat jako důvod, proč je povinné vzdělávání zahajováno později. Aili Flint, vedoucí finských studií na Kolumbijské univerzitě, v rozhovoru pro americký deník The Wall Street Journal uvádí, že zahájení školní docházky v sedmi letech je jedním z důvodů vysoké úspěšnosti finských žáků v mezinárodním srovnání PISA. 39 Testování PISA probíhá jednou za tři roky a zjišťuje úroveň čtenářské, matematické a přírodovědné gramotnosti patnáctiletých žáků. V roce 2006 se testování zúčastnilo 57 zemí, včetně 30ti zemí OECD40.

38 Čáp, J., Psychologie pro učitele 1987, s. 103 39Program mezinárodního srovnání studentů ( The Programme for International Student Assessment) 40 Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj ( Organization for Economic Co-operation and Development)

36

Pořadí zemí v testech PISA 2006 (ze všech 57mi participujících zemí) gramotnost přírodověd matematic čtenářs ná ká ká Finsko 1. 2. 2. Česká republika 15. 16. 26. Zdroj: PISA 2006, dostupné z [http://www.pisa.oecd.org]

V mezinárodních srovnáních se Finsko pravidelně umisťuje na předních příčkách. O přesném datu zahájení školního roku ve Finsku rozhoduje místní správa, v ČR je zahájení školního roku rozhodováno celostátně. Letní prázdniny ve Finsku jsou stanoveny na červen, červenec, příp. trvají až do poloviny srpna, v ČR na červenec, srpen. Termíny letních prázdnin se pravděpodobně odvíjí od rozdílných klimatických podmínek obou zemí. Vyučovací hodina v obou státech trvá 45 minut. Týdenní hodinové dotace se zásadně neliší. Výjimku tvoří šestý ročník, který v ČR náleží k druhému stupni základního vzdělání a ve Finsku k prvnímu. Minimální týdenní hodinová dotace se tak liší o 3-4 vyučovací hodiny. Povinné vzdělávání je devítileté, ve Finsku je možnost dobrovolně pokračovat ve studium v tzv. desátém ročníku. Hodnocení je slovní či vyjádřené známkou. Ve Finsku se hodnocení v prvních dvou ročnících neprovádí, po té může být slovní či pomocí klasifikační stupnice. Na druhém stupni je použití klasifikační stupnice povinné. V ČR lze navíc užít procentuální hodnocení. Výkon dle finské klasifikační stupnice je hodnocen na sedmibodové stupnici 10-4, přičemž známka 10 odpovídá výborným a 4 nedostatečným znalostem. V České republice je užívána klasifikační stupnice 1-5. V praxi často pětibodová stupnice nedostačuje a v průběžném známkování je užíváno pomocných znamének plus a mínus, což vede k přesnějšímu hodnocení. Na vysvědčení jsou však vyučující, v případě, že hodnotí pomocí klasifikační stupnice, nuceni použít stupně 1-5 bez pomocných znamének. Širší hodnotící škála vyjadřuje přesnější informace o studijných výsledcích žáka. To, zda je hodnotící škála nastavena sestupně či vzestupně dle našeho názoru není podstatné.

37

Vzdělání na primární úrovni v obou zemích je bezplatné, stejně jako zdravotnická, stomatologická péče a učebnice. Ve Finsku je poskytováno jedno teplé jídlo denně zdarma, v ČR se na financování stravy ve škole podílejí rodiče a stát. Získání kvalifikace učitele v obou zemích vyžaduje absolvování pětiletého studijního programu zakončeného státní zkouškou. Finský studijní program vedoucí k získání kvalifikace učitele zahrnuje jeden rok praxe. V ČR je studium dvoustupňové. Délka pedagogické praxe v rámci studia na univerzitách se různí a je podstatně kratší. Např. na Masarykově univerzitě je v bakalářském studijním programu pro praxi vymezen týden, v magisterském 3-5 týdnů v závislosti na typu programu. Dle našeho názoru je délka pedagogické praxe zvláště v bakalářském studijním programu nedostačující. Dalším faktorem, který se pozitivně podílí na vysoké úspěšnosti finských žáků je povinnost učitelů se minimálně tři dny v roce věnovat dalšímu vzdělávání.

3.1.3 Rozdíly ve vzdělávání na vyšší sekundární úrovni Datum zahájení školního roku v ČR je určováno Ministerstvem školství. Právní předpisy ve Finsku neurčují datum zahájení ani délku školního roku, rozhoduje o nich zřizovatel. Tento fakt umožňuje lépe přizpůsobit organizaci školního roku odlišným klimatickým podmínkám, tradicím a stylu života. Pohyblivého data zahájení školního roku využívá především severní provincie Laponsko, ležící z větší části za polárním kruhem. Zpravidla se datum zahájení školního roku liší o dva týdny. ČR nemá příliš lišící se klimatické podmínky, tudíž není potřeba pohyblivé datum zahájení školního roku. Studium na vyšší sekundární úrovni vzdělávání je v ČR zahajováno o rok dříve než ve Finsku, což je způsobeno pozdějším zahájením povinného vzdělávání/školní docházky. Studium na gymnáziu bývá ukončováno ve stejném věku v obou zemích, neboť studijní program pro finská gymnázia je koncipován na tři roky oproti čtyřem rokům v ČR. V případě studia na odborných školách se věk finských absolventů o rok posunuje. Finské vzdělávací instituce mohou spolupracovat formou lokálních nebo regionálních sítí a žáci mají možnost studovat předměty i na jiných než domovských školách. Studium těchto předmětů je jim plně uznáno. Díky rozmanitosti podnětů a jiných úhlů pohledu, s nimiž má žák možnost se setkat na „hostitelské“ instituci, tento fakt přispívá k vyšší mobilitě studentů a větší samostatnosti.

38

Předpokladem pro přijetí ke studiu na vyšší sekundární úrovni vzdělání je v obou zemích absolvování povinného vzdělávání/školní docházky. Rozdíl je v průběhu přijímacího řízení. Přijímací řízení v České republice je organizováno na etapy. V prvním kole má žák možnost podat pouze jednu přihlášku na kteroukoli školu na úrovni vyššího sekundárního vzdělávání. V případě, že je přijat, nemůže v dalších kolech podávat přihlášky na jiné instituce. Do jisté míry je toto omezení kompenzováno možností přestoupit na víceletá gymnázia a konzervatoře již na nižší sekundární úrovni vzdělávání. Ve Finsku je přijímací řízení jednokolové. Žáci mají možnost podat až pět přihlášek na kteroukoli školu na úrovni vyššího sekundárního vzdělávání. Tento fakt je předností pro žáky mající mnohostranné zájmy. Nejsou tolik vystavováni stresu rozhodování na kterou školu podat přihlášku.

3.1.4 Rozdíly ve vzdělávání na odborných školách Při studiu na odborných školách, konzervatořích a učilištích jsou čeští žáci rozděleni dle věku a absolvují učivo v na sebe navazujících ročnících. Studijní plán (až na individuální výjimky) je pro všechny stejný. Finská organizace studia na těchto institucích má modulární charakter. Žáci postupují podle individuálních studijních plánů, které vymezují učivo, způsob, dobu a pořadí v němž budou studovat. Díky tomu, že výuka není vázána na ročníky je umožněn flexibilní systém výuky a nadanější žáci, kteří mají zájem o rychlejší postup ve studiu jsou zvýhodňováni. Žáci mají možnost vzdělávat se i na jiných než domovských institucích a v poslední době je tendence prosazovat, aby žáci odborných škol a učilišť studovali některé z všeobecně vzdělávacích předmětů na gymnáziu. Studium vybraných všeobecně vzdělávacích předmětů vyučovaných na gymnáziu v průběhu odborného vzdělávání má žáky povzbudit k následnému absolvování studia na gymnáziu. V ČR tato propojenost institucí různorodého charakteru téměř neexistuje. Propojenost institucí a tendence posledních let povzbuzovat žáky k dalšímu studiu naznačují, že vzdělávání je ve Finsku více ceněno. Oproti České republice je studium na vyšší sekundární úrovni ve Finsku finančně více podporováno. Žáci mají možnost žádat státem garantovanou studentskou půjčku, přídavky a příspěvek na bydlení. V ČR mají také žáci možnost žádat o přídavky, jejich udělení záleží na příjmu rodičů.

39

3.1.5 Rozdíly ve vzdělávání na gymnáziích Jedná se o odlišnou organizaci školního roku, průběhu vzdělávání, studijního plánu, maturitní zkoušky, klasifikace a atmosféry ve škole. Podrobněji jsou popsány v kapitole 3.2.

3.1.6 Rozdíly na úrovni terciárního vzdělávání Akademický rok na finských polytechnikách bývá zahajován v srpnu, na univerzitách na začátku září. V ČR bývá akademický rok zahajován v polovině září až říjnu. Studium na vysokých školách obou zemí je (až na výjimky, kdy dvoustupňové studium nevyhovuje charakteristice oboru např. lékařství) dvoustupňové. Vysoké školy nabízejí bakalářské, magisterské a postgraduální studium, ve Finsku je navíc nabízen mezistupeň postgraduálního studia nazývaný licenciát. Přihlášky na vysokou školu se podávají jednotlivým univerzitám, kdežto ve Finsku jsou přihlášky podávány celostátně. Uchazeč může zahájit ročně pouze jedno studium oboru vedoucího k získání akademického titulu. Tímto opatřením lze docílit lepšího zaměření umístění studentů na vysoké školy, neboť se zabrání tomu, že jeden uchazeč zahájí studium více oborů naráz a nedokončí všechny. Na druhé straně je omezením pro nadané studenty. V ČR může student zahájit libovolný počet oborů vedoucích k získání akademického titulu, avšak každé další studium stejného oboru hradí.41 Toto opatření je prostředkem, jímž se ČR částečně brání jedincům, kteří byli dříve zapsáni na vysoké škole, aby měli statut studenta, s ním spojené výhody a ve skutečnosti nestudovali. Finanční pomoc studentům je ve Finsku mnohem vyšší než v České republice. Studenti mají možnost žádat o přídavky, příspěvek na bydlení, který pokrývá 80% částky nájemného, a státem garantovanou studentskou půjčku. Pokud studijní program vedoucí k získání akademické kvalifikace řádně ukončí, mají nárok na daňovou úlevu. V ČR je studentům též poskytována finanční pomoc ve formě přídavků, příspěvků na bydlení a sociálního stipendia.

41 Studium dalšího oboru posluchač nehradí, jde-li o souběžnost oborů.

40

3.2

Rozdíly ve vzdělávání na gymnáziích

Délka studia na gymnáziích v ČR se různí. Programy jsou koncipovány na čtyři, šest a osm let. V šesti a osmiletých programech žáci zahajují

vzdělávání na gymnáziu

přestupem ze základní školy. Do doby, než by mělo dojít k ukončení povinného vzdělávání, jsou žáci vzděláváni podle rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, po té se vzdělávání řídí rámcovým vzdělávacím programem pro gymnázia. Délka studia na gymnáziu, kdy se školní vzdělávací program řídí

rámcovým

vzdělávacím programem pro gymnázia v ČR, je čtyři roky. (Pouze v případě, že žák v některé části maturitní zkoušky ani v následném komisionálním přezkoušení neuspěl, ročník opakuje.) Finsku je vzdělávací program koncipován na tři roky, studium lze o jeden rok prodloužit. Této možnosti využívají většinou sportovci či umělci. Zpravila žáci ukončí studium ve standardní době, prodlužují-li studium o rok, není na tento fakt pohlíženo tolik striktně jako v ČR.

3.2.1 Organizace Organizace studia v jednotlivých zemích je značně rozdílná. V České republice jsou organizace školního roku, termíny zahájení a ukončení školního roku i prázdnin shodné na primární, nižší i vyšší sekundární úrovni vzdělávání. Žáci jsou rozděleni do ročníků dle věku a všichni absolvují stejný studijní program. Studijní program obsahuje předměty povinné, povinně volitelné a volitelné. Finská organizace gymnaziálního vzdělávání se mírně podobá studiu na vysoké škole. Žáci studují dle vlastního individuálního plánu a do tříd jsou rozděleni z organizačního hlediska, výuka však na příslušnosti ke třídě není závislá. Individuální studijní plán tvoří studenti za pomoci profesního poradce na začátku studia a na počátku každého školního roku do něj začleňují kurzy pro následující školní rok. Pro řádné ukončení studia jsou povinni absolvovat dohromady 75 kurzů. Jeden kurz odpovídá 38mi vyučovacím hodinám daného předmětu. Kurzy sestávají z povinných, specializačních a aplikovaných. Do studijního plánu jsou studenti povinni zařadit kurzy povinné (47-51) a specializační (min. deset). (Navazují na kurzy povinné, jejichž výuka je rozšířena.) Přesný obsah specializačních kurzů je stanovován v debatě s žáky. Díky vysokému podílu povinně volitelných předmětů a možnosti částečně koordinovat jejich náplň mají žáci větší možnost zaměřit studium na oblast, která jim vyhovuje. V ČR mohou žáci zaměřit 41

studium na oblast zájmů výběrem školy, na niž se hlásí. Pokud u žáka dojde ke změně zájmů v průběhu studia, může přestoupit na školu, jejíž zaměření se shoduje s aktuálními zájmy žáka. To je však provázeno pravděpodobným doháněním probrané látky, nebo naopak opakováním již probraného, ztrátou dosavadního kolektivu a začleňováním se do nového. V případě, že dojde ke změnám zájmů u žáka na finském gymnáziu, je mnohem jednodušší přizpůsobit studijní plán aktuálním potřebám. Díky sestavování individuálního studijního plánu prožívají žáci vyšší míru autonomie a je na ně kladena odpovědnost za jeho tvorbu a dodržování, tím jsou vedeni k samostatnosti. Dalším rozdílem jež byl citován ve srovnání našeho a finského gymnaziálního vzdělávání je materiální vybavení školy. Jazykové učebnice jsou ve srovnání s našimi mnohem pestřejší a učebnicové manuály obsahují širší škálu činností, jimiž se žáci zabývají. Jsou sestavovány týmy finských a zahraničních odborníků zaměřené na setkání finské a zahraniční kultury. Školy disponují větší počtem počítačů než v ČR, ty jsou umístěny v počítačových učebnách a na chodbě, aby měli žáci během přestávek volný přístup k internetu. Na námi navštíveném gymnáziu mají učitelé své vlastní místnosti a žáci na výuku docházejí za nimi. To učitelům ušetří čas při přesouvání se do tříd a umožňuje mu vytvořit si stálý pracovní prostor.

3.2.2 Rozčlenění školního roku, hodnocení Školní rok ve Finsku je rozdělen na pět až šest period. Periody zahrnují výuku, studijní volno pro přípravu na zkouškové období a zkouškové období. Postup není vázán ročníky. Učební osnovy stanoví předměty, které je potřeba úspěšně absolvovat pro to, aby žák mohl pokračovat ve studiu dalšího předmětu či skupin předmětů. V případě, že žák neabsolvuje úspěšně daný kurz, může jej opakovat do té doby než se mu to podaří. Nastane-li situace, kdy žák neúspěšně opakuje předmět, praxe je taková, že na základě konzultace s učitelem a poradcem bývá žákovi navržen přestup na jinou školu. V ČR je postup vázán na ročníky a je pro něj podstatné úspěšné absolvování jednotlivých předmětů. Školní rok je rozdělen na pololetí. Pro postup do dalšího ročníku je podstatné závěrečné hodnocení udělované na konci školního roku. Na závěr školního roku žáci dostávají vysvědčení. Průběžné vysvědčení či výpis z vysvědčení je udělováno i na konci prvního pololetí. Hodnocení je v obou zemích prováděno pomocí 42

klasifikační stupnice, může být doplněno slovně. Ve Finsku klasifikační stupnice používá hodnoty 10-4 (deset "výborně", 4 "nedostatečně"), může být doplněno známkou vyjádřenou v procentech, v ČR je škála klasifikační stupnice 1-5. Navíc je užíváno pomocných znamének plus a minus, proto předpokládáme, že finská klasifikační stupnice vyhovuje lépe potřebám hodnocení. Hodnocení v České republice probíhá v průběhu celého školního roku. Žáci dostávají hodnocení v průběhu roku za zkoušení, testy a aktivitu. Ne všichni, avšak někteří žáci se začnou intenzivně připravovat do školy ve snaze zlepšení hodnocení, v

době, kdy se blíží pololetní či závěrečné

vysvědčení. Ve Finsku jsou žáci hodnoceni průběžně v každé etapě na jejímž závěru následuje zkouškové období v němž žáci získávají závěrečné hodnocení z jednotlivých předmětů. To je podstatné pro návaznost dalších pokračovacích předmětů. Na závěr roku není vystavováno žádné zvláštní vysvědčení. V praxi 80ti procentní podíl na hodnocení má známka získaná ve zkouškovém období. Z uvedeného vyplývá, že žáci v ČR se intenzivně připravují 2x ročně, na závěr každého pololetí a ve Finsku 5-6x ročně ve zkouškových obdobích. Proto předpokládáme, že finský způsob organizace školního roku je efektivnější, neboť žáky nutí připravovat se častěji. Názory pedagogů z praxe se však liší. Tvrdí, že čeští žáci se připravují v průběhu roku na písemné testy a zkoušení, kdežto finští žáci se s přípravou omezují pouze na zkoušková období. Proto je obtížné určit, zda z hlediska přípravy v závislosti na efektivitě je jeden ze systémů účinnější.

3.2.3 Poradenství Ve Finsku je pro poradenství přímo vyhrazen prostor v hodinových dotacích. Praxe školy Kaurialan lukio v Hämeenlinně vypadá následovně: škola má cca 500 studentů a dva profesní poradce. Skupinově s jednotlivými třídami (30-35 žáků) se poradci setkávají minimálně jednou ve školním roce. Pro nově přijaté žáky a žáky, kteří daný rok studium ukončují, mají vyhrazeno min. půl hodiny dvakrát ročně. Mimoto si žáci mohou zvolit dva kurzy zaměřené na poradenství a kariérní orientaci. Lektory těchto kurzů jsou poradci. Obvykle se jich účastní polovina studentů školy. Dále mají možnost setkat se svým poradcem v průběhu týdne, těmto setkáním věnují poradci minimálně deset hodin týdně. Celkově přibližně 2/3 času poradci věnují přímému kontaktu s žáky. Na gymnáziích v České republice jsou poradci poskytující pedagogickopsychologické poradenství. Na profesní poradenství je kladen malý důraz, ve vyučovacích osnovách není přímo vymezen prostor pro jeho realizaci. Poradenství je 43

obvykle poskytováno až v případě, že žák projeví nedostatky. Na některých gymnáziích je profesní poradenství uskutečňováno jednorázově v posledním ročníku, kdy školu navštíví poradce, který se žákům věnuje individuálně a pomáhá jim s výběrem vhodného zaměření. Forma poskytování profesního poradenství na finských školách, díky tomu, že profesní poradci působí jako zaměstnanci přímo na nich, a věnují se pouze poradenství, nikoliv výuce, a že pro poradenství je vyhrazen čas v hodinových dotacích je toto poradenství mnohem efektivnější. Výhodu přináší už pouze fakt, že poradenství je uskutečňováno v mnohem větší míře než na českých školách. Největší přednost spatřujeme v tom, že poradenství je přímo součástí výuky.

3.2.4 Atmosféra školy V následujícím odstavci se pokusíme vyjmenovat prvky, dle nichž se lze domnívat, že mezi žáky a učiteli a žáky navzájem na finských školách panuje přátelštější atmosféra než na našich gymnáziích. Uvedené aktivity probíhají na Kauralijském gymnáziu a nelze z nich vyvozovat závěry platné pro všechna finská gymnázia. Výčet aktivit má být ilustrací jakým způsobem lze vzdělávání zpestřit. Pro žáky navštěvující gymnázium prvním rokem je pravidelně jednou do roka organizován třídenní seznamovací program, jehož se účastní společně s učiteli. Tuto aktivitu nalezneme i na některých českých gymnáziích a středních školách např. v podobě kurzu GO!42. Každoročně žáci připravují muzikál pro nějž sami sestaví scénář, vymyslí hudbu a ušijí kostýmy. Na premiéru muzikálu, která se každoročně koná v květnu jsou zváni představitelé obcí a jiné významné osobnosti. Profesoři a studenti prvního ročníku připravují pravidelně vánoční představení, před nímž následuje společná večeře a po něm půlnoční mše, na níž žáci obstarávají hudbu. Výuku společenských tanců žáci absolvují v rámci tělesné výchovy. Organizována je také slavnost před zahájením přípravy na maturitu nazývaná Potkiaiset. Mimo těchto pravidelných aktivit se žáci společně s profesory podílejí na realizaci rozličných aktivit, vedou zájmové kroužky pro děti základních škol a účastní se zahraničních projektů. 42 Adaptační kurzy pro žáky prvních ročníků SŠ, jejichž cílem je připravit studenty na změnu školy a práci v novém kolektivu. Dalším cíli jsou začlenění třídního učitele a sebepoznání. Nabídka kurzu přináší zábavu i trénink rozmanitých životních situací, v nichž studenti poznávají sami sebe, spolužáky i třídní učitele. Zdroj: Potrál občanského sdružení hnutí GO!, dostupné z [http://www.hnuti-go.cz/]

44

Tento pestrý program aktivit způsobuje, že žáci jsou nuceni komunikovat mezi sebou i s profesory a dle našeho názoru toto zpestření přispívá k vyšší motivaci podílet se na školním dění. V ČR se na některých gymnáziích tyto aktivity také odehrávají. Pedagogové věnující se tímto způsobem žákům jsou však spíše výjimkou.

3.2.5 Ukončování vzdělávání Dalším významným rozdílem v oblasti gymnaziálního vzdělávání je maturitní zkouška. Ve Finsku se maturitní zkouška skládá minimálně ze čtyř předmětů. Zkouška z mateřského jazyka je povinná, další tři si žák vybírá z následujících předmětů: druhý jazyk země (finština/švédština), cizí jazyk, matematika, humanitní a přírodní vědy. Za povšimnutí stojí, že humanitní a přírodní vědy jsou spojeny v jeden předmět. Zkouška z každého předmětu trvá tři hodiny, je písemná a probíhá celostátně. Výsledky zkoušky jsou hodnoceny percentilem. Konečné hodnocení určuje Státní komise pro maturitní zkoušku. Výkon zkoušených je hodnocen stupni 7 "výborně" až 0 "neprospěl/a". Maturitní zkouška se skládá na podzim a na jaře. Žák má povinnost složit maturitní zkoušku v maximálně třech po sobě jdoucích obdobích. V České republice je maturitní zkouška povinná minimálně ze čtyř předmětů. Z mateřského jazyka má zkouška část písemnou a ústní z ostatních předmětů je zpravidla pouze ústní. Zkouška z cizího jazyka je povinná, další dva předměty si žák vybírá z předmětů, které během studia absolvoval. Konečné hodnocení určuje maturitní komise skládající se z vyučujících daného předmětu a nezávislého komisaře. Z našeho pohledu je průběh maturitních zkoušek na českých gymnáziích ne zcela objektivní, jednotlivé školy mají odlišné požadavky a kritéria hodnocení. Na subjektivnosti přidává fakt, že žáky zkouší pedagogové, kteří je v průběhu studia vyučovali a mají tendenci nadhodnocovat jejich výsledky. V ČR je v současné době připravována nová podoba státních maturit. Nová podoba zkoušky z jednotlivých předmětů bude zaváděna postupně. Jako první by měla být zavedena státní maturita z českého jazyka a to v r. 2012. Forma maturitní zkoušky ve Finsku přináší oproti ČR řadu výhod, například vyšší objektivnost z důvodu celostátního hodnocení a přesnější hodnocení žákových znalostí z důvodu určování hodnocení percentilem. Žákům přináší výhodu možnosti rozdělit maturitní zkoušku z jednotlivých předmětů do více časových období a tím se lépe koncentrovat na daný předmět. V případě, že této možnosti využijí, po první části 45

maturitní zkoušky mají možnost provést reflexi a na maturitní zkoušku z dalších předmětů se připravit jiným způsobem.

46

4 Závěr V práci jsme analyzovali oficiální školské dokumenty a literaturu zabývající se mezinárodním srovnáním. Jako doplňující zdroj jsme použili informace od pedagogů působících na finském gymnáziu. Přednosti finského vzdělávání jsme se snažili zdůvodnit především na základě zkušenosti s fungováním českého školství a výsledků mezinárodního srovnání v němž je finské školství hodnoceno jako jedno z nejproduktivnějších. V některých případech jsou naše argumenty podepřeny prohlášeními odborníků. Pro některá tvrzení jsme nenalezli dostatek literatury, která by je potvrzovala či vyvracela, tudíž s určitou platností nemůžeme tvrdit že jsou pravdivá. Zůstávají pouze subjektivním názorem utvořeným na základě zkušenosti.

Základním rozdílem, který však není na první pohled patrný z legislativy je, že vzdělání ve Finsku je více podporováno než v České republice. Dá se tak odvodit z výše financí investovaných do vzdělávání, tendenci propojovat výuku na

institucích

sekundární úrovně vzdělávání, podpory studia v navazujících úrovních vzdělávání a nemalé finanční pomoci poskytované studentům. Důvodem proč Česká republika neinvestuje takové množství financí je možná neochota do vzdělávání investovat a nedostatek financí. Profese učitele je ve Finsku atraktivní a společností vysoce ceněna. Výhody finského vzdělávacího systému na úrovni předškolního vzdělávání spatřujeme v legalizovaném hlídání dětí a kvalifikaci učitelů. Přednosti legalizace jsou především v tom, že jsou stanoveny podmínky za jakých je péče poskytována. Většina učitelů na preprimární úrovni vzdělávání v ČR má středoškolské vzdělání s maturitou, pro výkon stejného povolání ve Finsku je požadované absolvování tříletého univerzitního studijního oboru. Díky tomuto faktu lze předpokládat, že učitelé mateřských škol ve Finsku mají větší všeobecný rozhled. V ČR je nutné vysokoškolské vzdělání pro učitele mateřských škol plánováno. Další přednost finského vzdělávacího systému spatřujeme v bližším vztahu mezi učiteli a žáky, který se dá zdůvodnit nižším počtem žáků připadajících na jednoho učitele a pozdějším zahajování povinného vzdělávání. Dále v širší, sedmibodové klasifikační škále užívané na úrovni primárního, nižšího sekundárního vzdělávání a na gymnáziích. Klasifikační škála používaná v ČR je nedostačující, v praxi jsou používána 47

pomocná znaménka, která z pětibodové stupnice činí devítibodovou, oficiálně je však užíváno pouze pět stupňů. Sedmibodovou klasifikační stupnici považujeme za vhodnější, neboť umožňuje přesnější hodnocení výkonu žáka. Praxe v rámci studia pedagogických oborů na vysokých školách ve Finsku činí jeden rok, v ČR je délka pedagogické praxe pohyblivá (na Masarykově univerzitě 1 týden v bakalářském studijním programu, 3-5 týdnů v magisterském). Roční praxe umožňuje posluchačům pedagogických fakult více se naučit a vyzkoušet, než na plno vstoupí do pracovního procesu. Kvalita výuky je po té dle našeho názoru vyšší, neboť případné potíže vzniklé během praxe mají budoucí učitelé možnost napravit ještě v průběhu studia. Průběžná povinnost učitelů vzdělávat se po min. tři dny v roce přináší vyučujícím vyšší motivaci a kvalita výuky je bohatší, než v případě ČR, kdy tato povinnost není legislativně stanovena. Na úrovni vyššího sekundárního vzdělávání spatřujeme

výhody finského

vzdělávacího systému v modulárním charakteru studia nezávislém na jednotlivých ročnících. Žáci mají možnost postupovat ve studiu dle individuálního tempa. Vzdělávací programy mají určitou délku, avšak nadanější studenti jsou zvýhodněni tím, že mohou studium ukončit dříve. Organizace vzdělávání na gymnáziích díky individuálnímu studijnímu plánu posiluje v žácích odpovědnost za plánování studia a jeho dodržování, umožňuje jim změnu zaměření studia v jeho průběhu aniž by přestupovali na jinou školu. Způsob jakým je realizováno profesní poradenství je ve srovnání s Českou republikou značně v popředí. Je však finančně a organizačně náročnější. Celostátně organizovaná maturita, díky tomu že klade stejné požadavky na všechny žáky a je hodnocena nezávislou porotou, přináší více objektivní výsledky než současná maturitní zkouška v ČR, jež je hodnocena vyučujícími daných předmětů. Možnost rozložit maturitní zkoušku z jednotlivých předmětů do tří po sobě následujících období žákům značně usnadňuje průběh vzdělávání. Díky podobné organizaci studia na gymnáziích a vysokých školách jsou studenti po přechodu na vysokou školu schopni se rychleji aklimatizovat. Způsob organizace studia i studijní nároky, které na ně vysoká škola klade mají již částečně zažity, tudíž se již od počátku mohou plně soustředit na studium. Nejexaktnějším faktem, který potvrzuje, že finské školství je efektivnější než české jsou výsledky mezinárodního srovnání PISA. Česká republika ve výsledcích srovnání přírodovědné a matematické gramotnosti patnáctiletých žáků dosahuje nadprůměrných 48

výsledků průměru zemí OECD, avšak Finsko se pravidelně umisťuje na předních pozicích ve všech třech zkoumaných disciplínách. Díky vyšší odpovědnosti za průběh studia, která je na žáky na gymnáziích kladena, individuálnímu studijnímu plánu nezávislému na ročnících a široké nabídce povinně volitelných předmětů se domníváme, že studium vychází více vstříc požadavkům žáků. Díky těmto faktorům je studium na finském gymnáziu příjemnější, což se odráží na studijních výsledcích žáků.

49

Literatura •

Basic Education Act 628/1998 Sb., Ministry of Education , 22 s.

•

Basic Education Decree 852, Ministry of Education, 1998, 8 s.

•

Calendrier et rythmes scolaires dans l`Union Européenne, Brusel, 1999, Eurydice, ISBN 2-87116-269-7

•

Čáp, J., Psychologie pro učitele. 3.vyd. Praha, SPN, 1987, s. 381, ISBN 14-22587

•

Education and science in Finland, Helsinky, University Press, 2006, 44 s., ISBN: 952-485-127-X (pdf)

•

Education at a Glance 2007,OECD Indicators, Paris, 2007, OECD publications, ISBN 978-92-64-03287-3

•

The Finnish Success in PISA - and some Reasons Behind It,, Jyväskylä, University of Jyväskylä, 2002. 68 s. ISBN 951-39-1377-5

•

Gagerman E., What Makes Finnish Kids So Smart?, In The Wall street journal, 29.2.2008

•

National core curicullum for general upper secondary education intended for young people, Vammala, 2003, Vammalan Kirjapaino Oy, 261 s., ISBN 95213-1972-0

•

National summary sheets on education systeme in Europe and ongoing reforms Czech republic, Eurydice, 2007

•

Le Petit Larousse, Paris, 2006, Maury imprimeur S.A. Malesherbes, 1855 s., ISBN 2-03-530506-3

•

Pisa Results 2006 Science Competencies for Tomorrow's World, OECD publishing ISBN 9789264040007982007011P1

•

Průcha J., Školství v zahraničí, Školství ve Finsku, Praha, 1987, ÚŠI při MŠ ČR, 93 s.

•

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (se změnami provedenými k 1. 9. 2007), Praha, 2007, Výzkumný ústav Pedagogický v Praze, 126s.

•

Rámcový vzdělávací program pro gymnázia RVP G 2007, Praha, 2006, Výzkumný ústav Pedagogický v Praze, 98s.

•

Secondary education in the European Union: Structures, Organization and administration, Eurydice, 1997, 141 s.

50

•

Struktury systému vzdělávání odborné přípravy a vzdělávání dospělých v Evropě, Česká republika 2005/2006, Praha, 2006, Eurydice, 55s.

•

Struktury systému vzdělávání odborné přípravy a vzdělávání dospělých v Evropě, Finsko 2007, Praha , Eurydice, 2007, 57s.

•

Školský zákon a prováděcí a související předpisy. 1. vyd. [Praha] : Newsletter, 2005. 64 s. ISBN 8073500523.

•

Školský zákon č. 190/2004 Sb.

•

Váňová M. a kol., Vzdělávací systémy ve vyspělých evropských zemích, Praha, 1994, Regleta, 86s., ISBN 80-7066-848-2

•

Vlčková, K., Charakteristiky a vývojové trendy základního vzdělávání v zemích EU a v ČR. In Maňák, Josef - Janík, Tomáš. Orientace české základní školy. Brno : PdF MU, 2005. od s. 125 -141, 17 s. ISBN 80-210-3870-5.

•

Výsledky mezinárodního výzkumu PISA 2006, tisková zpráva MŠMT

•

Zákon o vysokých školách č. 111/1998 Sb.

Internetové zdroje: Český statistický úřad[online]. [cit. 2008-02-12]. Dostupný z www: < www.czso.cz> Finský portál pro cizince [online]. [cit. 2008-02-28]. Dostupný z www: < http://virtual.finland.fi> Hnutí GO! [online]. [cit. 2008-04-12]. Dostupný z www: Metodický portál MU [online]. [cit. 2008-01-08]. Dostupný z www: < https://moodlinka.ped.muni.cz>

Mezinárodní srovnání čtenářské, přírodovědné a

matematické gramotnosti

patnáctiletých žáků [online]. [cit. 2008-04-06]. Dostupný z www: < http://www.pisa.oecd.org >

Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy [online]. [cit. 200-02-26]. Dostupný z www: < www.msmt.cz> Národní rada pro vzdělávání [online]. [cit. 2008-02-12]. Dostupný z www: < http://www.edu.fi>

Národní rada pro vzdělávání [online]. [cit.2008-02-16] Dostupný z www < http://www.oph.fi> Rámcový vzdělávací program [online]. [cit. 2008-03-28]. Dostupný z www: < www.rvp.cz>

Statistiky Finsko [online]. [cit. 2008-03-05]. Dostupný z www: < http://www.stat.fi> 51

Úřad sociálního zabezpečení [online]. [cit. 2008-03-03]. Dostupný z www: < http://www.kela.fi>

Ústav pro informace ve vzdělávání [online]. [cit. 2008-04-04]. Dostupný z www: < http://www.uiv.cz>

The Wall Street Journal. [online]. [cit. 2008-04-05]. Dostupný z www: < http://online.wsj.com>

52

Přílohy Příloha č.1

Týdenní hodinové dotace RVP Základní škola, Finsko

Příloha č.2

Týdenní hodinové dotace RVP Základní škola, ČR

Příloha č.3

Výše základního měsíčního příspěvku pro studenty na úrovni sekundárního vzdělávání

Příloha č. 4

Výše základního měsíčního příspěvku pro studenty VŠ

Příloha č. 5

Příspěvek na bydlení

Příloha č. 6

Státní garance studentských půjček do 31. července 2008

Příloha č. 7

Státní garance studentských půjček od 1. srpna 2008

Příloha č. 8

Průměrný počet žáků na učitele

Příloha č. 9

Průměrný učitelský plat na nižším stupni sek. vzdělávání

Příloha č. 10 Procento žáků započínajících studium na úrovni A3 terciárního vzdělávání Příloha č. 11 Procento žáků, ukončivších střední vzdělání v typickém věku ukončování

53

Přílohy Příloha č.1 Týdenní hodinové dotace RVP Základní škola, Finsko ročníky 1.-2. 3.-5. mateřský jazyk a literatura 14 14

6.-9

matematika ročníky jazyk A

6

12

14

1.-2.

3.-6.

7.-9.

x

8

8

x

6

5.-6.

7.-9.

3

7

2

7

x

3

x

3

7

1.-5.

6.-9.

6

5

jazyk B ročníky

1.-4.

přírodopis a zeměpis fyzika a chemie

9

zdravotní výchova dějepis a občanská výchova ročníky náboženství/etika ročníky

14

1.-4.

5.-9.

hudební výchova

4

3

výtvarná výchova

4

4

pracovní vyučování

4

7

tělesná výchova

8

10

ročníky

1.-5.

vedení domácnosti výchovné poradenství

3 x

volitelné předměty ročníky minimální počet vyučovacích hodin ročníky volitelný jazyk A

6.-9

2 13

1.-3.

4.-6.

7.-9.

19 19 23

23 24 24

30 30 30

1.–2.

3.–6.

7.–9.

x 6 6 Zdroj: Struktury systému vzdělávání odborné přípravy a vzdělávání dospělých v Evropě, Finsko 2007, Eurydice

Příloha č. 2 Týdenní hodinové dotace RVP Základní škola, ČR Vzdělávací oblasti Vzdělávací obory 1. - 5. ročník

6. - 9. ročník

Český jazyk a literatura

35

15

Cizí jazyk

9

12

Matematika a její aplikace

20

15

Informační a komunikační technologie

1

1

Člověk a jeho svět

12

–

–

11

Jazyk a jazyková komunikace

Dějepis Člověk a společnost Výchova k občanství Fyzika

–

Chemie

–

Přírodopis

–

Zeměpis

–

Člověk a příroda

21

Hudební výchova Umění a kultura

12

10

Výtvarná výchova Výchova ke zdraví

–

Tělesná výchova

10

Člověk a zdraví

10

Člověk a svět práce

5

3

Průřezová témata

P

P

Disponibilní časová dotace

14

24

Celková povinná časová dotace

118

122

Zdroj: RVP pro Základní vzdělávání

Výše měsíčních studentských příspěvků: Příloha č. 3 Výše základního měsíčního příspěvku pro studenty na úrovni sekundárního vzdělávání (v €, před zdaněním): student do 31.7.2008 od 1.8.2008 Ženatý/ vdaná Žije sám/sama, věk >20 Žije sám/sama, věk 18-19 let Žije sám/sama, věk <20 Žije s rodiči, věk >20 Žije s rodiči, věk <20

213,6 213,6 213,6 84,09 63,91* 21,86*

246 246 246 100 80* 38*

Pozn. Tento příspěvek je dostupný od 17cti let. *V závislosti na příjmech rodičů, může být částka zvýšena či snížena.

Příloha č. 4 Výše základního měsíčního příspěvku pro studenty VŠ (v €, před zdaněním): student do 31.7.2008 od 1.8.2008 Ženatý/ vdaná 259,01 298,00 Žije sám/sama, věk >20 259,01 298,00 Žije sám/sama, věk 18-19 let 250,01 298,00 Žije sám/sama, věk <20 126,14 145,00 Žije s rodiči, věk >20 105,96* 122,00* Žije s rodiči, věk <20 36,68* 55,00* Příloha č. 5 Příspěvek na bydlení druh ubytování výše příspěvku (v €) stud. koleje s rodiči maximum

87,87 57,87 201,6

Pozn. Pokrývá 80% částky. Nelze jej žádat v případě, že měsíční nájem je nižší než 33,63€. V případě, že měsíční nájem převyšuje 252€, žadatel neobdrží příspěvek na částku, která tento nájem převyšuje.

Zdroj: Úřad sociálního zabezpečení, finanční pomoc studentům, dostupné z [http://www.kela.fi/in/internet/english.nsf/Docs/081001131300IL?OpenDocument]

Výše měsíčních studentských půjček: Příloha č. 6 Státní garance studentských půjček (v €/měsíčně, platné do 31. července 2008): Sekundární vzdělávání: studenti < 18 Terciární vzdělávání 300 160 Sekundární vzdělávání: studenti >18 včetně

Příjemce podpory vzdělávání 220 dospělých

300

Příloha č. 7 Státní garance studentských půjček (v €/měsíčně, platné od 1. srpna 2008): Sekundární vzdělávání: studenti < 18 Terciární vzdělávání 300 160 Sekundární vzdělávání: studenti >18 včetně

Příjemce podpory vzdělávání 300 dospělých

Zdroj: Úřad sociálního zabezpečení, finanční pomoc studentům, dostupné z [http://www.kela.fi/in/internet/english.nsf/Docs/081001131300IL?OpenDocument]

300

Příloha č. 8 Průměrný počet žáků na učitele ČR Finsko preprimární vzdělávání 13,47 12,45 primární 17,53 15,89 nižší sekundární 13,46 9,97 vyšší sekundární 12,84 17,97 terciární 18,96 12,47 Zdroj: Education at a Glance 2007, dostupné z [http://www.oecd.org/dataoecd/36/0/39290870.xls]

Příloha č. 9

Průměrný učitelský plat na nižším stupni sek. vzdělávání (r.2005) průměrný plat v $ Finsko ČR min. nástupní plat 32 272,50 18 653,60 min. plat (15 let praxe) 38 158,90 24 422,60 průměrný plat (15 let praxe) v % HDP per capita 1,232567 1,185219 Zdroj: OECD,dostupné z [www.oecd.org/edu/eag2007]

Příloha č. 10 Procento žáků započínajících studium na úrovni A3 terciárního vzdělávání (2005) Finsko 95,06 Česká republika 57,62 Zdroj: OECD, dostupné z [www.oecd.org/edu/eag2007]

Příloha č. 11 Procento žáků, ukončivších střední vzdělání v typickém věku ukončování (2004) ženy muži Finsko

89,92

73,31

Česká republika

66,75

73,33

Zdroj: OECD, dostupné z [www.oecd.org/edu/eag2007]